Portrét spisovatele a dramatika Pavla Kohouta, jenž prošel v poválečném období bouřlivým a pro mnohé kontroverzním názorovým přerodem (1999). Připravili: P. Kosatík, V. Polesný a M. Šec
00:00:18 Takže se sejdeme až na projekci?
00:00:22 Hm.
00:00:26 Divím se, že si to sám nerežíruje. Vy řeknete tohle, a já půjdu odsud.
00:00:41 Ztrácí energii, když se neprosadí jako režisér vlastního medailonu.
00:00:53 Byly to dobré roky pro mne. V nedaleké Praze jsem přišel na svět.
00:00:59 Pavel Kohout má v Divadle Na Vinohradech domovské právo.
00:01:03 NĚMECKÝ KOMENTÁŘ
00:01:18 Protože projev Karola Bacílka byl uveřejněn v tisku...
00:01:25 Já jsem v tomto procesu nebyl zmocněn stranou, kterou zastupuji.
00:01:30 MLUVÍ NĚMECKY
00:01:48 Takový byl můj lid. S kosou a kladivem.
00:01:54 Náčrt dopisu matce: Bylo mi 7 let a zdálo se, že na tom zůstane.
00:01:58 Spála, záškrt a neštovice umořily silnější, než jsem byl já.
00:02:03 Ale seděla jsi u mé postele tři měsíce a doktor potom pravil:
00:02:08 Paní, nazval bych to zázrakem, kdybych neznal, že matka vládne
00:02:12 dítěti jistou mocí, kterou jí dává jednota těla a krve.
00:02:22 Můj zubař chodil s Pavlem do školy a začali jsme o něm mluvit.
00:02:27 A on říkal: Nech toho. Já ti přinesu fotografie.
00:02:31 A na příští vrtání mi přinesl tři ročníkové fotky.
00:02:37 A tam vzadu stáli na stolech ti raubíři s vytaženým límcem,
00:02:43 které snad musel školník držet se samopalem,
00:02:48 pod nimi seděli na stolech, pak na židlích...
00:02:53 A pak byla první řada.
00:02:56 Uprostřed byla učitelka a ředitel.
00:03:00 A vedle té učitelky sedělo něco neuvěřitelného.
00:03:05 Měl shrnuté podkolenky jako prezervativy
00:03:10 a tekhle se na tu učitelku koukal. A to byl Kohout!
00:03:14 Přesnou odpovědí by mohlo být něco z naší intimní korespondence.
00:03:21 Jestli vám nevadí, že takhle odběhnu.
00:03:34 Taky mám někdy pocit,
00:03:37 že mě oběžná dráha zavedla za odvrácenou stranu života,
00:03:44 kde není vizuální ani radiové spojení s planetou,
00:03:49 jen bezbřehý prostor s mrazivými hvězdami,
00:03:54 ve kterém se dá je s úzkostí trnout,
00:03:58 že nás to neponese dál k nim, ale zpět k lidem.
00:04:04 To je taky ta chvíle, kdy se člověk nesmí spolehnout na automaty,
00:04:09 a radši křečovitě držet ruční řízení.
00:04:13 Tím chci říct, že i kdyby měl kolem sebe lidi,
00:04:18 kteří by ho milovali, může si pomoct jen sám.
00:04:23 Prokletí mnoha z nás ovšem je,
00:04:26 že se od nás pořád očekává výdrž a síla. A kde ji pořád brát?
00:04:36 Citace z dopisu, leden 1948:
00:04:40 Byla to nejdřív nespavost, potom neurózy z deprese.
00:04:45 Tyto stavy u mě nezaviňuje kvantita práce, ale její děsná roztěkanost.
00:04:50 Je mi blbě. Abych se z toho vyvedl, beru si marxistickou literaturu.
00:04:57 Když jsme se setkali, bylo mu 15 a mně 16 let.
00:05:03 Pavel byl společenský a měl talent lídra.
00:05:08 Lásku rodí nenávist ke všemu zlému.
00:05:11 Dnes je doba boje. Neznat nenávist, to vlastně znamená nemilovat.
00:05:15 Až přijde doba, budu zpívat jenom něžně: Levá, levá!
00:05:19 Režisér Disman jako součást své ilegální práce
00:05:24 vytvořil komplex plánů pro uměleckou výchovu mládeže.
00:05:31 A na tom souboru si ověřoval své metody -
00:05:36 výchovu uměním k umění. To byl hlavní smysl souboru.
00:05:42 A protože ten soubor byl organizačně přimknut k Rozhlasu,
00:05:47 aby vychovával děti pro dětské rozhlasové pořady.
00:05:53 A uvnitř toho kolektivu se vytvořilo jakési jádro,
00:05:58 jehož centrem byl Pavel. Ale byl to přirozený lídr.
00:06:03 A vedle něj jsme stáli Karel Kyncl, já...
00:06:15 Když se čelo průvodu zastavilo před slavnostní tribunou na Můstku,
00:06:19 promluvil Klement Gottwald.
00:06:24 1.máje 1946 jsem dostal legitimaci strany.
00:06:30 Léto 1947. První mezinárodní festival mládeže v Praze.
00:06:35 2 roky po válce přijíždějí zástupci pokrokové mládeže z celého světa.
00:06:42 Jsme nejšťastnější generace, kterou kdy nesla tato zem.
00:06:47 Jdeme si vstříc tisíce kilometrů, abychom se na sebe usmáli.
00:06:52 Mládež všech zemí, barev, ras a vyznání. Abychom si podali ruce,
00:06:57 a zatančili obrovské kolo přes všechny kontinenty a moře.
00:07:02 Tvoříme frontu, na které se nestřílí a neumírá,
00:07:07 ale pracuje, miluje a rodí.
00:07:11 Hovoří vedoucí souboru Disman:
00:07:15 Uspořádali jsme ve Velké Británii a v Holandsku 99 pořadů.
00:07:21 Seznámili jsme se se 6 tisíci hostiteli a statisíci posluchači
00:07:26 a diváky koncertů, rozhlasu a televize.
00:07:29 Našli jsme v nich přátele a jsme přesvědčeni,
00:07:34 že nikdo z nich nikdy už nebude věřit pověstem o železné oponě.
00:07:43 Vyrástla lipka, vyrástla borovička, vyrástol z růže kvet...
00:07:50 Vyrástla lipka, vyrástla borovička, vyrástol z růže kvet...
00:07:55 My jsme tam udělali revoltu. Na podzim 1948 jsme vytvořili
00:08:01 jiný soubor, protože nám připadalo to Dismanovo pojetí souboru
00:08:06 jako určitý krunýř. My jsme chtěli ven,
00:08:11 my jsme se chtěli víc sbližovat s prouděním, které bylo kolem nás.
00:08:20 Já jsem člověk tolerantní.
00:08:25 Já jsem si z toho dělal srandu.
00:08:31 Jednou jsem mu říkal: Hele, ty jsi napsal tu básničku
00:08:36 "Jede Arab na svém koni, vesele si píská, jednou rukou ptáka honí,
00:08:41 druhou koně tříská..." Počkej, promiň, to bylo jinak:
00:08:46 "Pravou rukou verše píše, v levé drží revolver."
00:09:03 V záři světel se bělostně zaskví žulové sousoší
00:09:08 nově zbudovaného Stalinova pomníku.
00:09:12 Za účasti velikých zástupů pražského lidu
00:09:16 a našeho radostného vzrušení nastal okamžik slavnostního odhalení
00:09:22 pomníku generalissima Josefa Vissarionoviče Stalina.
00:09:37 Ono bylo jednoduché začínat spisovatelskou kariéru,
00:09:43 když ostatní spisovatelé byli v exilu nebo ve vězení.
00:09:51 Tak to bylo celkem jednoduché budovat kariéru.
00:09:57 Čili i z toho oportunismu tam nepochybně nějaký krapet byl.
00:10:03 Ale já ty lékárnické váhy
00:10:08 v těchto jemných věcech nechci brát.
00:10:15 Nakonec všichni zazpívali festivalovou píseň mládeže.
00:10:26 Ať žije mír! Svůj nedáme a cizí pomůžeme vydobýt.
00:10:31 Národů ač jsme různých, jedno přání teď v nás bude žít,
00:10:39 po létech války hrůzy znovu za blaho všech jdem se bít.
00:10:46 On vždycky dělal všechno naplno.
00:10:54 Jako se angažoval v 70. a 80.letech v zahraničí, tak i v 50.letech.
00:11:00 Protože on tomu tehdy věřil. A byl strašně na očích,
00:11:05 protože měl funkce, byl ve Fučíkově souboru, dělal filmy, psal divadlo,
00:11:10 On tehdy reprezentoval tu svazáckou literaturu.
00:11:14 Lidé, kteří s tím nesouhlasili, ho viděli jako reprezentanta toho.
00:11:19 I když lidí, kteří tak tenkrát psali, bylo tehdy strašně moc.
00:11:24 Na chodbách jsme potkali celou řadu známých tváří.
00:11:29 To je přece kapitán Emil Zátopek!
00:11:33 A tohle je herečka Jana Dítětová a úderník Tichý.
00:11:40 Herečka Ljuba Skořepová, útočník Cejf ze Sparty a úderník Šáš.
00:11:55 50.léta bylo období, které mělo pro nás ohromně přitažlivou vizi,
00:12:02 protože to bylo období, kdy se vytvářela situace,
00:12:08 obnova republiky, budování nového státu...
00:12:13 Pro nás, já jsem původem dělník, se vytvářelo ovzduší a představa
00:12:19 sociálně spravedlivé společnosti.
00:12:22 My jsme skutečně těm heslům věřili a šli jsme za nimi.
00:12:31 Když Pavel tehdy zpíval
00:12:36 a já jsem nadšeně tančil svazácká kolečka
00:12:41 "Ptala se Zuzana Kuby, Kuby, jestli má veverka zuby, zuby...",
00:12:46 tak jsme toto období vnímali jako období,
00:12:51 které nám přinese radost a štěstí.
00:12:56 Ať žije soudruh Gottwald! Ať žije soudruh Gottwald!
00:13:01 Ať žije soudruh Gottwald! Ať žije soudruh Gottwald!
00:13:07 Jako člověk věřící mám povinnost
00:13:11 chápat víru jinou,
00:13:18 třeba víru ateistickou,
00:13:24 také víru v podstatě komunistickou
00:13:30 se všemi těmi, byť mylnými, ideály,
00:13:36 byť mylně uskutečňovanými...
00:13:40 Ti lidé přece museli vědět, co se děje v Rusku.
00:13:45 Oni na to nereagovali?
00:13:49 Jak to, že my jsme to věděli? Jak to, že to věděli
00:13:54 spisovatelé katolíci, Zahradníček, Dokulil, Křelina, Knap...
