Legendární herec a komik vypráví, hraje a zpívá (2005). Dále účinkují: J. Bohdalová, V. Čižmárová, E. Pilarová, W. Matuška, M. Rottrová, J. Kociánová, L. Kostelka, M. Kopecký, J. Čeřovská, L. Bílá, J. Kroner, E. Olmerová, J. Libíček a mnoho dalších. Připravili: M. Maršálková, J. Štěpánek, M. Veselý a A. Berková
00:00:05 ZPĚV
00:00:07 Vítám vás, můj slyšte hlas, haleluja,
00:00:11 vítám vás, ať stojí čas, haleluja.
00:00:47 Děkuju za přivítání, bohužel mám teď daleko větší
00:00:51 potlesky na začátku než po vystoupení.
00:00:54 Muži nestárnou, svou tváří nestárnou,
00:01:00 léta obcházejí...
00:01:07 Z mého života.
00:01:09 Denně vídám krásnou dívku, co má nohy do č,
00:01:17 ještě jsem ji neoslovil, ani nevím proč.
00:01:21 Muži nestárnou, svou tváří nestárnou,
00:01:29 léta obcházejí...
00:01:35 Já nevím jak vy, my máme nejraději
00:01:39 ze čtvera ročních období jaro, tedy my muži,
00:01:43 protože to nejen že se probouzí příroda, ale cosi takového
00:01:47 nepojmenovatelného se probouzí i v našich ženách.
00:01:52 To nemáte představu, co to pro nás chlapce je,
00:01:56 když dívky, paní a babičky odkládají těžké kožichy, zimníky,
00:02:02 elegantní hubertusy, různé čepice, kukly,
00:02:07 kožešinové čepice, stříbrné lišky a najednou, my to vidíme,
00:02:13 že ty, děvenko, včera ještě takhle malinká,
00:02:17 jsi o kousek povyrostla,
00:02:19 že ty, chudobko, ses trošku rozvila,
00:02:22 že ty, mamino, jsi přes tu zimu zmužněla.
00:02:27 Řekl jsem si: Vláďo, schválně, zkus si, jak jsi vyběračnej.
00:02:33 Jaký máš vztah k ženám, kterou z nich by sis vybral.
00:02:38 Na prvním, na druhém, na třetím, pak už mně prsty nestačily,
00:02:41 já jsem si říkal, tamhletu bych chtěl,
00:02:43 tuhle, tuhle, tuhle... Já bral celý chodník,
00:02:46 akorát tam u popelnice babička odsypávala popel,
00:02:49 já říkal, babko, tebe ne, v tom ona nějak čiperně poskočila
00:02:53 já povídám, hele, čiperka, taky!
00:02:59 Vážení přátelé, když jsem před časem poprosila Vladimíra Menšíka,
00:03:04 aby si tady se mnou zazpíval, tak řekl: beze všeho.
00:03:08 Evičko, můžu to upřesnit? Zaprvé: tys mě nemusela prosit,
00:03:14 to je pro mě veliká čest, že s tebou můžu zpívat,
00:03:17 a já jsem to řekl jinak. Já zazpívám, ale s podmínkou,
00:03:21 že my budeme beze všeho. Aby to bylo šou.
00:03:24 Tak to jsem tomu špatně rozuměla.
00:03:28 To koukám, tos tomu špatně rozuměla.
00:03:31 Zatímco já jsem slib splnil, můžu?
00:03:33 Zadrž! Já ti věřím.
00:03:36 To jsem chtěl slyšet. Jestli mně věříš.
00:03:39 To byla taková zkouška.
00:03:46 Vidíte, smouking, jak říkáme na Moravě.
00:03:52 Kouřový oblek.
00:03:55 Takže, já bych chtěl zpívat, když už musím zpívat,
00:03:58 protože kvůli tomu jsme se sešli, něco velice těžkého,
00:04:02 co i slavní zpěváci kazejí a hlavně takovou písničku,
00:04:09 která nemá slova.
00:04:12 Ale písnička musí mít slova.
00:04:16 Písnička musí mít slova, to je pravda.
00:04:18 Tak takovou moderní písničku, co má 1 nebo 2 slova,
00:04:22 jak se to pořád opakuje, jen bys vždycky ukázala,
00:04:24 kde mám opakovat, co?
00:04:27 A taková, aby měla rytmus, takový taneční rytmus,
00:04:31 abych to mohl vyjádřit pohybem.
00:04:34 Ty umíš tančit swing?
00:04:36 Swing neumím tančit, ale to není problém,
00:04:39 swing je v podstatě odzemek, ale strašně rychlý.
00:04:43 A odzemek umíš?
00:04:46 Odzemek je totéž co swing a swing, to mě baví.
00:04:54 Swing, to mě baví, swing, to je zdravý,
00:05:00 tak pojď, tak pojď, a vař, jen vař,
00:05:07 vpadnem tam do těch starejch putyk
00:05:10 tam hudba má svůj rajc.
00:05:12 Swing,
00:05:13 rokenrol a beat, beat, beat, tak točte se kočky
00:05:17 a ty koukej a hraj.
00:05:22 Swing, to mě baví, swing, to je zdravý,
00:05:28 tak jive to rozbalím a válím to přes celej sál,
00:05:31 jen dál třeba přes celej sál.
00:05:34 Hej, co je s tebou, hej, pohni sebou,
00:05:40 tu sukni vysoukej si, mamá a zpoť se jak myš,
00:05:43 hej, slyš.
00:05:45 I ty zpoť se jak myš, ber kde ber,
00:05:48 vypoť pro psinu plnej džber děti tvejch synů
00:05:52 i tvejch dcer, černý jsou jako tér,
00:05:58 tak co ti zbejvá.
00:05:59 Swing, to mě baví, swing, to je zdravý,
00:06:04 my přece nejsme jen tak ňáký co zaspali čas,
00:06:07 rozbal ty fóry a ty saky ať rozdělá nás
00:06:10 ten swing, ten jasně stoprocentně vlezlej
00:06:14 swing.
00:06:15 To mě baví, swing, to je zdravý,
00:06:19 ty sukně vysoukej si, mamá a jen do toho.
00:06:25 Ber kde ber, vypoť pro psinu plnej džber,
00:06:30 děti tvejch synů i tvejch dcer
00:06:33 černý jsou jako tér.
00:06:37 Dostaň se do toho,
00:06:39 houhoudyhou, houhoudyhou,
00:06:41 a džez dnes frčí, džez dnes frčí,
00:06:47 beat, beat, beat, beat, beat, beat,
00:06:50 kočky máte pré, kočky máte pré,
00:06:54 swing.
00:07:02 Já zpíval v dětském sboru, u bratra Pištěláka.
00:07:09 Ano, to byl sokolský sbor, široko daleko známý,
00:07:14 bylo nás hodně dětí, takže jsme zpívaly mnohohlasně.
00:07:20 Poprvé jsme zpívaly, byly to nějaké vánoční koledy
00:07:26 se skrytým dirigentem.
00:07:30 Pištělák měl ruku v sádře a tak, aby nebudil zájem,
00:07:33 co se mu asi stalo, tak zůstal za portálem
00:07:36 a bylo domluvené, že nám udá tón.
00:07:39 A my hned začneme Nesem vám noviny.
00:07:42 Tam už byli připravení s těmi novinami a tohle.
00:07:48 To bylo v nějakém sále, v nějaké továrně,
00:07:54 kde se buď shromažďovali nebo jedli, já nevím.
00:07:58 A tak tam byly nějaké stoly a na 1 stole, který na tom jevišti
00:08:03 dali nalevo nebo napravo, stála taková lampa,
00:08:06 co měla seshora hříbeček, zezdola podpěnku
00:08:10 a ta lampa se sama od sebe pořád rozsvěcovala.
00:08:14 Blikala a ty první řady tím byly šokované.
00:08:17 Vždycky se lekly, že je to znamení nebo co.
00:08:21 Škubaly sebou, nemáme nic domluvené, co je to?
00:08:24 Prostě to rušilo.
00:08:25 Tam pořád nachystaný Pištělák, aby dal znamení.
00:08:30 Najednou inženýr toho podniku povídá Kudláčkovi, to byl údržbář.
00:08:34 Kudláček, skočte tam a udělejte něco s tou lampou.
00:08:38 Co to má takhle zbytečně blikat.
00:08:41 Tak Kudláček tam skočil a jen tam dal ruku,
00:08:45 tak ho patrně vzal ten proud a on vyjekl nahlas
00:08:48 a my začali zpívat Nesem vám noviny.
00:08:55 ZPÍVÁ SLOVENSKY
00:09:23 Takovou postavičku já jsem měl naposledy v roce 32.
00:09:28 Co si budeme povídat, my na Moravě jsme takoví
00:09:33 víc zaoblenější než jste v Čechách. A tak to má být.
00:09:40 V určitém věku nezáleží na tom, jací jsme, ale jací jsme.
00:09:46 Já jsem měl tetičku, která měřila 135 centimetrů
00:09:50 a vážila 178 kilogramů. To byla koulička.
00:09:56 Když si vezmete, že Ludolfovo číslo je poměr obvodu kruhu
00:10:01 k jeho průměru, tak teta byla koule.
00:10:05 Ale jaká koule!
00:10:07 Ona ani neviděla po čem vlastně běhá.
00:10:11 Ale běhala jako čamrda, z jedné věci do druhé,
00:10:14 od rána do večera, pořád si nacházela práci.
00:10:17 Byla ještě ochotná o půlnoci vstát, když šlo o to někomu pomoct,
00:10:22 anebo z někoho si udělat švandu.
00:10:25 To byla kuchařka a štědrá. Já znám spoustu žen,
00:10:29 které umějí vařit, ale snědí to samy.
00:10:32 Tetička měla přímo radost, když měla hosty.
00:10:35 To se činila a běhala mezi kamny a stolem a dávala jim,
00:10:38 až ti hosté sami říkali: Paní Mařenko, vy nám dáváte
00:10:43 takové dobroty a sama pořád běháte, vždyť nikam nepospícháme,
00:10:46 sedněte si s námi a pochutnejte si.
00:10:49 A ona povídala: Kdepak, vždyť se na mě podívejte,
00:10:51 to já si nemůžu dovolit. Ale to se o mě nestrachujte,
00:10:54 já jak tak běhám ke kamnům, tak tam taky sem tam něco ďobnu.
00:10:59 Ti chudáci netušili, že než sní polévku,
00:11:02 teta tam vyďobe 3 kg vepřového.
00:11:06 Zatímco její manžel Pepík byl jako houžev, ale líný.
00:11:14 On se vždycky naprásknul a teď viděl, že by měl tetě Mařence
00:11:18 pomoct s nádobím, takže: Pomohl bych ti, ale bohužel jsi mě
00:11:22 zneschopnila. Natáhl se na gauč a spal.
00:11:26 Tetička to přecházela, až jednou. Byla neděle, strýc Pepík se zase
00:11:31 najedl a zase si povzdechl, jak ho zneschopnila
00:11:35 a už už se natahoval na gauč, když tetička povídala:
00:11:38 Pepíčku, než si schrupneš...
00:11:39 Kdo ti říkal, že chrupu. Já přemejšlím co s námi, co dál.
00:11:43 A ona povídala: Tak než budeš přemejšlet, nabrus mi srp,
00:11:46 já potřebuju nasekat králíkům trávu.
00:11:49 Dneska? V neděli?
00:11:51 Králíci nemají neděli. Těm je to jedno.
00:11:55 Že si ženská nedáš pokoj. Tak se naběháš, takového nádobí,
00:11:58 vždyť to umej a pak si odpočiň.
00:12:02 Nohy máš jako konve, zazpívej si něco.
00:12:05 Podívej se na ty mráčky, jak plují oblohou.
00:12:08 Tak ji nabádal, ale ona se nedala.
00:12:10 Pepíčku, to ti nic neudělá, nabrus mi srp.
00:12:13 Jak kdybych to tušil, Mařenko, běž, máš ho pod kůlnou nabroušený.
00:12:18 A lehl si a hned začal chrupat. Jen se rozespal, už slyší:
00:12:22 Pepíku!
00:12:24 Jen se podívej, srp je tam a je nabroušený.
00:12:27 Srp jsem našla, je nabroušený, ale stejně s ním sekat nemůžu.
00:12:32 -Proč bys, Mařenko, nemohla?
-Já se k němu nemůžu ohnout.
00:12:39 -A co mám udělat?
-Pojď sem, Pepku.
00:12:42 Stoupni si za mě a podtrhni mě.
00:12:46 Tak on ji podtrhl, teta Mařenka spadla na pupík
00:12:49 začala si zpívat a sekala.
00:12:52 Strýc Pepík v domnění, že má pokoj, zas už chrupal, když slyší:
00:12:54 Pepíku!
00:12:55 No šel jsem na tu trávu já nebo ty, Máňo?
00:12:58 Takhle mě pořád burcovat.
00:12:59 Šla jsem já, ale sekám pořád na jednom místě.
00:13:05 A Pepík volá z kuchyně: Tak v tom už ti, Mařenko, nepomůžu.
00:13:10 Ale pomůžeš, Pepíčku, jen pojď ven.
00:13:13 Tak šel a povídá: Co mám dělat?
00:13:16 Bafni mě za nohy a tahej mě kolem chalupy.
00:13:19 A takhle vznikl žací stroj.
00:13:22 Pri Dunaji šaty perú kde husari mašírujú,
00:13:32 poznala milá milého smutně volala na něho.
00:13:44 Poznala milá milého smutně volala na něho.
00:13:54 Milý milý milujem ťa za 100 zlatých vyměním ťa,
00:14:02 za 100 zlatých mňa nedajú lebo už sa nehněvajú.
00:14:15 Keby ja byl prostý voják to by bylo všecko jinak,
00:14:20 ale já som velkým pánom pri husaroch kapitánom,
00:14:25 ale já som velkým pánom pri husaroch kapitánom.
00:14:33 Když jsme táhli k Jaroměři, ať si nám to kdo chce věří,
00:14:36 přišli jsme tam do hospody právě k večeři,
00:14:40 celou noc jsme nespali, jak jsem se té staré bábě nasmáli.
00:14:46 Chaloupka nízká hrom do ní tříská,
00:14:49 milovala, zapomněla.
00:14:53 Až přijde jaro, po jaru léto,
00:14:56 po létě zas ten smutný čas.
00:15:01 4 muzikanti hráli, jedli, pili, hodovali,
00:15:04 a přitom se uradili, jak ji dostanou,
00:15:08 vezmeme ji za nohy a stáhneme dolů,
00:15:11 vrazíme jí do drdolu píšťalu.
00:15:14 Přišla obsílka bych šel na Turka,
00:15:17 na vojnu šel, víc nepřišel.
00:15:21 Sultán tureckej metál mu dával,
00:15:24 na lid a kraj se vyptával.
00:15:28 Metál neberu, já na něj kašlu,
00:15:32 a že byl hrd tak dostal...
00:15:38 Sedí takhle dědeček a povídá, kdepak ta dnešní mládež,
00:15:41 ta nemá žádný cit, je cynická, protože cokoli jí rodiče vidí
00:15:44 na očích, hned jí koupí, i když tam nic nevidí,
00:15:47 hned jí to kupují.
00:15:49 Když já si vzpomínám, jak my jsme s bratříčkem byli
00:15:51 citově založení, když jsme seděli na zápraží
00:15:54 a viděli jsme, jak tatínek, válečný invalida, jednou rukou
00:15:57 řeže dříví, abysme měli doma teplo anebo babičku,
00:16:01 zkroucenou revmatismem, jak nám v kýblech nese vodu,
00:16:03 abysme měli na kafíčko, na polívku, my byli tak citově založení,
00:16:06 že jsme plakali. A on povídá: Kolik vám bylo?
00:16:08 Po vojně.
00:16:11 Bramborovou placku se škvarkama tak jako je pekla moje máma,
00:16:18 takovou mi nedá nikdo na světě, ani na žádné jiné planetě,
00:16:27 můj Bože.
00:16:29 Bramborovou placku se škvarkama tu má přece každý rád,
00:16:38 já měl na mou duši mastný nos i uši,
00:16:42 když je doma pekla naše máma.
00:16:47 Rád bych vám řekl příhodu z vojny, jak v pauze mezi pořadovými
00:16:50 cvičeními říká četař:
00:16:52 Chlapi, místo cigaret si zkusíme něco lepšího a zdravějšího.
00:16:56 Nasaďte si bodla, já vám dám pochodem v chod
00:16:59 tlesknu jednou, to znamená střelba z pušek, přikrčit se.
00:17:02 Tlesknu 2x, to jsou minomety, budete se plížit,
00:17:04 tlesknu 3x, střelba a zakopete se.
00:17:07 Nasadit bodla, pozor, pochodem v chod!
00:17:10 Tlesknul 1x, všichni se přikrčili, jen Jiří Schmitzer kráčel takhle.
00:17:13 Tlesknul 2x, všichni se plížili, jen Schmitzer kráčel takhle.
00:17:16 Tlesknul 3x, zakopávali se, Schmitzer kráčí takhle.
00:17:20 Člověče, vy jste neslyšel v životě o dělostřelbě?
00:17:23 A on povídá: A vy o hrdinovi?
00:17:25 Když jsem se dozvěděl, že mám rukovat,
00:17:31 začal jsem plakat.
00:17:36 Muzikanti moji, zahrajte mi čardáš,
00:17:42 1. října musím narukovat.
00:17:48 Muzikanti moji, zahrajte mi čardáš,
00:17:52 1. října musím rukovat.
00:17:56 Já si vzpomínám na příběh 2 mladých lidí,
00:18:00 ona pěkná, milá dívenka, on statný muž.
00:18:04 Láska jako trám a on najednou má jít na vojnu.
00:18:10 Plnit povinnost vůči své vlasti.
00:18:13 A tu mu ta Zdenička říká: Karlíku, nezapomeň na mě,
00:18:18 to víš, 2 roky jsou 2 roky, takových Zdeniček tam poznáš,
00:18:23 nezapomeň, byla by to škoda.
00:18:26 Karlík odejel na vojnu a nemá čas ani zapomenout.
00:18:30 Pořadová cvičení, střelba... A tak myslí na svou Zdeničku
00:18:35 a stále jí píše. Jenomže ze strany Zdeničky
00:18:39 pramen korespondence vysychá. Když je skoro konec vojny
00:18:43 dostává tento dopis: To víš, Karlíku, 2 roky jsou 2 roky
00:18:48 nejsi jen ty na světě, budu se vdávat.
00:18:52 Prosím tě, pošli mi zpět moji fotografii.
00:18:55 Karel potlačil slzy a vypůjčil si fotografie z celé roty a napsal:
00:19:00 Milá slečno Zdeničko, v obálce vám zasílám
00:19:04 několik fotografií. Vyberte si.
00:19:08 Nevím už o jakou Zdenku jde, to víte, 2 roky jsou 2 roky.
00:19:16 Z nás každý rád nechá si o svém štěstí zdát.
00:19:23 O štěstí svém, zatoulaném.
00:19:30 Sny odvanou, vzpomínky však nám zůstanou.
00:19:38 Vraťte se k nám, na shledanou.
00:19:46 Na chvíli jen nechám si o své lásce zdát,
00:19:53 nejhezčí sen dříve než bílý den se vrátí.
00:20:01 Z nás každý rád nechá si o svém štěstí zdát.
00:20:08 O štěstí svém zatoulaném.
00:20:16 Pak znám jednoho herce, Sováka, a já jsem na 1 besedě řekl,
00:20:22 mezi námi je jednak věkový rozdíl, to bych nemusel říkat,
00:20:25 to je vidět, a pak mezi námi je rozdíl v tom,
00:20:28 že já jsem dělnického původu a Sovákův tatínek byl živnostník.
00:20:34 Ten nabobtnal a povídá: My jsme měli restauraci,
00:20:38 to je pravda, ale jakýpak byl můj tatínek
00:20:41 živnostník. Víte, jak jsme se jmenovali?
00:20:44 U Rudé hvězdy, ty blbečku.
00:20:47 Já jsem dlouho čekal na družstevní byt,
00:20:49 a bydleli jsme v takovém trochu lepším sklepě,
00:20:53 okna v úrovni chodníku, takže sousedy jsme znali
00:20:55 jen podle bot a kuřích ok.
00:20:58 Bylo to výborné, byl to 1 pokoj, děti spaly v piánu,
00:21:02 pod kterým rostly žampiony, prostě krásné zátiší,
00:21:05 vlevo u okna věčný ledovec, i v létě.
00:21:08 Bylo to bezvadné v tom, že jsme měli neustále styk
00:21:12 s životem, že jsme si třeba dali vychladit ven buchty
00:21:15 a pak jsme hledali i plech po celé ulici.
00:21:18 Bylo teplo, jel kolem stříkací vůz a byli jsme zastříkaní celí,
00:21:21 i záclony.
00:21:23 Konečně jsme se dočkali toho bytu. Nám v té době pomáhala,
00:21:27 protože moje paní byla jako zpěvačka ve Státním souboru,
00:21:31 s dětmi její maminka, výborná tchyně.
00:21:34 Jenže problém byl v tom, že si neustále nepamatovala,
00:21:38 že když chce do 6. poschodí musí zmáčknout 7. poschodí,
00:21:41 protože přízemí tam bylo jako 1. patro.
00:21:44 Takže babička holku na nočníku, náš kluk zvonil zezdola,
00:21:48 že chce na svačinu, tak babička povídala:
00:21:50 Ty hezky seď a kakej, a jela pro našeho chlapce dolů.
00:21:54 Zamkla ji tam samozřejmě, ale zmáčkla 6, čili vyjela
00:21:57 do 5. poschodí a to, že tam byla takováhle cedulka toho nájemníka
00:22:01 pod námi, to jí nevadilo, tím klíčem tam dloubala,
00:22:04 ale dostat se tam nemohla.
00:22:06 Pořád volala: Martinko, Martinko, co je tam?
00:22:08 Teď už viděla, jak na ni stříká vařící polívka
00:22:10 nebo jak vypadla z balkonu, pořád křičela a takový kravál
00:22:13 tam byl, že se sousedi sbíhali a ptali se, co tam je.
00:22:16 Říkala, že malé dítě na nočníku, ale neozývá se, není ho slyšet.
00:22:19 Zavolali zámečníka, on to otevřel, babička vstoupila a řekla:
00:22:22 To není u nás, pane.
00:22:24 -Ale vždyť jste to chtěla!
-To není náš byt přece.
00:22:27 Mezi tím ale ten Honza, který s ní jel, tomu to bylo jedno,
00:22:31 chtělo se mu čurat, tak šel na záchod v tom cizím bytě.
00:22:34 Babička povídala, tak to zase zamkněte a šla nahoru o patro výš,
00:22:37 odemkla a Martinka seděla na nočníčku, jak jí bylo nařízeno.
00:22:41 Teď babička povídala: Kde je Honza? Ten kluk pořád někde běhá.
00:22:46 My přišli večer domů a babička povídá: Představte si, ten kluk
00:22:49 se někam zaběhl, musíme se jít někam podívat,
00:22:51 ale hlavně běžte se omluvit těm pod vámi, já jsem jim nechala
00:22:53 otevřít byt.
00:22:54 Já jsem povídal: Prokristapána a šel jsem tam hlavně říct,
00:22:57 že kdyby se něco ztratilo, tak je to na naši rodinu.
00:23:00 A oni říkali: Neztratilo se nám nic, naopak, přibylo nám dítě.
00:23:02 Ten Honza byl v prázdném bytě.
00:23:20 Když je noc a nebe samá hvězda,
00:23:22 ani se ti, má Miluško, nezdá, že se do tvých černých očí dívám,
00:23:26 a že se ti ve snách zpovídám.
00:23:29 Ty máš tak smutné oči, až se mně hlava točí,
00:23:33 těma očima jak malé dítě říkáš miluju tě...
00:23:38 To je strašný fofr, ty bys mě uhnal.
00:23:45 HRAJE ŠACHY A MLUVÍ SÁM SE SEBOU
00:23:53 Karlíku!
00:23:57 Karlíku!
00:24:04 -Říkal jsi něco?
-Prosím?
00:24:06 -Jestli jsi něco říkal?
-Ne.
00:24:09 To bych se taky moc divila.
00:24:11 Kolikrát jsem ti, Boženko, říkal, když hraju šachy,
00:24:13 tak na mě nemluv. To nehraju sám za sebe.
00:24:16 Tady jsem Karel a támhle jsem jako Rudla.
00:24:18 Chápeš to? To je rozpolcenost.
00:24:20 Já se nemůže soustředit, tohle mě stálo střelce.
00:24:23 Je tohle možný?
00:24:24 Ne možný, to je jistý. Já jsem měl tím koněm jít na E 5.
00:24:27 Já to přehlídl.
00:24:29 Já se neptám, kam jsi měl jít, já ti říkám, že by sis měl všimnout
00:24:34 že máš doma ženu.
00:24:35 -No to koukám, no.
-Ale prosím tě!
00:24:38 Jestli ti to vadí, že tady sedím, tak já můžu jít.
00:24:41 Večeři si udělej sám a já půjdu k mamince.
00:24:44 Božka, s tímhle nazačínej, s tou vaší maminkou!
00:24:46 Tedy naší maminkou, dneska je to už naše maminka.
00:24:49 Kdybych přišel z práce a milující žena mně přistrčí večeři
00:24:52 tak bych nehrál šachy. Já měl před chvilkou chuť
00:24:55 zbodnout koně. Hladem.
00:24:57 A ty si čteš a sedíš tady.
00:24:59 -Já že si čtu?
-Ano.
00:25:01 -Já se učím.
-To je u tebe nastejno.
00:25:04 To je velkej rozdíl, rozumíš. Ty jsi přece ten řidičák taky
00:25:08 nedostal zadarmo. Kdybys mně aspoň trochu pomohl.
00:25:12 Koukej. Podívej.
00:25:15 Podívej.
00:25:17 Ale dej mi pokoj!
00:25:19 Podívej. Jsem buď blbej nebo geniální.
00:25:21 Já jsem si dal oboustrannej šach.
00:25:25 No a teď se můžem bavit, ptej se, na co chceš,
00:25:27 já ti všechno vysvětlím.
00:25:30 Já bych chtěla vědět všechno.
00:25:32 Všechno ne, já nejsem mixer. Musíme nejdřív o co bys měla
00:25:34 zájem napřed, o co potom, co je méně a co je více důležitý.
00:25:37 Tak nejprv ten předstih.
00:25:40 No tak to bude někde vzadu. Předstih, to je..
00:25:45 Předstih, to je... No předstih.
00:25:48 No to je, když je něco dřív, rozumíš mně?
00:25:52 Předstih je vlastně zapálení směsi před vrácením se pístu.
00:25:57 Prosím tě, to je tam taky! Jakýho pístu, jaký směsi,
00:26:00 jak, kudy, proč?
00:26:02 No to je těžký, to znamená, že o tom nemáš vůbec páru.
