Zábavná talk show Karla Šípa. Režie M. Čech
00:00:29 Děkuju, dobrý večer. Dobrý večer, vážení diváci,
00:00:32 automaticky zdravím i vás, milí diváci televizní.
00:00:38 Přátelé, takovou opravdu hrozbou civilizace,
00:00:42 současné naší civilizace,
00:00:44 jsou ty nejrůznější závislosti na hazardních hrách.
00:00:49 Těch odstrašujících příkladů,
00:00:51 kdy to zasáhlo tragicky třeba i celé rodiny, těch je moc,
00:00:54 pořád to není nic platné.
00:00:58 Já si myslím, že proti tomu by se mělo něco dělat,
00:01:00 nejen, že stát vydá nějakou vyhlášku, někde to omezej.
00:01:03 To podle mě nefunguje, mělo by se s tím něco dělat.
00:01:06 Říkám, odstrašujících příkladů je celá řada, namátkou uvedu jeden,
00:01:10 protože mám rád konkrétní příklady.
00:01:13 Nějaká dáma se bavila se svým sousedem v baráku
00:01:18 a říkala mu, stěžovala si a říkala, představte si, ten můj manžel,
00:01:23 všecky, to je závislák, gambler,
00:01:26 všecky peníze naházel do těch automatů, ale kdyby jen to.
00:01:30 Představte si, že on mně řek, abych se vyspala s naším domácím,
00:01:36 s majitelem baráku a tím uhradila činži.
00:01:39 Že už nemáme na činži.
00:01:41 Ten soused říkal, to jste snad neudělala.
00:01:43 Ona říkala, bohužel, jo. Ale ještě to má jeden háček.
00:01:48 Já jsem zatím manželovi neřekla,
00:01:49 že činže je uhrazená na 6 měsíců dopředu.
00:02:00 Samozřejmě, že když je někdo hravej,
00:02:03 jsou i jiné způsoby, jak tuhletu hravost ukojit.
00:02:08 myslím si, že na tohleto téma teď bude řeč,
00:02:11 protože naším prvním hostem je aktuálně
00:02:16 mistr republiky v piškvorkách.
00:02:19 Pan Pavel Laube.
00:02:26 Dobrý večer, posaďte se.
00:02:29 Myslíte si, že se dá vypěstovat závislost i na těch piškvorkách?
00:02:34 -To je jistá věc.
-Fakt, jo?
00:02:37 To jsem neuved dobrej příklad teda!
00:02:39 Já jsem se v tom úplně viděl. Jak jste říkal tu závislost.
00:02:42 Bez závislosti se to nedá hrát. Jsme samí závisláci.
00:02:47 Ve své době jsem ty piškvorky mastil 4, 5 hod. denně.
00:02:52 Usínal jsem s tím, probouzel jsem se.
00:02:54 Možná bysme měli,
00:02:55 protože já třeba jsem generace, kterou piškvorky nezasáhly.
00:03:01 My jsme pod lavicí ještě hráli takový to křižník a ponorka.
00:03:07 Rozumíte, čtverečkovanej papír a teď zásah anebo voda.
00:03:11 Slyšel jste o týhle hře někdy?
00:03:13 No tak lodi, to jsou naši velcí konkurenti
00:03:15 na poli čtverečkovaného papíru.
00:03:19 Já si osobně myslím, že to je dětská hra,
00:03:21 takže piškvorky jsou mnohem samozřejmě sofistikovanější.
00:03:23 Piškvorky podle vás není dětská hra.
00:03:26 Bezpochyby ne.
00:03:27 Piškvorky jsou krásné v tom, že mají dětská pravidla.
00:03:31 Ten princip je naprosto krásně jednoduchý.
00:03:34 -Prostě se dva střídají.
-Pojďme říct rovnou, primitivní.
00:03:38 -Naprosto primitivní.
-Tak pojďme to říct.
00:03:40 Jeden dělá křížky, druhej dělá kolečka.
00:03:44 -A kdo vyhraje?
-Kdo vyhraje, to já už nevím.
00:03:48 Ten, kdo udělá 5.
00:03:50 Ale jak se k té pětce dostat, to je právě...
00:03:52 -5 v řadě, ne?
-5 v řadě.
00:03:54 To je podstatný. To jste neřek. 5 v řadě! Křížků nebo koleček.
00:03:59 A výhodu má asi ten, kdo začíná, ne?
00:04:01 Přesně tak. Přesně tak.
00:04:03 Vy to hrajete na nějaký šachovnici.
00:04:06 Jmenuje se to goban, což je, je to původem z Japonska,
00:04:09 kde má tahleta hra,
00:04:10 v té profesionálnější úrovni větší tradici.
00:04:14 A posouváte tam knoflíkama, jak jsem si všimnul.
00:04:16 Někdo tomu říká bonbony a jsou to černé a bílé kameny.
00:04:19 S tím, že tady je ten rozdíl, že je skutečně to pole omezené.
00:04:23 Takže můžeme využívat ten prostor.
00:04:25 Čtverečkovaný papír je prostě větší.
00:04:29 Já vím, že loni v létě u nás poprvé proběhlo mistrovství světa!
00:04:34 V Praze v piškvorkách. Jak jste dopad, Pavle?
00:04:38 Dopad jsem poměrně bídně, dostal jsem se do finále,
00:04:42 které hraje 12 hráčů v tom velmistrovském.
00:04:46 A tam jsem dopadl desátý.
00:04:48 -A kdo to vyhrál?
-Vyhrál to maďarský hráč.
00:04:51 Lászlo Zoltán.
00:04:52 Na domácím hřišti, jak je to možný, že jste se neumístil?
00:04:56 Špatná příprava.
00:04:57 Já už ty piškvorky hraju asi 15 let aktivně,
00:05:02 na nějaké úrovni.
00:05:03 -Od dětství, ne?
-Asi od střední školy
00:05:05 jsem se k tomu dostal na nějaké vyšší úrovni.
00:05:07 Samozřejmě, ve školních lavicích...
00:05:09 Počkejte. Vyšší úroveň.
00:05:11 Jsou to jen piškvorky, kde se dělaj křížky a kolečka.
00:05:15 Dejme tomu na čtverečkovaným a tohleto.
00:05:18 Tam se dá i vymyslet nějaká taktika? U piškvorek?
00:05:23 Co se smějete? Že to je normální? Taktika?
00:05:27 Ono se tak vždycky říká,
00:05:28 že pro začátečníka je to nejlehčí hra,
00:05:30 pro toho pokročilého je to ta nejtěžší.
00:05:33 Ale klasicky, když hrají 2 hráči, kteří to nikdy nehráli,
00:05:38 tak to mrskají sekundu za sekundou každý tah
00:05:41 a v podstatě nepřemýšlejí ani 2 tahy dopředu.
00:05:44 Zatímco, když položíte stejnou pozici třeba mně,
00:05:50 tak se zamyslím tak na půl hodiny
00:05:52 a potom si řeknu, ještě jsem to úplně nedomyslel,
00:05:55 tak někdy v 15., 20. tahu tam možná bude výhoda.
00:05:59 Vy půlhodiny špekulujete, kam posunete knoflík?
00:06:04 To si ze mě děláte legraci.
00:06:06 Je nějaká Laubeho finta, kterou dostanete,
00:06:10 tím myslím vaše finta nějaká.
00:06:12 Že někoho dostanete a on je zaskočenej,
00:06:13 to jsem nečekal, on udělal, a teď nevím co.
00:06:16 Máte něco?
00:06:17 Existuje Laubeho začátek v podstatě.
00:06:21 Tak special není, ale...
00:06:23 V těch piškvorkách, to je důležité říct,
00:06:26 tam se nestřídáme,
00:06:27 tam ten první hráč postaví rovnou 3 kameny na tu desku.
00:06:32 Takže 2 křížky, jedno kolečko.
00:06:34 A ten druhý si vybírá, za co chce hrát.
00:06:37 -Za jakou tu barvu.
-Jo takhle! Barvu si vybere.
00:06:41 On může začít černejma, nebo bílejma.
00:06:43 -On si může říct.
-To je zajímavý.
00:06:45 Takže v podstatě tím se vyrovnává tahleta nevýhoda,
00:06:48 že začínající má jistou výhru a hraje se něco vyrovnaného.
00:06:52 Když trénujete, kolik času denně tomu věnujete?
00:06:55 Teď už právě moc ne.
00:06:57 Předtím, jak jsem říkal, to bylo mnoho hodin,
00:07:01 4, 5 hodin jsem třeba hrál tímhle způsobem.
00:07:03 -Když jste chodil ještě do školy.
-Přesně tak.
00:07:06 -Teď máte asi nějaký zaměstnání.
-Mám zaměstnání, tak...
00:07:09 Co děláte? Můžete říct?
00:07:11 Já dělám na ministerstvu průmyslu a obchodu pro blaho státu.
00:07:17 Tak tam je asi dost času si zatrénovat piškvorky, ne?
00:07:21 -To byste se divil.
-Ne. Tak pauzu máte nějakou.
00:07:26 Je pravda, že mě občas někdo vyzve k partičce,
00:07:29 když se chce přesvědčit, jestli mi to skutečně jde.
00:07:31 Že přijde z vedlejší kanceláře někdo?
00:07:33 Třeba mě zavolají na jednání a najednou vytáhnou papír.
00:07:37 Na ministerstvu vytáhne někdo čtverečkovanej papír?
00:07:41 -Řekne, pojď si dát.
-Pojď si dát.
00:07:43 Ale jinak na to vážně čas není.
00:07:45 Promiňte mi trošku osobní otázku. Jste ženatej, Pavle?
00:07:48 -Ne.
-Nejste.
00:07:51 A hledáte nějakou piškvorkářku! Jestli tomu dobře rozumím.
00:07:54 Protože to není možný asi, podle mě, partnerství,
00:07:57 že jeden hraje piškvorky 4 hod. denně a manželka jako co?
00:08:02 To máte úplně pravdu. Proto už nehraju ty 4 hod. denně.
00:08:06 A ona nedá si s váma, chtěl jsem říct, nerozdá si to.
00:08:11 Nedá si partičku piškvorek? Třeba večer před spaním?
00:08:18 Řekne, pojď, jednu si dáme. Já mám černý, ty máš bílý.
00:08:21 -Co?
-Nedá, nedá. Nerada prohrává.
00:08:24 Takže se mnou nechce hrát.
00:08:26 Často se sportovců, je to sport? Piškvorky? Nebo ne?
00:08:31 No, určitě.
00:08:32 Často se ptám, jestli si kladou takové výkonnostní cíle.
00:08:35 Lze to i u piškvorek? Jste aktuálně mistr republiky.
00:08:38 Asi třeba v nejbližší době se chystáte obhajovat titul.
00:08:41 To se tak dělá. Kdy je nejbližší mistrovství republiky,
00:08:44 kde vám půjde o ten titul, obhájit, nebo neobhájit?
00:08:47 -Bude v létě v červenci.
-A to je bez zahraniční účasti.
00:08:50 -Tam nesmí Maďar, že jo?
-On tam může.
00:08:53 Ale nedáme mu ten titul mistra republiky.
00:08:55 Jak vidíte svoje šance? Roste vám konkurence v tuzemsku?
00:08:58 Nebo se cejtíte, že to zase klapne?
00:09:01 Já bych řek, že to může klapnout, konkurence ale roste, takže,
00:09:06 já už se teď přetvářím spíš do takového mentora,
00:09:08 po těch 15 letech,
00:09:10 takže spíš trénuju ty mladé hráče, ale ještě doufám,
00:09:13 že jednou zabojuju o ten titul mistra světa.
00:09:18 To je pro mě spíš taková meta, kterou bych chtěl ještě dosáhnout.
00:09:23 -To je taky každej rok?
-To je každé dva roky.
00:09:26 Pak byste třeba piškvorky pověsil na hřebík, když...
00:09:29 Ne, ne, piškvorky, to je životní cesta, takže tou já...
00:09:33 Piškvorky je životní cesta?
00:09:37 Čili vy byste byl mistr světa, ale hrál byste to samozřejmě dál.
00:09:42 Já tu hru mám hrozně rád, takže
00:09:44 kdykoli mě někdo vyzve, tak si rád zahraju.
00:09:47 To platí.
00:09:48 Tak ať ta vaše představa, ten váš sen,
00:09:50 stát se jednou mistrem světa, ať vám to klapne!
00:09:53 Pavel Laube!
00:10:02 Přátelé, naším dalším dnešním hostem je herec
00:10:04 Pavel Nečas!
00:10:18 Zůstaňte stát. To je, jak když jsme se domluvili.
00:10:23 -Můžu si prohrábnout kštici.
-Posaďte se.
00:10:27 Vy říkáte kštici, ale mezi náma, váš současnej účes
00:10:34 určitě vás předurčuje pro mnoho rolí,
00:10:37 ale řek bych spíš grázlů, zločinců, bodyguardů.
00:10:43 Ty to dneska hodně nosej, tohleto.
00:10:45 To je sice pravda, nechápu, proč oni to hned takhle škatulkují.
00:10:51 Pořád říkám, proč by nemohl být princ plešatej?
00:10:55 Dyť se podívejte na ty šlechtice, jak kolikrát vypadají.(zachrápání)
00:11:03 Se omlouvám panu Schwarzenbergovi.
00:11:07 Ten na nás nekouká. Ten spí.
00:11:12 Ale hrál jsem třeba Nikolu,
00:11:14 Nikolu Šuhaje loupežníka, to byl taky grázl.
00:11:16 -To byl taky lump.
-To byl loupežník.
00:11:18 Nebo jsem hrál roli po Paulu Newmanovi, teda ne po něm,
00:11:23 ale že to hrál Paul Newman i já!
00:11:27 -Ne, že jste to vzal po něm!
-Po něm ne, po něm ne.
00:11:29 Co to bylo?
00:11:31 Je zajímavý, že on se jmenuje Paul Newman, PN
00:11:33 a já se jmenuju Pavel Nečas, PN.
00:11:35 Co je na tom zajímavýho?
00:11:39 Že i s touhle hlavou se dají hrát romantičtí hrdinové.
00:11:43 -Jo takhle!
-Milenci a tak.
00:11:47 Kdybyste to nechal růst,
00:11:49 tak by vám to určitě někde narostlo.
00:11:51 Já jsem to nechal růst.
00:11:53 Já jsem myslel o prázdninách, cvičně, abyste si ověřil,
00:11:56 kde to ještě roste a kde už ne!
00:11:58 To už si ověřovat nemusím. Já už vím, kde to roste a kde ne.
00:12:03 Tady už to neroste. To vím, to vím.
00:12:05 Ovšem ten začátek byl, jakoby, to mělo průběh.
00:12:09 Protože já jsem byl blonďatej krásnej chlapeček.
00:12:12 -Úplně blonďatý vlásky.
-Jako v 6 letech?
00:12:15 Tak nějak. A potom se to začalo kudr... Já jsem vypadal jak Švéd.
00:12:20 Nebo Nor. Fakt!
00:12:21 Já jsem byl normálně dobíla, jsem vypadal jak albín.
00:12:25 Pak se to začalo kudrnatět, že jsem byl takovej kadeřavej.
00:12:29 A potom to začalo vypadávat.
00:12:32 -V kolika?
-Tak těch 16.
00:12:35 -V šestnácti?
-No. 16, 17.
00:12:37 Na škole, na konzervatoři.
00:12:38 Já jsem samozřejmě z toho byl lehce nervózní.
00:12:42 Samozřejmě spolužáci si ze mě dělali strašnou srandu.
00:12:44 A moje babička měla nějakou příbuznou ve Vídni, která žila.
00:12:49 A mohla tam jezdit. Za komančů nikdo nemoh jezdit do Vídně
00:12:53 a ona tam mohla jezdit, tak tam jela
00:12:55 a vozila mi takovou vodičku a ta se jmenovala Silvikrin.
