00:00:36 Dobrý den, milí diváci! Vítejte u dalších Návratů.

00:00:41 Paní Heleně se před 3 lety splnil sen,

00:00:44 protože se v Poště pro tebe setkala se svým nejstarším synem.

00:00:51 Možná začneme jednoduše. S kým byste se ráda dnes setkala?

00:00:54 -Určitě se svým synem.
-Se synem Michalem?

00:00:57 -Ano.
-Jak dlouho jste ho neviděla?

00:01:00 -Asi 17 roků.
-17 let?

00:01:04 Jak to bylo? Vy jste měla jenom Michala,

00:01:06 nebo více dětí? Byla jste vdaná?

00:01:09 Z prvního manželství jsem měla jenom jednoho syna.

00:01:12 Potom jsem se vdala podruhé po rozvodu

00:01:16 a z tohoto manželství mám čtyři děti.

00:01:19 Čtyři děti! Takže dohromady pět. Jak to ale bylo s tím Michalem?

00:01:23 -Vy jste byla vdaná s jeho otcem?
-Byla jsem vdaná s jeho otcem.

00:01:27 Ze začátku nebyl ten start nejlepší,

00:01:32 protože vlastně z jeho strany a ze strany jeho matky

00:01:38 byly pochyby o tom, zda je vůbec syn jeho.

00:01:43 -Jak dlouho jste byli manželé?
-Necelý rok.

00:01:45 Necelý rok jenom? Jak to bylo, když jste se rozvedli?

00:01:49 Jak to bylo s Michalem malým, se synem?

00:01:52 Měla jsem ho v péči nějaké dva roky,

00:01:59 ale jelikož byl stále nemocný, tak nakonec jsem byla nucena,

00:02:03 protože jsem neměla bydlení, bydlela jsem na svobodárce

00:02:07 a odjížděla jsem vlastně na víkendy jenom k mamce do Olomouce.

00:02:12 A on byl hodně nemocný,

00:02:15 takže jsem z každý práce vlastně dostala výpověď.

00:02:21 -Protože jste byla pořád s ním doma? -Pořád na marodce.

00:02:24 A vlastně nebylo zbytí a musela jsem požádat

00:02:31 o umístění do dětskýho domova. S tím teda,

00:02:35 že jsem do toho protokolu si nechala vepsat,

00:02:45 na čemž jsem trvala, že vlastně jakmile dostanu byt,

00:02:48 tak že si pro kluka, pro syna vlastně půjdu okamžitě

00:02:52 do toho dětskýho domova, že si ho vezmu zpátky.

00:02:55 To mu byly dva roky tehdy zhruba?

00:02:57 Tehdy ne, tehdy byl maličkej, devět měsíců.

00:02:59 Vy jste neměla kde bydlet a sama jste věřila tomu,

00:03:03 že to je na chvíli, že si seženete bydlení

00:03:05 a že ho budete mít zpátky? Byla jste o tom přesvědčená?

00:03:08 -Určitě.
-Jak to bylo potom dál?

00:03:10 -Podařilo se vám získat byt?
-No, byt se mi podařilo získat.

00:03:14 Seznámila jsem se s nynějším mužem

00:03:18 a vlastně spolu jsme teda ten byt získali.

00:03:21 No a samozřejmě jakmile jsem ten byt,

00:03:24 ten dekret měla v ruce, okamžitě jsem měla nachystaný věci.

00:03:27 Jak dlouho on byl v tom dětském domově, než jste získala ten byt?

00:03:31 -Byly to měsíce nebo roky?
-Ne, ne. Pár měsíců.

00:03:36 -Dostala jste ho zpátky?
-Nedostala jsem ho zpátky.

00:03:40 Nedostala jsem ho zpátky, protože pak už se jednalo...

00:03:45 Já jsem vlastně dostala prvně kluka, ale potom,

00:03:48 když jsem ho musela dát do toho dětskýho domova

00:03:52 a jednalo se znova, protože bývalý manžel se odvolal samozřejmě

00:03:56 a takhle vlastně se to táhlo hodně dlouho, než...

00:04:01 To znamená, že oni vám ho nechtěli dát, protože v tom figuroval

00:04:05 jeho otec, váš manžel minulý a chtěl ho k sobě?

00:04:08 Ano. Tak nějak. On se právě odvolával.

00:04:10 Oni mi ho dali do péče, on se odvolal. Ti to zrušili.

00:04:13 Já jsem se odvolala. A takhle to bylo dlouho.

00:04:18 Potom vlastně ten soud proběhnul. Svěřili mi ho do péče.

00:04:24 Ale jelikož v tu dobu byl Michal nemocný,

00:04:30 tak jsem ho nechtěla s sebou vlastně vláčet autobusem,

00:04:33 vlakem do toho Kladna, protože já jsem s ním byla ve Zlíně.

00:04:37 A nechala jsem ho u mé nejlepší kamarádky.

00:04:41 Takže jsem ho nechala tam a jela jsem na soud.

00:04:43 Přijela jsem, stavila jsem se teda v Olomouci u mé mamky,

00:04:47 nechala jsem si tam věci a jela jsem pro něj.

00:04:51 Jenomže oni nasedli do auta, vyzvedli mamku v Olomouci,

00:04:54 řekli jí, že prostě kluka dostali do péče

00:04:58 a jestli ona neví, kde malý je.

00:05:01 Kdo oni? Ten váš manžel, otec Michala?

00:05:04 No. Manžel s tchýní bývalou a s dědou.

00:05:07 Přijeli k vaší matce, aby se dověděli, kde je malý Michal?

00:05:10 Ano. A řekli vlastně, že toho malýho dostali oni do péče.

00:05:17 No a vzali mamku do toho auta a jeli do Zlína.

00:05:22 -K té kamarádce vaší?
-Ke té kamarádce.

00:05:24 A kamarádka jim syna vydala. A od té doby prostě...

00:05:30 Takže to zní skoro jako únos, pokud byl svěřený vám do péče.

00:05:33 No, byl svěřený, ale vlastně to ještě ten den.

00:05:37 -To musí být nějakou dobu...
-Aby to nabylo právní moci?

00:05:41 Ano. No a mezitím oni mi toho kluka odvezli.

00:05:46 -Zkoušela jste to nějak řešit?
-Zkoušela, zkoušela.

00:05:51 Kolikrát jsem za ním přijela. Buď nebyl doma, nebo byl nemocný.

00:05:55 -Vy jste měla určené návštěvy?
-Tři dni v měsíci.

00:05:58 -Tři dny v měsíci?
-Ano.

00:06:01 Viděla jste ho aspoň ty tři dny v měsíci? Dařilo se to?

00:06:04 Nedařilo, nedařilo.

00:06:07 Otec tomu bránil, nebo proč to nešlo?

00:06:09 Nevím. Prostě jsem přišla a nechtěl mi ho dát.

00:06:13 Akorát jednou, když přišel se mnou můj bratr

00:06:17 a odvezli jsme si ho tehdy... Teda v dost hrozným stavu.

00:06:22 Tak...

00:06:24 -Jak byl v hrozném stavu?
-Špinavej, usoplenej.

00:06:28 Jenom v košulce mně ho dali, abych ho nemohla odvézt.

