Dnešními hosty K. Šípa jsou jazykovědec Karel Oliva, herec Jan Meduna a oblíbená herečka a zpěvačka Pavlína Filipovská, která nedávno oslavila významné životní jubileum (2019). Režie M. Čech
| ČT1 | čtvrtek 3. 6. 2021 14:00 | Nastavit připomenutíPřidat do Osobního programu |
00:00:32 Dobrý večer. Dobrý večer, vážení diváci,
00:00:35 tady v hledišti divadla Semafor,
00:00:37 automaticky zdravím i naše diváky televizní.
00:00:41 Přátelé, já myslím, že se všichni shodneme na jedné věci a sice,
00:00:45 že čeština je krásnej a bojatej jazyk.
00:00:50 Těch příkladů je samozřejmě hodně. Já se rád češtinou zabejvám
00:00:56 a tak bych vám rád uved i nějakej ten příklad,
00:00:59 abyste to sami ocenili, jak je ta čeština krásná a bohatá.
00:01:04 Co třeba dokáže, a myslím si,
00:01:06 že v jiném jazyce taková věc ani možná není,
00:01:08 ale nevím to přesně, protože jinej jazyk neumím,
00:01:12 co třeba dokáže udělat obyčejná čárka ve větě.
00:01:15 Jo? Interpunkce jako. Uvedu vám příklad.
00:01:18 Já tyhlety věci miluju.
00:01:19 Tak např. si vemte větu. Tvoje stará pila leží ve sklepě.
00:01:25 A teď. Tvoje stará pila, leží ve sklepě.
00:01:30 Nebo takové zvolání sekretářky: Co zase chcete, pane řediteli?
00:01:35 A teď. Co, zase chcete, pane řediteli?
00:01:41 Dvě čárky tam dáte a hned víte, co asi ředitel chce.
00:01:46 V tom je ta čeština krásná.
00:01:48 Já uvedu ještě třetí příklad,
00:01:51 ten je možná i trošičku známej, ale líbí se mi.
00:01:54 A sice ze "školních sešitů" by se dalo říct,
00:01:58 když učitelka zadala studentům pro slohovou práci téma:
00:02:04 Lež má krátké nohy.
00:02:06 A v jedné té slohové práci se dočetla zhruba toto.
00:02:10 Jeden student napsal:
00:02:12 V sobotu odpoledne jsme se s kamarádem vypravili do lesa.
00:02:16 Protože bylo hezky a teplo, natáhli jsme se do mechu.
00:02:20 V tom se na kraji lesa objevila dívčí postava.
00:02:25 Zvedl jsem se, abych si ji prohlédl.
00:02:28 Ale kamarád mi řekl: Lež, má krátké nohy.
00:02:35 Kouzlo češtiny.
00:02:40 Přátelé, naším dnešním prvním hostem je jazykovědec
00:02:43 docent Karel Oliva!
00:02:55 Pane docente, nedávno se tady rozvířila u nás taková debata
00:02:58 a viděl jsem vás, že jste se dokonce té debaty účastnil,
00:03:02 to je to přechylování.
00:03:04 Pokud diváci přesně nevědí,
00:03:06 myslím, že to je poslaneckej nějakej návrh,
00:03:09 aby žena, která má před sňatkem si mohla vybrat, jestli po svatbě,
00:03:14 když si bere Nováka má bejt
00:03:17 Mařenka Nováková anebo Mařenka Novák.
00:03:19 -Že jo? Tohle se řeší.
-Tohle se řeší, ano.
00:03:22 A nevím už, nepamatuju si, ke které variantě
00:03:25 vy jste se přichýlil.
00:03:28 Já bych se přichýlil k té variantě standardní.
00:03:32 Tzn. k tomu, aby se přechylovalo.
00:03:36 A ani nevím, jestli už je to schválený.
00:03:39 Já myslím, že ještě ne.
00:03:41 Ještě to tam někde si přehazují v tom parlamentu,
00:03:44 jako horký brambor a uvidíme, jak vystydne.
00:03:47 Ale něco jinýho je u těch cizích, zahraničních jmen.
00:03:51 To se taky vedou spory, jestli říkat Serena Williams,
00:03:55 to křestní jméno je zvláštní, že jo, pro češtináře.
00:03:59 -Anebo Serena...
-Něco jiného. Něco jiného!
00:04:04 Williamsová!
00:04:07 To mně doteďka nedošlo, že to jméno je takový,
00:04:10 pro češtináře takový choulostivý.
00:04:13 Já teď, já vlastně mohu, nebo měl bych argumentovat
00:04:18 jenom těmi lingvistickými zřeteli.
00:04:21 A tak bych řekl, že to přechylování je součástí českého jazyka
00:04:25 a kromě toho, že je jeho součástí, tak je funkční součástí!
00:04:29 Tzn., my to přechylování potřebujeme,
00:04:31 abychom s tím jménem mohli dělat to, co v češtině je běžné,
00:04:35 totiž skloňovat to jméno.
00:04:37 Jde o to, abychom my, pokud stavíme českou větu,
00:04:42 měli místo, někde v té větě,
00:04:44 kam tu koncovku, čili kam ten pád přidáme.
00:04:47 Typicky a nejekonomičtěji
00:04:52 se to dělá tím, že se vyskloňuje to -ová.
00:04:55 Ale může se to dělat i jinak, takže se tam přidá to křestní jméno,
00:04:59 nebo se třeba řekne ministryně.
00:05:01 Třeba ministryně Peak. A už se nemusí říkat Peaková.
00:05:04 Dokonce se to ani neříkalo.
00:05:06 -Jo, tady byla nějaká taková.
-Byla taková.
00:05:09 Vám je...
00:05:09 Vy, mladý, si nepamatujete, ale já to ještě...
00:05:12 Já si ji pamatuju. Díky vám si ji už i vybavuju.
00:05:16 Ta vám nějak utkvěla, Peaková, co?
00:05:18 Mně utkvěla kvůli tomu jménu. To si nemyslete, že čímkoli jiným.
00:05:25 Dobře, tak pojďme trošičku k legraci.
00:05:28 Např. vím, že je problematický, nebo bylo, různý vulgarizmy.
00:05:34 Já nejsem velkej přítel vulgarizmů, spíš zastávám názor,
00:05:37 že občas jeden utrousit jako kořeníčko,
00:05:39 že to není ke škodě.
00:05:41 Ale když jich je víc, tak je to špatně.
00:05:43 Ale mockrát jsem slyšel,
00:05:45 že je problematický třeba slovo sranda.
00:05:47 Já bych jen na začátek to úplně shrnul,
00:05:50 že to co je a co není vulgarizmus,
00:05:53 je vlastně dohoda nás, mluvčích češtiny.
00:05:55 Sranda, zrovna tak, jako slovo židle, nebo třeba šíp,
00:06:02 s malým š, to je jenom dohoda, že my nějaké věci,
00:06:06 že když uvidíme tu věc, vypustíme nějakou posloupnost zvuků.
00:06:12 Dnes už to vypadá tak, že slovo sranda není v té dohodě,
00:06:17 že by to byl vulgarizmus,
00:06:20 protože už málokdo vnímá tu etymologickou souvislost,
00:06:25 abych to řekl odborným výrazem,
00:06:27 čili to odvození od toho základního slovesa.
