Sandžúró (Cubaki Sandžúró)
Sandžúró se možná ani tak nejmenuje, kdo ví, odkud se vzal, v každém případě se však takto představuje. Šťastné cestičky osudu zřejmě zavedou tohoto podivína vždy tam, kde se děje bezpráví nevinným, či kde je třeba pomoci nezkušeným. Sandžúró má samurajské schopnosti, na odiv je však nestaví. Má všechno, co má hrdina mít - je skvělý bojovník, moudrý muž, má dobré srdce a světská sláva už mu nic neříká. O to víc se pak zdá pošetilé chování těch nemoudrých okolo.
Ve filmu Ochránce (1961, známý též jako Tělesná stráž) zbavil městečko tyranie dvou jakuzáckých tlup, tentokrát se nachomýtne k spiknutí nezkušených mladíků, kteří v naivní snaze odhalit korupci ve městě uvrhnou v nebezpečí nevinného i sebe. Mládí má horkou krev, rychleji jedná než přemýšlí, a nebýt Sandžúróa, jistě by hořce litovali.
Nepřekonatelný Toširó Mifune hraje svého netaktního hrdinu jako by mu přirostl. Zvláštní zvyk pohazování ramenem, který dává Sandžúróovi nezaměnitelnou fyzickou charakteristiku, je Mifuneho interpretací režijního pokynu. Když začali spolu natáčet Ochránce, řekl Kurosawa svému herci, aby si svou postavu představil jako psa. Vlastnosti dobrého psa, který útočí jen v obraně, umí vyčkávat, věci říká přímo a přitom všem je veden neomylným instinktem, jsou i vlastnosti tohoto cynického samuraje bez pána, potulného bojovníka, jenž díky své svobodě a nezávislosti dokáže vidět všechny děje z užitečného nadhledu. Díky jeho svérázu vystupují pak skutečné vlastnosti ostatních v celé své nahotě. Oproti filmu Ochránce tu však přibyla i ženská jemnost a moudrost (žena správce Mucuty), jíž Sandžúró musí, ač nerad, dát za pravdu. Čímž odhalí ovšem pod cynickou slupkou citlivé nitro.
Mifune svého samuraje vymodeloval tak, že kdo jej zažil na filmovém plátně nejen, že na něj těžko zapomene, ale při srovnání s mnohými slavnými filmovými hrdiny pozdějšími, zejména americkými, se neubrání pocitu, že to všechno už obsáhl Mifune ve svých nejslavnějších rolích.
Námět pro další ze Sandžúróových dobrodružství (dříve známé pod jménem Odvážní mužové) našli tentokrát scenáristé v románu Šúgoróa Jamamoty "Poklidné dny" (Peaceful Days) a znovu přizvali dalšího z Kurosawových osvědčených scenáristů Hidea Oguniho. O výpravu a hudbu se postarali ti samí tvůrci jako u Ochránce (hudba Masaru Sató, výprava Joširó Muraki), za kamerou vystřídali Kazua Mijagawu pro Kurosawu nezvykle dva kameramané Fukuzó Koizumi a Takao Saitó.
Akira Kurosawa a Toširó Mifune spolu natočili celkem 16 filmů, zpočátku několik se současnými náměty, od slavných Sedmi samurajů (1954) se však Mifune častěji převlékal do samurajského kostýmu, v němž doslova vytvořil prototyp osamělého hrdiny, ochránce nikoliv pána, ale bezbranných.