Režisér Burnett svůj díl cyklu The Blues koncipoval jako inscenovaný dokument, vlastně je to hrané docu-drama. Jedenáctiletý kluk vypráví: „Poslali mě na Jih za strýčkem. Jako kazatel mě měl pokřtít a uchránit od hříchu. Jenomže na nádraží v New Orleans se mě ujal Buddy. To byl můj druhý strejda, karbaník a bluesman, a rozhodl se mi ukázat věci, kterých jsem měl být uchráněn. Cesta Jižní dráhou křižovala místa, kde Robert Johnson „zaprodal“ svou duši ďáblovi. Poznal jsem jména jako Ma Rainey, Mississippi John Hurt, Muddy Waters, Son House. Jména a zvučné názvy jako Dee Bellum, King Biscuit, Ferris Street a Bumble Bee Smith. Ovšem od prahu dospělosti mě pronásledovala hlavně dvě jména: Blind Lemon Jefferson a W.C. Handy. Handyho „St. Louis Blues“ byla první věc, kterou jsem se naučil na trubku. Také jsem si zapamatoval slova: „Srdce mýho chlapa je skála v příboji, ani dnes nic moji vzpomínku nezhojí.“