00:06:31 To sloveso ještě je vnímáno vulgárně.
00:06:34 -Víte, které je to?
-Nevím.
00:06:36 -Nevíte, které sloveso to je?
-Sranda od čeho je odvozená?
00:06:40 Tak za domácí úkol.
00:06:44 Nicméně, třeba generace mých prarodičů
00:06:46 to ještě vnímala velmi úkorně.
00:06:49 Já si pamatuju, že když jsem s tímhle slovem přišel ze školky,
00:06:52 tak 4 roky, jsem za to dostal facku od babičky.
00:06:56 Za slovo sranda? Dneska byla ve škole sranda.
00:06:58 Dneska byla ve škole, ve školce! Ve školce sranda.
00:07:03 Protože to nikdo nevnímá, málokdo vnímá jako vulgarizmus,
00:07:07 tak už se dnes používá jiné slovo, které také souvisí s tou činností,
00:07:12 ale je to podstatné jméno.
00:07:15 Že to je velká legrace, tak se řekne jiné slovo.
00:07:19 -Nevím.
-Nevíte.
00:07:20 Tak já nevím, jestli to tady můžu říct.
00:07:23 Já vůbec nevím, o čem teď mluvíte, pane docente.
00:07:26 Dobře. Já se k tomu slovu vrátím.
00:07:27 Místo slova sranda takový ty blbý, jako bžunda,
00:07:31 nebo něco takovýho myslíte?
00:07:32 Ne, to úplně nemyslím, ale já se k tomu vrátím,
00:07:34 protože se vrátím k Josefu Jungmannovi
00:07:37 a jeho slavnému slovníku.
00:07:39 Aha.
00:07:42 Josef Jungmann napsal ten slovník, ale kromě toho že napsal slovník,
00:07:45 měl také bratra Jana Antonína.
00:07:48 A tenhle Jan Antonín byl zakladatel českého,
00:07:53 opravdu českého porodnictví a napsal několik knih,
00:07:58 příruček pro porodní báby a tak,
00:08:01 kde jaksi to bylo dáno tou materií,
00:08:07 kterou tam popisoval, abych tak řekl,
00:08:09 že on běžně v těch knihách, jako odborný termín
00:08:14 a já teď řeknu ten odborný termín.
00:08:16 -Já jsem celej napnutej.
-Ten zní: prdel.
00:08:21 -To jste nečekal!
-To jsem nečekal.
00:08:27 Tam jde o to, že...
00:08:28 Už vás někdy někdo vypípal, pane docente?
00:08:32 Proč? Za odborný termín? Odborný lékařský termín.
00:08:37 Já bych to neřek.
00:08:38 Já teda vlastně nikdy jsem nebyl u gynekologa, ale myslím si,
00:08:42 že oni to nepoužívají.
00:08:45 -Oni to nepoužívají.
-Oni taky koukaj jinam!
00:08:56 To jste nám hezky vysvětlil, pane docente.
00:08:59 Čili obojí, jak jste říkal, jak já říkám sranda, je možný.
00:09:04 Teď mi ale řekněte jednu věc.
00:09:06 Samozřejmě, že do tý češtiny přechází strašná spousta,
00:09:09 díky počítačový záležitosti, spousta slov, který podle mě
00:09:15 nemají žádný a nikdo se tím asi nezabejvá, český varianty.
00:09:20 Víte, co myslím. Vygooglit, lajkovat, rozumíte.
00:09:27 To přeci má základ z toho internetu.
00:09:30 A je to správně? Není. Měl by někdo z Ústavu češtiny sedět a říkat,
00:09:34 používejte místo lajkovat třeba oblibovat, nebo...
00:09:39 -Oblbovat jste říkal?
-Oblibovat. Oblibovat.
00:09:43 Já si myslím, že tohle je v zásadě správně.
00:09:46 -Co?
-Že k nám přecházejí ta cizí slova.
00:09:50 První přijde ta věc a my nevíme, jak ji nazvat,
00:09:53 když se spolu bavíme,
00:09:54 tak si půjčíme potom, sekundárně i to slovo.
00:09:58 A to dělají všechny jazyky. To dělá i ta angličtina.
00:10:01 Víte, které je např. poslední české slovo,
00:10:05 které my Češi, jsme...
00:10:06 Pozor, pozor! Nebude vám to vadit? Já vám ho narovnám, jo?
00:10:14 Potom byste nebyl slyšet a to by byla škoda.
00:10:17 -Možná by to bylo lepší.
-Né! Ale nezapomeňte řeč!
00:10:20 Vy jste najel tak hezky!
00:10:22 Já se vás chci zeptat,
00:10:24 jestli víte, které je poslední české slovo,
00:10:27 nejnovější české slovo,
00:10:28 které jsme my, Češi, poslali do angličtiny.
00:10:31 -A všichni Angličané je používají.
-My jsem poslali nějaký slovo?
00:10:36 Angličtina má spoustu českých slov, ale které je to nejnovější.
00:10:40 -Guláš?
-Guláš je maďarské. Maďarsko.
00:10:45 My, Češi, jsme velmi šikovní a vždycky je to tak,
00:10:49 že když někdo něco vynalezne
00:10:51 a je to tak dobré, že si to všichni kolem půjčují,
00:10:54 tak si pak půjčují často i to slovo.
00:10:57 Takže třeba slovo pistole, Husité vynalezli něco, jako píšťalu,
00:11:03 říkali té zbrani píšťala,
00:11:04 protože se podobala varhanní píšťale,
00:11:07 z toho se pak vyvinulo slovo pistole,
00:11:10 to se nám pak vrátilo, bumerangové slovo,
00:11:12 ale to poslední je z poloviny 90. let, čili velmi nové.
00:11:17 -My jsme to poslali do Anglie?
-Protože jsme v tom nej...
00:11:20 -No po celém světě.
-Po celým světě:
00:11:22 Jsme nejlepší. To je slovo tunelovat!
00:11:30 Opravdu, podívejte se na wikipedii, na anglickou wikipedii
00:11:35 a tam se dočtete, že to slovo mají, že mají tunnnelling
00:11:41 a že to poprvé bylo užito v 90. letech v ČR.
00:11:45 Nejen to slovo, ale i vyzkoušený to bylo poprvé.
00:11:48 My jsme to právě vynalezli a bylo to tak úspěšné
00:11:51 a všem se to líbilo, že to celý svět převzal.
00:11:55 Na to jsme hrdí! To vám teda můžu říct!
00:12:02 Já jsem se přiznal, je to samozřejmě moje chyba,
00:12:06 že vlastně žádnej cizí jazyk pořádně neumím,
00:12:08 trošku jsem se učil v mládí německy, ale to už tak jako,
00:12:11 domluvím se v krámě, že chci diese Hose
00:12:14 a to je tak všecko.
00:12:16 Nebo Schuhe a tak.
00:12:18 Kolik vy umíte jazyků, pane docente?
00:12:20 Na úrovni rodilého mluvčího nebo skoro rodilého mluvčího,
00:12:25 anglicky, německy a pak to zase klesne dál.
00:12:28 Ještě dál něco umíte?
00:12:30 Já jsem třeba žil 2 r. v Bulharsku,
00:12:33 tak jsem trošku si ochočil tu bulharštinu.
