Úvod » 15. 9. 2010 » Hrad Kamýk

15. 9. 2010

Hrad Kamýk

Hrad Kamýk byl jedním z badatelů v 19. století omylem označen za zříceninu renesančního zámku – a to mu dlouho zůstalo. Až poslední výzkumy, které vedl prof. Tomáš Durdík z Archeologického ústavu AV ČR v Praze, ukázaly, že Kamýk je jeden z důležitých hradů správních center z doby velkých českých králů Přemysla Otakara I. a Václava I. Profesor Durdík nás provede po Kamýku. Ukáže, jak byl hrad vybudován, a že jeho podoba nebyla narušena žádnými pozdějšími stavebními úpravami, dostavbami a přestavbami. Máme tak jedinečnou možnost vidět dílo stavitelů velkých kamenných hradů začátku 13. století v Čechách. Seznámí nás také s tím, jak přemýšleli stavitelé kamenných hradů, jak zajišťovali bezpečnost a sílu hradů. Ukážeme si i atrakce skryté povrchnímu pohledu: zbytky centrálního vytápění či výkopy v místech hlavní hradní brány. Vysvětlíme si, proč byl hrad opuštěn a proč jeho místo posléze zaujal mladší Karlštejn. Nakonec se seznámíme s moderními konzervačními postupy, které na Kamýku reprezentují práce prof. Ing. arch. Akad. arch. Václav Girsy z ČVUT.

Kousek od přehrady – nad městečkem Kamýk nad Vltavou – v zarostlém háji narazíme na staré zříceniny. Mezi českými hradními troskami se dlouho jednalo o takovou, řekli bychom, Popelku. Díky výzkumům toho dnes víme víc. Kamýk není totiž nic menšího než pozůstatek významného správního centra největších českých přemyslovských králů – Václava I. a Přemysla Otakara II.

prof. PhDr.Tomáš Durdík, Archeologický ústav AV ČR, Praha: Díváme-li se na nádvoří zadního hradu na Kamýku, nemůžeme si nevšimnout vražedné pravidelnosti. Jsou to dlouhá rovnoběžná křídla, která jsou stejně široká jako dvůr, který svírají. Tato pravidelnost zafixovaná plánkem Soupisu památek vlastně odradila všechny badatele, kteří se na ten obrázek podívali. Přišlo jim to velmi pravidelné. Řekli si: to nemůže být středověké. A vlastně tahle veliká krásná zřícenina figurovala v těch umělecko–historických topografiích a v základní literatuře jako zbytky nevýznamného renesančního zámečku.

Dnes už máme i modelovou rekonstrukci hradu. Přední a zadní hrad. Přední hrad hostil úřady a zadní samotného krále.

prof. PhDr.Tomáš Durdík, Archeologický ústav AV ČR, Praha: Na Kamýku nad Vltavou dosud neproběhly žádné archeologické výzkumy. I z tohoto hlediska šlo o zcela autentickou a nedotčenou lokalitu.

Nezbytné památkové úpravy však znamenají zásahy do terénu a při nich nesmí dojít k úniku informací. Vědci proto museli provést velice přínosný – jak se později ukázalo – předstihový archeologický výzkum.

prof. PhDr.Tomáš Durdík, Archeologický ústav AV ČR, Praha: To znamená, že my jsme neřešili nějaké poznání hradu, to bychom ty sondy dělali trochu jinak, ale dělali jsme záchranný výzkum tam, kde bychom o informace přišli.

Záchranný výzkum předcházel stavebním pracím, které měly hradní zbytky stabilizovat, zakonzervovat a zpřístupnit veřejnosti. Vždyť se jedná o jedinečnou architekturu starou téměř osm set let, nedotčenou žádnými pozdějšími dostavbami či úpravami.

prof. PhDr.Tomáš Durdík, Archeologický ústav AV ČR, Praha: K takovému překvapivému, a mile překvapivému objevu, došlo přímo tady za námi, kde vlastně v místě konce tohoto nového můstku, který jak se ukázalo je v místě můstku původního, jehož ukotvení jsme nalezli, jsme odkryli první hradní bránu se spoustou krásného tesaného kamení a ostěním brány se sediliemi a tak dále, která odpovídala tomu, že šlo o prestižní a důležitý královský hrad.