00:26:06 Takže začneme od začátku, Božka.
00:26:09 Blok, díry, válce. Představ si to takhle.
00:26:13 Tady je nějaká roura, já jsem píst.
00:26:15 Podívej se.
00:26:17 Nade mnou je směs, já ji stlačuju nahoru,
00:26:21 nahoře je svíčka, najednou prsk, bác,
00:26:23 co udělá svíčka? Dá jiskru.
00:26:25 Já vybuchnu, lezu dolů a to je ten zdvih.
00:26:29 Jenomže, ona ta svíčka nedá ten cuc, právě když já jsem nahoře,
00:26:33 ale o něco dřív. A tomu cucu se říká předstih.
00:26:37 Předstih. Je ti to jasný?
00:26:39 Ne.
00:26:41 To je tak jednoduchý. Cokoli děláme dřív
00:26:44 než bychom měli, je předstih neboli předzápal.
00:26:48 Když něco uděláme později, třeba když já přijdu,
00:26:51 mám přijít v 7, máme lístky do kina na 8. hodinu
00:26:53 a já přijdu až v 8, tak mám co?
00:26:56 Zpoždění zapalování.
00:26:58 A tomu bych já rozuměla, protože to zpoždění zapalování
00:27:01 ty máš pořád. Jenomže dodneška jsi tomu říkal
00:27:04 schůze.
00:27:05 To nejde, podívej se.
00:27:08 Jdu po ulici, třeba po Národní, ačkoliv to je jedno.
00:27:12 -To není jedno.
-Jdu...
00:27:15 -Moment! S kým?
-Vždyť jsem píst, nemám ruce.
00:27:19 Jen aby.
00:27:21 Jdu po Národní, koukám před sebe, abych nezakopl a najednou se přede
00:27:27 mnou něco zavlní a co vidím? Ženská.
00:27:30 A já zažehnu, poněvadž je to kus.
00:27:33 Ale to mě zajímá. Doma sotva doutnáš,
00:27:38 ale na veřejný ulici, to...
00:27:41 Co mluvíš pořád o mně? Jde o auto.
00:27:43 Najednou ona se otočí, když já už jsem zahořel,
00:27:46 vidím stará baba s bradavicema, čili jsem měl zbytečnej předstih.
00:27:50 Tak já ti teda povím, co je to ten předstih.
00:27:54 To je intuice.
00:27:57 A tý já mám zaplaťpánbůh dost pro oba.
00:28:00 Jenomže motor je mrtvá věc, ten nemůže mít intuici.
00:28:02 Jenomže, Karlíku, ty jsi živej až moc.
00:28:06 -Já ti řeknu takovej příklad, jo?
-Buď tak hodná.
00:28:09 Jdeš po Národní...
00:28:12 -Jako já?
-Couráš se jako ty.
00:28:16 Jinej by už byl dávno doma, jenomže ty máš ten pozdní zážeh.
00:28:21 Koukáš se před sebe, to jo, ale ne, abys nezakopl.
00:28:26 Ale protože před tebou se vlní taková zrzavá svíčka a ty?
00:28:31 Ty se valíš jako píst, vlastní ženu jsi neviděl.
00:28:36 Protože jsi byl zažehlej až za ušima, jenom vybouchnout.
00:28:40 A říkal jsi, Karlíku, že baba s bradavicema se otočila?
00:28:46 Já ti dám babu, šťabajzna se otočila,
00:28:49 jenomže holt na tlouštíka svíčka neprskla.
00:28:53 Jiskra se nekonala, což bylo tvoje velký štěstí,
00:28:58 protože já bych vám ji prskla oběma tobě jednu navrch, ty zážehu,
00:29:06 a prskla bych ti ji s předstihem.
00:29:09 A já ti teď něco řeknu, teď aspoň víš, proč není večeře,
00:29:13 a proč já půjdu k mamince, ty erotickej karburátore!
00:29:27 Lodí bílou, lodí bílou chci se vézt,
00:29:36 s mořskou vílou sítě plést,
00:29:43 chci se toulat lodí bílou, nad hlavou mít Jižní kříž,
00:29:51 pak se vrátím, pak se vrátím, uvidíš.
00:30:00 Povídá domovník Žofii: Já už to nemůžu poslouchat
00:30:04 od toho domácího. Vymysli něco, jak se dají umejt
00:30:08 ty okna v 1. poschodí.
00:30:09 Ona povídá: Vždyť je tam uražená římsa od války.
00:30:12 Ať si zavolá fasádníky a pak to umeju.
00:30:14 Mám se zabít?
00:30:16 On říká: Přemejšlej trochu. Vem žehlicí prkno, kýbl, hadr
00:30:19 a pojď se mnou.
00:30:21 Jdou tam, on to vysune tím oknem a povídá: Ty si vylez do ulice,
00:30:24 já to tady zatížím.
00:30:26 Ona si vylezla, zpívala, umývala okno a v tom někdo zazvonil.
00:30:30 On v tý domovnický horlivosti utíká, otevře dveře,
00:30:33 tam rozplácnutá manželka.
00:30:35 On povídá: To tys zvonila? To je ovšem velmi náročný.
00:30:42 V roce 1824 v Litomyšli, manželka gynekologa, porodníka,
00:30:50 čekala s obědem, se svačinou, čekala s večeří,
00:30:54 v tom se vrátí manžel a ona povídá: Já se z tebe zblázním.
00:30:57 Jindy jsi doma na oběd, na svačinu a už nikam nejdeš
00:31:00 a dneska já tady suším oběd, svačinu, večeři.
00:31:04 On povídá: My měli dneska tak těžkej porod.
00:31:06 Jeden? Jindy jich máš 10 a jsi tady už odpoledne,
00:31:10 lehneš si na kanape.
00:31:14 No to ale byl strašně těžkej porod, ten nám dal zabrat,
00:31:17 ale nelitujem toho.
00:31:19 Víš kdo se narodil? Bedřich Smetana.
00:31:24 Když se Jaroušek Hanzlík rozhodoval, jestli má jít na školu,
00:31:28 nebo využít té nabídky, aby šel rovnou do Vinohradského
00:31:31 divadla, radil se, a všichni adepti herectví říkali:
00:31:34 Já bych šel na Vinohrady.
00:31:36 A tam mu ještě ti z Vinohrad říkali: Je pravda, že tady byste
00:31:40 se naučil teorii, ale jenom z knih, kdežto tam jsou lidé,
00:31:44 kteří tu historii divadla přímo tvořili.
00:31:47 Jenom mít otevřené uši a oči.
00:31:51 A tak se Jaroušek Hanzlík rozhodl a šel do Vinohradského divadla,
00:31:55 jenomže tam přišel trochu pozdě, když už tam to s tou pamětí nebylo
00:31:59 tak zcela v pořádku.