00:14:02 A bylo pohodlné nevědět.
00:14:07 Nestarat se, nezajímat se...
00:14:10 Ale zase se vracím k tomu. Já odmítám být soudcem.
00:14:17 To jsem já, svoboda mladá, červený květ rozkvet nám.
00:14:25 To jsem já, svoboda mladá, červený květ rozkvet nám.
00:14:33 Já se nemůžu zbavit odpovědnosti, protože jsem byl v proudu.
00:14:39 Ten proud tady šel a já jsem v tom proudu neviděl to špatné.
00:14:47 A když jsme ho mohli vidět, postavili jsme se jinak.
00:14:53 Tak je to jasné, soudruzi. Druhou část ještě jednou!
00:15:03 Až večer z pole pojedem, dívky na traktor posadíme,
00:15:09 do jejich očí pohlédnem, sebe i slunce uvidíme...
00:15:15 Příloha k divadelnímu programu:
00:15:19 Chtěl jsem, aby Dobrá píseň bylo hrou o mých vrstevnících.
00:15:23 O našem životě, našich zápasech a vítězných ofenzívách.
00:15:29 Co má společného Dobrá píseň s jeho prvním manželstvím?
00:15:35 To je Pavlův intimní příběh.
00:15:38 který se odehrál ve vztahu k jeho první ženě.
00:15:43 To byla Alena Vránová.
00:15:46 Láska je součástí politiky naší země. Je to státnická záležitost.
00:15:52 On miloval Alenu, ale Alena se mu na Princezně
00:15:58 zaláskovala s noblesním klukem jako byl Ráž.
00:16:06 A on z něho udělal naprosto nepřátelského zločince.
00:16:11 Intelektuálního.
00:16:14 To byl velký skandál a šlo to proti němu a proti ní.
00:16:20 Zatímco v té hře vítězilo všechno ušlechtilé a krásné.
00:16:28 Myslím, že ta figura se jmenovala Vladka a ještě si pamatuju texty.
00:16:33 "Já se tak těším. Už jen maličko a začnu stavět pásy podezdívek.
00:16:41 Já se totiž chci stát zedničkou."
00:16:45 A dodnes používáme přípitek "na překonání bouří, psot a tísní,
00:16:54 aby se život rozletěl jak pták, aby se láska stala dobrou písní
00:16:59 se kterou se dá letět do oblak."
00:17:02 To se hrálo ve všech divadlech v zemi.
00:17:07 A všude nastalo, jak se tomu dnes říká, milostný harašment
00:17:13 mezi mladým osazenstvem, které v té hře nutně muselo hrát.
00:17:18 Takže tady se rozvedla Jirásková... Nebo se sešla? A s Válou zase...
00:17:23 A zase Švorcka s Válou... No, bylo to velmi propletené.
00:17:28 A tak to bylo ve všech těch divadlech.
00:17:32 Kdo dokáže svou lásku zradit, podruhé může zradit i vlast.
00:18:03 Je těžko, soudruzi.
00:18:09 Nadešel zkoušky čas.
00:18:13 Rádce, vůdce, ten už s námi není.
00:18:21 To znamená, že musí býti v nás.
00:18:27 To znamená jít dále bez zachvění.
00:18:34 Rok 1954. Jan Trefulka v časopisu Host do domu:
00:18:39 Aktuálnost ani političnost, ani nadšení nejsou samy o sobě
00:18:44 přednostmi poezie. Pavel Kohout vidí skutečnost z tribun slavností,
00:18:49 z oken jedoucího vlaku. Milý Pavle Kohoute, vaše verše,
00:18:54 které nepřesvědčí, nerozehřejí, jsou jako plamen odražený v zrcadle.
00:19:08 Ačkoliv to vypadá jako konflikt, my jsme byli na jedné lodi.
00:19:13 Měli jsme tutéž výchovu. Ale já jsem byl
00:19:17 asi o dva roky dřív vyloučen ze strany.
00:19:22 Tím jsem se dostal na venkov,
00:19:26 kde jsem asistoval při tom převálcování venkova.
00:19:32 Tam jsem pochopil, že je to všechno trochu jinak.
00:19:36 Proto jsem si uvědomoval, že to, že se Kohout stal takovým idolem,
00:19:43 byla hra situace. To se mohlo stát třeba taky mně.
00:19:48 Kdybych měl trochu jinou cestu,
00:19:53 tak ten rozdíl tady nebyl tak velký.
00:19:58 Čili já jsem nepociťoval nenávist.
00:20:02 Soudruzi z časopisu Host,
00:20:05 Vaše diskuse způsobem, jakým byla vedena, otevřela možnosti
00:20:10 zaútočit na principy socialistického realismu.
00:20:14 Doplatil na to Ludvík Kundera, který jako redaktor...
00:20:20 Šéfredaktor byl na dovolené, tak to publikoval Ludvík Kundera.
00:20:26 A ten byl z Hosta do domu jako odpovědný redaktor vyhozen.
00:20:32 On je snad jediný, který tu svoji minulost nějak vysvětlil a spolkl.
00:20:37 Vždyť on už v roce 1956 věděl jasně, co to je.
00:20:42 On je narozen v roce 1928.
00:20:46 Čili v roce 1948 mu bylo 20 roků.
00:20:51 A když se dvacetiletý kluk stane kulturním atašé v Moskvě,
00:20:56 tak to nic neznamená, protože mu je dvacet.
