00:00:26 Dobrý večer.

00:00:28 Dobrý večer vám všem zde i vám doma u televizorů.

00:00:32 My vás vítáme u speciálního silvestrovského vydání Kufru.

00:00:36 On nás Pavel požádal, že nemůže, že teďka něco má,

00:00:41 tak abychom začali bez něj.

00:00:44 -My jsme nechtěli.
-Ne, my jsme nechtěli,

00:00:47 ale museli jsme to vzít, abychom nemuseli začínat později.

00:00:52 Tak aspoň na ten začátek. Ale my jsme si řekli,

00:00:55 že bychom mohli jemu i vám udělat takové překvapení

00:01:00 a pozvali jsme taky jednoho Zedníčka.

00:01:04 Ale trochu jiného, řekni to.

00:01:07 Já to prozradím.

00:01:09 Lucie Zedníčková přivádí svého strýce,

00:01:12 inženýra Ladislava Zedníčka.

00:01:17 To není Pavel,

00:01:20 to je Lucie Zedníčková se svým strýcem.

00:01:24 Dobrý večer.

00:01:28 To je Lucie Zedníčková se svým strýcem,

00:01:31 panem inženýrem Ladislavem Zedníčkem.

00:01:39 Inženýr Ladislav Zedníček je zástupcem ředitele...

00:01:43 Opravte mě, pane inženýre, kdybych to neříkal dobře.

00:01:47 Je zástupcem ředitele Lesního závodu Kašava na Moravě.

00:01:58 Já nevěděl, že přijdou se psem, rozumíš...

00:02:03 Když jsme poprvé dostali ten nápad pozvat Pavlova bratra,

00:02:08 tak nám to chvíli trvalo,

00:02:11 než jsme se domluvili, jak to uděláme.

00:02:14 A když jsme ho pak viděli, tak jsme si říkali,

00:02:17 že ta podoba je opravdu slušná.

00:02:20 Ale poprosím vás o jednu věc.

00:02:23 Ta podoba by ještě nebyla to hlavní,

00:02:26 ale poslechněte si ten hlas.

00:02:28 Zavřete oči a poslechněte si ten hlas.

00:02:30 Pane inženýre, můžete něco říct? Jenom krátce.

00:02:34 Dobrý večer.

00:02:36 Je to pomalejší, ale kdyby to bylo rychlejc...

00:02:40 Mohl byste ještě něco říct, abychom to posoudili?

00:02:44 Dobrý večer.

00:02:46 Pane inženýre, vzal byste to za Pavla?

00:02:49 Ne.

00:02:50 Ale vy jste v mládí něco takového dělal, že?

00:02:54 No, ochotnický divadlo.

00:02:56 My vás nebudeme trápit, já myslím, že to stačilo.

00:03:00 Děkujeme vám mockrát.

00:03:02 Lucie, doprovoďte svého strýce, odveďte ho na místo.

00:03:07 Já nevěděl, že přijdete se psem, to jsme jako v lese.

00:03:13 Tam se posaďte, ano, tam.

00:03:17 Doufám, že Pavel přijde co nevidět, a já využiju té chvíle k tomu,

00:03:22 abych vám ještě jednou poděkoval, že jste všichni přišli,

00:03:26 protože jste nám udělali strašnou radost.

00:03:29 A teď bych chtěl představit jednu postavu,

00:03:31 kterou máme v Kufru úplně novou.

00:03:34 My tady totiž zavádíme monarchii,

00:03:36 protože po svém loňském výkonu se stala královnou Kufru

00:03:39 Naďa Konvalinková.

00:03:56 Já bych teď poprosil o ukázku, abychom viděli,

00:03:59 za co získala Naďa Konvalinková ten královský titul.

00:04:04 Takže, Naděnko, jenom pro tebe.

00:04:09 Je hodně potentní, má hodně potomků.

00:04:13 Když určíš pohlaví, tak je to...

00:04:26 Tak to radši přeskočíme,

00:04:28 ať se nedostaneme do detailů.

00:04:32 A ten manžel je taková hrozná utrápenina,

00:04:35 je to vlastně...

00:04:49 Naděnko, i když nás vyhoděj, stejně jste vyhrála.

00:04:56 Naďo, tady máš trůn.

00:04:59 Krásnej, snad se do něj vejdu.

00:05:02 A já tady zaujmu takovou ležérní pózu

00:05:05 a zeptám se tě, jakej to mělo ohlas.

00:05:10 Děti ve škole Karolíně prozradily, co jsem řekla,

00:05:16 i když jsem se snažila to utajit.

00:05:18 Ale mám takovou historku.

00:05:20 Stalo se mi, že jsem přijela na náměstí do Dobříše,

00:05:24 nebylo kde zaparkovat,

00:05:26 tak jsem vjela do zakázanýho vjezdu na zákaz zastavení,

00:05:30 na takový ty překřížený čárky, a ještě k tomu na chodník,

00:05:34 a aby mi to neodtáhli, tak jsem auto rozblikala

00:05:37 a šla jsem si koupit kopáček.

00:05:40 Vyjdu z obchodu

00:05:41 a před mým vozem stáli dva statný policajti.

00:05:46 Paní Konvalinková, co nám to děláte?

00:05:49 Zakázaný vjezd, zakázaný zastavení, na chodníku,

00:05:53 a ještě na nás blikáte?

00:05:55 Já jim povídám: Páni policajti, prosím vás, promiňte mi to.

00:06:00 Ne, paní Konvalinková, to bude velká pokuta.

00:06:03 Prosím vás, já mám tak na benzín a na sobotní nákup.

