Každý má ve svém srdci nějakou ženu, která je nezastupitelná. Jarmila, Danuše i Patrik mají také takovou a každý má svůj dobrý důvod sejít se s ní právě v Poště pro tebe. Režie M. Dvořáček
00:00:42Přeju vám krásný večer, milí diváci.
00:00:45Jednou z mých nejoblíbenějších pohádek
00:00:47je Děvčátko Momo a ukradený čas od Michaela Endeho.
00:00:51V ní nenápadní šedí mužíci kradou lidem čas.
00:00:55Řekla bych, že v současné době takových mužíků přibylo.
00:00:59Nemáme čas na nic, ani na své blízké.
00:01:02A přitom čas je to nejcennější, co si navzájem můžeme dát.
00:01:06A tak vám přeju krásný čas s Poštou pro tebe.
00:01:16Jarmila o sobě říká, že je vcelku obyčejná žena.
00:01:20No, posuďte sami.
00:01:29Dobrý den. Jmenuji se Jarmila a je mi 67 let.
00:01:34Narodila jsem se na Moravě
00:01:36a dětství jsem prožila střídavě v Čechách a na Slovensku.
00:01:40Jsem potřetí vdaná a mám dva syny - Emila a Tibora.
00:01:44Měla jsem i dcerku Žanetku, která před 4 roky
00:01:48podlehla po dvouletém boji onkologickému onemocnění.
00:01:52Musela jsem něčím zaměstnat hlavu, abych se ze všeho pomalu dostala.
00:01:57Kromě práce v domácnosti, okolo zahrádky
00:02:00a péči o dva malé yorkšíry jsem začala malovat obrazy
00:02:06a napsala jsem dvě svoje autobiografie.
00:02:09Jsem už v důchodu, ale v životě jsem vystřídala více zaměstnání.
00:02:14Nebála jsem se žádné výzvy.
00:02:17Tou poslední byl řidičský průkaz na kamion,
00:02:20který jsem si udělala v 55 letech,
00:02:24protože mi nechtěli přiznat předčasný důchod.
00:02:27Teď jsem držitelka rekordu jako nejstarší slovenská kamionistka.
00:02:32Můj současný manžel Jarko i oba synové jsou také řidiči kamionu.
00:02:37Nejvíc jsem vždycky snila o tom,
00:02:39že budu cestovat po světě a poznávat různé země.
00:02:44A tak doufám, že si to budu ještě dlouho užívat.
00:02:47Přes to všechno mi něco v životě chybí.
00:02:51Ztratila jsem několik lidí, které bych chtěla vrátit do mého života,
00:02:56jen nevím, kde je hledat. Proto jsem napsala i k vám
00:03:00do Pošty pro tebe o pomoc.
00:03:07Přivítejte Jarmilu!
00:03:12Dobrý večer, vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:03:21Máte můj veliký obdiv, co všechno zvládáte,
00:03:25stíháte, jak jste velmi aktivní. Vždycky jste byla takhle aktivní
00:03:29a plná energie?
-Asi ano, už jako dítě.
00:03:33Už od dětství? Vy jste přinesla, vidím, svoji knížku.
00:03:37Jednu ze dvou. Já jsem měla možnost už do nich nahlédnout
00:03:40a musím říct, že jsem se hodně začetla.
00:03:43To je knížka, kde líčíte svůj život.
00:03:47Takže já už vím z té knížky, že to vždycky nebylo jednoduché.
00:03:51Vy jste vlastně něco už naznačovala i v tom medailonku.
00:03:54Jaké vy jste měla dětství? Jak jste vyrůstala?
00:03:57Tak neměla jsem lehké dětství. Pocházím z 8 dětí.
00:04:02Jsem druhá v pořadí. Otce jsme měli alkoholika.
00:04:07Neskutečného. Takže kvůli tomu, že hodně pil,
00:04:10často přicházel o zaměstnání, tak jsem se mockrát v životě stěhovali.
00:04:14Ten můj život byl takový řetěz stěhování doslova,
00:04:18by se dalo říct. Narodila jsem se na Moravě.
00:04:21Dětství jsem prožila v Popradu a v Jakubově u Malacek,
00:04:26potom jsme se přestěhovali na farmu. Olšie se to jmenovalo.
00:04:29Potom jsme žili jeden čas v Podivíně.
00:04:32A z toho Podivína jsme se vrátili už skoro jako dospělá do Popradu.
00:04:38Tam jsme žili dlouhá léta.
00:04:41Ale teď před rokem a půl jsme se vrátili zase k dcerce.
00:04:46Myslela jsem si, že už budu v důchodu
00:04:48a že budu mít zahrádku, pejsky, květiny a tak.
00:04:52Protože já miluju květiny. Tak jsme se přestěhovali,
00:04:55koupili jsme si domek u Lučence. Ale když dcerka podlehla
00:04:59té rakovině před 4 roky, tak jsem tam zůstala s manželem sama,
00:05:03protože syn kamionista je taky na cestách
00:05:06a nejmladší byl v Londýně. Tam žil 8 - 9 let.
00:05:10Pracoval tam v hotelu.
00:05:12Tak jsme se vrátili zpátky do Popradu k sourozencům.
00:05:16Všichni jsou tam kromě mě. Nejstarší sestra je v Bojnicích.
00:05:19Jarmilo, jaký jste měla vstup do dospělého života?
00:05:22Když jste se osamostatnila od té své původní rodiny,
00:05:26která pro vás nebyla jednoduchá, tak jste asi měla spoustu ideálů,
00:05:29jak byste mohla ten svůj život mít jiný.
00:05:32-Jaké jste měla začátky?
-No, velmi těžké.
00:05:35Protože tím, jak jsem se snažila z toho domova vymanit,
00:05:40tak jsem se seznámila s jedním přítelem,
00:05:45otěhotněla jsem,
00:05:47ale nevzali jsme se. Osud to zařídil nějak jinak.
00:05:52Tak jsem měla syna za svobodna. Vychovávala jsem ho rok sama
00:05:57a potom jsem se seznámila s manželem druhým.
00:06:01Teda první manžel to byl.
00:06:04Tak jsme se vzali.
00:06:06Jenže když mně bylo 20 a půl roku, tak zemřel.
00:06:10Dcerce bylo 6 týdnů a synovi necelé 2 roky.
00:06:14Vy jste spolu čekali holčičku a 6 týdnů po jejím narození
00:06:17ten manžel zemřel?
-Ano, zemřel.
00:06:20Tak jsme je potom živila a vychovávala a starala sama.
00:06:23Co se stalo, Jarmilo, tomu manželovi?
00:06:26On měl havárii na vojně.
00:06:28A on míval taková... Nebo jednou, dvakrát dostal,
00:06:31když byl na té vojně, nějaké záchvaty.
00:06:34Nějaké epileptické, nebo něco takového.
00:06:37A on nesměl pít alkoholické nápoje.
00:06:41A jednou pil, setkal se s nějakými kamarády
00:06:44a vzal si léky, které bral pravidelně,
00:06:47a měl otravu žaludku. Tak ho vzali na výplach do nemocnice,
00:06:51ale dostal silný zápal plic a srdce to nevydrželo.
00:06:56Po 3 dnech zemřel. Takže bylo to takové...
00:07:00-To muselo být pro vás těžké.
-Velmi těžké.
00:07:03Ale člověk musí žít dál. Byly děti, bylo třeba se o ně starat.
00:07:08Maminka onemocněla v té době rakovinou,
00:07:11takže byla v Brně na ozařování 6 týdnů.
00:07:14A sourozenci byli ještě maličcí, nejmladšímu bratrovi byly 4 roky,
00:07:19takže jsme se sestrou, která je o rok a půl mladší, pomáhaly.
00:07:23Bylo to velmi složité.
00:07:26Můj vstup do dospělosti nebyl vůbec nějak valný.
00:07:32Potom jste měla dalšího manžela, ale to manželství nedopadlo dobře.
00:07:37-Potom po 11 letech, myslím.
-11 let jste byla sama?
