15. března 1939, vstoupila na naše území německá vojska. Z rozkvétajícího Československa se náhle stal Protektorát Čechy a Morava. Tvůrci dokumentu vyzvali pamětníky těchto událostí, aby vyprávěli o životě pod německou okupací (1999). Režie V. Knappová
00:00:02 Patnáctého v noci ve dvě hodiny mě vyburcoval šéfův syn,
00:00:06 abych okamžitě nastoupil, že budeme pražit kávu,
00:00:10 a jako důvod uvedl, že Němci budou okupovat Českou republiku...
00:01:19 Všechno bylo podmalováno tím, že nejsme svobodní,
00:01:24 že se z nás stali otroci,
00:01:27 protože už slovo "protektorát" se užívalo v koloniálních zemích,
00:01:33 takže už bylo dáno, že jsme jako méněcenní.
00:01:43 Já jsem jim to odpustil, ale zapomenout to nemůžu.
00:01:49 Mně zaplynovali v Osvětimi 9letého brášku, maminku, babičku.
00:01:59 To zapomenout nejde.
00:02:03 Když jsme narukovali, byly řeči, že my stejně budeme válčit,
00:02:10 jestli s Němci, nebo proti Němcům, ale válčit se bude.
00:02:18 Tu politiku už potom obyčejný člověk nemůže chápat.
00:02:25 Poctivě jsme cvičili každý den.
00:02:31 Však víte, jak to s drezurou nováčků je.
00:02:40 Bylo 14. března, měli jsme ve 21 hodin večerku.
00:02:47 Člověk rychle usnul, protože byl uběhaný.
00:03:00 14. března jsem byl doma ze školy, bylo odpoledne.
00:03:03 Když se maminka vrátila z nákupu, říkala, že Němci nás zabírají
00:03:09 a že přejíždějí přes most z Moravské Ostravy.
00:03:13 Tehdy se vůbec nevědělo, co se děje,
00:03:17 protože oficiálně nebylo absolutně nic známo.
00:03:21 Lidé, s nimiž maminka přišla do styku, třeba v obchodě,
00:03:26 zastávali názor, že Němci snad projíždějí přes nás na Slovensko,
00:03:34 kde údajně měli dělat pořádek. K večeru jsme přímo viděli vojáky,
00:03:42 jak zabírají jednotlivá místa i na naší straně,
00:03:48 na pravé straně Ostravice, a jak všude rozmisťují své hlídky.
00:03:54 14. března večer byla zabrána nejen Ostrava, ale celá severní Morava,
00:04:03 ten výběžek, který zůstal mezi řekami Odrou a Ostravicí.
00:04:12 Vím, že i Frýdek-Místek a další města byla zabrána.
00:04:17 Kolem nás pochodovala četa vojáků, a tehdy začalo sněžit.
00:04:27 Maminka, jak to viděla, říkala, jen houšť na ně, na skopčáky.
00:04:35 Já jsem věděla, že nedají pokoj,
00:04:39 že to ještě není konec s tím, co se stalo v Mnichově.
00:04:42 Najednou se rozsvítilo světlo:
00:04:47 "Všechno mužstvo do zbraně! Do plné polní!"
00:04:50 Všichni jsme vstali, rychle si naskládali plnou polní,
00:04:55 k tomu byly tři deky. "Rychle! Rychle!"
00:05:01 Tak jsme rychle nastoupili na chodbu.
00:05:07 A pak přišel rozkaz odevzdat slepé patrony.
00:05:15 A potom dvakrát tolik bylo ostrých. Dostávali jsme patrony.
00:05:22 Byl veliký shon.
00:05:24 Pak někdo říká, že čekáme na další rozkazy, že nevíme, co dál.
00:05:31 Pak se to trochu uklidnilo a přišel další rozkaz:
00:05:37 "Vrátit zásobníky na náboje!"
00:05:40 Tak jsme je odevzdali i s ostrými zbraněmi.
00:05:43 "Odevzdat pušky!" Tak jsme odevzdali pušky.
00:05:46 "Odevzdat přilby!" "A odevzdat i bodáky!"
00:05:50 Říkali jsme, co to je? Jak budeme chodit?
00:05:53 Vždyť bodák patří k vojákům jako čestná zbraň.
00:05:57 V té době, když Němci přijeli od Příbora,
00:06:03 bylo to po páté hodině odpoledne, lidé právě vycházeli z kostela.
00:06:09 Bylo to velmi napjaté, protože lidé nevěděli, co se děje,
00:06:15 protože lidé vyšli z kostela v houfu.
00:06:21 Tam už na Němce čekali místečtí Němci,
00:06:25 kteří je potom zavedli do města.
00:06:29 Rozmisťovali je do všech možných objektů, které byly prázdné.
00:06:35 Mezi nimi byla i Čajánkova továrna,
00:06:38 kde byla umístěna také část 8. slezského pluku.
00:06:43 V továrně vojáci řekli, nepřítel je tady, postavíme se do zbraně.
00:06:51 A pokud tam měli zbraně a pokud tam byla munice,
00:06:55 začali se hájit a bránit a začali střílet.
00:07:00 To bylo hrozné avízo pro Němce, kteří střelbu opětovali,
00:07:05 dokonce použili i menší kulometná děla.
00:07:11 My jsme bydleli vzdušnou čarou kousek od kasáren,
00:07:17 takže kolem nás na dlažbě už bylo slyšet, jak dopadají náboje.
00:07:26 S jedním důstojníkem jsme se velmi dobře znali.
00:07:31 Velel právě v těch kasárnách.
00:07:34 Říkal, byli bychom se bránili, ale nebyli bychom se ubránili.
00:07:40 Takže když potom dostali příkaz, aby ustoupili, aby se vzdali,
00:07:45 tak na nějakém koštěti vyvěsili nějaký bílý plášť a vzdali se.
00:07:50 A potom nám jenom řekl, že z našich lidí nepadl nikdo,
00:07:57 ale u Němců asi šestnáct.
00:07:59 Byli okamžitě odváženi pryč, nikdo nevěděl kam.
00:08:03 Němci jim neudělali nic. Hlášení, které Martínek udělal, přijali.
00:08:09 Naši museli odevzdat zbraně a munici.
00:08:18 My jsme to pokládali za velký hrdinský čin.
00:08:24 Byla to strašná nálada.
00:08:29 Šel jsem do pražírny a kávu jsme pražili do sedmi hodin do rána.
00:08:34 Chtěli jsme ještě naposledy našim lidem připravit náš sortiment,
00:08:39 aby měli možnost naposledy si tu kávu koupit,
00:08:42 protože jsme předpokládali,
00:08:45 že nám tu zelenou kávu ve skladech Němci zaberou.
00:08:48 Do devíti hodin stačili občané kávu vykoupit.
00:08:54 A prodali jsme jim také jiné produkty.
00:08:58 V devět hodin, protože lidé sledovali zprávy,
00:09:02 v devět hodin jako by prodej ustal.
00:09:07 Obchod se vyprázdnil a nezůstal tam nikdo.
00:09:10 Lidé odešli a čekali, co se bude dít dál.
00:09:15 V deset hodin jinak byly ulice vylidněné, vyprázdněné,
00:09:22 ten den byl déšť, mlha, strašná plískanice.
00:09:27 V deset hodin vyrukovali němečtí výrostci s bubny a se řvaním
00:09:35 a očekávali příjezd soukmenovců,
00:09:39 protože ty německé hordy se měly dostavit po desáté hodině.
00:09:44 Všude byl klid a pak se otevřela brána
00:09:48 a přišli další vojáci, vnikli do dvora.
00:09:52 My jsme se šli postavit na chodbu.
00:09:57 Přišli Němci a jak jsme tam stáli, řekli nám: "Zpívat."
00:10:02 Začali jsme zpívat "Černá vlnka na bílém beránku".
00:10:06 A zpívali jsme hlavně tu parodii:
00:10:11 "Když Němec z Moravy utíká, levý šos z kabátu nám na plotě nechá."
00:10:15 Vojáci nám tleskali.
00:10:22 Tudy vedla hranice okresů Mělník a Dubá,
00:10:26 Mělník český a Dubá už patřila k Sudetům.
00:10:31 Tenhle sloup stál na hranici.
00:10:35 My jsme měli svoje stanoviště tamhle u té zdi.
00:10:40 Byla to dřevěná bouda, kde jsme prováděli pasovou kontrolu.
00:10:47 15. března jsem nastupoval v poledne.
00:10:54 To už byla silnice plná vojska a všechno směřovalo k Mělníku.
00:11:00 Až potom kolem 14. hodiny jsem si říkal,
00:11:07 sakra, jak to s námi dopadne?
00:11:12 Vtom vidím jet kolonu, pancéřový vůz, za ním tři osobní vozy.
00:11:26 Stál jsem venku na silnici a koukám,
00:11:35 že v tom prvním vozidle seděl Hitler. Seděl vedle řidiče vpravo.
00:11:40 Jeho vzhled jsem znal z dřívějška z novin: knírek, naraženou čepici.
00:11:52 Co člověk mohl dělat?
00:11:55 Díval jsem se, pak jsem si odplivl a šel jsem si sednout.
00:12:00 Pak jsme šli na učebnu, kde jsme se museli učit distinkce,
00:12:06 všechny německé vojenské hodnosti, frajtr a tak dále,
00:12:14 protože až prý půjdeme ven, musíme tak už německé vojáky zdravit.
00:12:51 Jezdili v autech, nechráněni před zimním počasím,
00:12:58 a kromě toho jezdily motorky se sajdkárami,
00:13:02 kde v letních uniformách a s přilbami na hlavě
00:13:05 seděli vojáci a drželi kulomety.
00:13:09 A takhle jezdili po Jihlavě.
00:13:12 Mysleli jsme, že jich je strašně moc,
00:13:16 protože každou chvíli jsme viděli nějaký průvod vojáků.
00:13:23 Ve skutečnosti jsme se dozvěděli, že jich mnoho nebylo,
00:13:30 ale že jezdili Jihlavou kolem dokola,
00:13:33 aby udělali jihlavským Němcům větší radost
00:13:37 a nás aby víc zastrašili a aby ukázali svou moc.
00:13:45 Jak jsme stáli na chodníku, najednou před námi zastavilo auto,
00:13:50 z něhož vystoupil velký chlap, měl klobouk a kožený kabát,
00:13:54 a ukázal nám fotku, kde byl velký dům, který hořel,
00:13:59 a dole leželi nějací lidé.
00:14:02 Byl tam německý nápis.
00:14:05 Ptal se nás, kde je to?
00:14:08 Stáli jsme od toho německého domu kousek, tak 300-400 metrů,
00:14:13 ale koukali jsme na fotku a říkali, to přece není možné.
00:14:17 Ještě jednou jsme se podívali, vždyť ten dům nehoří,
00:14:21 vždyť jsme kolem něho šli, stojí a nic se neděje.
00:14:25 Němec něco zavrčel a já jsem takhle mávl rukou, že tím směrem.
00:14:30 On skočil do auta a odjel.
00:14:33 Později, když si člověk dával určité souvislosti dohromady,
00:14:39 ujasnil jsem si sílu goebbelsovské propagandy,
00:14:42 když sem Němci šli s takovými fotografiemi,
00:14:46 a to jistě i do jiných měst, nejen do Budějovic,
00:14:49 kde ukazovali, co se zde děje za hrůz a ona to nebyla vůbec pravda.
00:14:59 Tady byla jedna třetina Němců, asi 10 % Budějičáků,
00:15:02 jak se tady odmalička říkalo,
00:15:05 kteří nevěděli, jestli jsou Češi nebo Němci,
00:15:09 a pak zde byli Češi, a Němci, samozřejmě.
00:15:13 To bych vám ještě mohl ukázat obrázek,
00:15:17 jak vypadalo náměstí, když přišli vojáci. Samý hákový kříž.
00:15:23 A pozdější ministr pošt Neuman je vítal z tribuny,
00:15:30 náš lidovecký ministr, který byl starostou Budějovic.
00:15:37 Hácha byl taky Čech a byl nakonec prezidentem. To bylo to samé.
00:15:43 Říkám vám, byli to Češi, Němci a Budějičáci. Tři národnosti.
00:15:55 15. března, když jsem najednou slyšel velký rámus
00:15:59 a hulákat německý marš na bubínky, jak na ně tloukla Hitlerjugend,
00:16:05 tak pochopitelně to bylo zajímavé i pro takového člověka jako já.
00:16:11 Tak jsem se zastavil a koukal jsem.
00:16:14 A najednou jsem dostal takovou facku, že jsem se úplně otočil,
00:16:19 a nějakou dobu jsem vůbec neslyšel, jaká to byla facka.
00:16:26 Dostal jsem ji od pořadatelů,
00:16:29 kteří chodili po obou stranách chodníku,
00:16:32 a když někdo nesundal čepici před hákovým křížem,
00:16:36 tak za to musel pykat. To byla hrozná doba.
00:16:46 Po ránu šli občané na náměstí, většinou s cílem nakoupit,
00:16:50 protože nevěděli, jak se situace bude vyvíjet, zda dojde k válce,
00:16:55 zda Spojenci zakročí v náš prospěch.
00:16:58 Šli nakoupit potraviny, textil, boty a podobně.
00:17:02 A zjistili najednou, že židovské obchody jsou uzavřeny
00:17:07 a že před nimi hlídkují příslušníci Národní obce fašistické,
00:17:12 převážně mladíci, Češi, které občané znali.
00:17:19 Nečekali nic takového, že by se tam najednou objevili
00:17:24 a přiznali příslušnost k fašistické straně.
00:17:28 Na rukávech měli pásky s hákovým křížem.
00:17:31 Chtěli převzít městskou spořitelnu
00:17:35 a velkou Baťovu továrnu, pobočku Zlína,
00:17:38 kde ale s nimi nechtěli ani mluvit.
00:17:41 Přišli tam nějací kluci přebírat továrnu bez pověření,
00:17:45 kteří by se v tom ale ani nevyznali, jak si mají počínat.
00:17:49 Možná věděli, že když je někde nějaký nepokoj nebo revoluce,
00:17:54 že se přebírají úřady, tak pod tím dojmem se chtěli zachovat v Třebíči.
00:18:02 Šel jsem Hybernskou ulicí na náměstí Republiky.
00:18:06 A už jak jsem zahnul kolem Živnobanky na Příkopy,
00:18:10 byly na chodnících po obou stranách davy lidí.
00:18:14 Viděl jsem, jak hrozili vztaženými pěstmi, jak nadávali.
00:18:18 Jedna skupina začala zpívat "Kde domov můj".
00:18:23 Pak jsem viděl jednoho člověka,
00:18:26 který našel dlažební kostku, tak ji držel v ruce.
00:18:29 Neviděl jsem, že by ji házel. Ale tu ruku pořád vidím...
00:18:34 A do toho sníh, sněžilo, pršelo, plískanice, zima, vítr.
00:18:40 To bylo tak deptající,
00:18:44 to pomyšlení, že nás obsazuje náš největší nepřítel,
00:18:49 a to armádou, které se tehdy říkalo "cirkus plechový".
00:18:56 To k nám přišlo asi z Polska, kde se to říkalo.
00:19:03 Říkali jsme, ti nic nemůžou udělat, to je všechno jen naoko.
00:19:07 A vidíte, obsadili nás.
00:19:10 To je vidět na fotografiích, třeba tady někde z Prahy,
00:19:14 že někdo hrozí pěstí. Ale v Jihlavě jsem to nezažila.
00:19:20 Tehdy bylo běžné dělat průvody,
00:19:23 Sokolů, národních socialistů, lidovců, hasičů.
00:19:27 Takže lidé na to byli zvyklí.
00:19:31 Už od Národního divadla byly na chodnících špalíry lidí,
00:19:37 kteří pozorovali armádu.
00:19:41 Nedá se říci, že by ji vysloveně vítali. Prostě tam stáli.
00:19:49 Snad by se dalo i říct,
00:19:54 že mnozí z nich byli čumilové, kteří se dívají na všechno.
00:20:02 Lidé nevěděli, co se bude dít.
00:20:05 Aspoň já jsem to tak cítila, že se naši lidé drželi zpátky,
00:20:11 aby nedocházelo k nějakým rozmíškám.
00:20:22 Každý soudný člověk si musel říct, jak to asi je,
00:20:25 že teď nastane doba otročení. Toho jsme si byli všichni vědomi.
00:20:30 A jen málokteří z nás byli natolik výbojní,
00:20:35 aby to dovedli vyjádřit slovem, gestem, pohybem, prostě jednáním.
00:20:40 Já jsem takový hrdina nebyl.
00:20:45 Byl jsem si vědom, že když se drží huba, že se nic zlého nemůže stát.
00:20:52 Ale myslet si mohu, co chci.
00:20:56 A eventuálně to ještě mohu uplatnit, ale ne hned.
00:21:03 Nebylo moc lidí. Jen takoví zvědavci, jako jsem byl já.
00:21:08 Ale lidí tam na ulicích ani moc nebylo.
00:21:18 Jak Češi mohli dát najevo svoje stanovisko?
00:21:22 Tím, že se ničeho nezúčastnili. A to taky dělali.