00:06:31 Jak on to vnímal? Vnímal vás jako mámu?

00:06:34 No, ze začátku ano.

00:06:37 Ale až potom mezi tím čtvrtým a pátým rokem

00:06:40 tam už potom byly veliký problémy. To už...

00:06:44 Proč, myslíte, že byly problémy?

00:06:46 No byly problémy, protože nevídala jsem se s ním.

00:06:49 Ač jsem se snažila sebevíc,

00:06:51 tak prostě mi to bylo vždycky znemožněno.

00:06:55 Přemýšlela jste o tom, jestli Michalovi bylo líp s otcem,

00:06:58 nebo jestli by mu bylo líp s vámi? Dá se o tom takhle přemýšlet?

00:07:01 No, dá se o tom přemýšlet.

00:07:04 V nynější době si myslím, že mu bylo líp u táty.

00:07:11 -Připouštíte, že mu tam bylo líp?
-Připouštím. Ano.

00:07:14 Proč? Co s vámi bylo dál? Jaký jste měla život?

00:07:17 No, hodně kopanců.

00:07:21 Teďka vlastně rozvod. Čekám na rozvod v týhle době.

00:07:28 Vy jste říkala, že jste s dalším partnerem měla čtyři děti.

00:07:31 Čtyři děti, ano.

00:07:33 Co bylo problémem v tom vašem vztahu?

00:07:35 No, v našem vztahu nekomunikativnost.

00:07:38 My jsme nebyli schopný...

00:07:40 Nebo nebyla domluva. Nešlo to prostě.

00:07:45 Jeden povolil, druhý zakázal. Takhle to šlo x roků.

00:07:50 Ale vy jste tam měli jeden ještě velký problém?

00:07:53 Ano, s gamblerstvím.

00:07:56 Spadla jsem prostě tehdy do hráčské vášně.

00:08:01 -Hrála jste automaty?
-Ano.

00:08:03 -Jak to začalo?
-Úplně nevinně. Procházkou.

00:08:07 -Procházkou? -Procházkou. Šli jsme se projít a podívat se,

00:08:10 protože to tam zrovna otvírali. Tak jsme se šli podívat, co tam je.

00:08:15 -Otvírali hernu?
-Ano, ano.

00:08:17 No a zkusili jsme to a začali jsme vyhrávat.

00:08:20 Ten první týden úplně.

00:08:23 -Kolik jste vyhráli za ten první týden? -25 tisíc.

00:08:26 -Což pro vás byly obrovské peníze.
-No, v té době ano.

00:08:30 Ale ten další týden už prostě chodil každý sám na vlastní pěst.

00:08:35 No a už to bylo. Už se nedalo prostě z toho.

00:08:39 -Propadli jste tomu úplně?
-Úplně, no.

00:08:42 -Na jak dlouho?
-No, hodně. Patnáct roků.

00:08:46 -Patnáct let?
-Ano. Patnáct let.

00:08:52 Jak jste to zvládali? Vždyť jste vůbec nemohli mít peníze.

00:08:54 No, bylo to šílený.

00:08:57 Co děti? Ty byly asi malé v tu dobu?

00:09:00 Malé. Když vlastně tehdy Lukáš byl malinkej,

00:09:06 taky nějak dva, tři roky měl.

00:09:10 Kolik jste trávila třeba denně času v té herně?

00:09:14 -Bylo to denně?
-Ne, denně ne.

00:09:17 To zase ne denně, ale když už jsem tam šla,

00:09:19 tak to stálo za to.
-Hodiny? -No.

00:09:26 Postupem času teda, kdy už prostě to přerůstalo

00:09:31 v dost velký hrůzy,

00:09:35 takže jsem se sama rozhodla vyhledat pomoc.

00:09:40 Kde jste ji vyhledala? Kdo vám měl pomoci?

00:09:43 No, já jsem nasedla na vlak a jela jsem do Prahy do léčebny.

00:09:47 Abych teda byla co nejdál od známých

00:09:51 a od tady těch míst.

00:09:53 To byla potom už určitá společnost lidí, že jste chodili společně?

00:09:57 Ne, to se scházelo přímo tam jako.

00:10:00 Tam už jako...

00:10:02 Jak to hodnotíte teď zpátky, těch patnáct let,

00:10:05 které jste takhle prožila?
-Hrůza.

00:10:09 Nejde o mě. To vůbec ne.

00:10:13 Kdybych neměla rodinu, neměla děti, tak čert to vem.

00:10:18 Ale že prostě jsem jim připravila takovýhle hrůzy.

00:10:28 To se nedá.

00:10:32 Mluvila jste s nima o tom?

00:10:34 Mluvila. Nesčetněkrát.

00:10:37 Ale prostě dva mně po jistém čase,

00:10:41 co jsem teda přestala hrát, tak mi uvěřili zpátky.

00:10:45 Uvěřila mi rodina, přátelé.

00:10:48 A dva z nich mi teda neuvěřili.

00:10:50 -Ne?
-Ne.

00:10:52 -Máte pocit, že vás zatratili, že vám to vyčítají? -No.

00:10:57 -Chápete je?
-Chápu.

00:11:00 V jistém smyslu je chápu.

00:11:05 A co ty dvě děti,

00:11:07 které vás přijaly zpátky, nebo vám uvěřily?

00:11:10 -O ty jsem přišla.
-O ty jste přišla?

00:11:13 Paradoxně ty, o které jste přišla, tak vám věří?

00:11:16 Ano. Ty jsou v dětským domově.

00:11:20 Jak jsou tam dlouho? Kolik jim bylo, když šly do domova?

00:11:23 Rok.

00:11:27 -Před rokem.
-Před rokem šly do dětského domova?

00:11:30 -Dostanete je zpátky?
-Už ne.

00:11:33 -Jak to, že ne? -Nedostanu, protože nemám k tomu podmínky.

00:11:37 Já jsem sice přestala hrát automaty,

00:11:40 snažím se splácet dluhy, všechno možný,

00:11:43 ale manžel pokračuje dál

00:11:46 a jsme odpojení od plynu, jsme odpojený od elektřiny.

00:11:49 Žijeme jak v době kamenný.

00:11:53 Kdyby mně moje nejlepší kamarádka nepomohla,

00:11:57 nepodržela mě, nevím, kde bych teď byla.

00:12:00 Samozřejmě mamka taky a zbytek rodiny.

00:12:05 Já jsem odešla... Vlastně do téhle situace,

00:12:10 kdy jsem odešla vlastně po tom, co mi vzali děti do toho domova,

00:12:15 jsem se pokusila o sebevraždu a nakonec jsem odešla

00:12:20 do azylového domu, tam jsem nějakou dobu bydlela,

00:12:23 abych byla blíž těm dětem, když byly v tom Olomouci.

00:12:26 No a potom, co jsem se vrátila, tak jsem zjistila,

00:12:31 že jsme odpojený od plynu a že hrozí odpojení od elektřiny.

00:12:39 Takže tam jsou tak příšerný dluhy, že mám takový pocit,

00:12:49 že přijdeme i o střechu nad hlavou nakonec.

00:12:53 -Máte teď práci?
-Nemám práci.

00:12:55 Jsem v částečným invalidním důchodu

00:12:58 a na čtyři hodiny někde práci sehnat, to prostě nejde.