00:07:41Ano, s dětmi. Potom jsem se podruhé vdala.
00:07:44Jenže ten rozvod bylo potom vykoupení s tímhle člověkem.
00:07:49Už je po smrti, ale to byl hrozný život.
00:07:54Potom jsem byla zase dost dlouho sama,
00:07:57až jsem se potkala s tímto mým třetím manželem,
00:08:01co teď mám. Seznámili jsme se v práci
00:08:05a doufám, že to už vydrží až do smrti.
00:08:09Manžel vás sem doprovodil. Dobrý den, vítám vás.
00:08:12Dobrý večer.
00:08:18Máte úžasnou ženu. Statečnou. Je to tak?
00:08:21Jak vy vnímáte Jarmilu? Jaká je podle vás.
00:08:24Je to fantastická manželka a kamarádka jako žena.
00:08:29A jsem velmi šťastný, že jsem se potkali.
00:08:33Říkám, že to byl asi dar z nebes.
00:08:44Tak si říkám, že si zasloužíte slyšet něco tak hezkého
00:08:47a něco tak hezkého prožívat po těch peripetiích.
00:08:50-Jak jste dlouho spolu?
-No, se brali jsme se v roce 2013,
00:08:55ale žili jsme předtím až asi 10 let spolu.
00:09:00Jarmilo, jak jste líčila a jak to líčíte i v té své knížce,
00:09:04tak spoustu těžkých věcí jste prožila v dětství
00:09:07i v tom počátku svého dospělého života
00:09:10vlastně až do setkání se svým současným mužem.
00:09:15Přesto co to všechno znamená ve srovnání s tím,
00:09:18když člověku onemocní vlastní dítě? To musí být fakt těžký.
00:09:22Esterko, to je hrozné.
00:09:25To je hrozné.
00:09:29Jsou to už 4 roky, teď už to bude 5 let,
00:09:33ale pořád se o tom těžko mluví.
00:09:37Ale člověk se musí vzchopit.
00:09:41Protože jsou tady ještě lidé, kterým na mě záleží a které miluju.
00:09:47I kvůli tomu jsem asi začala psát ty knihy,
00:09:51že jsem to potřebovala ze sebe dostat.
00:09:55Tak ale teď když se podívám dál, tak vaše kamiony...
00:09:58Já mám problém řídit jenom větší auto nějaké.
00:10:01Když mám řádit dodávku, tak jsem z toho nervózní.
00:10:05Ten kamion je přece hrozně velikej. Kamkoliv zatočit, jenom když
00:10:09si představuju. Nebála jste se? Vy jste vlastně jezdila už předtím
00:10:12s manželem jako závozník, dá se říct. -Ano.
00:10:16Já jsem měla odmalička vztah k autům, motorkám.
00:10:20Tím, že ten otec byl alkoholik, jsem musela chodit pro motorku
00:10:25k hospodě a tlačit ji domů.
00:10:26-Kolik vám bylo, když jste ho vyzvedávala? -12 let.
00:10:29-Vy jste řídila motorku a vyzvedávala opilého otce? -Ano.
00:10:32Takže jsem měla vztah k těmhle věcem odmalička.
00:10:36Jen nebyl nějak čas. Já jsem si řidičák na osobní auto
00:10:39dělala ve 36 letech.
00:10:42A když jsem chtěla jít do předčasného důchodu,
00:10:46ale stále to nevycházelo, tehdy mi bylo necelých 55 roků,
00:10:52tak jsem se rozhodla, že si udělám řidičák na kamion
00:10:55a budu s manželem jezdit ve dvojici.
00:10:57Protože samotné ženy tuto práci nedělají.
00:11:00Ty normální, slabší ženy, protože je to těžká práce.
00:11:04Nakládat zboží, odplachtovat ten kamion a tak.
00:11:08To ženy samy nedělají.
00:11:11Jarmilo, vidím, že máte pestrý život, nabitý spoustou zážitků
00:11:15i lidí kolem vás, a přesto jste se rozhodla si někoho pozvat
00:11:19do Pošty pro tebe. S jakou prosbou jste se obrátila na pošťáka Ondru?
00:11:23Paní Esterko, já jsem se třikrát pokoušela
00:11:27s někým zkontaktovat. Bohužel ty první dvě kamarádky z mládí
00:11:32jsou už po smrti, tak to je mi velmi líto,
00:11:37že jsem se s nimi nestihla potkat.
00:11:40No a teď mám jednu takovou facebookovou kamarádku,
00:11:46velmi zlatá paní po sedmdesátce.
00:11:50Nesmírně si ji vážím. Má načteno, má rozhled,
00:11:54milá, zdvořilá. Párkrát jsem měla možnost s ní telefonovat.
00:12:00Nikdy jsme se neviděly a velmi toužíme já i manžel se s ní setkat.
00:12:04I ona mi občas na facebook napíše, kdy za ní přijedeme,
00:12:09ale nikdy není tak nějak čas. Protože my jsme na cestách,
00:12:14ona měla trošku nějaké zdravotní problémy,
00:12:17byla v nemocnici. Nedalo se to nějak skloubit.
00:12:20A tak jsme se s manželem rozhodli, že zkusíme Poštu pro tebe.
00:12:25Ona to sem nemá daleko a my z toho Slovenska z Popradu
00:12:29sem přijedeme kvůli ní. Doufám teda, že přijede.
00:12:32Uvidíme, jak to dopadne. Jak dlouho jste spolu v kontaktu?
00:12:35A jak jste na sebe narazily, jak jste se seznámily?
00:12:38Moje kamarádka ji měla v přátelích a ona tam dávala úžasné věci,
00:12:43úžasné příspěvky a mně se to moc líbilo.
00:12:47I hodně receptů zajímavých. Ona je z Balkánu.
00:12:51Takže ta kuchyň mě fascinuje.
00:12:54Tak jsem ji požádala o přátelství a k mému potěšení mi to potvrdila,
00:12:59takže takto jsme v kontaktu. Ani nevím kolik let.
00:13:03Už asi 5-6 let určitě. Nikdy jsme neměly možnost se setkat.
00:13:07Tak to se moc těším, protože už teď tady máme ženskou, jak má být.
00:13:11Tak teď bychom tu mohly mít snad další.
00:13:13Podíváme se, jak reagovala na návštěvu pošťáka Ondry.
00:13:16-Prosím.
-No, doufám, že přijede.
00:13:24Jarmilo, už se vám pokouším najít čtvrtou kamarádku
00:13:28a upřímně doufám, že tentokrát to vyjde,
00:13:30protože bych rád splnil konečně vaše přání.
00:13:35Dobrý den. Tady je pošťák Ondra z České televize
00:13:38z pořadu Pošta pro tebe. Dobrý den.
-Dobrý den.
00:13:41-Já mám velikánskou prosbičku.
-Ano. -Znáte mě?
00:13:44-Znáte pořad Pošta pro tebe? Znáte pošťáka Ondru? -Jo, znám.
00:13:47-Já hledám jistou paní Minjaver.
-To jsem já.
00:13:51-Paní Minjaver, já pro vás mám...
-To snad nemyslíte vážně?
00:13:54-Naprosto vážně. Dobrý den.
-Dobrý den. -Já vás teda zdravím.
00:13:58-Vy jste asi zrovna jedla, tak dobrou chuť. -Děkuji.
00:14:00Já vás nebudu zdržovat dlouho. Můžete půl kroku udělat ke mně?
00:14:03-Já nechci být vidět.
-No, musíte. Musíte.
00:14:06Já vám musím předat pozvání. Pocházíte z Bulharska?
00:14:10-Ano. -Tak tady máte pozvánku do Pošty pro tebe.
00:14:12Děkuju. No, já jsem z toho úplně vedle.
00:14:15-Kdo by si mě mohl volat?
-No, co myslíte? -Nevím.
00:14:19-Kdo by to mohl být?
-To nevím. Nevím.
00:14:21To by musel být někdo z Bulharska nebo z práce z metra? Nevím.