00:32:02 Jednou ráno byl v rekvizitárně, tam seděl Ilja Prachař
00:32:09 a loupal si pomeranč na takového toho lotosa.
00:32:13 Tak si to řezal a přiběhl tam Zdeněk Řehoř a povídá:
00:32:17 Prosím vás, nemá někdo to..., ten..., já tam mám taxík dole.
00:32:20 -A co nemá?
-No tohle..., mám tam taxíka.
00:32:23 -No ale co tam nemá?
-No venku prší. Deštník!
00:32:27 Prachař povídá: Hanzlíku, uši a oči otevřený.
00:32:31 Vtom přišel Bláha a povídá: Já jsem měl kamaráda,
00:32:35 kterého jsem neviděl 20 let. Tak jsem nevěděl,
00:32:37 jestli se odstěhoval, nebo se s ním něco stalo.
00:32:41 Já to řeknu jinak, my jsme šli v sobotu s manželkou
00:32:45 tam, jak se hodně chodí...
00:32:47 -Do hospody?
-Ne. Tam jak jsou ty zvířata.
00:32:51 -Do zoologické zahrady?
-Ne, jak mají ty dlouhý krky.
00:32:54 -Na safari?
-Ale ne, plavou po vodě, labutě!
00:32:58 -Do Průhonic?
-Jo, v Průhonicích jsme byli.
00:33:01 -No a co?
-No, nebyla to špatná neděle.
00:33:05 Jarda Moučka povídá: Nesmějte se, já jsem taky...
00:33:09 O čem jsi to mluvil?
00:33:13 Vtom vstoupil Ilja Racek, takový mírně jetý,
00:33:17 a povídá: Udělejte mi kafe.
00:33:19 Ale, odkudpak jdeme?
00:33:21 Nejradši bych si nafackoval. Řekl jsem si, půjdu jednou rovnou,
00:33:25 vyspím se, a teď jsem potkal toho, jak tady...
00:33:29 vždycky dole, a on že jde tam, jak..., no co je tam...
00:33:41 A Racek povídá: No co vám to povídám?
00:33:46 Udělej mi dvojitý kafe.
00:33:50 Mezitím tam strašná vřava a Moučka povídá:
00:33:54 Tady není možný přemejšlet. Já si jdu ven vzpomenout.
00:33:57 Vyšel ven a Prachař povídá: Oči a uši otevřený, Hanzlíku.
00:34:01 A doloupal toho lotosa a pomeranč hodil do koše.
00:34:06 Hanzlík povídá: Tady nebudu! A vyšel ven a tam stál schovanej
00:34:10 Moučka mezi skříněma a povídá: Hanzlíku, nevíš, na co jsem si šel
00:34:13 vzpomenout?
00:34:16 Kupte mé mládí, kupte mé lásky,
00:34:19 vždyť si s tím krámem už dávno nevím rady,
00:34:23 pojďte a berte, proto jste tady,
00:34:27 nabízím zpěv i hněv a vše, co si račte přát.
00:34:31 Srdce je dům a dům je hrad,
00:34:35 a hrad je dětství, které chci dnes z nouze vzdát,
00:34:39 chci prodat svůj stín, své štěstí i splín,
00:34:43 a pak si znovu začít hrát,
00:34:47 chci prodat svůj stín, své štěstí i splín,
00:34:51 a pak si znovu začít hrát.
00:34:57 Povstaňte.
00:35:01 -Stojíte?
-Ano.
00:35:04 Po zjištění totožnosti žalobkyně i odpůrce zahajuji jednání.
00:35:10 Prosím, posaďte se.
00:35:12 Žalující strana podává proti odpůrci žalobu o uznání otcovství
00:35:15 a žádá přitom o částku 400 korun jako výživné na své dítě.
00:35:20 -Je to tak? Souhlasí to?
-Ano, souhlasí.
00:35:22 Odpůrce má totiž 1 800 korun měsíčně.
00:35:26 Já pro tebe nejsem žádnej odpůrce, ale Jeňa.
00:35:29 Vy jste pro mě odpůrce.
00:35:30 Když někdo nechce platit na svoje vlastní dítě...
00:35:33 Já vás žádám, abyste odpovídali na moje otázky a to důsledně
00:35:37 a po pořádku.
00:35:39 Maminka s tatínkem vždycky chodí ve čtvrtek do biografu.
00:35:42 Rodiče žijí?
00:35:45 Ano. Protože chodí do biografu.
00:35:49 A mě nevzali sebou, tak jsem se nudila
00:35:53 a hrála jsem karty. Na gauči.
00:35:58 -Proč na gauči?
-Já si tam vždycky hraju.
00:36:03 Hraje si obvykle karty na gauči.
00:36:05 Najednou někdo zazvonil.
00:36:08 Tak jsem šla otevřít a on vyšel odpůrce.
00:36:15 To jsem byl tenkrát ještě Jeňa.
00:36:17 Proč jste nevolala o pomoc?
00:36:19 Mně se nezdálo, že bych měla volat o pomoc.
00:36:22 A to je ta 1. chyba. Vy si napište, že žalující strana
00:36:26 se v té chvíli nedomnívala, že by měla volat o pomoc.
00:36:29 Místo toho, šla zpět ke gauči, ano?
00:36:31 Ano, protože odpůrce řekl, že bysme mohli hrát Černýho Petra.
00:36:35 Nabádal žalující stranu ke karbanu.
00:36:38 Ano. A potom ještě chtěl, abysme hráli o jeho srdce,
00:36:42 ale pane doktor, to já už jsem nechtěla.
00:36:45 Vy jste odmítla hrát o jeho srdce a zároveň vás jeho předmětná sázka
00:36:49 vůbec nezajímala. Nevyhovovala vám dokonce.
00:36:54 Pak já jsem chtěla dát karty na stůl a on mně povídá:
00:36:57 Ne, ne, ne, my si budeme hrát na gauči.
00:37:03 To znamená, že se dá říct, že žalovaný úskokem
00:37:06 a jemu vlastní lstí, to je obličej, to jste měla tušit,
00:37:10 vylákal oběť do prostředí lépe vyhovujícího jeho záměrům.
00:37:17 To znamená, že již přišel se zlým úmyslem.
00:37:21 A my jsme hráli a já jsem vyhrávala,
00:37:27 poněvadž on švindloval.
00:37:30 -Já že švindloval?
-Švindloval.
00:37:32 To nejde dohromady, když někdo švindluje, tak obyčejně vyhrává
00:37:34 a on prohrával.
00:37:36 On chtěl prohrát, poněvadž mi s radostným úsměvem
00:37:40 řekl, že jsem vyhrála jeho srdce.
00:37:43 A jak to bylo dál?
00:37:48 Já se stydím.
00:37:50 Ona šeptala: Jeňo! Jeňo!
00:37:53 Ne, tak to nebylo.
00:37:55 To znamená, že jste musel být hodně blízko k žalující straně.
00:38:01 Ano, byl.