00:06:07 Tak víte co, paní Konvalinková? My vám to všecko odpustíme,

00:06:11 ale musíte nám zopakovat,

00:06:13 co jste řekla vloni v silvestrovským v Kufru.

00:06:16 A já povídám: Páni policajti,

00:06:18 já jsem jenom pípla a někdo to příšerně nafouk.

00:06:21 Nám se občas stává,

00:06:24 že nám lidé v dopisech vyčítají jistý erotický nádech,

00:06:28 ale nám se to někdy stane nechtěně,

00:06:31 my ani nechceme, a vzniknou takové scény,

00:06:33 které dávají podnět k takovým úvahám.

00:06:36 To se stává i během roku, netýká se to jenom Silvestra.

00:06:40 -Sama si to děláte?
-No, sama,

00:06:42 ale někdy taky přijde někdo na návštěvu.

00:06:45 A vy máte konkrétní problém?

00:06:48 Jenom tak intimně, samý dobrý věci to dělá.

00:06:54 Tak už toho necháme. To je slečna Marie.

00:07:00 -A kde to jako děláte? Doma?
-V paneláku.

00:07:04 -A jak to provádíte?
-Všechno se to dá, když se chce.

00:07:07 Řeknete nám, jak to provádíte?

00:07:10 -Mám na to vyhrazené extra místo.
-Dáte nábytek pryč, jo?

00:07:15 -No, mám na to speciální ohrádku.
-Pane jo, tak to je krásný.

00:07:20 Takže paní Dana.

00:07:23 Obě dámy mluvily úplně o něčem jiném.

00:07:26 Jedna o zdravé výživě

00:07:28 a ta druhá o chovu psů v paneláku.

00:07:31 A jelikož už bych toho rád nechal,

00:07:34 předám své místo nikoli vám, pane inženýre,

00:07:37 ale našemu jedinečnému

00:07:39 a neopakovatelnému Pavlu Zedníčkovi.

00:07:46 Čau, Láďo. Zdravíčko, dobrý večer.

00:07:49 Ahoj, Aleši. Já vás tady srdečně vítám,

00:07:52 máme Silvestra, tak doufám, že bude sranda.

00:07:56 Je tady naše královna, ahoj.

00:07:58 A nejenže máme královnu, ale my máme taky pomník.

00:08:02 Naděnko, buď tak hodná, pomoz nám to odhalit.

00:08:19 Roman Skamene!

00:08:26 Hezky se ukloň, tak... Ještě jednou.

00:08:29 A hezky se zapni.

00:08:34 Tak to byl hezkej začátek, co? A víte co?

00:08:37 My rovnou půjdeme soutěžit. Holky, pojďte, jedeme!

00:08:41 Milenka Steinmasslová, ahoj.

00:08:44 Kdo je tam další? Milena Dvorská.

00:08:53 Jitka Zelenková.

00:08:57 A kdo je tam předposlední? Jana Paulová.

00:09:01 A poslední? Iva Šamořilová, ahoj.

00:09:08 Dobrý večer.

00:09:10 Ivo, prosím tě, nemáš toho počasí už dost?

00:09:13 Naštěstí ne, ale už u mě vzniká profesionální deformace.

00:09:18 Já jsem šla tuhle z práce, bylo to ráno, čili dost nezvykle,

00:09:22 a potkám kamarádku, kterou jsem dlouho neviděla,

00:09:26 a ona mi povídá: Nazdar, Ivo, tak co, jak je?

00:09:29 A já říkám: Dneska bude polojasno, oblačno,

00:09:32 ale prosím tě, víc se oblíkni.

00:09:34 Takže profesionální deformace, mluvím o počasí na každém rohu.

00:09:38 Skvělý. Iva Šamořilová.

00:09:40 -Tak co, Janičko?
-Já obdivuju publikum,

00:09:43 jak se mu to směje a tleská, když nemusí vyprávět historku

00:09:47 a k tomu se má slavnostně oblíct.

00:09:49 Mě napadly ty nejsmutnější věci v životě

00:09:52 a ve skříni jsem nenašla nic vhodnýho.

00:09:55 A když jsem se ráno vzbudila a podívala se do zrcadla,

00:09:58 tak jsem si vzpomněla na ten židovskej fór,

00:10:01 jak se ta Sára ráno vzbudí, je rozcuchaná, kruhy pod očima,

00:10:05 kouká do zrcadla a říká: Kohn, tak tohle ti teda přeju.

00:10:10 Jana Paulová.

00:10:15 Jitko, co je novýho v muzice?

00:10:17 Já jsem byla pozvaná do Ameriky naším rodinným přítelem,

00:10:21 ale já jsem ho moc neznala, to byl přítel přes maminku,

00:10:25 to tady nebudu moc rozvádět.

00:10:27 Zkrátka, šíleně jsem se těšila a hlavně jsem se těšila na muziku,

00:10:32 že tam potkám Barbaru Streisand nebo Reye Charlese.

00:10:36 Přiletěla jsem, nasedla jsem do krásnýho Lincolna,

00:10:39 a okamžitě jsem začala ladit stanice.

00:10:42 Ale ten můj hostitel začal bejt nervózní,

00:10:46 tak jsem si říkala, že se mu asi nelíbí ta hudba.

00:10:50 Přeladila jsem na jinou stanici,

00:10:52 ale on pořád nervózně poposedával.

00:10:54 Nejdřív jsem ladila Barbaru Streisand,

00:10:57 potom to byl rep, pak soul, a když jsem zkoušela country,

00:11:01 tak mi povídá:

00:11:03 Prosím tě, nemohla bys to zavřít?

00:11:05 A já se ho ptám: Prosím tě, a jaká se ti líbí hudba?

00:11:08 A když jsme jeli přes ten most a před námi svítil Manhattan,

00:11:13 tak mi povídá: Víš, já mám nejradši pochody.

00:11:18 Jitka Zelenková.

00:11:21 -Milenko...
-Musím něco vypravovat?

00:11:23 Musíš, od toho jsme dneska tady, je Silvestr.

00:11:27 Já o sobě nevypravuju ráda, ani to neumím,

00:11:30 ale řeknu jednu takovou breptající historku o mé kolegyni,

00:11:35 která žije v Americe, takže mě nemůže zbít.

00:11:38 -Má ráda pochody?
-Nevím, ale má ráda jógu.

00:11:41 Jmenuje se Consuela Morávková a já ji mám velmi ráda,

00:11:45 protože sem občas přijede a učí mě jógu.

00:11:48 Ona měla v divadle krásnej brept, už asi tak před čtyřiceti lety,

00:11:52 kdy jsme hráli takovou hru

00:11:55 z noblesního prostředí staré Anglie.

00:11:57 Byly jsme noblesní, měly jsme dům, ona byla moje sestra,

00:12:01 a hned v první scéně jsme vítaly hosty,

00:12:05 kteří přišli k nám na návštěvu do toho domu.

00:12:08 Pozdravily jsme hosty, mluvily jsme s anglickým přízvukem,

00:12:13 a najednou ji slyším, jak říká:

00:12:16 Jak se vám vejde, Glejdys?

00:12:23 -Co odpověděla?
-To už nevím,

00:12:26 ale to představení bylo památné i tím,

00:12:29 že tam taky hrál Alfréd Strejček,

00:12:32 který třikrát na to představení vůbec nepřišel

00:12:36 a kvůli němu se to třikrát nehrálo.

00:12:40 On byl z toho smutnej, a od té doby se to jmenovalo...

00:12:44 Já jsem zapomněla říct, jak se to jmenovalo, že?

00:12:48 To se jmenovalo Záleží na okolnostech,

00:12:53 ale od té doby, co tam Fred třikrát nepřišel,

00:12:56 tak se to jmenovalo Záleží na Fredovi.

00:12:59 Milena Dvorská.

00:13:02 -A teď druhá Milenka.
-Já musím navázat na Janu,

00:13:06 že krása je pojem velmi relativní.

00:13:09 My hrajeme v divadle Čerta a Káču.

00:13:11 Já hraju Káču a jsem neuvěřitelně nalíčená,

00:13:14 vlasy přilípnuté k hlavě a zmalovaná tak,

00:13:16 že dítě, které se v klidu bavilo s čertama,

00:13:19 když uvidělo mě, tak dostalo hysterický záchvat.

00:13:22 Byla tam kamarádka s holčičkou a volala mi do šatny,

00:13:26 že se holčičce strašně líbila Káča a že mě chce vidět živou.

00:13:30 Tak já jsem se umyla, vyfoukala jsem si hlavu,

00:13:33 nalíčila jsem se, to víš, chvilku mi to trvalo,

00:13:36 přišla jsem, tam stála ta holčička,

00:13:39 podívala se na mě, takhle se jí roztřásla bradička

00:13:42 a říká: Ale teď už vůbec nejsi hezká.

00:13:46 Milenka Steinmasslová.

00:13:49 Tak holky, pojďte si vybrat poradce.

00:13:53 Jedenáctka.

00:13:55 Nazdar, nemusím představovat. Představ se, jak se jmenuješ?

00:14:00 Šťastný Jan.

00:14:02 -Jseš taky šťastnej?
-Jsem. Vypadám na to, ne?

00:14:06 Tak povídej nějakou veselou historku z natáčení.

00:14:09 Když tě vidím, Pavle, jestlipak si vzpomínáš

00:14:13 jak jsme spolu natáčeli takovej seriál?

00:14:16 On určitě nikdo neví, jakej já jsem točil seriál.

00:14:19 Byla tam taková scéna,

00:14:22 kdy tě mají střelit do hlavy a máš to mít za sebou.

00:14:26 Jestli si vzpomínáš, měl jsi na hlavě koženou kuklu,

00:14:29 kukla se protrhne, krev vystříkne a rozteče se po obličeji.

00:14:33 Ten geniální nápad se dělá tak, že se udělá postřel, naplní se...

00:14:38 Prezervativ, řekni to, nestyď se.

00:14:40 Naplní se umělou krví, odpálí se to a krev vyteče.

00:14:44 Všecko se připravilo, kamera jede, rána jako z děla,

00:14:48 prezervativ se jenom zhoupnul a takhle se mu kejval pod nosem.

00:14:52 -Stop, znovu!
-To je neprůstřelnej materiál.

00:14:56 Zase rána jako z děla, a opět se houpal pod nosem.

00:15:01 -Dali silnější nálož na hlavu...
-Dali dvě, já potom neslyšel.

00:15:06 Rána jako z děla,

00:15:08 prezervativ se odpoutal od tvojí hlavy,

00:15:11 vyletěl dopředu, mně se rozplácnul o obličej,

00:15:14 a pak že nepraskaj, viď?

00:15:16 Honza Šťastný. Jdeš k Ivě.

00:15:21 -Jano?
-Tři.

00:15:23 Janička chce číslo tři,

00:15:26 a to je Martin Zounar, ahoj.

00:15:29 Řekni nám nějakou humornou historku.

00:15:33 V Divadle Pod Palmovkou jsme hráli Fanfána Tulipána

00:15:37 a Stanislav Lehký tam hrál mého věrného sluhu Gastona.

00:15:41 Já jsem si všimnul, když Standa přišel do divadla,

00:15:45 že měl strašně silný dioptrie,

00:15:47 nechci mu nějak přidávat, ale tak kolem devítek.

