Hi-tech do hor
3. 1. 2007
Existují stovky materiálů pro extrémní sporty, specializované laboratoře navíc vyvíjejí každý rok další a další. Některé materiály chrání před deštěm, jiné před mrazem a ještě další jsou odolné proti větru. Na testování outdoorového vybavení existuje řada vědeckých metod – a my se na ně zajedeme podívat do Fyzikální zkušebny Textilního zkušebního ústavu v Brně.
Doba, kdy se do hor nosily flanelové košile a manšestráky, už je dávno pryč. Existují stovky materiálů pro extrémní sporty a zásluhou technologického vývoje vznikají každý rok další, stále lehčí, hřejivější a lépe vzdorující vodě i nečistotám.
Jak se v nich vyznat? Máme samozřejmě specializované laboratoře, které hodnotí výrobky podle evropských norem. Zároveň ale stále ještě platí, že nejlepší je test v praxi. Jedním z těch, kdo na vlastním těle zkoušejí nové vybavení, je známý horolezec Radek Jaroš, veterán výprav na Mount Everest, K 2 a Nangá Parbat.
Radek Jaroš, horolezec: Dřív to všechno splývalo pod pojem šusťák, dnes je těch materiálů strašně moc. Třeba tenhle je vhodný do hor, je tady vidět vodotěsný zipy, takový detaily. Ty používáme v Himalájích, je to absolutně větruodolný…
Moderní syntetické materiály, ze kterých se vyrábí outdoorové vybavení, můžeme rozdělit zhruba do tří skupin podle toho, jaké vlastnosti jsou u nich nejvýraznější. Některé chrání před větrem, jiné vzdorují vodě a další dobře udržují teplo.
Hitem posledních let jsou takzvané membránové materiály. Skládají se z několika vrstev. Jednu z nich tvoří membrána vyrobená zpravidla z ultratenkého teflonu. Dodává oblečení vlastnosti, které tkaniny z přírodních vláken nikdy mít nemohou. Umožňuje odpařování potu, ale déšť jí neprojde. Mikroskopické póry takové membrány jsou totiž dvousettisíckrátkrát menší než kapka vody, ale sedmsetkrát větší než molekuly vodní páry.
Kombinace chladu a větru může – i při teplotách těsně pod nulou – člověku ublížit více, než samotný mráz. Je dokázáno, že při mínus dvou stupních Celsia a rychlosti větru čtyřiceti kilometrů za hodinu vnímá tělo teplotu mínus dvacet tři stupňů! Proto se v oblečení do hor uplatní mikromembrány chránící před větrem. Jejich funkci si můžeme přiblížit jednoduše – představte si živý plot zadržující proudění vzduchu.
Radek Jaroš, horolezec: Když se člověk dostane do mrazu, je potřeba něco teplýho, když pominu termoprádlo, další vrstva je fleece, který hřeje a splňuje požadavky na teplo.
Výraz termoprádlo dnes výrobci nahrazují označením funkční prádlo – nemá totiž pouze hřát, ale udržovat tělesný komfort. Je vyrobeno z tkanin na bázi polyesteru nebo polypropylenu. Tyto tkaniny dokáží odvádět pot a zároveň uchovat tělo v teple.
Čím to je? Samotné materiály vláken jsou navrženy tak, aby velmi dobře odváděly vodu. Dalším trikem výrobců je tvarování vlákna. Je možné mu dát například hvězdicový průřez. Jeho povrch pak tvoří kanálky, které opět usnadňují odpařování vody. A protože v propocené látce se drží bakterie, procházejí tyto tkaniny speciální úpravou, která je proti nim chrání.
Fleecovou bundu má dnes snad každý, kdo chodí do přírody. Je opět vyrobena z polyesteru - pro tento účel se získává mimo jiné recyklací PET lahví. Polyester se zpracuje do vlákna, to se splétá a upravuje drátěnými kartáči. Výsledek: Materiál, který propouští vlhkost a zadržuje teplo. Hřeje tedy výborně za sucha i za mokra.
Kromě umělých materiálů si ale ve velehorách udržuje svou pozici i staré dobré peří.
Radek Jaroš, horolezec:Záleží v jakých horách se člověk bude pohybovat. Pokud tam bude absolutní mráz, suchý, tak jednoznačně peří. Podle mých zkušeností z Himalájí z velkých výšek, tak nad peří není a asi dlouho ještě nebude. Pokud to mají být nějaký hory, kde může být vlhko, deštivo nebo déšť se sněhem, tak jsou dutá vlákna výhodnější, protože to lépe schnou.