Na Kamýku byly poprvé v Čechách vztyčeny tak zvané „branské věže“, tedy věže, kterými se vcházelo do hradu. Dnes je stále patrné torzo jedné z nich.

prof. PhDr.Tomáš Durdík, Archeologický ústav AV ČR, Praha: Zřícenina zadního hradu na Kamýku je zachovaná velice zajímavým způsobem. Stojí nádvorní zdi, stojí příčky, ale prakticky po celém obvodu chybí ta vnější obvodová zeď. To bylo také příčinou zániku hradu. Ta vnější obvodová zeď byla na velice zjílovatělé skále založena způsobem, který asi nebyl pro toto prostředí dostatečný, a záhy se tu začaly projevovat problémy. Začalo to praskat, ujíždět ze svahu, a tak dále.

Problémy se statikou hradu spadly do doby po smrti posledních Přemyslovců. V Čechách nastalo bezvládí a hrad byl ponechán svému osudu. Až nyní, po osmi stoletích, se rozhodla obec Kamýk pozvat stavaře, aby zachránili, co se ještě dá.

Ing. Arch. Miloslav Hanzl, Girsa AT, Atelier obnovy a konzervace historických staveb: My si myslíme o torzální architektuře, že si má zachovat maximum své vypovídací hodnoty. To znamená, že musí zůstat torzo, ten profil toho hradu.

Rovněž musí zůstat zachovány konstrukce a nesmí se zasahovat do korun zdiva a do osazení v krajině, protože takto zříceninu znali už naši dědové a pradědové. Konzervátoři si musí předem promyslet spousty věcí. První z nich je ikonografie, tedy staré fotografie, obrázky, či malby. Památkáři musí vědět, jaký vývoj nastal za posledních padesát až sedmdesát let.

Ing. Arch. Miloslav Hanzl, Girsa AT, Atelier obnovy a konzervace historických staveb: Pak je důležitý vědět, z čeho je ten hrad postaven, to znamená maltu, kámen, rozbory. Na to máme laboratoře, které s námi spolupracují.

Jedna taková laboratoř je v Národním památkovém ústavu v Praze.

Ing. Dagmar Michoinová, Ph.D., památkový technolog, vedoucí Technologické laboratoře Národního památkového ústavu: Tendence opravovat památky tím nejlepším, co vyzkoumá věda a technika, tak ty tady byly a jsou tady a je to celosvětový trend. Ale ono se velmi často po určité době ukáže, že ty prostředky, byť byly vymyšleny velmi dobře, takže vlastně se nedomyslely všechny ty interakce s tím historickým materiálem.

Většinou se nevratně poškodí historický materiál, což je v rozporu s principy památkové péče. Odborníci se proto snaží vymyslet stejné postupy, jakými památky vznikaly. Je tu pak velká míra pravděpodobnosti, že budou slučitelné s těmi původními a že se budou moci opravovat stejnými prostředky. Bude tak dodržena materiálová kontinuita.

Už jenom příprava malty, tak jak ji dělali dávní předci, je plná záhad a překvapení. Na začátku jsou nejen analytické metody moderní vědy, ale i studium starých iluminací a rukopisů. Pak se zkoušejí postupy, které byly dávno zapomenuty. Všimněte si, středověká malta se odkopává motykou. To není žádná cementová kaše.

Ing. Arch. Miloslav Hanzl, Girsa AT, Atelier obnovy a konzervace historických staveb: Tohle je vlastně torzo staré omítky, to znamená s odpadlým lícem, tady máme, už vlastně vidíme, jak je ten líc odpadlý, jak je už vlastně bez té barvy. Tady vidíme vysprávku, která je zase do hloubky, a strukturou se snažíme, aby byla podobná.

Ing. Dagmar Michoinová, Ph.D., památkový technolog, vedoucí Technologické laboratoře Národního památkového ústavu: Přímo z těch materiálů můžeme vyčíst složení těch omítek. Dále třeba víme ty zákonitosti, že se používaly hlavně lokální suroviny.