00:12:59 To si pamatuju dodnes. Taková zelená vodička.
00:13:02 A teď mi to vždycky přivezla a říkala, tím si to matlej.
00:13:05 Na hlavu. Tak jsme si to matlal a šlo to ještě rychleji.
00:13:12 -Ježíšmarjá, jestli můžu odbočku?
-No odbočte.
00:13:15 Když mně bylo asi 13, 12 let,
00:13:18 tak ta babička jela právě k té tetě, jela do té Vídně.
00:13:21 A teď slyším ráno před sedmou hodinou,
00:13:24 jak zvoní telefon.
00:13:25 A teď máti to vzala a teď si povídá s tou babičkou
00:13:29 a říká, jo, jo, jo, já ho vzbudím, a teď běží ke mně do pokojíčku
00:13:34 a volá, babička je ve Vídni a chce ti koupit džíny!
00:13:38 A já, ježíšmarjá, to je bomba!
00:13:41 Rychle vstávej, musím ti změřit pas.
00:13:46 Jenže mně bylo 13 a po ránu, tak to člověku nemusí být 13!
00:13:56 A měl jsem takový to ranní, takový to...
00:14:00 -Že pas byl objemnější.
-Pas byl objemnější.
00:14:03 Teď já jsem toužil strašně po těch džínách.
00:14:05 A říkám, tak ať babička zavolá za chvíli.
00:14:10 Říká, jseš normální? Ona volá z Vídně!
00:14:12 Víš, co to stojí peněz? Okamžitě vstávej, já ti změřím pas!
00:14:16 Říkám, mami, tak ať mi to radši nekupuje.
00:14:19 Jseš blbej? Dyť ti koupí džíny ve Vídni!
00:14:22 Tak já jsem vstal teda, ona to pochopila, začala se řehtat.
00:14:26 Tak mi změřila ten pas. Tak jsem měl potom džíny.
00:14:29 -Byly jako z Vídně.
-Jste se nechtěl odkrejt prostě.
00:14:33 Nechtěl. A s tou vodičkou jsem si to mazal
00:14:37 a teď se začaly dělat kouty.
00:14:39 Teď to sleduju u svýho šestiletýho syna,
00:14:41 že už ty kouty tam lehce má.
00:14:44 On by mohl po mamince mít těch vlasů víc, tak snad to,
00:14:47 ale ono je to jedno.
00:14:49 Tak co! Volovi hlava neoleze, jak se říká.
00:14:52 A teď začaly kouty a tady začal ten...
00:14:56 -To kolečko.
-To kolečko. Kolečko!
00:15:01 To je termín piškvorkářů, chápete to!
00:15:03 -Já kolečka znám!
-Nedělal se mu křížek!
00:15:05 -Kolečko se mu dělalo na hlavě.
-Kolečka znám.
00:15:09 A teď se mu začaly dělat, ne jemu, mně!
00:15:14 Mně se začaly dělat ty kouty a to kolečko
00:15:16 a teď se to začalo sbližovat.
00:15:18 A zůstala tady taková, jak bych to nazval?
00:15:20 Pěšinka.
00:15:21 Ne pěšinka, takovej jako, takovej bobr tady na hlavě.
00:15:26 -Taková štěnice.
-A okolo nic.
00:15:28 A okolo nic. A já jsem chtěl, aby mi vypadal i ten bobr,
00:15:32 protože jsem vypadal, nebudem to dál rozvádět.
00:15:39 Takže jsem to potom začal lehce holit, abych se toho zbavil.
00:15:43 A naštěstí jsem se toho kompletně zbavil.
00:15:45 Teď už je to vyřízený a mám klid už 30 let.
00:15:50 Otec ještě měl jednu verzi.
00:15:52 Protože já jsem jako student prováděl na Macoše,
00:15:56 protože já jsem studoval v Brně, já jsem Moravák
00:15:59 a vydělával jsem si tam peníze, jako student,
00:16:02 že jsem prováděl na Macoše,
00:16:03 nebo ve Sloupsko-šošůvských jeskyních.
00:16:05 a jednou jsem zaspal.
00:16:07 Bylo 3. října 86. A já jsem zaspal na tu šichtu.
00:16:11 Vzbudil jsem se asi o 10 minut později.
00:16:14 A já jsem jezdil stopem pořád.
00:16:16 Říkám, ježíšmarjá, já jsem to prošvihl. Byla zima.
00:16:18 Vzal jsem si péřovou horolezeckou bundu,
00:16:20 protože já jsem byl horolezec tehdy a jel jsem stopem na tu Macochu.
00:16:24 A teď jsem přijel stopem na tu Macochu v té péřové bundě,
00:16:27 z prachovýho peří, ta perfektně hřála,
00:16:29 zima byla strašná.
00:16:31 A říkám, a dál už to nejde, protože to je slepá ulice,
00:16:35 ale je tam Pustej žleb do toho Sloupu
00:16:37 a to se muselo 4 km dojít.
00:16:39 Abych na tu šichtu přišel.
00:16:41 A říkám, tak si dám tady v bufetu ferneta a půjdu tím Pustým žlebem.
00:16:46 A teď si dávám toho ferneta, najednou takhle tlapa na zádech,
00:16:53 to byl nějakej kamarád, Laďa, ten lodník z té vodní cesty
00:16:58 a říká, nazdar!
00:16:59 Pojď, dneska se otvírá otužilecká sezóna,
00:17:03 plave se to ve dvou a já nemám parťáka.
00:17:07 Já jsem to plaval s nějakým sedmdesátiletým pánem,
00:17:09 ten letos umřel.
00:17:11 A já nemám s kým to plavat. Pojď se mnou.
00:17:14 Jsem se na něj podíval, říkám, jseš normální?
00:17:16 Já jsem v péřové bundě, běžím na šichtu do Sloupu
00:17:19 a teď fakt, a i kdybych měl čas,
00:17:22 tak prostě, kolik to má stupňů, ta voda?
00:17:24 Říká, 8. Říkám, ty jsi zešílel? Já že polezu, je tady Venclovský!
00:17:29 Je to otvírání otužilecké sezóny! Je 3. října, to je každej rok!
00:17:34 Pojď! Já říkám, já stejně nemám plavky.
00:17:36 Já ti ustřihnu montérky.
00:17:39 On mně ustřihnul montérky, já jsem se nechal ukecat,
00:17:42 ty fernety jsme dali asi 4, nebo 5 ještě a teď jsme si, blbci,
00:17:47 vlezli do první lodičky a za náma dalších 5,
00:17:49 takže jsme vyjeli do těch útrob
00:17:52 a tam na tom hastrmanovi seděl ten Venclovský
00:17:54 a megafonem to řídil, jako, že všichni to srdíčko,
00:17:58 teď se pomalu ponořili, teď to bylo celý osvícený,
00:18:01 to je jeskyně, tam byli potápěči, hlídali, kdyby něco.
00:18:04 Ten se furt smál! Hulil, čural z lodě do vody,
00:18:08 teď ti sportovci v těch gumových čepicích,
00:18:13 v těch jarmilkách mu říkali, ty, ty, ty.
00:18:15 Říkal, vůbec se, kdybys věděl,
00:18:17 co se tady děje, když se zavře ta jeskyně,
00:18:20 vůbec nevíš, co se tady děje.
00:18:22 A my jsme šli poslední, úplně poslední.
00:18:24 On říká, ne, aby sis ovlažoval jako srdce.
00:18:28 Normálně se rozběhnem po té lodi a jdeme šipkou do vody!
00:18:32 Žádný pomalu! Nic! Rovnou, hned!
00:18:36 Tak on zrovna vyhazoval vajgla takhle,
00:18:40 v té chráněné krajinné oblasti, tak já jsem tam rychle sáhl,
00:18:44 to bylo, jak když na mě sáhne smrt,
00:18:46 to srdce jsem tak lehce připravil na to nejhorší, co se může stát.
