Legendární herec a komik vypráví, hraje a zpívá (2005). Dále účinkují: J. Bohdalová, V. Čižmárová, E. Pilarová, W. Matuška, M. Rottrová, J. Kociánová, L. Kostelka, M. Kopecký, J. Čeřovská, L. Bílá, J. Kroner, E. Olmerová, J. Libíček a mnoho dalších. Připravili: M. Maršálková, J. Štěpánek, M. Veselý a A. Berková
00:00:05ZPĚV
00:00:07Vítám vás, můj slyšte hlas, haleluja,
00:00:11vítám vás, ať stojí čas, haleluja.
00:00:47Děkuju za přivítání, bohužel mám teď daleko větší
00:00:51potlesky na začátku než po vystoupení.
00:00:54Muži nestárnou, svou tváří nestárnou,
00:01:00léta obcházejí...
00:01:07Z mého života.
00:01:09Denně vídám krásnou dívku, co má nohy do č,
00:01:17ještě jsem ji neoslovil, ani nevím proč.
00:01:21Muži nestárnou, svou tváří nestárnou,
00:01:29léta obcházejí...
00:01:35Já nevím jak vy, my máme nejraději
00:01:39ze čtvera ročních období jaro, tedy my muži,
00:01:43protože to nejen že se probouzí příroda, ale cosi takového
00:01:47nepojmenovatelného se probouzí i v našich ženách.
00:01:52To nemáte představu, co to pro nás chlapce je,
00:01:56když dívky, paní a babičky odkládají těžké kožichy, zimníky,
00:02:02elegantní hubertusy, různé čepice, kukly,
00:02:07kožešinové čepice, stříbrné lišky a najednou, my to vidíme,
00:02:13že ty, děvenko, včera ještě takhle malinká,
00:02:17jsi o kousek povyrostla,
00:02:19že ty, chudobko, ses trošku rozvila,
00:02:22že ty, mamino, jsi přes tu zimu zmužněla.
00:02:27Řekl jsem si: Vláďo, schválně, zkus si, jak jsi vyběračnej.
00:02:33Jaký máš vztah k ženám, kterou z nich by sis vybral.
00:02:38Na prvním, na druhém, na třetím, pak už mně prsty nestačily,
00:02:41já jsem si říkal, tamhletu bych chtěl,
00:02:43tuhle, tuhle, tuhle... Já bral celý chodník,
00:02:46akorát tam u popelnice babička odsypávala popel,
00:02:49já říkal, babko, tebe ne, v tom ona nějak čiperně poskočila
00:02:53já povídám, hele, čiperka, taky!
00:02:59Vážení přátelé, když jsem před časem poprosila Vladimíra Menšíka,
00:03:04aby si tady se mnou zazpíval, tak řekl: beze všeho.
00:03:08Evičko, můžu to upřesnit? Zaprvé: tys mě nemusela prosit,
00:03:14to je pro mě veliká čest, že s tebou můžu zpívat,
00:03:17a já jsem to řekl jinak. Já zazpívám, ale s podmínkou,
00:03:21že my budeme beze všeho. Aby to bylo šou.
00:03:24Tak to jsem tomu špatně rozuměla.
00:03:28To koukám, tos tomu špatně rozuměla.
00:03:31Zatímco já jsem slib splnil, můžu?
00:03:33Zadrž! Já ti věřím.
00:03:36To jsem chtěl slyšet. Jestli mně věříš.
00:03:39To byla taková zkouška.
00:03:46Vidíte, smouking, jak říkáme na Moravě.
00:03:52Kouřový oblek.
00:03:55Takže, já bych chtěl zpívat, když už musím zpívat,
00:03:58protože kvůli tomu jsme se sešli, něco velice těžkého,
00:04:02co i slavní zpěváci kazejí a hlavně takovou písničku,
00:04:09která nemá slova.
00:04:12Ale písnička musí mít slova.
00:04:16Písnička musí mít slova, to je pravda.
00:04:18Tak takovou moderní písničku, co má 1 nebo 2 slova,
00:04:22jak se to pořád opakuje, jen bys vždycky ukázala,
00:04:24kde mám opakovat, co?
00:04:27A taková, aby měla rytmus, takový taneční rytmus,
00:04:31abych to mohl vyjádřit pohybem.
00:04:34Ty umíš tančit swing?
00:04:36Swing neumím tančit, ale to není problém,
00:04:39swing je v podstatě odzemek, ale strašně rychlý.
00:04:43A odzemek umíš?
00:04:46Odzemek je totéž co swing a swing, to mě baví.
00:04:54Swing, to mě baví, swing, to je zdravý,
00:05:00tak pojď, tak pojď, a vař, jen vař,
00:05:07vpadnem tam do těch starejch putyk
00:05:10tam hudba má svůj rajc.
00:05:12Swing,
00:05:13rokenrol a beat, beat, beat, tak točte se kočky
00:05:17a ty koukej a hraj.
00:05:22Swing, to mě baví, swing, to je zdravý,
00:05:28tak jive to rozbalím a válím to přes celej sál,
00:05:31jen dál třeba přes celej sál.
00:05:34Hej, co je s tebou, hej, pohni sebou,
00:05:40tu sukni vysoukej si, mamá a zpoť se jak myš,
00:05:43hej, slyš.
00:05:45I ty zpoť se jak myš, ber kde ber,
00:05:48vypoť pro psinu plnej džber děti tvejch synů
00:05:52i tvejch dcer, černý jsou jako tér,
00:05:58tak co ti zbejvá.
00:05:59Swing, to mě baví, swing, to je zdravý,
00:06:04my přece nejsme jen tak ňáký co zaspali čas,
00:06:07rozbal ty fóry a ty saky ať rozdělá nás
00:06:10ten swing, ten jasně stoprocentně vlezlej
00:06:14swing.
00:06:15To mě baví, swing, to je zdravý,
00:06:19ty sukně vysoukej si, mamá a jen do toho.
00:06:25Ber kde ber, vypoť pro psinu plnej džber,
00:06:30děti tvejch synů i tvejch dcer
00:06:33černý jsou jako tér.
00:06:37Dostaň se do toho,
00:06:39houhoudyhou, houhoudyhou,
00:06:41a džez dnes frčí, džez dnes frčí,
00:06:47beat, beat, beat, beat, beat, beat,
00:06:50kočky máte pré, kočky máte pré,
00:06:54swing.
00:07:02Já zpíval v dětském sboru, u bratra Pištěláka.
00:07:09Ano, to byl sokolský sbor, široko daleko známý,
00:07:14bylo nás hodně dětí, takže jsme zpívaly mnohohlasně.
