Pyšný král odmítá krásnou princeznu, ale jen do té doby, než ho sama napraví (1999). Hrají: P. Ptáčková, V. Dlouhý, M. Dlouhý, M. Hrubešová, J. Hlaváčová, R. Brzobohatý, M. Steinmasslová, J. Vinklář a další. Scénář J. Knitlová. Kamera M. Kubala. Režie L. Ráža
00:00:16 HRAJE HUDBA
00:00:56 Vyslanec Riminského království prosí o slyšení.
00:01:01 Ať vstoupí.
00:01:11 Jiný kraj, jiný mrav.
00:01:14 Pokleknout.
00:01:17 Na pravé koleno...
00:01:20 Hlava!
00:01:22 S Riminským královstvím jsme dosud neměli žádné styky,
00:01:26 ale nikdy nám neprojevilo nepřátelství.
00:01:29 Vítám jeho posla i s doprovodem. Čemu vděčíme za takovou přízeň?
00:01:35 Vládcové mé země vám, Výsosti, posílají své pozdravy a dary
00:01:42 s přáním, aby se vaše opěvovaná krása jako záře slunce
00:01:46 dál rozlévala celým světem.
00:01:50 Jsme potěšeni a děkujeme. Taková slova hřejí.
00:01:56 Vyřiď svým panovníkům můj hluboký dík a úctu.
00:02:00 Ty pak jsi na našem dvoře vítán tak dlouho, jak se ti zlíbí.
00:02:04 Vážím si nanejvýš takového přijetí a doufám, že je Riminskému království
00:02:10 budeme moci oplatit se všemi poctami komukoli z tvého dvora.
00:02:16 A někdy snad i tobě, vzácný králi.
00:02:19 Necestuji. Nikdy. Všichni jezdí za mnou. Bůhvíproč.
00:02:26 Protože pověst o tvé kráse je jako magnet.
00:02:32 Ano... Ano, říká se to.
00:02:37 Na tak mladého vyslance jsi značně obratný.
00:02:40 Jistě jsi z urozeného rodu.
00:02:47 Z toho nejurozenějšího, Výsosti.
00:02:52 Však na poslání, kterým jsem byl pověřen, bych se cítil nezralý.
00:02:56 -I kdyby mi bylo dvakrát tolik.
-Nevěřím.
00:03:01 Nevypadáš, že bys měl z něčeho strach.
00:03:04 -Řekni mi, oč se jedná.
-To mohu svěřit jen vám, Výsosti.
00:03:31 Tvůj král chce asi půjčku.
00:03:34 A chápu, že šlechticovi jako jsi ty, se příčí prosit o peníze.
00:03:38 Trochu mě mrzí, že mé bohatství je magnetičtější než má krása.
00:03:44 Ale budiž.
00:03:46 Měli jste neúrodu? Prohráli jste válku?
00:03:49 Nejsem nelida a budou-li tvé záruky dostatečné...
00:03:51 Nic z toho, Výsosti.
00:03:54 Naše země vzkvétá a jsme to my, kdo občas pomůžeme sousedům.
00:03:59 Riminské království od vás nic nechce.
00:04:02 Naopak, rádo by, abyste přijal...
00:04:06 Dary už jsem dostal. Copak ještě?
00:04:09 Chce vám dát to nejdražší, co má. Svou paní.
00:04:15 Paní... Hleďme!
00:04:21 Vám je to k smíchu?
00:04:23 Většinou mi nabízejí slečny. Nabídka starší ženy je aspoň změna.
00:04:27 Princezna Nicoletta je o 3 roky mladší než já.
00:04:30 Takže nic nového. A že touží právě po mně!
00:04:33 Slyšela písničku o vašich vlasech. A jinou o vašich očích.
00:04:37 Ano, je pár popěvků...
00:04:40 Netušil jsem, že pronikly až k protějšímu moři.
00:04:43 A ta holka si vzala do hlavy, že...
00:04:48 Holka?
00:04:51 Odpusťte, Výsosti, byl jsem s ní vychován.
00:04:55 Odmalička jsme se prali a škádlili.
00:04:58 Chci říct, že vám princezna nabízí svou ruku i své srdce.
00:05:03 -A nechce nikoho jiného než vás.
-To mi lichotí.
00:05:09 -Jaká je?
-Je veselá, vtipná.
00:05:13 Nikoho nezarmoutí, srdce by rozdělila s každým,
00:05:16 a na svá léta umí být i moudrá. Měl byste ji poznat.
00:05:19 -Ptal jsem se, jestli je krásná.
-Jistěže je.
00:05:23 -Mluvíš o ní, jako bys ji miloval.
-Miluji ji.
00:05:27 A z celé duše. Jako každý u nás doma.
00:05:29 -Takže je nádherná?
-Jako slunce zrána.
00:05:32 -Je hezčí než já? Anebo stejně?
-Proč srovnávat?
00:05:38 Proč nesrovnávat? Jsem krásný a vím to.
00:05:42 A také vím, že mojí povinností je vzít si ženu, která je mi rovna.
00:05:48 -Je vám rovna ve všem.
-Zřejmě kromě vzhledu.
00:05:53 -No řekni, má vlasy zlatější než já?
-To nemá.
00:05:59 -A oči modřejší?
-Má je šedozelené.
00:06:04 Šedý je holub a zelený je les. To vypadá tak banálně.
00:06:10 -Vyřiď své paní, že si ji nevezmu.
-Výsosti...
00:06:13 Anebo vezmu!
00:06:15 Ale musí počkat... až bude jeptiška a já mnich.
00:06:20 -Rozumím.
-Pošlu jí dary a najdu jí ženicha.
00:06:24 To není třeba. Uchází se o ni půlka Itálie.
00:06:27 -Ty ale zůstaň, jak dlouho chceš.
-To nepůjde.
00:06:29 Musím se vrátit. Princezna očekává odpověď...
00:06:33 -Napiš jí dopis.
-Špatné zprávy je lépe předat osobně.
00:06:37 A pak... práce čeká.
00:06:40 Čím vyšší postavení, tím větší práce. Za vás snad někdo vládně?
00:06:45 To jistě ne. Přijal jsem tě přece sám.
00:06:49 A zítra zahajuji hon. Vidíš, musíš se zdržet!
00:06:54 -Bude to velká sláva.
-Jistě.
00:06:58 Ale to je jen malá část vládnutí.
00:07:01 Já musím zpátky do své země pomoci s tou větší.
00:07:05 -Jak se jmenuješ?
-Riccardo.
00:07:08 Škoda, že se nemůžeš zdržet.
00:07:11 Ještě nikdo se mnou nemluvil jako ty, Riccardo.
00:07:15 A i když neříkáš jen příjemné věci, zajímáš mě.
00:07:19 Výsosti...
00:07:23 Kdykoliv budeš mít cestu, jsi tady vítán.
00:07:33 ZPÍVÁ
00:07:36 Můj král tam u moře žije Tak krásný a úžasný je
00:07:44 Vlasy jak sluneční svit S ním jsem se rozhodla žít
00:07:54 Oči dvě studánky z hor Kolem vždy nápadnic sbor
00:08:03 Jestli ho některé dám To se dřív za něho vdám
00:08:17 Proboha, Výsosti! C dur!
00:08:20 Cožpak to neslyšíte? C dur!
00:08:23 Riccardo! Konečně! Tak povídej! Co král?
00:08:30 Počkej! Jsem špinavý. Jeli jsme celou noc a...
00:08:32 Paolo, ať připraví koupel! A přinesou zatím něco k pití.
00:08:38 A pak hned snídani, sem ke mně. Chci si bratra užít, po takové době.
00:08:44 Kudy jsi přijel, že mi nic nehlásili?
00:08:46 Vzal jsem to zahradami, abych tu byl co nejdřív.
00:08:49 -Ostatní jedou alejí.
-Na ostatních mi nezáleží.
00:08:52 -Chci vědět, co ti řekl!
-To snad počká, ne?
00:09:00 Takže tě odmítl?
00:09:06 Děkuji...
00:09:16 Přijal mě velmi vlídně.
00:09:23 -Je opravdu tak krásný?
-Ano. Je.
00:09:29 A právě tak ješitný a samolibý. Takže hloupý.
00:09:34 -Nelituj, sestřičko...
-Že mě nechce?
00:09:39 Říkám ti, že je to hlupák. Zapomeň na něj.
00:09:45 -Nevzkázal mi nic?
-Už ani nevím!
00:09:49 Víš to dobře! A teď hned mi to řekneš!!!
00:09:52 Ten nadutec se vyjádřil v tom smyslu, že k svatbě mezi vámi dojde,
00:09:56 až ty budeš jeptiška a on mnich.
00:10:02 Já ti říkal, že zamilovat se kvůli písničce je pošetilost.
00:10:05 Copak za to můžu? Prostě se tak stalo.
00:10:11 Sestřičko, půlka Itálie ti leží u nohou.
00:10:15 Co s půlkou Itálie, když jsem měla ráda jeho.
00:10:19 Měla? To znamená, že už nemáš? Jsi moudrá dívka, Nicoletto.
00:10:27 -Teď ho nenávidím.
-Ani za to ten moula nestojí.
00:10:34 -Opravdu je to hlupák?
-A jaký, když tě nechce.
00:10:38 Ne, vážně, Riccardo.
00:10:41 Naučili ho mluvit uhlazeně a mít se rád. To především.
00:10:45 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:10:50 Dary pro princeznu od salernského krále.
00:10:56 Pánové, děkuji vám. Můžete jít.
00:11:00 Pěkně si odpočiňte po dlouhé cestě.
00:11:19 Nikde nic...?
00:11:31 Je krásný. A hloupě nevypadá.
00:11:44 To je jeho jediný vzkaz?
00:11:50 Rozumím. Pro něho nejsem dost hezká.
00:11:55 Řekl to, Riccardo?
00:11:58 Odpověz!
00:12:01 Zapomeň na něho, sestřičko. To zrcadlo by potřeboval sám!
00:12:06 Aby si konečně pohlédl do tváře. A aby pochopil, jak je prázdná.
00:12:14 -Už o něm nechci slyšet.
-Máš pravdu, já také ne.
00:12:25 Já ho chci vidět. Na vlastní oči.
00:12:30 ZPÍVÁ
00:12:32 Můj král tam u moře žije On prostě nádherný je
00:12:38 Chci ho a to stůj co stůj Ten král musí být jen můj
00:12:47 Láska co sta podob má Šeptá, že brzy se vdám
00:12:55 Má lásko díky já vím Dej ať už brzy jsem s ním
00:13:08 Dveřníku... Dveřníku!
00:13:12 Vyslechni mě!
00:13:16 Prosím, vyslechni mě...
00:13:18 Umím ještě spoust dalších věcí: malovat na hedvábí, vyšívat.
00:13:21 Jdi, jdi, jdi, jdi...! Královna má jinší vyšívačky.
00:13:25 Nebojím se ani hrubé práce. Vysmejčím, zametu...
00:13:29 To by se tu mohlo hodit.
00:13:30 Nic nechceme, nikoho nepotřebujeme, máme všeho a všeho dost.
00:13:34 Myslíš, že to můžeš posoudit sám? Co kdyby ses zeptal pánů?
00:13:38 -Nebo mě k nim třeba zaveď.
-Král se ukazuje lidu jednou ročně.
00:13:43 A královna nemluví hned tak s každým.
00:13:46 -A co princezna?
-Princezna nemluví už vůbec s nikým.
00:13:51 Je slabá ne průdušky, na žaludek a vůbec je celkově nemocná.
00:13:57 Taky ji často bolí hlava. Chudinka...
00:14:01 Pst...
00:14:04 Jde do zahrady. Jdi pryč!
00:14:06 -Ohlaš mě u ní. Prosím!
-Ne, holka, to nejde.
00:14:11 Princezno jasná, zachraňte mne!
00:14:12 Už jednou jsem ti řekl, že nesmíš obtěžovat.
00:14:15 Copak je, děvče? Kdopak tě ohrožuje?
00:14:17 Váš dveřník, Jasnosti.
00:14:19 Chtěla jsem to tady trochu uklidit, vysmejčit, zamést.
00:14:22 Chci tady pracovat... a on, že není třeba.
00:14:24 Ale já musím jíst!
00:14:27 Ten závoj by vám slušel.
00:14:34 Na látku namalovat lidskou tvář?
00:14:38 -To u nás nikdo nesvede!
-Nechcete si ho zkusit?
00:14:42 -Stejně mi nepomůže.
-Jak nepomůže?
00:14:45 Ošklivou tvář nezmění ani sebehezčí oděv.
00:14:48 -O kom to mluvíte?
-O sobě. Nemáš oči?
00:14:52 Kdo vám co nakukal?
00:14:55 Vemte si ten závoj a podívejte se do zrcadla!
00:14:59 Vrátí vám podobu, jakou budete chtít.
00:15:02 Já sama si mám říkat, jak jsem krásná?
00:15:05 To dá rozum. Člověk se musí mít rád!
00:15:08 Pak na to přijdou i jiní.
00:15:10 Například já: jsem samá jizva, ale že se mám ráda,
00:15:14 zamiluje si mě nakonec i váš dveřník.
00:15:20 Opravdu! Zdá se, že ten závoj dělá divy!
00:15:27 Anebo to tvé zrcadlíčko lže. Tak to bude.
00:15:32 Proto nesnáším zrcadla!
00:15:34 To moje říká pravdu: Krásnému obrazu sluší i pěkný rám.
00:15:38 Koupím ten závoj! Kdo ho maloval?
00:15:42 Já, princezno. Ale není na prodej.
00:15:45 Leda byste ho přijala jako dárek.
00:15:48 Ty, hladová, chceš obdarovat mne? To bych nemohla přijmout.
00:15:51 Tak mě tu nechte třeba uklízet! A tím už si ten závoj zasloužíte!
00:15:55 -To děvče zůstane u nás!
-Jak si přejete, princezno.
00:16:00 -Buď na ně hodný.
-Ano... výsosti.
00:16:05 Pojď, děvče, za mnou. Ukážu ti, kde budeš spát.
00:16:08 -A pak hned do práce
-Však proto jsem tady.
00:16:12 Já nevím, Veličenstvo. Řekla, ať zabalíme střední truhlici.
00:16:15 -Že jede jenom na pár dní.
-K sestřence Marcele.
00:16:17 -To samé řekla mně. Ale tam nedojela.
-Právě.