Kamenivo nebo písek těch malt a omítek pocházel z místních zdrojů, takže se památkáři poohlédli v lomech a pískovnách v okolí stavby.

Ing. Dagmar Michoinová, Ph.D., památkový technolog, vedoucí Technologické laboratoře Národního památkového ústavu: Dohromady skládačkou těchhle informací ale současně i materiálovým výzkumem na téma revitalizace historických materiálů a postupů jejich přípravy a zpracování vlastně ty informace dolujeme z té historie zpátky do současnosti.

Ing. Arch. Miloslav Hanzl, Girsa AT, Atelier obnovy a konzervace historických staveb: Jak oni zdili? Zdili po záborech a vždy tuto úroveň vlastně dodržovali. Kladli jednotlivé prvky pouze do této výše. Pouze. A zase jeli dál. Přitom se zazdívalo lešení, to jsou ty otvory, které vidíme na zdivu, často si to lidé pletou, že jsou to hnízda pro ptáky, tak to jsou zbytky po lešení. Ale i při těch opravách je potřeba na tohle myslet, aby se nám nestalo, že vložíme kámen třeba obráceně, přes spáru a už je to špatně.

prof. PhDr.Tomáš Durdík, Archeologický ústav AV ČR: Prohlížíme-li si zachovalé zdi na Kamýku tak vlastně vidíme na každém místě spoustu krásných autentických detailů, které potěší oko pozorného pozorovatele.Tady třeba ve výklenku okna si můžeme všimnout krásných otisků štípaných prken, z nichž bylo děláno šalování pro klenbu.

Na Kamýku se zachovaly i stopy po luxusu. Například kanály, kterými se vedl horký vzduch. Dnes bychom řekli: ústřední topení.

Ing. Arch. Miloslav Hanzl, Girsa AT, Atelier obnovy a konzervace historických staveb: V některých případech hrozí zřícení, což je třeba případ této brány, kdy obě hmoty šly proti sobě, a zdálo by se, že za deset patnáct let to tady už nebude stát. Takže po zhodnocení ikonografie, kdy jsme zjistili, že náběhy hlavní klenby byly mnohem vyšší, se rozhodlo, že se ta brána ve své hmotě obnoví. Zase jsme si to mohli dovolit jenom proto, že jsme měli podklady, že jsme měli ikonografii částečně, že jsme měli otisky, měli jsme přesný tvar výběhu té klenby a měli jsme otisky bočních kleneb, které nám říkaly, do jaké výšky si můžeme dovolit vstoupit. A vidíte sami, že je to udělaný jako torzo, není to dělaný jako finále, aby se to spojilo s celým kontextem celé stavby, aby to vlastně nerušilo, aby návštěvník vlastně nepoznal, že se tady něco takového dělalo.

prof. PhDr.Tomáš Durdík, Archeologický ústav AV ČR: Kamýk byl velmi dlouho zříceninou a to samozřejmě v blízkosti městečka se podepsalo na jeho podobě. Místní občané byli odpovídajícím způsobem shánčliví a využívali hrad jako kamenolom a při té příležitosti samozřejmě první padl za oběť Přední Hrad a ze Zadního doslova oloupali napřed krásné tesané kamení, které se asi dá lépe použít. To znamená, že dnešní návštěvník tady soustu věcí vidí jakoby v negativu pouze ve stopách po tom, jak to vytrhli. Tady byly výklenková sedátka – sedilia, toto je zadní ploch, a tady takhle bylo hrotité tesané ostění na druhou stranu, tady je jizva po sloupku a tady vidíme jizvu po vylomených deskách, na nichž se sedělo. Nad námi pak byla žebrová klenba a tady zase na obou stranách vidíme otisky vytržených klenebních žeber.

Až někdy budete projíždět středním Povltavím, nezapomeňte na hrad Kamýk nebo také Vrškamýk. Dýchne na vás slavná česká historie, vzorně zakonzervovaná a ošetřená. Je to místo romantické s neopakovatelnou atmosférou vhodnou k přemýšlení. A zkuste se pozorně zadívat …

Václav Dvořák

Následující díl

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější