00:00:40 Dobrý den, milí diváci. Pan Rudolf nám před půl rokem svěřil

00:00:43 svůj smutný příběh. Vy se podívejte jaký a já mezitím jedu. Ahoj!

00:00:59 -Dobrý večer, Rudolfe.
-Dobrý večer.

00:01:01 -To je pro vás.-Je, děkuju moc. Ta je krásná. Děkuju.

00:01:04 -Dobrý večer, Kristýnko.
-Dobrý večer. -Prosím.

00:01:09 Tak vy tady máte takovou velkou oporu ve své dceři Kristýnce?

00:01:12 -Mám.-To jste hodná, Kristýnko, že jste doprovodila tatínka.

00:01:16 Vy jste vlastně pomáhala tatínkovi, už když nám psal.

00:01:19 -Vy jste vlastně psali společně ten dopis. Je to tak? -Jo.

00:01:22 No a kvůli čemu jste nám napsal? Koho byste si přál?

00:01:25 Chtěl jsem poznat... Celý život jsem neviděl vlastní matku.

00:01:30 Tak chtěl jsem poznat, jestli ještě je a žije.

00:01:34 A proč mě odložila.

00:01:36 Celý život jste se s ní neviděl? Nepamatujete si vůbec nic?

00:01:39 Ne. Ona mě odložila do kojeneckého ústavu

00:01:42 a potom jsem byl v Opavě u řádových sester.

00:01:47 Vy jste byl ne v klasickém dětském domově, ale byl jste v klášteře

00:01:50 u řádových sester?
-Ano. -Aha.

00:01:53 Jaké to tam bylo? Protože to je už neobvyklé.

00:01:56 Nebývá to tak časté.

00:01:59 Obzvlášť v tu dobu to nebylo časté.

00:02:02 No mně se to tam líbilo. Bylo to tam super.

00:02:07 -Byly hodné ty řádové sestry?
-Jo.

00:02:09 Měl jste tam třeba nějakou svoji oblíbenou, nebo nějakou,

00:02:11 která by vám byla bližší?
-Jo, byla tam jedna.

00:02:15 Jmenovala se Miriam a už je mrtvá, ale Kristýnka jí říkala babička.

00:02:20 -Vážně? -Jo.
-Pro vás to byla babička?

00:02:23 Jo.

00:02:25 POTLESK

00:02:28 To znamená, že Miriam se o vás víc starala? Měli jste k sobě blízko

00:02:32 až tak, že i když jste tam nebyl, tak pro vás zůstala člen rodiny?

00:02:35 No. Ještě jak jsem se oženil a to, tak mi ještě

00:02:40 pomáhala v domácnosti a takhle.

00:02:44 Jo? Hodně. A nebyla to jenom Miriam,

00:02:48 ale ještě bylo víc těch řádových sester.

00:02:51 Do kolika let jste byl u těch sester řádových?

00:02:54 -Do 19. A od 19 na Ostravici.
-A to bylo co za ústav?

00:02:58 Už jenom čistě pro kluky a pro těžce mentálně postižený.

00:03:03 -Pro kluky s těžkým mentálním postižením? -Jo. Těžká debilita.

00:03:07 Vy ale nepůsobíte jako člověk s těžkým mentálním postižením.

00:03:11 To jsem měl v papírech za komunistů napsaný.

00:03:14 Aby nás nelifrovali, tak nám to tak napsali.

00:03:18 -Proč? -To já nevím.
-Souviselo to s tím,

00:03:21 že jste byl u řádových sester?-Jo. Kdysi nám říkali kostelní krysy.

00:03:25 -Vy jste dostali takovou nálepku?
-A konec.

00:03:28 -A víc dětí?
-Tam pomalu všichni skončili.

00:03:32 To je strašný! Takže vy v 19 letech jste odešel

00:03:37 od těch řádových sester, kde, jak říkáte, vám bylo hezky.

00:03:41 Chovali se tam k vám hezky. A najednou vás přeřadili

00:03:43 do ústavu pro mentálně postižené?
-Jo.

00:03:46 -Jaké to tam bylo?
-No, nechci ani o tom mluvit.

00:03:50 -Strašný?
-Jo.

00:03:54 A tam jste byl mezi klukama, kteří měli těžký problém mentální?

00:03:59 Až moc.

00:04:02 Nechci to rozebírat.

00:04:05 Tam jednoho určitého pána bych musel přerazit.

00:04:08 -Pana ředitele?
-Hm.

00:04:10 -Choval se hrozně?
-Horší než gestapo.

00:04:15 Vy jste tam byli, dá se říct, věznění, neměli jste žádná práva,

00:04:18 žádnou svobodu?
-Nic.

00:04:20 Ponižovali vás? Fyzické tresty třeba tam byly?

00:04:24 Byly.

00:04:26 Bylo nás tam 60 kluků takových, jako jsem byl já.

00:04:31 Potom až v roce 89, jak byl ten převrat,

00:04:35 tak jsem začal psát na určitá místa.

00:04:39 Chytla se toho jedna redaktorka. Bylo to v televizi.

00:04:43 -Která redaktorka?
-Jana Lorencová.

00:04:46 Ta dělala takovéhle kauzy. To bylo to,

00:04:48 co potom se zmedializovalo? To byl ten váš ústav?

00:04:51 Jo, to byl ten ústav.

00:04:54 Takže to se potom natočilo a tam bylo ukázáno,

00:04:56 jak strašně se k vám chovali, jak jste tam strašně žili.

00:04:59 -Že jste pracovali a pan ředitel inkasoval. -Jo.

00:05:05 A museli jsme držet hubu. To je jasný.

00:05:08 A co se stalo? Potom vás pustili ven?

00:05:12 Ne. Zkoušeli ty kluky.

00:05:15 To znamená ty testy IQ a takhle. A všichni prošli.

00:05:20 -Takže vy všichni jste tam vlastně byli neprávem? -Ano.

00:05:22 -Jak dlouho?
-Deset let.

00:05:26 To je strašný.

00:05:29 No a někteří tam byli už od samého začátku.

00:05:33 -Mnohem déle ještě než vy?
-Jo.

00:05:35 Pochyboval jste někdy sám o sobě, když vám řekli,

00:05:38 že vaše diagnóza je těžká debilita? Měl jste obavu,

00:05:41 že na tom je něco pravda, nebo podařilo se jim vás nalomit?

00:05:46 Nepodařilo, protože nevěděli pár věcí.

00:05:51 -Co jim jako řádovky neřekly.
-Co?

00:05:54 Že umíme číst a takové ty věci. To on nevěděl.

00:05:58 On si myslel, že jste nechodil do školy, že neumíte číst, psát?

00:06:01 On si myslel, že kostelní krysa neumí nic.

00:06:07 No co s vámi bylo potom dál, když jste najednou v 29 letech

00:06:10 vyšel ven bez jakékoliv zkušenosti s normálním životem asi?

00:06:13 No tak rok a něco ještě Jana Lorencová mi pomáhala,

00:06:20 než jsem se z toho dostal. Potom jsem se oženil.

00:06:23 Mám tady dceru.

00:06:26 POTLESK

00:06:28 -Manželka mi sedí tam.
-Manželka vás doprovodila?

00:06:31 -Dobrý večer.
-Dobrý.

00:06:37 -No a žijeme.
-Žijete spokojeně? -Jo.

00:06:41 Kristýnko, vy jste věděla o tom všem, co prožíval váš táta?

00:06:45 Ze začátku ne, ale potom mi to taťka řekl,

00:06:48 tak jsem o tom věděla.
-Co jste na to říkala?

00:06:51 Tak já jsem to už věděla odmala, tak jako mi to přišlo takové...

00:06:55 Nerozuměla jsme tomu, ale teď už tomu jako rozumím,

00:06:58 že to neměl lehký.

00:07:00 Byla byste ráda, kdybyste vy mohla teď poznat babičku,

00:07:04 tetu, strýce, jestli někdo takový je?

00:07:08 -No, poznala bych ráda.
-Ano?

00:07:12 Tak proto jste vlastně i pomohla tatínkovi napsat

00:07:14 a proto jste teď tady. Tak se podíváme na to,

00:07:17 jestli pro vás pošťák Ondra někoho našel?-Jo.

00:07:19 Moc bych vám to přála. Prosím.

00:07:26 Ahoj, Ester! Pan Rudolf by se v Poště pro tebe rád sešel

00:07:29 se svojí rodinou. Já jsem do této chvíle našel pouze jeho maminku

00:07:33 paní Terezii, která bydlí kousek od Lučence,

00:07:35 kde se momentálně nacházím také já.

00:07:37 Tak mi prosím drž palce, aby se mi podařilo

00:07:40 najít ještě někoho dalšího. Zatím ahoj.

00:07:44 Dobrý den. Já jsem pošťák Ondra z České televize z Čech

00:07:48 z pořadu Pošta pro tebe a hledám paní Terezii.

00:07:53 -Ano. To jsem já.
-Za svobodna Rekšáková?

00:07:56 -Ano.-Paní Terezie, já hledám opravdu vás. Dobrý den.

00:08:00 -Máte radost?
-No to teda nemám.

00:08:03 -Jak to že nemáte?
-Protože nevím, kdo to je.

00:08:07 Ale kontrolní otázku jste mi zodpověděla správně,

00:08:10 tak já vám dám obálku. Terezie, řekněte mi, kdo vás může hledat?

00:08:15 Jedině bratři a sestra.

00:08:20 A jináč?

00:08:23 Nějaká rodina, o které nemám 46 let ani ponětí.

00:08:29 -A řekněte mi něco o sobě. Vy rodinu máte? -Mám.

00:08:33 -Velkou, malou?
-Jak se to vezme.

00:08:37 -Kolik máte dětí třeba?
-Dvě.

00:08:40 -S nimi jste v kontaktu?
-Ano.

00:08:43 -A jak se jmenují?
-Milan a Tera.

00:08:46 -Jako Tereza? -Ano.
-Takže po vás? -Ano.

00:08:50 Hezky! Nějaké další děti z dřívějška nebo tak nejsou?

00:08:56 Ne? Paní Terezie, poslední otázka.

00:08:59 Je to do Čech, je to do Prahy. Je to daleko.

00:09:03 Nohy. Nevím, jestli do té doby nebudu v nemocnici.

00:09:09 Takže pokud by bylo zdravotně všechno v pořádku,

00:09:11 tak byste to zkusila?
-Nevím.

00:09:14 Já mám jít 12.října asi pravděpodobně na operaci.

00:09:20 A kdy se vrátím, to nevím.

00:09:24 Dobře. Paní Terezie, děkuji mnohokrát za krásné přijetí.

00:09:28 -Ale tohle teda opravdu...
-Uvidíme.

00:09:31 Esterko, já se s tebou loučím. Uvidíme, jak to celé dopadne,

00:09:34 zdali paní Terezie přijede, nebo ne.

00:09:44 Ester, našel jsem i pana Milana. Já vás zdravím. Dobrý den.

00:09:46 Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.

00:09:49 Asi budeme muset mluvit nahlas, protože nám tady jezdí auta.

00:09:52 Jsme na hlavní silnici.

00:09:54 Milane, byl jsem u vaší maminky u paní Terezie.

00:09:57 -Ano.
-Protože ji tam někdo hledá.

00:10:00 Ale nehledá tam někdo jenom ji, ale i vás.

00:10:03 To znamená přímo vás. A já jsem se dozvěděl, že máte ještě sestru

00:10:07 Janu, tak i ji. Sestru Janu máte?
-Ano.

00:10:11 -Jmenovala se dřív Terezie?
-Ano.

00:10:13 Supr. Tady máte pozvánku do pořadu Pošta pro tebe.

00:10:16 -Kdo myslíte, že vás může hledat?
-Pravděpodobně bratr.

00:10:20 -A to je maminky syn?
-Ano. Nemanželský.

00:10:27 Ona mi řekla, že má jenom dvě děti - vás a Janu.

00:10:30 -Ne, má tři.
-Tři má? -Má tři.

00:10:33 A jak se jmenuje váš bratr? Víte?

00:10:36 -Kdybych to věděl, tak bych vám to řekl. -Nevíte? -Nevím.

00:10:38 -A víte o něm něco? -Že mě hledal, když jsem dělal na Kladně.

00:10:43 Ale nějak jsme se nespojili.

00:10:47 Se sestrou jsem se také seznámil asi před 10 lety.

00:10:52 Protože s mámou jsem vyrůstal jenom já.

00:10:54 Poslední otázka na vás, a to, zdali si myslíte,

00:10:58 že byste k nám do studia přijel nebo ne. Je to do Prahy,

00:11:01 je to dálka.-Já nejsem moc zvyklý cestovat. Já nevím.

00:11:07 -Já se musím ženy zeptat.
-Ženy se musíte zeptat?

00:11:10 -Ano. -Tak to máte stejný, jako je to u mě doma. Chápu.

00:11:14 -Děkuju. Mějte se zatím krásně.
-Díky.

00:11:17 Ester, Terezii jsem našel, Milana jsem našel.

00:11:19 Uvidíme, zdali se mi podaří najít ještě Janu. Zatím ahoj.

00:11:30 Říká se do třetice všeho dobrého. Našel jsem i Janu.

00:11:33 Já vás zdravím. Dobrý den. Pošťák Ondra, Česká televize,

00:11:35 pořad Pošta pro tebe. Jani, jste to vy? -Ano.

00:11:39 -Máte bráchu Milana? -Ano.
-A máte maminku Terezii? -Ano.

00:11:44 Výborně. Tady máte pozvánku do pořadu Pošta pro tebe.

00:11:47 Představte si, že tam nehledám jenom vás, ale před chvilinkou

00:11:49 jsem byl u bráchy. Tomu jsem předal pozvánku.

00:11:51 A byl jsem i u té maminky paní Terezie. Oba dva pozvánku přijali,

00:11:56 ale každý mi řekl, že si myslí někoho jinýho, kdo ho může hledat.

00:12:00 Tak povídejte vy. Co myslíte, kdo vás hledá?

00:12:03 No pravděpodobně, když tak přemýšlím,

00:12:06 tak asi nevlastní bratr, dá se říct.

00:12:12 Vy máte úplně stejný tip jako váš brácha. Jako Milan.

00:12:16 Máme informace, že žije v Čechách, ale já jsem ho v životě neviděla.

00:12:21 Víte o něm něco? Třeba jak se jmenuje nebo...