00:16:20 Truhlu, kterou jsme jí připravily jsme našly při úklidu v ložnici.
00:16:24 -Holka bláznivá.
-Nevzala si ani cestovní oblek.
00:16:30 Veličenstvo! Právě přivezli dopis. Je s pečetí princezny Nicoletty.
00:16:35 Ukaž!
00:16:40 Vyjela si prý na výlet. Nemáme mít o ni strach.
00:16:45 Má se dobře... a už vůbec po ní nesmíme pátrat.
00:16:53 Nesmíme pátrat...?
00:17:02 Skoro nic si nevzala s sebou, ale všechny barvy a štětce ano.
00:17:06 Vůbec nic nechápu.
00:17:10 Možná, že mi svítá...
00:17:18 Paolo, budeš muset do Salerna.
00:17:21 Já? Do Salerna? Tak daleko? A proč?
00:17:23 Doneseš jí tento dopis.
00:17:26 Píšu jí, že se musí vrátit. Neprodleně, rozumíš!
00:17:31 Ne... Nerozumím. Ale dohlédnu na to.
00:17:34 -Vezmi si nejlepší koně a doprovod.
-Já?
00:17:37 Ano. Já musím zůstat.
00:17:41 Víš, že je ohlášen král z Parmy a princ z Padovy.
00:17:45 Spolehněte se, Veličenstvo.
00:17:50 -A Paolo...
-Ano...?
00:17:55 -Vraťte se v pořádku.
-Já to zařídím.
00:18:06 Výsosti...?
00:18:08 Hledám tu osobu, kterou jsi tu na mou přímluvu nechal pracovat.
00:18:11 -Osvědčila se?
-Myslíte Colettu, Výsosti?
00:18:14 Všechny nás prohání: že je tu málo světla, vzduchu, moc krámů...
00:18:18 A málo kytek! Čertovská holka!
00:18:27 Kytky jsou posly sluníčka. Rozsvítily už jiné kobky.
00:18:31 Pamatuj si to!
00:18:34 Dobrý den, jasná princezno.
00:18:43 -Ne. To se nehodí!
-Pročpak?
00:18:45 -Jé, to vám sluší.
-Nikdy jsem se nezdobila.
00:18:49 Nejvyšší čas začít. Kdepak máte závoj?
00:18:53 -Prý jsou tu s tebou spokojeni.
-Rozhodně víc, než já s nimi.
00:19:03 Ten závoj, cos mi darovala... je krásný.
00:19:08 Jenom si ho ještě neodvážím vzít na veřejnost. Stydím se.
00:19:12 Kdybyste k němu měla i šerpu, bylo by po studu.
00:19:15 A všem by se zatajil dech.
00:19:17 A na tu šerpu zase vykouzlíš obraz! Obličej? Nebo celou postavu?
00:19:21 -Ba ne. Je mi líto, Jasnosti.
-Ale proč?
00:19:25 Protože už je dávno hotová.
00:19:31 Dělala jsem si ji k zásnubám.
00:19:34 Jenže pak mi tváře zohyzdila nemoc a bylo po lásce.
00:19:38 -Ženich mi utekl.
-To já nikdy ani žádného neměla.
00:19:42 Co to říkáte? Taková krásná, mladá, urozená...
00:19:50 Urozená možná. Mladá se necítím. A krásná nejsem.
00:19:53 Odmalička platím za ošklivku. Kdybych byla aspoň zdravá!
00:19:58 -Co vám vlastně schází?
-Bolívá mě hlava.
00:20:02 -Začalo to už v dětství.
-Ale proč?
00:20:06 To kdybych věděla...
00:20:10 Počkej! Počkej! Počkej!
00:20:14 Vzpomínám si, že ta bolest přišla vždycky,
00:20:17 když jsem se dívala do zrcadla a to mi potvrdilo,
00:20:20 co jsem slýchávala věčně od maminky i od bratra: že jsem ošklivá!
00:20:26 V jistém smyslu jsme na tom stejně.
00:20:29 Jenže já si z toho nic nedělám. Mám oči, vidím slunce,
00:20:33 chodím a dýchám boží vzduch a tak se raduju ze všeho kolem sebe.
00:20:37 Teď zrovna, že vám ta šerpa sluší. Užijte si jí, je vaše.
00:20:44 Jak to, že umíš ve svém neštěstí myslet i na druhé? To mě neučili.
00:20:47 Vždyť vy to umíte.
00:20:50 Máte soucitné srdce, jinak byste mě onehdy nechala vyhodit.
00:20:53 To bych tomu dala. Neměla bych teď závoj, ani šerpu.
00:20:56 Ale co ti dám já? Řekni si po čem toužíš?
00:20:59 Šaty...? Šperky...?
00:21:00 -Dejte mi slib.
-Slib?
00:21:03 Že si rozpustíte vlasy, vezmete si závoj i šerpu
00:21:07 a ukážete svému bratru, králi, jak umíte být krásná.
00:21:12 To ti slíbím velmi ráda.
00:21:16 A stejně budu přemýšlet, čím bych tě potěšila.
00:21:30 -Pssst...
-Ale Výsosti...?
00:21:34 Tady jsem služka Coletta. Čím mohu sloužit?
00:21:38 Aááá... Prosím...
00:21:47 Má odpověď zní: Ne! Mám tady nutnou práci.
00:21:50 Chápu... tedy nechápu... A co vaše vladařské povinnosti...?
00:21:55 To s nimi souvisí, Paolo. Buď ujištěn, že na ně myslím.
00:22:02 -A tak to vyřiď Riccardovi.
-Ano...
00:22:05 Jakmile svůj úkol splním, vrátím se.
00:22:07 A teď, prosím tě, jdi. Ať mi to nepokazíš.
00:22:10 -Výsosti...
-Prosím...
00:22:12 Óóó... Výsosti...!
00:22:21 Dobré odpoledne. Omlouvám se. Dobře, že jste na mě nečekali.
00:22:25 -Zase tě bolela hlava?
-Ne. Zkoušela jsem nový účes a závoj.
00:22:30 Cože?! Co sis to proboha oblékla?
00:22:35 Ty šaty přece znáš. Jenom šerpa je nová. A ten závoj.
00:22:39 Krásná... Neobvyklá...
00:22:45 Dej mi ji!
00:22:46 -Ale je moje. Já jsem ji dostala.
-Dostala?
00:22:49 A od kohopak? Který z tvých ctitelů ti ji dal?
00:22:52 Nech ji, máti.
00:22:53 Nádherná! K tvému plesovému oděvu jako stvořená.
00:22:57 No co, Margueritta přece stejně netančí.
00:23:00 Nevrátím ti ji, dokud mi neřekneš, kdo ji maloval.
00:23:02 -Coletta, služka, co zametá v síni.
-Služka? Tomu nevěřím.
00:23:07 -Tak se jí zeptej sama.
-Proč zametá, když umí malovat?
00:23:11 I to ti jistě vysvětlí. Ta má odpověď na všechno.
00:23:16 GONG
00:23:20 Zajímavá tvář. Komu asi patří?
00:23:25 Už podvakrát jsem se na to chtěla zeptat
00:23:28 a podvakrát jsem na to zapomněla. S Colettou zapomeneš na všechno.
00:23:31 -S ní mě dokonce ani nebolí hlava.
-To je mi nějaký zázrak.