00:18:51 Teď všichni odjeli, Venclovský seděl na hastrmanovi, říká,
00:18:53 tak pojďte, pojďte.
00:18:56 Říká, 3, 2, 1, teď.
00:18:57 Jsme se rozběhli, odrazili jsme se z té lodi,
00:19:00 zapadli jsme do Punkvy, osmistupňové.
00:19:03 Jsem v životě se neotužoval. Já nenávidím studenou vodu.
00:19:06 Já miluju horkou vodu.
00:19:08 Jsem tam zahučel do té vody, jsem myslel, že je po mně,
00:19:12 že jsem skočil do nějaké, do žiletek, do ledové tříště!
00:19:16 Teď jsem vyletěl ven a říkám, plav, vole, plav!
00:19:20 Musíš si zachránit život! To bylo šílený!
00:19:23 Teď jsem nastavil kraula a oni všichni takhle toho žabáka
00:19:30 a řvali, to je teplý letos, to je teplý!
00:19:34 A teď já to kormidlo, ten kraul a teď jsem makal, řval u toho,
00:19:39 předběhl jsem asi 6 těch párů a oni, nestříkat, nestříkat!
00:19:44 Teď já jsem uplaval asi 200 m, to se plavalo 500 m v té jeskyni.
00:19:48 To nebylo, že skočíš, vyskočíš a jde se! Ne! 500 m.
00:19:53 Jsem doplaval do toho Pohádkovýho dómu,
00:19:55 tam bylo takový jezírko a zjistil jsem,
00:19:58 že jsem se vůbec nezahřál.
00:19:59 Jsem necítil povrch těla.
00:20:01 Ale navíc se mi v krku udělala úplně malinká dírka
00:20:05 a já jsem přestával dýchat.
00:20:07 Tak říkám,, já musím na záda, protože jinak tady chcípnu.
00:20:13 Teď ti potápěči na mě koukali, dobrý, dobrý?
00:20:17 Já říkám, polib mi prdel, já bojuju o život!
00:20:23 Tak jsem lehl na záda, teď jsem tak jako plácal
00:20:26 a teď vidím toho Laďu, kterej se smál,
00:20:29 takhle mu šly bubliny od toho.
00:20:32 A teď v tom Pohádkovým domě to udělalo cink,
00:20:35 to tělo se aklimatizovalo a najednou teplo.
00:20:39 Najednou jsem ležel v té vodě a říkám, Laďo, mně je teplo.
00:20:43 Vidíš, já jsem ti říkal, že to je dobrý! Říkám, výborný.
00:20:47 Vyplavali jsme ven, mně se nechtělo z vody, už to zkrátím.
00:20:49 Fakt to bylo teplý. Teď tam můj spolulezec tam klepal kosu,
00:20:53 koukal na mě, to byla úplná náhoda, že jsme se tam potkali.
00:20:56 Říká, co tam děláš? Říkám, já ti to potom vysvětlím.
00:20:59 Vylezl jsem z vody ven, do 3 minut zimnice, okamžitě,
00:21:02 takhle jsem se třepal, tak do horké vody,
00:21:04 naštěstí tam byla sprcha, tak jsem se vysprchoval.
00:21:06 A otec mi říkal, teď se dostávám k té pointě, vidíš blbče,
00:21:09 kdybys nelezl do té Punkvy, moh jsi mít vlasy!
00:21:17 To byla delší historka, no delší! Mám jich ještě pár v zásobě.
00:21:22 Vy jste z tý Moravy, to už jste říkal,
00:21:26 z vinařskýho kraje.
00:21:27 -Z Hustopeče u Brna.
-Z Hustopeče u Brna.
00:21:29 Ale vlastně pocházíme z Dubňan, což je u Hodonína,
00:21:33 tam se tak zpívá.
00:21:35 A vlastně mí rodiče oba pochází z Dubňan a vtip je v tom,
00:21:40 to už jsem někde říkal, že oni jsou vlastníci.
00:21:44 Mí rodiče.
00:21:45 -Vlastníci čeho?
-Sami sobě.
00:21:48 Nic moc toho, vlastnili jsme vinohrad,
00:21:50 ale vlastně sestřenice, mý babičky byly sestřenice.
00:21:55 A děti sestřenic jsou vlastníci.
00:21:58 Tzn., jedna krev, v podstatě incest.
00:22:02 Pak se divte, že vám slezly vlasy.
00:22:08 Za incest se to nepovažuje právě, protože už je to taková větev.
00:22:12 Ale vinařskej kraj. Dělal jste do toho vína?
00:22:18 Musel jsem dělat!
00:22:19 Že jste ho prodával, nebo okopával?
00:22:22 Museli jsme dělat všechno.
00:22:24 -I prodávat?
-To jsem dělal nejraději.
00:22:27 Prodával jste?
00:22:28 To jsem chodil barák od baráku, právě na tom Blanensku,
00:22:31 protože jsem tam měl svou první lásku,
00:22:33 tak jsem na tom Blanensku, což bylo strašně daleko,
00:22:36 asi 50 km od Hustopečí, tak tam jsem prodával,
00:22:39 barák od baráku jsem prodával víno.
00:22:42 Jste vy opravdu odborník, že třeba, víte co,
00:22:46 jak se to říká, že Pražákům dají ochutnat todle.
00:22:49 Když okoštujete, vy poznáte co je to za víno,
00:22:53 jakej svah, jakej ročník?
00:22:57 To samozřejmě ne. Protože kdysi se to, kdysi!
00:23:02 Ještě za komoušů se to dělalo, že se to dělalo všude stejně.
00:23:08 Lidi to posbírali, pomleli, polisovali, stočili,
00:23:14 vyčistili, vyfiltrovali, ale nikdo se nějakým řízeným kvašením,
00:23:20 ty odrůdy, bylo to takový hodně divoký.
00:23:23 Teď ti chlapci dělají neuvěřitelný věci, ti vinaři,
00:23:26 mí kamarádi!
00:23:28 Mají ty vinifikátory, řízený kvašení,
00:23:31 neuvěřitelný věci s tím dokážou udělat,
00:23:33 dokážou to zastavit, rozjet,
00:23:35 jestli to má hodně zbytkovýho cukru, málo atd.
00:23:38 A dělají fantastický vína, specielně bílý teda.
00:23:41 To se dostáváme na naprostou špičku,
00:23:43 protože to je fantazie.
00:23:45 A to vlastně tehdy nějak moc nebylo.
00:23:48 Ale celou tu technologii, jak na poli, nebo ve vinohradě
00:23:51 anebo ve sklepě samozřejmě znám, protože jsem,
00:23:54 otec, my jsme byli 3 synové a my jsme museli chodit makat.
00:23:57 Protože on by to sám neudělal.
00:23:59 My jsme měli obrovskej vinohrad a museli jsme tam dřít, jak koně.
00:24:02 Teď se mí bráchové smějou, protože říkají, ty ses tam nadřel!
00:24:05 A já vím, že jsem se tam nadřel!
00:24:08 Takže potom jsme skončili někde v nějakým sklepě u Bzence,
00:24:14 když jsme byli na vojně a tam byl nějakej veselej soused,
00:24:16 nebo to snad byl jeho otec.
00:24:18 A říká, co budete pit? Já říkám, tak dej ochutnat.
00:24:23 Tož pojď. Tak jsme šli do sklepa a šli jsme sud od sudu.
00:24:26 Já říkám, no, to je Veltlín.
00:24:30 Vytáhl druhej, no Müllerka, ale ještě tam je trošku jako,
00:24:35 ještě není hotovej, ještě je tam perlička trošku.
00:24:41 Už se na mě začal dívat.
00:24:42 A když jsem nu uhodl asi osmej sud, říká, ty jsi kdo?
00:24:47 Já říkám, že jsem z Hustopečí, že k tomu vínu mám blízko,
00:24:51 tak jsem mu neuhodl jednu jedinou odrůdu,
00:24:53 což bylo Zweigletrebe, protože jsme červený neměli.