00:14:26Co kdyby to byla třeba nějaká kamarádka vzdálená?
00:14:29-To by mohla být, no.
-Mohla být taky? -Hm.
00:14:32-Jak dlouho žijete tady?
-Od 58.roku.
00:14:35-Ty jo! Takže už docela dlouho.
-Mně bylo 11 let tehdá.
00:14:39-Teda teď jste mě úplně dorazil.
-To je dobře, to já mám radost,
00:14:43že jsem vás dorazil.
-To teda nechápu vůbec.
00:14:47A řekněte mně, zajímá vás, kdo vás může hledat?
00:14:51Zajímá, ale jako já tam nepůjdu určitě!
00:14:55-Proč ne? -Já se stydím takhle chodit někde na veřejnost.
00:14:59-Ale tam budu já.
-Já vím, ale těch lidí kolem.
00:15:02-Ti vás právě vůbec ani neuvidí.
-Kdepak.
00:15:05-A vy neuvidíte je.
-Já nevím.
00:15:08Já vás budu ještě přemlouvat. Každopádně teď se s vámi rozloučím.
00:15:11-Děkuju. -Děkuju moc.
-Mějte se krásně.
00:15:14Vypadá to, že paní Minjaver nepřijde,
00:15:16ale znáte tu moji přesvědčovací techniku.
00:15:20Taky vás znám. Děkuju moc.
00:15:27-Velmi milá a sympatická žena.
-Ano.
00:15:30Ale říkala, že ne. Že se stydí, že nepřijde.
00:15:34To by bylo asi pro vás velké zklamání.
00:15:36Bylo. Velké zklamání. Když jsem takovou cestu já jela
00:15:40sem z Popradu kvůli ní, že ji tu uvidím, teda doufám,
00:15:44tak doufám, že i ona přijela.
-Protože to by bylo špatné,
00:15:47že by dál zůstala takovou virtuální kamarádkou. -Ano, ano.
00:15:50To mi řekněte, když jste spolu v kontaktu, nepsala vám,
00:15:53že u ní byl pošťák Ondra?
-Volala mi.
00:15:55-Volala vám? Aha!
-Volala mi.
00:15:58A já jako jsem byla překvapená. A ona říkala:
00:16:03Představ si, Jarmilko. Myslela jsem si že nějaký ten můj
00:16:07přítel z Bulharska, pan doktor, ale že se dozvěděla,
00:16:11že je už dva týdny po smrti, takže to on nemůže být.
00:16:14Potom nějakou spolupracovnici, potom podezřívala svoje děti.
00:16:19Ale mě ani náhodou. Tak jsem jí říkala,
00:16:22že je potřeba jet, protože ten, kdo si tě pozval.
00:16:25Povzbuzovala jste ji, že by rozhodně měla jít do Pošty.
00:16:28-Tak se uvidí, jestli jste ji přesvědčila. -Uvidíme.
00:16:32-Já to jdu zjistit.
-Děkuji pěkně.
00:16:38Ondro, teď jsem moc zvědavá, jak to dopadlo,
00:16:40protože paní Minjaver se zdála, že se ji nechce jít,
00:16:44že se stydí. Ty jsi ji přesvědčoval, že tady nikdo nebude,
00:16:47že se nemá před kým stydět. Tak jak se to povedlo tobě
00:16:50a případně i paní Jarmile, jak se podařilo přesvědčit Minjaver?
00:16:54Ty moje přesvědčovací metody jsou samozřejmě různé,
00:16:57ale stoprocentně účinné. Takže paní Minjaver je tady
00:17:01a s dovolením ji přivedu.
-Děkuju. To je skvělé.
00:17:13Pojďte!
00:17:21Tady je schůdek dolů.
00:17:24-Já vás doprovodím, jestli můžu.
-Dobrý den. -Dobrý den.
00:17:29-Já jsem Ester, moc mě těší.
-Mě taky.
00:17:32-Děkuju ti, Ondro.
-Není zač. Já mizím.
00:17:36Ano, ano.
00:17:38Tak to jsem moc ráda, že jste tady. Dobrý den.
00:17:41Já moc ne.
00:17:44Vy jste říkala už v reportáži, že se stydíte, že nechcete mezi lidi.
00:17:48-Nerada se ukazuju.
-Tak o to víc si cením,
00:17:51že jste tady. A určitě si toho bude cenit i ten, kdo si vás pozval.
00:17:56Můžu se zeptat, Minjaver, to je vaše nějaká přezdívka?
00:17:59-Ne, to je jméno.
-Bulharské jméno? -Ne, turecké.
00:18:03Aha. Tam bylo v reportáži, že pocházíte z Bulharska.
00:18:07-Ano.
-Ale jste tedy z turecké menšiny?
00:18:09-Ano. -Vy jste také říkala, že jste se přestěhovala
00:18:12z Bulharska s vaší rodinou, když vám bylo 11 let.
00:18:15-Že jste byla malá dívka.
-Ano, v 58.roce, ano.
00:18:19Jaké to pro vás bylo opustit domov a jet do úplně cizí země?
00:18:22Já jsem byla ještě malá, takže mě to tak nějak...
00:18:25Já jsem se těšila, že budu cestovat, že jo.
00:18:29Ale jako můžu říct,
00:18:32že tak krásný Vánoce jsem nezažila nikdy jako tady.
00:18:37Takže tady to bylo pro mě v tý době
00:18:41něco neskutečně krásnýho. Doopravdy. Mně se to líbilo.
00:18:45A jak velká je vaše rodina? Kolik se vás přestěhovalo?
00:18:48Jenom tatínek, maminka a moje sestra.
00:18:53A bráchové zůstali doma, no. Ti už byli dospělí.
00:18:57Takže jsme se přestěhovali do východních Čech
00:19:01u Dvora Králové nad Labem. Žireč se to jmenuje.
00:19:05Tam jsem prožila docela jako hezký dětství
00:19:11a část smutný dětství, no.
00:19:14-Protože maminka potom zemřela.
-Aha.
00:19:17-Kolik vám bylo let?
-Třináct.
00:19:20-Potom už...
-Jak to zvládal tatínek?
00:19:23-Staral se o vás sám?
-Tatínek musel zpátky potom,
00:19:27my jsme museli za ním zase zpátky do severních Čech
00:19:32a už mu utekla ta lhůta, on byl pod smlouvou
00:19:36a musel se vrátit domů.
-Jako do Bulharska?
00:19:39Ano. Mezitím musela sestra nechat školu
00:19:44a starala se o mě ona. Až do těch 17 let.
00:19:49-Takže vy jste tady zůstaly samy dvě sestry? -Jenom my dvě.
00:19:52-V cizím státě.
-Co jste potom v životě dělala?
00:19:55Jaké bylo vaše povolání?
00:19:58Já jsem dělala od těch 17 let na stavbě.
00:20:02V Litvínově na Benaru.
00:20:06Dělala jsem chvíli na mostecký nový nemocnici,
00:20:10když se stavěla.
00:20:12A pak jsem dělala, protože jsem se v tom 68.roce vdala,
00:20:19tak jsem šla na Moravu, protože manžel byl Moravák.
00:20:23No a tam jsme bydleli 10 let.
00:20:27Tam jsem dělala poštovní doručovatelku.
00:20:31A když potom děcka začaly brát takový ten,
00:20:37dorostly trošku, tak jsem chtěla, že byla možnost,
00:20:41manžel byl poštovní vedoucí,
00:20:46takže sháněli v Praze, tak jsem říkala,
00:20:51že by bylo lepší, kdybychom jeli do Prahy,
00:20:54aby děti měly možnost, kdyby chtěly studovat a tak.
00:20:58No a tak jsme se přestěhovali do Prahy.
00:21:01Tady jsem dělala ještě chvíli na poště na Spořilově.
00:21:05A pak jsem přešla na metro a tam jsem byla až do konce, do důchodu.
00:21:12-A co jste dělala v metru?
-U turniketů.
00:21:16Minjaver, tak mi řekněte, kdo si vás mohl pozvat do Pošty pro tebe?