00:07:20Poprvé jsme zpívaly, byly to nějaké vánoční koledy
00:07:26se skrytým dirigentem.
00:07:30Pištělák měl ruku v sádře a tak, aby nebudil zájem,
00:07:33co se mu asi stalo, tak zůstal za portálem
00:07:36a bylo domluvené, že nám udá tón.
00:07:39A my hned začneme Nesem vám noviny.
00:07:42Tam už byli připravení s těmi novinami a tohle.
00:07:48To bylo v nějakém sále, v nějaké továrně,
00:07:54kde se buď shromažďovali nebo jedli, já nevím.
00:07:58A tak tam byly nějaké stoly a na 1 stole, který na tom jevišti
00:08:03dali nalevo nebo napravo, stála taková lampa,
00:08:06co měla seshora hříbeček, zezdola podpěnku
00:08:10a ta lampa se sama od sebe pořád rozsvěcovala.
00:08:14Blikala a ty první řady tím byly šokované.
00:08:17Vždycky se lekly, že je to znamení nebo co.
00:08:21Škubaly sebou, nemáme nic domluvené, co je to?
00:08:24Prostě to rušilo.
00:08:25Tam pořád nachystaný Pištělák, aby dal znamení.
00:08:30Najednou inženýr toho podniku povídá Kudláčkovi, to byl údržbář.
00:08:34Kudláček, skočte tam a udělejte něco s tou lampou.
00:08:38Co to má takhle zbytečně blikat.
00:08:41Tak Kudláček tam skočil a jen tam dal ruku,
00:08:45tak ho patrně vzal ten proud a on vyjekl nahlas
00:08:48a my začali zpívat Nesem vám noviny.
00:08:55ZPÍVÁ SLOVENSKY
00:09:23Takovou postavičku já jsem měl naposledy v roce 32.
00:09:28Co si budeme povídat, my na Moravě jsme takoví
00:09:33víc zaoblenější než jste v Čechách. A tak to má být.
00:09:40V určitém věku nezáleží na tom, jací jsme, ale jací jsme.
00:09:46Já jsem měl tetičku, která měřila 135 centimetrů
00:09:50a vážila 178 kilogramů. To byla koulička.
00:09:56Když si vezmete, že Ludolfovo číslo je poměr obvodu kruhu
00:10:01k jeho průměru, tak teta byla koule.
00:10:05Ale jaká koule!
00:10:07Ona ani neviděla po čem vlastně běhá.
00:10:11Ale běhala jako čamrda, z jedné věci do druhé,
00:10:14od rána do večera, pořád si nacházela práci.
00:10:17Byla ještě ochotná o půlnoci vstát, když šlo o to někomu pomoct,
00:10:22anebo z někoho si udělat švandu.
00:10:25To byla kuchařka a štědrá. Já znám spoustu žen,
00:10:29které umějí vařit, ale snědí to samy.
00:10:32Tetička měla přímo radost, když měla hosty.
00:10:35To se činila a běhala mezi kamny a stolem a dávala jim,
00:10:38až ti hosté sami říkali: Paní Mařenko, vy nám dáváte
00:10:43takové dobroty a sama pořád běháte, vždyť nikam nepospícháme,
00:10:46sedněte si s námi a pochutnejte si.
00:10:49A ona povídala: Kdepak, vždyť se na mě podívejte,
00:10:51to já si nemůžu dovolit. Ale to se o mě nestrachujte,
00:10:54já jak tak běhám ke kamnům, tak tam taky sem tam něco ďobnu.
00:10:59Ti chudáci netušili, že než sní polévku,
00:11:02teta tam vyďobe 3 kg vepřového.
00:11:06Zatímco její manžel Pepík byl jako houžev, ale líný.
00:11:14On se vždycky naprásknul a teď viděl, že by měl tetě Mařence
00:11:18pomoct s nádobím, takže: Pomohl bych ti, ale bohužel jsi mě
00:11:22zneschopnila. Natáhl se na gauč a spal.
00:11:26Tetička to přecházela, až jednou. Byla neděle, strýc Pepík se zase
00:11:31najedl a zase si povzdechl, jak ho zneschopnila
00:11:35a už už se natahoval na gauč, když tetička povídala:
00:11:38Pepíčku, než si schrupneš...
00:11:39Kdo ti říkal, že chrupu. Já přemejšlím co s námi, co dál.
00:11:43A ona povídala: Tak než budeš přemejšlet, nabrus mi srp,
00:11:46já potřebuju nasekat králíkům trávu.
00:11:49Dneska? V neděli?
00:11:51Králíci nemají neděli. Těm je to jedno.
00:11:55Že si ženská nedáš pokoj. Tak se naběháš, takového nádobí,
00:11:58vždyť to umej a pak si odpočiň.
00:12:02Nohy máš jako konve, zazpívej si něco.
00:12:05Podívej se na ty mráčky, jak plují oblohou.
00:12:08Tak ji nabádal, ale ona se nedala.
00:12:10Pepíčku, to ti nic neudělá, nabrus mi srp.
00:12:13Jak kdybych to tušil, Mařenko, běž, máš ho pod kůlnou nabroušený.
00:12:18A lehl si a hned začal chrupat. Jen se rozespal, už slyší:
00:12:22Pepíku!
00:12:24Jen se podívej, srp je tam a je nabroušený.
00:12:27Srp jsem našla, je nabroušený, ale stejně s ním sekat nemůžu.
00:12:32-Proč bys, Mařenko, nemohla?
-Já se k němu nemůžu ohnout.
00:12:39-A co mám udělat?
-Pojď sem, Pepku.
00:12:42Stoupni si za mě a podtrhni mě.
00:12:46Tak on ji podtrhl, teta Mařenka spadla na pupík
00:12:49začala si zpívat a sekala.
00:12:52Strýc Pepík v domnění, že má pokoj, zas už chrupal, když slyší:
00:12:54Pepíku!
00:12:55No šel jsem na tu trávu já nebo ty, Máňo?
00:12:58Takhle mě pořád burcovat.
00:12:59Šla jsem já, ale sekám pořád na jednom místě.
00:13:05A Pepík volá z kuchyně: Tak v tom už ti, Mařenko, nepomůžu.
00:13:10Ale pomůžeš, Pepíčku, jen pojď ven.
00:13:13Tak šel a povídá: Co mám dělat?
00:13:16Bafni mě za nohy a tahej mě kolem chalupy.
00:13:19A takhle vznikl žací stroj.
00:13:22Pri Dunaji šaty perú kde husari mašírujú,
00:13:32poznala milá milého smutně volala na něho.
00:13:44Poznala milá milého smutně volala na něho.
00:13:54Milý milý milujem ťa za 100 zlatých vyměním ťa,
00:14:02za 100 zlatých mňa nedajú lebo už sa nehněvajú.
00:14:15Keby ja byl prostý voják to by bylo všecko jinak,
00:14:20ale já som velkým pánom pri husaroch kapitánom,
00:14:25ale já som velkým pánom pri husaroch kapitánom.
00:14:33Když jsme táhli k Jaroměři, ať si nám to kdo chce věří,
00:14:36přišli jsme tam do hospody právě k večeři,
00:14:40celou noc jsme nespali, jak jsem se té staré bábě nasmáli.
00:14:46Chaloupka nízká hrom do ní tříská,
00:14:49milovala, zapomněla.
00:14:53Až přijde jaro, po jaru léto,
00:14:56po létě zas ten smutný čas.
00:15:014 muzikanti hráli, jedli, pili, hodovali,
00:15:04a přitom se uradili, jak ji dostanou,
00:15:08vezmeme ji za nohy a stáhneme dolů,
00:15:11vrazíme jí do drdolu píšťalu.
00:15:14Přišla obsílka bych šel na Turka,
00:15:17na vojnu šel, víc nepřišel.
00:15:21Sultán tureckej metál mu dával,
00:15:24na lid a kraj se vyptával.
00:15:28Metál neberu, já na něj kašlu,
00:15:32a že byl hrd tak dostal...
00:15:38Sedí takhle dědeček a povídá, kdepak ta dnešní mládež,
00:15:41ta nemá žádný cit, je cynická, protože cokoli jí rodiče vidí
00:15:44na očích, hned jí koupí, i když tam nic nevidí,
00:15:47hned jí to kupují.
00:15:49Když já si vzpomínám, jak my jsme s bratříčkem byli
00:15:51citově založení, když jsme seděli na zápraží
00:15:54a viděli jsme, jak tatínek, válečný invalida, jednou rukou
00:15:57řeže dříví, abysme měli doma teplo anebo babičku,
00:16:01zkroucenou revmatismem, jak nám v kýblech nese vodu,
00:16:03abysme měli na kafíčko, na polívku, my byli tak citově založení,
00:16:06že jsme plakali. A on povídá: Kolik vám bylo?
00:16:08Po vojně.
00:16:11Bramborovou placku se škvarkama tak jako je pekla moje máma,
00:16:18takovou mi nedá nikdo na světě, ani na žádné jiné planetě,
00:16:27můj Bože.
00:16:29Bramborovou placku se škvarkama tu má přece každý rád,
00:16:38já měl na mou duši mastný nos i uši,
00:16:42když je doma pekla naše máma.
00:16:47Rád bych vám řekl příhodu z vojny, jak v pauze mezi pořadovými
00:16:50cvičeními říká četař:
00:16:52Chlapi, místo cigaret si zkusíme něco lepšího a zdravějšího.
00:16:56Nasaďte si bodla, já vám dám pochodem v chod
00:16:59tlesknu jednou, to znamená střelba z pušek, přikrčit se.
00:17:02Tlesknu 2x, to jsou minomety, budete se plížit,
00:17:04tlesknu 3x, střelba a zakopete se.
00:17:07Nasadit bodla, pozor, pochodem v chod!
00:17:10Tlesknul 1x, všichni se přikrčili, jen Jiří Schmitzer kráčel takhle.
00:17:13Tlesknul 2x, všichni se plížili, jen Schmitzer kráčel takhle.
00:17:16Tlesknul 3x, zakopávali se, Schmitzer kráčí takhle.
00:17:20Člověče, vy jste neslyšel v životě o dělostřelbě?
00:17:23A on povídá: A vy o hrdinovi?
00:17:25Když jsem se dozvěděl, že mám rukovat,
00:17:31začal jsem plakat.
00:17:36Muzikanti moji, zahrajte mi čardáš,
00:17:421. října musím narukovat.
00:17:48Muzikanti moji, zahrajte mi čardáš,
00:17:521. října musím rukovat.
00:17:56Já si vzpomínám na příběh 2 mladých lidí,
00:18:00ona pěkná, milá dívenka, on statný muž.
00:18:04Láska jako trám a on najednou má jít na vojnu.
00:18:10Plnit povinnost vůči své vlasti.
00:18:13A tu mu ta Zdenička říká: Karlíku, nezapomeň na mě,
00:18:18to víš, 2 roky jsou 2 roky, takových Zdeniček tam poznáš,
00:18:23nezapomeň, byla by to škoda.
00:18:26Karlík odejel na vojnu a nemá čas ani zapomenout.
00:18:30Pořadová cvičení, střelba... A tak myslí na svou Zdeničku
00:18:35a stále jí píše. Jenomže ze strany Zdeničky
00:18:39pramen korespondence vysychá. Když je skoro konec vojny
00:18:43dostává tento dopis: To víš, Karlíku, 2 roky jsou 2 roky
00:18:48nejsi jen ty na světě, budu se vdávat.
00:18:52Prosím tě, pošli mi zpět moji fotografii.
00:18:55Karel potlačil slzy a vypůjčil si fotografie z celé roty a napsal:
00:19:00Milá slečno Zdeničko, v obálce vám zasílám
00:19:04několik fotografií. Vyberte si.
00:19:08Nevím už o jakou Zdenku jde, to víte, 2 roky jsou 2 roky.
00:19:16Z nás každý rád nechá si o svém štěstí zdát.
00:19:23O štěstí svém, zatoulaném.
00:19:30Sny odvanou, vzpomínky však nám zůstanou.
00:19:38Vraťte se k nám, na shledanou.
00:19:46Na chvíli jen nechám si o své lásce zdát,
00:19:53nejhezčí sen dříve než bílý den se vrátí.
00:20:01Z nás každý rád nechá si o svém štěstí zdát.
00:20:08O štěstí svém zatoulaném.
00:20:16Pak znám jednoho herce, Sováka, a já jsem na 1 besedě řekl,
00:20:22mezi námi je jednak věkový rozdíl, to bych nemusel říkat,
00:20:25to je vidět, a pak mezi námi je rozdíl v tom,
00:20:28že já jsem dělnického původu a Sovákův tatínek byl živnostník.
00:20:34Ten nabobtnal a povídá: My jsme měli restauraci,
00:20:38to je pravda, ale jakýpak byl můj tatínek
00:20:41živnostník. Víte, jak jsme se jmenovali?
00:20:44U Rudé hvězdy, ty blbečku.
00:20:47Já jsem dlouho čekal na družstevní byt,
00:20:49a bydleli jsme v takovém trochu lepším sklepě,
00:20:53okna v úrovni chodníku, takže sousedy jsme znali
00:20:55jen podle bot a kuřích ok.