00:21:01 To by vzal každý, protože... Ale pak začne přemýšlet.
00:21:06 A v roce 1956 už napsal Zářijové noci.
00:21:11 To byl první přelom. On nikdy nebyl konformní se všemi zásadami
00:21:16 politiky komunistické strany. Už v roce 1955 Zářijové noci.
00:21:21 Od té doby proti němu strana udělala řadu opatření.
00:21:26 Podrobila ho kritice a bránila mu v angažovanosti.
00:21:31 Zářijové noci měly premiéru půl roku před 20.sjezdem.
00:21:37 V tom byla jejich síla i jejich neúplnost.
00:21:41 Ale právě při nich jsem pochopil.
00:21:44 A teprve od nich mám dojem, že píšu.
00:22:25 Cenzura přestala, přátelé, existovat. Hurá!
00:22:30 Je třeba, aby každý byl sebekritický.
00:22:34 Kdo to myslí poctivě a statečně s Československou republikou,
00:22:38 ale socialistickou republikou, se k tomu může připojit.
00:22:43 Opona dolů, opona nahoru, jiné dějství.
00:22:51 A on má najednou ne jinou roli, on je najednou v jiné situaci.
00:22:58 Nechcete čepici? Moment. Já vám dám klobouk.
00:23:04 Přeruště to, to je blbost. Vždyť vám teče...
00:23:19 Mrzí mě, že tím komunistickým autorem byl asi čtyři roky
00:23:24 a dalších asi 50 let bojoval proti režimu,
00:23:29 ale furt mu připomínají tamty roky.
00:23:33 To je takové pravidlo,
00:23:37 že lidi posuzujou podle toho prvního jaksi cyklu.
00:23:44 Mimoto se do něj promítá takový zvláštní prvek naší doby,
00:23:50 že lidé si účtují sami se sebou přes jiné.
00:23:55 Desítky let byli sehnuti, ohnuti, přizpůsobeni,
00:24:00 a teď, když je svoboda,
00:24:03 tak se mstí světu, za svou vlastní dřívější přihrbenost.
00:24:10 A odnáší to ten, kdo nějakou chvíli ve svém životě ten režim oslavoval.
00:24:16 A to on opravdu v 50.letech několik let dělal.
00:24:21 Tak je to taková zástupná oběť.
00:24:25 Ale je tam asi víc důvodů. Možná mu závidí, že je v každé době úspěšný.
00:24:34 V pražských ulicích natáčely štáby barrandovských filmařů.
00:24:39 Ve Štěpánské ulici jste mohli vidět například Miloše Nedbala.
00:24:44 Hraje totiž ve filmu natáčeném podle Kohoutovy hry Taková láska.
00:24:50 Režisér Jiří Veis si dále vybral Marii Tomášovou a Vladimíra Ráže.
00:24:56 "Téma skoro neuvěřitelné - lidská osamělost."
00:25:02 "Hra je bez opony, některé postavy nastupují z hlediště."
00:25:06 "Kohoutovo prokletí je naprostý nedostatek citu pro míru a vkus.
00:25:11 Dokazuje to ve hře Třetí sestra."
00:25:14 "Jde o hru až nezdravě chtěnou, umělou a namyšlenou."
00:25:18 "Chystáme hru Říkali mi soudruhu."
00:25:23 "Udržet diváka v neustálém vzrušení, aktivizovat ho."
00:25:28 "Kohout napsal morálně rozvráceného slabocha."
00:25:32 "Není to hrdina, ale šablona nudící svým bolestínstvím."
00:25:37 "Píše příliš mnoho. Miluje sebe v umění, nikoliv umění v sobě."
00:25:43 "Kohout má instinktivní cit pro efekt, zvláštnost, barevnost,
00:25:47 nečekanou pointu, sugestivnost. Je to však pro něj nebezpečný dar."
00:25:56 Když zvážíte význam jeho hry August, August, August,
00:26:01 a on tvrdil, že Lulu byla psána pro mě,
00:26:07 tak co vám mám říct?
00:26:10 PÍSEŇ: Lulu, ty seš krásná,
00:26:15 ty máš celou podmínku tak krásnou,
00:26:21 tak krásnou...
00:26:25 Já jsem se s Pavlem stýkala proto,
00:26:33 protože na mě působil jako výjimečná osobnost.
00:26:39 On měl mužské kouzlo i velké lidské kouzlo.
00:26:43 Cítila jsem, že je jiný než ostatní.
00:26:48 Cokoliv dělal, ať vařil, psal, nebo se zajímal o politiku,
00:26:53 to dělal na 1O1 procent.
00:26:57 Pavel je člověk nesmírně jemný a něžný.
00:27:03 Ale na povrch je velice tvrdý.
00:27:10 A je stejně tvrdý k sobě i k ostatním. Jednou mi řekl:
00:27:15 Madlo, nauč se stát na vlastních nohou a uvidíš, jaká je to rozkoš.
00:27:20 Tak jsem se to snažila naučit.
00:27:28 Zahajuji jednání ve věci sporu dvou posledních generací.
00:27:33 Soud žádá o promítnutí dokumentů, které je charakterizují.
00:27:38 Zítra se bude tančit všude...
00:27:42 Aleno!
00:27:49 Aleno, mám tě rád!
00:27:53 On gavaríť, što ljubi těbjá!
00:27:57 Pavle!
00:28:02 Byl jsem povolán jako jeden z příslušníků této generace.
