Zápisky z deníku pohlavára Třetí říše, který na počátku nacismus nadšeně plánoval, později demagogicky obhajoval, a když přišlo zúčtování, vzal sebou ze světa i své vlastní děti… Německý dokument

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Druhá část německého dokumentu o doktoru Josephu Goebbelsovi zachycuje na základě zápisků v jeho denících, archivních materiálů a jeho projevů vrcholné životní období tohoto hlavního ideologa nacismu. V letech 1933–45 jako ministr osvěty a propagandy zcela ovládl rozhlas, tisk, film a veškerou německou oficiální kulturu. Když se od roku 1943 začala zhoršovat situace Německa na frontách i v týlu, byl jmenován říšským komisařem pro totální mobilizaci se zvláštními pravomocemi a zahájil propagandu tzv. totální války. V roce 1945, několik hodin před dobytím říšského kancléřství usmrtil své děti a spolu s manželkou spáchal sebevraždu. Jeho poslední projev k národu byl dovršením jeho celoživotních lží a demagogie.

Kapitoly z deníku Josepha Goebbelse

3. prosince 1937

„Pozdě odpoledne na skok ve Schwanenwerderu. Magdě bylo trochu špatně. Byla milá a trpělivá. Děti byly tak sladké. Všechny je nesmírně miluji. Povídali jsme si, hráli si a dováděli. Byla to velká zábava. Večer jsem zhlédl některé filmy v Berlíně. Panenství, český film s Lídou Baarovou. Skvělé herecké výkony, báječná režie, ale exteriéry byly poněkud špinavé a umouněné. Typicky české – vůbec to na mě nepůsobí. Ale nelze popřít, jak profesionálně bylo vše uděláno!“

25. července 1938

„Bayreuth. Vila Wahnfried. Magda byla velmi šťastná. Je jí lépe a jsme oba rádi, že jsme zase spolu. Vůdce už přijel. Byl v dobré náladě, velmi přátelský. Festival. Tristan. Všichni jsme se ukázali ve velkém průvodu. První dějství úžasné, druhé poněkud rozpačité a kýčovité, závěrečné dějství také nepříliš dobré. Ale ta hudba, ta akustika! Jedinečné! Dole jsou tisíce sudetských Němců, vyvolávají vůdce. Je to opravdu strhující. Vůdce mi řekl, že bude brzy řešit tuto otázku. A co slíbí, udělá. Ta velká příležitost jednoho dne přijde.“

18. srpna 1938

„Těžký den. Večer dlouhý otevřený rozhovor s Magdou, pro mě nanejvýš ponižující. Nikdy jí neodpustím. Je ke mně tak krutá a tvrdá. Potřebuji silný lék, abych usnul, a tři dny jsem nic nejedl. V práci stejná, nikdy nekončící rutina. Už to snad déle nevydržím. Nemám nikoho, kdo by mi pomohl. Stejně nikoho nechci. Je důležité cítit v životě bolest a nikdy neutíkat před problémy. Je to nejbolestnější okamžik v mém životě.“

10. listopadu 1938

„Velké demonstrace proti Židům v Kasselu a Dessau, byly zapalovány synagogy a demolovány obchody. Odpoledne přišla zpráva, že nějaký Žid zabil německého diplomata vom Ratha. Ale já se teď cítím lépe. Šel jsem na stranickou recepci ve staré městské radnici. Zmínil jsem se vůdci o té židovské záležitosti. Řekl: ‚Ať demonstrace pokračují, a odvolejte policii. Židé musí zakusit zuřivost lidu z první ruky. Je to jen správné a patřičné.‘ Předal jsem nezbytné instrukce policii. Všichni spěchali splnit rozkazy. Teď je čas, aby lidé začali jednat.“

23. srpna 1939

„Včera. Oznámení o paktu o neútočení s Moskvou se stalo světovou senzací. Rovnováha moci v Evropě byla posunuta. Londýn a Paříž jsou ohromené. Poláci jsou plni hrané odvahy, ale vypadají směšně. Byl to od vůdce geniální tah. Uvidíme, jak bude svět reagovat. Vojenské transporty jsou v pohybu. Pracuji bez přestávky do pozdního odpoledne. Měl bych nadiktovat svůj projev na stranickou konferenci. Ale je to nemožný úkol. Nemám tušení, na koho mám útočit a na koho ne. Vůdce chce se mnou mluvit. Souhlasím, že ho navštívím ve středu.“

