Režie: William Wyler

WYLER

Americký režisér William Wyler (1902-1981) si filmařinu ozkoušel tak říkajíc

od píky, než se v polovině 20. let dostal k samostatné režii. Záhy proslul

jako obratný, svědomý iscenátor, kterého nelákaly žádné formální

experimenty. Spoléhal především na sílu a výmluvnost příběhu (vyhovovala mu

zejména dramatička Lilian Hellmanová), ale současně vyžadoval přesně

zacílené herectví. Z množství vzpomínek se dovíme, že Wyler často postupoval

intuitivně - nedokázal herci přesně sdělit svou představu, ale nechal jej

tak často obměňovat tentýž výstup, dokud nebyl plně spokojen. Vynikal

smyslem pro jemnou kresbu rozporuplných ženských postav, často

ztělesňovaných Bette Davisovou (např.Jezebel či Lištičky). Požadoval tvůrčí

svobodu, a proto se často dostával do konfliktů se všemocnými producenty -

než se po druhé světové válce rozhodl podílet se i na výrobě svých filmů.

Dokonce prosadil i opětovné zfilmování téže látky - například Vražedné lži,

kterou poprvé z cenzurních důvodů nemohl natočit podle svých představ.

Proslul jako tvůrce v ateliéru natáčených dramat, ale stejně sebejistě si

vedl i v plenéru. I když se soustředil na psychologická dramata (proslavila

jej především sága o návratu válečných vysloužilců Nejlepší léta našeho

života), uspěl prakticky v jakémkoli žánru. Skvěle zvládl komedii

(Prázdniny v Římě, Jak ukrást Venuši), western (Velká země), i

psychopatocký thriller (Sběratel), ohromil jedním z nejnákladnějších

historických filmů (Ben Hur). V dokumentu vzpomínají na spolupráci s ním

nejen herci (Davisová), ale také jeho nejbližší. Vyvstává tak portrét nejen

často tvrdohlavého muže, ale také citlivého umělce, který dokázal jak

mistrovsky pobavit, tak zaujmout přesně vyhmátnutým problémem.