00:28:08 Přišlo mi, že nemohu dost dobře odmítnout,
00:28:12 jestliže se nechci manifestačně zříct své příslušnosti k ní.
00:28:17 To bych koneckonců těžko mohl,
00:28:20 když i píseň Zítra se bude tančit všude,
00:28:25 citovaná v úvodu líčení, je ode mne.
00:28:32 Já myslím, že je to rozený herec.
00:28:36 On hraje svůj život, sebe...
00:28:41 To je divadelní postava.
00:28:45 -Jste volán jako svědek. Jméno?
-Jiří Menzel.
00:28:50 -Vaše osobní data?
-28.února 1938 v Praze.
00:28:55 -Zaměstnání?
-Filmový režisér.
00:28:59 -Já nerozumím. Nahlas!
-Filmový režisér.
00:29:05 Vy jste přece jenom o 10 let mladší,
00:29:10 než byli mladí umělci mého pokolení.
00:29:15 A přesto si musíte položit stejnou otázku jako tehdy my,
00:29:19 kterou si totiž musí položit každá umělecké generace -
00:29:23 otázku po společenské angažovanosti mého díla.
00:29:28 Já si myslím, že jakákoliv zjevná snaha o angažovanost
00:29:34 v jakémkoli druhu umění dopadá špatně. Budí nedůvěru.
00:29:40 Proto jsem třeba v divadle dával přednost Semaforu
00:29:45 před Válkou s mloky. Vaší.
00:29:51 Na důkaz, že tato generace nebyla pouze generací řečníků a frazérů,
00:29:56 předkládám fotografie přehrad, továren a mostů, které jsou dílem
00:30:01 právě mých vrstevníků.
00:30:04 Pavel Kohout z mého hlediska člověk pravdivý je,
00:30:09 i když jeho talent mu umožňuje si někdy pravdu vyložit tak,
00:30:14 jak se mu v tom okamžiku hodí.
00:30:18 Vážený pane předsedo, páni přísedící,
00:30:24 já tedy závěrem přijímám plnou odpovědnost
00:30:29 za myšlenky a činy, jimiž jsme se z nevědomosti
00:30:34 či nevyspělosti zpronevěřili svému generačnímu poslání. Děkuju vám.
00:30:43 Já bych si opravdu netroufal dělat v této situaci
00:30:48 a v tomto filmu nějaký psychologický rozbor Pavla.
00:30:54 Já bych se omezil na své základní zjištění,
00:31:00 že jsem ho poznal jako slušného člověka.
00:31:05 A to v dobách dosti těžkých a znal jsem ho tak hodně dlouho.
00:31:10 Že v něm jsou prvky, které mohou budit úsměv či zlost,
00:31:17 to je samozřejmě možné.
00:31:21 Určitá soběstřednost, exhibicionismus,
00:31:25 bonmotovitá zjednodušení skutečnosti...
00:31:29 Každý jsme nějaký.
00:31:37 HUDBA
00:31:43 Tady byly dlouhé stoly, kde sedělo 400 spisovatelů.
00:31:48 Kamarádi seděli kolem sebe. A začalo to zostra hned od začátku.
00:31:55 Spisovatel - nekomunista Kliment se vysloví pro zrušení cenzury.
00:32:00 Zmíní se o dopise A.Solženicyna. O slovo se hlásí spisovatel Kohout.
00:32:05 Mám zde český překlad Solženicynova dopisu. Mám s ním sjezd seznámit?
00:32:12 V okamžiku, kdy Pavel Kohout začal číst
00:32:16 ten slavný Solženicynův dopis,
00:32:20 se jeden z hostů sjezdu - tajemník Hendrych -
00:32:27 bylo horko, měl krásnou košilku a krásné kšandy,
00:32:32 seděl u předsednického stolu... Tak ten se zvedl,
00:32:37 beze slova si vzal kabát a šel k východu.
00:32:42 -Jak zní ta jeho slavná věta?
-Všechno jste prosrali.
00:32:48 Návrh na vyloučení Pavla Kohouta, jehož vystoupení na sjezdu
00:32:53 je v rozporu se zájmy strany a socialistického státu.
00:32:58 MLUVÍ NĚMECKY
00:33:12 MLUVÍ NĚMECKY
00:33:31 To je západoněmecký spisovatel Gunter Grass. Píše poezii, dramata,
00:33:36 a romány, z nichž některé dostaly řadu ocenění.
00:33:42 V září minulého roku po uveřejnění tzv. Manifestu českých spisovatelů
00:33:47 se obrátil v otevřeném dopise
00:33:51 na československého prezidenta Antonína Novotného.
00:33:56 Žádal ho o ochranu spisovatelů. Na dopis odpověděl Pavel Kohout.
00:34:01 -Proč jste na něj odpověděl?
-Po 4.sjezdu Svazu spisovatelů
00:34:06 nemáme důvod volat svobodný svět o pomoc,
00:34:11 poněvadž jsem byl přesvědčen o tom, a budoucnost mi dává za pravdu,
00:34:17 že se věci hnuly kupředu našim vnitřním přičiněním.
00:34:24 Pražský Slovanský dům ve středu 13.března 1968.
00:34:29 70 dní po zasedání, na němž byl zbaven funkce Antonín Novotný.
00:34:34 19 dní po útěku generála Šejny, den před sebevraždou generála Janka,
00:34:40 dva dny před odvoláním ministra vnitra a generálního prokurátora.
00:34:45 Kohout, Hejzlar, Procházka.
00:34:55 No jo, soudruhu, tak co?
