Toulavý pes (Nora inu)
Česká televize uvede ve Filmovém klubu postupně deset filmů japonského filmového génia Akiry Kurosawy, natočených v rozmězí let 1949-1970, vše v nejoriginálnějších filmových verzích, jaké byly dostupné, a s novými českými titulky Martina Tiraly. Od soudobého dramatu Toulavý pes (1949) přes nejslavnější samurajská dramata až po Dodes´ka den (1970), jímž se na delší dobu odmlčel před svou další tvorbou.
Toulavý pes patří ke Kurosawově rané tvorbě a těsně předchází jeho přelomovému snímku Rašomon, s nímž zvítězil na MFF v Benátkách a de facto prorazil do světa.
Před tímto kostýmním, samurajským dramatem však Kurosawa natočil několik snímků z reálné současnosti. Patří k méně známým snímkům tohoto režiséra a Filmový klub ČT nyní postupně uvede čtyři z nich: Toulavý pes (1949), Žít (1952), Zlý chlap spí dobře (1960) a nakonec první Kurosawův barevný film Dodes´ka den (1970).
Detektivní příběh Toulavý pes z roku 1949 zachycuje nejen konkrétní příběh dvou detektivů a jedné ukradené zbraně, ale pro dnešního diváka je i nesmírně zajímavým pohledem do reality poválečného Japonska.
Mladý detektiv Murakami z oddělení vražd je při cestě autobusem oloupen o služební kolt se sedmi náboji. Kromě toho, že cítí velkou vinu, nemá jedinou stopu. Nakonec přece jen najde cestu k překupníkům zbraní, chová se však tak nešikovně, že zhatí úspěšnější zátah a vyplaší právě toho, koho hledá. Jeho nadřízený ho přidělí ke zkušenějšímu kolegovi ve chvíli, kdy byla jeho zbraň poprvé použita a zranila dívku. Starší detektiv Sato tak vyšetřuje nejen loupežné přepadení, ale má na starosti i Murakamiho horkou hlavu.
Je strašlivé horko, zločinec má stále zbraň a je třeba postupovat obezřetně, aby nevěděl, že je sledován, Murakami je jak kůň před startem a Sato tomu musí velet. Když však zloděj zaútočí podruhé a tentokrát zraní smrtelně, začíná jít do tuhého.
Jako vždy nejde u Kurosawy o prostý příběh jako takový, ale především o psychologii postav v určité konkrétní situaci a sociální souvislosti jejich činů. Zajímavé je, že Murakami i vrah mají stejný traumatický zážitek - při cestě z války byli ve vlaku okradeni o všechno. Přesto se jejich cesty vydaly opačným směrem. Kurosawa natočil zároveň detektivku a zároveň úvahu o morálce tzv. "apres-guerre" (poválečné) generace v Japonsku.