00:15:50 Hráli jsme několik představení, všechno v pořádku,

00:15:54 a při jednom představení já vybíhám z horizontu a volám:

00:15:58 Gastone, vidíš tu princeznu, vidíš ten zámek?

00:16:01 A vidím, jak Standa takhle přijde,

00:16:03 zase odejde a zmizí v portále.

00:16:05 Tak já za ním volám: Gastone, až se uvidíme,

00:16:09 tak ti to všechno budu vyprávět.

00:16:11 Zajdu do portálu a říkám: Stando, ty ses zbláznil,

00:16:15 co děláš, tys mě neviděl, nebo co?

00:16:17 Cože? Já že jsem tě neviděl? To víš, že jsem tě viděl,

00:16:21 ale to víš, trošku se mně rozhodily čočky

00:16:24 a měl jsem tě o sedm metrů doprava.

00:16:26 Martin Zounar.

00:16:30 -Jitko, vyber si číslo.
-Sedm.

00:16:33 Jitka chce poradce číslo sedm.

00:16:36 -No jo, sedmička, Jirka Knot.
-Ahoj, Pavle.

00:16:42 Já tě nechám povídat. Povídej.

00:16:44 -A co chceš slyšet?
-Nějakou srandu.

00:16:47 Já jsem byl jednou svědkem takové režisérské historky

00:16:50 pana režiséra Evžena Sokolovského staršího.

00:16:53 V této budově jednou připravoval nějaký televizní kabaret,

00:16:57 a po dlouhém zkoušení upřel oko do rohu místnosti,

00:17:02 pak si zavolal asistenta a povídá mu:

00:17:05 Poslechni, co to tam je za ženský?

00:17:10 To jsou baletky ČST, pane režisére.

00:17:13 A co tady dělají? Vyhoď je, já tady zkouším.

00:17:16 Ale dyť tady přece mají takové taneční vložky.

00:17:20 Vložky? Tak ať se předvedou, no...

00:17:22 Tak pustili muziku a holky začaly tancovat.

00:17:25 A režisér: Stop! To je hrozný, já se na to nemůžu koukat.

00:17:30 -Kdo to s nima nacvičil?
-To dělal choreograf Luboš Okoun.

00:17:34 Okoun, jo? A kde je? Já ho nevidím.

00:17:37 On už odjel do Brna.

00:17:40 Tak on si jede do prdele, a já na to tady musím čumět?

00:17:45 No tak dál, jeďte dál.

00:17:47 Tak holky znovu nastoupily, a on zase: Stop!

00:17:50 Pojď sem a piš telegram:

00:17:52 Zasloužilý umělec Luboš Okoun, Brno.

00:17:56 Jdi do prdele!

00:18:03 Jirko, jdeš k Jitce.

00:18:09 Doufám, že se nám to nestane.

00:18:13 -A co ty, Milenko?
-Čtyři.

00:18:15 Milenka chce poradce číslo čtyři.

00:18:18 Ferda Havlík, ahoj.

00:18:21 Tak ty taky nějakou veselou historku z natáčení.

00:18:25 Já veselý neznám.

00:18:28 Ale tohle se mi stává celej život, poslouchej.

00:18:32 HRAJE

00:18:40 Ferda Havlík.

00:18:45 -Tak Milenko...
-Ty chceš číslo, viď?

00:18:48 -No, řekni si.
-Třináct.

00:18:50 Kdo je třináctka? Míra Moravec.

00:18:54 Pojď sem, kam jdeš?

00:18:57 -Ahoj.
-Čau.

00:18:59 Míro, otoč se ještě jednou. Krásnej culík, co?

00:19:02 -Nedělají si z tebe srandu?
-Tady měl premiéru, ne?

00:19:06 -No, disko culík.
-Jak tomu říkáš?

00:19:10 Disko culík.

00:19:13 Kamarádi, co mě znají už léta,

00:19:16 tak mi to schvalujou.

00:19:20 Já už jsem léta připlešlej a nosil jsem přehazovačku.

00:19:24 A oni vědí, co to udělalo,

00:19:27 když jsem šel po ulici a okolo mě jel tirák.

00:19:39 To jsem honil vítr.

00:19:42 Když jsme odvysílali ten Kufr,

00:19:44 kde tenhle můj culík měl premiéru,

00:19:47 tak prý se divačky rozdělily na dva tábory.

00:19:51 Jedny, který jsou zřejmě zatížený na zrůdy,

00:19:56 mně napsaly dopisy, že teď je to ono.

00:20:04 A ty, kterým zbylo ještě trochu vkusu,

00:20:08 tak ty z toho byly jemně v rozpacích.

00:20:13 A já jsem se teď naprosto vážně zamyslel nad tím,

00:20:17 jestli bych si neměl nechat tenhle disko culík,

00:20:21 který tady v Kufru měl svoji premiéru,

00:20:23 tak jestli bych si ten culík tady v silvestrovským Kufru

00:20:27 neměl nechat před celým národem od Konvalinkový ustřihnout.

00:20:34 Mirek Moravec!

00:20:38 Tak to máme začátek. A jdeme na tu první soutěž, ne?

00:20:50 -Můžeme.
-Dobře, výborně.

00:20:52 Iva a Honza. Jedem, teď!

00:20:56 Houf slepic.

00:21:00 Větší houf, má to stejný začáteční písmeno.

00:21:05 Houfnice.

00:21:08 -Ne, skupina slepic nebo kačen.
-Stádo.

00:21:13 To jsou zase krávy.

00:21:18 Je to houf, ale jinak.

00:21:23 Tak dál.