00:23:37 Je veselá a vtipná, nikoho nezarmoutí a na svá léta umí být i moudrá.
00:23:44 To už jsem někde slyšel... Tys mi o ní povídala?
00:23:47 -Dnes poprvé.
-Zvláštní...
00:23:54 -Takže je hezká?
-Mně se líbí!
00:24:02 Výsosti si přejí?
00:24:08 Viděli jsme tvoji práci, děvče. Líbí se nám.
00:24:13 -Máš ještě něco na prodej?
-Lituji, Výsosti.
00:24:17 Pokud jsi opravdu tak zručná, jistě mi také namaluješ závoj.
00:24:24 A jestli se tvá práce bude líbit králi, určí sám,
00:24:27 co si přeje k podtržení své krásy.
00:24:30 -Kdy můžeš začít?
-Kdykoli.
00:24:32 Tedy zítra. Dostaneš hedvábí a barvy, jaké si vybereš.
00:24:36 Barvy mám svoje. Štětce také. Hedvábí musí být ale prvotřídní.
00:24:42 Pracovat budeš...
00:24:43 U mne! V šicím pokoji! Tam bude mít dost světla.
00:24:47 Já stejně nevyšívám, ani nepletu, a palety jsem se nedotkla léta.
00:24:53 Můžeme to zkusit.
00:24:58 Pospěšte si! Už dávno jsme měli vyjet.
00:25:00 Jistě, pane.
00:25:06 Prosím...
00:25:11 -Vidím, že už vám cestu nerozmluvím.
-Vidíš dobře.
00:25:15 Alespoň vás prosím, buďte na ni hodný.
00:25:19 Nevyvolejte skandál nebo vádu!
00:25:22 Chci jen, aby v Salernu věděli, že Nicoletta není žádná služka.
00:25:26 Možná, že tam uspořádám slavnost. Ale hlavně ji přivezu domů.
00:25:33 Už aby byla tady. Stýská se nám po ní.
00:25:36 -Proč asi myslíš, že se tam trmácím?
-Tak šťastnou cestu.
00:25:45 PROZPĚVUJE SI A SMĚJE SE
00:26:20 ZPÍVÁ
00:26:22 Jak láska sladká je, Když srdce touží
00:26:26 V žilách krev roztaje A vře a bouří
00:26:33 Kdo lásku odmítá v srdci je skoupý Truhlík je, necita a člověk hloupý
00:26:45 Láska je báječná pro všechny z lidí Ten, kdo ji odmítá, sám sebe šidí
00:27:03 Jen zpívej. Poslouchá se to pěkně.
00:27:07 -Konec písničky, konec práce.
-Ta písnička je o tvém milém?
00:27:11 -Jak jste to poznal, Výsosti?
-Byla tak od srdce.
00:27:15 A něco mi řekla sestra. Prý tě opustil.
00:27:17 Přesně tak. Dřív, než mě mohl poznat. Chudinka.
00:27:21 -Opustil tě a ty ho lituješ?
-Protože takovou lásku už nenajde.
00:27:26 A sebe nelituješ?
00:27:28 Sebe bych litovala, kdybych ho opustila já.
00:27:31 -Nevšední úvaha.
-Je moje, Výsosti.
00:27:35 -Chceš říci, že jsi nevšední?
-Chci říct, že mám svůj rozum.
00:27:40 A že se řídím podle něj, ať se to lidem líbí nebo ne.
00:27:43 Ale na mínění okolí jsme přece závislí.
00:27:46 Jak kdo, Výsosti.
00:27:48 Ne, prosím, ještě chvíli. Ty barvy musí doschnout.
00:27:53 Třeba tahle šála: když já a matka řekneme,
00:27:56 že je ošklivá, co budeš moci dělat?
00:27:59 Polituju vás, vezmu si ji zpátky a nabídnu ji tam, kde ji líp ocení.
00:28:04 -Mne ještě nikdo nikdy nelitoval.
-Víte to tak jistě, Výsosti?
00:28:09 Vím. Mne všichni obdivují. Odmalička.
00:28:14 -A právě to je hodno lítosti.
-Co si to dovoluješ?!
00:28:19 S největší úctou říkám, co si myslím. To není drzost.
00:28:25 Myslím, že matka bude spokojena. A teď začneš malovat pro mne!
00:28:30 Chci obraz! V zářivých barvách zobrazíš vpravo...
00:28:35 -Vás, Výsosti?
-Jak to víš?
00:28:40 Nemoc mi vzala hladkou tvář a hedvábné vlasy.
00:28:43 Dala mi však schopnost vidět dál a hlouběji než jiní.
00:28:47 Ano, jsi zvláštní. Co víš ještě?
00:28:52 Že ta postava vedle bude ženská.
00:28:56 To už tak bývá, že vedle krále stojí královna. Jaká bude?
00:29:00 Vím jen, jakou byste chtěl: ztepilou jak jste sám,
00:29:04 s hřívou jako slunce a s čarokrásnou tváří.
00:29:08 -A přesně tak ji namaluješ.
-Budu se snažit, můj králi. Ale...
00:29:11 -Prostě ji namaluješ, jak chci.
-To nezáleží na mě, králi.
00:29:13 Co je to za řeči?
00:29:15 Má matka chtěla rhododendrony a tys je namalovala.
00:29:18 Já chci královnu mých snů a tak ji namaluješ!
00:29:21 Tvé přání je mi vším, můj králi. Jenom bys měl vědět, že...
00:29:24 Někdy ať se snažím jak se snažím, maluje moje ruka to, co chce ona.
00:29:29 -Zobrazí to, co bude.
-Jak co bude?
00:29:33 Nemohu zaručit, že na obraze se nakonec objeví jiná tvář.
00:29:38 Co já vím... Jiný vlas. Nedej Bože tmavý!
00:29:42 Počkej, chceš říct, že tvoje ruka zná podobu budoucí královny?
00:29:45 Nechci říct nic, než že se budu snažit,
00:29:49 abyste tam měl svou lvici se slunečnými vlasy.
00:29:52 Slyšelas, ruko? Žádné skopičiny.
00:29:54 Ne, jako když jsi týden před mou nemocí
00:29:57 namalovala mou tvář poďobanou jak citrón!
00:29:59 -To že ti udělala?
-Přesně to, Výsosti.
00:30:02 A aby to nebylo málo, jakmile kvůli těm jizvám
00:30:04 sešlo z mé svatby, změnila se ta tvář na krásnou,
00:30:08 krásnější, než jsem kdy byla.
00:30:10 Však závoj, co má princezna, je důkaz!
00:30:12 Ty umíš plést páté přes deváté: ruka a citrón, závoj, kráska, důkaz.
00:30:17 Dělej, co jsem si objednal a dost!
00:30:25 Ten obraz chci mít co nejdřív!
00:30:36 Hej, děvče, hledám služku, co tady zametá.
00:30:41 To jsem já, pane.
00:30:44 Jiná tu neslouží? Prý má zjizvenou tvář a...
00:30:50 Hledáš Colettu, pane? Ta je teď u mne, maluje králi obraz.
00:30:55 Já...
00:31:00 Vlastně... Odpusťte, paní...
00:31:04 -Vyslanec riminských králů?
-Rád vás vidím, má paní.
00:31:07 Opravdu? Naposled jste mne s matkou vykázal ze sálu. Vzpomínáte?
