Rychlost reakcí
9. 12. 2009
Co podmiňuje rychlost reakcí člověka? Jaké faktory vstupují do našeho jednání při potřebě rychlé odezvy a jaké jsou fyziologické limity, které nelze překročit? To jsou otázky, které nezajímají jenom psychology, ale třeba i kriminalisty. Mohou hrát důležitou roli při řešení například dopravních nehod, ale mohou často nabourat i tvrzení obhajoby v případech nejrůznějších násilných zločinů. Právě proto se rychlosti reakcí věnují i kriminalisté na Policejní Akademii České republiky. Vše studují pomocí experimentů. Podařilo se jim získat například mimořádně přesná data o působení alkoholu. Je totiž s podivem, že ačkoliv se o alkoholu všude mluví, přesná empirická data v literatuře prakticky nejsou. Výsledky nejsou nijak překvapivé a v podstatě potvrzují veškeré předpoklady. Při řešení řady případů ale mohou jednoznačně pomoci a vzít obhájcům trumfy z ruky.
V každodenním životě na nás neustále ze všech stran útočí nepřeberné množství smyslových podnětů, které vyhodnocujeme a na které reagujeme. Jsou ale situace, které vyžadují okamžitou odezvu. Třeba když na silnici před náš automobil nečekaně vstoupí chodec.
I když je naše reakce seberychlejší, nikdy není okamžitá. Vše trvá zlomky vteřin a to může být v některých situacích docela dlouhá doba. Rychlost lidských reakcí zajímá lékaře – fyziology, ale třeba také kriminalisty. Například u dopravních nehod.
Kriminalisté na Policejní akademii České republiky proto vypracovali sérii experimentů, ve kterých se snaží zjistit, jaká je minimální prodleva mezi podnětem a samotnou reakcí.
prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., Policejní akademie ČR, katedra kriminalistiky, soudní znalec v oboru biomechanika: Znalost doby reakce na nějaký vnější podnět, případně na ty vnější vlivy, které ovlivňují dobu reakce, jsou významné pro kriminalistiku při řešení konkrétních kriminálních případů. Stává se často, že dojde ke střetnému boji – dva jedinci se napadnou, nebo dojde k dopravní nehodě a musí se řešit, doba reakce řidiče a doposud ty informace byly velice vágní, velice mlhavé. My musíme přesně znát, jak dlouho trvá ta nejkratší, minimální doba reakce, kdy člověk je schopen zareagovat. A které vnější vlivy prodlužují tu reakční dobu.
V této tělocvičně probíhají pokusy. Skupinku figurantů tvoří studenti Policejní akademie. Experimentátor udává krátké jednoslovné povely, které vyzývají ke konkrétnímu pohybu. Figuranti znají podněty, na které budou reagovat, ale neznají ani jejich pořadí, ani interval, který mezi nimi bude. To vše si experimentátor volí podle vlastní úvahy v souladu s předem vypracovaným schématem.
Bc. Filip Danko, student Policejní akademie: Jedná se o výběrový experiment na reakční časy. Tj., že je daná množina stimulů, ze které bude ten subjekt zkoušen, na ně bude reagovat. Ty stimuly – je jich šest nebo sedm a dbáme na to, aby mezi nimi byl nestejný interval, protože pak by docházelo k tzv. sekvenčnímu efektu, kdy by laicky řečeno vpadl do té odezvy, kdyby věděl – tři vteřiny, tři vteřiny, tři vteřiny.
Celý experiment se natáčí na videokameru. Z analýzy záznamu vědci přesně spočítají dobu, která uběhla mezi pokynem a reakcí figuranta. Jedná se o takzvanou dobu latence, nebo-li dobu prodlevy.
prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., Policejní akademie ČR, katedra kriminalistiky, soudní znalec v oboru biomechanika: Na tom souboru měření, které jsme prováděli, nám vyšlo, že minimální doba reakce na komplexní motorickou odezvu je zhruba 270 milisekund, což je zhruba čtvrtina sekundy.
Pojďme se podívat, co všechno se za tento okamžik musí odehrát v lidském těle. Podnět ze smyslového centra – třeba oka nebo ucha, se musí přeměnit na elektrický signál a po nerovových drahách docestovat do centra v mozku. Nervové dráhy tvoří neurony, tedy nervové buňky, a synapse, tedy spoje mezi neurony. Na každém přechodu z neuronu na synapsi se elektrický signál mění na chemický a při přechodu na další neuron zpět na elektrický. Takto podnět doputuje až do centra v mozku, kde se vyhodnotí. Poté se vyšle výzva k reakci do patřičného orgánu.
Prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., fyziolog, 3. LF UK v Praze: Ty podněty, které se vedou do mozku, jsou ovlivňovány nejenom tou drahou a synapsemi na ní – synapse jsou přerušení mezi dvěma neurony, kde se ten vzruch znova mění na chemický a pak zpátky zase na elektrický, ještě se to vede třeba do mozečku a ten mozeček pak koriguje ten náš pohyb.
Konkrétní pohybovou reakci na daný typ podnětu je možné zdokonalit pomocí častého opakování. To je princip sportovního tréninku. Reakce na nečekané situace v každodenním životě ale předem natrénovat nemůžeme.
Naše schopnosti v tomto směru ovlivňuje mnoho okolností. Například věk – nejrychlejší reakce máme kolem dvacátého roku, pak se začínáme pomalu zhoršovat. Svou roli hraje ale taky únava, stres nebo intenzita podnětu.
Prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., fyziolog, 3. LF UK v Praze: Silnější podnět vede rychleji, hlavně proto, že aktivuje více vláken, protože ten nerv je složen z různého množství vláken a čím víc se jich zapojí, nebo čím víc nervů se zapojí, tak tím se to pak vede rychleji.
To potvrzují i výsledky vědců z Policejní akademie. Jednou z proměnných, které v rámci výzkumů studovali, byla hlasitost zvukového signálu. Výsledek vidíte na tomto grafu. Na podnět o hlasitosti devadesáti decibelů zareaguje průměrný člověk za čtvrt vteřiny. Devadesát decibelů je například hluk, který vydává jedoucí vlak.
Reakce na čtyřiceti decibelový podnět je podstatně delší – téměř půl vteřiny. Čtyřicet decibelů vydává hluk tlumeného hovoru.
Nejnebezpečnějším zpomalovačem v krizových situacích je ale alkohol. Ačkoliv se o jeho účincích na naše mentální schopnosti hovoří často, přesné výsledky v odborné literatuře prakticky nejsou. Vědci z Policejní akademie se proto rozhodli, že je nejvyšší čas mezeru zaplnit. Pojďme se podívat, jak si naše zkoumané subjekty vedly v testu s povely po několika panácích skotské whisky.
Hladina u dívek se po třech panácích pohybovala mezi 0,4 až 0,6 promile alkoholu v krvi. Muži byli odvážnější – po šesti až sedmi panácích měli 0,6 až 0,85 promile.
prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., Policejní akademie ČR, katedra kriminalistiky, soudní znalec v oboru biomechanika: Běžně se uvádí, že se doba reakce prodlužuje, ale o kolik se prodlužuje, to se nikde neuvádělo. V literárních zdrojích ty informace byly minimální. A na základě těch experimentů, které jsme prováděli, můžeme říci, že při hladině jedné promile, se ta doba reakce téměř zdvojnásobila. Z té čtvrt sekundy jsme se dostali na půl sekundu. Můžeme to přiblížit tomu, jako kdyby si člověk dal takových šest až sedm panáků kvalitního alkoholu.
Zhoršování našich reakcí při konzumaci alkoholu ale začíná už mnohem dřív. Jsou to nepatrné zlomky vteřin. I ty ale mohou v kritické situaci chybět. Alkohol navíc nezhoršuje jenom naši rychlost, ale i koordinaci pohybů. Ukazuje to jednoduchý zakopávací test.
Není to scénka natáčená skrytou kamerou. Experimentátoři potřebují zjistit, jak se lidské tělo chová při pádu a jak jeho chování v takové situaci ovlivňuje právě hladina alkoholu v krvi. Záběry pořízené rychloběžnou kamerou se analyzují tak, aby byl jasný pohyb všech důležitých částí těla – třeba rukou, kolen nebo hlavy.
Celý projekt je teprve na začátku. V dalších fázích by vědci chtěli studovat reakce v situacích co nejbližších reálnému životu. Pokusný subjekt tedy nebude v plném soustředění čekat na signál, ale bude ještě vykonávat další rozptylující činnosti. Stejně jako v reálném životě – nečekané situace nás totiž překvapují z ničeho nic.
Autor: Tereza Pultarová