00:12:36 Ale musím říct, že bych nemohl být
00:12:39 ředitelem ústavu pro jazyk bulharský.
00:12:40 Ale domluvíte se. Co ještě? Francouzštinu?
00:12:44 -Italštinu trošku.
-Italsky se domluvíte?
00:12:48 Nějakej exotickej jazyk.
00:12:50 Tak, učil jsem se kdysi čínsky, japonsky, ale tam jsem si odnesl
00:12:59 jen takové zajímavé zkušenosti z toho,
00:13:02 jakou ten jazyk má strukturu a tak.
00:13:04 Ale už se to,
00:13:06 když to člověk nepoužívá, tak se to zapomene rychle.
00:13:09 Čínsky jste se učil proč? Jen ze zájmu? Nebo něco čekáte?
00:13:13 Ne, ne! To já už se toho nedožiju. Tak to bych tady ponechal.
00:13:20 Já jsem se to učil ze zájmu,
00:13:21 protože, jak mám tu docenturu, jak jste říkal,
00:13:27 z všeobecné lingvistiky,
00:13:29 je potřeba se rozhlédnout po tom světě,
00:13:32 co všechno v těch jazycích může být.
00:13:34 Vy jste, pane docente, mimochodem zmínil,
00:13:37 že jste byl nějakou dobu v Bulharsku,
00:13:39 ale já jsem se někde v životopise vašem dočet,
00:13:43 že vy jste snad nějak začátkem r. 89, a to mně hlava nebere,
00:13:49 vy jste do toho Bulharska jaksi se dostal ilegálně.
00:13:53 Jak je možný v r. 89 vycestovat ilegálně do Bulharska?
00:14:00 To jste šel přes zelenou hranici, bágl?
00:14:04 Ne, ale já jsem tam byl ilegálně,
00:14:06 skutečně jsem tam byl ilegálně, z hlediska českých úřadů.
00:14:09 Jak to?
00:14:10 Protože jsem tady byl nějak nezaměstnatelný v té době,
00:14:16 nebo aspoň ne v oboru.
00:14:18 -Jste zlobil.
-No tak ani ne moc.
00:14:21 Já jsem nebyl žádný disident!
00:14:23 Pane docente, že vás zlákal Ústav jazyka bulharskýho,
00:14:26 to já pořád nechápu!
00:14:29 Protože člověk si má jít za svou myšlenkou
00:14:33 a já jsem chtěl pracovat v oboru
00:14:37 a ne jít dělat programátora někam do továrny.
00:14:41 Tak já jsem si skutečně požádal o vystěhování
00:14:45 a 13. října 89 jsem se oficiálně vystěhoval do Bulharska.
00:14:58 Abych vám řek pravdu, je to nějaký divný.
00:15:01 Já to taky můžu zkrátit!
00:15:03 Pane docente, řekněte mi na rovinu, tady pár lidí sedí,
00:15:08 že v tom byla nakonec nějaká Bulharka?
00:15:10 Ne, vůbec. To byla moje touha po dobrodružství, víte?
00:15:15 Protože na západ, na západ utíkal každej blbec.
00:15:20 Ale do Bulharska...
00:15:27 Když chtěl někdo skutečně zažít dobrodružství, něco nečekaného,
00:15:33 dobrodruzi utíkali na východ!
00:15:37 To máte opravdu unikát takovej. Vás asi opravdu moc nebylo.
00:15:41 Pane docente, co teď děláte?
00:15:43 Přednášíte, nebo jste jazykovědec na volný noze?
00:15:45 Nebo děláte přednášky,
00:15:47 kde by si diváci mohli přijít poslechnout co říkáte?
00:15:50 Přednáším a dělám různé pořady o tom,
00:15:53 aby se Čechům přiblížila čeština.
00:15:58 Já to pokládám za smysluplnou činnost,
00:16:01 nevím, jak publikum, ale pro mě osobně je to naplňující.
00:16:05 Poněvadž já to dělám rád.
00:16:06 Tak to mám radost, že šíříte vztah dobrej k českému jazyku.
00:16:13 Pane docente, já vám děkuju, že jste přišel a musím říct,
00:16:16 že s váma byla docela prdel!
00:16:20 Docent Karel Oliva!
00:16:29 Přátelé, naším dalším hostem je mladý herec Jan Meduna!
00:16:42 Honzo, já bych začal tím, že vy jste,
00:16:46 to já jsem si vygooglil?
00:16:50 Že vy jste, váš debut před filmovou kamerou
00:16:52 byla hned hlavní role a sice ve filmu Tobruk.
00:16:56 -Ano.
-Tam jste hrál nějakýho hrdinu.
00:16:59 O tom hrdinství je právě, ten film je víc o tom hrdinství,
00:17:03 kde je ta hranice mezi hrdinstvím a zbabělostí,
00:17:06 ale je to v zásadě pravda.
00:17:08 Byl to můj první,
00:17:09 první zkušenost s kamerou a vůbec s filmem.
00:17:12 To muselo bejt docela náročný.
00:17:13 Protože co vím, tak to se točilo někde v poušti,
00:17:16 tak to byl hned křest ohněm, ne?
00:17:18 Strávili jsme tam celkem 11 týdnů, na Sahaře, předtím probíhal výcvik
00:17:27 ve výcvikovým středisku Vyškov.
00:17:30 A ono se to trošku mediálně nafouklo,
00:17:34 ale to bylo v pořádku,
00:17:35 ale já bych to přál každýmu klukovi i holce, aby si tím prošli.
00:17:41 -Tím výcvikem?
-Vlastně v uvozovkách jo.
00:17:44 Vojenským výcvikem, aby si každej prošel?
00:17:47 Tohle byl takovej Reader's Digest, nebo takhle, promiňte!
00:17:51 Výběrové... Já jsem věděl, že se budu bát tady cokoliv říct.
00:17:56 Ne, to se nebojte! Ale na tyhle slova pozor!
00:18:03 Kdybyste to přeložil. Co on to řek?
00:18:05 On řekl něco, jako čtenářský, čtenářův výběr, čtenářovo,
00:18:12 digest, strávení vlastně, digestiv.
00:18:16 -Digestiv?
-Jako digestiv.
00:18:18 -To jsem řek?
-To jste řek!
00:18:22 Digestiv bych věděl co je. Ale nevím, jak to s vojnou souvisí.
00:18:27 Dobře. Byla to taková zkrácená verze.
00:18:29 -V tom Vyškově.
-V tom Vyškově. Na téma,
00:18:33 na téma vojenský dril...
00:18:37 Takhle, od Václava Marhoula, který byl režisérem, scénáristou
00:18:43 a producentem toho filmu byl úkol pro plukovníka Karla Klinovskýho,
00:18:48 aby nás dostal až na úplné dno fyzických i psychických sil.
00:18:55 Jo takhle!
00:18:56 Ze kterých jsem potom měli čerpat při těch scénách na tý poušti.
00:19:00 Abysme věděli...
00:19:02 -Ten vám dával céres...
-Dával nám céres.
00:19:04 -Ryl jste...
-Céres, neboli tuk na smažení.
00:19:11 -Co?
-No ten céres.
00:19:16 Mladej kluk.
00:19:18 To se jmenuje po jedné slavné starořímské bohyni.
00:19:26 Ceres, bez Cerery.
