Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení

Číhošťský farář Josef Toufar byl v lednu 1950 obviněn ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. Podle svědků se 11. prosince 1949 během mše v tamním kostele pohnul půlmetrový kříž na oltáři. Sám farář pohyb neviděl a dozvěděl se o něm až později od svědků. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB. P. Toufar byl obviněn, že zázrak zinscenoval, večer 28. ledna byl zatčen a dopraven do Valdic. Událost měla být zneužita jako záminka k proticírkevním represím a propagandě. Při výslechu Toufar odmítl obvinění, že by křížem pohyboval pomocí technického zařízení. V následujících týdnech podstoupil kruté mučení a koncem února pod nátlakem podepsal vykonstruované přiznání o zinscenování „zázraku“ a o sexuálním zneužívání ministrantů. V noci z 23. na 24. února byl Toufar ve značně zbědovaném stavu, dopraven do Číhoště, aby se účastnil „rekonstrukce“ v propagandistickému filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Cestou na kazatelnu musel být zmučený Toufar podpírán, ve filmu byl použit jeho záběr na kazatelně, na ostatních záběrech už byla jeho postava hraná. Toufar byl navzdory svému stavu odvezen téže noci zpět do Valdic. Dne 25. února byl převezen do státního sanatoria v Legerově ulici v Praze, kde byl večer operován. Několik hodin po operaci zemřel.