00:20:58Bylo to výborné, byl to 1 pokoj, děti spaly v piánu,
00:21:02pod kterým rostly žampiony, prostě krásné zátiší,
00:21:05vlevo u okna věčný ledovec, i v létě.
00:21:08Bylo to bezvadné v tom, že jsme měli neustále styk
00:21:12s životem, že jsme si třeba dali vychladit ven buchty
00:21:15a pak jsme hledali i plech po celé ulici.
00:21:18Bylo teplo, jel kolem stříkací vůz a byli jsme zastříkaní celí,
00:21:21i záclony.
00:21:23Konečně jsme se dočkali toho bytu. Nám v té době pomáhala,
00:21:27protože moje paní byla jako zpěvačka ve Státním souboru,
00:21:31s dětmi její maminka, výborná tchyně.
00:21:34Jenže problém byl v tom, že si neustále nepamatovala,
00:21:38že když chce do 6. poschodí musí zmáčknout 7. poschodí,
00:21:41protože přízemí tam bylo jako 1. patro.
00:21:44Takže babička holku na nočníku, náš kluk zvonil zezdola,
00:21:48že chce na svačinu, tak babička povídala:
00:21:50Ty hezky seď a kakej, a jela pro našeho chlapce dolů.
00:21:54Zamkla ji tam samozřejmě, ale zmáčkla 6, čili vyjela
00:21:57do 5. poschodí a to, že tam byla takováhle cedulka toho nájemníka
00:22:01pod námi, to jí nevadilo, tím klíčem tam dloubala,
00:22:04ale dostat se tam nemohla.
00:22:06Pořád volala: Martinko, Martinko, co je tam?
00:22:08Teď už viděla, jak na ni stříká vařící polívka
00:22:10nebo jak vypadla z balkonu, pořád křičela a takový kravál
00:22:13tam byl, že se sousedi sbíhali a ptali se, co tam je.
00:22:16Říkala, že malé dítě na nočníku, ale neozývá se, není ho slyšet.
00:22:19Zavolali zámečníka, on to otevřel, babička vstoupila a řekla:
00:22:22To není u nás, pane.
00:22:24-Ale vždyť jste to chtěla!
-To není náš byt přece.
00:22:27Mezi tím ale ten Honza, který s ní jel, tomu to bylo jedno,
00:22:31chtělo se mu čurat, tak šel na záchod v tom cizím bytě.
00:22:34Babička povídala, tak to zase zamkněte a šla nahoru o patro výš,
00:22:37odemkla a Martinka seděla na nočníčku, jak jí bylo nařízeno.
00:22:41Teď babička povídala: Kde je Honza? Ten kluk pořád někde běhá.
00:22:46My přišli večer domů a babička povídá: Představte si, ten kluk
00:22:49se někam zaběhl, musíme se jít někam podívat,
00:22:51ale hlavně běžte se omluvit těm pod vámi, já jsem jim nechala
00:22:53otevřít byt.
00:22:54Já jsem povídal: Prokristapána a šel jsem tam hlavně říct,
00:22:57že kdyby se něco ztratilo, tak je to na naši rodinu.
00:23:00A oni říkali: Neztratilo se nám nic, naopak, přibylo nám dítě.
00:23:02Ten Honza byl v prázdném bytě.
00:23:20Když je noc a nebe samá hvězda,
00:23:22ani se ti, má Miluško, nezdá, že se do tvých černých očí dívám,
00:23:26a že se ti ve snách zpovídám.
00:23:29Ty máš tak smutné oči, až se mně hlava točí,
00:23:33těma očima jak malé dítě říkáš miluju tě...
00:23:38To je strašný fofr, ty bys mě uhnal.
00:23:45HRAJE ŠACHY A MLUVÍ SÁM SE SEBOU
00:23:53Karlíku!
00:23:57Karlíku!
00:24:04-Říkal jsi něco?
-Prosím?
00:24:06-Jestli jsi něco říkal?
-Ne.
00:24:09To bych se taky moc divila.
00:24:11Kolikrát jsem ti, Boženko, říkal, když hraju šachy,
00:24:13tak na mě nemluv. To nehraju sám za sebe.
00:24:16Tady jsem Karel a támhle jsem jako Rudla.
00:24:18Chápeš to? To je rozpolcenost.
00:24:20Já se nemůže soustředit, tohle mě stálo střelce.
00:24:23Je tohle možný?
00:24:24Ne možný, to je jistý. Já jsem měl tím koněm jít na E 5.
00:24:27Já to přehlídl.
00:24:29Já se neptám, kam jsi měl jít, já ti říkám, že by sis měl všimnout
00:24:34že máš doma ženu.
00:24:35-No to koukám, no.
-Ale prosím tě!
00:24:38Jestli ti to vadí, že tady sedím, tak já můžu jít.
00:24:41Večeři si udělej sám a já půjdu k mamince.
00:24:44Božka, s tímhle nazačínej, s tou vaší maminkou!
00:24:46Tedy naší maminkou, dneska je to už naše maminka.
00:24:49Kdybych přišel z práce a milující žena mně přistrčí večeři
00:24:52tak bych nehrál šachy. Já měl před chvilkou chuť
00:24:55zbodnout koně. Hladem.
00:24:57A ty si čteš a sedíš tady.
00:24:59-Já že si čtu?
-Ano.
00:25:01-Já se učím.
-To je u tebe nastejno.
00:25:04To je velkej rozdíl, rozumíš. Ty jsi přece ten řidičák taky
00:25:08nedostal zadarmo. Kdybys mně aspoň trochu pomohl.
00:25:12Koukej. Podívej.
00:25:15Podívej.
00:25:17Ale dej mi pokoj!
00:25:19Podívej. Jsem buď blbej nebo geniální.
00:25:21Já jsem si dal oboustrannej šach.
00:25:25No a teď se můžem bavit, ptej se, na co chceš,
00:25:27já ti všechno vysvětlím.
00:25:30Já bych chtěla vědět všechno.
00:25:32Všechno ne, já nejsem mixer. Musíme nejdřív o co bys měla
00:25:34zájem napřed, o co potom, co je méně a co je více důležitý.
00:25:37Tak nejprv ten předstih.
00:25:40No tak to bude někde vzadu. Předstih, to je..
00:25:45Předstih, to je... No předstih.
00:25:48No to je, když je něco dřív, rozumíš mně?
00:25:52Předstih je vlastně zapálení směsi před vrácením se pístu.
00:25:57Prosím tě, to je tam taky! Jakýho pístu, jaký směsi,
00:26:00jak, kudy, proč?
00:26:02No to je těžký, to znamená, že o tom nemáš vůbec páru.
00:26:06Takže začneme od začátku, Božka.