00:19:29 Já byl na vojně 2 roky. Tak vím, co tím myslí.
00:19:32 Dostali jste céres, to se tak říká!
00:19:34 Ať se vám to líbí, nebo ne, pane docente!
00:19:37 -S žádnou bohyní to nesouvisí!
-Tam by to bylo, že dostal Cereru!
00:19:45 Ryli jsme rypákem v zemi! Rypák je český slovo!
00:19:51 A to vám dali ve zkrácený podobě nějak.
00:19:53 Já ryl rypákem céres 2 roky!
00:19:57 A vy jste to musel absolvovat jak dlouho? V tom Vyškově?
00:20:00 10 dní.
00:20:01 To jste už předtím říkal, nebo teď to říkáte prvně?
00:20:04 To říkám teď prvně.
00:20:06 Ale vy jste asi ryl, ryl... V AUSu, nebo kde jste to ryl?
00:20:23 Já myslel, že jste už byl takovej uměleckej voják. Ne?
00:20:27 Honzo, za mě ještě byla vojna povinná, chápete to?
00:20:33 Tomu rozumím, ano.
00:20:34 -Slyšel jste o tom někdy?
-Slyšel. Samozřejmě.
00:20:37 Vidíte to! V AUSu se rypákem nereje nic!
00:20:41 Co já jsem slyšel, v tý době
00:20:43 já jsem snad ani nic ani neuměl, kvůli čemu by mě vzali do AUSu.
00:20:47 Já jsem byl u, to teď bude pro vás nový slovo!
00:20:50 Já jsem byl u spojařů!
00:20:54 To se tenkrát, naše armáda válčila éterem!
00:20:59 -Éter.
-Éterem!
00:21:01 Proč se na vás furt otáčím!
00:21:05 -Rozumíte!
-Rozumím.
00:21:07 Čili já vím, co to je! Vopravdovej, rypákem ryjete.
00:21:12 Vy jste to museli zakusit opravdu?
00:21:14 Ale vy jste věděli, že to je jen jako!
00:21:16 To byla moje záchrana.
00:21:17 Já jsem věděl, že nás nezabijou, že snad nám nějak moc neublížej.
00:21:22 Nějaký odborný poradci tam asi byli.
00:21:24 No plukovník Klinovský tam byl s námi.
00:21:28 To je nějakej známej plukovník?
00:21:30 -Je to jeden z velice známých...
-Nejznámějších plukovníků?
00:21:34 On snad byl, abych se nedotknul, v generálním štábu taky a bojoval,
00:21:39 nebo působil v Kosovu, v Jugošce, v Iráku, cvičil v Afghánistánu,
00:21:48 promiň, Karle, jestli kecám, policajty místňácký.
00:21:52 Strávil tam taky dlouhou dobu.
00:21:54 Je to, myslím, jeden z našich velice významnejch vojáků.
00:21:58 -Jako třeba pan Pavel. Petr Pavel?
-Petr, to znám to jméno.
00:22:03 Jediný vojenský, co já znám. Generál Čepička! A tím končím!
00:22:09 Tam končím s těma šajbama!
00:22:11 Tak toho jsme tam měli.
00:22:13 On si dokonce zahrál toho plukovníka Klapálka,
00:22:16 kterej tam vedl ten 11. prapor, co tam bojovali ti naši vojáci.
00:22:25 -V Tobruku.
-V Tobruku, ano.
00:22:27 Honzo, řekněte mně, takováhle náročná, to každej film nemá
00:22:30 takovouhle průpravou projít.
00:22:33 Bylo to asi nějak líp placený,
00:22:35 než když se točí někde na Staromáku.
00:22:37 -V poušti.
-Na Staromáku jsem ještě nehrál.
00:22:40 -Myslím u JZD, nebo něco.
-JZD, Chalupáři myslíte?
00:22:48 Já nevím kolik brali tenkrát.
00:22:50 Že to je náročnější přece jenom filmování, v poušti jste byli!
00:22:54 Tak nějaký pouštný jestli jste brali.
00:22:56 Pouštný jsme dostávali v denárech.
00:23:00 V dinárech?
00:23:02 Myslím, že tenkrát se tam platilo ještě denárama.
00:23:04 My jsme tam byli před tou revolucí, jak se tomu říkalo?
00:23:09 Afr..., ne africkej, bože můj!
00:23:12 Tím jarem! Arabské jaro, děkuju.
00:23:15 Takže tam byl trošku jinej, Arabské jaro...
00:23:19 -Arabské jaro nějaký bylo?
-Jako je Pražský jaro, ano, ano.
00:23:25 -Jako je Pražský jaro?
-Ne, samozřejmě, že ne.
00:23:29 V Tunisku právě začala vlna těch revolucí.
00:23:33 My jsme byli ještě předtím, tam vládnul, já nevím,
00:23:36 byly tam nějaký rodiny, nějaký princové
00:23:38 a byl to systém takovej...
00:23:41 Tak to vůbec. Pardon, Honzo, pardon!
00:23:43 Byl jste na vojně, pane docente?
00:23:45 -Ano.
-Byl jste?
00:23:46 -Ano.
-Tam vás asi sešmikali.
00:23:53 Ale proto já mohu říct, kdy jsem se naposledy holil.
00:23:57 -Pardon, Honzo!
-To bylo 26. 9. 1984.
00:24:01 -Jo? A nechal jste toho.
-Pak už jsem toho holení nechal.
00:24:05 Má to nějakej ideovej podtext? Že jste si nechal tohleto?
00:24:09 To má praktický podtext,
00:24:10 že se mi nechce ráno vstávat a holit se.
00:24:14 To jenom tak jako jsem odbočil.
00:24:16 Čili ve výsledku vy jste měl hlavní roli.
00:24:19 Nějakým způsobem byl to váš debut, to přece jenom,
00:24:23 to člověk asi nekouká na smlouvu kolik za to je.
00:24:26 Jasně. To bylo k nezaplacení.
00:24:30 Honzo, já třeba vím, že vy jste, nevím jestli trošku muzikant,
00:24:34 ale že jste vlastně muzikant, dokonce a to mně upřesněte, co?
00:24:38 Hudebník. Hudebník, ano. Kvůli panu docentovi.
00:24:44 Kvůli panu docentovi nejste muzikant?
00:24:46 Já jsem nes, nes, nes...
00:24:49 Jsem celý nesvůj z toho používání té češtiny.
00:24:51 Jako herec bysme měli kultivovat tu češtinu, takže i jsem myslel
00:24:55 na toho muzikanta, spíš hudebník preferujete.
00:24:59 Je to, řekněme, vyšší styl češtiny.
00:25:04 Promiňte, já se omlouvám.
00:25:06 -Muzikant je špatně!
-Není špatně!
00:25:10 Je to z jiného stylového rejstříku.
00:25:14 Ranku. Ano, ano. Já už se bojím něco říct!
00:25:17 Já jsem taky vycukanej z toho!
00:25:20 Že máme kontrolu v zádech! Ale vy se ničeho nebojte!
00:25:24 Mluvte normálně, jak vás učili na škole třeba.
00:25:30 Tak vy jste hudebník!
00:25:31 Ale nebyl vy jste dřív hudebník, než herec? Teď si nejsem jistej.
00:25:37 Zase tak přesně jsem vás nestudoval.
