Pošta včera a dnes

Jen málo oborů lidské činnosti ovlivnilo historii a vývoj světa tak jako pošta. To není jen poštovní schránka, nebo úřad dole na náměstí, poštovní známka, nebo postava čapkovského pošťáka. To jsou jen koncové body. Mezi tím je předivo systému, technologie a tisíciletých zkušeností. Poštovnictví souvisí se vznikem písma, bitvami, které změnily několikrát mapu světa, doručenými soudními ortely, ale také se vznikem silnic, železnic a dopravy vůbec, s telefony, telegrafy, založením mnoha měst, bank atd.

Pošta zahrnuje opravdu všechno. Můžeme začít předáváním zpráv. Kouřové signály na určitých místech nebo zvuky tamtamů se dají považovat za předchůdce dnešní pošty. Když ve staré Foinikii někdo vymyslel písmo, pak to nebylo z důvodů kulturních, nýbrž proto, aby někomu předal nějakou zprávu nebo informaci. Tu zprávu napsal nejdřív do hlíny, ale pak se ten kus hlíny (anebo kámen) musel někam nést. Aby se poslové nemuseli dřít s těžkým nákladem, vymysleli Egypťané papyrus. Když s papyrem začali dělat drahoty, vymysleli v Pergamonu pergamen.

Když odeslal Miltiades svého vojáka zvěstovat zprávu o vítězství lakedaimonských u Marathonu, pak se nejednalo o poštovní úkon, nýbrž o běžné poselství. Když totéž o několik desítek let později udělal římský legát Quntilius Varus, posílající z Germanie zprávu o zničení dvou svých legií do Říma, pak to nebylo totéž. Jeho posel se pohyboval po Via Flaminia, kde každých 10 římských mil byla přepřahací stanice, kde posel měnil koně. Via Flaminia byla opatřena chodníky, aby se snadněji dalo nasedat na koně, po okraji cesty byly patníky, na nichž byla napsána vzdálenost do Říma a o posla bylo na stabilních místech standardním způsobem postaráno. Tehdy se jednalo už o systém, tedy o poštu.

Jenomže po pádu Říma se všechno opět vrátilo na začátek a nebylo opět vůbec nic a to, co zbylo z předchozích systémů a vědomostí, se ztratilo, často i s hlavami, které tyto vědomosti nosily. Jenomže tehdy středověká Evropa (spolu i s našim králem Václavem II.) dostala lekci, o jaké dosud nesnila. Díky poště. Zatímco my Evropané jsme o Východě nevěděli zhola nic, Východ věděl o pohybu, síle a náladách na Starém kontinentu téměř do detailu vše. Čingischán totiž nechal vybudovat poštovní systém, který měl jednu koncovou stanici u každého evropského dvora. Druhá koncová stanice byla v sídle mongolských chánů zvané Karakorum. Mongolští jezdci vybaveni "pajzou", odznakem nejvyšších privilegií, se pohybovali s nejrůznějšími zprávami po vyznačených cestách tehdy nepředstavitelnou rychlostí až 200 kilometrů denně. Díky neustále se měnícím čerstvým koňům a zavedenému systému mohli jet ve dne i v noci. Tak se často stalo, že z Prahy do Cách, nebo Paříže putovala královská zpráva mnohokrát déle, než do středu Mongolska. Chán Kublaj se tak od svých "pošťáků" dozvídal veškeré informace o pohybech evropských vojsk dříve, než si je navzájem předali velitelé křesťanských vojsk. To rozhodlo bitvu u polské Legnice a pošta poprvé změnila tok dějin celé Evropy.

Nemělo tomu být naposledy. V pozdějších dobách se vliv pošty rychle rozšiřoval a nakonec ovlivnila vývoj společnosti tak nevídaným způsobem, že její výdobytky současník už s poštou ani nespojuje. Namátkou jen: stavba silnic byla zahájena kvůli potřebám pošty. Rozvoj dopravy, včetně osobní, byl po překvapivě dlouhou dobu výhradně doménou pošty. S touto službou souvisí i rozvoj bankovnictví, telegrafu, telefonu, ale také špionáže, kontrašpionáže, udavačství a hrdinství poštovních úředníků v kritických dobách. Zdaleka jsme se nedotkli filatelie, jejich výtvarníků, věhlasu českých medailérů, tajemství Modrého Mauritia atd.

Česká pošta v následném rozvoji, jakožto součást rakouské pošty, hrála neméně významnou roli. Zakladateli evropské pošty jsou příslušníci rodu Thurn Taxis. O České poště, ve srovnání s ostatními, se traduje, že doručí i nedoručitelné. Můžeme pátrat proč a jak si právě ona vydobyla toto renomé, i když nelze opomíjet ani stinnou stránku nedávné historie: systém porušování poštovního tajemství během normalizace, kdy se za pomocí nejmodernější techniky, umístěné na dnešním Senovážném náměstí, na popud Ministerstva vnitra kontrolovalo a dokonce vykrádalo až neuvěřitelné množství dopisů. V současné době se Česká pošta mění bez opory ve státních dotacích v technicky a organizačně moderní instituci. V pořadu tuto proměnu dokládá zavádění pokrokových technologií a přebudované historické budovy, jež svou vznešeností připomínají výjimečné postavení poštovní služby v naší zemi. Smyslem tohoto pestrého výčtu je ukázat množství témat, příběhů i zajímavostí, které se naskýtají, řekne-li se pošta.