00:21:20No, já teďko když přemýšlím,
00:21:23tak jedině buď z pošty, nebo z metra.
00:21:26Nikdo jiný nepamatuju, že bych měla takový známý.
00:21:31Nevím.
00:21:33Že by si vás někdo z pošty pozval do Pošty?
00:21:36-No.
-To by se vlastně docela hodilo.
00:21:40Minjaver, vy už se dozvíte, kdo si vás pozval.
00:21:43-Znáte Poštu pro tebe?
-Ano, koukám.
00:21:46To jsem ráda. Tak víte, že na té obrazovce bude člověk,
00:21:49který si vás tady přál mít.
-Děkuju.
00:22:00To jsem si mohla myslet!
00:22:03Můžete to dát pryč.
00:22:06Tak dobře, prosím! Dáme pryč stěnu.
00:22:10Tak si spolu popovídáme.
00:22:13No teda.
00:22:17Ahoj, Minjaver.
00:22:19Ahoj, zlato.
00:22:22-Jsem ráda, že tě vidím.
-Já jsem ráda, že jsi přijela.
00:22:25-Můžu k tobě?
-No jistě.
00:22:27-Donesla jsem tu knížku, co jsem ti měla poslat. -Děkuju.
00:22:31Nestojí to za to, abych to posílala, přinesla jsem to osobně.
00:22:34-Děkuju. -Doufám, že se na mě nezlobíš, že jsem tě sem vytáhla?
00:22:38-Ne, vůbec. Když jsi to ty, tak ne.
-Tak to je dobře.
00:22:42Napadlo vás, že si vás možná pozvala Jarmila?
00:22:45Ne, vůbec! Ještě jsme se o tom bavily.
00:22:47Ještě jsem ji povzbuzovala: Jen tam jeď.
00:22:50Já taky nejsem hezká a jsem pořád v televizi.
00:22:53Dámy, já už vás nechám, protože věřím, že přestože vy si povídáte
00:22:57přes ten internet, tak osobně to bude něco jiného. -To určitě.
00:23:00-Máte si co říct. Moc mě těšilo.
-Děkuji moc, Ester.
00:23:03Na shledanou, mějte se krásně. Na shledanou. Zůstaňte sedět.
00:23:07-Moc děkuju. -Díky za to, že jste přišly. Na shledanou.
00:23:11Na shledanou.
00:23:21Komu se svěřujete, když máte trápení nebo radost?
00:23:24Ženy by asi většinou odpověděly, že dobré kamarádce.
00:23:28Za malý okamžik se dozvíme, jak to má Dana. Přivítejte ji.
00:23:36-Dobrý večer.
-Dobrý večer. Vítám vás. Prosím.
00:23:44Rovnou se vás zeptám, jak jsem říkala v úvodu.
00:23:48Komu se svěřujete, když máte nějaké trápení nebo radost?
00:23:52Měla jsem kamarádku. Teď jsem se přestěhovala.
00:23:56-A jinak dceři.
-Dceři? -Hm.
00:23:59-Dcera je takový váš parťák blízký?
-Hm, navzájem.
00:24:03-Dcera se taky vám svěřuje?
-Musí.
00:24:06-A kdo vás doprovodil?
-Dcera, vnuk a vnučka.
00:24:10Vítám vás. Dobrý večer. Ahoj.
00:24:15-A máte jednu dceru?
-Ne. Z prvního manželství mám dceru
00:24:21Marcelu a Václava a z druhého manželství mám dceru Martinu.
00:24:26-Se všemi jste v kontaktu?
-Ano.
00:24:29Dano, koho jste si pozvala do Pošty pro tebe?
00:24:32No, pozvala jsem si svou kamarádku z učiliště.
00:24:39Vlastně vyučily jsme se v roce 1975.
00:24:42Je to už vlastně 45 let.
00:24:46Viděly jsme se na svatbě mé sestry a hodně jsme se kamarádily.
00:24:50Bohužel sestra teď před Vánoci zemřela.
00:24:55Zkoušeli jsme i přes internet,
00:24:57ale já znám jenom její příjmení za svobodna.
00:25:01A pak jsme se hodně změnily, takže člověk už vlastně...
00:25:05Vím, že se měla odstěhovat nějak do Čech.
00:25:10Bydlela v Havířově jako já.
00:25:13Ale rodiče jsem nenašla, tak jsem to zkusila přes Poštu.
00:25:17Tak to jsem ráda, že jste se na nás obrátila.
00:25:20-Čím jste se učily na tom učilišti?
-Učily jsme se soustružnicí.
00:25:24Soustružnicí? To je takové neholčičí.
00:25:28Netypické, no. Ale byla jsem spokojená.
00:25:32Ještě jsem prakticky 18 let potom vykonávala tu práci.
00:25:36Co vlastně dělá soustružník nebo soustružnice?
00:25:39To je obráběč kovů.
00:25:41To je fyzicky dost náročná práce, ne?
00:25:44-Oni těm ženám uleví.
-Ano? -Hm.
00:25:47Jak se holka rozhodne ve 14 letech pro takový obor?
00:25:52Já jsem měla přihlášku na poštovní školu do Opavy.
00:25:56Tam byl velký zájem, takže mě nevzali.
00:26:00No a na poslední chvíli otec zavelel, a bylo to.
00:26:05Ale nestěžuju si. Ráda na to vzpomínám.
00:26:09Na tom učňáku ale asi byla většina kluků, ne?
00:26:12No, byla. Právě ještě jsem v kontaktu s jednou kamarádkou.
00:26:18Taky je z Havířova, kousek za Havířovem,
00:26:20ale ta odmítla se mnou jet.
-Aha.
00:26:24Dívaly jsme se, jestli nějaké fotky nenajdeme.
00:26:27Našly jsme, ale nebyla tam ta Eva, co ji hledám.
00:26:31Nevím, nevím. Vždycky si na ni vzpomenu.
00:26:35Byly jsme dobré kamarádky. Lumpárny byly. To muselo být.
00:26:42Když jste skončily tu školu, tak jste ještě byly v kontaktu?
00:26:45Pak už ne. Já jsem se vdala a ona se nějak odstěhovala.
00:26:50Chvilku po tom učilišti možná, ale pak už to nějak...
00:26:56My jsme se odstěhovali s manželem, s tím prvním
00:26:59a nějak ty kontakty skončily, no.
00:27:05-Je vám to líto?
-Je mi to líto. Je. Hodně líto.
00:27:09No a nevím. Ještě dcera říkala, že byla legrace,
00:27:14když ona s námi pojede do Havířova.
00:27:16Že by bydlela v Havířově, a já ji hledám v Poště pro tebe.
00:27:20-To by bylo hezký.
-Ona vyrůstala v tom Havířově
00:27:24s těma rodičema.
00:27:27To by bylo ale fajn, kdybyste se pak mohly vídat.
00:27:31Právě, no. Že by to bylo pak fajn, protože bych to měla blízko.
00:27:36Dcera pracuje, děti do školky, do školy, takže zůstávám sama.
00:27:43Nemáte teď dost blízkých lidí kolem sebe?
00:27:45Ne. Manžel mi zemřel před 9 lety, tak jsem se přestěhovala.
00:27:49Já bydlím teď 5 měsíců v Havířově. Z Ostravy jsem se přestěhovala,
00:27:53abych byla blíž k dceři. Zkusit jí pohlídat děti
00:27:58a pomoct, jak můžu.
00:28:02Švagr teď zůstal sám, tak tam občas zajedu.
00:28:07To muselo být pro vás těžké, když zemřela vaše sestra.
00:28:10Bylo. Před Vánocema 18.prosince. My jsme si byly dost blízké.
00:28:15Ona byla jenom o 13 měsíců starší jak já.
00:28:19Takže tak, no. Tak jsem opravdu zvědavá.
00:28:22Dano, co vás vlastně baví? Už jste v důchodu teda určitě,
00:28:25když jste říkala, že jste se přestěhovala k dceři.
00:28:28Jak trávíte volný čas? Co máte ráda?
