Zábavná talk show Karla Šípa. Režie M. Čech
00:00:29Děkuju, dobrý večer. Dobrý večer, vážení diváci,
00:00:32automaticky zdravím i vás, milí diváci televizní.
00:00:38Přátelé, takovou opravdu hrozbou civilizace,
00:00:42současné naší civilizace,
00:00:44jsou ty nejrůznější závislosti na hazardních hrách.
00:00:49Těch odstrašujících příkladů,
00:00:51kdy to zasáhlo tragicky třeba i celé rodiny, těch je moc,
00:00:54pořád to není nic platné.
00:00:58Já si myslím, že proti tomu by se mělo něco dělat,
00:01:00nejen, že stát vydá nějakou vyhlášku, někde to omezej.
00:01:03To podle mě nefunguje, mělo by se s tím něco dělat.
00:01:06Říkám, odstrašujících příkladů je celá řada, namátkou uvedu jeden,
00:01:10protože mám rád konkrétní příklady.
00:01:13Nějaká dáma se bavila se svým sousedem v baráku
00:01:18a říkala mu, stěžovala si a říkala, představte si, ten můj manžel,
00:01:23všecky, to je závislák, gambler,
00:01:26všecky peníze naházel do těch automatů, ale kdyby jen to.
00:01:30Představte si, že on mně řek, abych se vyspala s naším domácím,
00:01:36s majitelem baráku a tím uhradila činži.
00:01:39Že už nemáme na činži.
00:01:41Ten soused říkal, to jste snad neudělala.
00:01:43Ona říkala, bohužel, jo. Ale ještě to má jeden háček.
00:01:48Já jsem zatím manželovi neřekla,
00:01:49že činže je uhrazená na 6 měsíců dopředu.
00:02:00Samozřejmě, že když je někdo hravej,
00:02:03jsou i jiné způsoby, jak tuhletu hravost ukojit.
00:02:08myslím si, že na tohleto téma teď bude řeč,
00:02:11protože naším prvním hostem je aktuálně
00:02:16mistr republiky v piškvorkách.
00:02:19Pan Pavel Laube.
00:02:26Dobrý večer, posaďte se.
00:02:29Myslíte si, že se dá vypěstovat závislost i na těch piškvorkách?
00:02:34-To je jistá věc.
-Fakt, jo?
00:02:37To jsem neuved dobrej příklad teda!
00:02:39Já jsem se v tom úplně viděl. Jak jste říkal tu závislost.
00:02:42Bez závislosti se to nedá hrát. Jsme samí závisláci.
00:02:47Ve své době jsem ty piškvorky mastil 4, 5 hod. denně.
00:02:52Usínal jsem s tím, probouzel jsem se.
00:02:54Možná bysme měli,
00:02:55protože já třeba jsem generace, kterou piškvorky nezasáhly.
00:03:01My jsme pod lavicí ještě hráli takový to křižník a ponorka.
00:03:07Rozumíte, čtverečkovanej papír a teď zásah anebo voda.
00:03:11Slyšel jste o týhle hře někdy?
00:03:13No tak lodi, to jsou naši velcí konkurenti
00:03:15na poli čtverečkovaného papíru.
00:03:19Já si osobně myslím, že to je dětská hra,
00:03:21takže piškvorky jsou mnohem samozřejmě sofistikovanější.
00:03:23Piškvorky podle vás není dětská hra.
00:03:26Bezpochyby ne.
00:03:27Piškvorky jsou krásné v tom, že mají dětská pravidla.
00:03:31Ten princip je naprosto krásně jednoduchý.
00:03:34-Prostě se dva střídají.
-Pojďme říct rovnou, primitivní.
00:03:38-Naprosto primitivní.
-Tak pojďme to říct.
00:03:40Jeden dělá křížky, druhej dělá kolečka.
00:03:44-A kdo vyhraje?
-Kdo vyhraje, to já už nevím.
00:03:48Ten, kdo udělá 5.
00:03:50Ale jak se k té pětce dostat, to je právě...
00:03:52-5 v řadě, ne?
-5 v řadě.
00:03:54To je podstatný. To jste neřek. 5 v řadě! Křížků nebo koleček.
00:03:59A výhodu má asi ten, kdo začíná, ne?
00:04:01Přesně tak. Přesně tak.
00:04:03Vy to hrajete na nějaký šachovnici.
00:04:06Jmenuje se to goban, což je, je to původem z Japonska,
00:04:09kde má tahleta hra,
00:04:10v té profesionálnější úrovni větší tradici.
00:04:14A posouváte tam knoflíkama, jak jsem si všimnul.
00:04:16Někdo tomu říká bonbony a jsou to černé a bílé kameny.
00:04:19S tím, že tady je ten rozdíl, že je skutečně to pole omezené.
00:04:23Takže můžeme využívat ten prostor.
00:04:25Čtverečkovaný papír je prostě větší.
00:04:29Já vím, že loni v létě u nás poprvé proběhlo mistrovství světa!
00:04:34V Praze v piškvorkách. Jak jste dopad, Pavle?
00:04:38Dopad jsem poměrně bídně, dostal jsem se do finále,
00:04:42které hraje 12 hráčů v tom velmistrovském.
00:04:46A tam jsem dopadl desátý.
00:04:48-A kdo to vyhrál?
-Vyhrál to maďarský hráč.
00:04:51Lászlo Zoltán.
00:04:52Na domácím hřišti, jak je to možný, že jste se neumístil?
00:04:56Špatná příprava.
00:04:57Já už ty piškvorky hraju asi 15 let aktivně,
00:05:02na nějaké úrovni.
00:05:03-Od dětství, ne?
-Asi od střední školy
00:05:05jsem se k tomu dostal na nějaké vyšší úrovni.
00:05:07Samozřejmě, ve školních lavicích...
00:05:09Počkejte. Vyšší úroveň.
00:05:11Jsou to jen piškvorky, kde se dělaj křížky a kolečka.
00:05:15Dejme tomu na čtverečkovaným a tohleto.
00:05:18Tam se dá i vymyslet nějaká taktika? U piškvorek?
00:05:23Co se smějete? Že to je normální? Taktika?
00:05:27Ono se tak vždycky říká,
00:05:28že pro začátečníka je to nejlehčí hra,
00:05:30pro toho pokročilého je to ta nejtěžší.
00:05:33Ale klasicky, když hrají 2 hráči, kteří to nikdy nehráli,
00:05:38tak to mrskají sekundu za sekundou každý tah
00:05:41a v podstatě nepřemýšlejí ani 2 tahy dopředu.
00:05:44Zatímco, když položíte stejnou pozici třeba mně,
00:05:50tak se zamyslím tak na půl hodiny
00:05:52a potom si řeknu, ještě jsem to úplně nedomyslel,
00:05:55tak někdy v 15., 20. tahu tam možná bude výhoda.
00:05:59Vy půlhodiny špekulujete, kam posunete knoflík?
00:06:04To si ze mě děláte legraci.
00:06:06Je nějaká Laubeho finta, kterou dostanete,
00:06:10tím myslím vaše finta nějaká.
00:06:12Že někoho dostanete a on je zaskočenej,
00:06:13to jsem nečekal, on udělal, a teď nevím co.
00:06:16Máte něco?
00:06:17Existuje Laubeho začátek v podstatě.
00:06:21Tak special není, ale...
00:06:23V těch piškvorkách, to je důležité říct,
00:06:26tam se nestřídáme,
00:06:27tam ten první hráč postaví rovnou 3 kameny na tu desku.
00:06:32Takže 2 křížky, jedno kolečko.
00:06:34A ten druhý si vybírá, za co chce hrát.
00:06:37-Za jakou tu barvu.
-Jo takhle! Barvu si vybere.