1. září 1939

„Včera. V poledne vůdce vydává rozkaz zaútočit v pět ráno. Zdá se, že kostky jsou vrženy. Göring zůstává skeptický. Vůdce nevěří, že Angličané budou intervenovat. Vzrušení dosáhlo nejvyššího bodu. Doma – pracuji. Dokončuji prohlášení k lidu a straně. Pracují na propagačních plakátech pro Polsko. Jsme připraveni.“

18. dubna 1940

„Vůdce chválil Luftwaffe. Revolučně změnila válku. Z dlouhodobého hlediska nebudou námořní síly pro letectvo žádným soupeřem. Máme v tom výhodu a musíme ji zachovávat. Otázka: Kdy uděláme další krok? To záleží na počasí, které je stále mizerné. Musíme napadnout Anglii, a jakmile začneme, musíme tu práci dokončit. Nemůžeme si dovolit další odklady. Proto musíme být trpěliví.“

5. července 1940

„Jak dlouho ještě potrvá, než se to opravdu rozběhne? Už skoro neudržím na uzdě náš tisk. A lidi také. Žízní po válce proti Anglii.“

18. října 1940

„Odletěl jsem z Tempelhofu brzy ráno. U Paříže asi v jednu odpoledne. Zúčastnil jsem se instruktáže. Vše je velmi disciplinované. Vypadá to tu dobře organizované. Dlouho jsem hovořil s Göringem. Jeho lidé jsou báječní.“

19. října 1940

„Odcestoval jsem do Paříže s Göringem. Jaké nádherné místo, ten klid, zase se vrátila atmosféra velkoměsta. Spousta vojáků. Procházel jsem se po ulicích. Potom jsem koupil pár věcí v obchodech. Večer jsme šli do Casina de Paris. Varieté. Ne tak dobré jako v Berlíně, ale mnoho krásných žen a spousta nahoty. Nikdy by nás ani nenapadlo uvést to na berlínském jevišti. Jedli jsme u Maxima. Je hezké být s Göringem, který je ke mně velmi laskavý. Má fantastický životní styl. Válka se zdá být velmi daleko. Göring je opravdu příjemný muž. Šel jsem spát pozdě, k smrti unavený.“

20. října 1940

„Let do Trouville. V dálce anglické pobřeží. Nádherné počasí. Nad hlavou burácejí stíhačky. Göring má všechno pod kontrolou.“

23. října 1940

„Churchill vydal výzvu lidem Francie. Drzou, urážlivou a plnou pokrytectví. Odporné, tlusté zvíře. Načrtl jsem projev s ostrou, zničující odpovědí. Jestliže jim neodpovíme, Angličané budou dál čerpat sílu ze svých iluzí.“

30. října 1940

„43 let. Trochu reflexe a meditace, což v takovýto den pomáhá. Jako první mi blahopřály k narozeninám děti. Stály tam jako píšťaly varhan, recitovaly a daly mi dárky a květiny. Jak nádherné sladké! Dívali jsme se na film s dětmi, se slzami radosti a smutku. Vše bylo tak hezké.“

7. listopadu 1940

„Déšť a mlha. Skličující počasí v Praze. Viděl jsem památky. Katedrálu sv. Víta se všemi poklady a nádherné staré domy, ulice a náměstí. Miluji toto město. Má německou atmosféru a musíme ho znovu udělat německým. Přijetí na městské radnici, v opravdu krásné místnosti. Dlouhé projevy. Také jsem připojil pár vlídných slov. Naši lidé tady dráždí Čechy a otevírají staré rány. To není dobrá propaganda. Pokusím se napravit škody.“

2. dubna 1941

„Večer premiéra filmu Ohm Krüger pro skupinu hostů u mne doma. Fantastické vzrušení. Ten film je velký úspěch. Všichni byli nadšeni. Emil Jannings překonal sám sebe. O takovém protianglickém filmu můžete jen snít.“

6. dubna 1941

„Mínění o Ohmu Krügerovi je velmi vysoké. Kritiky byly skvělé. S výjimkou několika upjatých byrokratů z ministerstva zahraničí. Všichni ostatní jsou nadšeni.“