00:35:01 Existuje ještě nějaký civilizovaný stát, kde by nepostavili před soud
00:35:06 prokurátora, kterému se dokáže 11 justičních vražd jako Urválkovi?
00:35:11 Pavel Kohout.
00:35:13 Pokud se nemýlím, existují v naší oblasti takové státy dva.
00:35:18 Československo a Západní Německo. Doufám, že v tom Němce necháme.
00:35:23 Všichni zájemci se do velkého sálu Slovanského domu nevešli.
00:35:28 Ale nechtěli zůstat bez pravdy, pro niž si přišli.
00:35:33 Teď právě uklidňuje davy Pavel Kohout.
00:35:38 Ujišťuje, že zítra se opravdu bude tančit všude.
00:36:22 Nikdy jsem na něm neviděl, že by byl zlomen. Ne.
00:36:28 Zpráva tajného spolupracovníka: 21.8.1969 Kohout též vyšel do ulic.
00:36:34 V jednom lokále si poručil koňak a byl značně otřesen.
00:36:46 První křižovatka bylo rozhodnutí jestli emigrovat, nebo neemigrovat.
00:36:51 Já jsem s ním o tom v té klíčové chvíli hovořil.
00:36:56 V roce 1969 jsme se náhodou potkali ve Frankfurtu,
00:37:01 kde jsme oba byli na knižním veletrhu.
00:37:06 Já jsem přijel z Čech a on byl někde venku.
00:37:11 Tak jsme šli na lehkou večeři a probírali jsme toto těžké téma.
00:37:17 Jestli emigrovat. A oba jsme byli venku, takže jsme měli příležitost.
00:37:23 Byla to dlouhá diskuse a závěr byl jet domů.
00:37:36 Prostě jsme se paradoxně stali přáteli v okamžiku,
00:37:41 kdy to začalo být náročné, kdy přišli Rusové
00:37:45 a kdy spousta lidí, o kterých jsem si myslela,
00:37:50 že budou trvat na svém, tak netrvali.
00:37:55 A někteří se naopak projevili, že jsou ochotni něco zaplatit.
00:38:00 A mezi ně patřil Pavel.
00:38:06 On vlastně pokračoval ve své,
00:38:10 dalo by se říct, vnitřní úloze, kterou cítil.
00:38:14 To znamená aktivně prosazovat dál to, co Pražské jaro začalo.
00:38:22 Ale socialismus z toho začal zvolna ustupovat.
00:38:27 Agent byl úkolován, aby si vytvořil podmínky pro uspořádání víkendu,
00:38:32 kde by Kohout mohl být po požití lihoviny sdílnějším.
00:38:39 Já jsem si tak zvykla za svůj život žít mezi slabochy,
00:38:44 kteří nejsou schopni stát za svým názorem,
00:38:49 zastat se kamaráda
00:38:52 a jít za cenu vlastní újmy do nebezpečných situací...
00:38:59 To se Pavlu Kohoutovi stát nemůže, protože se nebojí, není srab.
00:39:06 Kohout organizuje sbírku peněz na náhrobek Jana Palacha.
00:39:19 Jako divadelník hraje životní drama, ale hraje ho opravdově.
00:39:24 V těch 70. a 80.letech by to taky byl strašně nebezpečný kalkul.
00:39:29 Zahájena akce Dialog - promýšlí se odposlech v letním sídle objekta.
00:39:36 On nutil druhou stranu ke konfrontaci.
00:39:41 Jedna z prvních akcí byla, když začátkem 70.let vymyslel
00:39:46 takovou akci za osvobození těch prvních politických vězňů.
00:39:51 Byl tam požadavek, aby je pustili na Vánoce domů.
00:39:56 A my že si půjdeme sednout místo nich jako rukojmí.
00:40:01 Za prvé přiměl řadu spisovatelů, aby se nějak vyjádřili.
00:40:06 A za druhé přinutil StB, že zuřivě zasáhla.
00:40:12 Kohouta opustila většina přátel, kteří k němu chodili na návštěvu.
00:40:36 Byly tam situace,
00:40:38 které vypadaly velice ošklivě co do fyzického ohrožení.
00:40:43 Ale s tím počítal,
00:40:47 protože taková byla situace a on v ní takovým způsobem stál.
00:40:54 Ale co mu skutečně vadilo bylo, že nemůže na své premiéry.
00:40:59 A on tenkrát měl ve světě těch premiér hodně.
00:41:03 Bylo zjištěno, že byly obnoveny literární večery v bytě I.Klímy.
00:41:11 Já myslím, že to mělo řadu pozitiv. Jedno bylo kamarádství.
00:41:17 V době pronásledování vždycky poznáte přítele
00:41:23 a v tom našem kruhu nebyl nikdo, kdo by donášel.
00:41:34 A spojeno s naší profesí, zní to absurdně,
00:41:39 ale byl to obrovský čtenářský zájem o to, co píšeme.
00:41:44 A slyšel jsem od řady lidí, že to pro ně něco znamenalo.
00:41:49 Dneska znamená literatura daleko míň než tehdy.
00:42:00 On jako dramatický autor věděl, že výslech je taky divadlo,
00:42:05 a on hrál tu roli správně. Kdo v té roli zaváhal,
00:42:10 vyvolával u svého protějšku... Kaprál na vojně si taky vybere
00:42:15 toho, kdo stojí tak, že si na něj může troufnout.
00:42:20 A Pavel správně značil: "Se mnou budete mít potíže."