00:25:38 Je pravda, že k divadlu jsem se dostal
00:25:42 přes hru na trumpetu.
00:25:44 -Na trumpetu!
-Ano, hraju na trumpetu. A, ano.
00:25:49 Jak se člověk přes trumpetu dostane k divadlu? Nebo k hraní?
00:25:53 Já jsem se dostal do jednoho představení,
00:25:55 kde Hanuš Bor hrál na klavír, bylo to takové vánoční představení
00:25:58 v dětském divadelním souboru na Praze 5 Smíchov,
00:26:02 pak jsem se stal členem tohoto souboru
00:26:04 a už jsem k tomu víc načichával k tomu divadlu.
00:26:08 Ne, že bych nebyl načichlej.
00:26:10 Protože můj táta, Jaromír Meduna je taky herec.
00:26:13 Dabingovej především. Že jo? Ale ne jenom.
00:26:16 On táta to nerozlišuje.
00:26:19 Nerozlišuje jako dabingovej a činoherní, nebo jakýkoliv,
00:26:22 prostě je to herec, který umí používat svůj nástroj.
00:26:27 Vidíte? Pardon! Zase dabingovej. Možná namlouvací bysme měli říkat.
00:26:34 Já si myslím, že tam je to právě v pořádku.
00:26:36 Furt je to v pořádku? Já bych řek namlouvací.
00:26:38 Neříkal bych trumpeta, říkal bych trubka.
00:26:46 -On řek trumpeta, nebo já?
-Já si myslím, že oba.
00:26:53 -Vy jste řek trumpeta?
-Já se omlouvám.
00:26:55 Omlouvám se, hraju na trubku, ano.
00:26:59 -Na trubku, takže jste...
-Trubkista.
00:27:03 Nejsem trumpetista, ale trubkista...
00:27:07 Vy jste nám tady scházel, pane docente, opravdu.
00:27:10 Kvůli vám se nehneme z fleku teď tady.
00:27:13 -Trubkista je blbost!
-To je blbost.
00:27:15 -Je to trumpetista.
-No.
00:27:18 Hráč na trubku. No.
00:27:28 Vy jste jako dítě frkal do nějaký...
00:27:31 -Potrubí.
-Do nějaký trumpety jste frkal.
00:27:35 V nějakým divadelním, ahá, tam jako.
00:27:38 Čili ne přes tatínka.
00:27:39 Teď se dostáváme k tomu,
00:27:41 že ta genetika tam asi nehrála roli,
00:27:47 když jste k tomu přišel jako muzikant.
00:27:49 Genetika asi ne, ale to prostředí, ve kterém jsem vyrůstal.
00:27:53 -Ten dětskej divadelní soubůrek?
-Soubůrek!
00:27:58 Ano, byl to dětský divadelní soubor a bylo nám tak 16, 17.
00:28:05 Takhle! Vy jste říkal na Praze 5, tak jsem si...
00:28:11 -Takže soubůrek Prahy 5.
-Soubůrek Prahy 5.
00:28:14 Vám bylo už 16!
00:28:16 A tam vám blesklo hlavou přes ten divadelní soubůrek...
00:28:20 Taky ještě ne. Vyvinul se velice silný vztah,
00:28:25 protože ten divadelní soubor nás neučil hrát na divadle,
00:28:29 ale spíš k té divadelní kultuře si udělat vztah
00:28:34 a tak nějak nás zkulturnit v tomhletom směru.
00:28:37 A já jsem ani neuvažoval o tom, že bych se stal,
00:28:40 nebo že bych si podal přihlášku na DAMU, když jsem to zvažoval,
00:28:45 zvažoval jsem nějaký přírodní vědy, ale nějak to ve mně bylo,
00:28:50 že jsem chtěl to vyzkoušet, jestli bych,
00:28:54 jestli mám dost odvahy na to, vyzkoušet přijímací zkoušky...
00:28:57 Takže rovnou jste se přihlásil na DAMU?
00:28:58 A protože ty umělecký školy
00:29:00 mají přijímačky dřív, než jiné vysoké školy
00:29:05 a dostal jsem se, tak už jsem žádnou jinou možnost nezvažoval.
00:29:09 Chtěl jsem to zkusit.
00:29:11 -Napoprvé?
-Napoprvé.
00:29:13 A to furt jste dělal muziku? Nikdy jste nehrál...
00:29:15 Máte nějakou kapelu? Nebo měl jste?
00:29:17 Máme kapelu, 14 let máme kapelu Fekete Seretlek.
00:29:24 Kapela, počkejte! To jste si teď jen ulevil?
00:29:29 -Znělo to tak?
-Ano. Já třeba neumím maďarsky.
00:29:34 Ale fekete vím.
00:29:35 -Nějaká černá láska.
-Černý seretlek.
00:29:38 Miluji tě, nebo láska, ano.
00:29:40 -Čili, miluji tě načerno?
-Načerno, nebo... Ano. Láska načerno.
00:29:45 Třeba Černá láska, nevím.
00:29:46 Já jsem k nim přišel, oni začali jako trio, já jsem k nim přišel,
00:29:49 už se tak jmenovali.
00:29:51 Co to bylo za kapelu? Nějaký cikáni?
00:29:53 -Ne, my jsme...
-Proč to má maďarskej...
00:29:55 Ježíš, to jsem zase něco... Maďaři to byli nějaký?
00:30:01 -Ne, my jsme spolužáci z DAMU.
-S kým? S těma muzikantama?
00:30:07 -Ano. Je nás 6.
-Říkal jste 3.
00:30:10 Začali ve 3 a už je nás 6.
00:30:14 Jak jsme se potkávali na tý DAMU, tak jsme se rozrůstali
00:30:18 a obohacovali o různý nástroje.
00:30:21 A protože hrajeme hodně folklor, folklor je taky zavádějící.
00:30:28 Tradiční muziku z různých zemí, máme už i maďarskou taky
00:30:35 a protože se líbilo někomu to sousloví fekete seretlek,
00:30:39 to tak prostě bejvá.
00:30:40 Kamarádi se třeba taky jmenujou...
00:30:42 Aby česká kapela si dala maďarskej název, to slyším prvně.
00:30:45 -(s přízvukem) Fekete Seretlek.
-My to říkáme Fekete Seretlek.
00:30:50 Jste všetrannej umělec, umíte stepovat, umíte tancovat,
00:30:53 zpívat, předpokládám, taky.
00:30:55 Na co byste diváky pozval? Takhle se ptám!
00:30:57 Samozřejmě zvu diváky do Divadla v Dlouhé,
00:31:00 pak vás velice rád pozvu na pohybové představení...
00:31:03 Nejde o mě! Jde o diváky!
00:31:05 Já možná přijdu, ale jde o to, pozvat diváky.
00:31:07 Co se týče pohybového divadla, tak máme skupinu Lindo, hop!
00:31:12 -Lidoop?
-Lindo, hop!
00:31:16 Lindo, hop?
00:31:18 Ano, vychází to z přesmyčky toho tance Lindy Hop.
00:31:22 Je to něco podobnýho, jako veselý, veselý skoky.
00:31:26 -Tančil jste někdy Lindy Hop?
-Ne. Ani nic jiného.
00:31:32 Vy jste strašně konzervativní.