13. května 1941

„Večer přišla strašná zpráva. Navzdory vůdcovu zákazu Hess odletěl letadlem a je od soboty nezvěstný. Musíme předpokládat, že je mrtev. V komuniké chce vůdce uvést jako důvod odletu bludné představy a iluzorní naděje v uzavření mírové dohody. Téměř nesnesitelný úder. V této chvíli není možné odhadnout důsledky. Vůdce je zcela zdrcen. Jaká podívaná pro svět: z vůdcova zástupce psychická troska. Je to hrozné a nemyslitelné. Zatneme zuby a budeme pokračovat.“

22. června 1941

„Včera. Řekl jsem to svým spolupracovníkům. Všude neuvěřitelné překvapení. Většina už uhodla pravdu. Začali pracovat, okamžitě, horečně. Byl mobilizován rozhlas, tisk a týdeníky. Všechno běželo jako hodinky. 3:30 ráno. Hřmí těžké dělostřelectvo. Bůh žehnej našim zbraním! Venku na Wilhelmplatz je ticho a prázdno. Berlín spí, říše spí. Velká, nádherná doba, v níž se zrodí nová říše. Možná se zrodí v bolestech, ale už míří ke světlu. Zní nová fanfára. Mocná, burácející a majestátní. Přečetl jsem pro všechny rozhlasové stanice vůdcovo prohlášení k německému lidu. I pro mě to byl slavnostní okamžik. Břemeno uplynulých týdnů a měsíců bylo sňato. Cítím se zcela volný.“

24. června 1941

„Od začátku našeho ruského tažení 1600 stop filmového týdeníku. Jsou vidět některé naše nové zbraně – obrovská monstra, která rozdrtí vše, co jim stojí v cestě. Boží soud dějin dopadne na Sovětský svaz. Tvoří se protiruská fronta v Evropě, téměř sama od sebe. Sami neděláme nic, abychom nevzbudili podezření. Věřím, že válka s Moskvou bude naším největším tahem, psychologicky a možná i vojensky.“

27. června 1941

„Výpovědi ruských válečných zajatců odhalují skutečně strašnou nevědomost. To je produkt bolševického vzdělávacího systému. Ani známka nějakého výcviku nebo disciplíny. Mnozí vojáci se raději zastřelí, než by byli zajati, protože jim vnukli obrovský strach z našich lidí. Naše rozhlasová propaganda se tam nedostane, proto musíme shazovat letáky, abychom jim to vysvětlili.“

20. srpna 1941

„Vůdce mi řekl, že mohu deportovat Židy z Berlína hned poté, co skončí východní tažení. Berlín jich musí být zbaven. Je to pobuřující skandál, že 78 000 Židů, většina z nich parazitů, se může volně pohybovat po hlavním městě německé říše. Kazí nejen vzhled města, ale i atmosféru. To se změní, až budou muset nosit označení, ale jediná cesta, jak tento problém zcela vyřešit, je zbavit se jich.“

1. září 1941

„Benátky opět vypadají jako klenot uprostřed moře. Je to opravdu nejkrásnější město, jaké znám. Bydlím na lodi Cyprus, která kotví nedaleko náměstí sv. Marka a nabízí nádherné panorama města. Na lodi je ticho a klid a nepohlcuje nás ruch a shon bienále. Benátky jsou plné lidí od filmu z celého světa. Oběd v nádherném paláci u Canale Grande. Proto jsou Benátky tak velkolepé a já bych rád přenesl aspoň jeden z těchto vznešených paláců do kamenné divočiny našeho hlavního města. Kdykoli vstoupíte do jednoho z těchto paláců, uvědomíte si, jak nezbytné je Berlín přestavět, aby nabízel návštěvníkům zajímavé památky i po několika stoletích.“

2. září 1941

„Kromě Mussoliniho nemají Italové žádné vůdce. Tvrdí, že jsou mistry improvizace, ale jejich improvizace většinou selhává. Organizace a systematická příprava – to není jejich silná stránka! Večer, jako italský příspěvek k bienále, je promítnut nový římský film Železná koruna. Premiéra je naprostým fiaskem. Film je velkolepou ukázkou kinematografických nepřístojností. Nestojí ani za diskusi. Italové upnuli k této premiéře všechny své naděje, ale i jejich obecenstvo bylo zklamáno. Jsem rád, že pokleslé literátské experimenty tohoto typu už nejsou v německém filmu možné. Neúnavně jsem pracoval na tom, abych odstranil všechny tyto estetizující experimenty.

