Letecká archeologie
19. 5. 2010
Letecká archeologie je druh archeologické prospekce. Řadí se mezi nedestruktivní archeologické metody, kdy se pomocí leteckého pozorování a fotografického snímkování na základě půdních, vegetačních, stínových a jiných příznaků vyhledávají, identifikují a evidují archeologické objekty. Jedním z nejvíce uznávaných odborníků v tomto oboru v celosvětovém měřítku je Martin Gojda ze Západočeské univerzity. Jeho archiv leteckých obrazových materiálů české krajiny je naprosto unikátní.
Pokud se řekne archeologie, mnohým se vybaví jediná představa – archeolog, odkrývající stopy života našich předků pomocí krumpáče a motyčky. Dnes už však situace není tak jednoznačná. Pokud je to možné, věci se v zemi nechávají, aby jejich odkryvem nezanikla historicky cenná lokalita.
Pilot: My jsme tady Cesna 172, připraveni ke vzletu na dráze 05 …
Základnímu průzkumu v posledních letech pomáhají metody, které jsou tradičním vykopávkám vzdáleny. V přeneseném slova smyslu – i doslova. Díky nim vzniknul obor známý jako nedestruktivní archeologie.
Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., Archeologický ústav AV ČR, Západočeská univerzita v Plzni, Katedra archeologie: V zásadě bychom mohli tyto metody rozdělit na dvě skupiny – na metody zaměřené na malý prostor, tzv. lokality nebo naleziště, a pak jsou to metody, které jsou velkoplošné, uplatnitelné na velkém prostoru.
Sem patří především, letecká archeologie a další metody, kterým se stále častěji říká dálkový archeologický průzkum. Letecká archeologie se začala rozvíjet už ve 20. letech minulého století. Na rozdíl od minulosti, kdy základní pomůckou byla klasická mapa, se dnes používají výhradně navigační přístroje GPS. Díky jejich propojení s digitálním fotoaparátem získá každý snímek důležité informace. Každá fotografie má tedy ve své datové kartě kromě data a hodiny ještě přesně zaznamenané zeměpisné souřadnice bodu, kde byla pořízena.
Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., Archeologický ústav AV ČR, Západočeská univerzita v Plzni, Katedra archeologie: Čili každý snímek má potom svou přesnou topografii místa, kde byl pořízen.
Kromě šetření významných historických lokalit má však letecký průzkum ještě jeden podstatný důvod – jinak než jeho pomocí není možné objevit rozsáhlé objekty, jako jsou příkopové systémy, valy nebo středověká opevnění. Ty pohled ze země prostě neobsáhne.
Lety jsou plánovány tak, aby byly co nejefektivnější. Letové trasy probíhají zpravidla v okolí říčních teras, kde se v minulosti lidé usazovali nejčastěji. Díky odlišné půdní výplni zaniklých staveb jsou tu nejvhodnější podmínky pro jejich zviditelnění prostřednictvím vegetace.
Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., Archeologický ústav AV ČR, Západočeská univerzita v Plzni, Katedra archeologie: Průzkum je zaměřen na vyhledávání, identifikaci těchto zahloubených památek, po nichž není na povrchu terénu vůbec žádná stopa, pomocí toho, čemu se říká příznaky. Buďto jsou to příznaky porostové, vegetační, nebo to mohou být příznaky půdní, případně příznaky stínové. Máme-li třeba obilí v takovém příhodném prostředí jako jsou říční terasy, tak nad těmito objekty obilí v průběhu vegetačního cyklu, tak jak roste, většinou doroste větší výšky.
Obilí má také jiné zabarvení a delší dobu zůstává zelené. To vše je z výšin velmi dobře patrné. Výška, hustota a barevnost vegetace bývá nejzřetelnější od konce dubna do konce léta, do období sklizně. V té době se také uskutečňuje nejvíc leteckých průzkumů. Ve žlutých kroužcích jsou pak vidět pravidelně uspořádané body, jakési černé plošky, což je tmavě zbarvené obilí, které naznačuje přítomnost jam.
Lety mohou probíhat i nad holou krajinou na přelomu zimy a jara. Archeologické objekty, jako jsou opevnění a příkopy, je potom možné poznat na základě výrazně tmavší barvy. Obecně však platí, že vegetační období je pro letecké snímkování čitelnější.
Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., Archeologický ústav AV ČR, Západočeská univerzita v Plzni, Katedra archeologie: Tady se díváme na obrázek, který byl pořízen v létě, v roce, kdy pole bylo oseto ječmenem, zatímco na tomto druhém obrázku vidíme tentýž objekt v roce, kdy tam byla oseta slunečnice.