00:26:09Blok, díry, válce. Představ si to takhle.
00:26:13Tady je nějaká roura, já jsem píst.
00:26:15Podívej se.
00:26:17Nade mnou je směs, já ji stlačuju nahoru,
00:26:21nahoře je svíčka, najednou prsk, bác,
00:26:23co udělá svíčka? Dá jiskru.
00:26:25Já vybuchnu, lezu dolů a to je ten zdvih.
00:26:29Jenomže, ona ta svíčka nedá ten cuc, právě když já jsem nahoře,
00:26:33ale o něco dřív. A tomu cucu se říká předstih.
00:26:37Předstih. Je ti to jasný?
00:26:39Ne.
00:26:41To je tak jednoduchý. Cokoli děláme dřív
00:26:44než bychom měli, je předstih neboli předzápal.
00:26:48Když něco uděláme později, třeba když já přijdu,
00:26:51mám přijít v 7, máme lístky do kina na 8. hodinu
00:26:53a já přijdu až v 8, tak mám co?
00:26:56Zpoždění zapalování.
00:26:58A tomu bych já rozuměla, protože to zpoždění zapalování
00:27:01ty máš pořád. Jenomže dodneška jsi tomu říkal
00:27:04schůze.
00:27:05To nejde, podívej se.
00:27:08Jdu po ulici, třeba po Národní, ačkoliv to je jedno.
00:27:12-To není jedno.
-Jdu...
00:27:15-Moment! S kým?
-Vždyť jsem píst, nemám ruce.
00:27:19Jen aby.
00:27:21Jdu po Národní, koukám před sebe, abych nezakopl a najednou se přede
00:27:27mnou něco zavlní a co vidím? Ženská.
00:27:30A já zažehnu, poněvadž je to kus.
00:27:33Ale to mě zajímá. Doma sotva doutnáš,
00:27:38ale na veřejný ulici, to...
00:27:41Co mluvíš pořád o mně? Jde o auto.
00:27:43Najednou ona se otočí, když já už jsem zahořel,
00:27:46vidím stará baba s bradavicema, čili jsem měl zbytečnej předstih.
00:27:50Tak já ti teda povím, co je to ten předstih.
00:27:54To je intuice.
00:27:57A tý já mám zaplaťpánbůh dost pro oba.
00:28:00Jenomže motor je mrtvá věc, ten nemůže mít intuici.
00:28:02Jenomže, Karlíku, ty jsi živej až moc.
00:28:06-Já ti řeknu takovej příklad, jo?
-Buď tak hodná.
00:28:09Jdeš po Národní...
00:28:12-Jako já?
-Couráš se jako ty.
00:28:16Jinej by už byl dávno doma, jenomže ty máš ten pozdní zážeh.
00:28:21Koukáš se před sebe, to jo, ale ne, abys nezakopl.
00:28:26Ale protože před tebou se vlní taková zrzavá svíčka a ty?
00:28:31Ty se valíš jako píst, vlastní ženu jsi neviděl.
00:28:36Protože jsi byl zažehlej až za ušima, jenom vybouchnout.
00:28:40A říkal jsi, Karlíku, že baba s bradavicema se otočila?
00:28:46Já ti dám babu, šťabajzna se otočila,
00:28:49jenomže holt na tlouštíka svíčka neprskla.
00:28:53Jiskra se nekonala, což bylo tvoje velký štěstí,
00:28:58protože já bych vám ji prskla oběma tobě jednu navrch, ty zážehu,
00:29:06a prskla bych ti ji s předstihem.
00:29:09A já ti teď něco řeknu, teď aspoň víš, proč není večeře,
00:29:13a proč já půjdu k mamince, ty erotickej karburátore!
00:29:27Lodí bílou, lodí bílou chci se vézt,
00:29:36s mořskou vílou sítě plést,
00:29:43chci se toulat lodí bílou, nad hlavou mít Jižní kříž,
00:29:51pak se vrátím, pak se vrátím, uvidíš.
00:30:00Povídá domovník Žofii: Já už to nemůžu poslouchat
00:30:04od toho domácího. Vymysli něco, jak se dají umejt
00:30:08ty okna v 1. poschodí.
00:30:09Ona povídá: Vždyť je tam uražená římsa od války.
00:30:12Ať si zavolá fasádníky a pak to umeju.
00:30:14Mám se zabít?
00:30:16On říká: Přemejšlej trochu. Vem žehlicí prkno, kýbl, hadr
00:30:19a pojď se mnou.
00:30:21Jdou tam, on to vysune tím oknem a povídá: Ty si vylez do ulice,
00:30:24já to tady zatížím.
00:30:26Ona si vylezla, zpívala, umývala okno a v tom někdo zazvonil.
00:30:30On v tý domovnický horlivosti utíká, otevře dveře,
00:30:33tam rozplácnutá manželka.
00:30:35On povídá: To tys zvonila? To je ovšem velmi náročný.
00:30:42V roce 1824 v Litomyšli, manželka gynekologa, porodníka,
00:30:50čekala s obědem, se svačinou, čekala s večeří,
00:30:54v tom se vrátí manžel a ona povídá: Já se z tebe zblázním.
00:30:57Jindy jsi doma na oběd, na svačinu a už nikam nejdeš
00:31:00a dneska já tady suším oběd, svačinu, večeři.
00:31:04On povídá: My měli dneska tak těžkej porod.
00:31:06Jeden? Jindy jich máš 10 a jsi tady už odpoledne,
00:31:10lehneš si na kanape.
00:31:14No to ale byl strašně těžkej porod, ten nám dal zabrat,
00:31:17ale nelitujem toho.
00:31:19Víš kdo se narodil? Bedřich Smetana.
00:31:24Když se Jaroušek Hanzlík rozhodoval, jestli má jít na školu,
00:31:28nebo využít té nabídky, aby šel rovnou do Vinohradského
00:31:31divadla, radil se, a všichni adepti herectví říkali:
00:31:34Já bych šel na Vinohrady.
00:31:36A tam mu ještě ti z Vinohrad říkali: Je pravda, že tady byste
00:31:40se naučil teorii, ale jenom z knih, kdežto tam jsou lidé,
00:31:44kteří tu historii divadla přímo tvořili.
00:31:47Jenom mít otevřené uši a oči.
00:31:51A tak se Jaroušek Hanzlík rozhodl a šel do Vinohradského divadla,
00:31:55jenomže tam přišel trochu pozdě, když už tam to s tou pamětí nebylo
00:31:59tak zcela v pořádku.
00:32:02Jednou ráno byl v rekvizitárně, tam seděl Ilja Prachař
00:32:09a loupal si pomeranč na takového toho lotosa.