00:12:24 Myslím, že Vašek, ale nejsem si jistá.

00:12:27 -Byla byste ráda?
-Mám jenom málo informací.

00:12:32 -Byla byste ráda, kdyby tam byl on?
-Byla bych ráda, kdybych ho viděla.

00:12:38 Tak k tomu chybí už jenom poslední krok, a to přijet do České televize

00:12:41 do Prahy.
-Hm.

00:12:43 -Tak co vy na to?
-"Možno."

00:12:47 Možno? Opět stejná odpověď jako váš bratr.

00:12:50 -Říkal, že se taky pokusí teda no.
-Možno. Uvidíme, jak se to podaří.

00:12:54 Myslíte, že všichni tři se tam uvidíme? Vy, maminka i váš brácha?

00:12:58 -Možno. -Super. Já vám děkuju. Mějte se krásně.

00:13:02 Esterko, víc jsem prostě udělat nemohl.

00:13:19 Tak co na to říkáte?

00:13:21 Překvapilo mě to.

00:13:24 Pošťák Ondra říkal, že víc toho udělat nemohl. Udělal hodně.

00:13:27 -Dost. Moc.
-Našel vaší maminku i sourozence.

00:13:33 Kdybych to vzala postupně. Vaše maminka vás zapřela.

00:13:38 Neřekla o vás. Co to s vámi udělalo?

00:13:42 -Čekal jsem to.
-Čekal jste to? Jak to?

00:13:46 Jak nepřišla poprvé ani k soudu, tak jsme to čekal.

00:13:50 -K jakému soudu nepřišla?
-Jak mi bylo tenkrát 5-6 let.

00:13:53 -Měla přijít k soudu, ale nepřišla.
-To vám řekl kdo?

00:13:57 Řádové sestry. A právě ta Miriam tam šla se mnou.

00:14:03 -O co to byl soud? O rodičovská práva? -O něco takového.

00:14:08 Nebo když jsem měl začít chodit do školy

00:14:12 a potřebovali ty, jak se říká, ty povolení.

00:14:17 -A co sourozenci?
-No, ten brácha mě překvapil.

00:14:21 Já jsem v životě v Kladně nebyl. Já jsem byl akorát v Opavě.

00:14:26 -Nehledal jste ho nikdy?
-Ne. Nikdy.

00:14:28 Tak jestli nemluvil on o ještě nějakém jiném bratrovi?

00:14:31 -Jestli vás nebylo ještě víc.
-Jejej!

00:14:34 -To je zvláštní.
-To je možné. Já nevím.

00:14:38 -No a jak se vám líbil brácha?
-Jo. Byl takovej sympatickej.

00:14:42 -A ségra?
-Ségra je též taková.

00:14:46 Dobrá. Ale ta matka, to jsem čekal.

00:14:51 Tak já jdu zjistit, kdo je tady. Jestli vůbec někdo.

00:14:58 Ondro, já se tě na něco zeptám. Můžu?

00:15:02 Zkus to.

00:15:04 Ty když jedeš za těmi lidmi, tak víš, kdo je hledá.

00:15:07 Ty jsi věděl, že paní Terezii hledá její syn Rudolf.

00:15:10 Co to s tebou dělá, když ti řekne, že nemá žádné další dítě?

00:15:15 Překvapí mě to.

00:15:18 -A ty to nesmíš dát najevo, viď?
-Vůbec. Tak zvaný poker face.

00:15:23 Tak prosím tebe, pan Rudolf by tady rád měl všechny tři.

00:15:26 Jak svoji maminku, tak své sourozence.

00:15:28 Já vím, že to mají sem daleko,

00:15:30 ale byla bych moc ráda, kdyby tady byli.

00:15:34 -Esterko, toto přání splnit nemohu.
-Nejsou tady všichni tři?

00:15:38 Nejsou tady všichni tři. Paní Terezie zůstala doma,

00:15:41 ale Jana s Milanem přijeli.
-Tak to mám radost.

00:15:52 -Já vám děkuju. Dobrý večer.
-Dobrý večer.

00:15:54 Prosím.

00:15:58 Děkuju za pomoc.

00:15:59 -Dobrý večer, Jano.
-Dobrý večer. -Vítám vás.

00:16:01 -Prosím.
-Děkuji.

00:16:04 -Dobrý večer, Milane.
-Dobrý večer. -Tak se posaďte.

00:16:08 Jsem moc ráda, že jste tady. Maminka nepřijela proč, nevíte?

00:16:14 -Nevím. -Mluvili jste o tom s ní, že u ní byl pošťák Ondra?

00:16:17 -Já ne. -Vy spolu nejste moc v kontaktu s maminkou?

00:16:20 -Vůbec.
-A Milan mluvil s maminkou?

00:16:24 -Já jsem mluvil s mámou.
-Co řekla jako důvod?

00:16:28 -Že neví, jestli přijede.
-Jak to s vámi bylo?

00:16:31 Mě zarazilo v reportáži, vy jste říkal, že se sestrou

00:16:34 jste se setkali někdy před 10 lety. Vy jste spolu nevyrůstali?

00:16:37 -Ne. -Vy jste vyrůstal, to jste říkal, s maminkou.

00:16:41 -Ano.
-A kde jste byla vy?

00:16:43 Mně se adoptovali jiní lidé, protože jsem byla v dětském domově.

00:16:47 -Vy jste byla odmalinka v dětském domově? -Ano.

00:16:51 Kolik vám bylo let, když si vás adoptovali?

00:16:53 -Asi 4 a půl. -Vzpomínáte si na těch prvních 4 a půl roku,

00:16:57 jak vám bylo v tom dětském domově?
-Vůbec. Já si to nepamatuju.

00:17:01 A jak vám bylo potom, nebo jaký máte vztah s adoptivními rodiči?

00:17:05 Velmi dobrý. Jsem velmi ráda, že jsem u nich vyrostla.

00:17:09 To je úžasné.

00:17:11 POTLESK

00:17:16 -Jak vám bylo s maminkou?
-Byly dobré časy, byly i zlé časy.

00:17:23 Vy jste věděla něco o svých sourozencích, o své rodině?

00:17:26 Nebo jak se vám podařilo najít bratra?

00:17:28 Víte co? Přes nějaké takové kamarádské kontakty

00:17:31 na všelijakých úřadech. Jen tak mezi řečí a ze zvědavosti,

00:17:35 dá se říct, jsem přišla na to, jak jsem se původně jmenovala.

00:17:41 Co se všechno událo v mé maličkosti a přišla jsem na to,

00:17:47 že ti lidé, lépe řečeno jedna osoba,

00:17:50 moje biologická matka, ještě žije na určitém místě. A tak.

00:17:55 Překvapilo vás to, když jste se setkala se svojí matkou?

00:17:59 Nebo jste čekala, že to tak nějak bude?

00:18:01 -Tak i tak.-Co vás překvapilo? Co jste čekala?

00:18:05 Překvapilo mě, že do určité míry to bylo ještě horší,

00:18:09 než jsem čekala.
-Vážně? -Ano.

00:18:12 -V jakém smyslu?
-Řeknu to upřímně, nemám proč lhát.

00:18:15 Prostě bylo to tak. Ale zase na druhé straně

00:18:20 mě potěšilo to, že jsem poznala jeho po tom všem.

00:18:29 V čem to bylo horší?