 

Může být jen k našemu prospěchu, že Italové postrádají v této oblasti jakýkoli talent. Večer skončil monumentální recepcí v Cinecitta, s velkou pompou a obřadností. Ale nač mají galavečery, když filmy jsou nemožné? Záleží na filmech, ne na recepcích. Po této události jsem se procházel městem v měsíčním světle. Benátky mají čarovnou krásu, zvlášť když tu není umělé osvětlení a jejich věže a siluety poskytují vskutku magický pohled. Válka je vzdálená, byť nevyhnutelná nutnost, a toto město dokazuje mnohem přesvědčivěji než jindy, že válka může být jen prostředkem, jak dosáhnout cíle, nikdy samotným cílem.“

7. září 1941

„Zhlédl jsem film o schůzce Roosevelta a Churchilla v Atlantiku. Je mizerně a amatérsky natočen, nezaslouží si žádnou pozornost. Takovému braku říkají Angličané propaganda! Jak jsme v této oblasti lepší než naši nepřátelé! Dělají spoustu hluku, ale je to o ničem.“

16. října 1941

„V minulých dvou letech jsme dosáhli filmových úspěchů, o jakých se nám dřív nesnilo. A to především proto, že se nám daří předkládat moderní témata moderními způsoby. Nová filmová generace je průměrná. Vzbuzují příliš buržoazní dojem. Kdokoli z mužů nebo žen, které jsme vybrali, se stěží proslaví mezinárodně. To se musí změnit. Má-li německý film dobýt svět, musí se pyšnit herci, kteří budou pojmem. Nepolevím, dokud v této oblasti nedosáhneme skutečného pokroku.“

19. listopadu 1941

„Čtu Churchillovu knihu Krev, dřina, slzy a pot. Kompilace jeho projevů za uplynulé dva roky. Vykazuje polemickou inteligenci a je napsána s výjimečnou dovedností. Má výrazný styl, také cynismus jeho argumentů je poněkud překvapivý pro náš způsob myšlení. Nelze popřít, že Churchill je protivník, který vzbuzuje úctu. Vůbec není tak hloupý, jako byl Chamberlain.“

30. listopadu 1941

„Vůdce nikdy nezastával názor, že bychom měli dobývat velká sovětská města. Není v tom praktický užitek a nakonec musíte živit masy žen a dětí. Jeho cílem není okupovat Moskvu a Leningrad. Mají být zničeny a země rozorána. Považuji vůdcovo pohrdání prestiží při vedení války za obdivuhodné. Dokonce ani neuvažuje o dobytí Moskvy a uspořádání vítězné přehlídky. Cílem jeho typu války není sklízet slávu, ale zničit nepřítele. Na tom záleží a my se budeme snažit dosáhnout tohoto cíle všemi silami.“

21. prosince 1941

„Čtu dlouhou zprávu z konce listopadu napsanou důstojníkem na východní frontě. Ta zpráva nutí k zamyšlení. Je tam nedostatek všeho: jídla, benzinu, zbraní, munice, lidí. Nálada mezi vojáky je stále poměrně dobrá. Nicméně mají neurčitý pocit, že je něco v nepořádku. Vůdcův apel bude mít, samozřejmě, osvobozující účinek. Naše přehnaně optimistická propaganda, čímž míním propagandu, která proti mé vůli vypadala, že tažení na východě je už vyhrané, se setkává s nechutí.

