Dokument o dirigentovi Stavovského divadla, autorovi první české opery, české národní hymny a době, v níž žil (2005). Scénář a režie P. Ruttner
00:00:02 - SPUSTILA HUDBA -
00:00:49 Asi proto, že odvaha mládí nechybí, vyzval jsem i já osud svůj k měření
00:00:55 vlastních sil.
00:01:19 Velice záhy, stržen proudem vlasteneckého nadšení k pěstování
00:01:24 jazyka českého, vrhal jsem se často bez příprav do úkolů
00:01:27 nových a neznámých.
00:01:30 Na konci studia práv podlehl jsem zcela vášni pro divadlo a hudbu.
00:01:42 Není divu - zpíval jsem, korepetitoval, dirigoval i skládal.
00:01:52 - HRAJE HUDBA -
00:02:02 Třicet let jsem byl kapelníkem Stavovského divadla.
00:02:14 Po náhlém, vynuceném odchodu z místa 1. kapelníka
00:02:18 i kritika mně nepříliš nakloněná nazvala toto období zlatou érou
00:02:24 pražské opery.
00:02:31 Chystá se otevření nového českého divadla - Prozatimního.
00:02:40 Je velkou troufalostí doufat, že své zkušenosti uplatním
00:02:45 opět v Praze?
00:02:49 - HRAJE HUDBA -
00:03:08 V Praze mne odmítli, v cizině přijali.
00:03:18 Ani největší úspěchy a sláva tam mne však nemohou uchránit
00:03:22 před neodbytnými vzpomínkami a otázkami.
00:03:26 Za 60 let života se jich vrací hodně.
00:03:30 Neuvádějí mě do příliš velkých rozpaků ani výčitek,
00:03:35 spíše umocňují trvalý stesk a nekončící touhu po rodině,
00:03:41 dětech, po domově...
00:04:16 V Osicích u Hradce Králové jsem poprvé hrál veřejně.
00:04:21 V osmi letech na faře, před ctihodným pánem,
00:04:25 panem děkanem Kuchyňkou.
00:04:27 Otec byl v Osicích varhaníkem a na místní škole kantorem.
00:04:33 Tam jsem se taky narodil. V roce 1801 - v červnu.
00:04:37 A to byl můj první, nejradostnější domov.
00:04:54 České země zůstávají na počátku 19. století více než 250 let
00:04:59 trvalou součástí habsburské monarchie.
00:05:03 Hospodářské a společenské poměry se zdají být ustálené,
00:05:08 mezilidské vztahy poklidné až idylické.
00:05:12 Každý zná svoje místo, svoji úlohu ve společnosti,
00:05:16 zná i svou hodnotu.
00:05:20 Oddanost Bohu a církvi je samozřejmostí, králi a císaři
00:05:24 ve Vídni tou nejvyšší ctností.
00:05:29 V čase ohrožení země a státu se nazývá rakouským vlastenectvím.
00:05:40 Francouzský císař Napoleon dobývá Evropu.
00:05:43 Po menším střetu u Hradce Králové dochází k rozhodující bitvě
00:05:47 tří císařů u Slavkova.
00:05:56 Francouzský císař obsazuje Vídeň.
00:06:05 Porážka Napoleona u Moskvy r. 1812 zastihuje tehdy už 11letého
00:06:10 Františka Škroupa v Praze.
00:06:15 Protože jsem dobře zpíval, otec souhlasil s doporučením
00:06:19 i finanční podporou pana děkana Ignáce Kuchyňky a svolil,
00:06:23 abych šel na studia do Prahy.
00:06:34 Tam jsem byl rok vokalistou na kůru Chrámu Matky Boží před Týnem.
00:06:39 Pod vedením pana regenschoriho Františka Xavera Parche.
00:06:44 - ZPĚV -
00:07:12 Další rok jsem zpíval v Loretě u pana Františka Štrobacha.
00:07:18 U něho jsem poznával hudbu církevní i světskou.