00:06:41On může začít černejma, nebo bílejma.
00:06:43-On si může říct.
-To je zajímavý.
00:06:45Takže v podstatě tím se vyrovnává tahleta nevýhoda,
00:06:48že začínající má jistou výhru a hraje se něco vyrovnaného.
00:06:52Když trénujete, kolik času denně tomu věnujete?
00:06:55Teď už právě moc ne.
00:06:57Předtím, jak jsem říkal, to bylo mnoho hodin,
00:07:014, 5 hodin jsem třeba hrál tímhle způsobem.
00:07:03-Když jste chodil ještě do školy.
-Přesně tak.
00:07:06-Teď máte asi nějaký zaměstnání.
-Mám zaměstnání, tak...
00:07:09Co děláte? Můžete říct?
00:07:11Já dělám na ministerstvu průmyslu a obchodu pro blaho státu.
00:07:17Tak tam je asi dost času si zatrénovat piškvorky, ne?
00:07:21-To byste se divil.
-Ne. Tak pauzu máte nějakou.
00:07:26Je pravda, že mě občas někdo vyzve k partičce,
00:07:29když se chce přesvědčit, jestli mi to skutečně jde.
00:07:31Že přijde z vedlejší kanceláře někdo?
00:07:33Třeba mě zavolají na jednání a najednou vytáhnou papír.
00:07:37Na ministerstvu vytáhne někdo čtverečkovanej papír?
00:07:41-Řekne, pojď si dát.
-Pojď si dát.
00:07:43Ale jinak na to vážně čas není.
00:07:45Promiňte mi trošku osobní otázku. Jste ženatej, Pavle?
00:07:48-Ne.
-Nejste.
00:07:51A hledáte nějakou piškvorkářku! Jestli tomu dobře rozumím.
00:07:54Protože to není možný asi, podle mě, partnerství,
00:07:57že jeden hraje piškvorky 4 hod. denně a manželka jako co?
00:08:02To máte úplně pravdu. Proto už nehraju ty 4 hod. denně.
00:08:06A ona nedá si s váma, chtěl jsem říct, nerozdá si to.
00:08:11Nedá si partičku piškvorek? Třeba večer před spaním?
00:08:18Řekne, pojď, jednu si dáme. Já mám černý, ty máš bílý.
00:08:21-Co?
-Nedá, nedá. Nerada prohrává.
00:08:24Takže se mnou nechce hrát.
00:08:26Často se sportovců, je to sport? Piškvorky? Nebo ne?
00:08:31No, určitě.
00:08:32Často se ptám, jestli si kladou takové výkonnostní cíle.
00:08:35Lze to i u piškvorek? Jste aktuálně mistr republiky.
00:08:38Asi třeba v nejbližší době se chystáte obhajovat titul.
00:08:41To se tak dělá. Kdy je nejbližší mistrovství republiky,
00:08:44kde vám půjde o ten titul, obhájit, nebo neobhájit?
00:08:47-Bude v létě v červenci.
-A to je bez zahraniční účasti.
00:08:50-Tam nesmí Maďar, že jo?
-On tam může.
00:08:53Ale nedáme mu ten titul mistra republiky.
00:08:55Jak vidíte svoje šance? Roste vám konkurence v tuzemsku?
00:08:58Nebo se cejtíte, že to zase klapne?
00:09:01Já bych řek, že to může klapnout, konkurence ale roste, takže,
00:09:06já už se teď přetvářím spíš do takového mentora,
00:09:08po těch 15 letech,
00:09:10takže spíš trénuju ty mladé hráče, ale ještě doufám,
00:09:13že jednou zabojuju o ten titul mistra světa.
00:09:18To je pro mě spíš taková meta, kterou bych chtěl ještě dosáhnout.
00:09:23-To je taky každej rok?
-To je každé dva roky.
00:09:26Pak byste třeba piškvorky pověsil na hřebík, když...
00:09:29Ne, ne, piškvorky, to je životní cesta, takže tou já...
00:09:33Piškvorky je životní cesta?
00:09:37Čili vy byste byl mistr světa, ale hrál byste to samozřejmě dál.
00:09:42Já tu hru mám hrozně rád, takže
00:09:44kdykoli mě někdo vyzve, tak si rád zahraju.
00:09:47To platí.
00:09:48Tak ať ta vaše představa, ten váš sen,
00:09:50stát se jednou mistrem světa, ať vám to klapne!
00:09:53Pavel Laube!
00:10:02Přátelé, naším dalším dnešním hostem je herec
00:10:04Pavel Nečas!
00:10:18Zůstaňte stát. To je, jak když jsme se domluvili.
00:10:23-Můžu si prohrábnout kštici.
-Posaďte se.
00:10:27Vy říkáte kštici, ale mezi náma, váš současnej účes
00:10:34určitě vás předurčuje pro mnoho rolí,
00:10:37ale řek bych spíš grázlů, zločinců, bodyguardů.
00:10:43Ty to dneska hodně nosej, tohleto.
00:10:45To je sice pravda, nechápu, proč oni to hned takhle škatulkují.
00:10:51Pořád říkám, proč by nemohl být princ plešatej?
00:10:55Dyť se podívejte na ty šlechtice, jak kolikrát vypadají.(zachrápání)
00:11:03Se omlouvám panu Schwarzenbergovi.
00:11:07Ten na nás nekouká. Ten spí.
00:11:12Ale hrál jsem třeba Nikolu,
00:11:14Nikolu Šuhaje loupežníka, to byl taky grázl.
00:11:16-To byl taky lump.
-To byl loupežník.
00:11:18Nebo jsem hrál roli po Paulu Newmanovi, teda ne po něm,
00:11:23ale že to hrál Paul Newman i já!
00:11:27-Ne, že jste to vzal po něm!
-Po něm ne, po něm ne.
00:11:29Co to bylo?
00:11:31Je zajímavý, že on se jmenuje Paul Newman, PN
00:11:33a já se jmenuju Pavel Nečas, PN.
00:11:35Co je na tom zajímavýho?
00:11:39Že i s touhle hlavou se dají hrát romantičtí hrdinové.
00:11:43-Jo takhle!
-Milenci a tak.
00:11:47Kdybyste to nechal růst,
00:11:49tak by vám to určitě někde narostlo.
00:11:51Já jsem to nechal růst.
00:11:53Já jsem myslel o prázdninách, cvičně, abyste si ověřil,
00:11:56kde to ještě roste a kde už ne!
00:11:58To už si ověřovat nemusím. Já už vím, kde to roste a kde ne.
00:12:03Tady už to neroste. To vím, to vím.
00:12:05Ovšem ten začátek byl, jakoby, to mělo průběh.
00:12:09Protože já jsem byl blonďatej krásnej chlapeček.
00:12:12-Úplně blonďatý vlásky.
-Jako v 6 letech?
00:12:15Tak nějak. A potom se to začalo kudr... Já jsem vypadal jak Švéd.
00:12:20Nebo Nor. Fakt!
00:12:21Já jsem byl normálně dobíla, jsem vypadal jak albín.
00:12:25Pak se to začalo kudrnatět, že jsem byl takovej kadeřavej.
00:12:29A potom to začalo vypadávat.
00:12:32-V kolika?
-Tak těch 16.
00:12:35-V šestnácti?
-No. 16, 17.
00:12:37Na škole, na konzervatoři.
00:12:38Já jsem samozřejmě z toho byl lehce nervózní.
00:12:42Samozřejmě spolužáci si ze mě dělali strašnou srandu.
00:12:44A moje babička měla nějakou příbuznou ve Vídni, která žila.
00:12:49A mohla tam jezdit. Za komančů nikdo nemoh jezdit do Vídně
00:12:53a ona tam mohla jezdit, tak tam jela
00:12:55a vozila mi takovou vodičku a ta se jmenovala Silvikrin.