00:24:57 A tím jsem si ho získal a celej večer mi furt nosil.
00:25:00 No, takže jste znalec! Vás nenachytá jen tak někdo.
00:25:03 No znalec! Rád piju víno! Ne, že ne!
00:25:08 Ale znalec rozhodně nejsem.
00:25:11 -Vy jste vystudoval...
-Konzervatoř.
00:25:13 Konzervatoř, ale ne pražskou, asi v Brně.
00:25:15 V Brně.
00:25:17 A jak kluka z vinařský rodiny, kterej okopává ten vinohrad,
00:25:23 jak ho napadne, mladýho kluka, že by chtěl bejt hercem?
00:25:27 Jste něco viděl?
00:25:28 Ne, já jsem od dětství
00:25:31 byl takovej klasickej třídní šašek,
00:25:33 takže jsem bavil ty spolužáky
00:25:35 a vymýšlel neustále nějaký kraviny a fóry.
00:25:38 A potom si toho všimla češtinářka a začala se mnou studovat básničky.
00:25:47 A já jsem od svých, nevím, páté třídy, šesté třídy do deváté,
00:25:52 to je co za věk? 9, 10 let a vejš,
00:25:54 tak jsem každej rok vyhrával celostátní ty přehlídky.
00:25:58 -V recitaci?
-V recitaci.
00:25:59 Já jsem šel okres, kraj, divize, nebo co, pak celostátní!
00:26:04 Tam jsem byl nejlepší.
00:26:05 A pak jsem byl na nějakým galavečeru. Každej rok!
00:26:09 A tím jsem se dostal k ochotnickýmu divadlu,
00:26:10 protože tam byl výbornej Jirka Merlíček v Hustopečích,
00:26:13 strašně vtipnej člověk a ten dělal ochotnický divadlo.
00:26:17 Mí rodiče taky hráli ochotnický divadlo.
00:26:19 A potom jsem si vlastně zjistil,
00:26:22 že Divadlo na provázku dělá nábor do dětskýho studia.
00:26:26 To jsem si nějak zjistil sám,
00:26:28 jel jsem tam vlakem sám, ve třinácti,
00:26:31 šel jsem na ten konkurz,
00:26:32 oni mě vzali a vlastně jsem byl 2 roky v tom dětským studiu
00:26:35 Divadla na Provázku, to bylo 78, nebo 79, 80, tak nějak.
00:26:40 A pak jsem si řekl, že jako nic
00:26:42 a od 7 let jsem nechtěl dělat nic jinýho, než tohle.
00:26:47 A nějakou cestičku jste si asi hledal do Prahy, nebo potom...
00:26:51 Já jsem tak vymetal takový ty moravský divadla,
00:26:55 specielně Ostravu, tam jsem byl 7 let,
00:26:57 na což vzpomínám s obrovskou láskou.
00:27:00 Protože vy k tomu městu máte taky jistě vřelej vztah.
00:27:03 Já jsem tam byl taky, ano. Já jenom 4 roky.
00:27:07 -Já 7.
-Vy 7. Ale tak ta Praha?
00:27:11 -Jak si vás našli?
-A potom, to byla zase náhoda,
00:27:14 protože se tam dělal Šumař na střeše, jako muzikál,
00:27:17 kterej dělal Juraj Deák v Ostravě.
00:27:20 A když se otvíralo Divadlo na Fidlovačce,
00:27:23 tak Tomáš Töpfer chtěl otevřít Divadlo na Fidlovačce
00:27:25 právě Šumařem na střeše.
00:27:28 Rolí Tevyeho. A začali to zkoušet a Mário Kubec, kterej měl hrát
00:27:32 toho Perchika, co jsem hrál já, to je ten revolucionář,
00:27:35 kterej si bere tu druhou dceru, toho Tevyeho.
00:27:38 Tak na Hradě hrál, seskočil z nějakýho praktikáblu
00:27:44 a ve chvíli, kdy seskočil, oni mu zhasli.
00:27:47 Takže on neviděl, kde je zem a zlomil si patu.
00:27:50 A bylo to 14 dní před premiérou.
00:27:52 A protože to dělal stejnej režisér, tak mě zavolali,
00:27:54 jestli bych za něj neskočil, já jsem za něj skočil a už...
00:27:57 -Už to bylo.
-Už to bylo.
00:27:59 -No. Od tý doby jste furt v Praze.
-Od tý doby jsem furt v Praze.
00:28:03 To je od r. 98.
00:28:04 -Taky jste se oženil v Praze.
-Neoženil, neoženil.
00:28:08 V Praze jsem se rozved.
00:28:12 Tak já vím, dobře, neoženil, s herečkou jste byl, nebo jste?
00:28:20 To už je taky pryč. To už je taky pryč.
00:28:23 To už je taky byl...
00:28:25 -Aha. Nemám ty čerstvý informace.
-To už není čerstvý.
00:28:30 To už je asi 4 roky.
00:28:32 A teď mám další partnerku, krásnou Marianku.
00:28:37 -A tu jste si vzal.
-Ne, nevzal.
00:28:40 Vy se neženíte.
00:28:41 Já jsem si vzal tu první ženu, kterou jsem ale neznal.
00:28:44 -O tý jsme ještě nemluvili?
-O tý jsme nemluvili.
00:28:47 To je totiž strašně zajímavý, jestli nezdržuju.
00:28:52 Protože já jsem byl na vojně před revolucí.
00:28:55 A oni vyhlásili, že ženatí, céčkaři a sociálky
00:28:58 jdou domů po roce a půl a ten zbytek zůstává.
00:29:01 Diskriminační prostě. Já jsem tam byl na 2 roky.
00:29:03 A říkám, ty vole, já tady nebudu, já jdu domů!
00:29:06 Tak co já udělám? Tak se vožením!
00:29:08 Tak jsem obtelefonoval 5 kamarádek a říkám, hele, já si tě vezmu,
00:29:11 je to jen papírový, pak rozvod, jde jen o papír.
00:29:15 Jo, jasně. V pohodě. Za tejden všech 5 řeklo ne.
00:29:18 Že partneři, když to slyšeli, řekli jestli jsou normální,
00:29:21 že jedině přes jejich mrtvolu.
00:29:22 -Každá s někým chodila prostě.
-A řekli ne!
00:29:25 -Fikťák prostě! Jako v Koljovi!
-Fiktivní! Tak to mě potkalo.
00:29:32 A já už jsem měl termín svatby, místo, všechno
00:29:34 a neměl jsem nevěstu.
00:29:37 A jel jsem na služební cestu do Olomouce,
00:29:39 kde jsem byl před vojnou, rok jsem byl v olomouckým divadle.
00:29:42 A teď jsem s kamarádem, říkám, ty vole, mně jede za půl hod. vlak!
00:29:46 Nevěstu! Potřebuju nevěstu! Říká, já nevím, kdo by si tě vzal.
00:29:51 Jedině Simona Hradilová. Říkám, kdo to je?
00:29:53 To je taková fajn holka. Kde ji najdu? Nevím. To je výborný!
00:29:57 Já se jdu vyčurat.
00:29:58 A šel jsem po chodbě a po chodbě šla ženská,
00:30:00 ve 3 hod. odpoledne v divadle, kde nikdo nikdy není.
00:30:03 A říkám, nejmenuješ se náhodou Simona Hradilová? Říká, jmenuju.
00:30:05 Říkám, no tak, to mám štěstí, to je supr.
00:30:10 Já si tě potřebuju za 3 týdny vzít. Jo, v pohodě.
00:30:13 -Normálně, nerozhodilo ji to?
-Není problém.
00:30:16 Říkám, počkej, to už mi řeklo 5 před tebou, že není problém.
00:30:19 Ne, v pohodě, kdy to je, kde to je, co potřebuješ?
00:30:22 Říkám, občanku, že bych si opsal. Jo, tady to máš. Zapsal.
00:30:25 Tak v 11 za 3 tejdny. Přijela.