00:13:02 Taky jste mluvila o tom, že dvě děti, které jsou v dětském domově,

00:13:06 vás podporují. Kolik jim je let teď?

00:13:09 No, Žanetě je třináct a Vítkovi je sedmnáct.

00:13:16 Oni vědí o tom, že mají bratra Michala, kterého chcete vidět?

00:13:19 Vědí. Všechny děti vědí, že mají ještě bratra.

00:13:24 -A vědí, že jste tady dnes?
-No, dcera mě sem přihlásila.

00:13:27 -Ta dcera Žaneta třináctiletá vás přihlásila? -Ano.

00:13:30 Protože ona věděla, že po tom toužím,

00:13:36 ale že asi zřejmě k tomu nedostanu odvahu.

00:13:40 -Nedostala byste ji, kdyby vám nepomohla? -Asi ne.

00:13:44 Tak já vám to moc přeju, aby se to povedlo.

00:13:47 Podíváme se na to, jestli ho našel pošťák Ondra?

00:13:51 Držím palce. Prosím!

00:13:56 Ahoj, Esterko. Při hledání pana Michala jsem narazil

00:13:59 na tento krásný starý dub,

00:14:01 který zde nechala v roce 903 vysadit svatá Ludmila

00:14:04 při příležitosti narození knížete svatého Václava.

00:14:07 Je to neskutečné, Esterko, ale ten dub pořád ještě žije.

00:14:10 Takže ty se kochej, já jdu hledat Michala.

00:14:16 Esterko, Michal by měl bydlet tady, tak si zazvoníme.

00:14:25 To bych měl být já.

00:14:26 -Michal jste?
-Jo, Michal.

00:14:28 Kontrolní otázka, jestli máte tatínka, který se jmenuje Josef?

00:14:32 -Mám.-Michale, já tady pro vás mám pozvánku do pořadu Pošta pro tebe.

00:14:36 -Co vy na to? -No, jestli si mě někdo tak vehementně žádá,

00:14:40 tak já jako přijdu.
-Napřed si vezměte obálku.

00:14:44 -Ten pořad znáte?
-No, znám. Babička na něj kouká.

00:14:48 Takže tušíte, že vás někdo zve? Kdo by to mohl být?

00:14:51 -Nevím. Vůbec netuším.
-Nemáte absolutně tušení?

00:14:54 -Ne, vůbec.
-Kamarádi nějací?

00:14:58 -Matka, která tě neviděla 15 let.
-No, možná, ale nevím.

00:15:03 -Tady slyším maminka.
-No, asi jo, ale fakt nevím.

00:15:08 -Nevíte?
-Nikdo jiný mě nenapadá.

00:15:10 -Vojnu máte za sebou? Byl jste na vojně? -Nebyl. Vůbec.

00:15:13 -Takže z vojny to nemůže být?
-Z vojny to nemůže být nikdo.

00:15:16 Michale, poslední otázka. Přijdete, nebo ne?

00:15:19 -Přijdu.
-Supr. Já se na vás budu těšit.

00:15:21 -Děkuju strašně moc.
-Já taky.

00:15:22 Vemte si i rodinku sebou, jestli budete chtít.

00:15:24 Esterko, Michal přijde!

00:15:41 Co na něj říkáte?

00:15:48 Bojíte se?

00:15:52 Bojím.

00:15:54 Změnil se šíleně.

00:15:58 Viděli jsme tam, alespoň z toho, co bylo vidět, krásnou zahradu,

00:16:01 hezký dům. Jste ráda, že tam mohl strávit dětství?

00:16:05 Určitě.

00:16:08 Když se na to kouknu zpětně, tak určitě.

00:16:15 Heleno, moc vám držím palce. Doufám, že Michal přijde.

00:16:20 Doufám, že se vám to podaří.

00:16:24 -Držím palce moc!
-Děkuju!

00:16:30 Ondro, myslím si, že chápu,

00:16:33 a myslím si, že i ty chápeš nervozitu paní Heleny.

00:16:37 Rozhodně ano.

00:16:38 Tak tě prosím, abys v rámci toho pochopení netrápil paní Helenu,

00:16:43 nenapínal, abys nám hned prozradil, jestli je tady Michal.

00:16:47 Esterko, já vás chvilinku napínat budu.

00:16:51 -Proč? -Jen tak pro radost, protože Michal je tady.

00:17:04 -Dobrý večer, Michale!
-Dobrý večer!

00:17:06 -Já vás zdravím! -Já vás taky.
-Prosím! -Děkuju.

00:17:11 -Dobrý večer, Michale!
-Dobrý večer!

00:17:13 -Vítám vás! Prosím, posaďte se!
-Děkuji.

00:17:16 Co vám pouštěli vlastně do sluchátek?

00:17:19 -Co to bylo?
-Teď jsem vás zarazila?

00:17:21 -Děda Mládek.
-Děda Mládek Ilegal Band?

00:17:23 -Ano, ano. -Totiž naši hosté mají sluchátka na uších,

00:17:26 kde jim pouštíme hudbu, aby neslyšeli, co se děje ve studiu.

00:17:30 Nic jste neslyšel? Netušíte, kdo si vás pozval?

00:17:33 Ne, ne, vůbec. No takhle. Tuším, že by to mohla být mamka,

00:17:37 protože když mi byl jeden rok, tak se rozvedli.

00:17:43 Mamka mě dala do dětskýho domova

00:17:46 a on si mě taťka potom z toho dětskýho domova vzal.

00:17:50 A naposledy kontakt jsem s ní měl v šesti letech

00:17:55 a potom až v osmnácti, kdy mi napsala k narozeninám,

00:17:59 k osmnáctinám blahopřání. Jinak nevím.

00:18:04 Možná sourozenci jako, z její strany sourozenci nevlastní.

00:18:09 -Kolik byste měl mít sourozenců?
-Když to tak spočítám, tak čtyři.

00:18:13 -Čtyři sourozence?
-Čtyři sourozence.

00:18:16 Říkal jste, že se vaši rodiče rozvedli, když jste byl malý kluk

00:18:19 a že vás maminka dala do dětského domova. Proč vás tam dala?

00:18:22 No to právě já ani nějak jako moc nevím,

00:18:26 co jí k tomu vedlo.

00:18:29 Jestli neshody v rodině jako s taťkou.

00:18:33 My jsme se o tom nějak moc nebavili.

00:18:36 Zlobíte se na ni?

00:18:38 No tak abych se na ni zlobil, tak to snad ani ne,

00:18:42 ale mohlo to bejt z její strany... Nevím.

00:18:50 Víte o tom, jestli za váma jezdila, když jste byl potom u otce?

00:18:53 Naposledy jsem u ní byl v těch šesti letech.

00:18:56 To si tak nějak matně pamatuju, že jsem vlastně jel do Zlína,

00:19:01 kde tehdá bydleli jsme, nebo kde tehdá jsem se narodil.

00:19:06 Koho byste tam vlastně chtěl mít za tou stěnou?

00:19:09 No, bylo by to pro mě lepší, kdyby to byla mamka.

00:19:13 A když ne, tak aspoň ty sourozence.

00:19:16 Jinak mě nikdo nenapadá, kdo by tam mohl bejt.