Po příletu se fotografie stáhnou do počítače a proběhne editace – tedy zaostření, barevná korekce a přesný popis. Na každém snímku je zaneseno místo katastru, případně obce, kde byl pořízen. Tyto informace slouží jako východisko pro další letecké průzkumy dosud nezmapovaných oblastí. Anebo jako podklad pro pozemní archeologický průzkum.
Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., Archeologický ústav AV ČR, Západočeská univerzita v Plzni, Katedra archeologie: Při pohledu z letadla se pochopitelně tu a tam stane, že spatříme cosi, čemu příliš nerozumíme, co tušíme nebo je nám víceméně jasné, že je to archeologická památka.
Překvapující jsou rovněž objekty, kdy porostové příznaky dokážou dopodrobna vykreslit konstrukce starých domů.
Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., Archeologický ústav AV ČR, Západočeská univerzita v Plzni, Katedra archeologie:Tady vidíme příklad objektu objeveného z letadla, tady je půdorys nejstarších obydlí u nás. A tady je ten dům na základě výsledku magnetometrického zaměření.
Do oblasti nedestruktivních metod patří také družicová nebo satelitní archeologie. Začala se objevovat už na počátku 70. let, když byl dán do provozu první družicový systém LandSat. Zpětně se ukázalo, že je možné používat i starší špionážní snímky z 50. let. Dnes jsou satelitní neboli ortosnímky archeologům přístupné téměř bezplatně na internetu. Přestože je satelitní archeologie samostatný obor, s leteckým průzkumem úzce souvisí.
Synchron: Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., Archeologický ústav AV ČR, Západočeská univerzita v Plzni, Katedra archeologie: Produktem našich snah, když jsme v tom letadle a děláme průzkum, jsou snímky, které jsou šikmé, tudíž zkreslené. A velmi těžko, zejména v krajině našeho typu, kde jsou obrovská pole, se není možné chytit nějakých referenčních bodů, které by nám umožnily tuto fotografii narovnat.
Právě v této oblasti jsou výhodné ortosnímky, neboť objekty vidí nezkresleně – tedy pokud jsou vidět! Záleží totiž na tom, zda je na satelitních snímcích zanesena právě oblast, kterou archeologové v danou chvíli sledují. Pokud ne, zůstává jediným vodítkem snímek pořízený z letadla. Navíc ani vegetační příznaky se nemusí za určitých přírodních situací objevit. Archeolog pak musí vycházet z historických souvislostí dané oblasti – jako v případě hrobky praotce Čecha. Takto vypadá na ortosnímku … a takto je transformovaná do mapy.
Zpracovaný snímek je důležitý nejenom pro přesné zanesení objektu do krajiny, ale zejména jako podklad pro archeology, kteří se průzkumem místa budou věnovat někdy v budoucnosti. Navíc veškeré snímky dnes mají velmi dobré rozlišení, takže je na nich možné provádět leteckou prospekci v podstatě ze země u počítače.
Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., Archeologický ústav AV ČR, Západočeská univerzita v Plzni, Katedra archeologie: Tady vidíme znovu objekt hrobky, kterou potom vymapujeme pomocí geografických informačních systémů do takovéto trojrozměrné, nebo také říkáme výškopisné mapy, a tím získáme představu o topografii toho místa.
Za zhruba osmnáct let leteckého archeologického projektu vědci v Archeologickém ústavu v Praze shromáždili obrovský archiv leteckých fotografií. Nyní už znají místa, kde jsou v otevřené krajině uloženy archeologické památky. A v české krajině, jak víme, se v posledních dvaceti letech velmi intenzivně staví. Archeologové tedy mohou předem upozornit investora, že se jedná o významnou lokalitu. Investor je ovšem podle památkového zákona povinen hradit náklady na výzkum. Žádné další metody nepracují v tak velkém prostoru jako letecká archeologie a dálkový průzkum a neobjevují tolik nových archeologických lokalit a nových objektů.
Podle věrohodných údajů je v archivech rozmístněných po celém světě uloženo na sto miliónů leteckých záběrů. Jejich existence je důležitým podkladem pro budoucí generace, které pak mohou svou prospekci provádět naprosto cíleně, aniž by bylo nutné předem rozkopat polovinu světa, a aniž by se vše ponechalo napospas investorům.
Autor: Vít Hájek