00:32:13Tak si to řezal a přiběhl tam Zdeněk Řehoř a povídá:
00:32:17Prosím vás, nemá někdo to..., ten..., já tam mám taxík dole.
00:32:20-A co nemá?
-No tohle..., mám tam taxíka.
00:32:23-No ale co tam nemá?
-No venku prší. Deštník!
00:32:27Prachař povídá: Hanzlíku, uši a oči otevřený.
00:32:31Vtom přišel Bláha a povídá: Já jsem měl kamaráda,
00:32:35kterého jsem neviděl 20 let. Tak jsem nevěděl,
00:32:37jestli se odstěhoval, nebo se s ním něco stalo.
00:32:41Já to řeknu jinak, my jsme šli v sobotu s manželkou
00:32:45tam, jak se hodně chodí...
00:32:47-Do hospody?
-Ne. Tam jak jsou ty zvířata.
00:32:51-Do zoologické zahrady?
-Ne, jak mají ty dlouhý krky.
00:32:54-Na safari?
-Ale ne, plavou po vodě, labutě!
00:32:58-Do Průhonic?
-Jo, v Průhonicích jsme byli.
00:33:01-No a co?
-No, nebyla to špatná neděle.
00:33:05Jarda Moučka povídá: Nesmějte se, já jsem taky...
00:33:09O čem jsi to mluvil?
00:33:13Vtom vstoupil Ilja Racek, takový mírně jetý,
00:33:17a povídá: Udělejte mi kafe.
00:33:19Ale, odkudpak jdeme?
00:33:21Nejradši bych si nafackoval. Řekl jsem si, půjdu jednou rovnou,
00:33:25vyspím se, a teď jsem potkal toho, jak tady...
00:33:29vždycky dole, a on že jde tam, jak..., no co je tam...
00:33:41A Racek povídá: No co vám to povídám?
00:33:46Udělej mi dvojitý kafe.
00:33:50Mezitím tam strašná vřava a Moučka povídá:
00:33:54Tady není možný přemejšlet. Já si jdu ven vzpomenout.
00:33:57Vyšel ven a Prachař povídá: Oči a uši otevřený, Hanzlíku.
00:34:01A doloupal toho lotosa a pomeranč hodil do koše.
00:34:06Hanzlík povídá: Tady nebudu! A vyšel ven a tam stál schovanej
00:34:10Moučka mezi skříněma a povídá: Hanzlíku, nevíš, na co jsem si šel
00:34:13vzpomenout?
00:34:16Kupte mé mládí, kupte mé lásky,
00:34:19vždyť si s tím krámem už dávno nevím rady,
00:34:23pojďte a berte, proto jste tady,
00:34:27nabízím zpěv i hněv a vše, co si račte přát.
00:34:31Srdce je dům a dům je hrad,
00:34:35a hrad je dětství, které chci dnes z nouze vzdát,
00:34:39chci prodat svůj stín, své štěstí i splín,
00:34:43a pak si znovu začít hrát,
00:34:47chci prodat svůj stín, své štěstí i splín,
00:34:51a pak si znovu začít hrát.
00:34:57Povstaňte.
00:35:01-Stojíte?
-Ano.
00:35:04Po zjištění totožnosti žalobkyně i odpůrce zahajuji jednání.
00:35:10Prosím, posaďte se.
00:35:12Žalující strana podává proti odpůrci žalobu o uznání otcovství
00:35:15a žádá přitom o částku 400 korun jako výživné na své dítě.
00:35:20-Je to tak? Souhlasí to?
-Ano, souhlasí.
00:35:22Odpůrce má totiž 1 800 korun měsíčně.
00:35:26Já pro tebe nejsem žádnej odpůrce, ale Jeňa.
00:35:29Vy jste pro mě odpůrce.
00:35:30Když někdo nechce platit na svoje vlastní dítě...
00:35:33Já vás žádám, abyste odpovídali na moje otázky a to důsledně
00:35:37a po pořádku.
00:35:39Maminka s tatínkem vždycky chodí ve čtvrtek do biografu.
00:35:42Rodiče žijí?
00:35:45Ano. Protože chodí do biografu.
00:35:49A mě nevzali sebou, tak jsem se nudila
00:35:53a hrála jsem karty. Na gauči.
00:35:58-Proč na gauči?
-Já si tam vždycky hraju.
00:36:03Hraje si obvykle karty na gauči.
00:36:05Najednou někdo zazvonil.
00:36:08Tak jsem šla otevřít a on vyšel odpůrce.
00:36:15To jsem byl tenkrát ještě Jeňa.
00:36:17Proč jste nevolala o pomoc?
00:36:19Mně se nezdálo, že bych měla volat o pomoc.
00:36:22A to je ta 1. chyba. Vy si napište, že žalující strana
00:36:26se v té chvíli nedomnívala, že by měla volat o pomoc.
00:36:29Místo toho, šla zpět ke gauči, ano?
00:36:31Ano, protože odpůrce řekl, že bysme mohli hrát Černýho Petra.
00:36:35Nabádal žalující stranu ke karbanu.
00:36:38Ano. A potom ještě chtěl, abysme hráli o jeho srdce,
00:36:42ale pane doktor, to já už jsem nechtěla.
00:36:45Vy jste odmítla hrát o jeho srdce a zároveň vás jeho předmětná sázka
00:36:49vůbec nezajímala. Nevyhovovala vám dokonce.
00:36:54Pak já jsem chtěla dát karty na stůl a on mně povídá:
00:36:57Ne, ne, ne, my si budeme hrát na gauči.
00:37:03To znamená, že se dá říct, že žalovaný úskokem
00:37:06a jemu vlastní lstí, to je obličej, to jste měla tušit,
00:37:10vylákal oběť do prostředí lépe vyhovujícího jeho záměrům.
00:37:17To znamená, že již přišel se zlým úmyslem.
00:37:21A my jsme hráli a já jsem vyhrávala,
00:37:27poněvadž on švindloval.
00:37:30-Já že švindloval?
-Švindloval.
00:37:32To nejde dohromady, když někdo švindluje, tak obyčejně vyhrává
00:37:34a on prohrával.
00:37:36On chtěl prohrát, poněvadž mi s radostným úsměvem
00:37:40řekl, že jsem vyhrála jeho srdce.
00:37:43A jak to bylo dál?
00:37:48Já se stydím.
00:37:50Ona šeptala: Jeňo! Jeňo!
00:37:53Ne, tak to nebylo.
00:37:55To znamená, že jste musel být hodně blízko k žalující straně.
00:38:01Ano, byl.
00:38:03Obžalovaný při výslechu doznává, že se odvážil tak blízko
00:38:09že slyšel žalující šeptat Jeňo, Jeňo.