00:18:33 Dá se říct, že ani jsem si nedokázala představit podmínky,

00:18:37 v jakých žije. Život, jaký žije.

00:18:41 Systém jejího života a tak.

00:18:44 Jako v porovnání s tím, jako jsem žila já...

00:18:49 Nikdy bych to nechtěla.

00:18:51 Takže jste byla šťastná za to, že jsem nevyrůstala se svojí matkou?

00:18:54 -Ano.-Berete to tak, že kdybyste měla srovnat vás dva,

00:18:57 že vy jste vyhrála, nebo že jste na tom byla o hodně lépe než Milan?

00:19:01 Nedá se říct, že jsem vyhrála, ale jsem ráda,

00:19:05 že jsem tam nevyrůstala s ní.

00:19:09 Mluvili jste v reportáži oba dva ještě o dalším sourozenci.

00:19:13 O tom jste se dozvěděli jak? Vy tehdy, když jste pátrala

00:19:15 po té rodině, tak jste něco zjistila?

00:19:18 Co se toho týká, vůbec ne.

00:19:21 Jen ty, když jsi byl v Čechách tady zaměstnaný

00:19:27 v určitou dobu. Ale to už...
-To bylo dávno.

00:19:32 To bylo dávno. Před pár lety.

00:19:34 Tak mi to řekla mamina a sestra.

00:19:36 Byly byste rádi, kdybyste se mohli setkat s dalším sourozencem?

00:19:40 Já určitě. Potěšilo by mě to.

00:19:45 Já mám radost jednak z toho, že vy spolu takhle fungujete,

00:19:48 a samozřejmě budu ráda, když se to třeba podaří i s tím,

00:19:52 kdo si vás sem pozval.

00:19:54 Tak se dívejte na naši obrazovku. Prosím.

00:19:57 Dobře.

00:20:09 Dobrý den. Já jsem váš bratr Rudolf Rekšak.

00:20:13 A tady je moje dcera Kristýnka.

00:20:18 -Ahoj.
-Dobrý.

00:20:21 Vidím vás poprvé, matku jsem vlastně neviděl nikdy.

00:20:27 Nebyl jsem v dětském domově, ale v ústavě.

00:20:32 Nechcete říct, Rudolfe, proč jste si přál je poznat.

00:20:35 Chtěl jsem, aby mi vaše matka nebo někdo,

00:20:40 kdo s ní byl, mi vysvětlil, proč mě odložila.

00:20:44 -To nevím ani já.
-Aha.

00:20:47 -Chápu.
-Ale o to jenom asi nejde, Rudolfe.

00:20:50 -Nejde. -Já myslím, že moc rád poznáte i své sourozence.

00:20:53 -Jo, tak to jo. -Co vy dva na to? Můžu nechat odstranit stěnu,

00:20:56 která je mezi vámi? -Určitě ano.
-Tak prosím, dejme stěnu pryč.

00:21:10 Ahoj. Já jsem bratr Rudolf.

00:21:12 Dobrý den.

00:21:14 -To je moje dcera.
-Dobrý den.

00:21:25 Tak já věřím tomu, že si budete rozumět.

00:21:28 A určitě je dobře, že jste se setkali.

00:21:31 Myslíte si, Milane, že maminka by se třeba chtěla setkat s Rudolfem?

00:21:36 Když se bude chtít setkat on s ní, tak mu v tom nikdo bránit nebude.

00:21:40 -Vy ho tam vezmete za maminkou?
-Já ho tam vezmu.

00:21:44 -Chtěl byste, Rudolfe?
-Ještě si to musím uvážit.

00:21:49 Možná si o tom popovídáte s Janou, který vám k tomu řekne svoje.

00:21:52 -Doporučíte to Rudolfovi, nebo ne?
-Ať to zkusí.

00:21:57 Víte, co vám řeknu? Je to jen na něm, jak se on rozhodne.

00:22:00 Jasně.

00:22:11 Jestli se Rudolf setkal po natáčení také se svojí maminkou,

00:22:14 jdu zjistit právě teď.

00:22:16 Pan Rudolf už tady na mě čeká i se svojí ženou. Dobrý den!

00:22:19 -Dobrý den.
-Jak se máte? -Dobře.

00:22:21 -To jsem rád. Dobrý den.
-Dobrý den.

00:22:24 Ve studiu, když jste byli u nás, tak jste se tam potkal se ségrou

00:22:27 a s bráchou, ale máma tam nebyla.

00:22:32 A odcházeli jste s myšlenkou,

00:22:34 že byste se možná pokusili se za ní zastavit.

00:22:38 To ne.

00:22:41 Nechtěl bych ji vidět. Nechci.

00:22:45 -Teď nechcete?
-Ne.

00:22:46 -Ale předtím jste chtěl.
-No, váhal jsem.

00:22:50 Ale to, co jsem slyšel, mi stačilo.

00:22:53 Co jste slyšel?

00:22:57 Že takového parchanta nechce vidět.

00:23:00 To řekla vaše maminka, že takového parchanta...

00:23:02 -Ale ne mně. Ale někomu.
-Komu?

00:23:06 Bráchovi.

00:23:09 Tak pojďme zpátky k tomu studiu nebo k tomu odchodu ze studia.

00:23:13 To bylo naposledy, co jste se viděli, nebo jste se potkávali,

00:23:15 volali jste si, jel jste za nima nebo oni za vámi?

00:23:18 My jsme si psali. Potom já jsem tam jel.

00:23:22 Protože její dcera byla u mě, tak jsme tam jeli.

00:23:26 -Janky dcera byla u vás?
-Ano.

00:23:28 Tak jsme tam jeli. Byli jsme tam tři dni

00:23:32 a tam jsem se to dozvěděl.

00:23:35 -To, co řekla maminka?
-Hm.

00:23:37 To jste slyšel od Milana, od bráchy?

00:23:40 No, Milan byl trošku připitý, tak to řekl.

00:23:46 Jinak by to asi těžko řekl.

00:23:48 Já mám takový dojem, že je naočkovaný proti nám.

00:23:54 Proč myslíte?

00:23:56 Nějak přestal komunikovat.

00:24:00 Přestal psát, volat. Nevím.

00:24:06 -A vy to zkoušíte?
-Já jsem to dvakrát zkoušel.

00:24:09 Dvakrát mi to vypli.

00:24:13 Jediný, s kým komunikuji, je Janka.

00:24:19 -A tam je ten vztah bez problémů?
-Tam je bez problémů.

00:24:23 A Janka s maminkou jsou v kontaktu, nebo ne?

00:24:27 Též ne. Ona má tu svoji, tu nevlastní.

00:24:31 Tu jsem též viděl. Klobouk dolů.

00:24:36 -Hodná?
-Hodná.

00:24:38 -Starostlivá?
-Hm. Stará se jak o Janku,

00:24:41 tak o ty její děcka od té Janky. Klobouk dolů. Fakt.

00:24:47 Myslíte si, že někdy, nevím, si třeba zkusíte ověřit

00:24:54 to tvrzení mámino? A zkusíte ji zkontaktovat?

00:25:00 Já tomu aj dost věřím.

00:25:02 Jak tenkrát mě odhodila. Já tomu dost věřím.

00:25:06 -Že to opravdu pronesla?
-Hm.

00:25:09 Jsem byl nemanželské dítě, tak to je fakt.

