Počítání beránků
8. 9. 2010
Důkladný noční odpočinek je velmi důležitý pro běžné fungování organismu. Bez kvalitního spánku pociťujeme únavu, podrážděnost i problémy s pamětí. Michael si tentokrát sbalí pyžamo a vystaví se důkladnému vědeckému zkoumání ve spánkové laboratoři. Konečně tak zjistíme, proč nemůžeme po nocích spát.
Tereza: Náš život se řídí spoustou každodenních činností. Všechny dohromady přinášejí pro nás uklidňující pravidelnost.
Michael: I naše tělesné funkce a činnosti mají svůj denní rytmus. Návyky našeho těla. Biologické procesy v našem těle rády probíhají “podle hodinek”.
Tereza: Další takovou fyziologickou potřebou je spánek.
Michael: Samozřejmě hodně spíme. Když spíme průměrně osm hodin denně, prospíme třetinu života. Kolik to je?
Tereza: Osm hodin denně? Pokud se dožijete osmdesáti let, potom naspíte 233 600 hodin.
Michael: Je to, jako byste spali dvacet šest a půl roku v kuse.
Filip: Před usnutím procházíme zvláštním stavem, zvaným hypnogogie – usínání.
Filip: Francouzští vědci Markýz d´Hervey a Dr. Maury jej studovali už v 19. století na vlastních prožitcích. Popisovali kroužící, měnící se světelné skvrny a někdy i snové halucinace.
Michael: Většina z nás bohužel neumí soustředit svou pozornost na hypnogogické prožitky – prostě protože příliš rychle usneme.
Tereza: Pokud chcete vidět, co se odehrává na pomezí bdění a spánku, vyberte si dobu, kdy vám nevadí, že trochu spánku ztratíte. Třeba víkend.
Michael: Nejlepší je okamžik, kdy vaše tělo je unavené, ale vaše mysl je stále svěží. A teď sledujte pokus, který si můžete sami vyzkoušet doma.
Filip: Lehněte si pohodlně na záda. Paži až po loket položte na postel, zatímco předloktí zvedněte kolmo vzhůru. Ruce tak snadno udržíte delší dobu vztyčené.
Tereza: Zkuste usnout. Přitom se snažte soustředit na své prožitky. Jak usínáte, vaše ruce začnou padat. Probíhá-li pokus správně, probudíte se, abyste ruce zase vztyčili.
Michael: A když se vám to podaří, možná budete chtít vytvořit barevné obrázky vizí vašeho usínání tak, jako to udělal d´Hervey.
Tereza: Pomyslné zrakové obrazy nebo sluchové vjemy během usínání trvají jen pár sekund i méně než jedinou sekundu. Většinou je však ihned zapomeneme.
Filip: A pak jsou tu naše sny. Inspirovaly mnoho umělců k jejich tvorbě. Sníme čtyři až pětkrát během noci.
Tereza: Myslíte si, že nemáte sny? Ale máte. Sníme my všichni, a to ve dvou cyklech.
Filip: Spánek savců, ptáků a dokonce Michaelův spánek je rozdělen do dvou hlavních typů: REM – z anglického Rapid Eye Movement a non-REM.
Tereza: Ve spánkové fázi bez rychlých pohybů očí – tedy v non-REM fázi – se nám sny většinou nezdají. A pokud ano, jsou klidnější, a zapomeneme je. Zatímco v REM fázi – tedy s rychlými pohyby očí – se nám sny zdají a můžeme si je pamatovat třeba celé dopoledne. Tato fáze trvá zhruba čtvrtinu celkového času spaní. Vidíte Michaela, vidíte jeho oči? Podívejte se. Vypadá to, že přechází do REM-fáze. Asi se mu něco zdá …
Tereza: Michaele, něco pro tebe mám.
Filip: Michaele, něco pro tebe mám.
Tereza: Michaele … To nevypadalo na úplně příjemný sen. A víte, že výklad snů si našel cestu i do vědy? Sigmund Freud. Ten považoval sny za nejlepší cestu do našeho podvědomí, kam vytěsňujeme nepříjemní zážitky z minulosti, naše ambice, sexuální touhy, nenávisti – zkrátka všechno, co naše vědomí považuje za společensky nepřijatelné.