00:19:19 Kdyby to nebyla ani vaše matka, ani vaši sourozenci,

00:19:23 hledal byste je? Máte už teď v sobě, jak jste říkal,

00:19:26 že nemáte odhodlání, tak tím, že jste se už sem přišel...

00:19:29 Asi jo, asi jo.

00:19:31 Asi bych ten dopis nějakej zkusil napsat

00:19:36 a nějak se zkontaktovat, ale...

00:19:39 Když vám přišlo to přání k osmnáctinám,

00:19:41 tak se vám nechtělo odpovědět na něj?

00:19:44 Já byl na ni i trošku naštvanej,

00:19:46 že se od těch šesti let neozvala a pak až k těm osmnáctinám.

00:19:51 To jsem na ni byl docela naštvanej, že celou dobu...

00:19:54 -Teď už nejste?
-No, tak nejsem.

00:19:57 -Kolik vám je teď vlastně?
-22 let.

00:20:02 A teďka jsem už tak nějak trošku smířenej.

00:20:06 Už nějak bych mohl ten dopis nějak napsat.

00:20:11 V těch osmnácti, co mi přisel ten dopis,

00:20:14 tak ještě jsem nebyl připravenej na to.

00:20:18 Michale, ještě se vás zeptám, jestli vás někdo doprovodil?

00:20:21 Ano, doprovodil. Taťka támhle.

00:20:24 -Dobrý večer!
-Dobrý večer!

00:20:29 Vlastně díky němu jsem vyrostl tak, jak jsem vyrůstal.

00:20:37 To znamená, dětství jsem měl krásný jenom díky taťkovi právě.

00:20:41 POTLESK

00:20:48 Tak to věřím, že za to jste vděčný svýmu tátovi.

00:20:50 Určitě, určitě moc.

00:20:52 Michale, vy už se dozvíte, kdo je za tou stěnou.

00:20:55 Kdo si přál se s vámi setkat. Tak se dívejte na naši obrazovku.

00:21:19 Ahoj.

00:21:22 Ahoj. Dobrý den.

00:21:26 -Už mě nepoznáváš?
-No, podle fotky.

00:21:36 Já jsem se s tebou snažila spojit.

00:21:39 Psala jsem ti dopisy, ale nikdy jsem na ně nedostala odpověď.

00:21:48 Já nevím. Možná že to byla chyba i z mý strany.

00:21:52 Ne, ne, ne. Z tvý strany určitě ne.

00:22:00 Chyběl jsi mi moc.

00:22:06 Ty mě taky. Jako že jsem neměl celou rodinu.

00:22:10 Určitě to tam chybělo, že jsem prostě neměl tu celou rodinu.

00:22:14 To určitě chybělo.

00:22:23 Michale, já už to nebudu natahovat, myslím, déle.

00:22:26 Řekl jste, že se budete chtít někdy vidět se svojí maminkou.

00:22:28 Určitě se s ní budete chtít vidět teď. Je to tak?

00:22:31 -Odstraňte stěnu!
-Ano. Prosím, rychle stěnu pryč!

00:23:06 Mě mrzí, že jste neslyšel ani vy, Michale, ani váš otec to,

00:23:10 co tady Helena říkala. Helena moc lituje toho,

00:23:13 že udělala spoustu chyb ve svém životě, že proto jste nebyli spolu.

00:23:16 Je to tak?

00:23:20 Vy jste si hrozně podobní.

00:23:23 Já věřím tomu, že teď spolu budete.

00:23:27 Určitě aspoň v kontaktu.

00:23:30 Zeptám se samozřejmě otce Michala, jestli chce přijít sem.

00:23:34 Rád bych.

00:23:39 -Ahoj.
-Ahoj.

00:23:46 Ten potlesk patřil vám.

00:23:49 Michal vám děkoval i Helena tady předtím říkala,

00:23:51 že ví podle toho, jak žila, že Michalovi bylo s vámi líp.

00:23:57 Možná i vy teď máte za co poděkovat svému tehdejšímu muži.

00:24:01 -Určitě.-Jak to bylo s těmi dopisy? Chodily nějaké dopisy?

00:24:05 Chodily dopisy, samozřejmě, ale Michal z toho neměl moc rozum.

00:24:10 Taky byl ze začátku dost nemocnej.

00:24:14 Samozřejmě nikdy jsem neodsuzoval,

00:24:16 že byla chyba jenom ze strany mojí manželky bývalé,

00:24:20 taky byla určitá chyba ve mně, ale prostě už to potom nešlo.

00:24:27 Tak já teď vím, že jo to pro vás strašně těžké. Já už vás nechám.

00:24:30 Já si myslím, že potřebujete teď na to všechno čas.

00:24:34 Myslím, Michale, že máte velikou oporu v tatínkovi,

00:24:37 ale budete snad mít oporu i v mamince.

00:24:40 Moc bych vám přála, aby se to podařilo,

00:24:43 abyste dokázali spolu nějak komunikovat. -Určitě.

00:24:46 Držím vám palce, aby se vyřešily všechny vaše problémy,

00:24:48 aby se stal ten zázrak.
-Děkuju.

00:24:54 Vypadalo to, že Helena s Michalem se nevidí naposledy.

00:24:57 Tak pojďme zjistit, jestli je to opravdu tak.

00:25:09 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:25:10 Pošťák Ondra, Česká televize, Návraty.

00:25:13 -Helena.-Můžu na chvíli dál?
-Prosím. Pojďte dál. -Děkuju.

00:25:17 HUDBA

00:25:25 Helenko, já vám děkuji moc za pozvání.

00:25:27 Stoprocentně musíme teď říct, s kým tady vlastně sedíme.

00:25:31 -Vás známe.
-Ano.

00:25:33 -A potom?
-Je to dcera Žaneta.

00:25:37 -Dobrý den.
-A maminka Věra Makovcová.

00:25:40 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:25:43 No, jsme tady sice ve čtyřech, ale pořád mi tady někdo chybí.

00:25:49 -A to Michal.
-Michal, ano.

00:25:52 Tak tam to skončilo takovým dost špatným způsobem,

00:25:58 protože vlastně můj syn Honza si půjčil můj mobil a ztratil ho.

00:26:08 A jelikož jsem měla jediný číslo právě v tom mobilu,

00:26:12 tak už jsem se s ním spojit nemohla. Zkoušela jsem to dopisem,

00:26:17 ale ten dopis se mu do ruky nedostal.

00:26:20 Takže tam prostě už...

00:26:24 Buď to přímo vyhodili, nebo prostě mu nedali ten dopis.

00:26:30 I když to byl na doručenku, byl doručenej do vlastních rukou,

00:26:35 tak přesto se ten dopis k němu nedostal.

00:26:38 Žaneto, vy víte o té snaze mámy?

00:26:40 No. Mamka říkala, že mu posílala dopisy,

00:26:42 ale že se jí ani na jeden neozval.

00:26:48 Co maminka? Vy to asi taky prožíváte vlastně celý.

00:26:54 No. Oni když si pro něho přijeli, tak mi vlastně řekli,

00:26:58 že soud po rozvodu ho přidělil jim, ale neukázali mi rozvodový,

00:27:04 že prý to ještě nenabylo právní moci, tak si ho odvezli.