00:25:16 Našel jste alespoň tu sestru Janku. Co to pro vás znamená?

00:25:21 Co pro vás ona znamená?

00:25:24 Konečně mám někoho, na koho se můžu občas obrátit.

00:25:28 Když mám třeba problém. Můžu se jí zeptat, co a jak.

00:25:33 Takže též něčím poradí, pomůže.

00:25:38 Co vaše rodina? Teďka tady s Boženkou jste.

00:25:41 Jste stále spolu. To je hrozně příjemný vidět.

00:25:45 Kristýnka je taky s váma, to vypadá.

00:25:49 Jak vy se máte?

00:25:56 -No?
-Dobře.

00:26:00 Rudolfe, jak se daří vám?

00:26:06 Jak zpráskanému psovi.

00:26:08 -Jako zpráskanému psovi?
-Jo.

00:26:11 -Jak tomu mám rozumět?
-Někdy dobře, někdy špatně.

00:26:15 Ale dost teď poslední dobou špatně.

00:26:19 -Jak to?
-Nemůžu dělat reklamu, že?

00:26:24 My si to pak vystřihneme. Povídejte.

00:26:28 -Ohledně mojí formy, no.
-Ohledně vaší firmy?

00:26:31 -Máte firmu? Založil jste si firmu?
-Hm.

00:26:35 -A šlape to?
-No, z jedné stránky by to šlo,

00:26:39 ale ta druhá stránka, to mi dělá hodně.

00:26:44 -Hodně čeho? Starostí?
-Ne. Dluhů.

00:26:48 -No povídejte.
-Jak to mám říct,

00:26:52 aby to nebyla reklama?
-Tak si udělejte reklamu.

00:26:55 Normálně tak, jak to víš. Prostě to vyplivni.

00:26:59 Servis mi dělá dluh. Půjčovna ne. Asi tak.

00:27:02 Vy jste si založil autopůjčovnu a autoservis?

00:27:07 -A jedno vydělává a jedno nevydělává? -Ano.

00:27:10 -Co vydělává?
-Autopůjčovna.

00:27:14 -A servis?
-Tam je dluh.

00:27:17 -A je to nějak vyrovnaný?
-Ne.

00:27:22 Když to člověk zaplatí, tak nemám pomalu jak živit rodinu, že?

00:27:27 Když všechno člověk zaplatí.

00:27:32 Co s tím chcete dělat?

00:27:34 Uvažuju, že ten servis asi pustím k vodě.

00:27:42 Kristýnka ti chce též pomoct brigádně na prázdniny.

00:27:48 -Chce pracovat.
-U vás, že by něco...

00:27:51 Ne, ne! Někde, já nevím... Chmel nebo něco takového.

00:27:56 Jako že by pracovala brigádně a pak vám pomohla splatit ten dluh?

00:27:59 No. Jenže to by potřebovala víc než půl milionu.

00:28:04 -Kolik?
-Půl milionu.

00:28:07 Jak byste dokázal zhodnotit v tuhle chvíli vaši životní situaci,

00:28:11 vaše lidi, vaši firmu a tak dále? Co pro vás má větší cenu?

00:28:17 -Rodina.
-Rodina?

00:28:22 To radši budu, jak se říká, žít na ulici,

00:28:25 než přijít o rodinu.

00:28:28 A k té rodině vám stačí opravdu Kristýnka, Boženka.

00:28:33 A teď ještě k tomu přibyla ta moje sestra.

00:28:37 -S celou její rodinou?
-Hm.

00:28:40 Já vám děkuju.

00:28:42 Milí diváci, i když se Rudolfovi nesplnila všechna přání,

00:28:46 tak ti nejbližší zůstali a my mu přejeme hodně štěstí.

00:28:58 Paní Hana hledala v Poště pro tebe své bratry,

00:29:01 ale její přání se vyplnilo tak napůl. Podívejte se!

00:29:17 -Dobrý večer.
-Dobrý večer, Hanko.

00:29:19 Vítám vás. Prosím.

00:29:24 Já jsem prozradila už v úvodu, že byste byla ráda,

00:29:27 kdybyste dnes tady našla někoho blízkého.

00:29:30 -Kdo by to konkrétně měl být?
-Měli by to být bráchové.

00:29:33 -Nebo aspoň brácha.
-Vaši bráchové?

00:29:36 Vy jste je neviděla nikdy, nebo dlouhou dobu?

00:29:39 Ne. Nikdy. Nikdy.

00:29:41 Jak je to možné? Jaké bylo vaše dětství?

00:29:44 Já jsem se narodila a matka mě nechala v kojeneckém ústavu.

00:29:48 -Hned po narození?
-Hned po narození.

00:29:51 Takže z kojeneckého ústavu si mě vzali adoptivní rodiče.

00:29:54 Adoptovali mě moji rodiče.

00:29:57 Věděla jste to od svého dětství, že jste s adoptivními rodiči?

00:30:00 Ne. Já jsem se to dozvěděla až v 11 letech.

00:30:03 Aha. A jak jste se to dozvěděla? Přímo od nich, nebo jak to bývá...

00:30:06 -Jak to bývá.
-Jak teda?

00:30:09 Ve škole od spolužáků.

00:30:11 Že se mi jako posmívali, že nemám svoje rodiče a takhle.

00:30:15 To je zvláštní, jak děti dovedou být kruté.

00:30:18 Že se posmívají spolužákovi.

00:30:20 Tak jsem přišla domů a pak mi to rodiče vysvětlili,

00:30:23 jak to bylo.

00:30:25 Kdy jste se dozvěděla o tom, že byste měla mít bratry?

00:30:30 O tom mně říkala maminka, když mně bylo těch 11 roků,

00:30:36 jak mi to vysvětlovala, jak to je.

00:30:39 Tak vám řekla zároveň, že jste měla ještě starší bratry?

00:30:42 Ano.

00:30:43 Řekla vám kde oni jsou, jestli byli v ústavu nebo...

00:30:47 Říkala mi, že se o ně měl starat tatínek.

00:30:49 -Aha. -A že by měli být v Praze. Jako bydlet v Praze.

00:30:54 Tehdy v té době, kdy jste byla malá, nebo teď?

00:30:57 -Teď.
-Teď by měli být v Praze? Aha.

00:31:00 -Jinak nic o nich nevíte?
-Nevím vůbec nic.

00:31:03 -A kolik byste měla mít bratrů?
-Dva.

00:31:05 -Víte jména?
-Nevím.

00:31:09 Vaši bratři by měli být o kolik starší než vy?

00:31:12 To já nevím. Já nevím nic.

00:31:15 Já jenom vím, že jsem měla starší bratři. Jinak nevím.

00:31:19 Zkoušela jste je sama hledat, nebo jste se rovnou obrátila na nás?

00:31:23 -Rovnou jsem se obrátila na vás.
-Vážně?

00:31:26 Říkala jste, nebudu to řešit sama? Někdo vás v tom třeba podpořil,

00:31:29 nebo sama jste si to vymyslela?
-Sama. Sama.

00:31:36 Přemýšlela jste o tom, představovala jste si třeba bratry,

00:31:39 jak můžou vypadat, jestli jste si podobní jako sourozenci,

00:31:42 pokud jste měli oba stejné rodiče?
-Třeba jo.