Michael: But dreams are more than just about our experiences from the past. Other things have an influence on a content of our dreams. Whether we need to go to the toilette in the night, whether we had too much to eat the night before or whether we had a bit too much to drink. Indeed our emotional condition has an influence on our dreaming.
Sny jsou ale víc, než jen naše prožitky z minulosti. Na to, co se nám zdá, mají však vliv i jiné věci. Zda potřebujeme jít v noci na záchod, zda jsme se předchozího večera přejedli, nebo poněkud příliš pili. Na naše sny má opravdu vliv náš citový stav.
Tereza:Víš co, Michaele? Já si myslím, že bychom sny a spánek vůbec měli prozkoumat trošku podrobněji.
Michael: No … A vím přesně, kam půjdu. O trošku dřív, než jsem očekával, ale konečně jsem v Bohnicích.
Tereza: Michael má totiž problémy se spánkem.
Michael: Dobrý večer, paní doktorko.
MUDr. Lucie Závěšická, Ph.D., spánková laboratoř, Psychiatrické centrum Praha: Dobrý večer, Michaele, vítám vás ve spánkové laboratoři. Jsem ráda, že jste se po minulém hovoru rozhodl pro spánkové vyšetření.
Tereza: Jako řádný pacient spánkové laboratoře Psychiatrického centra Praha teď Michael podstupuje mnohaminutovou proceduru. Během ní mu pracovnice laboratoře upevňují pomocí elektricky vodivé pasty a náplastí spoustu elektrod.
Filip: Sleduje se elektrická aktivita mozku, očí, svalů na bradě, činnost srdce, pohyby nohou, dýchání hrudníku a břicha a saturace kyslíkem.
Tereza: Dobrou noc, Michaele, hezky se vyspi. Michael samozřejmě problémy se spánkem nemá. Ale jako zvídavý vědec chce dopodrobna prozkoumat, co se odehrává v lidském mozku během spánku.
Tereza: Pšššš. Michael pořád spí a spí. Ale jak vlastně spí?
MUDr. Lucie Závěšická, Ph.D., spánková laboratoř, Psychiatrické centrum Praha: Tady vidíte obrázek, my tomu říkáme hypnogram, normálního člověka, který nemá poruchu spánku. A ten usíná přes spánková stádia.
Filip: Jsou to čtyři stádia, zachycená na hypnogramu – záznamu celého spánku pacienta. Jednička – usínání, dvojka už je spánek, trojka a čtyřka – hluboký spánek bez pohybu očí.
Tereza: Při nejhlubším REM spánku nejvíc odpočívá tělo a zdají se nám sny. Několikrát za noc se člověk také probudí, jen si to nepamatuje.
Filip: Mnozí lidé však trpí poruchami spánku. Michael teď předvádí některé z nich. Například spánek s periodickými pohyby nohou.
Tereza: Známé jsou poruchy dýchání během spánku – syndrom spánkové apnoe. Postihuje každého dvacátého z nás. Projevuje se hlasitým chrápáním, o němž však postižený sám neví.
Filip: Spící člověk při ní dokonce až na patnáct sekund přestává dýchat. Klesá množství kyslíku v krvi. Apnoe tak zvyšuje riziko cévních mozkových příhod.
Tereza: Mezi nejznámější poruchy spánku patří samozřejmě noční děsy.
MUDr. Lucie Závěšická, Ph.D., spánková laboratoř, Psychiatrické centrum Praha: Jak jste se vyspal u nás?
Michael: Vy jste mě vlastně změřili? Tak jak jsem dopadl?
MUDr. Lucie Závěšická, Ph.D., spánková laboratoř, Psychiatrické centrum Praha: Dobře. Spal jste dobře. Měl jste všechna spánková stadia, která máte mít v noci. Naspal jste celkem pět hodin. Usnul jste podle toho našeho obrázku, podle hypnogramu …
Filip: Ve spánkové laboratoři jsme však netušili, že Michaela občas přepadá jiná známá porucha spánku – náměsíčnictví.
Tereza: Při jednom z nich Michael, aniž o sobě věděl – vytvořil zcela novou sloučeninu.
Filip: Potíž byla v tom, že po probuzení si nepamatoval, z čeho a jak.
Autoři: Vladimír Kunz, Michael Londesborough