00:42:36 On dovedl jít na výslech, a protože věděl, proč tam jde,
00:42:41 že tam bude do těch čtyř hodin, než odjede nějaký západní novinář,
00:42:46 tak oni šli na oběd a on si lehl a usnul.
00:42:52 Já to taky zkoušela na výslechu, taky mě tam nechali za mřížemi...
00:42:58 Řekla jsem si, že budu jako Kohout, že si lehnu a budu spát.
00:43:03 Tak jsem si lehla... Sorry!
00:43:11 Je to zvláštní,
00:43:14 že i v takové velice obtížné situaci jsme měli úžasnou radost.
00:43:19 Role Pavla v disentu není dostatečně zdůrazněna.
00:43:28 Pavel byl zakládající člen Charty a účastnil se formulace dokumentu.
00:43:35 Já z principu o tom autorství moc nevypovídám.
00:43:41 Ono to je celkem jedno. Snad bych mohl říct to,
00:43:45 že ten název Charta 77 pochází od Pavla Kohouta.
00:43:53 Proto však také pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše,
00:43:58 ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu,
00:44:02 nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoliv na světě,
00:44:07 a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců...
00:44:13 Ke kontrole činnosti PK byly zavedeny úkony TA111 - odposlech,
00:44:17 TA133 - telefonní odposlech a TA211 - kontrola korespondence.
00:44:23 Doporučuji posilovat podezření ze spolupráce s ministerstvem vnitra.
00:44:28 Cestou výslechů vytvářet ovzduší vzájemné nedůvěry.
00:44:33 Spisovatel K byl nuceně přestěhován do Sázavy a přijal delegaci občanů.
00:44:38 Občané nechtějí, aby tam bydlel a přijímal protirežimní návštěvy.
00:44:43 Je sledován cíl, aby si K podal žádost o vystěhování z ČSSR.
00:44:49 V zahraničí se K nechá strhnout k politickým kampaním proti ČSSR.
00:44:55 Výsledkem trestního řízení by bylo zbavení K občanství
00:45:00 a zamezení mu návratu. Doporučuji cestu povolit.
00:45:05 Já jsem k tomu měl nedůvěru.
00:45:09 V této době na rok do Rakouska? To už tě neuvidím.
00:45:14 On řekl, že když se nedostane zpátky, byl by nám vděčen,
00:45:19 kdybychom s ním vyjádřili solidaritu.
00:45:24 A já jsem byl jediný, kdo řekl, že ho nepustí zpátky.
00:45:30 Ale on to zkusil.
00:45:34 Cesta do vnitrozemí přehražena barikádou služebních aut.
00:45:39 Dostrkali nás do našich vozů a s nimi do Rakouska.
00:45:44 Současně se začala zavírat pancéřová kláda.
00:46:15 Co mám s ním dělat? Já nemůžu ho sundat.
00:46:31 Ztratit domov, ztratit jazyk ve věku padesát...
00:46:37 A žít ve Vídni bez kontaktů. To všechno on se musel stavět.
00:46:42 Bez kontaktů, bez bytu, příliš bez peněz.
00:46:48 Bez naděje na domov.
00:46:53 Já si ani neumím představit horší situaci.
00:46:58 Především co mu pomohlo tady v Rakousku se prosadit?
00:47:04 On je perfekcionista, realista,
00:47:11 on má obrovskou disciplínu
00:47:16 a má takový smysl pro humor,
00:47:22 který se prosadí, když ta situace je nejhorší.
00:47:29 Někdy jsme měli spory. Někdy jsem měla ten pocit,
00:47:34 že se musím prosadit, aby on tušil, kde jsou hranice.
00:47:40 Ale to je úplně normální.
00:47:44 A já ráda mám takový problém s inteligentním člověkem,
00:47:49 poněvadž normálně máte ten problém s blbym.
00:48:00 Ve Vídni mi hodně pomohl, protože on to všechno připravil
00:48:06 a když jsem tam přišel, tak už měl vysmlouvaného Revizora,
00:48:11 kterého dělal. Kdybych tam přišel
00:48:16 a nebylo tam Kohouta, tak bych možná skončil někde v Americe.
00:48:21 -Ty jsi dneska říkal per pedes.
-Á, per pedes!
00:48:26 Ale to musí být zřetelné.
00:48:29 On byl takovým viditelným a slyšitelným mluvčím
00:48:36 té domácí opozice. Vedl různé veřejné polemiky,
00:48:43 se zahraničními partnery či kolegy,
00:48:48 velmi se staral o publikování zdejších textů v zahraničí,
00:48:53 organizoval různé projekty...
-Vždycky mluvil i o ostatních.
00:48:58 To nebylo vždy pravidlem.
00:49:02 Ten mezinárodní úspěch, který měl...
00:49:06 Snažil se upozornit na situaci ostatních.
00:49:11 A při vydávání našich titulů sehrál zprostředkovatelskou roli.
00:49:26 Když jsem byl ve vězení těžce nemocen,
00:49:31 zmobilizoval mezinárodní kampaň za mé propuštění.
00:49:36 A skutečně mě propustili předčasně z vězení.
00:49:41 V tomto byl naprosto solidární, spolehlivý, přesný perfektní...
00:49:51 Případ s Kohoutovým Augustem se dá shrnout do slova fiasko.
00:49:56 Veřejné mínění vždy odsuzovalo zrádce typu Pavla Kohouta.