00:21:27 Kráva jde po poli, pase se,

00:21:32 a nechává to občas za sebou.

00:21:34 Lejno.

00:21:41 Pracuje s tím chlap, takhle s tím chodí a uklízí ulice.

00:21:47 -Jmenuje se to...
-Koště.

00:21:49 Ten chlap se jmenuje... Je to podobný,

00:21:52 jak se jinak řekne koště, jak se říká tomu chlapovi?

00:21:57 -Zametač.
-Skoro, ale ještě trochu jinak.

00:22:00 Je to podobný, kratší.

00:22:03 -Koštětář!
-Taky dlouhý, kratší.

00:22:08 -Já nevím.
-Tak dál.

00:22:12 Je to vojenská hodnost, má tři pecky.

00:22:16 -Plukovník.
-Ne.

00:22:25 -Vojín, svobodník, desátník...
-Generál.

00:22:28 Tak radši dál.

00:22:32 Když narazím, tak se mi na hlavě udělá...

00:22:34 Boule.

00:22:37 -Tak děkujem.
-To už je konec?

00:22:39 No, už je konec.

00:22:42 Vydro, napovídej, když to bude blbě, tak střílej.

00:22:46 V pohádce je taková holčička, mluví s vlkem.

00:22:50 -Princezna, Karkulka.
-Ano.

00:22:55 -A tu Karkulku pak sežere.
-Vlk.

00:23:02 -Alkohol s lidskou tváří.
-Myslivec.

00:23:11 -Máš to tady.
-Podprsenka.

00:23:19 Když se nějaká holka prodává a ten chlap vedle ní stojí,

00:23:23 tak je to její...

00:23:25 -Pasák?
-No.

00:23:29 -A ten pasák je zároveň velkej...
-Prasák.

00:23:38 Na zvíře někdy nastraží myslivci...

00:23:42 -Past.
-Ano.

00:23:48 A ten myslivec s lidskou tváří je někdy úplná...

00:23:52 -Guma.
-Ne.

00:23:55 -Je to pití, tak to je...
-Chlast.

00:24:03 -Ale potom to je taková...
-Kocovina, opice.

00:24:06 Ne, je ti strašně dobře.

00:24:09 Ježíšmarjá... Extáze?

00:24:12 -Euforie.
-Ne.

00:24:14 Z chlastu? Tak dál.

00:24:21 -Náš národní strom.
-Lípa.

00:24:30 -A na pivo se používá...
-Pípa.

00:24:37 -Prase, ošklivý je to.
-Čuně.

00:24:46 A když jsi prošla po chodbě, tak za tebou šla nádherná...

00:24:51 -Vůně?
-No jo.

00:24:53 -Fakt, jo?
-No, je to pravda.

00:24:59 A už musíte končit.

00:25:08 -Tak Jitko, pojď.
-Jdu na popraviště.

00:25:13 Tak co tam bude?

00:25:16 Ve mlejně je pan otec a hodnostně pod ním je...

00:25:20 Sládek, mládek...

00:25:23 -Stárek?
-Ano.

00:25:28 A pod ním ještě hodnostně níže je...

00:25:30 -Taky má Banjo Band.
-Mládek.

00:25:34 No jistě, ano.

00:25:37 Podobnej, ale ten je v pivnici. Už jsi to taky říkala.

00:25:42 -Je v pivovaře, dělá tam pivo.
-Sládek.

00:25:47 Výborně.

00:25:50 Byl to major v dlouhém krásném seriálu,

00:25:53 mělo to asi dvě stě osmdesát dílů.

00:25:56 Zeman.

00:26:01 Když někdo úplně všechno ví,

00:26:05 když ví veškeré věci, tak je to...

00:26:09 Vědec.

00:26:11 Je to Děd... Má tři vlasy na hlavě.

00:26:14 -Vševěda.
-Bez toho posledního a.

00:26:18 -Vševěd.
-Ano.

00:26:23 Chlapec, který ještě neměl s žádnou dámou nic.

00:26:27 To je homosexuál.

00:26:34 Ale přesto je na ženský.

00:26:40 Ještě s žádnou nic neměl, a přesto je na ženský.

00:26:43 Je mladej.

00:26:50 -Mladej? Panic!
-Výborně.

00:26:56 A z panice se také jednou může stát otec,

00:27:01 to znamená milý...

00:27:03 Tatínek.

00:27:11 A když mu jeho žena nasadí tohle, tak je potom...

00:27:14 Paroháč.

00:27:17 A už je konec.

00:27:20 Díky.

00:27:22 Co jsi to říkala před chvilkou, Naďo?

00:27:25 Počkejte, poslouchejte královnu.

00:27:28 Já jsem z toho pochopila, že kdo nemá DAMU, je homosexuál.

00:27:37 DAMU nebo Danu? Jedeme dál.

00:27:42 Teď Milena a Ferda. Tak prosím, teď.

00:27:47 -Božena Němcová psala...
-Babičku.

00:27:50 -Ne, celkově, romány.
-Spisovatelka.

00:27:56 Romány.

00:28:00 -Psala pro děti.
-Pohádky.

00:28:03 -Je jedna.
-Pohádka.

00:28:09 A hlavní postavou v nich je... Je pod královnou.

00:28:15 Princezna.

00:28:20 -Jezdí v pohádkách na koštěti.
-Ježibaba.

00:28:24 -Ne, ještě jinak.
-Čarodějnice.

00:28:28 -To jsem já.
-Ne, kdepak.

00:28:31 -Lidovej nápoj na tři písmena.
-Rum.

00:28:40 Hlavní postava, napsal ji Václav Čtvrtek,

00:28:43 je v pohádce, měl Cipíska a Manku.