00:21:30 Pohnuté události dnešního dne přiměly náš rozhlas k tomu,
00:21:36 že dnes promluví k naší veřejnosti, zejména k pracujícímu lidu,
00:21:41 inženýr Jaromír Nečas,
00:21:44 poslanec Národního shromáždění a bývalý ministr sociální péče.
00:21:49 V této své krásné zemi, kterou opěvujeme ve své národní hymně,
00:21:55 máme ještě pořád dost podmínek k práci.
00:21:59 Oč teď jde v první řadě, je to,
00:22:03 abychom přemohli svoji bolest svojí rozvahou
00:22:08 a abychom nepředloženými citovými výbuchy svého žalu
00:22:13 nezhoršili politickou situaci svého národa.
00:22:17 Radím vám a prosím vás, zvlášť věrný a všechen pracující lid,
00:22:24 zachovejte klid, pracujte a vydržte nyní, co osud přinesl.
00:22:35 Byl jsem velitelem oddělení finanční stráže v Petříkově.
00:22:43 Inspektor Bendl, který měl inspektorát v Trhových Svinech,
00:22:47 přijel a řekl, že máme zachovat klid
00:22:50 a vše pomalu připravovat k likvidaci.
00:22:54 Byl tam jeden stůl a jedna židle, možná tři židle, a skříň,
00:22:59 tak jsme to pomalu likvidovali. Palivo jsme pomalu spálili.
00:23:02 A nic jsme nedělali. Chodili jsme jako candáti.
00:23:06 Jako financové jsme přestali fungovat. A co s námi?
00:23:12 Žádný výměr o propuštění do civilu nepřišel,
00:23:17 náš pan inspektor s námi také nic nedělal,
00:23:24 tak jsme žili jako penzisti.
00:23:28 Jen se Štěpánem Pazderkou, to se už můžu přiznat, to je promlčené,
00:23:34 jsme sehnali dvě brokovnice
00:23:36 a chodili jsme střílet zajíce na trať.
00:23:41 A do německého rybníka jsme chodili pytlačit ryby, ten Němci zabrali.
00:23:48 Vždycky jsme se sešli v hospodě, tam jsme si dali pivo.
00:23:56 Chodili tam i dřevaři, kteří také nesměli do lesa, také neměli práci,
00:24:02 tak ráno chodili do hospody na žitnou.
00:24:07 To byla setrvačnost, nic jiného jsme nedělali.
00:24:12 Nebyli jsme na platě ošizeni.
00:24:17 Jen stravné, které jsme brali, to bylo tak 220 korun měsíčně,
00:24:23 když jsme odsloužili 220 hodin za měsíc,
00:24:27 vlastně vyšlapali po hranicích,
00:24:31 tak jsme měli nárok na stravné 220 korun, ale to teď padlo,
00:24:36 protože to jsme neodšlapali. Tak nám to nenahrazovali.
00:24:40 Jinak nám nic nescházelo, žádný problém,
00:24:44 i když samozřejmě jsme se cítili pokořeni,
00:24:48 protože už i náš časopis "Finanční stráž"
00:24:52 měl v záhlaví "Hosti, věrnou stráž máš".
00:25:00 A v tom jsme žili. Chodili jsme v uniformě, to je pravda,
00:25:05 tu jsme nesvlékali nikdo, a čekali jsme, co bude dál.
00:25:10 Až když jsme dostali příkazy na okresní úřady,
00:25:14 tak tam jsem jel už v civilu.
00:25:35 Po 15. březnu si mi posteskl jeden oktaván,
00:25:41 představ si, mí rodiče šli na náměstí na ten "ajntopf".
00:25:48 Tam Němci hned druhý den dali velikánský kotel,
00:25:53 kde vařili řepu, brambory, zelí, všechno dohromady,
00:25:57 A ten oktaván se spolu se dvěma sourozenci ptal rodičů:
00:26:01 "Jak jste to mohli udělat?"
00:26:04 "No co, byli jsme zvědaví, jaké to je."
00:26:08 "To jste neměli dělat." Víte, co my Češi tomu říkáme?
00:26:12 Nedávejte nám tolik čočky a hrachu,
00:26:15 nebo vám posereme Hitlera a Háchu.
00:26:19 To tam rozdávali a lidé se tomu částečně posmívali,
00:26:24 ale pak tomu mnozí přišli na chuť, protože "ajntopf" byl docela dobrý.
00:26:33 Nebylo to jen pro chudé,
00:26:36 ale byla to tak trochu reklama, jak armáda jí.
00:26:40 Ani dnes na tom nic nevidím.
00:26:45 Udělat si "ajntopf", prostě pořádnou masovou polévku.
00:26:52 Ta polévka byla doopravdy pravá německá bramboračka, hustá,
00:26:57 možná v ní plavaly kousky špeku. Já sám jsem ji neochutnával.
00:27:03 V Příbrami se našlo hodně lidí,
00:27:07 kteří s hrnkem, kastrůlkem nebo všelijakými nádobami
00:27:13 se dostavili k výdejně polévky
00:27:18 a nechali si ji nalít velkou naběračkou.
00:27:23 Ale jak jsem se dozvěděl, vyprávěli mi kamarádi,
00:27:28 že málokdo se našel, kdo by tu polévku jedl.
00:27:32 Spíš se jednalo o to, že ji dal sežrat svým domácím zvířatům.
00:27:41 Sociální služba Národně socialistické strany
00:27:44 zahájila v Praze a na celém území Čech a Moravy svoji činnost.
00:27:48 V Praze bylo rozvezeno jídlo pro nezaměstnané do 35 středisek.
00:28:02 Jsem si vědom toho, že v té době v Lipníku museli být lidé,
00:28:06 kterým se nevedlo dobře.
00:28:09 Bylo to po hospodářské krizi, ekonomika byla horší.
00:28:13 Kdyby tam stálo 10-15 lidí,
00:28:17 tak řeknu, že to jsou nezaměstnaní, kteří opravdu měli hlad.
00:28:21 Ale tam se u kuchyně vytvořila velká fronta.
00:28:27 Náměstí v Lipníku má tvar "L" a na jednom konci byla kuchyně.
00:28:34 Fronta k ní byla trojstupem až čtyřstupem po celé jedné straně.
00:28:41 To ve mně vzbuzovalo šílený odpor
00:28:47 a bylo mi nepochopitelné, že někdo je schopný se tak ponížit.
00:28:52 Dávali to pak třeba prasatům, já nevím,
00:28:56 ale že se tihle lidé snížili k tomu,
00:29:00 aby do té fronty vlezli a od okupantů si ten blaf vzali.
00:29:06 Přitom Němci, kteří měli samozřejmě naše peníze,
00:29:11 když viděli obchod s jídlem, tak s prominutím vyžrali, co tam bylo.
00:29:18 A tyhle scény u kuchyně si fotili a kdoví kde to potom uveřejňovali,
00:29:25 jak se těm Čechům špatně vedlo a s jakým nadšením je lidé přijali.
00:29:31 To se mě tehdy strašně dotklo.
00:29:35 Hotely a kavárny, kina a bary,
00:29:39 přepych a práce, ruch a tempo,
00:29:43 bulvár světového města...
00:30:31 Zatímco v Německu byl v té době už dávno přídělový systém,
00:30:36 tady byly cukrárny plné šlehačky, piva, co hrdlo ráčilo.
00:30:41 Koruna měla tehdy větší cenu než švýcarský frank, asi o 20 haléřů.
00:30:48 Když Němci přišli, udělali jednu věc, asi jako Rusové,
00:30:54 že úředně stanovili kurs 1:10,
00:30:59 takže vojáci potom nevěděli, co s penězi.
00:31:06 Jely motorky a zatočily k nám. S druhou prodavačkou jsme strnuly,
00:31:14 ale oni přišli doopravdy slušně. U prodejny zůstali jen dva.
00:31:22 My jsme jako prodavačky musely trochu umět německy,
00:31:30 v Brně se vždycky mluvilo německy.
00:31:33 Když jsem řekla ceny,
00:31:36 byli překvapeni, jak jsou nízké, tak nakupovali.
00:31:42 Marka byla skoro 10 korun. Tolik stála čokoláda na vaření.
00:31:48 Tak to brali.
00:31:53 Půl litru čajového rumu stálo 24 korun.
00:31:56 Deset deka uheráku stálo 6 korun
00:32:00 a cigarety Zorky, což byly sice "protivné" cigarety,
00:32:06 ale 1 metr byl za korunu. To kupovali na metry.
00:32:11 A tak dále, třeba kabanos třikrát dokola kolem pasu byl za 5 korun.
00:32:19 Oni na to hleděli vyjevení, protože to neznali.
00:32:26 U nich byla bída a hlad, vlastně kvůli tomu vyvolali válku.
00:32:36 Pak zase slušně odešli a šli vedle do Baťova domu.
00:32:42 A tam viděli kecky za 19 korun
00:32:47 a jiné podobné za 9 korun. To bylo pro ně levné.
00:32:54 Byli z toho překvapeni.
00:33:00 Pak se vrátili a za chvíli jsme měli vyprodáno.
00:33:05 Měli jsme takový obrovský výběr,
00:33:09 ale oni takový sortiment vůbec neznali.
00:33:13 Koukali na to jako tele na nová vrata.
00:33:17 Kupovali hlavně marmelády, džemy, margarín.
00:33:22 My jsme neprodávali chleba a rohlíky,
00:33:26 tak šli naproti k panu Brabcovi, ale jaká hrůza!
00:33:30 Do rána byl kostel a všechny veřejné budovy "obesrané".
00:33:35 Přijel jsem do obchodu a byl tam esesák.
00:33:41 Měřil tak dva metry a říká: "Heil Hitler!"
00:33:44 A jak zvedl tu ruku, tak já jsem se přikrčil,
00:33:47 protože to působilo strašidelně,
00:33:50 že jsem myslel, že mi chce dát po hubě.
00:33:54 Samozřejmě hodně nakupovali, peněz měli dost.
00:33:57 Jejich nákladní auta, která byla krytá plachtami,
00:34:02 odvážela z našich velkoobchodů do Německa
00:34:09 zásoby potravin, zásoby textilu i obuvi.
00:34:15 Byly to celé kolony nákladních vozů,
00:34:19 na nichž se vzdouvaly plachty ve větru, který tenkrát vál,
00:34:24 a my jsme jim hned, jak to Češi dovedou, začali říkat "berušky".
00:34:33 Bylo to kvůli plachtám, ale hlavně to bylo od slova "bráti".
00:34:52 Když jsem přišel do auly Filozofické fakulty,
00:34:57 tak všichni studenti, co už tam byli,
00:35:01 stáli natlačeni u oken a dívali se naproti na Mánesův most.
00:35:05 Po mostě přijížděla vojenská vozidla, auta, tanky, motocykly...
00:35:13 Měli jsme před sebou Hradčany, Mánesův a Karlův most,
00:35:19 a německá armáda, hrozná, tehdy nenáviděná....
00:35:30 Přišel profesor Ryba, a neotočil se k nám, jak měl ve zvyku,
00:35:37 ale otočil se k oknu a díval se z něho.
00:35:42 Stáli jsme, co bude, ale on pořád nic, stál tak aspoň čtvrt hodiny.
00:35:53 Všichni jsme stáli strnule.
00:35:56 Dívky to nevydržely, začaly vzlykat... Někteří kluci také.
00:36:06 A profesor Ryba pořád stál,
00:36:09 nehnul brvou a díval se na tu hrůzu na Mánesově mostě.
00:36:13 Stál tak celou hodinu, jako skála, socha.
00:36:18 Po skončení hodiny se na nás obrátil
00:36:23 a smutným hlasem řekl, děkuji vám, a odešel.
00:36:29 Vysvětloval nám jedině profesor Kalous, který nás vyzval k tomu,
00:36:36 abychom se ve vlastním zájmu vyvarovali všech obstrukcí,
00:36:42 násilných činů, že by to pro nás mělo velice neblahé důsledky.
00:36:49 To jsme uznali, a proto jsme pana profesora poslechli.
00:36:57 Co bylo zajímavé, na naší škole byl německý profesor,
00:37:02 který učil němčinu. Velmi sympatický pán, tehdy ještě poměrně mladý.
00:37:07 A jak jsme se později dozvěděli,
00:37:10 prý ve sborovně řekl svým kolegům, profesorům:
00:37:14 "Dnes se stydím za to, že jsem Němec."
00:37:19 Přišel rozkaz, že ve všech učebnicích
00:37:22 se musí slovo Československo začernit a napsat na to německy
00:37:27 Protektorát Čechy a Morava.
00:37:30 My jsme v kvartě měli právě článek o Československu.
00:37:34 A tam bylo napsané, s kým sousedí.
00:37:39 Pan profesor Kanyza řekl, nic nebudeme černit.
00:37:44 Místo toho napíšete "sousedilo",
00:37:48 protože toto je přechodný stav, který se jednou změní.
00:37:51 Na hodinu fyziky přišel pan profesor Jelínek,
00:37:57 vynikající profesor, a hned začal vyvolávat k tabuli.
00:38:04 Říkali jsme mu, že jsme rozrušeni a že se nemůžeme soustředit,
00:38:09 jestli by nemohl přestat zkoušet.
00:38:13 Zamyslel se, zaklapl notes, stoupl si před tabuli a řekl:
00:38:22 Měli byste si toho vážit, že ještě můžete studovat.
00:38:26 Učte se, dokud můžete. Možná že brzy nebudete moci chodit do školy.
00:38:37 Šel jsem do autodílny k panu Jurečkovi, kde jsem dělal učně,
00:38:43 ale nemohl jsem chodit normálně. Když jsem poprvé přišel s hvězdou,
00:38:50 kolega učeň dal ruce do šmíru, hvězdu zamazal a řekl:
00:38:55 "Co je to za blbost?"
00:38:57 Říkal jsem, kluci, neblbněte, to nesmíte,
00:39:00 měl bych z toho nepříjemnosti.
00:39:03 Tak jsem to potom nosil v igelitovém sáčku.
00:39:06 Od té doby mi říkali šerife.
00:39:09 Na všech školách se nejdříve zamazávaly různé výrazy v knihách,
00:39:14 ale později jsme už knihy nesměli nosit do školy.
00:39:19 Asi za rok a půl došlo k tomu,
00:39:23 že z malicherného důvodu bylo gymnázium v Jihlavě zavřeno,
00:39:27 a studenti, kteří tam studovali,
00:39:30 nesměli být přijati na žádnou jinou protektorátní školu.
00:39:35 Dostali takovou klauzuli na vysvědčení.
00:39:38 Hoši byli nasazeni do továren
00:39:41 a děvčata v kasárnách prala a žehlila německým vojákům prádlo.
00:39:48 Učitelé byli v těžké pozici.
00:39:53 Velmi brzy musely být dány pryč obrazy našich státníků.
00:39:58 Ve třídě už byly obrazy prezidenta Háchy a vůdce Adolfa Hitlera.
00:40:03 Došlo i k tomu, že v učebnicích se začerňovaly nevhodné texty,
00:40:09 dokonce i výraz "Kč" se musel začernit,
00:40:13 ve slabikáři, v početnici.
00:40:17 Přidávaly se hodiny němčiny,
00:40:21 takže učitelé si ani moc nemohli dovolit,
00:40:25 aby v nás vzbuzovali nějaké vlastenecké cítění.
00:40:35 Je pravda, že jsme si mezi sebou říkali,
00:40:38 proč se učíme nějakou pitomou němčinu,
00:40:41 ale v podstatě jsme si ani nemysleli,
00:40:45 že to všechno bude trvat tak dlouho.
00:40:48 Němčina byla všude zapotřebí, když jste šla do zaměstnání,
00:40:52 všude chtěli němčinu. Tenkrát to byla taková nutnost.
00:40:59 Po projevu krajského vedoucího Folty z Brna
00:41:02 obdrželi mladí chasníci a selský dorost výuční vysvědčení.
00:41:15 Konečně jsme se dočkali v Praze změny dopravního směru.
00:41:20 Debatovalo se o pravosměrné dopravě 20 let
00:41:23 a nakonec byla provedena během dvou týdnů.
00:41:26 Elektrické podniky napjaly všechny síly a dílo se podařilo.
00:41:30 Obrátilo to sice Prahu naruby, ale Pražané jsou lid rozvážný,
00:41:34 na mnohé změny zvyklý, a proto se rychle vžili do nového směru.
00:42:02 Byla to pro nás hrůza. Dívám se, co se děje po ulici,
00:42:06 a tam přijíždějí z té strany, nevím, jestli z Korunní třídy,
00:42:11 prostě zprava přijížděl proud vozidel.
00:42:15 Někdy tam měli i tlampače a volali: "Jezděte vpravo!"
00:42:20 Do té doby se u nás jezdilo vlevo.
00:42:24 A ten den to Němci změnili bez jakéhokoli vyjednávání a přípravy.
00:42:33 Tehdy se už delší dobu mluvilo o tom,
00:42:38 že naše republika přejde na jízdu vpravo.
00:42:43 Tenkrát mě dost bavila auta,
00:42:46 takže vím, že některé vozy, třeba Tatra,
00:42:50 do poslední chvíle měly volant na pravé straně.
