Klikněte pro větší obrázekSedmatřicátník Tomáš Matonoha pochází z Brna. Začínal v HaDivadle, brzy ho objevila televize a film. Popularitu získal díky seriálům Rodinná pouta, Strážce duší, Ulice... Hrál ve filmech Vyhnáni z ráje, Muž, kterého chtějí, Mistři, Divoké včely, Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, Doblba!, Gympl, Bestiář, Bobule. Často uvádí nejrůznější televizní pořady (Ceny Elsa, MISS, Udělám cokoli, Český lev...)

V televizním filmu Láska in memoriam hrajete herce a muzikálového zpěváka, člověka z vlastní branže. Bylo to pro vás lehčí, těžší...?

Práce na tomhle filmu se mi velmi líbila, protože jsem podobnou roli ještě nikdy nehrál. Takže jsem dokonce ve své profesi objevoval věci, o kterých jsem dodnes neměl ani tušení.

Dokonce jste sám zpíval...

Tak to ne, to by vážně nešlo, nemám zase tak kvalitní hlas. Neříkám, že něco nezazpívám, ale asi nejlíp mi to jde ve sboru, třetí řada někde vpravo vzadu, kde mě není moc slyšet. Myslím, že by mi nepomohl ani profesor Klezla. Ty písničky ve filmu jsem nezpíval já, pouze chytal playback.

Vůbec, které typy rolí máte nejraději?

Nevybírám si role podle klíče – tohle raději, tohle méně rád... Sami víte, že jsem hrál v nejrůznějších seriálech, v řadě filmů. Mohu říci, že absolutní většina z nich se mi hrála příjemně. Vždycky si považuji, že dostanu roli, která je pro mě něčím úplně nová. To je pro mne výzva. Z tohoto důvodu jsem byl třeba velmi rád za práci v reality show Udělám cokoli. Bylo to hodně nové, hodně kontaktní, poznal jsem na place řadu zajímavých lidí, lidí s originálními plány, tužbami, nápady, lidi s fantazií, odvahou, lidi se srdcem plným lásky ke svým bližním. Natáčení se mi dost líbilo a snad jsem ten pořad moc nekazil. Byla to výborná zkušenost.

A na druhou stranu se zase stejně tak těším na role nové, třeba na sitcom, který mám za čas točit. Ale nepředbíhejme...

V Lásce in memoriam jste jako zralý herec vedle mladé holky. Nějaký věkový rozdíl tam byl. Jak vám to šlo dohromady?
(poznámka – Tomášovi je sedmatřicet, Adrianě šestnáct)

Bylo to docela v pohodě, vždyť jsme to přece jen hráli, nikoli žili! Na druhé straně díky výrobní technologii – záběrové technologii, to znamená žádný atelier, kde jsou všichni najednou – jsme se s Adrianou zase tolik moc neviděli. Většinou jsem točil svoje repliky jindy než ona. Samozřejmě, že jsme se na place setkali, ale žádný problém jsme řešit nemuseli.

Jste známá televizní tvář, v televizi pracujete, máte čas se na ni alespoň občas podívat?

No právě, skoro vůbec. Přes den většinou natáčení, večer divadlo... Když to sem tam vyjde, najdu si v programu nějaký zajímavý dokument. Ze všeho nejraději historický. Taky mám rád kriminální příběhy z nejrůznějších zahraničních seriálů, ale jen takové, kdy v té epizodě všechno začne i skončí. Příběhy na pokračování časově nezvládám.