00:28:47 -Rumcajs.
-Ano.

00:28:53 Když tancuje, tak ta osoba se jmenuje...

00:28:56 Valčík.

00:28:58 -Tanečník.
-Správně.

00:29:02 Jak bych to řek... Je to vzadu, je to otvor.

00:29:06 Slušně prdel.

00:29:09 Anální...

00:29:12 -Ve filmu je to psaný nakonec.
-End.

00:29:18 -Lékaři tomu říkají...
-Konec.

00:29:26 Ohon?

00:29:29 Ohon? Ne, ohon ne.

00:29:31 Konečník, proč ne?

00:29:37 -Ti nás zaskočili, co?
-Ničemu nerozumím.

00:29:47 Já mám pocit, že mi konkuruje v roli královny.

00:29:52 Takže Milenka a Míra. Jedeme, teď.

00:29:58 Lehkoatletické závody, a ten, kdo utíká, je...

00:30:04 Běžec.

00:30:09 Je to ženská od něj, ale běhá za něčím jiným.

00:30:16 -Má to stejný zákad slova.
-Co?

00:30:20 -Je taková lehká.
-Děvka?

00:30:23 Má to stejný základ jako ten první.

00:30:26 Počkej, jak s jim říká... Běžka? To je blbost.

00:30:32 Běžka je hezký, ale je to blíž.

00:30:36 Já si vzpomínám už jenom na sprostý.

00:30:39 Je to syrovější od běžky.

00:30:44 Pojď dál.

00:30:46 -Totéž, ale tvrdě.
-Kurva?

00:30:51 -Coura!
-Ano.

00:30:58 Totéž, ale jde po chodníku.

00:31:05 Šlapka.

00:31:12 Když mě chytnou záda, tak mám...

00:31:15 Ischias.

00:31:18 Meniskus.

00:31:21 Bolí to.

00:31:24 -Na starý kolena mám všude...
-Vyrážku.

00:31:30 -Bolí to vevnitř.
-Revma.

00:31:39 -Pohádka...
-...máje.

00:31:42 -Pohádka o zimním...
-...království.

00:31:50 To byl mrazík.

00:31:58 Tak Aleši, jak to tam máš?

00:32:01 Já nevím, nestačím to sledovat.

00:32:04 Ale je to jasný, rozpustíme klan kmotry Ivy.

00:32:10 -Kam ho dáme, Naďo?
-Já bych je přidala k těm slabším.

00:32:17 Oni byli všichni skvělí,

00:32:19 ale šoupneme jedničku k pětce,

00:32:22 nebudeme nic umazávat a snižovat,

00:32:27 nic to na stavu nemění.

00:32:32 -Naděnko, a my jdeme kam?
-Já myslím, že dál.

00:32:43 -Nadi, hádáme co?
-Obrázky.

00:32:45 Výborně, takže jedeme. Prosím první obrázek.

00:32:49 Co to asi tak bude? Kdo to bude, nebo co to bude?

00:32:53 Prostě máte uhádnout, co je na obrázku.

00:32:56 To je jasný, to jsou obrázky z Meteosatu.

00:32:59 Kdo to ví, tak mačká. Milenko, víte to?

00:33:03 Já myslela, že to jsou obrázky z Meteosatu, ale asi ne.

00:33:08 Kdepak, to bude napínavější.

00:33:12 Hele, Praha.

00:33:14 -Milenko?
-Vltava.

00:33:16 Vltava? Ne.

00:33:25 -Žába!
-Rosnička!

00:33:28 -Rosnička.
-Ta to není.

00:33:32 -Skokan?
-Taky není.

00:33:35 Možná to je skokan, ale není to konec, jedeme dál.

00:33:43 -To jsem já.
-Cože?

00:33:46 -To jsem já.
-No, to jsi ty.

00:33:53 Dojedeme to až do konce.

00:34:00 Jaký máš krásný nohy.

00:34:04 Teď budeme hádat autora obrazu.

00:34:09 -Tak co, Jani?
-Vincent van Gogh.

00:34:13 Ne, není.

00:34:17 -Co, myslíš Jani?
-Jitka Zelenková.

00:34:24 Ale ta není autorem obrazu, takže jedeme dál.

00:34:31 Ještě se to trošku změní.

00:34:38 My se společně domníváme,

00:34:41 že by to mohl být Leonardo da Vinci.

00:34:44 Není. Jedeme dál.

00:34:52 -Rembrandt.
-Není.

00:34:56 Tak ještě dál, prosím.

00:35:07 -Už to víme!
-Tak Jirka.

00:35:10 Jistě, známý malíř německé renesance,

00:35:13 Růžencová slavnost.

00:35:15 -No a kdo to je?
-No...

00:35:19 -Albrecht Dürer.
-Správně, výborně.

00:35:29 Takže vy už nesoutěžíte, jo?

00:35:31 -Ale nejvíc byl podobnej Jitce.
-To víš, že jo.

00:35:34 A teď si dáme třetí obrázek.

00:35:36 Prosím vás, kdybyste si dali pozor

00:35:39 a poznali některou z přítomných dam podle postavy.

00:35:43 -Já se postavím.
-Ovšem na těch obrázcích.

00:35:50 Takže prosíme obrázek.

00:35:54 To jsem celá já.

00:36:03 Přihořívá...

00:36:16 Pozor, už to leze...

00:36:22 Já to vím.

00:36:24 Já myslím, že to je Jana Paulová.

00:36:27 -Podle čeho jsi to poznal?
-Ten prostředek se mění.

00:36:31 -Máš pravdu, je to Jana.
-To je z toho časopisu, ne?

00:36:37 Ano, Jana Paulová.

