Bídníci 20. století

Román Victora Huga Bídníci (či Ubožáci, poprvé vyšel v roce 1862) se mnohokrát stal předmětem zájmu filmařů. Známý francouzský tvůrce Claude Lelouch, pracuje s klasickou látkou právě s ohledem na její všeobecnou znalost, včetně filmových adaptací - sám v ději přímo cituje úryvky hned z několika z nich.

Lelouchovi Bídníci 20. století už svým názvem naznačují, že autor vytvořil vlastní, modernizovanou verzi Hugova příběhu, ta však s klasickou látkou neustále koresponduje. Režisérovi, jenž je zároveň scenáristou, kameramanem i producentem snímku, se na rozměrné ploše téměř tří hodin podařilo vytvořit formálně komplikovanou strukturu, která vychází z toho, že lidé žijí stále dokola se opakující „základní“ příběhy.

Jedním z nich je právě příběh Hugova Jeana Valjeana, muže, který byl za drobný prohřešek odsouzen na galeje, a přesto, že jeho další život byl příkladným životem čestného člověka, byl poznamenán cejchem zločince až do své smrti. Četné úryvky z Hugova románu či citace z předchozích filmových Bídníků místy vysvětlují psychologické motivace postav či zesilují emocionální vyznění některých scén. Lelouch vytvořil na pozadí příběhu tří generací, kde se neustále objevují a prolínají motivy Bídníků, malé dějiny Francie od počátku minulého století do roku 1945. Jeho rozmáchlá historická freska byla příležitostí pro jednu z mála vážných rolí Jean-Paula Belmonda.