00:31:35 -To je nějakej tanec special, ne?
-My ho naštěstí netančíme.
00:31:39 To je záležitost 30. let.
00:31:40 My totiž hrajeme s Originálním pražským synkopickým orchestrem
00:31:45 v Malostranské Besedě.
00:31:48 A je to první část večera je pohybová groteska,
00:31:53 doprovázená živou hudbou tady toho tělesa
00:31:58 a je to vlastně raný jazz.
00:32:01 A druhá půlka večera je tak, že zapojíme diváky,
00:32:04 že si můžou zatancovat s náma, jako v tančírně.
00:32:07 To je taky moc pěkný.
00:32:08 Pak vás samozřejmě pozvu kdykoli do Akropole,
00:32:12 kde hrajeme právě s Fekete Seretlek představení Kar nebo Rat.
00:32:18 Teďka tam bude, Dušičky myslím, 2., 3. listopadu tam bude
00:32:22 Festival Nekropolis jako.
00:32:25 -To bude trhák!
-To bude trhák.
00:32:29 Jako nekrolog, tak nekro...
00:32:30 Nekropolis, jako Dušičky, mrtví, svátek mrtvých a takhle.
00:32:34 -Svátek mrtvých budete slavit.
-Ano. To se slaví různě i hudbou.
00:32:38 Takže tam bude spousta hudby i divadla.
00:32:40 Točit budete něco, že se tak ptám?
00:32:42 Točit budu, teď mě oslovil, udělal mi radost, Patrik Hartl.
00:32:48 Ten bude filmovat svoji první knížku
00:32:52 Karel, Šampón, Tečka, Já.
00:32:56 Jenom mně ještě dovolte takovou otázku.
00:32:58 Jste mladej herec. Já nevím přesně kolik vám je, ale...
00:33:01 -37.
-Aha. Teda nevypadáte.
00:33:06 -Nevypadám.
-Vypadáte jako takovej jelimánek.
00:33:08 -Jeliman, viďte! Přesně!
-Fakt jste už takhle přes 30?
00:33:12 Ale nicméně, takovou otázku! Splnil se vám někdy nějakej sen?
00:33:17 Třeba myslel jste si,
00:33:19 že byste si rád jednou zahrál Romea nebo Hamleta?
00:33:22 Nebo takovou nějakou klasiku? Anebo to někde v hlavě nemáte?
00:33:27 Rád bych si to zahrál.
00:33:30 -Může to bejt nějaká verze.
-Verze jelimanovská.
00:33:34 Né! Po 20 letech nebo tak.
00:33:37 Romeo, kolik mu bylo? 16 nebo kolik doopravdy.
00:33:39 Jak to napsal Shakespeare.
00:33:41 -Vypadám na 15.
-Co?
00:33:42 Vypadám na 15, tak si rok počkám, velice rád,
00:33:45 kdyby mě nějaký režisér obsadil
00:33:47 do role Romea nebo Hamleta, velice rád!
00:33:49 Kdyby točil nějakou parodii na Romea nebo Hamleta,
00:33:53 tak byste si to rád střihnul.
00:33:54 Strašně si rád vrznu.
00:33:55 Třeba zejtra zazvoní telefon. Já bych vám to přál.
00:33:58 Jan Meduna!
00:34:07 Přátelé, naším dalším dnešním hostem je zpěvačka,
00:34:12 herečka a protože toto divadlo, v kterém se nacházíme,
00:34:15 divadlo Semafor, právě začíná slavit 60. narozeniny,
00:34:20 jsem rád, že přišla právě ona,
00:34:22 protože ona byla úplně u těch začátků!
00:34:25 Pavlína Filipovská!
00:34:36 Počkej, já tady...
00:34:44 Kolego, můžu ještě kolego?
00:34:48 A teď vstaň!
00:34:52 No. A už dost.
00:34:55 -Stačí. Posaď se!
-Můžu?
00:34:58 Posaď se u nás.
00:35:00 Tak, řek jsem to správně? Nic jsem nesplet.
00:35:04 Přidal jsi mi několik titulů, které mi vůbec nepatří.
00:35:08 Zpěvačka, no jo, je to pravda. Ale nebojte se, nezazpívám.
00:35:15 I když ten Semafor ve mně budí ty touhy samozřejmě.
00:35:19 -Ale byla jsi u těch začátků.
-Byla.
00:35:22 Nevím pořádně, jak jsi k tomu přišla.
00:35:24 Jestli jsi šla už tenkrát, první divadelní hra Člověk z půdy,
00:35:27 jestli dělali konkurz, nebo přes tatínka tvýho?
00:35:31 Teď se říká casting. A to mně není sympatický.
00:35:34 Vobyčejnej konkurz. No jo.
00:35:36 -A to jsi dělala?
-No dělala vlastně.
00:35:39 -Do Semaforu?
-Do Semaforu. Ano, představ si to.
00:35:43 Jak to asi vypadalo, takovej konkurz?
00:35:45 -To divadlo nikdo neznal pořádně.
-Bylo to v ulici Ve Smečkách,
00:35:49 to je taková ulice, která bývala docela smutná, šedá,
00:35:54 taková nezajímavá.
00:35:56 Ona je dál šedá, ale tam vy nechoďte, dítě, vůbec,
00:36:02 protože vona teď už je zajímavá.
00:36:07 Teď už je povšimnutelná a populární,
00:36:12 ale já jsem zoufale hledala, kde může být to hudební divadlo,
00:36:17 protože vopravdu v těch vošklivejch barácích,
00:36:21 který byly voprejskaný, tak jsem hledala,
00:36:26 až jsem našla tu adresu, to číslo, co jsem měla přepsaný.
00:36:32 Byl tam hrozivej portál jako opuštěnýho biografu asi
00:36:37 a on to taky byl, posléze jsem zjistila.
00:36:40 A bylo to vám takový vošklivý. Takový to vypadalo až hrůzostrašně.
00:36:46 Já jsem tam vlezla, páč mně bylo málo,
00:36:49 tak jsem byla ještě vodvážná.
00:36:51 Teď už bych to neudělala. Taková zaplivaná, vošklivá...
00:36:56 No, dobře se tváříte na to. Bylo to hrozný.
00:37:00 Prosím tě, zaplivaná, vošklivá, to mluvíš vo kom teďka?
00:37:05 -Že my víme vo čem? Ten vchod!
-Ta budova. Zaplivaná, vošklivá.
00:37:10 Ten průjezd, kterým se přicházelo!
00:37:13 Byla zaplivaná, vošklivá! Průjezd byla zaplivaná, vošklivá!
00:37:18 To možná...
00:37:20 -Tady sedí jazykovej.
-Já vím, že tady je supervize.
00:37:23 Pane docente, vy jste rozuměl tomu, co chci říct!
00:37:27 Já jsem tomu rozuměl.
00:37:29 Já jsem si říkal, že to slovo průjezd,
00:37:32 možná jste chtěla říct nějaké jiné
00:37:33 a tak jste tam použila ten ženský rod.
00:37:36 -Já teď používám pro jistotu vchod.
-Pavlíno!
00:37:45 A jsme z toho venku. Vchod rodu mužského.
00:37:49 -Já už bych šel po schodech.
-No jó!