00:27:09 A přitom dostala dcera ho. Oni lhali.

00:27:13 -To víme.
-Oni si ho prostě odvezli pryč.

00:27:17 Žanetko, kde máte další sourozence?

00:27:20 Ve Zlíně. Dva bydlí u taťky a jeden bydlí se svou přítelkyní.

00:27:26 -A vídáte se všichni dohromady?
-Jo.

00:27:29 Tož mamku nemají moc rádi jakože Lukáš a Víťa,

00:27:33 ale Honza se s ňou stýká.

00:27:36 Po studiu, když jste od nás odešli, tak to bylo krásný, idylický.

00:27:40 Najednou ten kontakt se opět přerušil.

00:27:46 Jak dlouho po tom studiu jste se zkusila s Michalem zkontaktovat?

00:27:51 My jsme si normálně volali, já nevím, jak to bylo, rok.

00:27:57 Možná rok jsme si volali občas a v pohodě jako.

00:28:03 Nezdálo se mi, že by...

00:28:05 Akorát mi přišlo to divný,

00:28:08 že pořád zpovzdálí slyším hlasy tý rodiny.

00:28:13 Tak jestli... A měl takovej v tom telefonu,

00:28:17 jako když mluvíte přes reproduktor. Jo? Takový ty ozvěny.

00:28:22 Takže z toho jsem právě usoudila, že zřejmě chtějí,

00:28:26 aby oni slyšeli, co my dva si vykládáme.

00:28:30 Helenko, jak se vám ten život změnil?

00:28:33 Tak teď už konečně zaplať pánbůh a tady mamce k lepšímu.

00:28:39 Mám střechu nad hlavou, mám kde být, mám kde bydlet.

00:28:43 Nemůže mě nikdo vyhodit. Takže kdyby Michal chtěl přijet

00:28:49 sem za mnou, není žádnej problém.

00:28:54 Žanetko, co vy? Kde bydlíte, kde žijete?

00:28:56 Já v dětském domově v Kroměříži.

00:28:59 A když jsem mamku přihlásila do Pošty pro tebe,

00:29:01 tak jsem byla ještě v Hranicích.

00:29:02 Ale šla jsem blíž k mamce jakoby, protože byla ještě ve Zlíně.

00:29:06 -Jezdíte za ní?
-Tak třikrát do týdně se vidíme.

00:29:10 Helenko, co byste si přála do budoucna, co byste chtěla udělat?

00:29:15 Určitě bych mu chtěla vzkázat, pokud se na to bude dívat...

00:29:19 Tak mu to vzkažte rovnou do kamery.

00:29:21 Pokud se, Michale, budeš...

00:29:27 ...na tenhle pořad dívat, mám tě ráda, chtěla bych s tebou být.

00:29:32 Zkus přijet, nebo se se mnou jinak kontaktovat.

00:29:36 Dají ti telefon na mě.

00:29:39 Milí diváci, tady mezi námi už bylo všechno řečeno.

00:29:43 A Michale, ty se ozvi. Rádi tě tu všichni uvidí.

00:29:51 Soňa chtěla dát dohromady lidi, kteří se měli nebo mohli mít rádi.

00:29:55 Pojďme se podívat na její příběh.

00:30:00 Tak koho byste tady chtěla mít?

00:30:03 Paní Ester, chci tady mít svou rodinu,

00:30:09 o kterou jsem přišla ještě, dalo by se říct, v dětství.

00:30:15 Vzpomínám si na to hrozně ráda, když jsme byli kompletní.

00:30:19 A pak se něco stalo a kořeny se přetrhaly.

00:30:23 A cítím to jako dluh vůči sobě a hlavně vůči mému otci,

00:30:28 který za to všechno může, protože všichni jsme z jeho krve.

00:30:31 Myslím si, že rodina by měla o sobě vědět a pomáhat si.

00:30:36 Takže vy byste tady vlastně chtěla dát dohromady rodinu otce?

00:30:38 -Ano.
-Váš otec už nežije?

00:30:41 Ne. Bohužel. 13 let už ne.

00:30:43 Pojďme to probrat postupně, protože vy to máte trošku složitější.

00:30:48 Je víc těch lidí, které byste tady chtěla mít.

00:30:51 Jaká byla vlastně ta vaše rodina?

00:30:53 S kým vším jste vyrůstala jako malá holka?

00:30:56 Vyrůstala jsem já, já jsem byla nejmladší

00:31:00 a měla jsem 3 starší bratry.

00:31:03 Vyrůstali jsme v malebném domečku se zahrádkou,

00:31:07 takzvané finské domky, takže jsem taková dívenka z kolonie.

00:31:11 Ale ještě jsem věděla,

00:31:14 že můj otec měl ještě dvě děti z prvního manželství.

00:31:17 -Jak se jmenovali nebo jmenují?
-Můj otec Ladislav Rezek

00:31:21 a děti z prvního manželství byly Jana a Ladislav.

00:31:26 -A to jsou právě ti, které byste tu ráda měla? -Ano.

00:31:30 Ale jak to je? Vy jste se s nima někdy viděla, neviděla?

00:31:34 -Viděla.
-Kontaktovala jste je někdy?

00:31:36 Vídali jsme se. Nemohu přesně říct kolik let,

00:31:40 protože jsem měla možná 12-13 let a 2-3 roky jsme se vídali.

00:31:47 -Oni jezdili k vám, navštěvovali jste se navzájem? -Ano.

00:31:50 Byli starší než vy o hodně?

00:31:52 Sestra o 10 let, ano. A bratr asi o 9.

00:31:57 Takže tehdy to asi nebylo úplně tak přátelství,

00:31:59 protože oni už byli dospělí, a vy jste byla malá holka,

00:32:02 dá se říct?-Já jsem se kamarádila s malou Janou a Věrkou,

00:32:06 což byly dcery mé sestry.
-Té Jany? -Ano.

00:32:10 -Tak ty byste taky třeba ráda viděla? -Určitě.

00:32:14 Proč potom jste se přestali stýkat?

00:32:16 Nevím. Opravdu nevím. Mohu se jenom něco domnívat.

00:32:21 Ale ráda bych slyšela názor od lidí, které právě hledám.

00:32:27 Myslím si, že otázky by měly být zodpovězeny, a já jich mám hodně.

00:32:31 Ano?

00:32:33 Víte o nich něco? Víte něco o té Janě

00:32:36 nebo o tom Ladislavovi?

00:32:38 Bohužel před asi 6 lety, kdy jsem poprvé dostala kontakt,

00:32:43 telefon na něj, tak jsem se dozvěděla,

00:32:47 že jsem mohla s ním hovořit možná o něco dřív,

00:32:51 ale ten den zrovna měl pohřeb.

00:32:54 Počkejte. Vy jste sehnala telefonní číslo? Kdo vám ho dal?

00:32:56 -Tenkrát maminka moje.
-Předtím vám ho nechtěla dát?

00:32:59 Já nevím, jestli ho měla předtím.

00:33:02 Prostě vám dala telefon, vy jste vytočila číslo

00:33:04 a tam jste s kým mluvila, co jste slyšela?

00:33:07 Mluvila jsem s mladší slečnou a říkám,

00:33:11 že hledám pana Ladislava Rezka. Ona: Mladšího, nebo staršího?