00:31:13 Na nepříjemné věci raději zapomínám.
00:31:16 A vykázat vás bylo nepříjemné. Věřte však, nutné.
00:31:21 Máte krásný závoj.
00:31:25 A pod ním jiné oči, než na mě hleděly tehdy.
00:31:32 Krásnější, jasnější, radostnější.
00:31:37 Ten závoj mám od Coletty. Co k nám přišla, je tu veseleji.
00:31:41 Skoro mě zbavila bolesti hlavy. Sháníte se po ní. Proč?
00:31:45 Mám pro ni vzkaz od riminského krále. Má se vrátit domů...
00:31:51 A namalovat mu... jeho nevěstu.
00:31:56 To vážíte tak dlouhou cestu jen kvůli ní?
00:31:59 Jistěže ne. Měl jsem poslání v Neapoli.
00:32:03 A tak jsem si řekl, že se tu pro Colettu zastavím.
00:32:06 -Nesvěřila se, že je od vás z Riminy.
-To věřím. Má u nás vroubek.
00:32:13 -Zmizela bez dovolení.
-To řádný poddaný nedělá.
00:32:18 Ale když jí nějaký bídák zlomil srdce, musela pryč.
00:32:21 -To pochopí jistě i váš král.
-Zkusím mu to vysvětlit, princezno.
00:32:27 Opustil ji kvůli pár jizvám.
00:32:29 Nedivte se, že nechtěla zůstat, aby ho měla denně na očích.
00:32:33 -Chápu. Tady na něj jistě zapomene.
-Věděla jsem, že to pochopíte.
00:32:40 Třeba tu potká někoho, kdo ji ocení a bude ji mít rád,
00:32:43 i když její vlasy ztratily lesk.
00:32:45 -Můžete mi říct, paní, kde ji najdu?
-Jistě se s ní setkáte.
00:32:50 Postarám se o to. Nejdřív se ale ubytujte a odpočiňte si.
00:32:55 Pak o čtvrté budete vítán v našem rodinném kruhu, pane.
00:33:01 A prosím...! Colettě o mně zatím neříkejte.
00:33:12 Jsi jako vyměněná, Margueritto! Nikdy ti to tak neslušelo.
00:33:17 Coletta mě učesala. A pomohla mi vybrat šaty.
00:33:21 To děvče snad umí všechno.
00:33:23 Co jí Pánbů upřel na kráse, vynahradil jí na schopnostech.
00:33:27 A na drzosti. Až mi dodělá ten obraz, půjde.
00:33:31 -Ty její věčné řeči.
-Nemrač se bratříčku.
00:33:35 -A těš se. Čeká tě překvapení.
-Překvapení?
00:33:38 Co mě tu může čekat? Další nabídka k sňatku?
00:33:41 Tentokrát od mladé vdovy?
00:33:43 Anebo další šaty, které mi budou slušet...
00:33:47 A kvůli komu vlastně?
00:33:48 FANFÁRY GONG
00:33:55 Výsosti... Říkal jste, ať se stavím, až budu mít cestu...
00:33:58 -A já ji měl. Jedu do Neapole.
-Riccardo!?! To je ale nádhera!
00:34:05 Můžeš se zdržet? Musíš!
00:34:08 Ani nevíš, jak často jsem si na tebe vzpomněl.
00:34:11 I já, můj králi, na tebe myslel. Dokonce víc, než jsem chtěl.
00:34:15 -Zdržím se jen pár dní.
-Konečně tu nebude nuda!
00:34:18 Vyjedeme si na hon. A uspořádáme hostinu!
00:34:22 -Chce nám odvést Colettu, maminko.
-To snad ne!
00:34:26 Má pracovat pro nevěstu mého krále.
00:34:29 Nejdřív dokončí, co jsem objednal! Pak ať si jde!
00:34:36 Je tu ta malířka, Výsosti, tvrdí, že na příkaz princezny Margueritty.
00:34:51 Nevěsta riminského krále prý čeká na tvé služby.
00:34:56 Riminský král má před svatbou? Nikdy se o ženy nezajímal.
00:35:02 Změnil se. Všechno se změnilo, co jsi od nás utekla.
00:35:07 -Zlobí se moc?
-Měl o tebe strach.
00:35:13 To víš, takovou malířku nenajde v celé Itálii.
00:35:18 -Už abys byla v Riminy.
-Nespěchej tolik!
00:35:22 -Jak daleko jsi s mým obrazem?
-Na to se ptejte mé ruky.
00:35:27 Ale co já vím... váš portrét jí nejde lehce!
00:35:32 Vrať se okamžitě ke své práci!
00:35:41 Ale mně bude Coletta chybět! Co když se mi vrátí bolesti hlavy?
00:35:45 Copak v celém riminském království umí malovat jenom ona?
00:35:49 Je nejlepší, princezno. Jinak bych tu nebyl.
00:35:54 Mohla byste ale cestovat s námi. Výlet vám udělá dobře.
00:35:59 A mladá riminská panovnice vás uvítá jako svou sestru.
00:36:04 Cesta k vám je tak dlouhá a já neseděla na koni už léta.
00:36:08 -Proč jste přestala jezdit?
-Často mě bolívala hlava.
00:36:12 A já dostala ze sedla strach. Však jsem také párkrát spadla.
00:36:17 Zkuste si zítra vyjet se mnou. Ručím za to, že vás strach přejde.
00:36:23 Slíbili jsme si, Riccardo, že zítra vyjedeme na lov!
00:36:25 Jistě, Výsosti, zrána na lov s vámi a odpoledne na projížďku s dámou.
00:36:32 Pak platí. A večer velká hostina!
00:36:35 Vaši nabídku přijímám.
00:36:38 Bylo by lepší, má milá, kdyby sis to ještě rozmyslela.
00:36:42 Špatnou jezdkyni neudrží v sedle ani ten nejlepší učitel.
00:36:46 To se nebojte, královno, princeznu Marguerittu,
00:36:49 pokud by jí hrozil pád, spolehlivě ochráním.
00:36:54 Slyšíš, Margueritto? Klidně padej jako zralá hruška.
00:37:00 Alespoň konečně poznáš, co je to mužská náruč.
00:37:07 To jste neměl, Výsosti.
00:37:17 Král jako ty, může všechno.
00:37:25 Měl pravdu.
00:37:39 -U nás se vždycky klepalo!
-Tady nejsme u nás, sestřičko.
00:37:43 -Pst!
-Jaképak pst?
00:37:46 Chceš všechno zkazit?
00:37:48 Vzkázala jsem ti přece, že jakmile svůj úkol splním, ozvu se.
00:37:51 A divíš se, že mě tenhle tajuplný vzkaz neuspokojil?
00:37:54 Musel jsem se přijet zeptat, o co ti vlastně jde!
00:37:57 Odpusť, Riccardo, jestli jsem ti způsobila starost.
00:38:00 Chci, aby mě král miloval.
00:38:04 Má moudrá sestřička stojí o lásku hlupáka?
00:38:08 Nerozumím. Proč?
00:38:10 Protože mě ten náfuka, ten prázdný panák, ponížil!
00:38:14 -Nemaluješ ho jako panáka.
-To je jen skica.
00:38:20 Hotové dílo bude jiné. Řekne mu o něm vše.
00:38:22 -Pokud je opravdu hlupák, nepochopí.