00:38:03 Obžalovaný při výslechu doznává, že se odvážil tak blízko
00:38:09 že slyšel žalující šeptat Jeňo, Jeňo.
00:38:13 Proč jste to udělal?
00:38:16 A jak byste to dělal vy, kdyby vám šeptala Jeňo, Jeňo?
00:38:19 Já bych se velmi divil, protože já se jmenuju Alfred.
00:38:23 Já se divit nemusel, protože já jsem Honza.
00:38:26 -A pane, podívejte se na mě!
-Prosím.
00:38:29 Jak jste se mohla s tímhle člověkem tohleto...
00:38:31 Podívejte se na mě, pane.
00:38:33 Čili vy jste se k ní přiblížil, slyšel její špitání Jeňo, Jeňo...
00:38:37 -On se ke mně přiblížil.
-Ano.
00:38:40 Přitom se jmenujete Honza a ke všemu jste se stal otcem.
00:38:43 -A vy se jmenujete jak?
-Kadlecková.
00:38:46 A teď mi řekněte upřímně. Nebylo by bývalo lepší,
00:38:49 kdybyste šla se svými zesnulými rodiči do biografu?
00:38:55 -Vždyť jsem chtěla jít.
-A proč jste to neudělala?
00:39:00 Podívejte se, jak se vám směje, cynik.
00:39:04 Když on ten film byl mládeži nepřístupnej.
00:39:14 Láska je láska, když choděj kluci s holkama,
00:39:23 láska je láska, když chodějí kluci s klukama
00:39:30 a holky s holkama.
00:39:32 Mácha má štěstí, že je kamenej,
00:39:42 jinak by už nestál smíchy by řval
00:39:49 a byl by v pase zlomenej.
00:39:51 Láska je láska, když choděj kluci s holkama
00:40:01 láska je láska, když choděj kluci s klukama
00:40:08 a holky s holkama.
00:40:13 To je takovej známej případ, jak se ptá kolega kolegy.
00:40:18 Poslechni, Nováku, ty sis prý vzal manželku z dvojčat?
00:40:22 -Ano.
-A prý jsou k nerozeznání?
00:40:25 Ano.
00:40:26 Ale prý ta sestra s vámi žije ve společné domácnosti?
00:40:30 Ano, pomáhá manželce.
00:40:32 No dobře, ale když jsou k nerozeznání,
00:40:34 jak poznáš, která je která?
00:40:36 On povídá: To nepoznám, to je jejich věc.
00:40:38 To já mám lepší anekdotu. To se potkali, Františku,
00:40:43 3 páni u piva. Ten 1. povídá: Vy mi to nebudete
00:40:46 věřit, ale já mám doma ložnici z pravého kanadského dubu.
00:40:50 Ten 2. povídá: Co to říkáte? To já mám doma ložnici
00:40:53 z pravého indického palisandru.
00:40:56 Ten 3. povídá: Pánové, to nic není, já včera přišel do ložnice
00:41:00 a měl jsem tam cizího chlapa z České Lípy.
00:41:03 Márinko, buď rozumná, přijď navečer za humna,
00:41:10 Márinko, má rozmilá, víš, co jsi mi slíbila.
00:41:17 Až budem při měsíčku navracet se z lesíčku,
00:41:24 ne abys mně komoru zavřela na závoru.
00:41:31 Marie, já ti musím říct, že jsem strašně rád,
00:41:35 žes mě pozvala, protože děda mi to bude závidět,
00:41:39 ale to je neopětovaný, mám tě velmi rád,
00:41:42 anglicky I love you, Mary Rotter.
00:41:45 Děkuju.
00:41:47 Maminka vždycky říká, proč ta Mařenka taky neřekne,
00:41:51 že tě má ráda. Vždyť jsi takový hodný kluk.
00:41:53 Já tě mám ráda moc.
00:41:56 A to já jsem už zase dál, já v duchu už s tebou mám 2 děti.
00:42:00 Mě to tady trochu deprimuje, ty koule mě deprimují,
00:42:04 protože u nás o Vánocích viselo všude co? Jmelí.
00:42:10 Betlém děláme pořád, protože jsme ho dostali zdarma,
00:42:14 od 1 paní z Pardubic jsme dostali perníkový Betlém.
00:42:20 A poněvadž jsme ještě měli hosty dopoledne, tak náš děda myslel,
00:42:25 že je to jako pohoštění, sežral svatého Josefa až k hlavě
00:42:30 než jsme mu ho vytrhli, takže teď ti normální svatí stojí
00:42:35 na té podložce a vždycky seženeme trochu mechu
00:42:38 a on vypadá jako zvěd.
00:42:42 Takže bych všem přál tyhle Vánoce, aby nebyli sami jako prst,
00:42:47 aby seděli u stolů a současně se dávili kostmi,
00:42:50 to je pomsta ryby rybářům za to, na jaký háčky je chytají,
00:42:54 protože i ta kost vypadá jak háček, aby se měli rádi,
00:42:57 o Vánocích aspoň, poněvadž jsme malá republika,
00:43:01 ať je nás čím dál víc.
00:43:04 Já jim k tomu přeju klid a mír a zdraví.
00:43:12 Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte,
00:43:25 vinohrady, vinohrady dobré vínko dáváte,
00:43:39 a keď sa ho šohaj napije,
00:43:47 dobrú půlu z něho dostane.
00:43:56 Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte.
00:44:11 A keď sa ho šohaj napije zazpívá si pěkně vesele,
00:44:28 vínko bílé, vínko rudé, vínko naše červené.
00:44:47 Já jsem slyšel takovou anekdotu, která je taková pobídková,
00:44:53 že se to taky tak dá udělat.
00:44:55 Paní Přesličková vyběhla k paní Novákové, do bytu vedle,
00:44:58 a povídá: Paní Nováková, já už všechno mám, mám napečíno,
00:45:02 mám cukroví spoustu, mám dárky pro všechny,
00:45:05 ale zapomněla jsem na 1 věc. Nechat si nějakou korunku
00:45:08 do rezervy, protože spořitelny jsou teď už zavřený a mohlo by se stát,
00:45:12 někomu se udělá nevolno a nemáme ani na tramvaj,
00:45:14 aby dojel na středisko.
00:45:15 Nemohla byste mi půjčit, hned po Vánocích vám to vrátím,
00:45:18 100 korun.
00:45:19 Paní Nováková povídá: Třeba 200.
00:45:21 Ne, to mně stačí, pověvadž já už všechno mám.
00:45:24 Vezme tu stovku, jde za tatínkem a povídá: Tatínku, já už všechno
00:45:27 mám, napečíno, cukroví, pro všechny dárky, ale já nevím,
00:45:30 co ty kouříš, jakou značku, tak jsem si řekla, já ti dám peníze
00:45:32 a ty už si to nejlíp rozhodneš.
00:45:34 On povídá: To je výbornej nápad, maminko.
