Mikroeseje Františka Koukolíka o vědě, světě a lidech (2007). Režie J. Vondráček

Slovo analfabet zní v průmyslově rozvinutých zemích pohrdlivě. Analfabet je zdravý člověk, který v rodném jazyce neumí číst ani psát. V zemích s povinnou školní docházkou je podíl analfabetů v populaci zanedbatelný. V těchto zemích je analfabetismus obvykle druhotný a může být důsledkem duševní zpozdilosti, těžkých kombinovaných smyslových vad, vývojových vad, neurologického nebo psychiatrického onemocnění, z vývojových vad učení včetně nejtěžších forem dyslexie. V rozvojových zemích je analfabetismus častý, víc postihuje ženskou populaci a je důsledkem bídy a předsudků, zejména náboženských. Podíl lidí, kteří v rozvojových zemích neumí číst ani psát, je součástí jejich Indexu lidského rozvoje, každoročně počítaného Organizací spojených národů.

V průmyslově rozvinutých zemích se začala zejména po nástupu počítačové revoluce víc projevovat negramotnost, které se říká funkční. Tito lidé číst a psát v rodném jazyce umějí, základní počítání zvládají také. Jestliže však píší, dělají velký počet gramatických i stylistických chyb. Mají potíže s vyplňováním dotazníku, například při hledání práce. Špatně chápou psané instrukce, jízdní řády. Dělá jim velkou potíž najít si význam neznámého slova ve slovníku. Nejsou schopni vzájemně porovnat dvě informace. Špatně zvládají mobilní telefon. Nejsou s to zvládnout nejjednodušší práci s počítačem, ať už jde o slovní procesor, nebo vyhledavač. Je možné, že právě tyto vlastnosti odpovídají za poměrně velký podíl populace, která vypadá, jako by se počítačů bála. Předpokládám, že funkční negramotnost může často, ne vždy, souviset s podprůměrnou inteligencí, ale dobrou statistiku jsem nenašel.

Funkční negramotnost je závažný problém. Její výskyt se odhaduje v populaci lidí starých 16–65 let. Organizace spojených národů uvádí, že v USA, Velké Británii a Irsku postihuje funkční negramotnost každého pátého až šestého člověka, ve třiceti státech OECD včetně České republiky – většina z nich jsou státy s vysokým příjmem na hlavu – se pohybuje mezi 10–20 %. Nejnižší výskyt je ve Švédsku a Norsku, a to 8–9 %, díky specializovaným výukovým programům cíleným na tuto lidskou skupinu.

Funkčně negramotní lidé bývají vystaveni vyššímu zdravotnímu riziku, špatně hledají a získávají práci, jejich příjem je nízký, míra stresu, ve kterém žijí, je vyšší. Vztah ke kriminálnímu chování je dobře znám: v roce 2000 bylo 60 % vězňů v amerických věznicích funkčně nebo hraničně negramotných. 85 % mladistvých delikventů mělo potíže se čtením, psaním nebo nejjednodušším počítáním.

Jak tohle patří do povídání o vědě? Moderní společnost stojí a padá s moderními technologiemi. K čemu by byla spousta vědeckých odvětví, kdyby nepomohla každému dejme tomu šestému člověku tak, aby se dokázal byť jednoduše zařadit do jejího proudu?

Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

Obecné prameny

Pro veřejnost

Stopáž5 minut
Rok výroby 2006
 ST 4:3