00:31:48 Vy už se to dozvíte, jací jsou vaši bratři.

00:31:50 Dozvíte se, jestli je našel pošťák Ondra.

00:31:53 Tak se na to podíváme. Prosím!

00:32:04 Ahoj, Esterko! Paní Hanka by ráda poznala své dva bratry,

00:32:07 o kterých neví téměř vůbec nic. Prvního z nich -

00:32:10 pana Jiřího - už jsem našel a právě teď mu jdu předat tvé pozvání.

00:32:13 Ale o druhém bratru - panu Milošovi
- nevím ani já vůbec nic,

00:32:17 takže doufám, že mi pan Jiří s hledáním trošku pomůže.

00:32:20 Zatím pa!

00:32:22 -Dobrý den!
-Ahoj! -Nazdar!

00:32:26 Zdravím vás! Mám prosbičku. Hledám Jiřího Pazderu.

00:32:29 -To je on. -Ano.
-Vy jste Jirka?

00:32:32 Jirko, dobrý den. Já vás zdravím. Já jsem pošťák Ondra.

00:32:34 -Já si k vám na chvilinku sednu.
-No. My hrajeme.

00:32:37 -Co hrajete?
-Žolíky.

00:32:39 Jmenovala se vaše maminka Vlasta Pazderová?

00:32:42 -Hm.
-Jirko, tady máte tu pozvánku.

00:32:47 Představte si, že tam nikdo nehledá jenom vás,

00:32:50 ale vy byste měl mít bratra.

00:32:54 -Máte ještě bráchu?
-Mám.

00:32:57 -Miloše?
-No. Bydlí ve Světlý nad Sázavou.

00:33:01 Ve Světlý nad Sázavou?

00:33:03 Představte si, že někdo hledá vás i vašeho bráchu.

00:33:06 A kdo, myslíte, že vás může hledat, Jirko?

00:33:10 -Sestřenice.
-Sestřenice myslíte?

00:33:13 No. Protože matka měla ještě jednu holku, ale tu adoptovala.

00:33:17 -Potom nevím, kdo ještě.
-Maminka měla ještě jednu holku,

00:33:20 kterou adoptovala?
-No, no.

00:33:22 To znamená, že by tam mohla být i sestra vaše?

00:33:24 -No. Ta nejmladší právě.
-Jasný.

00:33:27 Teď by jí mohlo být tak čtyřicet, řekněme.

00:33:31 -Víte, jak se jmenovala?
-Nevím, nevím.

00:33:33 Jasný. A Jirko, myslíte si, když vás odvezeme do České televize,

00:33:37 že byste s Milošem dohromady přišli k nám do toho studia?

00:33:42 -Jeď!
-Uvidíme tě v televizi.

00:33:45 -Jirko, jeď! -No, pojedu asi.
-To ti doporučuju.

00:33:48 -Tak dobře. Tak pojedete teda?
-No.

00:33:51 Super! Děkuju mnohokrát vám všem, Esterko, tobě taky.

00:33:54 Jirka prý pojede.

00:33:57 Ve středu.

00:33:58 Abychom tě uviděli opravdu na vlastní oči.

00:34:02 Esterko, samozřejmě jsem pátral dál i po panu Milošovi

00:34:06 a nemám pro vás dobrou zprávu. Podařilo se mi zjistit,

00:34:09 že pan Miloš v roce 2003 zemřel. To je ode mne vše.

00:34:31 To mi je opravdu moc líto.

00:34:37 Tak já se půjdu zeptat, jestli je Jiří tady.

00:34:47 Milý Ondro, moc mě mrzí, že jsi poslem špatných zpráv.

00:34:53 Byla bych moc ráda, kdybys teď byl i poslem dobrých zpráv.

00:34:56 Kdybychom se dozvěděli, že Jiří je tady.

00:34:59 Esterko, můžu ti slíbit, že tím poslem dobrých zpráv

00:35:01 tentokrát budu. Pan Jiří je tady. Akorát mu pomůžu se usadit.

00:35:06 Děkuju.

00:35:16 Nesmíte mi spadnout.

00:35:19 Neboj.

00:35:21 -Dobrý večer, pane Jiří!
-Dobrý večer.

00:35:23 -Jedna brzda, druhá brzda a je to.
-No, dobrý.

00:35:27 Mám velkou radost, že jste tady.

00:35:30 Moc vám děkuju. Taky máte radost?

00:35:32 -No. Taky.
-Jste nervózní trošku?

00:35:35 Trošku jo, protože nevím, kdo tam je na druhé straně.

00:35:41 Určitě jste o tom přemýšlel.

00:35:43 Já se ještě zeptám. Kde vás vlastně zastihl pošťák Ondra?

00:35:47 Tam jste měl nějaké přátele. Kde jste to byl?

00:35:50 -V domu důchodců.
-Žijete v domově důchodců?

00:35:52 -Hm.
-Jaké to tam je?

00:35:56 -Není to tam špatný.
-Není to špatný? -Není.

00:35:58 -Není vám smutno?-Ani ne. Když hraju žolíky, tak není.

00:36:02 Když hrajete žolíky? A hrajete často žolíky?

00:36:04 Každej den tři hodiny. Nebo chodím na ryby.

00:36:10 -Na ryby chodíte?
-No. Na Labe.

00:36:14 Tak to máte pestrý program, já si myslím.

00:36:17 Už od osmdesátýho roku chodím na ryby.

00:36:22 To už je třicet let.

00:36:25 -A máte, pane Jiří, rodinu?
-Nemám, nemám, nemám.

00:36:29 Akorát bráchu, ale ten nevím, jestli žije.

00:36:33 Já bohužel mám pro vás špatnou zprávu,

00:36:36 protože jsme se tady dozvěděli... Jak po něm pátral pošťák Ondra,

00:36:39 tak zjistil, váš bratr je po smrti, že zemřel,

00:36:43 pokud si dobře pamatuju, v roce 2006, před čtyřmi lety.

00:36:48 No. Vidíte. To nevím.

00:36:51 Vy jste, pane Jiří, v reportáži mluvil ještě o sestře.

00:36:54 -Ta nevyrůstala s vámi?
-Ne.

00:36:57 -A kde byla?
-Pokud vím, tak byla v Podsedicích.

00:37:02 A potom se přestěhovala někam ke Kutný Hoře nebo někam tam.

00:37:06 Já ji vůbec neznám. Ani jsem ji neviděl.

00:37:08 Vy jste říkal v reportáži, že vaše matka ji dala k adopci.

00:37:12 -No. Nějak tak to bylo.
-A proč?

00:37:14 -Já nevím.
-Vy jste se neptal na to maminky?

00:37:18 Ne.

00:37:21 Tý může být tak padesát. Tak kolem padesáti.

00:37:28 Když mně bude šedesát, tak jí může být tak kolem padesáti.

00:37:32 Vy jste vnímali to, že vaše maminka čeká další dítě a že není s vámi?

00:37:38 To taky, ale nějak jsme to nekombinovali, no. Nevím.

00:37:49 Koho byste si přál mít za tou stěnou?

00:37:51 -Kdo, byste si přál, aby tam byl?
-Jedině ta moje sestra.

00:37:55 Ta sestra? Tak vy už se dozvíte, pane Jiří, kdo je za tou stěnou.

00:37:59 Díváte se někdy na Poštu? Víte, jak to tady chodí?

00:38:02 -Ani ne.
-Ani ne?

00:38:04 -Teď jsem koukal na poslední díl.
-Tak jste to nastudoval trošku?

00:38:10 Jak tam byl ten pošťák, tak ve středu jsem koukal hned.

00:38:14 -Abyste věděl, co vás tady čeká?
-No právě.

00:38:16 -Takže už to teď znáte?
-No, trošku.

00:38:18 Tak víte, že tady v té obrazovce uvidíte toho, kdo si vás pozval.

00:38:22 Tak prosím.

00:38:39 Ahoj, brácho! To jsem já, Hana.

00:38:45 No, neznám ale.

00:38:49 Neznám, neznám.

00:38:52 Hanka věděla pouze to, že má dva starší bratry, pane Jiří.

00:38:56 Dnes se dozvěděla bohužel, že váš bratr Miloš je po smrti.

00:38:59 Stejně jako vy jste se do teprve dnes dozvěděl.

00:39:06 Máte radost, že je tam na druhé straně vaše sestra?

00:39:10 Já nevím, co mám dělat.

00:39:18 Máte možnost poznat svou sestru. Dozvědět se, jak žila.

00:39:28 Jste tím zaskočený?

00:39:31 -Co?
-Jste tím zaskočený?

00:39:33 -Pane Jiří, mám dát stěnu pryč?
-Dejte to pryč. To je jedno.

00:39:39 Tak já prosím, odstraňme stěnu.

00:39:47 -Ahoj.
-Ahoj.

00:39:54 -Jiří, máte moc sympatickou sestru.
-No.

00:39:56 Co říkáte?

00:39:59 Já teď mám pro vás jedno takové překvapení,

00:40:01 protože pošťák Ondra když hledal vaše bratry,

00:40:03 tak dal výzvu a na tu výzvu se nám přihlásil jeden člověk,

00:40:07 který je taky váš příbuzný a myslím, že by vám mohl vysvětlit

00:40:10 různé věci, jak byly. Já poprosím, aby přišla sem k nám paní Olga.

00:40:19 -Dobrý večer, Olgo.
-Dobrý večer.

00:40:21 Dobrý večer.

00:40:24 Ahoj.

00:40:25 Já si myslím, že bychom se mohli ještě na chviličku posadit,

00:40:29 protože já sama jsem zvědavá. Olgo, v jakém vy jste

00:40:33 příbuzenském vztahu k Jiřímu?
-Já jsem sestřenice obou teda.

00:40:38 -A Hanku jste někdy viděla?
-Ne.

00:40:41 Já taky ne, ale já to vím od rybářů.

00:40:44 Ale jmenovala se Jiřinka, když se narodila.

00:40:48 Víte ty okolnosti, proč se Hanka ocitla v dětském domově

00:40:52 nebo v kojeneckém ústavu?

00:40:54 Teta byla sama s dvěma klukama, tady Jirkou a Milošem.

00:41:00 Manžela žádnýho neměla.

00:41:03 Jirka má jinýho tátu, Miloš měl jinýho tátu.

00:41:06 A myslím si, že tady Hanka taky měla jinýho tátu.

00:41:11 Teta byla na to sama, takže nemohla se starat o ni.

00:41:19 A byla vlastně přinucena paní, u který bydlela,

00:41:24 že ji má dát pryč. Že nemůže si ji nechat u sebe.

00:41:29 My už jsme ji hledali. My už jsme ji chtěli nechat hledat taky.

00:41:32 Sami jsme pátrali po tom, kde by mohla být,

00:41:36 ale nějak se nám to nepodařilo. Jsem ráda, že to vyšlo takhle.

00:41:40 -Máte nějaké fotografie Hančiny maminky? -Mám.

00:41:45 -Nechala jsem i zvětšit z takový malý fotky. -Tak to je dobře.

00:41:48 Nechala jsem zvětšit maminku, aby jí měla jako u sebe.

00:41:51 Že si může vzít tu fotku.

00:41:54 Tak já doufám, že se nevidíte takhle naposledy.

00:41:56 Jiří, mohli byste přibrat na žolíky i Hanku a Olgu, ne?

00:42:02 Já vás tady teď nechám ještě chvilku spolu, protože věřím,

00:42:05 že těch otázek přijde spoustu, že si určitě máte co říct.

00:42:08 Já se jdu zatím rozloučit.

00:42:18 Tak já už jsem u Hanky a sám jsem trošičku zvědavý,

00:42:21 co mě tady vlastně dneska čeká. Dobrý den!

00:42:24 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:42:26 Vás dvě znám. Hanka a Olga. Ale neznám vás.

00:42:30 No, já jsem prakticky manžel Olgy.

00:42:35 -A jméno? -Mirek.
-Mirku, dobrý den. -Dobrý den.

00:42:40 Hani, začnu asi s vámi.

00:42:43 Pamatujete si ještě, co vám proběhlo hlavou,

00:42:46 když jste viděla tu reportáž a tam jste se dozvěděla,

00:42:49 že jeden z bratrů už nežije?

00:42:52 Ano.

00:42:55 Za tím prvním bratrem jsem byla se podívat v Litoměřicích

00:42:59 v tom domově, jak je, ale je to s ním velice špatný.

00:43:03 -Nemůže chodit, nic.
-To mluvíme o tom Jirkovi?

00:43:06 Ano. Já mu sem tam zavolám. Když mu zavolám, někdy mě pozná.

00:43:10 Ví, kdo jsem. Povídá: Jo, to jsi ty, ségra?

00:43:13 A někdy mu zavolám, že ani mě nepozná.

00:43:15 -Řekne, že vůbec neví, s kým mluví.
-Co mu je?

00:43:19 On má asi zřejmě i tu roztroušenou sklerózu.

00:43:23 Řekl vám nějaké informace, nebo ví o tom...

00:43:26 Vlastně on se dozvěděl taky v tom studiu, že brácha Miloš,

00:43:30 jestli se nepletu, tak že ten je taky po smrti.

00:43:33 -To se dozvěděl taky v tom studiu.
-Ano.

00:43:35 Moc na to nereagoval. Nereagoval ani nějak extra zvlášť na vás.

00:43:40 Když jste za ním byla, řekli jste si něco?

00:43:44 No, přišly jsme tam, byla jsem tam s Olgou a s Mírou se podívat,

00:43:48 tak on jako ahoj, pojďte dál a takhle,

00:43:51 ale prostě ta jeho nemoc už...

00:43:54 To je všechno, co jako řekne už.

00:43:59 Olgo, vy jste se dozvěděla kdy, že jeden z těch bratrů,

00:44:03 to znamená Miloš, už je po smrti?

00:44:05 -Až v tom studiu.
-Taky v tom studiu?

00:44:07 Až v tom studiu. To mě docela překvapilo,

00:44:10 protože toho jsem chtěla hlavně vidět.

00:44:13 Oli, dokázala jste nějak vysvětlit Hance tu anabázi celou?

00:44:19 Jak to bylo, když Hanka byla malá, jak se to vlastně stalo,

00:44:22 že se ocitla v dětském domově a tak dále?

00:44:26 Víte co? Já jsem v té době byla čtrnáctiletá holka,

00:44:32 takže já jsem to tak nějak nevnímala pořádně ještě,

00:44:36 co se vlastně stalo.