00:33:14 Říkám: Rok narození asi 1949, nevím to jistě.

00:33:17 Ona: Tak to je ten starší, ale bohužel dneska má pohřeb.

00:33:20 Počkejte chviličku, já vám dám maminku.

00:33:23 Takže jsem potom hovořila zřejmě s manželkou mého bratra.

00:33:27 Velice příjemná, milá paní a říkala,

00:33:31 že by byla ráda, abychom se setkaly,

00:33:33 a že mají spolu syna, který je celý táta.

00:33:37 Potom už jste se nezkontaktovaly, přestože říkala jeho žena,

00:33:41 že by vás ráda viděla?
-Já jsem zrovna odjížděla,

00:33:44 protože to bylo v Ostravě a já bydlím v Praze.

00:33:46 A odjížděla jsem, to telefonní číslo jsem si nezapsala

00:33:50 a další rok Žlutý stránky už... Mobily nevím.

00:33:54 Pak už ten kontakt nebyl.

00:33:58 Takže byste tady teď ráda měla někoho z té jeho rodiny,

00:34:01 z té rodiny vašeho bratra Ladislava?-Ano. Synovce.

00:34:05 Toho synovce Ladislava, který by měl být podobný?

00:34:08 Ano. A samozřejmě i švagrovou.

00:34:11 Potom teda tam byla Jana, ta nevlastní sestra.

00:34:15 -O té víte něco?
-Jana měla dvě dcery. Janu a Věrku.

00:34:21 A byla provdaná. Klasický typ rodiny.

00:34:28 A potom vím, že byli rozvedení, že se teda rozvedli.

00:34:32 A vzápětí jsem ztratila kontakt, nevěděla jsem, co s nima je.

00:34:35 Tak to je to jedno přání ucelené - Ladislav a Jana.

00:34:40 Ale to není všechno. Vám ještě někdo chybí z té rodiny.

00:34:43 -Ne, není.
-Vy tady máte i nějaké fotografie.

00:34:45 Ano, mám. Za všechno může můj otec.

00:34:49 -Váš otec Ladislav?
-Byl to nejlepší člověk na světě.

00:34:53 Čest, morálka. Opravdu pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.

00:34:58 Nikdy nelhal. Silný člověk.

00:35:00 Taky bojoval jako francouzský legionář.

00:35:03 Vy jste měla bližší vztah k němu než k mamince?

00:35:07 -Ano. Jistě.
-On byl tím víc milujícím?

00:35:09 Přesně tak. Ale máma to musela zvládat sama.

00:35:14 -Bylo toho na ní moc.
-Co musela zvládat sama?

00:35:16 Starat se o 4 děti. Nebylo to jednoduché.

00:35:19 -Tatínek byl s ní, ne?
-Samozřejmě. Ale chodil do práce.

00:35:23 Všechno nějak rychle uteklo, ale myslím si, že nikdy není pozdě.

00:35:27 Že je skvělý tady tenhle váš pořad

00:35:31 a vůbec dát lidem šanci zkontaktovat rodinu.

00:35:35 Nevěděla jste, jak to sama udělat?

00:35:37 Ano. Přesně tak. Já jsem o tom uvažovala už několik let nazpátek.

00:35:42 Musím se přiznat, že jsem se pravidelně dívala na váš pořad.

00:35:45 Ale zintenzivnilo se to, když před dvěma lety mi umřela švagrová.

00:35:50 A dostala jsem tu šanci, že jsme spolu hovořily dvě hodiny

00:35:55 tři týdny před tím, než mi umřela. A otevřely se veškerý vrátka.

00:36:00 Najednou jsme všemu porozuměly, co se stalo.

00:36:02 Vy jste předtím nebyly spolu v kontaktu s tou švagrovou?

00:36:04 Byly, ale nebylo to tam zcela přirozené, upřímné.

00:36:10 A nevěděly jsme proč.

00:36:13 Takže teď chci se dozvědět více o mé rodině.

00:36:17 Pojďme se vrátit k tomu, koho byste tady chtěla mít.

00:36:20 Už jsme probrali ty dva sourozence,

00:36:22 ale pak je tady ještě další část rodiny, to je kdo?

00:36:25 To je Eduard Rezek. To je můj bratr nejmladší.

00:36:32 Já jsem byla o tři roky mladší než on

00:36:35 a my jsme vlastně byli jako dvojčata.

00:36:37 Chránil mě a podporoval ve všem.

00:36:40 Dokonce když jsem lumpačila, tak on mě taky chránil.

00:36:44 -Kryl vás?
-Kryl. Vyloženě kryl.

00:36:47 A měli jsme k sobě hodně blízko. Pak se stalo, co se stalo.

00:36:53 Teď to bude v dubnu 23 let, kdy dle mého byl zavražděn.

00:37:01 -Zavražděn?
-Našel se mrtvý ve svém bytě.

00:37:04 Umíral pravděpodobně 2-3 dny.

00:37:07 Nikdy se to nedopátralo, uzavřelo se to.

00:37:11 Bylo to těsně před revolucí.

00:37:13 Pravděpodobně věděl něco na někoho. Nějaká mafie.

00:37:19 A uzavřelo se to jak? Jako sebevražda?

00:37:22 Ne jako sebevražda, ale že zřejmě došlo k poranění cestou domů.

00:37:26 Nicméně Eduard měl dva kluky.

00:37:31 Taky Eduarda. A mladší zase Ladislav Rezek.

00:37:35 Takže hledám synovce Eduarda a Ladislava.

00:37:38 Jak jste se smířila se ztrátou bratra,

00:37:41 který pro vás byl tak blízký?

00:37:43 Já jsem si vyplakala veškerý slzy.

00:37:45 Teď už beru smrt, že smrt patří opravdu k životu.

00:37:49 Byla to tragédie a je pořád se mnou.

00:37:52 Chrání mě v mém životě i nadále. A to doslova.

00:37:59 Co vlastně vaši sourozenci nebo vůbec rodina, maminka vědí o tom,

00:38:03 že jste dnes tady a že se chcete setkat s ostatními? -Neví to.

00:38:07 -Vy jste jim to neřekla? -Ne.
-Ani těm bratrům ne?

00:38:09 -Ne, neřekla. -Proč ne? Myslíte si, že by neměli zájem?

00:38:12 Je to moje rozhodnutí a doufám, že to přijmou,

00:38:16 že se toho podaří hodně a že budeme v kontaktu.

00:38:21 Já si myslím, že je nejvyšší čas, abychom se podívali,

00:38:23 koho pro vás našel pošťák Ondra.
-Děkuji. -Prosím.

00:38:34 Ahoj, Ester. Dostal jsem od tebe za úkol najít pro paní Soňu

00:38:37 její rodinu. Mně se do této chvíle podařilo najít jejího synovce

00:38:40 pana Ladislava, který bydlí v Ostravě. Tak ho pojďme vyzpovídat.

00:38:43 Zatím ahoj!

00:38:47 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Zdravím vás.

00:38:49 Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.

00:38:51 -Dobrý den.
-Vy jste Ladislav? -Ano.

00:38:53 Tak pojďte sem za mnou. Mě se nemusíte bát.

00:38:57 -Kontrolní otázka: Jmenuje se váš tatínek stejně jako vy? -Ano.