00:38:13Proč jste to udělal?
00:38:16A jak byste to dělal vy, kdyby vám šeptala Jeňo, Jeňo?
00:38:19Já bych se velmi divil, protože já se jmenuju Alfred.
00:38:23Já se divit nemusel, protože já jsem Honza.
00:38:26-A pane, podívejte se na mě!
-Prosím.
00:38:29Jak jste se mohla s tímhle člověkem tohleto...
00:38:31Podívejte se na mě, pane.
00:38:33Čili vy jste se k ní přiblížil, slyšel její špitání Jeňo, Jeňo...
00:38:37-On se ke mně přiblížil.
-Ano.
00:38:40Přitom se jmenujete Honza a ke všemu jste se stal otcem.
00:38:43-A vy se jmenujete jak?
-Kadlecková.
00:38:46A teď mi řekněte upřímně. Nebylo by bývalo lepší,
00:38:49kdybyste šla se svými zesnulými rodiči do biografu?
00:38:55-Vždyť jsem chtěla jít.
-A proč jste to neudělala?
00:39:00Podívejte se, jak se vám směje, cynik.
00:39:04Když on ten film byl mládeži nepřístupnej.
00:39:14Láska je láska, když choděj kluci s holkama,
00:39:23láska je láska, když chodějí kluci s klukama
00:39:30a holky s holkama.
00:39:32Mácha má štěstí, že je kamenej,
00:39:42jinak by už nestál smíchy by řval
00:39:49a byl by v pase zlomenej.
00:39:51Láska je láska, když choděj kluci s holkama
00:40:01láska je láska, když choděj kluci s klukama
00:40:08a holky s holkama.
00:40:13To je takovej známej případ, jak se ptá kolega kolegy.
00:40:18Poslechni, Nováku, ty sis prý vzal manželku z dvojčat?
00:40:22-Ano.
-A prý jsou k nerozeznání?
00:40:25Ano.
00:40:26Ale prý ta sestra s vámi žije ve společné domácnosti?
00:40:30Ano, pomáhá manželce.
00:40:32No dobře, ale když jsou k nerozeznání,
00:40:34jak poznáš, která je která?
00:40:36On povídá: To nepoznám, to je jejich věc.
00:40:38To já mám lepší anekdotu. To se potkali, Františku,
00:40:433 páni u piva. Ten 1. povídá: Vy mi to nebudete
00:40:46věřit, ale já mám doma ložnici z pravého kanadského dubu.
00:40:50Ten 2. povídá: Co to říkáte? To já mám doma ložnici
00:40:53z pravého indického palisandru.
00:40:56Ten 3. povídá: Pánové, to nic není, já včera přišel do ložnice
00:41:00a měl jsem tam cizího chlapa z České Lípy.
00:41:03Márinko, buď rozumná, přijď navečer za humna,
00:41:10Márinko, má rozmilá, víš, co jsi mi slíbila.
00:41:17Až budem při měsíčku navracet se z lesíčku,
00:41:24ne abys mně komoru zavřela na závoru.
00:41:31Marie, já ti musím říct, že jsem strašně rád,
00:41:35žes mě pozvala, protože děda mi to bude závidět,
00:41:39ale to je neopětovaný, mám tě velmi rád,
00:41:42anglicky I love you, Mary Rotter.
00:41:45Děkuju.
00:41:47Maminka vždycky říká, proč ta Mařenka taky neřekne,
00:41:51že tě má ráda. Vždyť jsi takový hodný kluk.
00:41:53Já tě mám ráda moc.
00:41:56A to já jsem už zase dál, já v duchu už s tebou mám 2 děti.
00:42:00Mě to tady trochu deprimuje, ty koule mě deprimují,
00:42:04protože u nás o Vánocích viselo všude co? Jmelí.
00:42:10Betlém děláme pořád, protože jsme ho dostali zdarma,
00:42:14od 1 paní z Pardubic jsme dostali perníkový Betlém.
00:42:20A poněvadž jsme ještě měli hosty dopoledne, tak náš děda myslel,
00:42:25že je to jako pohoštění, sežral svatého Josefa až k hlavě
00:42:30než jsme mu ho vytrhli, takže teď ti normální svatí stojí
00:42:35na té podložce a vždycky seženeme trochu mechu
00:42:38a on vypadá jako zvěd.
00:42:42Takže bych všem přál tyhle Vánoce, aby nebyli sami jako prst,
00:42:47aby seděli u stolů a současně se dávili kostmi,
00:42:50to je pomsta ryby rybářům za to, na jaký háčky je chytají,
00:42:54protože i ta kost vypadá jak háček, aby se měli rádi,
00:42:57o Vánocích aspoň, poněvadž jsme malá republika,
00:43:01ať je nás čím dál víc.
00:43:04Já jim k tomu přeju klid a mír a zdraví.
00:43:12Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte,
00:43:25vinohrady, vinohrady dobré vínko dáváte,
00:43:39a keď sa ho šohaj napije,
00:43:47dobrú půlu z něho dostane.
00:43:56Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte.
00:44:11A keď sa ho šohaj napije zazpívá si pěkně vesele,
00:44:28vínko bílé, vínko rudé, vínko naše červené.
00:44:47Já jsem slyšel takovou anekdotu, která je taková pobídková,
00:44:53že se to taky tak dá udělat.
00:44:55Paní Přesličková vyběhla k paní Novákové, do bytu vedle,
00:44:58a povídá: Paní Nováková, já už všechno mám, mám napečíno,
00:45:02mám cukroví spoustu, mám dárky pro všechny,
00:45:05ale zapomněla jsem na 1 věc. Nechat si nějakou korunku
00:45:08do rezervy, protože spořitelny jsou teď už zavřený a mohlo by se stát,
00:45:12někomu se udělá nevolno a nemáme ani na tramvaj,
00:45:14aby dojel na středisko.
00:45:15Nemohla byste mi půjčit, hned po Vánocích vám to vrátím,
00:45:18100 korun.
00:45:19Paní Nováková povídá: Třeba 200.
00:45:21Ne, to mně stačí, pověvadž já už všechno mám.
00:45:24Vezme tu stovku, jde za tatínkem a povídá: Tatínku, já už všechno
00:45:27mám, napečíno, cukroví, pro všechny dárky, ale já nevím,
00:45:30co ty kouříš, jakou značku, tak jsem si řekla, já ti dám peníze
00:45:32a ty už si to nejlíp rozhodneš.
00:45:34On povídá: To je výbornej nápad, maminko.