00:30:28 Vy jste se celý ty 3 tejdny neviděli?
00:30:30 Neviděli!
00:30:32 -Aspoň na průbu, když si někoho...
-Ne, žádnej průboj nebyl!
00:30:35 Ne průboj! Myslím na průbu, jako na zkoušku jsem říkal!
00:30:40 -Ne, ne!
-Zprubovat nevěstu!
00:30:43 Já jsem vlastně čekal, čekal jsem na tom úřadu
00:30:45 a nevěděl jsem, jestli přijde, nebo nepřijde.
00:30:47 To jsem nevěděl. A ona přišla.
00:30:49 Vzala si s sebou šaty z operety, s takovým boa, takový klobouk.
00:30:55 A oni nás oddali. A my jsme se strašně smáli,
00:30:57 že jsem nemohli říct ano.
00:31:00 My jsme dostali záchvat smíchu. On začal povídat takový kraviny.
00:31:03 Vaše děti se budou jmenovat Nečas, Nečasová.
00:31:07 Teď řekli, že jsme znesvětili úřad, že to je celý fraška.
00:31:11 -Že jste se smáli.
-Smáli.
00:31:13 Protože se všichni tam smáli.
00:31:14 Říkám, já vím, dejte mi ten oddací pap..., ten list,
00:31:18 ten já potřebuju!
00:31:20 A zbytek mě nezajímá.
00:31:21 Takže jsem to přivez, oni řekli, koho jste si vzal?
00:31:23 Říkám, nevím, počkejte, jo, nějaká Hradilová! Kdo to je?
00:31:27 Nevím. Jste normální? Říkám, pustíte mě domů? Jo, pustíme.
00:31:30 Tak mě pustili. A za 10 měsíců ona volala, co bude s rozvodem.
00:31:34 Já říkám, jo, já mám teď před premiérou, potom to uděláme.
00:31:37 A tak já přijedu se podívat.
00:31:39 Přijela se podívat, jsme spolu začali chodit.
00:31:41 Za půl roku jsme se brali v kostele a máme 24letýho kluka!
00:31:53 Napodruhý jste se vzali, tak to je krásný.
00:31:56 Tak co teďka točíte? To je moje standardní otázka.
00:31:59 Ptám se herců, co ještě neodvysílanýho, třeba televizního,
00:32:03 nebo film nějakej, nebo co vás čeká teďka v tomto roce!
00:32:08 -V tomto novém.
-V tomto novém roce nevím.
00:32:11 Nevím nic, pořád jedu takovej ten nekonečnej seriál
00:32:16 na jiné televizi, ten běží pořád, v loňském roce, v tom 2017
00:32:22 jsem natočil film Bikeři, kterej šel do kin.
00:32:26 O kolech a mladýchlidech,
00:32:28 aby se dostali od počítačů ke kolu.
00:32:31 To byla taková nejstěžejní věc v tom roce, jako film.
00:32:37 Já za sebe můžu říct, ať už natočíte cokoliv,
00:32:42 seriál, nebo film, pro mě,
00:32:45 protože jsem fanoušek seriálu Okresní přebor,
00:32:49 vždycky už zůstanete Matěj...
00:32:53 -Luboš!
-Luboš Matějka!
00:32:57 -Majitel Houslice.
-Slavoj Houslice.
00:33:03 Podvodník.
00:33:04 Teď, když, ještě mám vsuvečku malinkou.
00:33:08 Vsuňte, vsuňte.
00:33:09 V tom mým posledním díle, což byl myslím 15.,
00:33:12 jak mě tam honěj ti policajti po těch Houslicích.
00:33:16 Tak já jsem běhal pořád, po mostě, po ulici a tak.
00:33:20 Teď běžím už asi 3. nebo 4. obraz,
00:33:23 teď ten Honza Prušinovskej sedí u toho monitoru a říká,
00:33:27 hele, není třeba ten běh dělat zbytečně komediálně.
00:33:33 Normálně běžíš o život! Nemusíš ten běh nějak karikovat.
00:33:39 Já říkám, ty vole, já nic nekarikuju,
00:33:41 já běžím o život!
00:33:43 Já už jinak běžet nemůžu! Já mám utržený kolena obě, že jo.
00:33:48 On říká, tak se pojď podívat.
00:33:50 Teď já jsem se podíval a říkám, no tak to je katastrofa.
00:33:53 -Ono jako, mně to tak nepřišlo.
-Ne?
00:33:55 -To nebylo nic komickýho.
-Dobrý to bylo?
00:33:57 Utíkal jste prostě před kriminálkou!
00:34:00 To se běhá komicky!
00:34:02 -Mně se to líbilo.
-Jo?
00:34:04 Ještě zejtra si to pustím! Pavel Nečas!
00:34:17 Jdu na kravičku! To nejsou skvrny, to je design?
00:34:24 Skvrny! Po kom by to asi měly bejt skvrny?
00:34:29 To tady ještě nikdo neřek teda! Tolik lidí v tom sedělo!
00:34:35 -Tolikož kravička!
-Hou, malá, hou!
00:34:38 Přátelé, s naším dalším hostem, řekl bych, vplujeme do světa hudby.
00:34:45 Do světa klasické hudby, protože naším hostem je,
00:34:49 a podle mnoha odborníků v současné době jedna z nejlepších,
00:34:54 ne-li úplně nejlepší hornistka!
00:34:59 Kateřina Javůrková!
00:35:12 Posaďte se u nás. Já si doteď nejsem jistej
00:35:15 a vy mně to vysvětlíte.
00:35:17 Vy hrajete na hornu, ale taky se tomu říká lesní roh.
00:35:21 -Co je správnější?
-Správnější je asi lesní roh.
00:35:25 -To je takovej oficiální název.
-Oficiální je lesní roh?
00:35:29 Ale to je moc dlouhý, takže horna je takový jako...
00:35:31 A hlavně, jak by to bylo, hraju na lesní roh, jsem hornistka.
00:35:36 -Nebo lesní rohat...
-To je pravda!
00:35:42 -A to je asi ten důvod.
-Kvůli tomu skloňování!
00:35:45 Asi kvůli skloňování.
00:35:46 Ale vy mezi sebou tomu říkáte jak chcete.
00:35:50 Já jsem si myslel, jestli třeba lesní roh se neříká jen,
00:35:52 když trouběj to halali?
00:35:55 Víte, jdou myslivcům...
00:35:58 Lesní roh, horna, konev tomu taky, konev.
00:36:03 -Jak?
-Konev.
00:36:05 Mezi váma. Chodíte někdy troubit myslivcům to halali?
00:36:11 -Jako vypomoct třeba.
-Oni si to většinou uměj sami.
00:36:15 Dobře, tak jako onemocní, nebo ožere se jeden.
00:36:19 To musí být taky stálej počet, ne?
00:36:22 Nikdy jste netroubila?
00:36:23 -Jo, troubila, troubila.
-Troubila jste na honu?
00:36:26 Jo, to je sranda.
00:36:28 A víte, že já vůbec nevím, proč se tam troubí?
00:36:32 To vyplaší ty zajíce, nebo co?
00:36:35 To je taková tradice, dřív fungovaly ty horny takhle.
00:36:39 Protože dřív, že jo, lítali ti myslivci po lese.
00:36:44 Oni byli daleko od sebe a teď, když někdo něco chytil,
00:36:48 tak jak si to řekli?
00:36:50 -Jak, chytil?
-No něco!
00:36:53 Tak chytil jelena, srnku, nebo chtěl jít domů!
00:36:56 Anebo chtěl jít domů.
00:36:57 Oni chytaj po lese za rohy jeleny? Já myslel, že se to střílí!
00:37:04 Ale teď jste mě znejistěla! Já jsem na honu nikdy nebyl!
00:37:09 Jestli to je, jak říkáte, že se rozeběhnou po lese
00:37:12 a chytaj buď za uši zajíce, nebo za parohy jeleny?
00:37:17 Hele a není to jako "troubil" pejorativní výraz?
