Zlý chlap spí dobře (Warui jacu hodo joku nemuru)

Po filmech Toulavý pes {1949}, v němž Kurosawa zachytil soudobé Japonsko v době poválečného chaosu na kriminálním příběhu dvou detektivů pátrajících po zloději služební zbraně, a filmu Žít {1952}, v němž se nepatrný úředník městského úřadu na samém sklonku života vzbouří byrokratické instituci dobře promazané absolutní poslušností svých zaměstnanců, se ve filmu Zlý chlap spí dobře {1960} pustil znovu do současného námětu, tentokrát do téměř kriminální tematiky.

Případ zkorumpovaného státního úřadu, který přidělí zakázku stavební firmě za nejméně výhodných podmínek pro stát a nejvíce výhodných pro šéfy úřadu, v dnešní době už bohužel nikoho nepřekvapí. Kromě ústřední zápletky samé, jež se jako ve správné detektivce rozkrývá postupně, neboť ústřední hrdina je postavou se záhadným původem a změněnou identitou, je na celém případu nejzajímavější právě jeho specifická japonská podoba. Absolutní poslušnost a oddanost nadřízeným, jenž má v Japonsku historickou tradici, totiž umožňuje žádat po svých podřízených i oběť nejvyšší. V takovém případě se lze zbavit nepohodlných svědků, či obětovat někoho na oltář vlastní bezúhonnosti, aniž by si příslušný zločinec poskvrnil byť jen cípek svého předpisového obleku. Docela postačí jedna věta, případně i po někom vzkázaná, dobře vycvičený úředník už zná svou povinnost. A šéf zase zná svou. Nešťastníkovi je vypraven pohřeb se všemi poctami a policie je dál bezmocná.

Film Zlý chlap spí dobře je Kurosawovou nejotevřenější kritikou soudobé společnosti, pojmenovanou přímo a současným příběhem. Částečně se toto téma ještě vrátí v Sandžúróovi {1962} i v Rudovousovi {1965}, ale bezpečně schované v nekonkrétním historickém příběhu. A na rozdíl od tohoto soudobého příběhu v historii dostane dobro šanci.

V roli rozhněvaného mstitele, který infiltruje až do samého srdce úřadu, aby si vyřídil osobní účty se zkorumpovaným vedením, se opět představuje Toširó Mifune a v roli jednoho ze zlosynů Takeši Šimura.