00:45:36Vezme tu stovku a jde za dcerou a řekne: Už všechno máme,
00:45:39pro všechny už dárky máme, já ten make up,
00:45:42to za nás nebejvalo, nebo laky nějaký, jestli Lybar,
00:45:45já ti dám hotový peníze a ty už si nejlíp poradíš.
00:45:49Ona povídala: To je dobrej nápad, tatínku.
00:45:51Vezme stovku a jde za bratrem: Bráško, ty teď chodíš po těch
00:45:53čajích, s těma děvčatama, ať máš nějaký peníze na limonády
00:45:56a pak ještě na tramvaj, když ji doprovázíš zpátky,
00:45:59tak jsem si řekla, že tobě přijdou vhod peníze.
00:46:01To je bezvadnej nápad, sestro, vezme stovku a jde za maminkou.
00:46:04Maminko, já přemejšlel, chodil jsem po obchodech,
00:46:08pro všechny dárky mám, říkal jsem si, co tý mamince...
00:46:11Nakonec, ta maminka bude ráda, protože měla takový vydání,
00:46:14když jí dám hotový peníze. Tak jsem si řekl,
00:46:16že ti to určitě přijde vhod.
00:46:18Ona řekla: To je bezvadnej nápad a jde k paní Novákové.
00:46:21Paní Nováková, děkuju vám pěkně, už to nepotřebuju.
00:46:24Čili všichni se obdarovali a nikdo nemá nic.
00:46:26To taky není špatný, uvažujte o tom.
00:46:28Keď jsem šel z Hradišťa z požehnání potkal jsem děvčátko znenadání,
00:46:51neznala mě, zdravila mě, červené jablúčko dávala mně.
00:47:15A ja sem syneček nerozumný, vzal jsem si jablúčko z ručky její,
00:47:40to jablúčko je kyselé a moje srdéčko zarmútěné.
00:48:09Já už tady nic povídat nebudu, protože tady už je místo
00:48:13jen pro písničky.
00:48:15Ženění, ženění, ženění, to je horší než vězení.
00:48:27-To ti nic neříká, tohle?
-Pohřeb.
00:48:30Blbost! Svatba! Vždyť jsme včera zapíjeli svobodu.
00:48:35Loučení, rozumíš. Ty kluku, ty se dnes ženíš.
00:48:39Z vězení si člověk pomůže, ale od zlý ženy nemůže.
00:49:18Čekám jen na tebe, chci tě mít u sebe,
00:49:26ve dvou se to krásně bloudí za šera ta nádhera.
00:49:33Za rok, za dvě léta, budem se všemu smát.
00:49:47Pepo!
00:50:03Taxi!
00:50:09Taxi!
00:50:16Já vím, jednou musí se ten zázrak stát,
00:50:22když se náhle splní touhy mé.
00:50:31Já bych se tak ráda vdávala, na muže pozor dávala
00:50:39z okna mu mávala, když za prací by šel.
00:50:46Holka, dej si pozor na kluka, a nevěř ničemu,
00:50:52co ti kdy nakuká.
00:50:54Dneska skoro každej muž je lump a kouká o věno jak by tě pump.
00:51:01Prosím tě, dělej něco, nebo si to dítě něco udělá!
00:51:04Někdo zvoní!
00:51:09-Tati!
-Je to on!
00:51:12Dej mi na to ruku, ty můj zlatej kluku,
00:51:15dej mi na to ruku, dej že mi budeš vždy věrnej,
00:51:20dej mi na to ruku, dej,
00:51:23dej mi na to obě, vždyť já patřím k tobě,
00:51:26dej mi na to obě, dej, že mi budeš vždy věrnej,
00:51:32dej mi na to obě, dej.
00:51:52Teď když máme co jsme chtěli, do rachoty zvesela,
00:52:00vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví,
00:52:07hej rup hola hej
00:52:09hej rup hola hej,
00:52:11do práce se dej!
00:52:14Tak jsme si tady zatančili, zazpívali si, nasmáli jsme se,
00:52:26dělali jsme si navzájem šprťouchlata,
00:52:31no bylo tu veselo. U vás taky bylo veselo?
00:52:35Doufejme.
00:52:36Až obroste nás mech nebo chaluhy
00:52:40a budem kvílet ech! čert vem neduhy,
00:52:43páni, chytnem druhej dech, to budete koukat.
00:52:49Až nám za pár let staň se osude,
00:52:52začnou říkat kmet, toho nebude,
00:52:56páni, chytnem druhej dech.
00:53:02Buď jak buď, vypnem hruď,
00:53:06zas dostanem glanc,
00:53:09duch par excelence a kostra
00:53:12parada nostra,
00:53:14to není neslušné, nýbrž latinské,
00:53:17až obroste nás mech, chytnem druhej dech,
00:53:23žen se nezaleknem, klíďo píďo řeknem
00:53:29nám dech stačí ať stárnou mladší,
00:53:35my mládnem, koukej, pořád jsme oukej.
00:53:44Co pak oukej, to jo, ale co tahleta, ta...
00:53:47Já vím, ty myslíš skleróza. Ta se musí...
00:53:51Myslíš zamlčet.
00:53:54V mým případě zamlčet, v tvým spíš ukecat.
00:53:56Říká se ucekat.
00:53:59Píše se to ucekat, ale čte se to ukecat.
00:54:02A věř tomu, že hlavní věc je chytit druhej dech.
00:54:05Včas! To mně povídej. Já na ten druhej dech jedu
00:54:08už několik let. Podívej.
00:54:10Buď jak buď vypnem hruď,
00:54:13zas dostanem glanc, duch par excelence
00:54:19a kostra parada nostra.
00:54:22Tohleto je latinsky.
00:54:24Skryté titulky: Lucie Zrnová, Česká televize, 2005
Nesmrtelný Vladimír Menšík účinkoval v desítkách zábavných pořadů, které uváděl a provázel svým typickým vyprávěním a anekdotami ať o vztahu k ženám, rodině nebo Vánocům. Jeho humor je dosud nepřekonaný. Pro někoho může být i překvapivé, jak hezky zpíval a s jakou elegancí a s grácií se pohyboval. V pořadu tak diváci uvidí nejzábavnější vystoupení, v nichž jsou Menšíkovými výbornými spoluhráči například Jiřina Bohdalová, Lubomír Kostelka, Waldemar Matuška, Marie Rottrová, Miloš Kopecký, Lucie Bílá a všichni společně dokazují, že dobrý humor nestárne.
* 9. 10. 1929
† 29. 5. 1988
Mistr zábavy a vypravěčského talentu. Účinkoval v desítkách zábavných pořadů, které uváděl a provázel svým typickým vyprávěním a anekdotami. Vytvořil také řadu nezapomenutelných postav ve filmech, které patří k nejvýše ceněným.