-Ale on není...
00:38:27 Ubohá sestřičko. Přijela ses pomstít...
00:38:33 A jak to vypadá, jsi do toho hlupáka zamilovaná až po uši.
00:38:38 Říkám ti, že není hloupý. Jenom ho strašně rozmazlili.
00:38:41 Dokážu co chci, uvidíš... Dej mi ještě týden!
00:38:46 Ale ani o den víc!
00:38:48 Pan Riccardo na mě pospíchá, princezno.
00:38:50 -Chce, abych obraz dodělala už zítra.
-Nechte Colettu na pokoji, pane.
00:38:54 Teď máte vy pospíchat na projížďku se mnou, pokud vím.
00:39:00 Prosím...
00:39:08 Slíbil jsem, že ji procvičím v jízdě na koni. Musím za ní.
00:39:11 Na tak důležitý úkol ti týden sotva postačí.
00:39:14 Ale ráda na tebe počkám, bratříčku.
00:39:31 Místo malování přijímáš návštěvy?
00:39:34 Těch pár vět, co jsme si tu s vaší sestřičkou a p. Riccardem vyměnili,
00:39:38 dokončení obrazu neohrozí, Výsosti. Je skoro hotov, podívejte...
00:39:47 Portrét se vám nelíbí? Něco mu chybí...?
00:39:51 Nevím. Jsem to já... a přece nejsem.
00:39:57 -Co jsi to se mnou provedla?
-Já ne!
00:40:00 To moje ruka! Mám ji vyplatit?
00:40:01 -Počkej, ty třeštidlo!
-Počkej, ty třeštidlo!
00:40:07 Máš velmi jemné ruce. Krásně tvarované.
00:40:13 Tvář jsem mívala ještě jemnější.
00:40:18 -Nebyl ten tvůj ženich trochu hloupý?
-Víc, než je zdrávo, Výsosti.
00:40:26 Nechci si znepřátelit riminské vladaře,
00:40:29 proto tě propustím, hned jak dokončíš obraz.
00:40:32 Ale kdyby ses chtěla někdy vrátit, rádi tě přijmeme.
00:40:36 Margueritta i já. Mohu tě dobře provdat.
00:40:40 Ještě pár takových obrazů a dostaneš skvělé věno.
00:40:43 Děkuji pěkně, Výsosti. Já už věno mám.
00:40:46 Své ruce a svou hlavu. A taky srdce.
00:40:49 A vezmu si jen toho, kdo to bude umět ocenit.
00:40:52 A vyberu si ho sama.
00:40:55 Tvé největší věno je drzost, děvče. Ale jak chceš.
00:41:02 Jenom si pamatuj! Já nikdy nic nenabízím dvakrát!
00:41:08 Já rovněž ne... Výsosti...
00:41:15 Tady se zastavíme a odpočineme si.
00:41:20 Je to jako sen. Jako návrat do dětství.
00:41:24 Škoda těch let, co jsem prostonala.
00:41:26 Teď už se budete ze slunce a větru radovat pořád.
00:41:30 Nevím, jak vám poděkovat, Riccardo. Jste na mě tak hodný, tak milý.
00:41:35 Jak hezky jste se na mě podíval hned poprvé,
00:41:38 když jste k nám přijel s poselstvím...
00:41:40 Bylo mi vás líto.
00:41:42 Proč je tahle dívka tak bledá, tak schoulená, tak bez záře.
00:41:47 Zářivý byl u nás vždycky jen bratr.
00:41:50 Maminka říkávala, že dostal krásy naděleno i za mne.
00:41:53 -A vy jste jí uvěřila.
-Jistě.
00:41:56 Vždyť totéž mi řeklo i zrcadlo. Proto jsem je rozbila.
00:42:01 -Měla byste se vidět teď, princezno.
-Bez zrcadla to jde těžko.
00:42:06 Když se mi podíváte do očí, uvidíte jednu krásnou milou dívku.
00:42:13 Já ji nevidím.
00:42:15 To je zvláštní. Já jí mám plné oči a plnou hlavu.
00:42:20 Zkuste to ještě jednou...
00:42:27 Já mám takový hlad! Já mám takový hlad!
00:42:32 Proboha, Margueritto. Jak se to chováš...?
00:42:35 Ale vypadá moc hezky! Už dávno nejedla s takovou chutí.
00:42:40 Přesto trvám na tom, aby se chovala jako dáma!
00:42:43 Odpusť, maminko.
00:42:44 Ale po té projížďce se cítím tak volně a krásně.
00:42:47 Vůbec se mi nezamotala hlava.
00:42:49 A na zpáteční cestě bych i cválala, kdyby mi to Riccardo nezakázal.
00:42:53 Byl báječný.
00:42:55 Díky jemu jsem se v sedle cítila, jako kdybych rajtovala každý den.
00:42:58 -Zakázal ti cválat?
-A přesto je báječný?
00:43:03 Cválat budu až zítra.
00:43:05 Ale zítra jsem chtěl s Riccardem na moře!
00:43:08 Riccardo stihne všechno. Vyjede brzy ráno jako rybáři.
00:43:13 Riccardo snad přijel za mnou, ne za tebou!
00:43:16 A ty mi ho bereš! A on mi bere tebe!
00:43:24 Od chvíle, co tu je, si mě nevšímáš.
00:43:27 Ani jednou jsi mi neřekla, jak jsem krásný.
00:43:30 Co já vím, jel z Neapole a stavil se pro Colettu.
00:43:46 Myslím, že je to jen velmi sběžně naskicováno.
00:43:50 Zdá se ti, bratříčku? Trochu pravda spěchám,
00:43:53 abychom odjeli co nejdřív. Přesně jak si přeješ.
00:43:57 Ale to přece neznamená, že tu práci odbydeš.
00:44:00 Co bych pro tebe neudělala!
00:44:02 Když budu malovat do noci, zítra ráno můžeme být na cestě.
00:44:05 Král je mým hostitelem a já rozhodně nepřipustím...
00:44:10 A pak, jde o pověst riminských umělců.
00:44:16 Na všechny padne stín kvůli jedné lajdácké práci!
00:44:19 S tebou ta láska mává, bratříčku.
00:44:26 -Já nevím, o čem to mluvíš?
-Když nevíš, tak nevíš.
00:44:34 -Neměli bychom se raději dohodnout?
-Nic jiného nám asi nezbyde.
00:44:40 Potřebuji ještě aspoň pár dní.
00:44:42 Aby se Margueritta utvrdila v jízdě na koni a...
00:44:45 A v tom, že tě má doopravdy ráda?
00:44:49 Mám strach. Je teď tak krásná.
00:44:55 Třeba zpychne jako král a srdce jí ztvrdne.
00:44:59 Marguerittě? Blázínku!
00:45:01 Ale je ještě příliš závislá na matce a bratrovi.
00:45:03 Každým dnem méně a méně. A až s námi odjede do Rimini,
00:45:07 až jí ukážeš království a požádáš ji o ruku, určitě neodmítne.
00:45:11 Rád ti to věřím, sestřičko.
00:45:16 Ale co král a ty?
00:45:24 Král mne teď musí poznat.
00:45:27 Ale proto jsem přece přijel a přivezl ti šaty.
00:45:31 Prohlásím, kdo opravdu jsem.
00:45:34 Uspořádám slavnostní poděkování za pohostinství.