00:39:00 -A je narozen v roce 1949?
-Ano.

00:39:02 -Jmenoval. Už nežije.
-Už nežije. Jasný. -Bohužel.

00:39:06 -Láďo, tady máte pozvánku.
-Děkuju.

00:39:08 -Viděl jste někdy pořad Pošta pro tebe? -Rozhodně.

00:39:10 Tak já vám teď řeknu nějaké informace.

00:39:13 Někdo tam shání širokou jakoukoliv rodinu od pana Ladislava Rezka.

00:39:19 Máte kontakt ještě na nějakou sestru třeba?

00:39:21 Mám strejdu, tetu, dvě sestřenice

00:39:25 plus dvě další sestřenice, každá má děti.

00:39:29 Minimálně 20 lidí bych určitě... Ale nevím, jestli přijedou všichni.

00:39:34 Nevíte, jestli přijedou všichni. Super. Jestli vás můžu požádat,

00:39:38 že byste jim vyřídil, že to pozvání platí i pro ně.

00:39:41 Poslední otázka. Přijdete vy alespoň?

00:39:43 -Ale jo.
-Super. Já se na vás budu těšit.

00:39:46 -Děkuju mnohokrát. -Já také.
-Esterko, vypadá to dobře. Pa!

00:39:50 Na shledanou!

00:40:02 Vypadá to, že v reportáži jsme viděli jenom jednoho člověka.

00:40:06 Vašeho synovce. Ten má být podobný vašemu bratrovi. Je to tak?

00:40:10 Je to celej Rezek. Celá moje rodina Rezkova na jižní Moravě.

00:40:13 -Poznala byste ho, myslíte?
-Určitě.

00:40:16 On sliboval, že to předá všem dalším. Jmenoval tam spoustu

00:40:19 příbuzných. A to byli asi ti, s kterými v kontaktu nejste.

00:40:23 Ano. Jana, Věrka, Jana...

00:40:28 -Tak doufejme, že se to povede.
-Je to dlouhá doba.

00:40:32 Že tady bude minimálně ten Láďa a třeba někdo další s ním přijde.

00:40:37 Je to víc jak 40 let, ale jako kdyby to bylo včera.

00:40:40 Ano? Vrací se vám to? Tak já jdu zjistit, kdo je tady.

00:40:45 -Děkuji moc.
-Vydržte.

00:40:49 Ondro, naše studio je veliké, ale nejsem si úplně jistá,

00:40:53 jestli by se sem vešli všichni lidé, které jmenoval Ladislav.

00:40:58 Nicméně měla bych radost, kdyby tady všichni byli.

00:41:00 No tak jak to dopadlo?

00:41:02 Esterko, je mi líto, že tu radost ti musím zkazit.

00:41:05 Rozhodně tady všichni nejsou. Ba naopak. Je tady pouze pan Ladislav.

00:41:08 Ale jak říkám, je tady, a to je důležité.

00:41:11 Láďa!

00:41:22 -Já vás zdravím! Dobrý večer.
-Dobrý večer.

00:41:24 Prosím.

00:41:27 -Dobrý večer, Láďo.
-Dobrý večer.

00:41:28 Prosím, posaďte se.

00:41:35 Děkuju, že jste přijel. V reportáži jste mluvil o tetách,

00:41:39 sestřenicích, bratrancích, že vás všichni třeba doprovodí,

00:41:42 že jim to vyřídíte. Nakonec to nechali jenom na vás?

00:41:45 -Bohužel.
-Jak to?

00:41:46 Volal jsem tetě. Jelikož je po operaci, tak nemůže.

00:41:52 Takže ta nepřijede. A sestřenice ani ťuk. Ty bez ní nejedou.

00:41:57 -Tak jsem aspoň vzal maminku.
-Vaše maminka je tady?

00:42:00 -Hm.
-Dobrý večer!

00:42:09 No tak pošťák vám vysvětloval v té reportáži,

00:42:11 že někdo hledá rodinu všeho tatínka.

00:42:15 Vy jste už v reportáži říkal, že váš tatínek nežije.

00:42:18 To je mi moc líto. Vám určitě mnohem víc než mně.

00:42:21 Jak dlouho je po smrti váš tatínek?

00:42:23 -Letos to bude 10 let.
-Co se stalo?

00:42:28 Měl rakovinu.

00:42:31 Tak to bylo určitě těžké pro celou vaši rodinu.

00:42:35 No. Pro nikoho to není lehké.

00:42:38 -Máte sourozence ještě?
-Mám.

00:42:41 Mám ještě jednu sestru, taky nevlastní

00:42:46 a mám dohromady tři synovce a jednu neteř.

00:42:51 -Takže opravdu veliká rodina.
-To určitě.

00:42:54 Kdo, si myslíte, že si vás mohl pozvat?

00:43:00 Domnívám se, že možná někdo z tatínkovy rodiny.

00:43:05 Nejste v kontaktu s tou jeho rodinou?

00:43:07 Bohužel ne. Jednou se nás pokoušela kontaktovat jeho sestra,

00:43:11 nevlastní myslím. A to bylo v den pohřbu.

00:43:18 -Ona vás kontaktovala v den pohřbu?
-Ona to nevěděla.

00:43:21 -To vám zavolala?
-Zavolala. To jsme spolu nemluvili.

00:43:28 Pak už se ale neozvala. Od té doby nejsme vůbec v kontaktu.

00:43:35 A bývali byste rádi se s ní třeba viděli?

00:43:37 -Určitě.
-A celkově s celou to rodinou?

00:43:41 Byla veliká ta tatínkova rodina?

00:43:44 Já myslím, že jo.

00:43:46 Ladislave, já vám děkuju, že jste tady. Myslíte si,

00:43:49 že i když teď teta nepřijela, ostatní nepřijeli,

00:43:52 že pokud by tam opravdu byl někdo z té tatínkovy strany,

00:43:55 že by se chtěli setkat třeba někdy jindy někde jinde,

00:43:58 ne třeba tady přímo, že byste pomohl v tom setkání?

00:44:02 Určitě. Už tak jsme velká rodina, tak se aspoň trochu rozrosteme.

00:44:07 No dobře. Tak to já bych vám přála. Vy už uvidíte, kdo si vás pozval.

00:44:10 Prosím!

00:44:22 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:44:28 Jmenuji se Soňa Rezková a jsem tvoje teta.

00:44:36 Hrozně ráda se setkám s tebou, s tvou rodinou

00:44:42 a s tvojí tetou, s mojí sestrou a s její rodinou.

00:44:48 Určitě. Já nejsem proti.

00:44:52 A vidím, že opravdu Rezek jsi.

00:44:55 To jsem. Po tatínkovi. Tvary v obličeji rozhodně.

00:45:00 -Ještě ti ukážu tvého dědečka.
-To budu velice rád.

00:45:06 Ladislave, poslední dotaz. Můžu nechat odstranit stěnu,

00:45:08 která je mezi vámi?
-Rozhodně.

00:45:10 Prosím, dejme ji pryč!

00:45:18 -Dobrý den.
-Dobrý den, Láďo.

00:45:22 Já jsem hrozně ráda, že jste tady, že jste přišel.

00:45:25 -Můžu dát první pusu?
-Určitě.

