Procházka krajem kolem Velkých Bílovic s houslařem a folkloristou Václavem Matulíkem i prezidentská návštěva posledního vodního hamru na Slovensku v magazínu pro milovníky lidové kultury (2012)

Obsah dílu

Přehrát vše

Vaření trnek

V Dolním Němčí pořádají v posledních 15 letech členové národopisného krúžku Dolněmčan akci – vaření trnek. Celá akce probíhá v prostorách starého mlýna a to tradičním způsobem, jak kdysi povidla vařívaly naše babičky. Vaření provází folklorní vystoupení kroužku a je přístupné veřejnosti, takže se tady se starými tradicemi mohou seznámit všichni, kdo se akce zúčastní.

Poslední hamr

O vzniku či existenci vodních hamrů na Slovensku se zachovalo jen velmi málo dokladů. První písemná zmínka pochází z roku 1344, kdy se píše o vodním hamru v Štítniku. Vznik prvních třech vodních hamrů v Medzeve se datuje do roku 1376. Vesnice Medzevo v Dolní Spiši se stala centrem německých přistěhovalců. Jaké podmínky jsou potřebné pro dobré fungování vodního hamru? Především dostatek vody, dřeva na výstavbu a dřevěného uhlí na provoz. A toho se v okolí nachází víc než dost. A jak vlastně vodní hamr funguje?

Základním zdrojem je uměle nahromaděná voda v jezeře, v Medzeve nazývané tajch. Výška vodní hladiny v tajchu se regulovala tzv. bočním přepadem v jeho zadní části. V Medzeve dostal jméno flunder a jeho úlohou bylo udržovat výšku hladiny vody v jezeře pomocí dřevěné hatě. V přední části jezera byl dřevěný náhon z dřevěných čtyřhranných hranolů a fošen. Po I. světové válce se dřevěné náhony začali nahrazovat ocelovými rourami. Ty pak přiváděly dostatečné množství vody k dřevěnému lopatkovému kolu, které pak pohánělo buchar na kterém kovář opracovával železo. A takhle jen v Medzeve fungovalo hned několik vodních hamrů. Od té doby se ale hodně změnilo a jen zásluhou prezidenta Rudolfa Schustera – potomka německých „mantáků" jeden funguje dodnes. Sám nás hamrem provede a zavzpomíná na své vzpomínky z dětství.

Houslař

Václav Matulík je houslařem i houslistou. Působí ve Velkých Bílovicích, kde od roku 2007 provozuje vlastní houslařskou dílnu umístěnou v budově místní Základní umělecké školy. Jeho klientelu muzikanti cimbálových muzik, učitelé a žáci základních uměleckých škol i orchestrální hráči. Houslař nástroje nejen opravuje, ale i zhotovuje. „Bilovčan“ – rodák z obce známé svou příkladnou péčí o lidové tradice a vinařství. I proto právě zde našel prostor pro uplatnění jak zajímavé profese, tak i naplnění svých zájmů jako hudebník v cimbálové muzice Lalia.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2012
 ST
ŽánrMagazín