00:45:36 Vezme tu stovku a jde za dcerou a řekne: Už všechno máme,
00:45:39 pro všechny už dárky máme, já ten make up,
00:45:42 to za nás nebejvalo, nebo laky nějaký, jestli Lybar,
00:45:45 já ti dám hotový peníze a ty už si nejlíp poradíš.
00:45:49 Ona povídala: To je dobrej nápad, tatínku.
00:45:51 Vezme stovku a jde za bratrem: Bráško, ty teď chodíš po těch
00:45:53 čajích, s těma děvčatama, ať máš nějaký peníze na limonády
00:45:56 a pak ještě na tramvaj, když ji doprovázíš zpátky,
00:45:59 tak jsem si řekla, že tobě přijdou vhod peníze.
00:46:01 To je bezvadnej nápad, sestro, vezme stovku a jde za maminkou.
00:46:04 Maminko, já přemejšlel, chodil jsem po obchodech,
00:46:08 pro všechny dárky mám, říkal jsem si, co tý mamince...
00:46:11 Nakonec, ta maminka bude ráda, protože měla takový vydání,
00:46:14 když jí dám hotový peníze. Tak jsem si řekl,
00:46:16 že ti to určitě přijde vhod.
00:46:18 Ona řekla: To je bezvadnej nápad a jde k paní Novákové.
00:46:21 Paní Nováková, děkuju vám pěkně, už to nepotřebuju.
00:46:24 Čili všichni se obdarovali a nikdo nemá nic.
00:46:26 To taky není špatný, uvažujte o tom.
00:46:28 Keď jsem šel z Hradišťa z požehnání potkal jsem děvčátko znenadání,
00:46:51 neznala mě, zdravila mě, červené jablúčko dávala mně.
00:47:15 A ja sem syneček nerozumný, vzal jsem si jablúčko z ručky její,
00:47:40 to jablúčko je kyselé a moje srdéčko zarmútěné.
00:48:09 Já už tady nic povídat nebudu, protože tady už je místo
00:48:13 jen pro písničky.
00:48:15 Ženění, ženění, ženění, to je horší než vězení.
00:48:27 -To ti nic neříká, tohle?
-Pohřeb.
00:48:30 Blbost! Svatba! Vždyť jsme včera zapíjeli svobodu.
00:48:35 Loučení, rozumíš. Ty kluku, ty se dnes ženíš.
00:48:39 Z vězení si člověk pomůže, ale od zlý ženy nemůže.
00:49:18 Čekám jen na tebe, chci tě mít u sebe,
00:49:26 ve dvou se to krásně bloudí za šera ta nádhera.
00:49:33 Za rok, za dvě léta, budem se všemu smát.
00:49:47 Pepo!
00:50:03 Taxi!
00:50:09 Taxi!
00:50:16 Já vím, jednou musí se ten zázrak stát,
00:50:22 když se náhle splní touhy mé.
00:50:31 Já bych se tak ráda vdávala, na muže pozor dávala
00:50:39 z okna mu mávala, když za prací by šel.
00:50:46 Holka, dej si pozor na kluka, a nevěř ničemu,
00:50:52 co ti kdy nakuká.
00:50:54 Dneska skoro každej muž je lump a kouká o věno jak by tě pump.
00:51:01 Prosím tě, dělej něco, nebo si to dítě něco udělá!
00:51:04 Někdo zvoní!
00:51:09 -Tati!
-Je to on!
00:51:12 Dej mi na to ruku, ty můj zlatej kluku,
00:51:15 dej mi na to ruku, dej že mi budeš vždy věrnej,
00:51:20 dej mi na to ruku, dej,
00:51:23 dej mi na to obě, vždyť já patřím k tobě,
00:51:26 dej mi na to obě, dej, že mi budeš vždy věrnej,
00:51:32 dej mi na to obě, dej.
00:51:52 Teď když máme co jsme chtěli, do rachoty zvesela,
00:52:00 vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví,
00:52:07 hej rup hola hej
00:52:09 hej rup hola hej,
00:52:11 do práce se dej!
00:52:14 Tak jsme si tady zatančili, zazpívali si, nasmáli jsme se,
00:52:26 dělali jsme si navzájem šprťouchlata,
00:52:31 no bylo tu veselo. U vás taky bylo veselo?
00:52:35 Doufejme.
00:52:36 Až obroste nás mech nebo chaluhy
00:52:40 a budem kvílet ech! čert vem neduhy,
00:52:43 páni, chytnem druhej dech, to budete koukat.
00:52:49 Až nám za pár let staň se osude,
00:52:52 začnou říkat kmet, toho nebude,
00:52:56 páni, chytnem druhej dech.
00:53:02 Buď jak buď, vypnem hruď,
00:53:06 zas dostanem glanc,
00:53:09 duch par excelence a kostra
00:53:12 parada nostra,
00:53:14 to není neslušné, nýbrž latinské,
00:53:17 až obroste nás mech, chytnem druhej dech,
00:53:23 žen se nezaleknem, klíďo píďo řeknem
00:53:29 nám dech stačí ať stárnou mladší,
00:53:35 my mládnem, koukej, pořád jsme oukej.
00:53:44 Co pak oukej, to jo, ale co tahleta, ta...
00:53:47 Já vím, ty myslíš skleróza. Ta se musí...
00:53:51 Myslíš zamlčet.
00:53:54 V mým případě zamlčet, v tvým spíš ukecat.
00:53:56 Říká se ucekat.
00:53:59 Píše se to ucekat, ale čte se to ukecat.
00:54:02 A věř tomu, že hlavní věc je chytit druhej dech.
00:54:05 Včas! To mně povídej. Já na ten druhej dech jedu
00:54:08 už několik let. Podívej.
00:54:10 Buď jak buď vypnem hruď,
00:54:13 zas dostanem glanc, duch par excelence
00:54:19 a kostra parada nostra.
00:54:22 Tohleto je latinsky.
00:54:24 Skryté titulky: Lucie Zrnová, Česká televize, 2005
Nesmrtelný Vladimír Menšík účinkoval v desítkách zábavných pořadů, které uváděl a provázel svým typickým vyprávěním a anekdotami ať o vztahu k ženám, rodině nebo Vánocům. Jeho humor je dosud nepřekonaný. V pořadu tak diváci uvidí nejzábavnější vystoupení, v nichž jsou Menšíkovými výbornými spoluhráči Jiřina Bohdalová, Lubomír Kostelka, Waldemar Matuška, Marie Rottrová, Miloš Kopecký, Lucie Bílá a všichni společně dokazují, že dobrý humor nestárne.
* 9. 10. 1929
† 29. 5. 1988
Mistr zábavy a vypravěčského talentu. Účinkoval v desítkách zábavných pořadů, které uváděl a provázel svým typickým vyprávěním a anekdotami. Vytvořil také řadu nezapomenutelných postav ve filmech, které patří k nejvýše ceněným.
