Strach a chvění
Podle starého japonského protokolu se žádá, aby se před císaře předstupovalo "se strachem a chvěním".
"Pan Haneda byl nadřízeným pana Omochi, který byl nadřízeným pana Saito, který byl nadřízenýnm slečny Mori, která byla mojí nadřízenou. A já jsem nebyla nadřízenou nikoho. Mohli bychom to říci jinak. Poslouchala jsem příkazy slečny Mori, která poslouchala příkazy pana Saito, a tak dále s upřesněním, že se shora mohli příkazy přeskakovat pomyslné schody hierarchie. Ve společnosti Yumimoto jsem poslouchala tedy příkazy úplně všech."
Tímto způsobem začíná autobiografická kniha Amélie Nothombové, podle které byl film natočen. Příběh úsměvným způsobem zobrazuje zkušenost ženy, která podepsala roční smlouvu s japonskou společností Yumimoto. Oku evropského diváka se tak naskýtá jedinečná možnost, jak nahlédnout do japonské oddanosti k hierarchii v práci, k tradicím v zemi a k chápání citů. Tak jak jde příběh kupředu, tak i divák odpočítává dny, kdy pracovní smlouva vyprší a Amélie se bude moci vrátit zpět do rodné Belgie a napsat výpověď o svých snech, o zemi, která je jí tolik blízká a přece tak vzdálená. Výdrž a paličatost, s jakou Amélie žije, živoří a vykonává dané úkoly, dodává její postavě jemný humor zasazený do kanceláře, kterou vyjma slečny Mori obývají pouze muži.