Hudební expedice putuje po Africe a tentokrát či spíše nakonec se octla v Senegalu. Způsob natáčení a osobních kontaktů spíše připomíná cestovatelské zážitky hrdinů románů Jules Verna – v černé noci jsou členové týmu vydáni na pospas dobrým i zlým lidem (ti první převažují), zejména díky jedné automobilové značce náklaďáků, která je v Senegalu dost známá.

Senegal – to jsou bubny a bubeníci, ale i světoznámý Youssou Ndoura, jehož následovníci – skupina Ceddo, ho dokonce překonává. Bubeník, dva perkusionisté, dva klávesáci, baskytarista a zpěvák posunují senegalskou pop-music o další krok dál. Kromě nich ještě uvidíme a hlavně uslyšíme hudebníky a skupiny, jejichž jména a názvy zní velmi abstraktně – As Malick, Big Sool Clan, Ibnou Ndiaye a další.

Kromě nahrávek technicky špičkově vybavených kapel je ovšem Senegal místem davového třeštění za doprovodu dejme tomu padesáti bubeníků. V stále rychlejším rytmu se baví, tančí i zápasí. Uvidíme, jak se z kozí kůže vyrábí buben djembe a jak z jakoby náhodně nalezených objektů a zeleniny vznikají úžasně uhrančivě znějící hudební nástroje.

Přes nýtovaný most, projektovaný samotným Eiffelem, který měl prý původně stát kdesi na Moravě, se expedice vrací zpátky, domů, do reality. Neviděli a neslyšeli ani zlomek toho, co svět hraje, poslouchá a na co tančí a zpívá. Ale bůh Pandurango naznačil hloubku. Poslání? Hladina se třpytí a dno není.