00:36:42 To je celá Jana.

00:36:46 Takže Aleši...

00:36:48 Musíme rozpustit klan Mileny Dvorské,

00:36:51 čili ho převést někam jinam.

00:36:53 -Takže kam, Naďo?
-Tentokrát to nechám na tobě.

00:36:56 Tak ať se jenom posunou k tý trojce vedle,

00:36:59 abyste to neměli daleko.

00:37:01 Takže k Jirkovi a k Jitce, tak je to bezvadný.

00:37:04 A my jdeme na třetí kolo a to budou ty záhadný předměty.

00:37:15 Tak co to může být?

00:37:17 Může to být dětská hračka s názvem O nejlepší skalp,

00:37:20 nebo Myšizmar, past na hlodavce,

00:37:23 nebo část počítače Sčot 2 z Kurské oblasti,

00:37:27 nebo modlitební mlýnek Tibeťanů,

00:37:31 nebo předchůdce kadeřnického hřebenu.

00:37:35 To nám přinesl do redakce neznámý dárce.

00:37:40 Takže: Dětská hračka s názvem O nejlepší skalp,

00:37:44 nebo Myšizmar, past na hladovce,

00:37:47 pardon, past na hlodavce,

00:37:50 část počítače Sčot 2 z Kurské oblasti,

00:37:53 modlitební mlýnek Tibeťanů

00:37:56 nebo předchůdce kadeřnického hřebenu.

00:38:00 Je to takový vrtivý, že by mlýnek?

00:38:02 U takhle blbýho mlýnku se přece nemůžou modlit.

00:38:06 To bude něco s tím hřebenem.

00:38:09 Ty bys chtěl skalpovat děti? Neblázni.

00:38:12 -Já bych řekla Myšizmar.
-Myšizmar? Máš pravdu.

00:38:18 Myšizmar, past na hlodavce, já vám to předvedu.

00:38:22 Tady byl sýr nebo nějaký masíčko, hlodavec přišel,

00:38:26 tady sebou švihnul a spadnul do vody.

00:38:29 A pod tím byl kýbl, ono ho to otočilo a už byl tam.

00:38:33 -To sis teď vymyslel, ne?
-Ne, vážně.

00:38:36 Na, já ti to dám do ruky, podívej se na to.

00:38:39 Ty mi nevěříš, viď?

00:38:41 Třeba by se na to dalo hrát.

00:38:45 A máme tady další předmět.

00:38:48 Tato žába slouží jako:

00:38:50 Ozdobný dudlík pro zahradní trpaslíky,

00:38:53 nebo jako zavlažovací zařízení do květináče,

00:38:57 nebo jako žertovná diskrétní pomůcka zvaná kuňka,

00:39:01 nebo malajský hudební nástroj,

00:39:04 a nebo je to krmítko pro větší ryby.

00:39:08 To nám přinesla do studia přítelkyně pana režiséra,

00:39:11 nechce být jmenována.

00:39:14 Takže ozdobný dudlík pro zahradní trpaslíky,

00:39:17 zavlažovací zařízení do květináče,

00:39:19 žertovná diskrétní pomůcka...

00:39:22 -Jak bylo to poslední?
-Krmítko větších ryb.

00:39:25 -Krmítko to nebude.
-To bude zavlažovač do kytek.

00:39:31 Ale kudy to tam teče?

00:39:34 To prosákne tím dudlíčkem.

00:39:39 -Tak co?
-Zavlažovač do květináče.

00:39:42 Máte pravdu, je to zavlažovací zařízení do květináče.

00:39:51 A máme tady poslední předmět. Martino, pojď, šup!

00:39:55 Buď je to forma na výrobu šišek pro výkrm husí a kachen,

00:40:00 nebo žertovných umělých psích výkalů,

00:40:04 nebo je to forma na výrobu čokoládových pochoutek Bumbrlíček,

00:40:09 nebo forma na výrobu mexické verze čevapčiči,

00:40:14 a nebo forma na výrobu domácích bylinných čípků.

00:40:18 To by byl velkej čípek, viď?

00:40:21 Tak šišky pro výkrm husí a kachen,

00:40:24 forma na žertovné psí výkaly...

00:40:32 To budou šišky pro výkrm husí a kachen.

00:40:36 My se přikláníme k těm husám.

00:40:40 Máte pravdu, je to tak, je to správně.

00:40:43 Je to forma na výrobu šišek.

00:40:49 Takže vy pojďte sem, ať máme dvě partičky.

00:40:54 Jana, Martin, Mirek, Honza, Iva, Milena,

00:40:58 a proti nim Jitka, Jirka, Milena a Ferda.

00:41:01 Jdeme na to, jdeme do finále.

00:41:10 Přátelé, jedeme, máme tady finále.

00:41:13 Vždycky musíme hádat známou osobnost,

00:41:16 ale tentokrát tam těch osobností bude víc.

00:41:20 Takže kdo uhádne nejvíc osobností, je vítěz.

00:41:24 Tak začne kdo? Milenka, Jana, Iva?

00:41:28 -Prosím, řekněte si.
-C 4.

00:41:33 -Je to Bára Basiková?
-Já nevím, to ví Aleš.

00:41:36 -Aleši, je to Bára Basiková?
-Ne, není.

00:41:39 Iva Šamořilová, to je moje hlava.

00:41:41 Nemůžete dvakrát po sobě, jenom jednou.

00:41:44 Řekněte si číslo.

00:41:46 A 3. Ne, B 3.

00:41:48 Takže B 3. Kdo tam asi bude?

00:41:52 Víte, kdo to je?

00:41:55 Můžete říct i tu druhou osobnost, jestli ji poznáváte.