00:28:32Křížovky. Televize. Do města si zajdu.
00:28:37Když dcera nemůže, tak do družiny pro děti, do školky.
00:28:42-Tak se podíváme, jak to dopadlo. Jste zvědavá? -Hm.
00:28:46Tak prosím.
00:28:54Dano, právě stojím v Ostravě na Vítkovickém náměstí,
00:28:57protože kousek odsud bydlí paní Eva,
00:28:59kterou jdu pro vás právě teď najít.
00:29:03ZVONEK VYZVÁNÍ To vypadá, že Evička není doma.
00:29:11Ale já to nevzdám a budu ještě hledat.
00:29:16-Dobrý den.
-Dobrý den.
00:29:19Já vás zdravím. Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:29:23-Vy budete Evička.
-Ano.
00:29:24Evičko, já jsem rád, že jsem vás našel, protože doma jste nebyla.
00:29:28-Ne.
-Chodíte do práce? -Ano.
00:29:29Když jede pošťák, tak máte být doma, ne?
00:29:32-Příště. -Aspoň vidíme, že to není nic nafilmovaného,
00:29:37že prostě lidi doma nebývají. Mám pro vás pozvání do Pošty pro tebe,
00:29:41pokud jste se jmenovala dříve Lišková. -Ano.
00:29:44Tady tu pozvánku máte. Ještě jedna doplňující otázka.
00:29:48-Učila jste se soustružnicí?
-Ano.
00:29:51Jo? Tak dobrý. Tak jste to opravdu vy.
00:29:53Teď mi řekněte, kdo, si myslíte, že vás může hledat.
00:29:56Nevím. Asi někdo ze školy.
00:30:01-Myslíte?
-Hm.
00:30:03-Byla byste ráda, kdyby tam byl někdo ze školy? -To určitě.
00:30:06Ale vždyť nebydlím tak daleko. Že by mě někdo nenašel?
00:30:10-Třeba se někdo odstěhoval.
-Aha.
00:30:14-No, tak jo. -Myslíte, že nějaká kamarádka tam bude?
00:30:17Spíš kamarád, bo kamarádek tam bylo málo.
00:30:20-Jo?
-My jsme byli většinou kluci.
00:30:23My jsme byli většinou kluci? To zní hezky.
00:30:26-Kolik tam bylo ženských?
-My jsme byly 4, myslím.
00:30:30Ty, jo! Tak to jste musely držet holky jako parta pospolu, ne?
00:30:34A tak jo. S jednou jsem tam jo.
00:30:37-S jednou jste kamarádila víc?
-Hm. Možná.
00:30:40-Myslíte, že ona?
-No.
00:30:44-Řekněte mi jméno její.
-Dana.
00:30:48-Je to?
-Já vůbec nevím.
00:30:50-Třeba tam bude nějaký chlap.
-Aha.
00:30:54-Tak to nevím.
-No dobře.
00:30:56-Chcete vědět, kdo tam je? -No.
-Tak to budete muset přijet.
00:30:59-Tak co vy na to?
-Asi jo.
00:31:02-Že jste zvědavá? Že přijedete?
-Hm.
00:31:05Skvělý. Evičko, díky. Mějte se krásně. Rozloučíme se.
00:31:07Zamáváme do kamery a já vám pak budu ještě něco vyprávět.
00:31:11-Mějte se. Eva.
-Nashle!
00:31:21-Takže bydlí blízko.
-No. 4 vlakové zastávky ode mě.
00:31:28Tak to je hezký. To jste si přála, aby to tak bylo?
00:31:31-Přála. A jsem ráda, že si na mě vzpomněla. -To bylo hezký.
00:31:35-Kolik je to let, co jste se neviděly? -45.
00:31:38-45 let?
-18 let, to jsme skončily školu.
00:31:45A teď máme 63.
00:31:48Po 45 letech setkání. Doufám, že k tomu dojde.
00:31:52-Jdu se zeptat pošťáka Ondry, jestli je Eva tady. -Jo. Děkuju.
00:32:00Ondro, 2 roky trvalo pátrání po Evě.
00:32:03Moc díky za to, že se podařilo nakonec ji najít.
00:32:06-Rádo se stalo.
-A doufám, že to bude mít
00:32:10pozitivní závěr. Já si moc přeju, aby Eva byla tady.
00:32:14V tom případě, Ester, tvé přání ti splním.
00:32:18-Paní Eva je tady.
-Děkuju.
00:32:31-Evičko, dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:32:33Prosím.
00:32:35-Dobrý večer. -Dobrý večer.
-Vítám vás. Prosím.
00:32:38Posaďte se.
00:32:43Mě zaujalo, že jste se vyučila soustružnicí.
00:32:47Ale nedělám soustružnici. Nikdy jsem nedělala pořádně.
00:32:50-To není úplně holčičí práce asi.
-No, není.
00:32:54-Dělám ještě horší. Dělám s autama.
-S autama?
00:32:57-Co děláte s autama?
-Dělám v autolakovně.
00:33:03-To je asi taky náročná práce.
-Ano.
00:33:06-A baví vás to?
-Ano.
00:33:09Dělám to 25 roků.
00:33:11Tak to je fajn. A co to tak holku napadne,
00:33:15že se jde učit soustružnicí?
-Nevím.
00:33:18-Nevíte? A napadlo to vás?
-Myslím, že moji maminku. Nevím.
00:33:22-A jaké to bylo na té škole?
-Dobré.
00:33:26-Hodně kluků?
-Hodně kluků, ano.
00:33:29Já jsem dělala zdrávku. Tam jsme zase byly samé holky.
00:33:32Tak to bych vám skoro záviděla, že tam bylo hodně kluků.
00:33:36Prožila jste tam třeba nějakou lásku na té škole?
00:33:38Kamarádství hodně. Lásku ne, myslím.
00:33:43To jsem byla ještě mladá.
00:33:46-A jste teda pořád aktivní. Pracujete. -Pracuju.
00:33:49-Máte rodinu?
-Nemám. Jsem sama.
00:33:54-Není vám smutno někdy?
-Ne. -Ne?
00:33:57Vás práce vás baví? Nebo máte přátele?
00:34:00Mám hodně přátel.
00:34:05-Nemám problém.
-Nemáte? To je dobře.
00:34:09Kdo by vás mohl hledat? Co když to nebude nikdo z té školy?
00:34:12-Co když jenom někdo ví, že jste se vyučila? -To mě taky napadlo.
00:34:16-Nevím. Fakt nevím.
-Ani žádné přání nemáte,
00:34:20koho byste tam chtěla mít?
-Každého dobrého člověka.
00:34:24-Takže konkrétního mi neřeknete?
-Ne. Nemám.
00:34:28-A chcete už to vědět?
-Ano.
00:34:31Tak už se to dozvíte. Poštu pro tebe znáte?
00:34:35-Znám. -Tak pozorně sledujte naši obrazovku.
00:34:39Dobře.
00:34:50-Je to Dana.
-Ano, je to tak.
00:34:53Ahoj. Myslela jsem si to. A jsem... Jo. Dobré.
00:34:59Já jsem právě měla tušení, že ty jsi někde v Čechách.
00:35:02-Ne.
-Já bydlím v Havířově. Stačí ti to?
00:35:07A já říkám dceři: Jestli ona s náma pojedete zpátky vlakem,
00:35:11tak mě omyje.
-Pojedeme spolu.
00:35:15-To jsem ráda.
-Já taky.
00:35:17-Myslela jsem si na tebe.-Já taky. Aj Drahušku jsem lanařila.
00:35:19Nechtěla se mnou jet.
00:35:24Tak jsem přijela jenom s dcerou, s vnučkou a vnukem.
00:35:28-Super.
-Jsem ráda, že tě vidím.
00:35:30-Já taky jsem ráda.
-Hned jsem tě poznala.
00:35:32Já tebe taky. Ne hned, ale jo.
00:35:35-45 let je 45 let.
-Ano.
00:35:38-Tak já už vás pustím k sobě.. Co říkáte? -Jo.