00:45:37 A představím tě jako svou sestru a riminskou princeznu.
00:45:40 -On se chytí za nos a...
-Ne tak zbrkle, Riccardo.
00:45:43 Pro pár dní, co tu ještě budeme, zůstaneš riminským vyslancem
00:45:45 a já malířkou.
00:45:47 Slavnost však být musí. Ta je důležitá.
00:45:50 Coletto! Colettko!!!
00:45:56 Představ si, že on žárlí. Můj zářící a krásný bratr žárlí,
00:46:01 že už nevěnuju všechen čas a obdiv jenom jemu.
00:46:05 Žárlí na tebe, že si spolu tak rozumíme, na Riccarda,
00:46:10 že mi věnuje tolik času, a snad i na koně, co na něm jezdím.
00:46:14 Vždycky měl všechnu mou lásku pro sebe a najednou...
00:46:17 Nedivím se mu, princezno.
00:46:22 Já bych žárlil taky.
00:46:26 Najednou je mi ho líto. Připadám si o tolik bohatší než on.
00:46:30 Je jako dítě, kterému berou oblíbené hračky.
00:46:33 Neuškodí, když pozná, co je stín. Léta jste v něm byla vy.
00:46:37 -A jeho zásluhou.
-Nemohu vidět, když je smutný.
00:46:41 Uspořádejte tedy slavnost!
00:46:45 Pozvěte dvě tři princezny, které máte ráda.
00:46:48 Budou ho obdivovat, jak byl zvyklý, hudba a tanec ho rozptýlí.
00:46:51 To je nápad! A zpěv a dobré jídlo.
00:46:55 Co říkáte, Riccardo?
00:46:57 Já říkám, že jsme spolu ještě netančili.
00:47:04 A že se na to neskonale těším, princezno.
00:47:09 Jdu to říct mamince. Bude ráda. Nesnáší, když je bratr pohaslý.
00:47:16 Coletto!
00:47:18 Musíš pomoct s výzdobou zámku! Tak jako ty to s kytkami neumí nikdo.
00:47:37 Jen jestli ještě budu umět tančit. Slavnostem jsem se vždycky vyhýbala.
00:47:41 Nemějte starost, princezno. Odpoledne si to vyzkoušíme.
00:47:44 Já se tak těším, Coletto! Jdu si zkusit šaty!
00:47:52 -Ani se neptám, pro koho je ta třetí!
-Určitě je pro mne.
00:48:04 Dar z milosti. To jsem dopadl.
00:48:08 Copak, Výsosti? Nejste rád, že se uzdravila?
00:48:11 -Že je tak šťastná a veselá?
-Jistě. Samozřejmě.
00:48:17 Všichni jsou tady najednou veselí a šťastní...
00:48:20 -Jen o vás nikdo nedbá...
-Už zase začínáš s tou svou drzostí?
00:48:25 Ale i na vás čeká štěstí.
00:48:28 Tuším, že co nejdříve potkáte svůj osud.
00:48:31 Kdopak ti to řekl? Snad ne tvá ruka?
00:48:33 Přesně tak!
00:48:35 Má ruka dnes v noci tu tvář namaluje. Dokončí obraz.
00:48:39 Dobře se ti odměním. Nezapomeň, že jsem ti slíbil věno.
00:48:42 A ženicha.
00:48:44 Koho jsem chtěla, toho mi dát nemůžete.
00:48:46 -Jsem král. Já mohu všechno.
-Ba ne!
00:48:49 A i kdybyste dával, už ho nechci. Vrátím se do Riminy a tam uvidím.
00:48:59 Je čím dál drzejší.
00:49:03 Ale bude mi chybět. Nikdo tu se mnou nemluví jako ona.
00:49:35 -Nelíbí se mu tu žádná, to se pozná.
-Nedivím se mu.
00:49:41 Žádné princezně se ve tváři nezračí i krásná duše.
00:49:44 Tak, jako princezně Marguerittě. Zní-li to troufale, odpusťte.
00:49:50 Vám není co odpouštět. Musíme vám děkovat.
00:49:52 Projížďku od projížďky rozkvétá.
00:49:56 Jsi den ode dne krásnější. Jak to děláš?
00:50:00 To je tím, že teď mám všechno ráda. Kytky i zvířata, oblohu i slunce.
00:50:07 -Na někoho jsi zapomněla.
-Tobě vadí, že je to tvůj přítel?
00:50:11 Právě proto mu nemohu přát nikoho lepšího než tebe.
00:50:15 Jenom, když vidím, jak jste oba šťastni,
00:50:18 začínám taky toužit po lásce.
00:50:20 Nebuď smutný. Stačí si vybrat. Podívej, co je tu princezen.
00:50:26 Jsou veselé, vtipné, krásné...
00:50:58 Zdají se mi příliš hlučné!
00:51:15 Jen ty a Margueritta jste královnami mého srdce.
00:51:22 Ještě nikdy s nikým se mi tak netančilo.
00:52:08 Ještě jsem vás tu neviděl, a přece mi připadáte známá.
00:52:13 -Odkud jste?
-Zdaleka.
00:52:16 A máte pravdu. Známe se, i když představeni jsme si ještě nebyli.
00:52:24 Ta kráska je mi povědomá... Ale nevím, jestli jsme ji zvali.
00:52:29 -Bratr je okouzlen.
-Nezvali.
00:52:32 Ale nedivím se mu. Ta okouzlí každého.
00:52:36 Tedy i vás? Vy ji snad znáte?
00:52:42 Jistě, princezno. Mě okouzluje už 18 let.
00:52:50 Byly mi 3 roky, když se sestřička narodila.
00:52:55 Vyrůstali jsme spolu a od té doby, co nám rodiče zemřeli,
00:52:59 vládneme společně v největší lásce a shodě.
00:53:06 Smím doufat, že o půlnoční večeři usednete po mém boku?
00:53:10 Bohužel, Výsosti. Mám svoje povinnosti.
00:53:12 Po tomto tanci odjíždím!
00:53:17 Nepustím vás!
00:53:19 Leda, když mi dovolíte, abych vás doprovodil...?
00:53:22 Slyšela jsem, že zásadně necestujete.
00:53:25 Že všichni jezdí za vámi jako za sluncem!
00:53:28 Mé slunce jste teď vy!
00:53:32 Řekněte mi, kde vychází, kam zapadá?
00:53:38 Teď chápu, proč jsem ji měla ráda hned od počátku tak jako sestru.
00:53:44 -Musím jí to říct...
-Ne, prosím. Ještě ne.
00:53:48 Ona chce dohrát svou hru do konce.
00:53:51 Mohu jí... Mohu vám oběma nějak pomoci, Výsosti?
00:54:00 Odjeďte s námi zítra časně ráno.
00:54:03 Přijměte pohostinství v našem království.
00:54:06 -A jestli se vám tam bude líbit...
-Uvidíme... Možná pojedu...
00:54:18 Tak prozraďte mi, odkud jste?
00:54:22 Mé království je vzdáleno přes tisíc mil a 7 závojů...
00:54:29 Přesto jsem vlastně od vedle.
00:54:33 A často jsme se vídali...
00:54:37 Často...? Jak tomu rozumět...?
00:54:50 Princezno!
00:54:52 Musíte ho tak trápit...?
