Přímý přenos.

Litujeme, ale v současné době není pořad v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Vše probíhalo v naprostém utajení. Poprava i osud těla popraveného. I když se leccos tušilo, o motolském pohřebišti let nesvobody 1948?1989 se nevědělo. Vědělo se pouze o hromadných hrobech na hřbitově v Praze?Ďáblicích. Tam se ukládala těla obětí. Existenci druhého pražského hromadného pohřebiště u krematoria v Praze?Motole objevila Konfederace politických vězňů teprve před deseti lety. V padesátých letech, kdy běsnění komunismu neznalo mezí a stoupal počet popravených politických odpůrců, jevilo se režimu zřejmě vhodnější zbavovat se jejich těl zpopelněním v krematoriu. Nejdříve ve Strašnicích, později v Motole. Podle tehdy platného nařízení byly urny skladovány ve věznicích. Teprve po roce 1958, kdy rozkaz ministra vnitra uvolnil soustřeďování uren do NPT nebo věznic, začalo jejich postupné předávání k uložení do země.

Ne rodinné hroby, ale jámy společného pohřebiště v Motole se staly místem posledního odpočinku popravených a ve vězení zemřelých politických vězňů. Urny byly bez jmen, označeny jen krycími čísly, a k jejich převozu z Pankráce do Motola docházelo postupně. Ještě v roce 1965 bylo 5. května převezeno z pankrácké věznice do Motola 78 uren. Koho popel obsahovaly se zatím podařilo zjistit pouze u 40 z nich. Archivy však už nyní vydávají svá svědectví. Je tedy jen otázkou času, kdy i další rodiny obětí komunismu se dozví, kde je pohřbeno tělo či popel jejich nejbližšího.

Stopáž110 minut
Rok výroby 2009
 P