00:07:22 Zvláště skladby slavného Wolfganga Amadeuse Mozarta.
00:07:30 Na podzim roku 1814 ctihodný pan děkan Kuchyňka zemřel
00:07:35 a já opouštěl Prahu s několikanásobnou lítostí.
00:07:45 V Praze dokončil F. Škroup hlavní školu, ze které měl
00:07:49 přestoupit na gymnázium.
00:07:53 Motivy otcova rozhodnutí vzít syna ze studií v Praze
00:07:57 byly zřejmě finanční povahy.
00:08:08 Nakonec přece jen posílá nadaného chlapce na gymnázium
00:08:11 do blízkého Hradce Králové.
00:08:24 Tam se čerstvý 13letý gymnazista stačí zapsat
00:08:28 ještě do zimního semestru.
00:08:47 V Hradci nachází osobní podporu i příležitost pokračovat v hudebním
00:08:52 vzdělávání u otcova přítele, regenschoriho při chrámu sv. Ducha
00:08:56 Františka Volkerta.
00:08:59 Byl to autor řady církevních skladeb s výraznými operními vlivy.
00:09:04 V mládí býval totiž zpěvákem pražské Italské opery.
00:09:08 Co později umí Škroup z harmonie, modulace, kontrapunktu,
00:09:13 to získává od něho.
00:09:20 Vnímavé mládí se pohybuje v pozoruhodném duchovním prostředí
00:09:24 jezuitské obrozenecké tradice.
00:09:27 Na stejném gymnáziu studoval Václav Hanka, horlivý filolog
00:09:31 slavista, literát a geniální falzifikátor.
00:09:35 Autor mj. rukopisů Královédvorského a Zelenohorského či Libušina soudu,
00:09:41 inspiračních pramenů malíře a grafika A. Machka
00:09:44 k sérii grafických listů Z českých dějin.
00:09:53 Na teologickém ústavu v balbínovské tradici
00:09:56 působí profesor bohomluvectví pastýřského a literatury české
00:10:00 Josef Liboslav Ziegler.
00:10:03 Dvakrát ročně pořádá v dvojjazyčné formě veřejné české deklamace.
00:10:09 V semináři i divadle.
00:10:25 Štafetu jezuitské obliby výpravných scénických her přebírají ochotníci.
00:10:31 Hrají se německé veselohry a frašky se zpěvy.
00:10:43 Na prvním českém představení veselohry Jana Nepomuka Štěpánka
00:10:47 "Jak to dopadne" podílejí se vydavatel, knihkupec a mecenáš
00:10:51 Jan Hostivít Pospíšil...
00:10:55 gymnazisté Antonín Jaroslav Puchmajer a samozřejmě F. Škroup.
00:11:01 K nim se posléze přidává čerstvý profesor hradeckého gymnázia
00:11:06 Václav Kliment Klicpera.
00:11:17 Nadšení pro znovuzrození a pěstování jazyka českého
00:11:21 spojují vlastenci nejen s divadlem,
00:11:24 ale i s obdivem k venkovu, k české krajině.
00:11:27 V ní hledají inspiraci, citový vztah k historizujícím příběhům,
00:11:32 mýtům a legendám.
00:11:36 A čerstvý maturant hradeckého gymnázia F. Škroup,
00:11:40 vyzbrojen tímto nadšením, odvahou a vůlí k činu,
00:11:44 vrací se na podzim r. 1819 do Prahy studovat na univerzitě práva.
00:11:56 Jako nemajetný student si přivydělává kondicemi.
00:12:00 Stává se učitelem hudby v rodině kupce Ziegela a důvěrně poznává
00:12:04 atmosféru pražského biedermeieru.
00:12:07 V jejím duchu skládá i první písničky. Německy.
00:12:10 - UKÁZKA -
00:13:00 A protože se v Praze čím dál víc mluví i píše česky,
00:13:04 česky začínají zpívat i děti Zieglovy.
00:13:09 - UKÁZKA ZPĚVU V ČEŠTINĚ -
00:13:12 Jak potok se valně vine, kol tvé mladosti, růže, ty,
00:13:17 ach, ať tvůj život ti plyne k spokojenosti na zemi.
00:13:27 Písnička, drobná skladbička, jsou nejhezčím dárkem ratolestí
00:13:31 k narozeninám některého z rodičů.
00:13:34 - ZPĚV -
00:13:35 Blaho hojné buď ti dáno, jaký člověk toběž dá,
00:13:47 blaze nám-li jen je přáno srdce tvé a láska tvé
00:14:01 srdce tvé a láska tvá.
00:14:09 U rodiny Ziegelů jsem našel útočiště a tak trochu druhý domov.
00:14:15 Na celých 6 let mých univerzitních studií.
00:14:22 Je mu 21 let, když poprvé vstupuje na prkna Stavovského divadla.
00:14:28 Jako student práv to má přes ulici.
00:14:31 Schopný baryton využívá příležitosti - stává se členem
00:14:36 německého operního sboru.
00:14:51 Záhy se vypracovává na sólistu kratších rolí, jako Liborina
00:14:55 v "Čarostřelci" nebo Otavia v "Donu Juanovi".
00:14:59 Má odvahu i k lehčím tenorovým partům.
00:15:10 V ochotnickém představení českého překladu zpěvohry Josefa Weigla
00:15:13 "Rodina Švejcarská" na scéně Stavovského divadla
00:15:17 zpívá úlohu Pavlíka. Zpěvohru sám studuje a řídí.
00:15:22 Premiéra se uskuteční 28. 12. 1823.
00:15:37 - OPERNÍ ZPĚV -
00:16:33 Reakce publika i kritiky jsou nečekané.
00:16:37 "Nemohu vám vysloviti, jak nás Rodina Švejcarská
00:16:41 všechny okouzlila. Veliká částka nás plakala radostí."
00:16:48 "Znám vás nyní, otce radosti! To byl oučinek tvůj,
00:16:51 rozmilá mluvo naše, to byl oučinek lásky k tobě."
00:16:57 "Operami a zpěvem vůbec tuším nejlépe se nám podaří mateřštinu
00:17:01 naši u vyšších v oblíbení uvésti.
00:17:05 I sami Němci pociťují přednost zpěvu českého nad německý."
00:17:12 Když se Jan Nepomuk Štěpánek ujímá vedení Stavovského divadla,
00:17:17 ustanoví, "aby napříště přijímáni byli ke Stavovskému divadlu
00:17:20 jen herci a pěvci obou zemských jazyků znalí".
00:17:49 "Naši mladí Čechové nyní o samých operách českých mluví."
00:17:55 A jazyk mateřský, co hlavní atribut novodobého národa, dostává
00:17:59 další impuls. Tříbí se názory na pravopis, stavbu vět,
00:18:04 významové odstíny slov, gramatiku.
00:18:07 Řeší se prosodické spory.
00:18:11 Účastní se jich všichni, kdo v literatuře něco znamenají.
00:18:29 "Jest pro pány spisovatele velmi chvalitebné, že překládáním cizích
00:18:33 zpěvoher v jazyk vlastenecký podnikají.
00:18:35 Ale žádoucí věc ještě jest, abychom také původní zpěvohry měli.
00:18:41 V těch by se zajisté libozvučnost jazyka našeho vyjeviti mohla."
00:18:51 Zpěvohra dostává punc nejvyšší formy národního umění.
00:18:56 Ale ani uznávané skladatelské osobnosti na výzvu nereagují.
00:19:04 Zájem odborné veřejnosti se soustředí na cvičitele
00:19:07 české zpěvohry.
00:19:09 Časopis Českého muzea napíše, že "F. Škroup se zvláště oučinlivým
00:19:14 prokazuje, zastává osobu kapelního mistra při cvičeních
00:19:19 a při opakování zpěvoher českých".
00:19:23 A přičinlivý Škroup nabídne Chmelenskému námět "Dráteníka"
00:19:28 a vyzve ho k napsání libreta. Sám se nabídne ho v hudbu uvésti.
00:19:36 - UKÁZKA -
00:21:17 Úspěch? Nečekaný. A rozhoduje o Škroupově budoucnosti.
00:21:23 J. N. Štěpánek nabídne čerstvému 26letému právníkovi hned po promoci
00:21:29 místo 2. kapelníka Stavovského divadla.
00:21:32 Z F. Škroupa se stává hudebník z povolání.
00:21:38 Bylo to osudové rozhodnutí, ale neváhal jsem ani okamžik.
00:21:49 - UKÁZKA -
00:22:40 - HRAJE HUDBA -
00:22:50 Dle smlouvy 2. kapelník Stavovského divadla má povinnost studovat
00:22:54 a dirigovat české verze zpěvoher evropských skladatelů
00:22:58 a pomáhat 1. kapelníkovi.
00:23:02 Je zavázán skládat scénickou hudbu i k repertoárovým hrám německým.
00:23:08 Škroup tedy musí tvořit na objednávku.
00:23:11 Dokonce v obou zemských jazycích a dle dobového vkusu.
00:23:35 Tvůrci "Dráteníka" však současně pracují na první české historické
00:23:39 opeře "Oldřich a Božena". Při premiéře však propadá.
00:23:43 Úspěch "Dráteníka" se neopakuje.
00:23:47 O necelé 2 roky později Škroup dokončuje první český melodram,
00:23:51 hudební tragedii na texty J. N. Štěpánka "Bratrovrah".
00:23:55 - UKÁZKA Z MELODRAMATU -
00:24:50 Tresceš, pane, tresceš-li, trestej mne!
00:24:55 Mne jen! Mne jediného! Rodičům dej milost.
00:25:03 Dej, ať k poučení pokolení svého já zahynu. Já!
00:25:10 V umírání ještě budu, ó nejsvětější,
00:25:15 vzývati tvé veleslavné jméno.
00:25:19 Vyslyš, ach, vyslyš můj pláč, mé kvílení, mé bědování.
00:25:30 - HRAJE HUDBA -
00:25:41 V tichoučké noční době anjel se mi zjevil.
00:25:44 V slávě své, v tváři nad slunce skvělejší, odín velebností nebes.
00:25:52 - HRAJÍ -
00:25:59 Tvůj zapuzený.
00:26:01 Při vzezření jeho z nejtemnější noci stal se nejjasnější den.
00:26:08 - HRAJÍ -
00:26:17 Srdce plesá.
00:26:20 Zmáhám se vyvinouti z tvrdého spánku a jako hromem omráčený
00:26:25 klesám, an nebešťan promluviv přísným hlasem:
00:26:31 "Zemřeš!"
00:26:35 - HRAJÍ -
00:26:42 Zmizel.
00:26:45 Já umřít?
00:26:48 Umřít?!
00:26:53 Nejen hudbu, ale práci obou vlastenců chválí dobový tisk,
00:26:57 protože dosud v tomto způsobu nic původního jsme neměli.
00:27:04 František Škroup se žení.
00:27:06 Vrací se k "Oldřichu a Boženě".
00:27:09 Snad v touze po větším divadelním úspěchu, vědom si rozpolcenosti
00:27:12 textu Chmelenského, nechává libreto přepracovat v jazyce německém
00:27:17 režiséru Ernstovi.
00:27:19 Pod názvem "Undarlich und Božena" je nová verze uvedena
00:27:23 u příležitosti dynastické slavnosti 12. února 1833.
00:27:30 Výsledek rozhodně lepší, ohlas také, hodně lidí mi však
00:27:35 německou verzi vyčetlo. Prý jsem zradil.
00:27:40 Proč jsem se neměl ucházet o přízeň pražského německého obecenstva?
00:27:46 Vždyť příběh je to z historie české země a jazyk německý
00:27:50 je také zemský. Což jsem málo českých textů v hudbu uvedl?
00:28:04 - ZPĚV -
00:28:06 Ó, jak blaze tobě, květe mojí zlosti, dokud budou lokty moje
00:28:14 na lůžku tě klásti.
00:28:26 Dokud moje píseň bude tobě zpívat -
00:28:35 - o lásce matky tvojí bude se ti snívat.
00:28:44 Dokud jenom samo z tichounkého snění bude jemně tě budívat
00:28:51 matky políbení.
00:28:55 Dokud bude tě budívat matky políbení.
00:29:09 Nedávno se nám narodila dcera Josefina.
00:29:13 V mých jednatřiceti letech!
00:29:24 Polarizace národnostní, ekonomická a sociální uvnitř společnosti
00:29:28 pražského bidermeieru 30. let 19. století postupuje zvolna.
00:29:34 Ani neúspěšné povstání za obnovu historické státnosti Polska
00:29:38 Čechy příliš nevyburcuje.
00:29:41 Jejich vlastenecké cítění sice i nadále pěstuje
00:29:43 a přetavuje legendy a mýty do podob historických dramat,
00:29:47 ale i ono podléhá nejžádanějším formám zábavy: veselohrám, fraškám,
00:29:53 poutím a všude přítomným písničkám.
00:30:00 Když tedy přijde mladý J. K. Tyl za F. Škroupem se Čtvero obrazy
00:30:05 dle života pražského, Fidlovačkou, 2. kapelník Stavovského divadla
00:30:10 ani na chvíli nezaváhá.
00:30:14 - ZPĚV -
00:30:17 Kde domov můj, kde domov můj?
00:30:25 Voda hučí po lučinách -
00:30:35 bory šumí po skalinách -
00:30:45 v sadě skví se jara květ -
00:30:55 zemský ráj to na pohled.
00:31:06 A to je ta krásná země -
00:31:16 země česká, domov můj -
00:31:28 země česká domov můj.
00:32:09 Opravdové, ty nejhlubší city, člověk odjakživa vyjadřuje písní.
00:32:15 I Škroup, naplněn osobním štěstím a vědomím vlastenecké
00:32:19 sounáležitosti, zpívá.
00:32:45 Spoluautory jeho českých písní jsou spisovatelé a básníci,
00:32:49 jako Čelakovský, Macháček, Chmelenský, Kamenický, Hanka.
00:32:59 S Chmelenským vydává po 6 let sborník písní vlasteneckých Věnec,
00:33:04 jakési zrcadlo tvořivého úsilí tehdejších autorů.
00:33:08 - UKÁZKA OPERY -
00:34:01 Situaci v operní tvorbě komentuje libretista Chmelenský slovy:
00:34:06 "Škroup a zase Škroup, to je jediné jméno, které se z našich
00:34:11 vlasteneckých hudebních skladatelů na cedulích divadelních čítá.
00:34:16 On již před deseti lety, jinoch třiadvacetiletý,
00:34:19 složil svou první operu "Dráteník". A medle, kdož psal před ním?
00:34:23 A kdož po něm cos podobného?
00:34:26 Nadarmo se ohlížím na všechny strany, jen ozvěnami opětuje
00:34:30 Škroup sám."
00:34:39 Když se později objeví tablo českých tzv. výtečníků,
00:34:43 zasloužilých a ctihodných mužů vlastenců, portrét F. Škroupa
00:34:48 mezi nimi chybí.
00:34:59 Všichni, včetně Škroupa, jsou oddáni myšlence českého národního
00:35:03 obrození, společné rakouské vlasti, králi a císaři.
00:35:10 A každý také svým dílem a podle svých schopností i zásluh
00:35:14 spěchá oslavit korunovaci Jeho královské a císařské milosti
00:35:18 Ferdinanda V. Dobrotivého v Praze.
00:35:22 Jsou to oslavy vskutku mimořádné, velkolepé, konají se po celé zemi.
00:35:28 I Škroup s Chmelenským nabídnou svou "Píseň Čechům".
00:36:44 Dochází k drobnému skandálu.
00:36:47 Během slavnostního představení na počest císaře ve Stavovském
00:36:50 divadle dopustí se kapelník Triebenzé chyby.
00:36:53 Je okamžitě odvolán a na jeho místo jmenován František Škroup.
00:37:07 S počátkem roku 1837, ve svých šestatřiceti letech,
00:37:13 stal jsem se 1. kapelníkem císařsko-královského
00:37:17 Stavovského divadla.
00:37:19 - UKÁZKA OPERY -
00:37:38 Nastaly nové povinnosti, přišly nové úkoly.
00:37:42 Do jisté míry mohl jsem rozšiřovat repertoár operními novinkami.
00:37:47 Měl jsem poradní hlas při výběru zpěváků a členů orchestru.
00:37:52 Byl jsem spokojen.
00:37:54 - OPERNÍ ZPĚV -
00:38:03 Pocity osobního štěstí otvírají v člověku zdroje netušené energie.
00:38:09 U F. Škroupa posilují houževnatost a preciznost.
00:38:13 V krátké době se stává respektovaným kapelníkem
00:38:16 pražské německé scény.
00:38:18 Pokračuje v příležitostné činnosti na poli církevní hudby.
00:38:22 Mj. i pro Pražskou obec Jákobovu. Komponuje i na hebrejské texty.
00:38:28 - UKÁZKA -
00:39:25 Na jaře roku 1838 umřela nebohá Vilemína.
00:39:31 Zůstal jsem sám s malou dcerkou. S Josefinou.
00:39:38 Kapelnické místo zavazuje Škroupa k hojnějším společenským stykům.
00:39:43 Je přijímán i v kruhu pražských a zahraničních hudebníků.
00:39:47 V salonu německého bankéře italského původu I. Clainwechtera.
00:40:06 Časem se zamiluje do nejmladší z hostitelových dcer.
00:40:11 - ZPĚV V NĚMČINĚ -
00:40:38 Když bylo Karolíně 20 let, osmělil jsem se požádat o její ruku.
00:40:47 - ZPĚV -
00:41:23 A tak v r. 1840 vstoupí sňatkem s Carolinou Clainwechterovou
00:41:28 český hudebník František Škroup, 1. kapelník Stavovského divadla,
00:41:33 do pražské německé rodiny.
00:41:43 Prestiž kapelního mistra Škroupa stoupá. Je přesný a přísný,
00:41:48 na sebe i orchestr náročný.
00:41:51 Má cit pro architekturu díla, pro dramatické kontrasty,
00:41:55 jednotnou linii, styl.
00:42:09 Přes opatrnou finanční i repertoárovou politiku
00:42:12 ředitele Stavovského divadla Strögera, daří se mu uvádět
00:42:16 operní novinky.
00:42:18 Ale převážně v německé řeči. Zpěvohra česká živoří.
00:42:22 Nejsou autoři, ani početnější české publikum.
00:42:25 - ZPĚV V NĚMČINĚ -
00:42:43 Je zakládajícím členem a příležitostným dirigentem
00:42:46 koncertů Žofínské akademie.
00:42:49 Organizační, dramaturgickou a uměleckou činností stává se
00:42:53 F. Škroup spolutvůrcem evropské pověsti hudební Prahy 40. let
00:42:58 devatenáctého století a jeho jméno získává mezinárodní kredit.
00:43:09 Do české metropole přijíždí nejen první vlak, se světem ji spojují
00:43:13 i stále častější návštěvy předních evropských hudebníků:
00:43:18 Ference Liszta -
00:43:21 Hectora Berlioze -
00:43:24 Clary a Roberta Schumannových.
00:43:27 A s nimi přicházejí nové, odvážné myšlenky, nová hudba,
00:43:32 nové pohledy na svět.
00:43:34 Těch svátků hudby se účastní i František Škroup.
00:43:38 Spoluorganizuje, naslouchá, debatuje v německém, zemském
00:43:43 a evropském jazyku.