00:35:40Tak prosím, dejme stěnu pryč.
00:35:47-Ahoj.
-Ahoj.
00:35:53-Tak jsem na tebe myslela pořád.
-Jo? To jsem ráda. Já na tebe taky.
00:35:57-A takový kousek.
-Kousek bydlíte od sebe? -Jo.
00:36:00-A musíme jet do Prahy.
-No. Se potkat.
00:36:03-To je strašný. -Nejely jste náhodou sem spolu vlakem?
00:36:05-Jeli jsme Pendolinem.
-Já jsem jela osobákem.
00:36:08Já když jsem tě viděla, tak celá mamka tvoje. To fakt, opravdu.
00:36:12-Tak já říkám, tak já už mám něco za sebou... -Pojď, jdeme už.
00:36:16Dobře, dobře. Já si myslím, že si budete mít určitě co říct.
00:36:19Moc mě těšilo. Mám radost z toho, že bydlíte kousek od sebe.
00:36:23-Děkuju.
-Že se určitě nevidíte naposledy.
00:36:25Tak prosím!
00:36:26-Pojď!
-Na shledanou.
00:36:37Udělat chybu a něco pokazit je lidské.
00:36:39Důležité je chtít ji napravit.
00:36:42A o to se právě teď přichází pokusit Patrik.
00:37:02Dobrý den. Jmenuji se Patrik a vítám vás tady u nás doma
00:37:07ve Štětí. Tady mám vedle sebe svoji přítelkyni Melindu.
00:37:13Je o něco starší než já a je to moje láska na celý život.
00:37:17I přesto, že jsem se vyučil jako kuchařem,
00:37:21tak Melinda tady doma jako vaří, protože vaří líp než já.
00:37:28A já se vlastně starám o úklid.
00:37:34A jinak teď děláme ve dřevařským průmyslu se dřevem,
00:37:41kde máme společný směny a chodíme spolu stejně do práce.
00:37:46Já pracuju ve stejným závodu jako Patrik.
00:37:49Dělám ve skladu, i když jsem vyučená zdravotnice.
00:37:54Ale tuhle práci jsem nemohla dělat z důvodů,
00:37:57že když jsem si zvykla na pacienty, navázala jsem s nimi kontakt,
00:38:01tak mi potom hrozně vadilo, když zemřeli.
00:38:04Špatně jsem to snášela.
00:38:06Když máme volno, tak sem chodíme na procházky.
00:38:10Ve Štětí jsme zvyklí, líbí se nám tady,
00:38:13ale kdyby to šlo, tak bychom si chtěli najít lepší bydlení
00:38:17a lepší práci.
00:38:21Jsem rád, že mám rodinu, zázemí, ženu, kterou miluju,
00:38:28ale jiná žena ještě k tomu chybí,
00:38:31a proto jsem napsal do Pošty pro tebe,
00:38:35aby mi pomohli tu osobu najít.
00:38:42Přivítejte Patrika!
00:38:47-Dobrý večer. -Dobrý večer, Patriku, vítám vás. Prosím.
00:38:55Působil jste v tom medailonku, že žijete teď šťastně.
00:38:58-Že se máte hezky. Je to tak?
-Je, je, je.
00:39:01-Jak dlouho jste s Melindou?
-Bude to rok a půl.
00:39:06-A jste stále zamilovaný a šťastný?
-Jo. Zatím jo.
00:39:10Já věřím, že vám to vydrží. Vy jste to tak říkal hezky v medailonku,
00:39:13že to je žena na celý život.
00:39:16-Snad jo. Snad to vyjde.
-Tak to vám držím palce.
00:39:20Zároveň jste říkal, že je vám ještě jedna důležitá žena
00:39:24vašeho života schází. Kdo to je?
-Maminka.
00:39:28Proč hledáte maminku v Poště pro tebe?
00:39:32Protože před 10 lety vlastně,
00:39:34když jsem byl ještě mladej a hloupej, že jo,
00:39:39tak jsme se pohádali, já jsem odešel
00:39:44a od té doby jsem nepřišel domů. A už je to přes 10 let.
00:39:49A mezitím mi asi po 2 letech napsala jako sestra
00:39:55na mobil, že se mamka sbalila, zmizela
00:39:59a nikdo neví kam.
00:40:02Takže vy jste se chtěl vrátit, ale když jste ji hledal,
00:40:05tak na tom místě už nebyla.
-Nebyla. -A nevěděl jste, kde je.
00:40:09Kdybych se podívala ještě před tu dobu toho konfliktu,
00:40:12tak jaký jste měli spolu vztah předtím? Jaký vy jste byl syn,
00:40:15jaká byla vaše maminka?
-Jako byl jsem jako oporou
00:40:19a maminka byla, to je strašně hodnej člověk prostě.
00:40:25Mně je úplně líto, že jsem v tu dobu na ní vyjel.
00:40:29-Prostě mrzí mě to.
-Vy jste jinak neměli konflikty?
00:40:33-Ne, ne. -Aha. A maminka vás vychovávala sama?
00:40:37-Sama, sama.
-A nějaké sourozence jste měl?
00:40:40-O sestře jste mluvil.
-Pak vlastně ještě dva bratři.
00:40:45Pavel je o 21 let starší než já.
00:40:50-O 21 let?
-No, ano.
00:40:52-Aha. To je jiná generace.
-Já jsem byl takovej neplánovanej.
00:40:55Mě měla mamka ve čtyřiceti a už jsem byl takovej jakoby...
00:40:59-Už se s vámi úplně nepočítalo?
-No.
00:41:01Pociťoval jste někdy v té rodině, že jste byl neplánované dítě?
00:41:04Ne. Měli mě rádi a měl jsem hezký dětství.
00:41:09-Byl jste benjamínek?
-No. Takovej rozmazlínek, no.
00:41:13-Ano? -Hm.
-A vy jste studoval na kuchaře,
00:41:17nebo vyučil jste se na kuchaře. A to jste dodělal tu školu?
00:41:19-Ano. Dodělal. -Takže jste neměl takové ty pubertální problémy,
00:41:22že byste utíkal ze školy?
-Ne, ne, ne, ne, ne.
00:41:25Patriku, co se stalo ten den? Co to bylo za ten konflikt?
00:41:30No...
00:41:34Kamarádi šli vlastně jakoby na diskotéku
00:41:39a já jsem chtěl jít večer s nima.
00:41:42Akorát že vlastně mamka mi vysvětlovala,
00:41:46že prostě jako nemá na to, aby mi dala na tu diskotéku.
00:41:51A já jsem byl naštvanej, protože jsem s těma kamarádama chtěl jít.
00:41:57Tak jsme se pohádali.
00:41:59-A vy jste neměl sám peníze?
-Ne.
00:42:02No a pohádali jsme se, řekl jsem jí pár slov,
00:42:08který jsem neměl, a pak jsem jako odešel
00:42:12a řekl jsem jí, že už nepřijdu.
-Aha.
00:42:17-A vy jste v tu dobu nepracoval, takže jste neměl peníze? -Ne.
00:42:20-Takže maminka vás vlastně jako živila? -Ano.
00:42:23A kam jste teda šel, když jste neměl peníze žádný?
00:42:27Utekl jste z domu. Kam jste šel? Šel jste na tu diskotéku?
00:42:31-Ne.
-A kam teda?
00:42:34Pak jsem se seznámil s jednou dívkou z Plzně.
00:42:43Tak jsem bez ničeho odjel tam.
00:42:48Tam jsem začínal jakoby od nuly, že jo.
00:42:53A pak se tam něco pokazilo.
00:42:56Pak jsem přijel zpátky domů a mamka už tam jako nebyla.
00:43:04A po jaké době jste se vrátil domů?
00:43:07Jak to dlouho trvalo, než jste tam přijel?
00:43:09-2 roky.
-2 roky jste byl pryč?
00:43:12-Na co jste čekal takovou dobu?
-Nevím.
00:43:15-Proč jste nepřijel dřív?
-Nevím.