00:12:59To si pamatuju dodnes. Taková zelená vodička.
00:13:02A teď mi to vždycky přivezla a říkala, tím si to matlej.
00:13:05Na hlavu. Tak jsme si to matlal a šlo to ještě rychleji.
00:13:12-Ježíšmarjá, jestli můžu odbočku?
-No odbočte.
00:13:15Když mně bylo asi 13, 12 let,
00:13:18tak ta babička jela právě k té tetě, jela do té Vídně.
00:13:21A teď slyším ráno před sedmou hodinou,
00:13:24jak zvoní telefon.
00:13:25A teď máti to vzala a teď si povídá s tou babičkou
00:13:29a říká, jo, jo, jo, já ho vzbudím, a teď běží ke mně do pokojíčku
00:13:34a volá, babička je ve Vídni a chce ti koupit džíny!
00:13:38A já, ježíšmarjá, to je bomba!
00:13:41Rychle vstávej, musím ti změřit pas.
00:13:46Jenže mně bylo 13 a po ránu, tak to člověku nemusí být 13!
00:13:56A měl jsem takový to ranní, takový to...
00:14:00-Že pas byl objemnější.
-Pas byl objemnější.
00:14:03Teď já jsem toužil strašně po těch džínách.
00:14:05A říkám, tak ať babička zavolá za chvíli.
00:14:10Říká, jseš normální? Ona volá z Vídně!
00:14:12Víš, co to stojí peněz? Okamžitě vstávej, já ti změřím pas!
00:14:16Říkám, mami, tak ať mi to radši nekupuje.
00:14:19Jseš blbej? Dyť ti koupí džíny ve Vídni!
00:14:22Tak já jsem vstal teda, ona to pochopila, začala se řehtat.
00:14:26Tak mi změřila ten pas. Tak jsem měl potom džíny.
00:14:29-Byly jako z Vídně.
-Jste se nechtěl odkrejt prostě.
00:14:33Nechtěl. A s tou vodičkou jsem si to mazal
00:14:37a teď se začaly dělat kouty.
00:14:39Teď to sleduju u svýho šestiletýho syna,
00:14:41že už ty kouty tam lehce má.
00:14:44On by mohl po mamince mít těch vlasů víc, tak snad to,
00:14:47ale ono je to jedno.
00:14:49Tak co! Volovi hlava neoleze, jak se říká.
00:14:52A teď začaly kouty a tady začal ten...
00:14:56-To kolečko.
-To kolečko. Kolečko!
00:15:01To je termín piškvorkářů, chápete to!
00:15:03-Já kolečka znám!
-Nedělal se mu křížek!
00:15:05-Kolečko se mu dělalo na hlavě.
-Kolečka znám.
00:15:09A teď se mu začaly dělat, ne jemu, mně!
00:15:14Mně se začaly dělat ty kouty a to kolečko
00:15:16a teď se to začalo sbližovat.
00:15:18A zůstala tady taková, jak bych to nazval?
00:15:20Pěšinka.
00:15:21Ne pěšinka, takovej jako, takovej bobr tady na hlavě.
00:15:26-Taková štěnice.
-A okolo nic.
00:15:28A okolo nic. A já jsem chtěl, aby mi vypadal i ten bobr,
00:15:32protože jsem vypadal, nebudem to dál rozvádět.
00:15:39Takže jsem to potom začal lehce holit, abych se toho zbavil.
00:15:43A naštěstí jsem se toho kompletně zbavil.
00:15:45Teď už je to vyřízený a mám klid už 30 let.
00:15:50Otec ještě měl jednu verzi.
00:15:52Protože já jsem jako student prováděl na Macoše,
00:15:56protože já jsem studoval v Brně, já jsem Moravák
00:15:59a vydělával jsem si tam peníze, jako student,
00:16:02že jsem prováděl na Macoše,
00:16:03nebo ve Sloupsko-šošůvských jeskyních.
00:16:05a jednou jsem zaspal.
00:16:07Bylo 3. října 86. A já jsem zaspal na tu šichtu.
00:16:11Vzbudil jsem se asi o 10 minut později.
00:16:14A já jsem jezdil stopem pořád.
00:16:16Říkám, ježíšmarjá, já jsem to prošvihl. Byla zima.
00:16:18Vzal jsem si péřovou horolezeckou bundu,
00:16:20protože já jsem byl horolezec tehdy a jel jsem stopem na tu Macochu.
00:16:24A teď jsem přijel stopem na tu Macochu v té péřové bundě,
00:16:27z prachovýho peří, ta perfektně hřála,
00:16:29zima byla strašná.
00:16:31A říkám, a dál už to nejde, protože to je slepá ulice,
00:16:35ale je tam Pustej žleb do toho Sloupu
00:16:37a to se muselo 4 km dojít.
00:16:39Abych na tu šichtu přišel.
00:16:41A říkám, tak si dám tady v bufetu ferneta a půjdu tím Pustým žlebem.
00:16:46A teď si dávám toho ferneta, najednou takhle tlapa na zádech,
00:16:53to byl nějakej kamarád, Laďa, ten lodník z té vodní cesty
00:16:58a říká, nazdar!
00:16:59Pojď, dneska se otvírá otužilecká sezóna,
00:17:03plave se to ve dvou a já nemám parťáka.
00:17:07Já jsem to plaval s nějakým sedmdesátiletým pánem,
00:17:09ten letos umřel.
00:17:11A já nemám s kým to plavat. Pojď se mnou.
00:17:14Jsem se na něj podíval, říkám, jseš normální?
00:17:16Já jsem v péřové bundě, běžím na šichtu do Sloupu
00:17:19a teď fakt, a i kdybych měl čas,
00:17:22tak prostě, kolik to má stupňů, ta voda?
00:17:24Říká, 8. Říkám, ty jsi zešílel? Já že polezu, je tady Venclovský!
00:17:29Je to otvírání otužilecké sezóny! Je 3. října, to je každej rok!
00:17:34Pojď! Já říkám, já stejně nemám plavky.
00:17:36Já ti ustřihnu montérky.
00:17:39On mně ustřihnul montérky, já jsem se nechal ukecat,
00:17:42ty fernety jsme dali asi 4, nebo 5 ještě a teď jsme si, blbci,
00:17:47vlezli do první lodičky a za náma dalších 5,
00:17:49takže jsme vyjeli do těch útrob
00:17:52a tam na tom hastrmanovi seděl ten Venclovský
00:17:54a megafonem to řídil, jako, že všichni to srdíčko,
00:17:58teď se pomalu ponořili, teď to bylo celý osvícený,
00:18:01to je jeskyně, tam byli potápěči, hlídali, kdyby něco.
00:18:04Ten se furt smál! Hulil, čural z lodě do vody,
00:18:08teď ti sportovci v těch gumových čepicích,
00:18:13v těch jarmilkách mu říkali, ty, ty, ty.
00:18:15Říkal, vůbec se, kdybys věděl,
00:18:17co se tady děje, když se zavře ta jeskyně,
00:18:20vůbec nevíš, co se tady děje.
00:18:22A my jsme šli poslední, úplně poslední.
00:18:24On říká, ne, aby sis ovlažoval jako srdce.
00:18:28Normálně se rozběhnem po té lodi a jdeme šipkou do vody!
00:18:32Žádný pomalu! Nic! Rovnou, hned!
00:18:36Tak on zrovna vyhazoval vajgla takhle,
00:18:40v té chráněné krajinné oblasti, tak já jsem tam rychle sáhl,
00:18:44to bylo, jak když na mě sáhne smrt,
00:18:46to srdce jsem tak lehce připravil na to nejhorší, co se může stát.