00:37:52 Ale to bys musel mít tu odvahu co já tehdy,
00:37:55 když jsem byla mladá, nerozumná,
00:37:57 já jsem tam vlezla nerozumně do toho sálu.
00:38:01 Pavlíno, já bych se rád dostal k premiéře.
00:38:04 Počkej! Tyhle informace se musej uležet,
00:38:09 aby si každej představil, jak jsem byla statečná.
00:38:14 A v tom pološeru, jedinej bod, kterej byl jaksi světlej a zářící,
00:38:20 to bylo pianinko, taky takový, hodně už pamatovalo.
00:38:27 A nebyl to takovej nástroj lákavej, blyštivej v žádným případě.
00:38:33 Ovšem u něj seděl, jako ze škatulky,
00:38:38 v bleděmodrý košilce s krátkým rukávem,
00:38:41 dodneska to vidím.
00:38:42 -Kdo to byl?
-Sám Jiří Šlitr!
00:38:45 Ještě, že sedíš, viď?
00:38:49 A on na mě, chvíli se motořil z toho zklamání,
00:38:54 poněvadž čekal návaly holek nádhernejch, z Prahy,
00:38:59 hlavně si představoval ty manekýny a to všecko a šla jsem já,
00:39:05 ubožátko takový, nesmělý trošku, vyjukaný z toho všeho kolem.
00:39:09 A tak jsem přišla až k němu, on povídá, tak šla sem, no.
00:39:14 A on začal vyťukávat jedním prstíčkem:
00:39:19 -Lala lalala lala.
-Včera neděle byla.
00:39:23 Tys to pochopil?
00:39:27 On je z vás dvou tak okouzlenej, já jsem si tam říkala,
00:39:30 tam dámy jsme byly pohromadě, 3, tak jsme to rozebíraly.
00:39:36 Vy jste se do sebe všichni nějak zamilovali. Všimli jste si?
00:39:40 Oni se nemohli rozloučit!
00:39:43 Já tam chudák trpěla tou zoufalou trémou,
00:39:46 protože, víte, to je to nejhorší.
00:39:49 Čekat takhle na výstup a nemoct se dočkat.
00:39:53 A ten to natahoval! Nemoh se nabažit!
00:39:58 Viděl dva vzdělance tady! Pan docent!
00:40:02 Tenhleten napoprvé na DAMU!
00:40:07 Já můžu říct jen, mě napoprvé vyhodili!
00:40:10 A už jsem tam nešla!
00:40:12 -Zkoušela jsi na DAMU?
-No jo, člověče!
00:40:16 -A nevzali tě?
-Ne!
00:40:18 Ani tatínek nějak jako, teď se dostáváme z toho konkurzu!
00:40:21 Včera neděle byla, to jsi udělala konkurz.
00:40:23 No udělala, on říkal, no, jste tu sama,
00:40:30 tak si vás necháme!
00:40:39 Tak se vlastně událo moje velikánský životní štěstí.
00:40:44 Že jsem nebyla přijata na DAMU. Promiň, kolego, to tak nemyslím.
00:40:49 No, mohla jsem bejt vzdělanější,
00:40:51 ale na druhou stranu jsem přišla o tu nádhernou atmosféru tý školy,
00:40:56 kde učili opravdu, vás taky jistě učili ti praví, ale to tehdy,
00:41:02 to byla galerie, přehlídka nádhernejch lidí, o to jsem přišla.
00:41:07 -Ale...
-Jemu to tatínek nedoporučoval.
00:41:10 Tatínek to nevěděl.
00:41:12 Tatínek, asi každej ví,
00:41:13 že František Filipovský je tvůj tatínek.
00:41:15 To je vidět na mně! Já jsem mu podobná, ale lidi!
00:41:20 -To se stupňuje!
-Co?
00:41:23 Každej den je to horší a horší!
00:41:27 Že jseš podobná tatínkovi čím dál tím víc?
00:41:30 Tak bys taky toho Funese mohla dělat teda!
00:41:41 Včera neděle byla byl opravdu nadčasovej šlágr,
00:41:46 ale když já si, já jsem byl velkej, nadšenej divák Semaforu,
00:41:51 já si myslím, že skoro každá písnička,
00:41:53 kterou tys tam zpívala, je univerzálně známá!
00:41:54 Kapitáne, kam s tou lodí! Je to pravda?
00:41:58 -Jo!
-To máš ze Semaforu.
00:42:00 -Proč se lidi nemaj rádi.
-To mám z velkofilmu semaforskýho.
00:42:05 -Viděls to, jo?
-Co?
00:42:06 -No Kdyby...
-Kdyby tisíc klarinetů.
00:42:09 Ale taky v představení se to tam nějak zpívalo.
00:42:11 -Potom to bylo v Zuzaně.
-Ty jsi udělala z písničky hit.
00:42:15 Já ti dokonce musím říct, že ty, když jsi zpívala duet,
00:42:19 to budete, pane docente, možná pamatovat, s Josefem Zímou,
00:42:23 Prý v roce 66. už bude dávno všude mír,
00:42:26 tak já jsem si tenkrát říkal, to je taková dálka!
00:42:30 Kdy to bude? 66.! A bude všude mír! V kterým roce tohle mohlo být?
00:42:36 Že mně to přišlo, ten letopočet, tak strašně daleko!
00:42:39 Promiňte. Knihu o mně psát nebude, to mu zakážu.
00:42:43 Protože ty to máš všechno popletený!
00:42:46 To jsem nezpívala s Josefem Zímou! S Josefem Zímou jsem zpívala:
00:42:49 Nej, nej, nej nejhezčí je láska ještě plachá!
00:42:52 -Když se tak tlachá.
-To jsem mu zpívala druhej hlas.
00:42:56 -Když se tak tlachá.
-Nó! Uzarděně se tlachalo.
00:42:59 -A Rok 66. jsi zpívala s kým?
-Sólo.
00:43:16 -Ty nemáš, fakta nemáš v pořádku.
-Asi ne.
00:43:20 Něco s tím dělej!
00:43:24 To je potřeba to uspořádat. Vědět, že jsem zpívala:
00:43:29 Snad v roce 66. už bude vážně všude mír
00:43:33 a on, že má být inženýr a že by se mnou chodil normálně.
00:43:39 A u toho jsem dělala pohyby, jako že taneční.
00:43:44 -Jakože twist, viď?
-No twist.
00:43:46 A já jsem vám to nemohla vůbec chytit,
00:43:49 protože já jsem tak nenadaná pohybově,
00:43:53 že vůbec tančit atd., to nemůžu.
00:43:56 Teď už to po tobě nikdo nechce ale snad!
00:43:59 Ne, on mně řek jednou Jiří Sovák,
00:44:02 já jsem měla štěstí na tyhlety úžasný spolupracovníky,
00:44:06 na osobnosti a Jiří Sovák mi říkal,
00:44:10 děvenko, neboj se stáří, stáří dojímá.
00:44:18 A už je to tady!
00:44:21 Přátelé, já vyjíždím do terénu,
00:44:26 ty se vlastně budeš ptát co teď dělám,
00:44:28 to já ti to nebudu krást, ale fakt je,
00:44:30 že někdy 2, 3 řady pláčou.
00:44:34 -Jenom když přijdeš?
-No jo, jistě!
00:44:38 Protože teďka: chodí!