 

Říšský zástupce pro tisk doktor Dietrich nemá ponětí, kolik škody napáchal. Jeho projev byl naprostou katastrofou. Ve chvíli, kdy mluvil, vojáci na frontě sváděli nejtěžší boje a čelili největším nesnázím. Je snadné si představit, co si prostý pěšák pomyslí o tomto vlasteneckém žvanění. Jen mě mrzí, že mi lidé za to částečně přičítají odpovědnost, i když jsem s tím nic neměl a bojoval jsem proti tomu.“

15. února 1943

„Pozdě odpoledne jsem začal diktovat svůj projev pro Sportovní palác. Večer jsem ho dokončil a opravil. Myslím, že je velmi působivý. Možná to bude jeden z mých největší úspěchů jako řečníka. Takový projev morálka potřebuje. Je nezbytné povzbudit německý lid. Kéž byste se mohli rozmnožit milionkrát, abyste toho mohli udělat milionkrát víc, než můžete dnes.“

19. února 1943

„Včera. V pět odpoledne začalo dlouho očekávané shromáždění ve Sportovním paláci. Počet přítomných byl ohromující. V 16:30 se musely zavřít brány. Atmosféra připomínala divokou náladu davové hysterie. Lidé z Berlína jsou v současné době nejuvědomělejší politické obecenstvo, jaké v říši máme. Byl přítomen téměř celý kabinet, mnoho oblastních správců a gauleiterů a skoro všichni státní tajemníci. Byl to vskutku reprezentativní vzorek celého německého obyvatelstva. Byl jsem, myslím, ve velmi dobré řečnické formě a přivedl jsem shromáždění do stavu totální, duchovní mobilizace. Shromáždění skončilo v bouřlivém chaosu. Sportovní palác ještě nikdy nezažil takové scény, ani před rokem 1933. Německý národ je připraven obětovat vše pro válku a naše vítězství. Postarám se o to, aby totální válka nezůstala čistou teorií.“

3. března 1943

„Cestou do Berlína jsem se dozvěděl, že se město v noci stalo terčem mohutného náletu. Podle první zprávy jsem nemohl posoudit plný rozsah útoku. Okamžitě jsem jel do města, abych si prohlédl škody. Začal jsem v kostele sv. Hedviky, který byl v hrozném stavu. Kněží od sv. Hedviky mě prosili, abych našel jiný sál pro jejich bohoslužby. Tu žádost jsem splnil. Malé dárky upevňují přátelství!“

7. května 1943

„Diskutoval jsem o novém velkém projektu Kolberg. V tomto filmu ukážeme statečné muže a odhodlání komunity bránit se, i když jejich situace vypadá zoufale. Tento film poslouží jako významná lekce, zejména v oblastech pod útokem. Film je založen na skutečných událostech. Režisér Harlan, který původně film nechtěl dělat, je teď nadšen. Slibuje mi premiéru na Vánoce. Tou dobou to už asi budeme zoufale potřebovat.“

24. listopadu 1943

„Dostal jsem celkový přehled o situaci v Berlíně, která je opravdu vážná. Nedovedu si představit, jak mohli Angličané napáchat tolik škody. Ministerstvo propagandy bylo z větší části ušetřeno. Scéna, která se mi naskytla na Wilhelmsplatz, je skličující. Hned ráno se konala rozšířená konference s oblastními stranickými činiteli a dalšími osobami odpovědnými za Berlín, kde jsme diskutovali, co je třeba udělat. Hodně improvizujeme. Je jasné, že odpověď na bombardování je mimořádně účinná. Berlíňané instinktivně vědí, kdy stojí za to zachránit nějakou čtvrť, a kdy by ji měli opustit.“

25. února 1944

„Vůdce našel pro obyvatele Berlína vřelá slova. Zdůraznil, že se Berlín během náletů v posledních měsících stal skutečným hlavním městem říše. Berlíňané prokázali při bombardování odvahu a zmužilost, o nichž ani neměli tušení.“

7. června 1944

„Včera. V noci začaly přicházet první zprávy o spojenecké invazi na západě. Vůdce byl v mimořádně živé náladě. Invaze se odehrává přesně tam, kde jsme ji očekávali. Pokud všechno absolutně neselže, měli bychom si s ní poradit. Bohužel, nepřítel už poslal do akce některé tankové jednotky, ale my budeme mobilizovat rezervy. Už vyjely dvě nejlepší tankové divize. Vůdce je přesvědčen, že zaženeme nepřátelské jednotky, které se vylodily, a zničíme jejich výsadkové oddíly.“