00:37:21 Že se jako troubí? Na to se hraje!
00:37:24 -Jaký výraz?
-Troubit. Na hornu se troubí?
00:37:27 Na hornu se troubí. Troubí. Na hornu se nehraje.
00:37:31 Aha! Já jsem to zkoušel, jsem měl spolužáka,
00:37:32 jsem zkoušel zatroubit,
00:37:35 u toho je třeba vydat poměrně velkej tlak.
00:37:39 Jak jsem zabral, tak to vyšlo úplně někudy jinudy.
00:37:52 Pavle, já jen, abyste věděl,
00:37:54 zabrousili jsme do světa vážné hudby.
00:38:00 -Proto se na to začalo hrát v lese.
-Proto se na to začalo hrát v lese.
00:38:03 -Pak až v koncertních sálech.
-Proč? Proč se na to začalo hrát?
00:38:09 Ale tak, proč se na to vůbec hrálo.
00:38:12 To se hrálo proto, že jak jsem říkala,
00:38:13 jak stříleli ty zvířata
00:38:17 anebo třeba někdo se rozhod, že už chce jít domů,
00:38:20 že už konec, tohle, tak jak si to řekli?
00:38:23 A oni právě nosili tyhlety horny, takový jen zatočený roury,
00:38:28 nebo vlastně tehdy úplně kravský rohy třeba.
00:38:31 Něco, na co se dalo troubit.
00:38:33 A to mělo tehdy hrozně ten zvuk dalekej.
00:38:36 To bylo slyšet po celým lese. A teď, oni měli různý signály.
00:38:40 A jeden signál třeba znamenal, chytil jsem jelena,
00:38:42 druhej signál znamenal...
00:38:44 -Ne, chytil.
-Dobře.
00:38:47 Chytil jsem vši.
00:38:55 Nebo konec, pauza, přestávka. Na každej ten povel měli signál.
00:39:02 A oni je znali. Takže když někdo něco zatroubil,
00:39:04 tak všichni věděli, co ten druhej chce.
00:39:08 A proto se na to začalo vlastně hrát.
00:39:11 Lesní roh. Proto je lesní roh.
00:39:13 Dobře, tak to jsem jen tak, jestli jste náhodou nešla...
00:39:17 Byla, ale mně to úplně nejde, takhle v tom lese.
00:39:22 Jasně. Tak já musím říct, co jsem doteď neřek,
00:39:25 že vy jste členkou České filharmonie.
00:39:30 Já myslím, že nic vejš už není.
00:39:32 Možná Londýnská filharmonie nebo Newyorská filharmonie.
00:39:36 Ale u nás je Česká filharmonie nejvíc?
00:39:39 Určitě jo.
00:39:40 Kolik vás je hornistek v Český filharmonii?
00:39:42 -Dvě.
-Tak to vidíte. A zbytek?
00:39:45 -Zbytek samí chlapi.
-Samí chlapi.
00:39:47 Ale divný je, že teď vlastně
00:39:51 všude na těch školách jsou samý holky.
00:39:55 Ale všude! Tam je třeba třída 15 lidí,
00:39:58 co se vzdělávají na lesní roh a tam je jeden kluk!
00:40:02 A ještě ke všemu, za mého studia to byl Mongol.
00:40:06 -Mukl?
-Mongol!
00:40:10 Já myslel mukl! Chodí z kriminálu na konzervatoř.
00:40:15 Mongol! Jako národností! Ne postižením! Národností!
00:40:20 Ale s tím postižením.
00:40:25 Ten Mongol odešel dřív než já
00:40:28 a přišel tam kluk, který měl 6 prstů na jedný ruce.
00:40:36 To je Matěj, to je strašně fajn kluk.
00:40:39 A to bylo úžasný.
00:40:41 A lesní roh má 6 klapek, nebo co?
00:40:43 Ne, on to měl zrovna v tý, jak si to strkáme do tý díry.
00:40:49 Nevím, co si strkáte do díry. To musíte nám vysvětit!
00:40:54 My jsme laici! Pokud jde o lesní roh,
00:40:56 tak jsme nepopsanej list!
00:41:00 On šel proto na hornu, že měl 6 prstů?
00:41:03 Ne, to ne! Ale na klavír ho nevzali!
00:41:11 A kterej měl navíc, palec, nebo malíček?
00:41:13 Takový, jak jsou uprostřed ty prsty, tak tam měl prostě 4.
00:41:17 Ale to jste nepoznal! Takhle jako kdyby to bylo.
00:41:22 -On jich tam měl 5.
-Vy máte 4.
00:41:27 -Vy tam máte 3 teda!
-Jako 2 prostředníky.
00:41:32 Neměřte si to s Pavlem!
00:41:35 Pavle, teď jen zdržujete
00:41:38 vážnou debatu s českou filharmonistkou
00:41:43 a ještě blbě slyšíte a my vám to musíme překládat.
00:41:48 Nemusíte se k němu točit.
00:41:52 Ale vy jste to řekla jen jako kuriozitu, že chlapi...
00:41:56 Nestudujou.
00:41:58 -Jak si to vysvětlujete?
-To já vůbec nevím.
00:42:00 -Že holky choděj na hornu.
-Ale holky jsou teď všude.
00:42:04 -To je pravda.
-Všude ve všem.
00:42:08 Přemnožený myslíte, jo?
00:42:10 Ne, ale na takových pozicích, kde by to člověk dřív nečekal.
00:42:13 Tam jsou teď ženský všude.
00:42:15 A my jsme si s tou mojí kolegyní z filharmonie,
00:42:17 jak jsme tam ty 2 holky
00:42:19 a teď vidíme, jak vždycky s každým dalším konkurzem
00:42:23 přijde zase baba!
00:42:25 A my jsme si řekly, ty, Káčo, čoveče,
00:42:27 jestli přijde do horen ještě jedna, tak já to balím, čoveče.
00:42:31 To už přestává legrace.
00:42:36 Já mu to pak převyprávím. Vy si tam připadáte jako solitéry?
00:42:42 Protože to bylo vlastně vždycky, já jsem zvyklá odmalička,
00:42:46 nebo co hraju už někde v orchestru,
00:42:49 tak člověk je pořád mezi těma chlapama.
00:42:51 A člověk je zvyklej na tu společnost pánskou
00:42:57 a teď jsou tam víc a víc ženský.
00:43:00 A já se úplně děsím, že třeba za 20 let se to obrátí.
00:43:04 Nás je tam teď 15 holek. A 110 chlapů.
00:43:09 -Tak nějaký houslistky taky, ne?
-To beru i s tím.
00:43:14 Kolik je nás? 17? 17 tam je myslím.
00:43:16 V celý Český filharmonii. To je dobrý. To je super.
00:43:21 Ale vlastně každej rok to přibývá.
00:43:25 Já bych ještě zmínil, že vy to máte,
00:43:29 nechci říct půl na půl, vy jste profesionálka,
00:43:32 hrajete na hornu, ale vy prej jste taky výborná,
00:43:34 to se v muzikantských kruzích rozkřiklo,
00:43:38 že jste výborná cukrářka!
00:43:39 Ne, že kuchařka! Ale vy pečete dorty!
00:43:44 Víte, jak se to proláklo?
00:43:45 Že vy jste upekla nějakej úžasnej dort,
00:43:49 kde jste udělala figurky, já nevím z čeho, z marcipánu.
00:43:53 Celou Českou filharmonii! Že jo? Jeden velkej dort i s dirigentem!
00:44:00 Kolik vás je ve filharmonii?
00:44:02 Podle toho dortu 123 i s dirigentem.
00:44:04 123! A každýho toho hráče vy jste na tom dortu udělala!
00:44:09 To jako, ne, že s housličkama!
00:44:12 Ale i podobu toho autentickýho hráče!
00:44:19 Jak k tomu vůbec došlo?
00:44:21 Nebyl ten spodek už zkaženej? Než se dodělal ten vršek?
00:44:26 To se muselo dělat naopak právě! Takže možná oni byli zkažený!
00:44:30 Ne, to nebyly!
00:44:32 Teď jsem vás zase já neslyšel! Čili, na Pavla se vykašlete!
00:44:37 On vám to bude jenom... Čili!
00:44:40 No, náš pan, teď už, bohužel, bejvalej šéfdirigent
00:44:44 Jiří Bělohlávek, pan Bělohlávek měl krásné výročí, 70. narozeniny.
00:44:50 A byl takovej velkej mejdan.
00:44:54 A teď nějaký holky z orchestru přišly,
00:44:57 že bysme měli, jako orchestr mu dát nějakej dar.
00:45:02 Něco. A že je napadlo, jestli bych neupekla velkej dort.
00:45:07 Teď nějakej kolega, myslím, že to byl klarinetista a ten přišel
00:45:11 a jen tak ze srandy říkal,
00:45:13 hele, Káťo, tak udělej celý pódium Dvořákovky
00:45:18 a na to dej všechny figurky, jako nás.
00:45:21 A já jsem řekla, no, to víš, že jo! To je super nápad!
00:45:25 A teď to bylo nějak 3 tejdny předtím.
00:45:28 -3 tejdny jste měla na ten dort?
-3 tejdny.
00:45:31 Já mám skvělou kamarádku,
00:45:32 která mi pomáhá občas s těma dortama
00:45:35 a tak jsem jí ještě ten večer volala a říkám,
00:45:37 hele, tady je takovej problém vlastně teď už.
00:45:41 Nápad.
00:45:43 Já do toho půjdu, jen když do toho půjdeš ty se mnou.
00:45:47 Tak ona říkala, se chvilku rozmýšlela.
00:45:49 Jo, jdu do toho, ale okamžitě přijeď,
00:45:51 teď hned musíme začít makat.
00:45:53 Ještě opravdu ten večer jsme se sešly
00:45:55 a 2 tejdny jsme vyráběly ty muzikanty.
00:45:59 To bylo zajímavý. Já jsem tam hrála 3 roky.
00:46:01 A zjistila jsem, že spoustu lidí neznám.
00:46:08 -Protože máte k sobě daleko!
-Máme!
00:46:12 Kolikrát na tom pódiu, já chodím jedněma dveřma
00:46:15 a tam jsou ještě druhý dveře a já sedím hned u těch dveří.
00:46:19 A třeba až po tejdnu zjistím, jé, čau! Ty hraješ taky?
00:46:27 Že jsem prostě jako, teď jsem měla ty jména a fotky,
00:46:31 tak to bylo super.
00:46:34 Od tý doby to samozřejmě vím.
00:46:35 -Kdo je kdo.
-Kdo je kdo.
00:46:37 A teď jako říkáte, člověče, tys mě vůbec nepozdravil včera.
00:46:43 Máte to v těch rukou. Máte tu moc!
00:46:49 Zapíchat ty jehličky! A jedem!
00:46:52 A to se mi stalo, jsem udělala jednoho kolegu,
00:46:55 a ten byl už hotovej.
00:46:57 A druhej den přijdu do filharmonie a on se ostříhal!
00:47:03 Anebo jeden tejden předtím si zlomil nohu.
00:47:07 Ale to bylo super. Tak jsem mu vyměnily botu, daly jsme tam sádru.
00:47:11 A kamarádka mu udělala berli.
00:47:13 A teď už byla ta akce, se to předalo všechno
00:47:16 a on přišel a říkal, o tý berli přišel a říkal,
00:47:20 no, to jste udělaly dobře, ale já to mám na levý, víš?
00:47:26 -To je hezký. Každej se poznal.
-Každej se poznal.
00:47:29 To bylo hezký.
00:47:31 -Pan dirigent měl asi radost.
-Pan dirigent měl radost velkou.
00:47:35 Pro mě, zvlášť teď, je to takovej úplně nestandardní zážitek.
00:47:43 To jste hned nakrojili při to mejdanu?
00:47:45 -Jsme hned nakrojili.
-Jak dlouho se to jedlo?
00:47:47 To jako každej muzikant sežral sebe?
00:47:50 No! To jsou samožerové prostě.
00:47:55 Mluvit s váma o tom, jak jste výborná hornistka
00:47:59 a neslyšet to, já mám pocit,
00:48:02 že jste nějakej nástroj s sebou přinesla.
00:48:04 Určitě by to diváci přivítali, kdyby vás, já nevím,
00:48:07 nějakou etudičku, nebo něco, že byste zahrála.
00:48:09 Abysme to ocenili. Teď už víme, že jste výborná cukrářka!
00:48:13 Tak jako, slyšet vás zahrát,
00:48:14 to by byla taková hezká tečka za tím dnešním večírkem.
00:48:19 Šlo by to?
00:48:21 Já jsem něco jako přinesla. Já nevím.
00:48:23 Přinesla jste něco! Já dám jen pokyn!
00:48:25 Můžete přinést tady Kateřině, jdu naproti!
00:48:29 Bude hrát na dort?
00:48:36 -Jo, tak já vám...
-Přinesli hadice, místo horny!
00:48:39 -To je vaše?
-A vaše! Jsou dvě.
00:48:44 -Moje? Jako moje?
-Moje je ta červená.
00:48:47 -Já jsem na hornu v životě...
-Bacha, ať nedopadnete jako já!
00:48:55 Nevím, co tím sledujete.
00:48:59 Já jsem si říkala, proč vám budu nosit hornu,
00:49:02 když vám můžu přinýst tohle, to si můžete odnýst,
00:49:05 můžete na to cvičit doma.
00:49:06 -Protože dneska už něco tak...
-Já z toho nevyloudím nic.
00:49:09 To vyloudíte. To si můžete i doma vyrobit.
00:49:13 -To je normálně z hadice.
-Vidím, že to je zahradní hadice.
00:49:16 To je princip tý horny. To je vždycky nějaká roura.
00:49:22 Do který tak jako prskáte a ono to z toho...
00:49:26 A když máte korpus, tak to je ozvuk,
00:49:28 můžete třeba trychtýř použít.
00:49:31 Tak zkuste zahrát. Není to sice horna teda.
00:49:34 (troubení)
00:49:46 -Vy hrajete opravdu ve filharmonii?
-No.
00:50:00 Je to k nevíře a budeme mít konkurz za 2 roky.
00:50:03 Když budete trénovat, tak tam budeme sedět vedle sebe.
00:50:07 To vypadalo, že jste nám odtroubila večerku.
00:50:09 Tak to zkuste!
00:50:11 -Jako, že do vašeho?
-Ne, do svýho!
00:50:13 -Tak já nevím.
-Máte to obráceně.
00:50:16 -To se drží takhle jako.
-Cože?
00:50:17 -Já jsem levák.
-To nevadí.
00:50:24 Jak to mám nastavit? Kam to bude odtejkat?
00:50:31 Ono to chvilku potrvá, než to bude odtejkat.
00:50:33 Cože?
00:50:38 Dobře.
00:50:42 Zkuste si to nanečisto nejdřív. Nejdřív bez toho.
00:50:46 Zkuste takový... (prsknutí) Jako takový...
00:50:51 No! No, no, no!
00:50:57 (pokusy Karla Šípa) Už to skoro bylo.
00:51:10 A pojďte si dát na závěr nějakej duet!
00:51:17 Výborně!
00:51:22 Kateřina Javůrková! Děkuju! Výborně!
00:51:29 Přátelé, jsem rád, že jsme ten dnešní večer zakončili hudbou,
00:51:36 to je vždycky ozdobou tohoto programu,
00:51:38 takže mně už nezbývá nic jinýho,
00:51:40 než vám poděkovat za vaši pozornost.
00:51:43 A poděkovat především dnešním hostům, kterými byli:
00:51:46 Pavel Laube, Pavel Nečas, Kateřina Javůrková!
00:51:57 Děkujeme, na shledanou!
00:51:59 Skryté titulky Eva Svobodová.
Zábavná talk show Karla Šípa. Režie M. Čech
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 2