00:44:51 Ano, je to pravda. Já to s tebou potom proberu.
00:44:58 -Co tím chceš říct?
-Jseš ze mě zjevenej, úplně koukám!
00:45:02 No teď už jo!
00:45:03 Ty ses zeptal a vůbec nečekal na odpověď!
00:45:08 To dělaj moderátoři teď. Ale to je nešvar!
00:45:15 To nebejvalo dřív!
00:45:16 Moderátor se optal a čekal, co vypadne z toho dotyčnýho.
00:45:21 A ty nečekáš, ty to válcuješ, člověče!
00:45:26 Protože dřív nebyli v takovým časovým presu, chápeš to?
00:45:31 Tenkrát odpovídali lidi rychlejc taky, rozumíš.
00:45:34 Já ti za to nemůžu, že ses tadyhle zamiloval,
00:45:39 on se na všem točil dokolečka, všechno jsem slyšela.
00:45:47 A teď honem, honem.
00:45:48 Pan docent, že měl angažmá až v Bulharsku dokonce!
00:45:51 -No jistě.
-To jsi dobře slyšela.
00:45:53 Tenhleten hraje asi ve 20 divadlech.
00:45:57 A točí filmy v poušti. A ty ses z toho úplně tady zřítil!
00:46:07 A byl z toho tak okouzlenej!
00:46:09 Já jsem říkala, holky, to dělá schválně,
00:46:11 aby se tady baba zřítila, protože já už, víte,
00:46:16 to jsou strašný nervy!
00:46:18 Když slyšíte, jak oni byli úžasný oba,
00:46:21 než ses toho člověka nadanýho voptal, co by si přál hrát,
00:46:25 nebo kde teď bude k vidění a jak je výbornej v čem,
00:46:30 tak to trvalo,
00:46:31 my jsme si tam říkaly, to se nedá na hodinkách změřit.
00:46:36 Jen na mě viděly, jak už stydnu,
00:46:41 já jsem říkala, bože, už dovol, abych tam šla!
00:46:47 Protože pak už mě nezastaví!
00:47:01 -Já mám radost, že jsi nevystydla.
-Šáhni si! Je to!
00:47:08 -Studená ručička, ano.
-A co teprv nos! No to je...
00:47:13 Tak jsi to hezky shrnula! I jako moderátora, to je hezký!
00:47:17 Začali jsme tím Semaforem.
00:47:19 Promiň, to já snad můžu z pozice daleko zkušenější,
00:47:24 s tím mým rodným číslem já už můžu i radit.
00:47:29 -Ano.
-Občas.
00:47:30 Ty jsi teď neradila, jenom jsi mě zkritizovala.
00:47:33 Já jsem tě přizvala, abys se mnou zkonzultoval,
00:47:36 já bysem ti poradila.
00:47:38 -Dobře.
-A teď? Aha! Teď, babo raď!
00:47:55 Víme, že jseš akční, že pořád vystupuješ!
00:47:58 Že dojímáš ty lidi! To všechno víme!
00:48:01 -Jen první tři řady ale.
-Jen první tři.
00:48:07 Nebo já dál vlastně nedohlídnu. Možná se najdou i v pátý nějaký.
00:48:14 Ale Pavlíno, tak jsme v Semaforu, kde ty jsi začínala,
00:48:19 ale tady hrajou pořád!
00:48:21 Dokonce se tady hraje i hra, ve který ty jsi hrála!
00:48:23 Já si tě pamatuju!
00:48:24 Bíle mě matička oblékala, když jsem šla tenis hrát!
00:48:27 8 žen Jindřicha VIII. Vidíš, jakej jsem pamětník!
00:48:30 Ale bylo jich jen 6. To je 6 žen Jindřicha VIII.
00:48:37 -A já jsem řek co?
-8.
00:48:40 Já jsem myslel VIII. Jindřicha...
00:48:41 Děkuju vám, že ho hlídáte se mnou. Tohle není jednoduchý.
00:48:49 -Ty jsi mě tak zblbla!
-A takhle my to děláme, my ženský!
00:48:54 -6 žen Jindřicha VIII., samozřejmě.
-To je jediný, co ještě umím.
00:48:57 Tady se třeba i teďka hraje 6 žen.
00:49:01 Nikdy ti pan Suchý,
00:49:02 s kterým jseš určitě aspoň na dálku v nějakým kontaktu, nenabíd,
00:49:05 aby sis v tomhletom Semaforu znova zahrála?
00:49:09 -Nenabíd!
-Ne? Ale kdyby?
00:49:12 Tak jdu. A mám to v sobě hluboko zasazený a pořád si myslím,
00:49:17 že k tomu Semaforu jakoby patřím.
00:49:22 I když dávno jsou tam hůďata, jsou to děti pro mě úplný.
00:49:28 Ale co jsem se s nimi měla možnost potkat, tak oni mě nechápou
00:49:34 jako nějakou fosilii.
00:49:36 To by ses divil! To není jako ty!
00:49:40 To je úplně jinej přístup k člověku!
00:49:46 Oni viděj někoho, kdo zažil ty začátky a svým způsobem
00:49:52 i prahnou po tom, já umím vyprávět, to vidíš na těch hodinkách!
00:49:59 Zoufale kouká, vidíte to! Tohle třeba to je strašný!
00:50:03 To se nemá přece!
00:50:05 -Pavlíno!
-To se nemá!
00:50:07 Tady má bejt sličná asistentka a ukazovat ti "končit".
00:50:12 Nebo takový něco, co dělaj v některých televizích.
00:50:16 Taky to není nic moc. Ale to neviděj lidi!
00:50:18 Tady viděj, jak kouká zoufale na hodinky!
00:50:30 Karle, na tobě je tak vidět,
00:50:34 že ty zoufale toužíš po tečce za větou.
00:50:38 V mým případě určitě.
00:50:40 -Po čem?
-Po tečce za větou! V mým případě!
00:50:44 -Ano! K tý jsi mě ještě nepustila!
-Protože jsem ji ještě neudělala!
00:50:51 Ale otázka zněla: Kdyby, teoreticky...
00:50:55 To už jsem ti řekla, že jo! On nepřijde.
00:51:00 Pavlíno, znova. Kdyby teoreticky přišla ta nabídka,
00:51:06 aby sis znova zahrála v Semaforu, tak bys neřekla ne.
00:51:11 Je to pravda? A teď stručně. Je to pravda?
00:51:17 Je to pravda!
00:51:19 Pojďme toto tvoje přání nechat viset ve vzduchu.
00:51:23 Třeba se to ujme! Pavlína Filipovská!
00:51:38 Přátelé, to byla, myslím, taková hezká tečka
00:51:45 za tím naším dnešním setkáním,
00:51:47 takže já vám všem, milí diváci i diváci televizní,
00:51:50 děkuju za vaši pozornost a ještě jednou na závěr
00:51:53 poděkuju dnešním hostům, kterými byli: docent Karel Oliva,
00:52:00 Jan Meduna, Pavlína Filipovská! Děkujem!
00:52:06 Skryté titulky Eva Svobodová
Dnešními hosty K. Šípa jsou jazykovědec Karel Oliva, herec Jan Meduna a oblíbená herečka a zpěvačka Pavlína Filipovská, která nedávno oslavila významné životní jubileum (2019). Režie M. Čech
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3