00:43:16Nechtělo se mi nějak. Jsem byl zamilovanej a poblouzněnej.
00:43:22Takže jste maminku ani nekontaktoval, nezavolal jste jí?
00:43:25-Ne. -A ona vám taky ne? Měla na vás kontakt?
00:43:28Neměla právě.
00:43:32Takže jste po 2 letech přijel na to místo, kde jste bydleli společně?
00:43:37A nikoho jsem jakoby nenašel. Ani sestru, nikoho.
00:43:42Tak pak jsem vlastně šel za tátou, kterej je v kontaktu se sestrou.
00:43:49No a ta mu jako řekla, že mamka zmizela.
00:43:56A nikdo do dneška neví kam.
00:44:00Takže maminka ani neví o tom, že žijete s Melindou,
00:44:03že pracujete?
-Ne.
00:44:06Že jsem se změnil od základu.
00:44:09Že už nejsem jako ten puberťák, co jsem byl.
00:44:13Vždyť jste říkal, že jste neměli konflikty,
00:44:16že to byl jeden takový konflikt. Tak asi občas něco bylo?
00:44:18Jo. Občas něco takovýho menšího, ale tady to fakt bylo...
00:44:23-Větší hádka?
-No. Něco, co mě jako mrzí.
00:44:26A ono už jí je přes 70 let, že jo.
00:44:31A ještě chci stihnout aspoň se jí omluvit
00:44:36a prostě říct jí, že mě to prostě mrzí.
00:44:40-Máte o ni strach?
-Mám.
00:44:44Přemýšlím, jak si s tímhle mohl poradit pošťák Ondra.
00:44:48Jak by mohl najít vaši maminku, když vám se to nepovedlo?
00:44:51-Tak se podíváme na reportáž.
-Jo. -Prosím.
00:45:00Patriku, už asi 2 hodiny chodím po Písku,
00:45:06zjišťuju, kde by mohla bydlet vaše maminka paní Božena,
00:45:10a zatím stále nevím. Tak mi držte palce, ať ji najdu.
00:45:14A jestli ji najdu, tak se ještě uvidíme.
00:45:21Dobrý den, paní Boženko. Pošta pro tebe.
00:45:25-Pro mě, jo?
-Jasně. Někdo vás shání.
00:45:29Určitě. Jestli jste se jmenovala Suchá dřív, tak opravdu vás.
00:45:37-Jste Božena?
-No, jsem.
00:45:41-A Suchá jste se dřív jmenovala?
-No.
00:45:43Představte si, že vás někdo shání v pořadu Pošta pro tebe.
00:45:46-Znáte ten pořad? -Já na to koukám, ale já tam nepůjdu.
00:45:49Boženko, někdo vás shání. Kdo by to mohl být?
00:45:55To nevím teda. To nevím.
00:45:57Tak zkuste si tipnout. Máte třeba děti nějaký?
00:46:00-Mohly by vás shánět děti?
-Děti mám, ale ty jsou...
00:46:04Ty už jsem neviděla, ani nepamatuju.
00:46:06Ty byly v Jablonci.
00:46:10-A kolik máte děti?
-4.
00:46:13-A jste s nějakým v kontaktu?
-Ne. -Ani s jedním?
00:46:16Co kdyby tam ty děti byly a chtěly vás vidět? Chtěly poznat mámu?
00:46:20-Já nepůjdu do televize.
-Nebylo by to hezký?
00:46:22-To mají smůlu, já tam nepůjdu.
-Proč ne?
00:46:25-Vy byste je nechtěla vidět?
-Kdyby něco chtěly,
00:46:29tak si mě najdou i bez televize. Já vás hledal těžko několik let.
00:46:35Tak já vám tu obálku takhle dám. Ta patří už jenom vám.
00:46:40Takže řekněte mi: Jména těch dětí si pamatujete?
00:46:44To je Pavel Suchý.
00:46:48Pak... Teďka nevím jak ona se jmenuje holka.
00:46:52-Ona se vdala, vzala si nějakýho cikána. -Stačí křestní.
00:46:55Lenka, pak je Pepík, Vilda a Patrik Tatar.
00:47:07Takže kdyby tam třeba někdo z nich byl,
00:47:11tak může za vámi přijet?
-Klidně.
00:47:13-Měla byste radost?
-Měla. Když přijedou sem, klidně.
00:47:17Paní Božena asi nepřijde, ale slyšeli jste.
00:47:21Pokud byste chtěli vy přijet, dveře máte otevřené.
00:47:33Jak se změnila maminka za tu dobu, co jste ji neviděl?
00:47:36-Vůbec. -Nezměnila se? Poznal byste ji hned?
00:47:40Mě překvapilo, Patriku, že jsem slyšela, že maminka má 4 děti
00:47:43a ani s jedním z vás není v kontaktu. Jak je to možný?
00:47:48No, protože Pepík má svoji rodinu
00:47:53a jeho žena si nepřeje, aby se s námi stýkal.
00:47:58No a sestra má taky svoji rodinu. A bratr.
00:48:04Já jsem myslel, že jako aspoň s jedním z nich je v kontaktu.
00:48:11Vaše maminka ale říkala, že do televize nepůjde.
00:48:14-Co s tím uděláte?
-Pojedu tam.
00:48:18-Pojdete za ní?
-Hm.
00:48:21To je dobře. Já si myslím, že by bylo důležité to vyřešit.
00:48:24Tak vydržte. Já se jdu zeptat Ondry,
00:48:27jestli třeba se nestal nějaký zázrak
00:48:29a jestli tady není. Vydržte!
00:48:35Ondro, moc ti děkuju. Slyšeli jsme, že to pátrání
00:48:38bylo opravdu dlouhé a náročné po paní Boženě.
00:48:41-To souhlasí. -A myslím si, že musíš pak být z toho smutný,
00:48:45když usilovně po někom pátráš, a on ti pak řekne, že nepřijde.
00:48:49Na druhou stranu paní Božena řekla, že ta osoba může přijít za ní,
00:48:53takže i to je úspěch.
-To je pravda.
00:48:57Takže to platí? Nezměnilo se něco? Má se Patrik rozjet za Boženou?
00:49:01-Není tady náhodou?
-Tak znáš mě. Zázraky ihned,
00:49:04nemožné do 3 dnů. Paní Božena.
-Vážně? No tak díky.
00:49:17-Dobrý večer, Boženko.
-Dobrý večer. -Prosím!
00:49:21-Dobrý večer. -Dobrý večer.
-Prosím. Tady se můžete posadit.
00:49:25Opatrně!
00:49:29-Jste mě překvapila, že jste tady.
-Mě přemlouvali, ať jdu, tak...
00:49:34-Kdo vás přemlouval?
-Paní správcová.
00:49:38Říkala: Já bych taky šla, kdyby mě někdo pozval.
00:49:41-Tak na vás takhle zapůsobila?
-No.
00:49:44Děkujeme paní správcové. To se dobře podařilo.
00:49:48Kdyby vás nepřemlouvala, tak byste tu nebyla, myslíte?
00:49:51Asi ne, protože... Já nevím. Mně je 71 a v životě jsem nebyla
00:49:57v televizi. Kdyby mě nepřemluvila, tak bych asi nešla.
00:50:01Že byste měla trému, strach, nebo proč?
00:50:03Ani ne, ale já nevím jako, jo.
00:50:08Já vím, kde děti bydlej, ale já daleko nerada jezdím.
00:50:15Bydlej v Tanvaldě, v Jablonci, že jo.
00:50:19I vnoučata vím. Ty bydlej taky v Tanvaldě.
00:50:22Ty dvě zas na Smržovce.
00:50:25-Vy jste říkala v reportáži, že máte 4 děti. -Ano.
00:50:28-A mě překvapilo, že ani s jedním se nevídáte. -Ne.
00:50:32Děti byly odmalinka u vás doma, vy jste se o ně starala,
00:50:35vychovala jste je. Jaké byly děti? Jak jste to zvládala?
00:50:39No, musela. Ten Pepíček chodil do jeslí, že jo.