00:43:49 Zatímco Jungmann, Čelakovský a mnozí další literáti dokončují
00:43:53 odborný věcný proces emancipace jazyka českého, pojmy jako Slovan,
00:43:59 národ, domov, vlast, se stále více vyprazdňují.
00:44:04 Vlastenectví zplaňuje do vlastenčení.
00:44:08 K. H. Borovský polemicky napadá Tylova "Posledního Čecha"
00:44:13 a ve svých břitkých epigramech se vlastenčení vysmívá.
00:44:18 "Věčná vaše píseň. Jaká slast milovati českou vlast!
00:44:24 Má-li však mít z vaší lásky zisku, nedávejte písně své do tisku!"
00:44:33 Celoevropská bouře roku 1848 se nevyhne ani Praze.
00:44:38 Všeobecné požadavky na rovnoprávnost národů,
00:44:41 zrušení poddanství a starých pořádků, touha po svobodě tisku,
00:44:46 demokratizaci života a po ústavě, ovládá davy nespokojených.
00:44:54 Hlavně mladých.
00:44:56 Ne všichni však vyjdou do ulic.
00:45:00 Ani mladý Bedřich Smetana ani starší František Škroup.
00:45:06 Své sympatie, názory, postoje, vyslovují hudbou.
00:45:10 Kapelník Škroup studuje a k premiéře připravuje
00:45:13 Verdiho "Nabucca".
00:45:19 - UKÁZKA OPERY -
00:45:52 "Neustálé dirigování je šaškovitost.
00:45:56 Pořádný orchestr nepotřebuje, mimo při začátku hudební sady
00:46:00 a při změněném tempu, stále dirigován býti.
00:46:04 Čím více ředitel diriguje, tím je orchestr horší."
00:46:11 Škroup skladatel se vrací k Tylově "Libušině sňatku" a po 15-ti letech
00:46:16 přepracovává scénickou hudbu do podoby zpěvohry. Česky.
00:46:21 Na německé libreto z holandské historie komponuje operu Margeuse.
00:46:27 - UKÁZKA -
00:46:38 Premiéra se uskuteční koncem roku 1851.
00:46:54 Přijetí díla je poměrně příznivé.
00:46:58 "Celek jest efektu plný a řemeslně zpracovaný,
00:47:01 a musí se za nejzdařilejší ze všech nám známých oper
00:47:05 Škroupových považovati."
00:47:07 Zaujetí a cit pro hudební modernu přivádí F. Škroupa-kapelníka
00:47:13 k dílu Richarda Wagnera.
00:47:16 Po pečlivém nastudování provede v r. 1854 "Tannhäusera".
00:47:21 Ohlas je mimořádný.
00:47:31 Ozvěny úspěchu inscenace donesou se až k autorovi do Zurichu.
00:47:36 V osobním dopise vyzdvihuje Wagner Škroupovy zásluhy a děkuje mu.
00:47:48 Znovu se připomíná Škroup-skladatel.
00:47:51 Pouští se do rozsáhlé kompozice historické fresky na libreto
00:47:55 J. Höckela "Columbus".
00:47:58 Partituru dokončuje už v r. 1855 a zadává ji Stavovskému divadlu.
00:48:11 S počátkem roku následujícího připraví 1. kapelník se stejnou
00:48:15 horlivostí a pečlivostí jako "Tannhäusera" premiéru
00:48:18 dalšího Wagnera.
00:48:21 Opět s úspěchem mezinárodním.
00:48:28 - UKÁZKA Z OPERY -
00:49:08 Od ředitele Strögera dostal jsem nečekaně výpověď. Bez udání důvodu.
00:49:15 V šestapadesáti letech jsem byl penzionován.
00:49:20 - HRAJE HUDBA -
00:49:52 Ani výročí svého 30letého působení u kapelnického pultu jsem nesměl
00:49:57 při odchodu připomenout zpěvákům, orchestru a obecenstvu v divadle.
00:50:04 Všem jsem tedy poděkoval alespoň v Bohemii.
00:50:27 Nastává tříleté období Škroupových zápasů o osobní uplatnění
00:50:31 a finanční zajištění početné rodiny.
00:50:35 Zakládá soukromou pěveckou školu.
00:50:42 Diriguje koncerty Žofínské akademie, stává se dokonce
00:50:46 jejím ředitelem.
00:51:25 Žije nadějí kapelnického místa v novém českém Prozatimním divadle.
00:51:31 "Vkus obecenstva pražského co do obliby oper velice pokročil.
00:51:37 Avšak síly zpěvohry Pražské jakož i provedení samo stojí
00:51:41 daleko za předešlými lety."
00:51:45 Nakonec, po dlouhém čekání a s velkým sebezapřením,
00:51:49 přijme nabídku z ciziny.
00:52:01 "Výtečný skladatel světoznámé písně Kde domov můj, jenž ve své vlasti
00:52:05 takřka nevděkem splacen a od žurnalistiky pražské
00:52:09 často pronásledován byl, přibyl na začátku září do našeho města,
00:52:15 kdež co 1. kapelník u zdejší opery angažován jest."
00:52:21 Pražský Dalibor přetiskuje zprávu z rotterdamských novin
00:52:23 kupodivu obratem.
00:52:25 V tamější německé opeře se uvede nastudováním "Dona Juana".
00:52:30 Velmi úspěšně - respekt a úcta k jeho schopnostem i jménu roste.
00:52:36 A nejen v Rotterdamu.
00:52:45 Své ženě do Prahy referuje o tom, co studuje, co cítí, po čem touží,
00:52:49 často a podrobně.
00:52:52 Jakoby ozvěnou se mu neodbytně vrací poslední verš
00:52:55 jeho světoznámé písně: "Mezi Čechy domov můj".
00:53:03 Ani mimořádně úspěšné nastudování a provedení vlastní opery
00:53:07 "Meergeuse" míra ovací a slávy, které následují, nezmírní jeho
00:53:12 touhu po trvalém návratu do Prahy.
00:53:16 Vidina Prozatimního divadla je stále živá.
00:53:23 V Praze však onemocní.
00:53:26 Přítel, břevnovský opat Rotter, mu nabídne azyl v klášteře.
00:53:30 Pro tolik potřebný klid a rekonvalescenci.
00:53:33 S vděčností přijímá.
00:53:38 Povinnost a tíživá situace rodiny ho však vrací do Holandska.
00:53:43 I když se necítí úplně zdráv.
00:53:46 Obavy nad jeho zdravím vypisuje do svého deníku i B. Smetana,
00:53:51 který F. Škroupa v Rotterdamu navštíví. Stráví spolu několik dní.
00:54:00 Naději i nostalgii loučení vtiskne Škroup do své poslední písně:
00:54:05 Adié, ne vše má skončit se, co tolik krásy skrývá,
00:54:15 adié, adié, adié - to slovo zlé jak dýka v ruč se vrývá.
00:54:29 Ach, k slastným lásky výšinám, ten slad nad ní se vznášel
00:54:38 a sotva poznal bolest, sám ten loučení on našel,
00:54:46 ten loučení, kdo našel.
00:54:54 7. února 1862 své nemoci v Rotterdamu podlehne.
00:54:59 Tam je i pochován.
00:55:02 Adié, adié, adié...
00:55:12 O několik dní později celebruje v Praze opat Rotter za svého
00:55:16 přítele velkou zádušní mši.
00:55:19 Adié, ne vše, již osudem dej vést se tam, kam padne,
00:55:26 jsem v srdci tvém a ty jsi v mém...
00:55:41 Bůh dal, ač jak chce vládne.
00:56:04 Při některých svých chybách byl výborný dirigent, mnohem lepší
00:56:08 než ti, kteří následovali.
00:56:16 Skryté titulky: Simona Sedmihorská Česká televize 2005