00:18:51Teď všichni odjeli, Venclovský seděl na hastrmanovi, říká,
00:18:53tak pojďte, pojďte.
00:18:56Říká, 3, 2, 1, teď.
00:18:57Jsme se rozběhli, odrazili jsme se z té lodi,
00:19:00zapadli jsme do Punkvy, osmistupňové.
00:19:03Jsem v životě se neotužoval. Já nenávidím studenou vodu.
00:19:06Já miluju horkou vodu.
00:19:08Jsem tam zahučel do té vody, jsem myslel, že je po mně,
00:19:12že jsem skočil do nějaké, do žiletek, do ledové tříště!
00:19:16Teď jsem vyletěl ven a říkám, plav, vole, plav!
00:19:20Musíš si zachránit život! To bylo šílený!
00:19:23Teď jsem nastavil kraula a oni všichni takhle toho žabáka
00:19:30a řvali, to je teplý letos, to je teplý!
00:19:34A teď já to kormidlo, ten kraul a teď jsem makal, řval u toho,
00:19:39předběhl jsem asi 6 těch párů a oni, nestříkat, nestříkat!
00:19:44Teď já jsem uplaval asi 200 m, to se plavalo 500 m v té jeskyni.
00:19:48To nebylo, že skočíš, vyskočíš a jde se! Ne! 500 m.
00:19:53Jsem doplaval do toho Pohádkovýho dómu,
00:19:55tam bylo takový jezírko a zjistil jsem,
00:19:58že jsem se vůbec nezahřál.
00:19:59Jsem necítil povrch těla.
00:20:01Ale navíc se mi v krku udělala úplně malinká dírka
00:20:05a já jsem přestával dýchat.
00:20:07Tak říkám,, já musím na záda, protože jinak tady chcípnu.
00:20:13Teď ti potápěči na mě koukali, dobrý, dobrý?
00:20:17Já říkám, polib mi prdel, já bojuju o život!
00:20:23Tak jsem lehl na záda, teď jsem tak jako plácal
00:20:26a teď vidím toho Laďu, kterej se smál,
00:20:29takhle mu šly bubliny od toho.
00:20:32A teď v tom Pohádkovým domě to udělalo cink,
00:20:35to tělo se aklimatizovalo a najednou teplo.
00:20:39Najednou jsem ležel v té vodě a říkám, Laďo, mně je teplo.
00:20:43Vidíš, já jsem ti říkal, že to je dobrý! Říkám, výborný.
00:20:47Vyplavali jsme ven, mně se nechtělo z vody, už to zkrátím.
00:20:49Fakt to bylo teplý. Teď tam můj spolulezec tam klepal kosu,
00:20:53koukal na mě, to byla úplná náhoda, že jsme se tam potkali.
00:20:56Říká, co tam děláš? Říkám, já ti to potom vysvětlím.
00:20:59Vylezl jsem z vody ven, do 3 minut zimnice, okamžitě,
00:21:02takhle jsem se třepal, tak do horké vody,
00:21:04naštěstí tam byla sprcha, tak jsem se vysprchoval.
00:21:06A otec mi říkal, teď se dostávám k té pointě, vidíš blbče,
00:21:09kdybys nelezl do té Punkvy, moh jsi mít vlasy!
00:21:17To byla delší historka, no delší! Mám jich ještě pár v zásobě.
00:21:22Vy jste z tý Moravy, to už jste říkal,
00:21:26z vinařskýho kraje.
00:21:27-Z Hustopeče u Brna.
-Z Hustopeče u Brna.
00:21:29Ale vlastně pocházíme z Dubňan, což je u Hodonína,
00:21:33tam se tak zpívá.
00:21:35A vlastně mí rodiče oba pochází z Dubňan a vtip je v tom,
00:21:40to už jsem někde říkal, že oni jsou vlastníci.
00:21:44Mí rodiče.
00:21:45-Vlastníci čeho?
-Sami sobě.
00:21:48Nic moc toho, vlastnili jsme vinohrad,
00:21:50ale vlastně sestřenice, mý babičky byly sestřenice.
00:21:55A děti sestřenic jsou vlastníci.
00:21:58Tzn., jedna krev, v podstatě incest.
00:22:02Pak se divte, že vám slezly vlasy.
00:22:08Za incest se to nepovažuje právě, protože už je to taková větev.
00:22:12Ale vinařskej kraj. Dělal jste do toho vína?
00:22:18Musel jsem dělat!
00:22:19Že jste ho prodával, nebo okopával?
00:22:22Museli jsme dělat všechno.
00:22:24-I prodávat?
-To jsem dělal nejraději.
00:22:27Prodával jste?
00:22:28To jsem chodil barák od baráku, právě na tom Blanensku,
00:22:31protože jsem tam měl svou první lásku,
00:22:33tak jsem na tom Blanensku, což bylo strašně daleko,
00:22:36asi 50 km od Hustopečí, tak tam jsem prodával,
00:22:39barák od baráku jsem prodával víno.
00:22:42Jste vy opravdu odborník, že třeba, víte co,
00:22:46jak se to říká, že Pražákům dají ochutnat todle.
00:22:49Když okoštujete, vy poznáte co je to za víno,
00:22:53jakej svah, jakej ročník?
00:22:57To samozřejmě ne. Protože kdysi se to, kdysi!
00:23:02Ještě za komoušů se to dělalo, že se to dělalo všude stejně.
00:23:08Lidi to posbírali, pomleli, polisovali, stočili,
00:23:14vyčistili, vyfiltrovali, ale nikdo se nějakým řízeným kvašením,
00:23:20ty odrůdy, bylo to takový hodně divoký.
00:23:23Teď ti chlapci dělají neuvěřitelný věci, ti vinaři,
00:23:26mí kamarádi!
00:23:28Mají ty vinifikátory, řízený kvašení,
00:23:31neuvěřitelný věci s tím dokážou udělat,
00:23:33dokážou to zastavit, rozjet,
00:23:35jestli to má hodně zbytkovýho cukru, málo atd.
00:23:38A dělají fantastický vína, specielně bílý teda.
00:23:41To se dostáváme na naprostou špičku,
00:23:43protože to je fantazie.
00:23:45A to vlastně tehdy nějak moc nebylo.
00:23:48Ale celou tu technologii, jak na poli, nebo ve vinohradě
00:23:51anebo ve sklepě samozřejmě znám, protože jsem,
00:23:54otec, my jsme byli 3 synové a my jsme museli chodit makat.
00:23:57Protože on by to sám neudělal.
00:23:59My jsme měli obrovskej vinohrad a museli jsme tam dřít, jak koně.
00:24:02Teď se mí bráchové smějou, protože říkají, ty ses tam nadřel!
00:24:05A já vím, že jsem se tam nadřel!
00:24:08Takže potom jsme skončili někde v nějakým sklepě u Bzence,
00:24:14když jsme byli na vojně a tam byl nějakej veselej soused,
00:24:16nebo to snad byl jeho otec.
00:24:18A říká, co budete pit? Já říkám, tak dej ochutnat.
00:24:23Tož pojď. Tak jsme šli do sklepa a šli jsme sud od sudu.
00:24:26Já říkám, no, to je Veltlín.
00:24:30Vytáhl druhej, no Müllerka, ale ještě tam je trošku jako,
00:24:35ještě není hotovej, ještě je tam perlička trošku.
00:24:41Už se na mě začal dívat.
00:24:42A když jsem nu uhodl asi osmej sud, říká, ty jsi kdo?
00:24:47Já říkám, že jsem z Hustopečí, že k tomu vínu mám blízko,
00:24:51tak jsem mu neuhodl jednu jedinou odrůdu,
00:24:53což bylo Zweigletrebe, protože jsme červený neměli.