18. června 1944

„Naše zbraně nejvyšší odplaty si podrobují svět. Angličané dělají vše, co je v jejich moci, aby čelili naší nové tajné zbrani, ale nedaří se jim to. Lidé v Londýně jsou zachváceni panikou, ohromeni. Bombardování Londýna nepřestalo od čtvrtečního večera. Proti našim střelám není žádné obrany.“

7. července 1944

„Nadšení dramaticky opadlo. V-1 i naše snahy odrazit invazi na západě byly zklamáním. Nikdo také nechová velké naděje na východě. Naše poskytování informací se setkalo s ostrou kritikou v tisku a rozhlase. Naši novináři a komentátoři znovu příliš přeháněli úspěchy, což jsem vždy kritizoval. Lidé nechtějí žádné další zastírání problémů, chtějí slyšet pravdu a nic jiného. Haegert si myslí, že bychom mohli využít heslo ‚Krev, dřina, slzy a pot‘ k vlastním cílům. Takové heslo by nás učinilo imunní vůči nezdarům.“

1. prosince 1944

„Byl promítán Harlanův nový barevný film Kolberg. Je to skutečné mistrovské dílo. Ten film je proveden tak zručně – i z politického hlediska, že se lze domnívat, že byl objednán, aby přinesl odpovědi na všechny otázky, které v současnosti znepokojují německý lid. Pokud jde o morálku národa, je tento film totéž co vítězství v bitvě.

28. února 1945

„Nemá smysl dál obcházet problémy, ani nepomůže vůdci, když budeme mlčet, abychom ušetřili jeho city. Diskuse, kterou jsem s ním měl, byla mimořádně bouřlivá a dramatická. Ale vůdce souhlasil se všemi mými názory. Vím, že se zlobí, protože se situace zhoršila, a ne proto, že jsem mluvil tak otevřeně a upřímně. Jestli někdo jako Göring vybočí z řady, musí být přiveden k rozumu. Marniví hlupáci ověšení medailemi nemají v našem válečném vedení místo. Neoddechnu si, dokud vůdce neobnoví pořádek. Je to strašný styl, když vysoký důstojník právě teď běhá ve stříbrošedé uniformě. Jak zženštilé chování vzhledem k současné situaci! Pevně doufám, že se vůdci podaří udělat z Göringa zase muže.“

9. března 1945

„V poledne jsem odjel do Görlitzu. Bylo jasné, mrazivé počasí. Krajina byla zalita nádherným sluncem. Když opustíte trosky Berlína, najdete oblast, která je naprosto nedotčená válkou. Je krásný pocit být zase na venkově a dýchat čerstvý vzduch. Život obyvatel byl tady narušen jen málo. Můžeme jim závidět.

 

Hned poté jsme se přiblížili k frontě a vstoupili jsme do válečné zóny. V dálce vidíte občasné záblesky z nepřátelských nebo německých děl. Potom jsme přijeli do Laubanu. Město bylo v předcházejících bojích velmi vážně poškozeno. Výsadkáři, kteří skvěle bojovali během laubanské operace, se shromáždili mezi troskami tržiště. Generál Schoerner našel slova chvály pro mne a mou práci. Zejména ocenil mé vytrvalé úsilí při prosazování totální války. Řekl, že jsem jeden z mála mužů, kterým vojáci na frontě naslouchají. Ani nejmenší stopa po defétismu. Sám jsem to zažil, když jsem měl projev k domobraně v městské radnici v Görlitzu. Hovořil jsem o nutnosti bojovat a nikdy se nevzdat.

11. března 1945

„Nejvíce mě zlobí chování lidí z mého rodného města Rheydtu. Američané kolem toho nadělali velký povyk. Jistý pan Vogelsang, kterého znám od dřívějška jako naprostého nacionálně-socialistického omezence, nabídl americkým okupačním úřadům, že bude starostou. S tímto pánem si to vyřídím. Připravuji plán, jak ho při první příležitosti zlikvidovat. Provedou to muži z Berlína, vycvičení pro takové operace. Američané začali v Rheydtu, jednom z prvních okupovaných měst, vydávat tzv. svobodné německé noviny. Ale jejich triumf je podle mého předčasný. Najdu způsob, jak znovu obnovit pořádek, přinejmenším v Rheydtu.“

Originální názevThe Goebbels Experiment
Stopáž53 minut
Rok výroby 2004
 ST
ŽánrDokument