00:50:01 A teď ignorovalo i jeho premiéru v cirkusovém stanu.
00:50:06 Z hlediska profesionálního a vzhledem k té době
00:50:10 to pro něj bylo dobře, protože tam mohl rozvinout
00:50:14 své plány a mohl tam opravdu pracovat
00:50:19 svobodně jako dramatik.
00:50:22 On se přeorientoval na prózu a vydal celou řadu titulů.
00:50:31 Když Pavel Kohout pojede číst po německy mluvících zemích,
00:50:37 tak tam bude publikum sedět a poslouchat, co čte.
00:50:45 Nadporučík Vach, náčelník I.oddělení 2.odboru 10 správy SNB:
00:50:50 Akce demontáže odposlechu v Sázavě probíhala v nočních hodinách
00:50:55 a pracovníci 4.správy SNB projevili značnou aktivitu.
00:51:00 Akci provedli kvalitně a bez elektrické energie.
00:51:05 Navrhuji ke zvážení možnost ocenění skupiny soudruha Šeráka
00:51:10 finanční odměnou.
00:51:45 V poslední době jsem udělal zajímavou zkušenost.
00:51:53 Zkusil jsem si prolistovat všechno, co jsem kdy napsal.
00:51:59 Když jsem četl, čím jsem začínal, tak jsem žasl,
00:52:04 kam se mezi mým 2O. a 25.rokem poděla moje soudnost.
00:52:09 A když jsem četl dál, tak jsem ještě víc žasl,
00:52:14 že se mi mohla vrátit a provázet mě v podstatě dodnes.
00:52:21 Teď bych si dovolil říct my, protože se to netýká jen mě,
00:52:26 že se lidem s podobným osudem stalo, že ztratili logickou
00:52:31 dějinnou stopu tohoto středoevropského prostoru,
00:52:36 který už byl demokratický. A když ji pak začali hledat,
00:52:41 tak opsali kružnici. A celý život se to pak pokoušeli dostat tam,
00:52:46 kde už to jednou bylo. Takže tento návrat v kruhu
00:52:51 je současně životní porážka i životní úspěch.
00:52:57 Můj optimismus je nevyčerpatelný a zřejmě taky ubíjející.
00:53:03 Já nemohu za to, že se probudím a nejdřív si uvědomím,
00:53:08 že jsem rád, že jsem se probudil.
00:53:12 Já jsem totiž zjistil, že ve škále mých hodnot
00:53:17 je nejvyšší existence a smyslem mého života je život sám.
00:53:26 Čím dál tím víc mám dojem,
00:53:30 že je to už taky nutno přímo vyslovit.
00:53:35 Počátky mého veřejného působení,
00:53:41 ve kterých jsem mátl první příznivce vlastním pomatením,
00:53:47 mi skutečně dodnes silně leží na duši.
00:53:53 A skutečnost, že jsem zůstal spisovatel bez funkcí,
00:54:00 je vlastně můj způsob společenské omluvy.
00:54:07 Ale bylo by nepoctivé neříct,
00:54:11 že jsem v podstatě s těmi posledními čtyřmi desetiletími
00:54:16 ne nespokojen.
00:54:20 Že tam nevidím žádné problémy mého života kromě těch běžně lidských.
00:54:26 Jenomže je to bohužel všechno dohromady jeden život
00:54:31 a já za něj mám odpovědnost od prvního výstupu do poslední opony.
00:54:38 Jenom doufám, že ta poslední opona ještě chvíli nespadne.
00:54:45 PÍSEŇ: Velevážení, já i moje žena,
00:54:49 má dcera, moji lidé a pár hvězd
00:54:52 vám děkujeme za aplaus a k tomu
00:54:56 vám přejem z duše šťastnou cestu domů.
00:54:59 A mnoho štěstí, štěstí do zářných let,
00:55:04 ve kterých skončí vaše cesta vpřed.
00:55:07 A mnoho štěstí, štěstí do zářných let,
00:55:11 ve kterých skončí vaše cesta vpřed.
00:55:15 Zítra se bude, se bude, bude tančit všude.
00:55:19 Zítra se bude tančit všude...
Hodinový dokument zachycuje život jednoho z nejkontroverznějších mužů českého veřejného života poválečné doby, spisovatele a dramatika Pavla Kohouta. Názory na něj se velmi různí. I Kohoutovi nejkritičtější odpůrci se však shodují s jeho přáteli a příznivci v jednom – že Kohout prožil svůj život, své politické i umělecké omyly a úspěchy „s plným nasazením“. Díky němu se stal v pouhých dvaceti letech předním funkcionářem Československého svazu mládeže a kulturním atašé v Moskvě a se stejnou vervou později prosazoval socialismus s lidskou tváří. Jeho nasazení mu však pomohlo i poté, co byl režimem nedobrovolně vystěhován do Vídně, kde byl nucen začít budovat uměleckou kariéru opět od začátku.
Snímek vznikal s vědomím, avšak bez účasti Pavla Kohouta, který vystupuje s krátkým prohlášením teprve v jeho závěrečných minutách. Autoři tak chtěli předem vyloučit případná podezření těch, kdo v Kohoutovi vidí jen exhibujícího konjunkturalistu, který instinktivně zaujímá v každé době nejatraktivnější pozici. S vědomím složitosti a vnitřní rozporuplnosti látky tvůrci usilovali o plastičtější psychologický portrét, který by Kohoutův život zachytil „na pozadí doby“ tj. spolu s údělem jeho současníků.