00:50:44To byly ještě týdenní jesle.
00:50:47Tak jsem ho vždycky ráno dala do jeslí a pak jsem si pro něj šla.
00:50:49Pak jsem utíkala do práce. Ty dva do školky jsem hodila.
00:50:55Pak jsem utíkala do práce na půl sedmou.
00:50:59Pak jsem zase utíkala pro ně do školky, do jeslí,
00:51:02na nákup, domů, uvařit, uklidit, vyprat, všechno udělat.
00:51:05A takhle to bylo celej... A na všechno sama.
00:51:10Neměla jste partnera nebo tátu jejich?
00:51:14Ten byl hroznej. Ten furt jenom pil a pil.
00:51:18Pil a pral se. To nebylo možný.
00:51:21A pak jste říkala ještě dalšího syna, že jste měla.
00:51:24-Toho jste měla později?
-No, to je nejmladší.
00:51:28Tomu ani nevím, kolik mu je. 30?
00:51:33Byl nejmladší. Ti ostatní už byli vyučení, už byli pryč.
00:51:38-Na toho jste byla taky sama?
-Taky.
00:51:41Ten se učil v Liberci na kuchaře.
00:51:44Ale jestli to dělá, nebo nedělá, nevím.
00:51:47Jak se to tak stane, že najednou člověk neví o svých dětech?
00:51:50A nemá je u sebe? Vždyť jste je vychovávala.
00:51:53Měla jste spoustu starostí, ale i radostí s těmi dětmi.
00:51:56Ano. Ale oni se pak rozprchli všichni.
00:52:00A já říkám: Co tam budu dělat sama? Pak jsem jeden čas bydlela u holky.
00:52:04Ale ona měla takovýho protivnýho muže
00:52:07a on furt chtěl peníze. A já z toho důchodu nemůžu všechno platit.
00:52:12A on řekl dceři, aby mi řekla, abych šla na ubytovnu.
00:52:16Jo? Tam u nich. Tak jsem se sebrala, vzala jsem si svoje věci
00:52:19a odjela jsem domů do Písku. Tam jsem se narodila.
00:52:23To je moje rodný místo. Písek.
00:52:25Stejně mi ale řekněte, ty děti vám neschází?
00:52:30Já už jsem si tak zvykla, že prostě...
00:52:33Já už jsem si zažila dost s nima. Někdy taky byli oškliví.
00:52:38Taky byli to. Všichni jsou vyučení, že jo.
00:52:43A taky někdy na mě byli oškliví, hubatí.
00:52:46-Tak to bývá, když jsou v pubertě.
-No dobře.
00:52:50Ale když se o ně starám, že měli všechno, co chtěli.
00:52:55A pak takhle ještě se zachovají?
00:52:59Kdo vám nejvíc ukřivdil? Kdo se k vám choval ošklivě?
00:53:03Ten nejstarší kluk taky. Ten nejstarší syn.
00:53:06Holka, co žije s tím... Takže...
00:53:13A ten nejmladší, to byl benjamínek. Toho jste měla až po létech.
00:53:17No. To mně bylo 40.
00:53:23Když se narodil, tak vám bylo 40?
00:53:26-A s tím to bylo jaký?
-No, byl hodnej, všechno.
00:53:30Poslouchal na slovo. A pak, když šel do Liberce do učení,
00:53:34tak tam byla parta a tam už to šlo z kopce.
00:53:38-Už se pak zkazil taky dost.
-Jo? Jak jste ho dlouho neviděla?
00:53:44No. 7 let.
00:53:487 let jsem v Písku už.
00:53:51Bydlím na ubytovně 7 let.
00:53:54-A nevíte o něm vůbec nic?
-Ne.
00:53:58Nevím.
00:54:01Kdybyste měla říct, paní Boženo, koho byste chtěla mít tady
00:54:04v Poště pro tebe, protože někdo si vás pozval?
00:54:07Buď jeho bych tam chtěla mít, nebo vnoučata nějaký.
00:54:12Takže vám přece jenom chyběj.
00:54:15Proč to nepřiznáte? Vy působíte tak, že jste nad věcí.
00:54:19-Jak kdy. Někdy jo.
-Někdy je vám smutno?
00:54:22Někdy je mi smutno. Někdy to jde, ale někdy je mi smutno.
00:54:28Někdy se cítíte hodně sama.
00:54:32Akorát když jdu do města na nákup nebo někde,
00:54:35nebo na televizi koukat, tak jsem celej den sama doma.
00:54:38Paní Boženo, vy už s dozvíte, kdo si vás pozval do Pošty pro tebe.
00:54:42Tady se dívejte na obrazovku. Tam se za chvilku objeví.
00:54:53-Ahoj, mami.
-Ahoj.
00:54:55Já jsem si tě pozval proto, že jsem se ti chtěl jako omluvit.
00:55:01Před lety, jak jsme se pohádali, tak kvůli tady tomu.
00:55:06Mně to přišlo jako líto a chtěl jsem tě vidět ještě.
00:55:12Hm.
00:55:25Co na to říkáte? Myslela jste si, že by to mohl být Patrik?
00:55:27Ano.
00:55:29-Jste ráda?
-Jsem.
00:55:33-Tak můžu dát pryč stěnu?
-Ano.
00:55:35Která je mezi vámi. Prosím, odstraňme ji.
00:55:43Prosím!
00:55:49Ahoj.
00:56:00Jak se máš?
00:56:04Děkuju.
00:56:06Vidíte. Já bych vám skoro uvěřila, že vám je to jedno,
00:56:09že ty děti u sebe nemáte. Ale to nemůže být mámě jedno, že jo?
00:56:13Ne.
00:56:15-Tak moc mě těšilo.
-Mě taky. Děkuju vám moc.
00:56:17-Držte se. Mějte se hezky. Na shledanou. -Na shledanou.
00:56:20Na shledanou. Taky se držte. A tady můžete společně.
00:56:33I dnešní vysílání končí výzvou.
00:57:16Jména dalších hledaných jsou na našich webových a facebookových
00:57:20stránkách a také na stránkách časopisu TV Magazín.
00:57:24Moc vám děkuji za pomoc a těším se na shledanou opět za týden.
00:57:28Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2020
Jarmila
Jarmila přijela až ze Slovenska, z Popradu. I přes svůj vyšší věk stále zastává typicky mužskou profesi řidičky kamionu. Svou práci miluje a je v tomto světě obdivuhodnou profesionálkou. Ačkoli žije velmi aktivně, postrádá ve svém životě vrstevnice, se kterými by mohla sdílet ženské starosti i radosti, které obvykle lze sdílet jen s kamarádkami. Požádala pošťáka Ondru, aby našel několik kamarádek z mládí, se kterými musela, vlivem mnoha okolností, přerušit kontakt. Pošťák Ondra to neměl snadné, a dlouho to vypadalo, že Jarmilu nepotěší žádnou dobrou zprávou.
Danuše
I Danuše zastávala v životě spíše mužskou profesi. Přesto ji práce bavila a věnovala se jí asi dvacet let. Kolektiv mužů ji provázel na učilišti i na pracovišti, neměla nikdy problém s muži komunikovat, ale kamarádství s mužem není stejné jako se ženou. Proto pár děvčat z učiliště drželo při sobě. Období dospělosti, rodinný život a s ním spojené starosti, dají většinou starým kamarádstvím vale a v myšlenkách se k nim vracíme až po letech, až děti odrostou. Podaří se Danuši navázat na veselé roky s Evou?
Patrik
Patrik je nejmladší dítě své matky. Narodil se mnoho let po svých třech starších sourozencích. Cítil se milovaný, i když vyrůstal se svou matkou sám, bez otce a již dospělých sourozenců. Když mu bylo dvacet, zachoval se k matce špatně a dnes, po letech, svého chování lituje. Od incidentu se s matkou neviděl, je to asi deset let. Velmi stojí o to, aby se mohl matce omluvit a zase se s ní vídat. Matka Božena se však ztratila a nikdo z dětí o ní neví.