00:42:01 -Josefína.
-Ne, není to Josefína.

00:42:04 Nevíte? Takže jedeme dál. Jani...

00:42:07 Takže D 4.

00:42:14 -Kdo to je? Už to víte?
-To je moje hlava.

00:42:18 Tvoje hlava? Ano, správně, takže první bod.

00:42:24 -Jitko?
-A 3.

00:42:27 Jitka říká A 3.

00:42:30 -Kdo to je? Víte?
-Nevíme.

00:42:37 Tak jedeme dál.

00:42:39 -Můžeme tohle hádat?
-Můžete hádat.

00:42:42 -Milena Dvorská.
-Ano, výborně.

00:42:44 Je to tak, ty ses nepoznala.

00:42:49 C 6.

00:42:52 Víte to? Asi ne, jedeme dál.

00:42:55 -Kolik?
-B 2.

00:42:58 -To je Jana.
-Samozřejmě, to je pravda.

00:43:06 -Jedeme dál.
-B 6.

00:43:10 Tak dáme B 6. Kdopak to asi je?

00:43:13 To jsem já sama se sebou v náručí.

00:43:18 Je to správně, Milenka má pravdu.

00:43:23 -D 6.
-D jako dýně, D 6.

00:43:29 Je to ona, takže to je jasný.

00:43:32 -Milenko, kolik?
-B 4.

00:43:36 -To je Knot.
-Já nevím. Aleši je to správně?

00:43:42 -Aleš neví.
-Tady? Tady ne.

00:43:50 -Tak kolik?
-B 1.

00:43:56 To je Šťastný

00:43:59 a vedle něj to bude Jitka Zelenková.

00:44:10 Zelenková a Šťastný.

00:44:14 Můžeme my?

00:44:16 Vy už jste skončili? Tak můžete vy.

00:44:18 Martin Zounar a Jitka Zelenková.

00:44:21 -Je to správně?
-Ano, je to Martin.

00:44:24 Tak výborně, jedeme dál.

00:44:28 Říkejte písmenko. Tak kolik?

00:44:31 A 5.

00:44:35 Takže A 5...

00:44:38 -To je Mirek.
-Ano, samozřejmě.

00:44:42 -Tak dál.
-D 1.

00:44:46 To bych nepoznal.

00:44:47 A 4.

00:44:51 Pan Havlík.

00:44:56 -Je to tak, Aleši?
-Je to správně.

00:44:59 A 6.

00:45:05 -To je Knot.
-Jseš to ty, výborně.

00:45:09 Je to Knot s fousama. Tak jedeme ještě dál?

00:45:13 Jelikož jich máme už jedenáct,

00:45:17 tak končíme, můžeme to ukázat celý.

00:45:22 Je to Goya, Královská rodina,

00:45:25 a my jsme ji trošku pozměnili.

00:45:27 Výborně, díky.

00:45:29 Tak Aleši, kdo jich uhodl nejvíc?

00:45:39 Takže Jana, Milenka a Iva jdou ke mně,

00:45:41 jdete si pro prachy.

00:45:43 Děvčata vy jste vyhrály, uhodly jste toho nejvíc.

00:45:47 Pojďte všichni ke kufru, ať to máme za sebou,

00:45:50 ať už si můžeme dát taky skleničku.

00:45:53 Holky, a teď všechny tři zavřete oči.

00:45:56 -A nesmíme je otevřít?
-Nesmíte, až vám řeknu.

00:46:00 -A co máme dělat?
-Zavřít oči a ukázat do kufru.

00:46:05 Tak zavřít oči... A já to teď musím otevřít.

00:46:11 Máte zavřený oči? Opravdu?

00:46:14 Tak sahejte dovnitř.

00:46:17 -Ještě?
-Ještě dolů.

00:46:19 No ještě, sahejte.

00:46:25 To jsou takový krásný malinký myšičky.

00:46:28 Dyť jsou pěkný, ne?

00:46:33 Tak to je všechno, ale trošku srandy jsme si užili.

00:46:37 Přátelé, tak to je všechno, já vám všem děkuju,

00:46:41 a tady máme krásnej kufr, to je pro vás, holky.

00:46:47 Pak se můžete najíst, tady máte kufříček.

00:46:53 Přátelé, všechno krásný v novém roce,

00:46:56 mějte se moc hezky.

00:46:58 Tady je šampáňo, a my budeme pít.

00:47:00 Děkuju Mileně, druhé Milence, Janě Paulové, Mirkovi, Nadě,

00:47:05 a taky Jitce a Martinovi, prostě všem.

00:47:10 A jdeme si zahrát, připravte se.

00:47:15 ZPÍVAJÍ

00:47:17 Našel jsem kufr tam v dáli za řekou,

00:47:20 tam v dáli za řekou,

00:47:22 tam v dáli za řekou,

00:47:24 já našel jsem kufr tam v dáli za řekou,

00:47:28 a tak ten kufr mám.

00:47:32 A tak ten kufr mám, tak já ten kufr mám,

00:47:36 a tak ten kufr mám.

00:47:40 A tak ten kufr mám, já ten kufr mám,

00:47:44 a tak si zazpívám.

00:47:49 Našel jsem dva kufry tam v dáli za řekou,

00:47:53 tam v dáli za řekou,

00:47:55 tam v dáli za řekou,

00:47:57 já našel jsem dva kufry tam v dáli za řekou,

00:48:01 a tak ty kufry mám.

00:48:05 A tak ty kufry mám, ty tři kufry mám,

00:48:09 a tak ty kufry mám.

00:48:13 Já ty kufry mám, já ty tři kufry mám,

00:48:17 a tak si zazpívám.

00:48:26 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková