Portrét českého umělce žijícího v Paříži (1998). Režie K. Fuksa
00:00:01 -Já mám sny a ve snu maluji daleko krásnější obrazy,
00:00:06 to nikdy v životě nenamaluji.
00:00:08 A někdy takový pozoruhodný města, to jsou města zimní planety,
00:00:13 tam je úplně jiná architektura.
00:00:16 Většinou tam nepotkám ani živáčka.
00:00:18 Jednou se mi zdálo, jak jsem viděl svého otce,
00:00:21 který na mě začal mluvit francouzky.
00:00:24 Ptal jsem se ho, jak se naučil mluvit francouzky
00:00:27 a on mě řekl, že byl v Paříži dávno předemnou
00:00:30 a to není pravda, protože tam nikdy nebyl.
00:00:55 Když ty obrazy dělám, tak k nim mám velký vztah,
00:01:00 protože to je taková práce, kdy člověk zapomene na všechny
00:01:05 trable a starosti a jsem naprosto v tom.
00:01:09 Někdy mám pocit, že ten obraz
00:01:12 nebo ta věc kterou dělám se po určitém momentu
00:01:17 začne dělat sama, že mě to do sebe vtáhne
00:01:21 a že už jsem jenom automat, který jakoby poslouchá
00:01:26 nějaký hlas z hora.
00:01:28 V tu chvíli jsem ve formě a spokojený.
00:01:33 Ovšem pak když ty obrazy vidím, tak některý se mi zdají
00:01:39 lepší, některý horší a některý dobrý.
00:01:44 Ty který se mi zdají horší schovám a pak je třeba přemaluji.
00:01:50 Po několika měsících mě ty obrazy už skoro nic neříkají.
00:01:56 To je věc, která už je za mnou
00:01:59 a která už mi nepatří.
00:02:12 Do Paříže jsem přijel v roce 1967 v únoru a v březnu mě bylo 35 let.
00:02:19 Nikoho jsem neznal, bydlel jsem v malém hotýlku.
00:02:23 Protože mě bylo smutno koupil jsem si láhev šampaňského.
00:02:30 Donesl jsem si ho do hotelu, tam ale nebyla lednička
00:02:35 a šampaňské nebylo studené.
00:02:38 Tak jsem si ho postavil na stůl a najednou na mě přišla samota.
00:02:44 Řekl jsem si, že to není možný,
00:02:47 že nebudu sám, když mě je 35 a jsem v Paříži.
00:02:51 Vzal jsem si šampaňské pod kabát a jdu sem,
00:02:56 protože jsem věděl, že tady vysedává klošák.
00:03:01 Byl takovej divnej.
00:03:04 Vždycky jsem viděl, že něco vyhrabává z kapsy
00:03:09 a u toho si četl.
00:03:11 Tak jsem sem připochodoval a tam jsem si sedl.
00:03:17 Tu flašku jsem beze slova položil před nás.
00:03:21 On se na mě podíval a řekl, že to takhle není možný
00:03:28 a já jsem nevědel co se děje.
00:03:31 On sáhl do kapsy a vytáhl ušmudlaný motouz.
00:03:37 Zavázal flašku a pomalu ji pouštěl do Sény.
00:03:41 Já jsem si řekl, že flaška zmizí.
00:03:45 Čekalo se čtvrt hodiny, pak flašku vytáhl
00:03:48 a otevřeli jsme ji.
00:03:51 Tady jsem vlastně vypil svoje první šampaňské v Paříži.
00:03:59 Můj otec byl zahradníkem v zámku Šporka v Lysé nad Labem.
00:04:05 Byla to krásná zahrada a já jsem tam jako malej
00:04:10 lezl po těch exotických stromech.
00:04:14 Jednou mě otec zavedl do obrazárny, protože hrabě Špork
00:04:19 měl ohromnou sbírku renesance, českého baroka,
00:04:23 tak jsem tam poprvé viděl ty malíře,
00:04:27 Reidera, Kupeckýho a krásné sochy.
00:04:32 Takže to byl pro mě zážitek, který mě utvrdil v tom,
00:04:37 že jednou možná budu malovat, jako tito velicí malíři.
00:04:44 To mě bylo 5 let.
00:05:00 Dětství jsem prožil šťastně, protože jsme byli spokojená rodina.
00:05:07 Vždycky jsem byl trochu stranou, protože jsem od malička věděl,
00:05:12 že budu buďto klaunem v cirkuse nebo malířem.
00:05:17 V naší rodině to byla věc nevídaná, protože to byla rodina řemeslníčků.
00:05:23 Otec zahradník, děda truhlář, matka švadlena,
00:05:28 takže to nikdo nebral vážně.
00:05:31 Bydleli jsme v malém městečku v Lysé nad Labem pobliž Prahy
00:05:36 a jednou tam přijel cirkus.
00:05:39 Byli to maďarští cikáni, kteří tam měli jednu opici,
00:05:44 opelichanou kozu a nějakého medvěda.
00:05:47 Byla to taková rodinka.
00:05:50 Byla tam tanečnice na provaze, krotitel a šašek,
00:05:54 který se mě líbil nejvíc.
00:05:57 Takže jsem se sebral i s tím cirkusem
00:06:00 a odtáhl jsem s nimi.
00:06:03 Já jsem si myslel, že tam budu dělat toho klauna
00:06:08 a zatím jsem tam zametal v manéži a za tři dny jsem měl toho dost.
00:06:14 Byl jsem hrozně rád, že mě našli policisté
00:06:18 a že jsem se mohl vrátit domů k mamince.
00:06:22 A proč jsem v Paříži?
00:06:25 Na to mám ještě vzpomínku z dětství.
00:06:28 Můj strejda truhlář si sám vyřezával loutky a hrálo se divadlo
00:06:34 a měl velikou louku, kde si za války postavil eifelovku
00:06:39 ze dřeva a maminka švadlena tam ušila francouzkou vlajku,
00:06:43 jenomže převrátila barvy, ale to nikomu nevadilo.
00:06:48 Na to vzpomínám dodnes.
00:06:51 Strejda říkal, že musím jet do Paříže,
00:06:55 tam jsou malíři a tak jsem tady.
00:06:58 V obecné škole jsem vůbec neexceloval,
00:07:03 protože jsem měl špatné známky z matematiky,
00:07:06 to mě absolutně nešlo.
00:07:08 Tak jsem se dostal do sklářské školy,
00:07:11 kde jsem studoval 3 roky.
00:07:14 To byla taková zvláštní škola, učilo se tam malování,
00:07:19 broušený sklo, dějiny umění a kreslili jsme podle předlohy.
00:07:23 Tam jsem se hodně naučil.
00:07:26 Byli tam mladí profesoři, kolem 25 let.
00:07:29 Dokonce i někteří žáci byli starší.
00:07:32 Ti profesoři měli k nám důvěru a naučili nás hodně věcí.
00:07:37 Pak jsem se dostal na školu uměleckoprůmyslovou
00:07:41 do Prahy a tam jsem byl nejmladším žákem,
00:07:45 protože mi ještě nebylo 18 a musel jsem žádat
00:07:49 o takzvaný dispenz věku, že mě odpustili,
00:07:54 že jsem tak mladý.
00:07:57 To jsem dostudoval v roce 1953.
00:08:01 Byl jsem tam 5 let.
00:08:23 Samozřejmě doma jsem si nemohl vydělávat malováním,
00:08:28 hlavně ne z počátku.
00:08:31 To bylo vyloučený, protože jsem maloval po svým
00:08:36 a ničemu jsem se nepodřizoval, i když to byly věci figurativní.
00:08:42 Nebylo to to, co se právě žádalo.
00:08:45 Dělal jsem fyzickou práci, protože ta byla nejvíc placená
00:08:50 a vždycky jsem si našel takové zaměstnání,
00:08:55 kde jsem za krátkou dobu hodně vydělal.
00:08:58 Třeba jsem dělal na Kladně v dolech.
00:09:02 Tam jsem byl dva měsíce a když jsem skromně žil,
00:09:06 tak jsem mohl těch 6 měsíců malovat.
00:09:10 Tenkrát ty platy horníků byly vysoké.
00:09:13 Vždycky jsem si vydělal a pak jsem si dělal,
00:09:17 co jsem chtěl.
00:09:19 V severočeských lesích jsem kácel dřevo.
00:09:23 To se mi líbilo až na to, že když člověk pokácel
00:09:28 takový velký strom, tak tam našel veverčí hnízdo
00:09:33 s veverčátky.
00:09:34 Na Starém městě pražském ještě s mým přítelem
00:09:39 Frantou Forejtem jsme nosili uhlí, ale to bylo ještě za stara,
00:09:44 nevím jestli to ještě dnes existuje v Praze.
00:09:47 Na náklaďáku jsme vozili putny s uhlím, které jsme rozváželi
00:09:52 a největší radost jsme měli, když jsme s tou károu vyjeli
00:09:57 zamazaní a potkávali jsme ty krásné slečny,
00:10:01 které mě znaly, když jsem je maloval
00:10:05 v tom ateliéru a oni o tom věděly a zdravily mě.
00:10:13 Já už jsem měl ateliér na Malým světě,
00:10:17 takový domeček jako ze Zlatý ulice.
00:10:21 Jednou jsem seděl před hradem na té zdi a díval jsem se na Prahu.
00:10:27 Bylo to z večera.
00:10:29 Najednou tam přišli dva mladíci a začali mluvit o literatuře,
00:10:35 o divadle a tak jsem se vmísil do rozhovoru
00:10:39 a pak seděli, kecali a dívali se na Prahu.
00:10:45 Pak jsem jim řekl, že tady kousek mám ateliér,
00:10:49 aby se šli podívat na mé obrazy.
00:10:53 Tak tam přišli a to byl Václav Havel
00:10:56 s nějakým přítelem a tak u mě zůstali
00:11:00 skoro až do rána a dívali jsme se na obrazy.
00:11:05 Václav Havel mi nabídnul výstavu Na zábradlí.
00:11:10 V té době jsem nemohl prakticky vystavovat v žádných síních,
00:11:15 které podléhaly svazu, to se mi nikdy nepovedlo.
00:11:20 Byla to jedna z prvních mých výstav,
00:11:23 to bylo v roce 1963 na zahájení Zahradní slavnosti.
00:11:28 Později jsem začal dělat ilustrace do různých časopisů
00:11:33 a knížek a spolupracoval jsem s architekty a když
00:11:38 jsem byl nejbohatší, tak jsem emigroval
00:11:43 a všechno jsem tady nechal.
00:11:51 My tady chodíme dneska po Paříži po stopách mého pařížského mládí.
00:11:58 Samozřejmě, že se věci změnily, ale tady za mnou v restauraci
00:12:04 to bylo taky jinak.
00:12:06 Tam byla výloha a peklo se tam malé růžové selátko
00:12:12 na řezavém ohni a já jsem tenkrát neměl moc peněz,
00:12:18 živil jsem se červeným vínem a banány a tak jsem si
00:12:23 vždycky koupil na večer tu francouzkou bagetu
00:12:26 a postavil jsem se před tu výlohu a prostě jsem jen ten chleba
00:12:32 k tomu jedl a byl jsem najezený.
00:12:36 Vždycky jsem si říkal, že až budu mít peníze,
00:12:40 tak tam příjdu s nějakou krásnou slečnou.
00:12:48 Tak tady v těhle místech jsem v roce 1967-68 hodně kreslil.
00:12:55 Jednak v halách které jsou tady na straně a jednak tady v ulici.
00:13:00 To byla ulice prostituce.
00:13:04 Mě vždycky bavilo kreslit a pohybovat se v místech,
00:13:08 kde jsou vyhraněné situace.
00:13:12 Nakonec jsem se seznámil s několika dívkami
00:13:16 a chodil jsem do jedné hospůdky.
00:13:21 Z restaurace vedly nahoru točité schody
00:13:25 a tam měly ty svoje pokojíčky.
00:13:29 Já jsem tam kreslil a zároveň tam chodili
00:13:34 z nedalekých hal řezníci, kteří v noci porcovali
00:13:39 ty zvířata a přicházeli tam v těch bílých pracovních
00:13:44 pláštích a vypadali jako pieroti zastříkaní krví.
00:13:50 Já jsem tam poznal jednu mulatku z Martiniku a ta mě jednou řekla,
00:13:57 proč s nimi nechodím nahoru.
00:14:00 Nic jsem na to neříkal.
00:14:03 Řekla mi, že má nedaleko byteček
00:14:08 a že mám jít s ní.
00:14:11 Byla to moc hezká holka, ale já jsem neměl vůbec
00:14:17 takové úmysly, protože jsem viděl
00:14:20 jak to tam chodí, že ty slečny tam měly za noc
00:14:25 několik zákazníků a pak přišly zas k tomu stolu,
00:14:30 naklonily se a ty prsa měly skoro venku.
00:14:35 Teď z toho člověk cítil ten zápach, tu vůni
00:14:41 toho milování, sperma atd.
00:14:44 Já jsem ji řekl, že jsem homosexuál.
00:14:48 Druhý den tam příjdu a u toho stolu co sedávám
00:14:52 byli takový dva krásní mladí mládenci a ona taky.
00:14:57 Ptala se mě, jestli jsem spokojený
00:15:00 a já jsem řekl, že ti hoši jsou mladí,
00:15:05 že mám radši starší a ona mě řekla,
00:15:09 že jsem vždycky nespokojený.
00:15:15 V zimě je tady zima, protože ta střecha je holá,
00:15:20 není tam izolace a tak jsem nabalený jako medvěd.
00:15:25 Nic se nedá dělat.
00:15:27 V zimě tomu říkám Sibiř a v létě,
00:15:31 jak je tady zase horko, tak jsou to Ďábelské ostrovy.
00:15:35 Já dělám od rána do večera a přeskakuji na různé věci.
00:15:47 -Když jsem se seznámila s Františkem,
00:15:51 tak měl takový malý ateliér, kde ale nesměl přespávat.
00:15:56 Já si pamatuji za hlídání dětí jsem měla takový malý
00:16:02 pokojík pro služku, který byl bez vody
00:16:06 a záchod byl na chodbě.
00:16:09 František říkal, že je to jako rakev,
00:16:14 protože to bylo asi 2*3 metry čtvereční.
00:16:18 František vždycky chodil přespávat do mého pokojíku.
00:16:24 Já jsem tam neměla právo nikoho vodit,
00:16:28 tak se musel schovávat, aby ho neviděla domovnice
00:16:33 a vždycky tam podlézal, aby ho neviděla,
00:16:37 když šel za mnou nahoru, pod tím zrcadlem.
00:16:41 Dělala jsem malé práce.
00:16:44 Studovala jsem a František maloval a snažil se prodávat
00:16:49 své obrázky.
00:16:51 Ze začátku to bylo těžké a dělalo mi starosti
00:16:55 ze dne na den nevědět, jestli člověk bude moci
00:17:00 zaplatit další nájem atd.
00:17:07 -S Tonym jsem se seznámil asi před 15 lety.
00:17:12 Měl obchod se zeleninou a poněvadž je Portugalec,
00:17:17 tak i s portugalským zbožím.
00:17:20 Chodíval jsem nakupovat a najednou jsem zjistil,
00:17:25 že se tady objevil obchod, kde je výborná zelenina a ovoce
00:17:30 a kde je výborná atmosféra, protože tam pracovala celá rodina.
00:17:36 Já jsem ho pozval ke mě do ateliéru,
00:17:40 vzal jsem si tužku a nakreslil jsem mu
00:17:44 takový rychlý portrét.
00:17:46 Líbilo se mu to a ptal se, proč to nedělám.
00:17:51 Řekl jsem mu, že jsem to dělal,
00:17:55 když mi bylo 15 a že už mě to nebaví.
00:18:00 Najednou pak začal sbírat moje obrazy.
00:18:05 Může to být divné, že člověk který si kupuje
00:18:10 takové různé druhy ozdůbek může mít rád takovou malbu.
00:18:18 Jeho děti, které byly menší,
00:18:21 tak si tam položily takové figurky a když jsem sem náhodou přišel,
00:18:28 tak se mě Tony ptal, jestli mi to nevadí
00:18:32 a já jsem mu řekl, že absolutně ne,
00:18:36 že ten obraz je ještě lepší.
00:18:39 Je to můj přítel a on vám řekne dvě česká slova.
00:18:44 -Tak tady se nacházíme v bytě Jeana Oriseta v Paříži.
00:18:50 Je to dům ze 17. století a dříve tady byla
00:18:53 kasárna mušketýrů.
00:18:55 Jean Oriset je pro mě taky mušketýr,
00:18:59 ale je to hlavně v mých očích veliký básník a spisovatel
00:19:04 a už přes čtvrt století se známe a on byl první,
00:19:09 který sbíral ode mne obrazy, kresby v malých galeriích,
00:19:15 kde jsem vystavoval, aniž by mě znal.
00:19:19 -To on stál na začátku mé proměny, to on ve mě vzbudil chuť
00:19:24 sbírat umělecká díla.
00:19:27 Nejsem svým založením sběratel, ale jeho malba se mi hned líbila.
00:19:32 Ten člověk mě zajímal, protože jsem jeho malbu okamžitě
00:19:37 pokládal za tak autentickou a angažovanou.
00:19:40 Teď nehledím na politické problémy či politický kontext Januly,
00:19:46 ale na vášeň, která v něm byla.
00:19:48 Na to jak náruživě pracoval.
00:19:51 Maloval celé dny a potom na ten rozměr,
00:19:55 který na mě z jeho malby dost rychle promluvil.
00:19:59 Z obrazů z různých období, které jsem pak poznal.
00:20:03 Postupně jsem si všiml, že existuje vzájemný vztah
00:20:07 mezi způsobem Janulovy malby a mezi mojí poetickou
00:20:11 vizí věci, což nazývám mezičas.
00:20:14 Ostatně jsem v jedné ze svých knih o Janulovi napsal,
00:20:18 že je malířem mezičasu.
00:20:21 To znamená, že maluje v jakémsi
00:20:24 magickém prostoru, rozměru, který může jako jediný
00:20:27 poznat a vyjádřit tak, jak to vyjadřuje
00:20:30 ve svých plastikách a malbách.
00:20:32 -Jednou mě došly barvy a já musím dělat pořád,
00:20:36 tak potřebuji spoustu materiálu a nic jsem už neměl
00:20:41 a zbyla mi jen černá a bílá barva a neměl jsem ani plátna,
00:20:46 tak sejdu do sklepa u našeho domu a tam jsem viděl tyhle krabice.
00:20:51 Vzal jsem si to nahoru a začal jsem malovat
00:20:55 tou bílou a černou, jenomže to nebylo ono
00:21:00 a tak v tý zlosti jsem vzal nůž a začal jsem do toho krájet
00:21:05 a zjistil jsem, že se z toho dá něco udělat.
00:21:10 Pak jsem to začal lepit dohromady a tím jsem objevil ty struktůry,
00:21:14 které jsou uvnitř a začal jsem dělat věci,
00:21:17 které v té době v Paříži nikdo nedělal.
00:21:22 Psal jsem si tady francouzské texty.
00:21:26 Ty jsem začal psát později a mám pocit,
00:21:30 že jsem v tom volnější a bez zátěže českého básnictví.
00:21:34 Ty vzory tady takové nemám, tak mě to neproniklo.
00:21:39 To se jmenuje Carnet, to je sešit a tady
00:21:43 jsem vždycky napsal takové motto.
00:21:46 Tady u toho prvního jsem napsal:
00:21:49 Malíř je bližší bohu než papež.
00:21:55 Přečtu vám několik maličkých textů:
00:22:09 Malba to je neustálé dobrodružství.
00:22:14 Jsem dobrodruh a proto jsem malíř.
00:22:21 Jako všem emigrantům, když jsem sem přišel,
00:22:25 tak se mi zdály sny.
00:22:27 Zdály se mi sny o Praze.
00:22:29 Praha byla vždycky zasněžená a teď tam bloudím
00:22:34 tou Malou stranou, kterou jsem měl rád
00:22:38 a sníh padá a příjdu do restaurace, kde sedí moji přátelé
00:22:43 a já pro ně neexistuji, já jsem pro ně fantom.
00:22:47 Oni mě prostě nevidí, neslyší, tak se teda vracím
00:22:51 a zase jsem na tý zasněžený ulici a teď si najednou říkám,
00:22:57 že je to průšvih, protože jsem tady v Praze
00:23:01 a nikdy už se nepodívám do Francie.
00:23:04 Z toho snu jsem se vzbudil s úplnou hrůzou
00:23:08 a najednou jsem byl rád, že jsem v té suché posteli
00:23:12 ve Francii.
00:23:14 Ty obrazy uvnitř, to je jako ta Praha,
00:23:17 která je trošku v mlze.
00:23:19 Všechny ty věci jsem maloval z paměti,
00:23:23 neměl jsem žádnou dokumentaci a ten most jsem měl rád,
00:23:27 protože jsem po něm chodil.
00:23:29 Vracel jsem se z flámu a ještě tam bzučely
00:23:32 ty plynové lucerničky.
00:23:37 Tak jsem si uvědomil, že po těch 30-ti letech
00:23:41 jsem tam cizinec a že jsem cizinec už i tady,
00:23:46 protože tady si člověk úplně taky nezvykne
00:23:50 a nakonec už budu a jsem cizinec všude a najednu stranu je to dobře,
00:23:56 protože člověk je víc sám sebou.
00:24:21 .
Česká kulturní obec v Paříži má dlouholetou tradici. Někteří z našich umělců sem přišli jen na zkušenou, jiní se tady usadili trvale. Patří k nim i malíř František Janula.