00:24:57A tím jsem si ho získal a celej večer mi furt nosil.
00:25:00No, takže jste znalec! Vás nenachytá jen tak někdo.
00:25:03No znalec! Rád piju víno! Ne, že ne!
00:25:08Ale znalec rozhodně nejsem.
00:25:11-Vy jste vystudoval...
-Konzervatoř.
00:25:13Konzervatoř, ale ne pražskou, asi v Brně.
00:25:15V Brně.
00:25:17A jak kluka z vinařský rodiny, kterej okopává ten vinohrad,
00:25:23jak ho napadne, mladýho kluka, že by chtěl bejt hercem?
00:25:27Jste něco viděl?
00:25:28Ne, já jsem od dětství
00:25:31byl takovej klasickej třídní šašek,
00:25:33takže jsem bavil ty spolužáky
00:25:35a vymýšlel neustále nějaký kraviny a fóry.
00:25:38A potom si toho všimla češtinářka a začala se mnou studovat básničky.
00:25:47A já jsem od svých, nevím, páté třídy, šesté třídy do deváté,
00:25:52to je co za věk? 9, 10 let a vejš,
00:25:54tak jsem každej rok vyhrával celostátní ty přehlídky.
00:25:58-V recitaci?
-V recitaci.
00:25:59Já jsem šel okres, kraj, divize, nebo co, pak celostátní!
00:26:04Tam jsem byl nejlepší.
00:26:05A pak jsem byl na nějakým galavečeru. Každej rok!
00:26:09A tím jsem se dostal k ochotnickýmu divadlu,
00:26:10protože tam byl výbornej Jirka Merlíček v Hustopečích,
00:26:13strašně vtipnej člověk a ten dělal ochotnický divadlo.
00:26:17Mí rodiče taky hráli ochotnický divadlo.
00:26:19A potom jsem si vlastně zjistil,
00:26:22že Divadlo na provázku dělá nábor do dětskýho studia.
00:26:26To jsem si nějak zjistil sám,
00:26:28jel jsem tam vlakem sám, ve třinácti,
00:26:31šel jsem na ten konkurz,
00:26:32oni mě vzali a vlastně jsem byl 2 roky v tom dětským studiu
00:26:35Divadla na Provázku, to bylo 78, nebo 79, 80, tak nějak.
00:26:40A pak jsem si řekl, že jako nic
00:26:42a od 7 let jsem nechtěl dělat nic jinýho, než tohle.
00:26:47A nějakou cestičku jste si asi hledal do Prahy, nebo potom...
00:26:51Já jsem tak vymetal takový ty moravský divadla,
00:26:55specielně Ostravu, tam jsem byl 7 let,
00:26:57na což vzpomínám s obrovskou láskou.
00:27:00Protože vy k tomu městu máte taky jistě vřelej vztah.
00:27:03Já jsem tam byl taky, ano. Já jenom 4 roky.
00:27:07-Já 7.
-Vy 7. Ale tak ta Praha?
00:27:11-Jak si vás našli?
-A potom, to byla zase náhoda,
00:27:14protože se tam dělal Šumař na střeše, jako muzikál,
00:27:17kterej dělal Juraj Deák v Ostravě.
00:27:20A když se otvíralo Divadlo na Fidlovačce,
00:27:23tak Tomáš Töpfer chtěl otevřít Divadlo na Fidlovačce
00:27:25právě Šumařem na střeše.
00:27:28Rolí Tevyeho. A začali to zkoušet a Mário Kubec, kterej měl hrát
00:27:32toho Perchika, co jsem hrál já, to je ten revolucionář,
00:27:35kterej si bere tu druhou dceru, toho Tevyeho.
00:27:38Tak na Hradě hrál, seskočil z nějakýho praktikáblu
00:27:44a ve chvíli, kdy seskočil, oni mu zhasli.
00:27:47Takže on neviděl, kde je zem a zlomil si patu.
00:27:50A bylo to 14 dní před premiérou.
00:27:52A protože to dělal stejnej režisér, tak mě zavolali,
00:27:54jestli bych za něj neskočil, já jsem za něj skočil a už...
00:27:57-Už to bylo.
-Už to bylo.
00:27:59-No. Od tý doby jste furt v Praze.
-Od tý doby jsem furt v Praze.
00:28:03To je od r. 98.
00:28:04-Taky jste se oženil v Praze.
-Neoženil, neoženil.
00:28:08V Praze jsem se rozved.
00:28:12Tak já vím, dobře, neoženil, s herečkou jste byl, nebo jste?
00:28:20To už je taky pryč. To už je taky pryč.
00:28:23To už je taky byl...
00:28:25-Aha. Nemám ty čerstvý informace.
-To už není čerstvý.
00:28:30To už je asi 4 roky.
00:28:32A teď mám další partnerku, krásnou Marianku.
00:28:37-A tu jste si vzal.
-Ne, nevzal.
00:28:40Vy se neženíte.
00:28:41Já jsem si vzal tu první ženu, kterou jsem ale neznal.
00:28:44-O tý jsme ještě nemluvili?
-O tý jsme nemluvili.
00:28:47To je totiž strašně zajímavý, jestli nezdržuju.
00:28:52Protože já jsem byl na vojně před revolucí.
00:28:55A oni vyhlásili, že ženatí, céčkaři a sociálky
00:28:58jdou domů po roce a půl a ten zbytek zůstává.
00:29:01Diskriminační prostě. Já jsem tam byl na 2 roky.
00:29:03A říkám, ty vole, já tady nebudu, já jdu domů!
00:29:06Tak co já udělám? Tak se vožením!
00:29:08Tak jsem obtelefonoval 5 kamarádek a říkám, hele, já si tě vezmu,
00:29:11je to jen papírový, pak rozvod, jde jen o papír.
00:29:15Jo, jasně. V pohodě. Za tejden všech 5 řeklo ne.
00:29:18Že partneři, když to slyšeli, řekli jestli jsou normální,
00:29:21že jedině přes jejich mrtvolu.
00:29:22-Každá s někým chodila prostě.
-A řekli ne!
00:29:25-Fikťák prostě! Jako v Koljovi!
-Fiktivní! Tak to mě potkalo.
00:29:32A já už jsem měl termín svatby, místo, všechno
00:29:34a neměl jsem nevěstu.
00:29:37A jel jsem na služební cestu do Olomouce,
00:29:39kde jsem byl před vojnou, rok jsem byl v olomouckým divadle.
00:29:42A teď jsem s kamarádem, říkám, ty vole, mně jede za půl hod. vlak!
00:29:46Nevěstu! Potřebuju nevěstu! Říká, já nevím, kdo by si tě vzal.
00:29:51Jedině Simona Hradilová. Říkám, kdo to je?
00:29:53To je taková fajn holka. Kde ji najdu? Nevím. To je výborný!
00:29:57Já se jdu vyčurat.
00:29:58A šel jsem po chodbě a po chodbě šla ženská,
00:30:00ve 3 hod. odpoledne v divadle, kde nikdo nikdy není.
00:30:03A říkám, nejmenuješ se náhodou Simona Hradilová? Říká, jmenuju.
00:30:05Říkám, no tak, to mám štěstí, to je supr.
00:30:10Já si tě potřebuju za 3 týdny vzít. Jo, v pohodě.
00:30:13-Normálně, nerozhodilo ji to?
-Není problém.
00:30:16Říkám, počkej, to už mi řeklo 5 před tebou, že není problém.
00:30:19Ne, v pohodě, kdy to je, kde to je, co potřebuješ?
00:30:22Říkám, občanku, že bych si opsal. Jo, tady to máš. Zapsal.
00:30:25Tak v 11 za 3 tejdny. Přijela.