Ale vraťme se k testům sportovního vybavení. Používá se při nich mnoho vědeckých metod. Jak fungují v praxi, jsme zjišťovali na specializovaném brněnském pracovišti – v laboratoři Textilního zkušebního ústavu.
Seznamte se, to je Karel… Vypadá, že nic nedělá, ale to není pravda, umí spoustu věcí. Co třeba?
Vladimír Štork, vedoucí Fyzikální zkušebny Textilního zkušebního ústavu: To je naše tepelná figurína, které říkáme Karel, správně Charlie. Slouží pro zjišťování tepelné izolace nebo teplené propustnosti spacích pytlů.
Karel v teplácích a ponožkách leží na karimatce – a to všechno má definované parametry. Oblékneme Karla do spacáku, zvýšíme jeho teplotu na 38 stupňů, jako má lidské tělo, a teplotu v místnosti udržujeme na dvaceti stupních. Z toho, jak rychle Karel ztrácí teplo, můžeme zjistit, jak je který spací pytel odolný proti chladu. Můj spacák nedopadl nejlíp.
Vladimír Štork, vedoucí Fyzikální zkušebny Textilního zkušebního ústavu: Teplota pro komfort, pro běžnou teplotu je kolem osmi stupňů, to znamená, že při teplotě kolem patnácti stupňů by vám v něm mohla být zima.
U spacích pytlů se dnes zpravidla uvádějí tři hodnoty: horní extrém, komfort a dolní extrém. Nejdůležitější je samozřejmě komfort – při této hodnotě bychom si v noci měli skutečně odpočinout. Je tady ale jedno úskalí. Spacáky se testují v laboratorních podmínkách. I když výrobce jako komfortní uvede hodnotu, která vyšla v testech, funguje ještě nevypočitatelný lidský faktor.
Pavel Habětín, Warmpeace: V přírodě a u každého z nás je to trošku jinak. Záleží na tom, kolik jste toho ten den našlapal, jak jste unavený, jestli jste hladový, jestli máte vlhké ponožky, jestli spíte na větru, nebo ve stanu někde v závětří.
Další, co nás u výbavy do hor zajímá, je pevnost textilií.
Vladimír Štork, vedoucí Fyzikální zkušebny Textilního zkušebního ústavu: Trhací přístroj slouží ke stanovování pevnosti a tažnosti plošných textilií. Je to jedna z nejdůležitějších vlastností plošných textilií pro jakékoliv účely.
Výsledek testu se uvádí v newtonech. Zatímco běžné bavlněné látky mají pevnost kolem pěti až sedmi set newtonů, tkaniny, z nichž se vyrábí outdoorové vybavení, dosahují v tahu pevnosti kolem tisíce newtonů. Unesou tedy stokilového horolezce.
Ve Výzkumném leteckém ústavu v Praze – Letňanech se testují stany ve větrném tunelu.
U stanů jsou zásadní dva faktory. Prvním je takzvaný vodní sloupec charakterizující vodotěsnost látky. Měří se pomocí skleněného válce o průměru deset centimetrů, který určí výšku vodního sloupce, při němž začne tkanina propouštět kapky vody. Druhým důležitým faktorem je právě odolnost.
Josef Dlouhý, HANNAH Czech: Dnešní test by měl prokázat odolnost stanu. Odolnost materiálu, konstrukce, kotvení…
Tentokrát se v Letňanech testoval extrémní stan do hor. V tunelu se ve chvíli nejvyššího výkonu pohyboval vzduch rychlostí 140 kilometrů za hodinu, což je rychlost vichřice. Stan vydržel.
Na tom, jestli se vám v horách tričko vyšisuje od slunce nebo ne, sice váš život nezávisí, ale přesto patří k testům outdoorového vybavení i zkouška odolnosti proti slunečnímu záření.
Ing. Petr Nasadil, vedoucí chemické zkušebny, Textilní zkušební ústav: Tento přístroj umožňuje simulovat pomocí xenonových výbojek zesvětlení vzorků vlivem slunečního záření. Kolem nich je umístěn filtrační systém. Jeho smyslem je upravit xenonové záření tak, aby odpovídalo záření slunečnímu – jedná se zejména o odfiltrování nejkratších vlnových délek v UV oblasti.
Vzorky obíhají kolem výbojek až do doby, kdy se změní barevný odstín. Výsledek se hodnotí podle modré stupnice.
Jaké bude outdoorové vybavení budoucnosti? Už dnes vědci pracují na oblečení, které se dokáže okamžitě přizpůsobit měnícím se podmínkám: v horku bude chladit, v zimě a větru hřát a ve vlhku izolovat. Základem takových adaptivních textilií budou zřejmě nanomateriály.