00:42:58 Ale některé továrny už postupně, třeba Pragovka,
00:43:03 dělaly vozy s volanty na levé straně, jak je známe dnes.
00:43:11 Ale pořád se mluvilo o tom, že to bude dlouho trvat.
00:43:14 Přišli Němci, ti to měli vyřešené,
00:43:17 a během dvou tří dnů Praha přešla na pravosměrný provoz.
00:43:21 To znamenalo přemístit refýže, automobily přebudovat...
00:43:25 U tramvají to nebyl problém, tam šly otvírat oboje dveře,
00:43:29 ale na tramvajích byla čísla tak,
00:43:33 aby byla z dálky viditelná při levostranné dopravě.
00:43:38 A i tohle dokázali udělat během těch tří dnů.
00:43:42 Dovolte nám, abychom vám zopakovali jedno důležité upozornění:
00:43:47 při přecházení ulice podívejte se nejprve nalevo...
00:43:54 ...a uprostřed jízdní dráhy napravo.
00:43:58 Jakmile si na to zvyknete, bude všechno v pořádku.
00:44:11 Druhá věc jsou fronty v obchodech.
00:44:16 Mladší lidé znají pojem "fronta" z nedávné minulosti,
00:44:21 ale tehdy fronty nebyly. Lidé se tlačili před pultem v obchodech,
00:44:26 pokud tam vůbec bylo víc lidí.
00:44:30 Ale žádné pravidlo neexistovalo.
00:44:32 Když si někdo slušně stoupl na konec,
00:44:36 tak tam slušně stál třeba do večera.
00:44:39 Přišli Němci, protože hodně kupovali, a najednou byly fronty.
00:44:45 Lidé stáli uspořádaně, kdo jak přišel, tak dostal.
00:45:00 Měli jsme týdenní předplatné v Národním divadle,
00:45:05 což bylo dost běžné.
00:45:08 Vím, jak bylo odporné, že si lidé nesvlékali kabáty a klobouky...
00:45:16 Kolikrát tam byl hrozný vzduch, zvlášť v zimě.
00:45:21 A přitom šatny fungovaly, ale stálo to padesátník či korunu.
00:45:26 Přišli Němci, a za chvilku bylo nařízení,
00:45:30 že šaty je nutné odkládat do šatny.
00:45:40 Začátek představení byl na programu sice po 20. hodině,
00:45:48 až se lidé sešli, ale začalo se, až nebylo moc lidí na chodbách,
00:45:55 takže někdy to bylo i půl hodiny.
00:45:58 Ale brojilo se proti tomu, slušní lidé, novináři...
00:46:02 Ani Karel Čapek proti tomu nic nezmohl.
00:46:07 Přišli Němci a vydali nařízení,
00:46:12 že ve 20 hodin se musí zavřít vchody pod hrozbou pokuty.
00:46:17 No a do dneška to funguje.
00:46:27 Co se hrálo v kinech, o tom rozhodovali "nahoře",
00:46:31 jestli to bude film český nebo německý.
00:46:35 Hrály se především německé filmy, ale hrály se i jiné,
00:46:41 s výjimkou anglických, ruských, francouzských, amerických.
00:46:51 To byly nádherné filmy...
00:46:56 Hrály v nich hvězdy tehdejšího filmu, třeba Magda Schneider.
00:47:08 Kino, divadlo, to všechno bylo zakázané.
00:47:13 V prvních chvílích jsem to celkem nebral moc vážně
00:47:17 a s kluky, až když se začalo hrát, mě tam propašovali.
00:47:22 Šlo to tak daleko, že jednou mě tam mládenci z Hitlerjugend chytili
00:47:29 a přečetli mi: Židům vstup zakázán.
00:47:33 Pak to na mě někde řekli, protože jsem s tím měl nepříjemnosti.
00:47:39 Tihle dva byli bývalí Češi, jeden se mnou chodil dokonce do třídy,
00:47:46 a najednou se dali k Hitlerjugend
00:47:49 a takovým způsobem mi znepříjemňovali život.
00:47:53 Hrál jsem na kytaru, vzali mi ji.
00:47:56 Od dětství jsem sportoval, lyžoval jsem, jezdil jsem na kole.
00:48:00 Kola nám sebrali, lyže nám sebrali. Tak jsme chodili pěšky.
00:48:08 Pak nám zakázali chodit mimo město.
00:48:13 Chodili jsme na Helfštýn do lesů, já jsem tam znal každý kout,
00:48:19 chodili jsme tam s kluky na houby, a pak jsme tam už nesměli.
00:48:28 V roce 1939 jsme tábořili v Beskydech.
00:48:31 Jednou jsme šli na výlet, byli jsme ve skautských krojích.
00:48:36 Ty khaki skautské halenky možná trochu připomínaly německé košile.
00:48:42 Šli jsme cestou v lese a z dálky šli Němci a volali na nás: "Heil Hitler!"
00:48:52 Načež my jsme začali česky zpívat.
00:48:56 Až když jsme k nim přišli, zastavili nás a řekli německy,
00:49:01 nezpívejte, je to zakázané.
00:49:08 I v Sokole jsme byli vedeni v duchu hrdosti a určitého sebevědomí.
00:49:15 A co se týče Junáků, tam měli heslo: "Buď připraven!"
00:49:22 Tím jsme samozřejmě mysleli i "buď připraven k obraně vlasti".
00:49:29 Dnes to zní třeba divně, ale my jsme to tak opravdu cítili.
00:49:35 Byli jsme vychováni jako skauti, pravda, čestnost...
00:49:39 A najednou to, co se vydávalo za pravdu, byla lež,
00:49:43 a co se vydávalo za čestnost a za odvahu, to bylo svinstvo.
00:49:51 Dostali jsme se vlastně do určité defenzívy.
00:49:56 Naučili jsme se proti tomu...
00:50:01 Jak jsme předtím byli vedeni k pravdomluvnosti a otevřenosti,
00:50:06 tak teď jsme byli uzavření
00:50:11 a snižovali jsme se k přetvářce až ke lži.
00:50:14 A to považuji za hrozně špatné,
00:50:18 protože tím ten řádný život, ke kterému jsme byli vedeni,
00:50:22 k pravdomluvnosti, čestnosti, byl úplně narušen.
00:50:25 A to myslím byl nejhorší zločin, který na nás byl páchán,
00:50:30 zvláště na nás, na mládeži.
00:50:33 Pořád nás lákali do nějakého Národního souručenství,
00:50:38 ale tomu jsem se obloukem vyhýbala,
00:50:41 takže dnes si už ani nedokážu vzpomenout,
00:50:44 jestli to bylo Národní souručenství.
00:50:47 Dožínky v Jihlavě.
00:51:06 Byla připravena národopisná slavnost v Líšni,
00:51:10 tak jsme se na ni všichni připravovali.
00:51:13 Slavnost to byla velkolepá,
00:51:16 předváděly se tam různé národní tance a zpívalo se.
00:51:20 Pořádalo to Národní souručenství.
00:51:24 Kromě toho jsme chodili zpívat do sboru.
00:51:29 Vystupovali jsme na různých slavnostech i na pódiu.
00:51:35 Zpívali jsme národní písně.
00:51:43 Němci nás přišli "osvobodit".
00:51:46 Když člověk viděl tu propagandu,
00:51:51 že jsou podmaněné národy, Valaši, Slováci, Hanáci,
00:51:56 tolik je národů pod krutou nadvládou Čechů.
00:52:03 Taky jsme se jmenovali "protektorát",
00:52:06 protože oni nás přišli zachránit, ne zničit.
00:52:12 Každý to také tak chápal a říkal "protentokrát".
00:52:18 Němci zničili naši občanskou společnost tím, že zakázali spolky.
00:52:25 Předtím u nás byla rozvinutá spolková činnost,
00:52:30 kdy dobrovolnou prací vznikaly veliké hodnoty,
00:52:36 ať už na úrovni obcí,
00:52:39 třeba okrašlovací spolky, Klub českých turistů,
00:52:43 nebo věci, které měly větší dosah,
00:52:47 například dobrovolné spolky pečující o mládež,
00:52:53 Masarykova liga proti tuberkulóze,
00:52:59 spolky, které už měly působnost nejen okresní, ale i celostátní,
00:53:05 a vybudovaly i velké hodnoty a přispěly k tomu,
00:53:11 že lidé svůj volný čas trávili dobrovolnou prací ve prospěch celku.
00:53:19 A to, že to bylo zničeno,
00:53:22 považuji za velké minus pro další vývoj naší společnosti.
00:53:31 Doktor Hácha určil Adolfa Hrubého
00:53:34 za vedoucího výboru Národního souručenství.
00:53:38 Adolf Hrubý promluví k vám o cestách k sjednocení národa.
00:53:44 Prvním naším úkolem bude vytvořit jednotu národa,
00:53:50 tak pevnou jako nikdy předtím.
00:53:56 Za několik dní po této události
00:54:01 přinesl pan Linha vytištěné přihlášky a vyzval nás,
00:54:08 abychom se přihlásili do Národního souručenství.
00:54:13 Já jsem nevěděla, co to je, jako mladé děvče,
00:54:18 a všichni jsme podepsali, do jednoho,
00:54:23 protože nám vysvětlil, že kdybychom to nepodepsali,
00:54:27 že bychom mohli být považováni za nepřátele říše.
00:54:34 Národní souručenství bude nerozborné, sociálně spravedlivé
00:54:40 a najde v něm čestné místo každý z vás,
00:54:46 dělník, rolník, obchodník, prostě každý český člověk.
00:54:55 Dělali nábor, tak jsem přihlášku podepsal.
00:55:01 Byla to řádná organizace. A tím jsme se shromažďovali.
00:55:08 Každý týden nebo jednou za 14 dní jsme měli schůzi,
00:55:14 tak jsme si popovídali, vzpomínali na prezidenta Masaryka.
00:55:21 Nemáme sice vlastního státu, ale jsme ve veliké, mocné říši,
00:55:29 v níž se můžeme dále vyvíjet.
00:55:33 Tak jsme se nakonec začali snášet,
00:55:36 protože jsme všichni byli na jedné lodi.
00:55:40 A ať už to dopadne, jak chce, český duch jsme takhle rozvíjeli.
00:55:46 Musíme si uvědomit, že národ je bytost a stát je mechanismus.
00:55:55 Stát není účelem, ale prostředkem k velkému kulturnímu dílu národa,
00:56:03 ve které pevně věřím.
00:56:09 Na nové cestě přeji šťastnou a slavnou budoucnost svému národu
00:56:16 a prosím o pomoc knížete Václava svatého.
00:56:24 Jaký význam to mělo, to celkem nevím.
00:56:28 Já jsem z toho neměla žádné důsledky.
00:56:32 Po nějakém čase jsme vůbec zapomněli,
00:56:37 že jsme něco podepsali, a nikdo od nás nic nechtěl.
00:56:44 A my jsme se chovali tak jako předtím.
Dne 15. března 1939 vstoupila do naší země německá vojska. Z prosperujícího Československa se stalo torzo – Protektorát Čechy a Morava. U příležitosti šedesátého výročí této události tvůrci dokumentu oslovili pamětníky, aby se podělili o dosud nepublikované obrazové, písemné i osobní vzpomínky. Výzva vzbudila velkou odezvu, a tak mohl z pestrého souboru osobních zkušeností vzniknout unikátní dokument. Nejen o černém dnu naší historie, ale i o jeho dlouhodobém dopadu na každodenní život v zemi a také o české povaze, hrdinství i zbabělosti. Dokument v roce 1999 připravili P. Taussig a V. Knappová.