00:54:54 Jak znám svou sestřičku, to nejhorší teprve přijde!
00:55:05 Princezno!
00:55:08 Princezno...!
00:55:23 Královno!
00:55:25 Královno!
00:55:26 Princezna Margueritta ještě pořád spí?
00:55:30 Bavila se do rána, tak spí. Riccardo také nepřišel k obědu.
00:55:35 -Co je to?
-To je od Coletty, malířky.
00:55:38 -Mám to předat Jeho výsosti.
-Tak to předej!
00:55:41 Ale pověz, co je s Marguerittou? Není jí snad dobře...?
00:55:45 To nemyslím, Výsosti. To rozhodně ne.
00:55:48 Princezna, ona... Vyjela si hned z rána na vyjížďku.
00:55:51 -Sama?
-S panem Riccardem...
00:55:55 A ještě s tou krásnou dámou, co včera zmizela z plesu.
00:56:00 Pan Riccardo jí říkal sestřičko.
00:56:07 Ta podoba...!
00:56:10 Jeptiška... Mnich...
00:56:14 Můj Bože... Je to ona!
00:56:17 Kdo?
00:56:19 Jakápak jeptiška? Měla překrásné jezdecké šaty.
00:56:22 A sloužící, jí říkali Jasnosti. Zrovna jako naší slečně.
00:56:26 Ale naše slečna jí říkala Coletto. Jako té malířce.
00:56:29 Ta je ostatně také pryč. Nechala v pokoji paruku jako koudel.
00:56:33 Co to meleš, prosím tě? Jací sloužící?
00:56:36 Pro pana Riccarda a tu dámu přijel doprovod.
00:56:38 Oběma jim říkal Výsosti.
00:56:40 A jejich koně měli na sedlech znak Riminského království.
00:56:43 Říkali, že jedou do Riminy! Na mou duši jsem to slyšela...!
00:56:51 Riminská královna!
00:56:55 Má včerejší tanečnice, je ta drzá malířka s vlasy jako koudel...!
00:57:01 -A já ji poslal pryč...!
-Ničemu nerozumím, synu.
00:57:04 Ale jedno vím jistě. Nemáš čeho litovat.
00:57:07 -Takových královen můžeš mít tucty.
-Jenže já mám rád tuhle!
00:57:16 Sedlejte ryzáka! A vraníka na vystřídání!
00:57:23 Odkud to zrcadlo znám?
00:57:25 Poslal mi je tvůj bratr spolu s odmítnutím mé lásky.
00:57:31 A teď stojí před vraty vašeho zámku, jako poslední žebrák, už týden!
00:57:34 Není ti ho líto?
00:57:37 Zdaleka ne tak jako mého bratra, který se celé 3 dny cesty chystal,
00:57:41 že ti něco řekne, a pak se neodvážil.
00:57:44 Má strach, že ho odmítneš, jako tvůj bratr mě.
00:57:49 Hlupáček. To já bych nikdy neudělala!
00:57:53 Co mám dělat, Výsosti? Salernský král se nedá odbýt.
00:57:58 Chce aspoň vidět vás obě.
00:58:01 Riccardo už s ním mluvil, ale nechá to prý na vás.
00:58:04 To bych řekla, že je to jen moje věc.
00:58:08 Co víc bys chtěla, Nicoletto?
00:58:10 Copak by snesl takové ponížení, kdyby o tebe opravdu nestál?
00:58:12 Nechci nic uspěchat. Ostatně ty také nespěcháš.
00:58:16 Nebo snad miluješ princeznu Marguerittu míň,
00:58:18 než já krále salernského?
00:58:19 Jak tě něco takového mohlo napadnout?
00:58:22 Miluju princeznu Marguerittu od prvního setkání.
00:58:24 -To ona mi bere odvahu jí o tom říct.
-Já...?
00:58:32 Od chvíle, kdy jsem k vám přijela,
00:58:35 nečekám na nic jiného, než na vaše vyznání...
00:58:40 Všechno, co mám, vám nabízím. A do konce života při vás budu stát.
00:58:53 Těším se na život s vámi, Riccardo!
00:59:14 Jsem ráda, že jste se domluvili. Přeju vám hodně štěstí.
00:59:18 Aby mé štěstí bylo dokonalé, přála bych si,
00:59:21 aby i můj bratr byl šťastný, Nicoletto...!
00:59:26 Dobře, přijmu ho. Ale chci tu s ním být sama!
00:59:29 Zařídím to. Já ho uvedu.
00:59:32 Buď k němu laskavá, sestřičko!
01:00:02 Princezno riminská, přijměte, prosím, mé pozdravy.
01:00:15 Princezna tu není... A mně se ulevilo...
01:00:20 Stejně by mi nevěřila.
01:00:22 Proč také. Vždyť ještě před měsícem
01:00:25 bych neuvěřil sám, že tahle tvář, navlas podobná té,
01:00:30 která ji urážlivě odmítla, jen stejně vypadá.
01:00:36 Čímpak bych přesvědčil tu chytrou riminskou princeznu,
01:00:41 že jsem si zamiloval drzou malířku krásných závojů,
01:00:45 ve kterou se proměnila?
01:00:49 Mohl bych 100x přísahat, jak nadevše milé mi byly
01:00:52 její veselé oči a zjizvené čelo, plné zábavných myšlenek.
01:00:58 Stejně by se mi vysmála.
01:01:03 Takže mi nezbývá, než vstoupit do kláštera...
01:01:06 -Dobrý nápad, Výsosti.
-Myslíš, zrcadlo?
01:01:10 Pak už zbývá jen, aby se princezna stala jeptiškou.
01:01:13 A může se slavit svatba!
01:01:15 Copak nevíš, ty hloupé zrcadlo, že mnich a jeptiška
01:01:18 se nikdy nemohou vzít?
01:01:20 Opravdu? To slyším ponejprv!
01:01:23 Ale proč si tedy král dal takovou podmínku?
01:01:27 Protože byl ještě hloupější než zrcadlo.
01:01:33 Můžeš mu odpustit a mít ho ráda, princezno riminská?
01:01:38 Copak bych tu teď před tebou stála...?
01:01:48 Sbohem, krásný ješito.
01:02:00 Já vím, Výsosti... Zas na koně a zas až do Salerna.
01:02:05 -Ale tentokrát s pozváním na svatbu.
-Nevíš nic, Paolo.
01:02:09 -Na svatby...
-Ty svatby budou dvě!
01:02:13 Dvě...? No tak dvě!
01:02:18 HRAJE HUDBA
01:03:30 Skryté titulky: Zbyněk Baránek
Dosud se nenašla nevěsta, která by se krásou vyrovnala namyšlenému králi salernskému (V. Dlouhý). Košem dostala i chytrá a půvabná princezna riminská (P. Ptáčková). „Vezmu si ji, až bude jeptiškou a já mnichem!“ vzkázal Nicolettě po jejím bratrovi Riccardovi (M. Dlouhý) král ze Salerna. Nicoletta se ale pustila do „boje“. V přestrojení za malířku se vypravila na salernský dvůr, aby zde nabídla své služby. Měla velký úspěch u princezny Margueritty (M. Hrubešová), u královny (J. Hlaváčová), a i pyšný a do sebe zahleděný panovník si objednal svůj obraz na hedvábí, a co víc – začal se o tajemnou malířku zajímat…