00:30:28Vy jste se celý ty 3 tejdny neviděli?
00:30:30Neviděli!
00:30:32-Aspoň na průbu, když si někoho...
-Ne, žádnej průboj nebyl!
00:30:35Ne průboj! Myslím na průbu, jako na zkoušku jsem říkal!
00:30:40-Ne, ne!
-Zprubovat nevěstu!
00:30:43Já jsem vlastně čekal, čekal jsem na tom úřadu
00:30:45a nevěděl jsem, jestli přijde, nebo nepřijde.
00:30:47To jsem nevěděl. A ona přišla.
00:30:49Vzala si s sebou šaty z operety, s takovým boa, takový klobouk.
00:30:55A oni nás oddali. A my jsme se strašně smáli,
00:30:57že jsem nemohli říct ano.
00:31:00My jsme dostali záchvat smíchu. On začal povídat takový kraviny.
00:31:03Vaše děti se budou jmenovat Nečas, Nečasová.
00:31:07Teď řekli, že jsme znesvětili úřad, že to je celý fraška.
00:31:11-Že jste se smáli.
-Smáli.
00:31:13Protože se všichni tam smáli.
00:31:14Říkám, já vím, dejte mi ten oddací pap..., ten list,
00:31:18ten já potřebuju!
00:31:20A zbytek mě nezajímá.
00:31:21Takže jsem to přivez, oni řekli, koho jste si vzal?
00:31:23Říkám, nevím, počkejte, jo, nějaká Hradilová! Kdo to je?
00:31:27Nevím. Jste normální? Říkám, pustíte mě domů? Jo, pustíme.
00:31:30Tak mě pustili. A za 10 měsíců ona volala, co bude s rozvodem.
00:31:34Já říkám, jo, já mám teď před premiérou, potom to uděláme.
00:31:37A tak já přijedu se podívat.
00:31:39Přijela se podívat, jsme spolu začali chodit.
00:31:41Za půl roku jsme se brali v kostele a máme 24letýho kluka!
00:31:53Napodruhý jste se vzali, tak to je krásný.
00:31:56Tak co teďka točíte? To je moje standardní otázka.
00:31:59Ptám se herců, co ještě neodvysílanýho, třeba televizního,
00:32:03nebo film nějakej, nebo co vás čeká teďka v tomto roce!
00:32:08-V tomto novém.
-V tomto novém roce nevím.
00:32:11Nevím nic, pořád jedu takovej ten nekonečnej seriál
00:32:16na jiné televizi, ten běží pořád, v loňském roce, v tom 2017
00:32:22jsem natočil film Bikeři, kterej šel do kin.
00:32:26O kolech a mladýchlidech,
00:32:28aby se dostali od počítačů ke kolu.
00:32:31To byla taková nejstěžejní věc v tom roce, jako film.
00:32:37Já za sebe můžu říct, ať už natočíte cokoliv,
00:32:42seriál, nebo film, pro mě,
00:32:45protože jsem fanoušek seriálu Okresní přebor,
00:32:49vždycky už zůstanete Matěj...
00:32:53-Luboš!
-Luboš Matějka!
00:32:57-Majitel Houslice.
-Slavoj Houslice.
00:33:03Podvodník.
00:33:04Teď, když, ještě mám vsuvečku malinkou.
00:33:08Vsuňte, vsuňte.
00:33:09V tom mým posledním díle, což byl myslím 15.,
00:33:12jak mě tam honěj ti policajti po těch Houslicích.
00:33:16Tak já jsem běhal pořád, po mostě, po ulici a tak.
00:33:20Teď běžím už asi 3. nebo 4. obraz,
00:33:23teď ten Honza Prušinovskej sedí u toho monitoru a říká,
00:33:27hele, není třeba ten běh dělat zbytečně komediálně.
00:33:33Normálně běžíš o život! Nemusíš ten běh nějak karikovat.
00:33:39Já říkám, ty vole, já nic nekarikuju,
00:33:41já běžím o život!
00:33:43Já už jinak běžet nemůžu! Já mám utržený kolena obě, že jo.
00:33:48On říká, tak se pojď podívat.
00:33:50Teď já jsem se podíval a říkám, no tak to je katastrofa.
00:33:53-Ono jako, mně to tak nepřišlo.
-Ne?
00:33:55-To nebylo nic komickýho.
-Dobrý to bylo?
00:33:57Utíkal jste prostě před kriminálkou!
00:34:00To se běhá komicky!
00:34:02-Mně se to líbilo.
-Jo?
00:34:04Ještě zejtra si to pustím! Pavel Nečas!
00:34:17Jdu na kravičku! To nejsou skvrny, to je design?
00:34:24Skvrny! Po kom by to asi měly bejt skvrny?
00:34:29To tady ještě nikdo neřek teda! Tolik lidí v tom sedělo!
00:34:35-Tolikož kravička!
-Hou, malá, hou!
00:34:38Přátelé, s naším dalším hostem, řekl bych, vplujeme do světa hudby.
00:34:45Do světa klasické hudby, protože naším hostem je,
00:34:49a podle mnoha odborníků v současné době jedna z nejlepších,
00:34:54ne-li úplně nejlepší hornistka!
00:34:59Kateřina Javůrková!
00:35:12Posaďte se u nás. Já si doteď nejsem jistej
00:35:15a vy mně to vysvětlíte.
00:35:17Vy hrajete na hornu, ale taky se tomu říká lesní roh.
00:35:21-Co je správnější?
-Správnější je asi lesní roh.
00:35:25-To je takovej oficiální název.
-Oficiální je lesní roh?
00:35:29Ale to je moc dlouhý, takže horna je takový jako...
00:35:31A hlavně, jak by to bylo, hraju na lesní roh, jsem hornistka.
00:35:36-Nebo lesní rohat...
-To je pravda!
00:35:42-A to je asi ten důvod.
-Kvůli tomu skloňování!
00:35:45Asi kvůli skloňování.
00:35:46Ale vy mezi sebou tomu říkáte jak chcete.
00:35:50Já jsem si myslel, jestli třeba lesní roh se neříká jen,
00:35:52když trouběj to halali?
00:35:55Víte, jdou myslivcům...
00:35:58Lesní roh, horna, konev tomu taky, konev.
00:36:03-Jak?
-Konev.
00:36:05Mezi váma. Chodíte někdy troubit myslivcům to halali?
00:36:11-Jako vypomoct třeba.
-Oni si to většinou uměj sami.
00:36:15Dobře, tak jako onemocní, nebo ožere se jeden.
00:36:19To musí být taky stálej počet, ne?
00:36:22Nikdy jste netroubila?
00:36:23-Jo, troubila, troubila.
-Troubila jste na honu?
00:36:26Jo, to je sranda.
00:36:28A víte, že já vůbec nevím, proč se tam troubí?
00:36:32To vyplaší ty zajíce, nebo co?
00:36:35To je taková tradice, dřív fungovaly ty horny takhle.
00:36:39Protože dřív, že jo, lítali ti myslivci po lese.
00:36:44Oni byli daleko od sebe a teď, když někdo něco chytil,
00:36:48tak jak si to řekli?
00:36:50-Jak, chytil?
-No něco!
00:36:53Tak chytil jelena, srnku, nebo chtěl jít domů!
00:36:56Anebo chtěl jít domů.
00:36:57Oni chytaj po lese za rohy jeleny? Já myslel, že se to střílí!
00:37:04Ale teď jste mě znejistěla! Já jsem na honu nikdy nebyl!
00:37:09Jestli to je, jak říkáte, že se rozeběhnou po lese
00:37:12a chytaj buď za uši zajíce, nebo za parohy jeleny?
00:37:17Hele a není to jako "troubil" pejorativní výraz?
00:37:21Že se jako troubí? Na to se hraje!
00:37:24-Jaký výraz?
-Troubit. Na hornu se troubí?
00:37:27Na hornu se troubí. Troubí. Na hornu se nehraje.
00:37:31Aha! Já jsem to zkoušel, jsem měl spolužáka,
00:37:32jsem zkoušel zatroubit,
00:37:35u toho je třeba vydat poměrně velkej tlak.
00:37:39Jak jsem zabral, tak to vyšlo úplně někudy jinudy.
00:37:52Pavle, já jen, abyste věděl,
00:37:54zabrousili jsme do světa vážné hudby.
00:38:00-Proto se na to začalo hrát v lese.
-Proto se na to začalo hrát v lese.
00:38:03-Pak až v koncertních sálech.
-Proč? Proč se na to začalo hrát?
00:38:09Ale tak, proč se na to vůbec hrálo.
00:38:12To se hrálo proto, že jak jsem říkala,
00:38:13jak stříleli ty zvířata
00:38:17anebo třeba někdo se rozhod, že už chce jít domů,
00:38:20že už konec, tohle, tak jak si to řekli?
00:38:23A oni právě nosili tyhlety horny, takový jen zatočený roury,
00:38:28nebo vlastně tehdy úplně kravský rohy třeba.
00:38:31Něco, na co se dalo troubit.
00:38:33A to mělo tehdy hrozně ten zvuk dalekej.
00:38:36To bylo slyšet po celým lese. A teď, oni měli různý signály.
00:38:40A jeden signál třeba znamenal, chytil jsem jelena,
00:38:42druhej signál znamenal...
00:38:44-Ne, chytil.
-Dobře.
00:38:47Chytil jsem vši.
00:38:55Nebo konec, pauza, přestávka. Na každej ten povel měli signál.
00:39:02A oni je znali. Takže když někdo něco zatroubil,
00:39:04tak všichni věděli, co ten druhej chce.
00:39:08A proto se na to začalo vlastně hrát.
00:39:11Lesní roh. Proto je lesní roh.
00:39:13Dobře, tak to jsem jen tak, jestli jste náhodou nešla...
00:39:17Byla, ale mně to úplně nejde, takhle v tom lese.
00:39:22Jasně. Tak já musím říct, co jsem doteď neřek,
00:39:25že vy jste členkou České filharmonie.
00:39:30Já myslím, že nic vejš už není.
00:39:32Možná Londýnská filharmonie nebo Newyorská filharmonie.
00:39:36Ale u nás je Česká filharmonie nejvíc?
00:39:39Určitě jo.
00:39:40Kolik vás je hornistek v Český filharmonii?
00:39:42-Dvě.
-Tak to vidíte. A zbytek?
00:39:45-Zbytek samí chlapi.
-Samí chlapi.
00:39:47Ale divný je, že teď vlastně
00:39:51všude na těch školách jsou samý holky.
00:39:55Ale všude! Tam je třeba třída 15 lidí,
00:39:58co se vzdělávají na lesní roh a tam je jeden kluk!
00:40:02A ještě ke všemu, za mého studia to byl Mongol.
00:40:06-Mukl?
-Mongol!
00:40:10Já myslel mukl! Chodí z kriminálu na konzervatoř.
00:40:15Mongol! Jako národností! Ne postižením! Národností!
00:40:20Ale s tím postižením.
00:40:25Ten Mongol odešel dřív než já
00:40:28a přišel tam kluk, který měl 6 prstů na jedný ruce.
00:40:36To je Matěj, to je strašně fajn kluk.
00:40:39A to bylo úžasný.
00:40:41A lesní roh má 6 klapek, nebo co?
00:40:43Ne, on to měl zrovna v tý, jak si to strkáme do tý díry.
00:40:49Nevím, co si strkáte do díry. To musíte nám vysvětit!
00:40:54My jsme laici! Pokud jde o lesní roh,
00:40:56tak jsme nepopsanej list!
00:41:00On šel proto na hornu, že měl 6 prstů?
00:41:03Ne, to ne! Ale na klavír ho nevzali!
00:41:11A kterej měl navíc, palec, nebo malíček?
00:41:13Takový, jak jsou uprostřed ty prsty, tak tam měl prostě 4.
00:41:17Ale to jste nepoznal! Takhle jako kdyby to bylo.
00:41:22-On jich tam měl 5.
-Vy máte 4.
00:41:27-Vy tam máte 3 teda!
-Jako 2 prostředníky.
00:41:32Neměřte si to s Pavlem!
00:41:35Pavle, teď jen zdržujete
00:41:38vážnou debatu s českou filharmonistkou
00:41:43a ještě blbě slyšíte a my vám to musíme překládat.
00:41:48Nemusíte se k němu točit.
00:41:52Ale vy jste to řekla jen jako kuriozitu, že chlapi...
00:41:56Nestudujou.
00:41:58-Jak si to vysvětlujete?
-To já vůbec nevím.
00:42:00-Že holky choděj na hornu.
-Ale holky jsou teď všude.
00:42:04-To je pravda.
-Všude ve všem.
00:42:08Přemnožený myslíte, jo?
00:42:10Ne, ale na takových pozicích, kde by to člověk dřív nečekal.
00:42:13Tam jsou teď ženský všude.
00:42:15A my jsme si s tou mojí kolegyní z filharmonie,
00:42:17jak jsme tam ty 2 holky
00:42:19a teď vidíme, jak vždycky s každým dalším konkurzem
00:42:23přijde zase baba!
00:42:25A my jsme si řekly, ty, Káčo, čoveče,
00:42:27jestli přijde do horen ještě jedna, tak já to balím, čoveče.
00:42:31To už přestává legrace.
00:42:36Já mu to pak převyprávím. Vy si tam připadáte jako solitéry?
00:42:42Protože to bylo vlastně vždycky, já jsem zvyklá odmalička,
00:42:46nebo co hraju už někde v orchestru,
00:42:49tak člověk je pořád mezi těma chlapama.
00:42:51A člověk je zvyklej na tu společnost pánskou
00:42:57a teď jsou tam víc a víc ženský.
00:43:00A já se úplně děsím, že třeba za 20 let se to obrátí.
00:43:04Nás je tam teď 15 holek. A 110 chlapů.
00:43:09-Tak nějaký houslistky taky, ne?
-To beru i s tím.
00:43:14Kolik je nás? 17? 17 tam je myslím.
00:43:16V celý Český filharmonii. To je dobrý. To je super.
00:43:21Ale vlastně každej rok to přibývá.
00:43:25Já bych ještě zmínil, že vy to máte,
00:43:29nechci říct půl na půl, vy jste profesionálka,
00:43:32hrajete na hornu, ale vy prej jste taky výborná,
00:43:34to se v muzikantských kruzích rozkřiklo,
00:43:38že jste výborná cukrářka!
00:43:39Ne, že kuchařka! Ale vy pečete dorty!
00:43:44Víte, jak se to proláklo?
00:43:45Že vy jste upekla nějakej úžasnej dort,
00:43:49kde jste udělala figurky, já nevím z čeho, z marcipánu.
00:43:53Celou Českou filharmonii! Že jo? Jeden velkej dort i s dirigentem!
00:44:00Kolik vás je ve filharmonii?
00:44:02Podle toho dortu 123 i s dirigentem.
00:44:04123! A každýho toho hráče vy jste na tom dortu udělala!
00:44:09To jako, ne, že s housličkama!
00:44:12Ale i podobu toho autentickýho hráče!
00:44:19Jak k tomu vůbec došlo?
00:44:21Nebyl ten spodek už zkaženej? Než se dodělal ten vršek?
00:44:26To se muselo dělat naopak právě! Takže možná oni byli zkažený!
