Moderní japonská elektronika

Japonská elektronika se stala v šedesátých a sedmdesátých letech XX. století pojmem pro technickou dokonalost.

Podobně i plazmové obrazovky, jež v současnosti nabízejí nejvyšší kvalitu zobrazení a s nimiž se běžně setkávánme v obchodech, jsou produktem japonských techniků. Historickým paradoxem je, že tato převratná novinka, využívající reakci plynů na elektrický proud, byla vyvinuta v továrně, která se ocitla na pokraji bankrotu. Inženýra Cutae Šinodu od mládí přitahoval svět sdělovací techniky. Po absolovování univerzity nastoupil do vývojovjového oddělení firmy Fujitsu a zabýval se plazmovými displejemi. Při této práci dospěl k názoru, že by se podobný princip mohl uplatnit i při výrobě televizních obrazovek. Cesta inženýra Šinody a jeho týmu nebyla jednoduchá. Během patnácti let práce musel čelit řadě technických i administrativních potíží, ale v roce 1991 představil odborné veřejnosti plauzmovou obrazovku, která stála u zrodu další "televizní revoluce".

Druhou část filmu tvoří příběh novějšího data. V devadesátých letech minulého století stálo Japonsko na špičce výrobců polovodičových čipů. Po roce 2000 však japonské producenty předstihla konkurence z USA, Jižní Koreje a Tchaj-wanu. Projevilo se to obvzlášť v propadu produkce mikroelektronických čipů používaných při výrobě mobilních telefonů. Díky usilovné inovační činností spojené s cílenou obchodní kampaní a velkorysou reorganizací vývoje i výroby se v roce 2004 podařilo vedoucí roli Země vycházejícího slunce v tomto odvětví obnovit.