00:44:38 Ale vím, že teta měla mít holčičku a že ji musela dát k adopci.

00:44:44 Ale tak nějak jako dítě to neberete, že jo?

00:44:49 A pak, když jsem byla vlastně už vdaná,

00:44:55 tak jsem tak nějak vždycky říkala s mojí maminkou,

00:44:59 ale i s manželem... Říkám:

00:45:02 Já bych chtěla vidět, jak se ta Jiřinka má,

00:45:05 protože se narodila jako Jiřinka. Dostala jméno po narození Jiřinka.

00:45:09 Ještě jsme jí dávali i rodnej list, viď,

00:45:13 kde to jméno Jiřinka je.

00:45:16 No a pátrali jsme, pátrali, ale nějak se nám to nedařilo.

00:45:27 Dlouhé roky, viď?

00:45:29 Jestli do toho můžu? Opravdu můžu říct,

00:45:32 že nějakých 40 let v podstatě jsme tě hledali.

00:45:36 Hanku, teda Jiřinku.

00:45:39 No a jak jsem říkal, nevedlo se nám to.

00:45:42 Vždycky nám to zkracovalo někde na tom úřadě,

00:45:46 kde zjistili, že je adoptovaná. Tím byl konec pro nás.

00:45:50 Chtěla jsem říct, že potom, jestli můžu povídat dál,

00:45:53 tak z toho natáčení jsme si šli sednout do restaurace

00:45:58 tam u vás a tam jsme si to všechno vypovídali.

00:46:02 Řekla jsem jim o mamince, jaká byla.

00:46:07 To byla strašně hodná ženská.

00:46:10 Prostě se to stalo, že se nemohla o ni starat, viď?

00:46:14 -Hm.
-Tak ji musela dát k adopci.

00:46:17 Jestli já můžu ještě do toho trochu vstoupit.

00:46:19 Když Hanka si sedla tenkrát u toho stolu,

00:46:22 tam jsme pobyli asi 4 hodiny, že jo,

00:46:25 tak během 5 minut měla tak asi třikrát větší hlavu.

00:46:30 Shodou náhod nebo takových těch jsme našli ještě jednu sestřenici.

00:46:37 Ne našli, my už jsme o ní věděli.

00:46:39 -My už jsme o ní věděli, ale...
-Akorát Hanka ne.

00:46:42 Hanka nevěděla teda, takže jsme tam byli u nich.

00:46:45 -Hned z natáčení jsme jeli.
-Hned z natáčení sem na Mělník.

00:46:49 Je to tady kousek. Ta Miluška.

00:46:52 Takže tam jsme taky pobyli.

00:46:56 A pak při návštěvě jsme zajeli ještě k další sestřenici

00:47:01 a k jejímu manželovi. Jenomže ten nemohl přijet,

00:47:04 protože je těžce nemocnej.

00:47:07 A to je dokonce pravděpodobně její přímej bratr.

00:47:13 Takže sestřenice má bratra.

00:47:17 Pojďme si to zrekapitulovat.

00:47:21 Hanka a Jirka po setkání ve studiu, Olga k tomu,

00:47:26 potom jste teda jeli za Miluškou...
-Do Nebužel tady.

00:47:31 -To je sestřenice?
-Sestřenice.

00:47:33 Pak jste jeli za bratránkem, ze kterého se vyklubal brácha?

00:47:36 -Za sestřenicí.
-Za sestřenicí?

00:47:39 -A její manžel.
-Její manžel....

00:47:42 -Je bratr.
-Je váš bratr?

00:47:45 Panečku, to je krása.

00:47:47 A potom jste teda našli další dva bratrance?

00:47:52 -Hm. -Se kterými vy jste dělal 10 let v práci

00:47:55 a vůbec jste netušil, že k vaší rodině patří? -Ne.

00:47:58 A dvě tety ještě teda.

00:48:02 Jasně. Proč ne? A tři strejdy, ne?

00:48:05 To není všechno. Tam jich je ještě hromadu.

00:48:07 Táta pocházel z 9 dětí, takže tam máme furt co hledat ještě.

00:48:13 Pane jo!

00:48:15 Když se vám takhle ten život zamotal, jste ráda,

00:48:18 že jste byla u nás?
-Jsem ráda. Moc ráda.

00:48:21 -Jo?
-Hm.

00:48:23 -Našla jste to, co jste hledala?
-Ano. Našla.

00:48:27 Našla jsem svoji vlastní krev, kterou jsem nikdy nepoznala.

00:48:33 -Navštěvujeme se, viď?
-Navštěvujeme se.

00:48:35 -Píšeme si.
-Píšeme si, voláme si.

00:48:39 -Máme se rádi, viď?
-Jo.

00:48:42 Dalo by se říct, že jste spíš jako sestry než sestřenice?

00:48:45 -To jo.
-Asi tak nějak, viď?

00:48:48 -To jo.
-Myslím, že jo.

00:48:50 Teď mi ještě řekněte, co do budoucna.

00:48:52 Koho máte v plánu ještě najít. Chybí vám vůbec ještě někdo?

00:48:55 Ježišmarjá.

00:48:58 To jsou lidi od Slovenska až pomalu po Karlovy Vary.

00:49:02 Tam je toho hodně. Doufám, že než zaklepeme,

00:49:08 jak se říká, tak snad ještě něco zjistíme.

00:49:11 Máme to docela rozjetý ještě tak nějak.

00:49:14 Ještě by měl v Litoměřicích bydlet náš bratranec.

00:49:19 Bohužel strejda už je taky po smrti.

00:49:23 Ale o tom nevíme, jestli v těch Litoměřicích bydlí, nebo nebydlí.

00:49:28 Zkusíme to zjistit, jestli náhodou tam je.

00:49:31 Mělník. Tam jsou minimálně 3 bratranci ještě.

00:49:36 Ale nevíme zatím, kde bydlí.

00:49:39 Víte co? Zkuste si to dát nějak teď v hlavě dohromady

00:49:43 a já vám dám 30 vteřin na to, abyste to mohli říct.

00:49:48 Třeba to uvidí a třeba by se nám mohli přihlásit.

00:49:51 -Co vy na to?
-No, třeba jo.

00:49:54 -Už jede?
-Jasně. To už všechno jede.

00:49:57 Já teda můžu za Hanku říct, jestli ji uvidí.

00:50:01 Jedná se o rodinu Pazderů, kteří jsou opravdu od Břeclavi

00:50:07 až bůhvíkam. Mělník. Co tam ještě je? Litoměřice.

00:50:14 Co tak víme.

00:50:17 Ta rodina pocházela tady někde od Mělníka.

00:50:20 -Jak se to jmenovalo?
-Vyškov.

00:50:22 -Vyškov?
-Myslím, že jo.

00:50:25 Nebo tady někde odsud pocházejí.

00:50:29 A jestli mají zájem, můžou se napojit

00:50:34 přes televizi, nebo nevím, jakým způsobem. Asi k vám, že?

00:50:38 -Určitě k nám.
-Bylo by to hezký,

00:50:40 protože rodina je rodina.

00:50:44 Já vám děkuju za to, že jste mě k sobě pozvali.

00:50:47 Rodina Pazderových, pokud se na nás kouká,

00:50:49 ozvěte se nám taky. A u dalších Návratů na shledanou!

00:51:30 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2012