00:44:30Ne, to nebyly!
00:44:32Teď jsem vás zase já neslyšel! Čili, na Pavla se vykašlete!
00:44:37On vám to bude jenom... Čili!
00:44:40No, náš pan, teď už, bohužel, bejvalej šéfdirigent
00:44:44Jiří Bělohlávek, pan Bělohlávek měl krásné výročí, 70. narozeniny.
00:44:50A byl takovej velkej mejdan.
00:44:54A teď nějaký holky z orchestru přišly,
00:44:57že bysme měli, jako orchestr mu dát nějakej dar.
00:45:02Něco. A že je napadlo, jestli bych neupekla velkej dort.
00:45:07Teď nějakej kolega, myslím, že to byl klarinetista a ten přišel
00:45:11a jen tak ze srandy říkal,
00:45:13hele, Káťo, tak udělej celý pódium Dvořákovky
00:45:18a na to dej všechny figurky, jako nás.
00:45:21A já jsem řekla, no, to víš, že jo! To je super nápad!
00:45:25A teď to bylo nějak 3 tejdny předtím.
00:45:28-3 tejdny jste měla na ten dort?
-3 tejdny.
00:45:31Já mám skvělou kamarádku,
00:45:32která mi pomáhá občas s těma dortama
00:45:35a tak jsem jí ještě ten večer volala a říkám,
00:45:37hele, tady je takovej problém vlastně teď už.
00:45:41Nápad.
00:45:43Já do toho půjdu, jen když do toho půjdeš ty se mnou.
00:45:47Tak ona říkala, se chvilku rozmýšlela.
00:45:49Jo, jdu do toho, ale okamžitě přijeď,
00:45:51teď hned musíme začít makat.
00:45:53Ještě opravdu ten večer jsme se sešly
00:45:55a 2 tejdny jsme vyráběly ty muzikanty.
00:45:59To bylo zajímavý. Já jsem tam hrála 3 roky.
00:46:01A zjistila jsem, že spoustu lidí neznám.
00:46:08-Protože máte k sobě daleko!
-Máme!
00:46:12Kolikrát na tom pódiu, já chodím jedněma dveřma
00:46:15a tam jsou ještě druhý dveře a já sedím hned u těch dveří.
00:46:19A třeba až po tejdnu zjistím, jé, čau! Ty hraješ taky?
00:46:27Že jsem prostě jako, teď jsem měla ty jména a fotky,
00:46:31tak to bylo super.
00:46:34Od tý doby to samozřejmě vím.
00:46:35-Kdo je kdo.
-Kdo je kdo.
00:46:37A teď jako říkáte, člověče, tys mě vůbec nepozdravil včera.
00:46:43Máte to v těch rukou. Máte tu moc!
00:46:49Zapíchat ty jehličky! A jedem!
00:46:52A to se mi stalo, jsem udělala jednoho kolegu,
00:46:55a ten byl už hotovej.
00:46:57A druhej den přijdu do filharmonie a on se ostříhal!
00:47:03Anebo jeden tejden předtím si zlomil nohu.
00:47:07Ale to bylo super. Tak jsem mu vyměnily botu, daly jsme tam sádru.
00:47:11A kamarádka mu udělala berli.
00:47:13A teď už byla ta akce, se to předalo všechno
00:47:16a on přišel a říkal, o tý berli přišel a říkal,
00:47:20no, to jste udělaly dobře, ale já to mám na levý, víš?
00:47:26-To je hezký. Každej se poznal.
-Každej se poznal.
00:47:29To bylo hezký.
00:47:31-Pan dirigent měl asi radost.
-Pan dirigent měl radost velkou.
00:47:35Pro mě, zvlášť teď, je to takovej úplně nestandardní zážitek.
00:47:43To jste hned nakrojili při to mejdanu?
00:47:45-Jsme hned nakrojili.
-Jak dlouho se to jedlo?
00:47:47To jako každej muzikant sežral sebe?
00:47:50No! To jsou samožerové prostě.
00:47:55Mluvit s váma o tom, jak jste výborná hornistka
00:47:59a neslyšet to, já mám pocit,
00:48:02že jste nějakej nástroj s sebou přinesla.
00:48:04Určitě by to diváci přivítali, kdyby vás, já nevím,
00:48:07nějakou etudičku, nebo něco, že byste zahrála.
00:48:09Abysme to ocenili. Teď už víme, že jste výborná cukrářka!
00:48:13Tak jako, slyšet vás zahrát,
00:48:14to by byla taková hezká tečka za tím dnešním večírkem.
00:48:19Šlo by to?
00:48:21Já jsem něco jako přinesla. Já nevím.
00:48:23Přinesla jste něco! Já dám jen pokyn!
00:48:25Můžete přinést tady Kateřině, jdu naproti!
00:48:29Bude hrát na dort?
00:48:36-Jo, tak já vám...
-Přinesli hadice, místo horny!
00:48:39-To je vaše?
-A vaše! Jsou dvě.
00:48:44-Moje? Jako moje?
-Moje je ta červená.
00:48:47-Já jsem na hornu v životě...
-Bacha, ať nedopadnete jako já!
00:48:55Nevím, co tím sledujete.
00:48:59Já jsem si říkala, proč vám budu nosit hornu,
00:49:02když vám můžu přinýst tohle, to si můžete odnýst,
00:49:05můžete na to cvičit doma.
00:49:06-Protože dneska už něco tak...
-Já z toho nevyloudím nic.
00:49:09To vyloudíte. To si můžete i doma vyrobit.
00:49:13-To je normálně z hadice.
-Vidím, že to je zahradní hadice.
00:49:16To je princip tý horny. To je vždycky nějaká roura.
00:49:22Do který tak jako prskáte a ono to z toho...
00:49:26A když máte korpus, tak to je ozvuk,
00:49:28můžete třeba trychtýř použít.
00:49:31Tak zkuste zahrát. Není to sice horna teda.
00:49:34(troubení)
00:49:46-Vy hrajete opravdu ve filharmonii?
-No.
00:50:00Je to k nevíře a budeme mít konkurz za 2 roky.
00:50:03Když budete trénovat, tak tam budeme sedět vedle sebe.
00:50:07To vypadalo, že jste nám odtroubila večerku.
00:50:09Tak to zkuste!
00:50:11-Jako, že do vašeho?
-Ne, do svýho!
00:50:13-Tak já nevím.
-Máte to obráceně.
00:50:16-To se drží takhle jako.
-Cože?
00:50:17-Já jsem levák.
-To nevadí.
00:50:24Jak to mám nastavit? Kam to bude odtejkat?
00:50:31Ono to chvilku potrvá, než to bude odtejkat.
00:50:33Cože?
00:50:38Dobře.
00:50:42Zkuste si to nanečisto nejdřív. Nejdřív bez toho.
00:50:46Zkuste takový... (prsknutí) Jako takový...
00:50:51No! No, no, no!
00:50:57(pokusy Karla Šípa) Už to skoro bylo.
00:51:10A pojďte si dát na závěr nějakej duet!
00:51:17Výborně!
00:51:22Kateřina Javůrková! Děkuju! Výborně!
00:51:29Přátelé, jsem rád, že jsme ten dnešní večer zakončili hudbou,
00:51:36to je vždycky ozdobou tohoto programu,
00:51:38takže mně už nezbývá nic jinýho,
00:51:40než vám poděkovat za vaši pozornost.
00:51:43A poděkovat především dnešním hostům, kterými byli:
00:51:46Pavel Laube, Pavel Nečas, Kateřina Javůrková!
00:51:57Děkujeme, na shledanou!
00:51:59Skryté titulky Eva Svobodová.
Zábavná talk show Karla Šípa. Režie M. Čech
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2018 | English | 7
