Velký nos a velká láska v romantické komedii na motivy Cyrana z Bergeracu. Americký film (1987). Hrají: S. Martin, D. Hannahová, R. Rossovich, S. Duvallová, J. Kapelos, F. Willard. Režie: Fred Schepisi.

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Nejslavnějším dílem francouzského dramatika Edmonda Rostanda (1868–1918) je hra Cyrano de Bergerac, která měla svoji světovou premiéru v Paříži 28. prosince 1897, tedy v době, kdy pohyblivé filmové obrázky byly ještě zcela horkou novinkou a nikdo netušil, že se zanedlouho stanou populární pouťovou atrakci a za mnohem delší dobu, podle mínění některých, dokonce uměním.

Cyrano byl záhy po premiéře přeložen do řady jazyků a s úspěchem předváděn na předních světových divadelních scénách. Netrvalo dlouho a stal se součástí klasického repertoáru. A postava galantního šermíře a satirika s velkým nosem Saviniena Cyrana de Bergerac (jenž skutečně žil v letech 1619–1655) jednou z nejkrásnějších divadelních rolí, která je skutečným prubířským kamenem hereckého mistrovství.

Populární hra se dočkala řady úprav, mj. jako balet, několikrát jako opera a v 70. letech také jako muzikál na Broadwayi (Christopher Plummer dostal za svého muzikálového Cyrana prestižní Cenu Tony 1974).

Filmové adaptace se dají spočítat poměrně těžko, takže si připomeneme jen ty známější. První významnější filmová verze vznikla ve Francii v roce 1923 v režii italského tvůrce Augusta Geniny s Pierrem Magnierem v hlavní roli. Tato verze je samozřejmě němá, ale ručně kolorovaná. První zvukový přepis je z roku 1945 (v režii Fernanda Riverse) a titulní úlohu v něm ztělesnil Claude Dauphin. Další adaptace byla natočena v produkci Stanleye Kramera a režii Michaela Gordona ve Spojených státech v roce 1950 (je velmi dobře známá i u nás). Představitel titulní role José Ferrer byl za svůj výkon oceněn Oscarem (za broadwayskou inscenaci už předtím získal Cenu Tony). Poměrně málo známý je fakt, že existuje i japonská adaptace Cyrana, přenesená do samurajského prostředí a nazvaná Samurajská sága (1959, r. Hiroši Inagaki), v níž nosatého šermíře ztělesnil Toširo Mifune. Zřejmě definitivní verzi Cyrana natočil v roce 1990 Jean-Paul Rappeneau s Gérardem Depardieuem v titulní úloze (známe ji z uvedení v našich kinech i v ČT).

Americký komik Steve Martin se rozhodl klasickou Rostandovu předlohu přenést do současnosti. Ze Cyrana se stal velitel požárníků C.D. Bales (má stejné iniciály jako Cyrano) a z Roxany astronomka, pátrající po toulavé kometě. Zůstaly však hlavní ingredience – velký nos a velká láska. Martin přidal velice zdařile prvky situačního humoru a samozřejmě odlehčil původně tragický závěr Rostandovy hry. Postava Roxany je v této parafrázi přece jen trochu aktivnější (ne nadarmo se její jméno dostalo do názvu filmu), čemuž napomáhá i herecký výkon Daryl Hannahové. Režisérem byl trochu překvapivě Australan Fred Schepisi, který je přece jen známější svými dramatickými díly (např. Ďáblovo hřiště, Zpěv o Jimmiem Blacksmithovi nebo později Ruský dům).

Steve Martin za Roxanu dostal několik ocenění, mj. Cenu Národního sdružení filmových kritiků a nominaci na Zlatý glóbus za svůj herecký výkon a ještě Cenu Amerického cechu scenáristů za scénář.

Originální názevRoxanne
Stopáž103 minut
Rok výroby 1987
 ST 4:3
ŽánrFilm