00:45:28 Děkuji moc.

00:45:31 Vlastně dá se říct, Soňo, že jedna část toho úkolu,

00:45:34 který měl pošťák Ondra, se podařila. -Mockrát děkuji.

00:45:37 Je tady Ladislav. S Janou, nevlastní sestrou

00:45:39 se asi díky Ladislavovi setkáte. Soňa měla ještě další prosbu.

00:45:43 Chtěla vidět děti svého zesnulého bratra Eduarda.

00:45:48 Tak pokud se na nás díváte... Můžete vyřídit přes kameru.

00:45:54 Prosím, jestli mi někdo můžete dát nějakou informaci o tom,

00:45:58 abych mohla najít děti mého syna. Jmenoval se Ladislav...

00:46:03 -Děti vašeho bratra!
-Pardon.

00:46:05 Děti mého bratra Eduarda - Ladislav a Eduard Rezek.

00:46:11 Budu hrozně ráda.

00:46:13 Vím, že maminka jejich se jmenovala Jana, rozená Tichánková,

00:46:16 Jasenice, Valašské Meziříčí. A víc nic opravdu nevím.

00:46:21 Já si myslím, že bychom sem určitě měli pozvat vašeho syna,

00:46:24 abyste se mohl seznámit se svým bratrancem,

00:46:27 pozveme sem určitě i maminku. Dobrý večer. -Dobrý večer.

00:46:30 -Dobrý večer. -Dobrý večer. Rezková. Těší mě.

00:46:39 Od vysílání tohoto příběhu uplynuly asi tři měsíce

00:46:43 a já jsem si pro Soňu připravil velké překvapení.

00:46:46 Na její výzvu se ozvala její švagrová Jana,

00:46:50 její neteř Jana a její synovec Láďa.

00:46:52 -Já vás zdravím. Dobrý den.
-Dobrý den.

00:46:55 Teď mně prozraďte, kdo z vás ten příběh viděl.

00:46:59 -Já.
-Vy? Co vám proběhlo hlavou?

00:47:03 Já jsem okamžitě šla burcovat kluky. Říkám: Hledá vás teta.

00:47:07 Přiletěla úplně celá v šoku a: Láďo, Hero, hledá vás tam tetka!

00:47:13 Tak jsme byli všichni takoví v šoku z toho. Já povídám: Co?

00:47:16 Kecáš! A nekecala. Byla to pravda.

00:47:19 Co se stalo tenkrát, že nejste v kontaktu?

00:47:21 Nebo jak si na Soňu vzpomínáte? Znáte ji vůbec, pamatujete si

00:47:24 na ni třeba vy, když jste byli menší?

00:47:27 Já si ji nepamatuji vůbec. Já jsem byl malinkej. Mně byly dva roky,

00:47:30 když se maminka rozváděla, takže já jsem ji vůbec neviděl.

00:47:35 Co od toho setkání očekáváte?

00:47:39 No tak poznám aspoň svoji rodinu,

00:47:42 část biologické rodiny z taťkovy strany.

00:47:47 -Nejen z mamčiné, ale i z taťkové.
-Já vám děkuju.

00:47:50 Teď už je všechno připravené, takže Soňa může přijít.

00:47:58 -Dobrý den.
-Přeju dobrý den.

00:48:00 -Já zdravím. Takhle. Pošťák Ondra.
-Já vás zdravím.

00:48:03 -Dobrý den, Soňo. Já taky zdravím.
-Krásný den.

00:48:06 Především vám chci poděkovat, že jste přijala moje pozvání

00:48:09 do Nového Jičína.
-Velice ráda.

00:48:11 A než vám ukážu to slíbené překvapení,

00:48:13 tak si vás malinko vyzpovídám.
-Dobře.

00:48:17 Soňo, ve studiu jste se potkala se svým synovcem Láďou, je to tak?

00:48:20 Ano, s Láďou.

00:48:22 Podařilo se vám kontaktovat se po studiu ještě s někým dalším?

00:48:26 My jsme měli schůzku už přímo v televizi,

00:48:29 v prostorách televize. Pak jsme byli u mě doma.

00:48:34 Potom jsme byli na večeři spolu

00:48:36 a večer odjížděli vlakem zpátky domů.

00:48:39 Takže jsme strávili asi do 6 do večera,

00:48:42 já nevím, kolik to bylo, možná 5-6 hodin dohromady.

00:48:45 -S tím Láďou a s jeho maminkou?
-Ano. S moji švagrovou

00:48:48 Věrkou Rezkovou, s dcerou a s vnukem.

00:48:52 Dívali jsme se na nějaké fotky. Bylo to velice krátké,

00:48:55 ale o to to bylo srdečnější. A zrovna tam jedeme.

00:49:01 -A ještě někdo z rodiny je, kdo...
-Spolu jedeme za mojí sestrou.

00:49:04 -Zítra. -Za Janou?
-Za Janou. Ano.

00:49:08 V tuto chvíli mi to stačí. A teď už to slíbené překvapení.

00:49:12 -To jsem zvědavá.
-Pojďte dál. -Děkuju.

00:49:25 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:49:27 -Já vás zdravím.
-Dobrý den.

00:49:31 -Dobrý den.
-Já se jmenuju Vladislav Rezek.

00:49:33 -Soňa Rezková.
-Tady jsem vám přinesl kytičku.

00:49:36 -Děkuju moc. Takže Eda - syn?
-Já jsem syn.

00:49:41 -Mladší?
-Mladší.

00:49:43 Můžu?

00:49:48 Dá se říct, že se naplnilo alespoň zčásti nějaké vaše očekávání?

00:49:53 Naplnilo se, já myslím, zcela. Nejenom zčásti.

00:49:56 Já jsem hrozně ráda, že se povedlo to, co se povedlo,

00:49:59 že vlastně zareagovali na tu moji výzvu, i když jsem to tam spletla.

00:50:03 A jsou tady. A ještě vlastně uvidím jednoho synovce.

00:50:07 A teprve teď mému synovi došlo,

00:50:10 že jsou to vlastně jeho přímí jediní bratranci.

00:50:14 Tak našel jsem spoustu nových bratranců,

00:50:17 respektive svoje dva ztracené bratrance.

00:50:20 Část rodiny. A taky nějaký,

00:50:23 bych řekl, zacelení některých věcí,

00:50:26 který prostě... 20 let člověk nějak žije a teď zjistí,

00:50:28 že prostě mu celou dobu něco chybělo.

00:50:31 A teďka to znovu objeví. A tohle spojení...

00:50:35 Jako řekl bych, že se člověk stává ucelenějším,

00:50:38 kompletnějším, když najde prostě ty kořeny,

00:50:42 o kterých předtím ani nevěděl, že je má.

00:50:44 Já myslím, že každej by měl mít co nejširší rodinu

00:50:48 a měli by se stýkat a podporovat se.

00:50:52 Být je spolu i když je dobře,

00:50:54 i když je zle, aby se podporovali navzájem.

00:51:05 Dnešní Návraty sice skončily, ale pokud si pamatujete

00:51:08 na dramatický příběh z roku 2007, kdy matka proklela dceru,

00:51:12 tak se nezapomeňte dívat i příští týden. Na shledanou!

00:51:55 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2012