Dokument o natáčení dramatického příběhu z naší nedávné historie (2005). Režie J. Diviš a J. Rásocha
00:00:09 To jsou první zachránci.
00:00:10 No, poznáš přece stříbro, ne?
00:00:19 Chcete táhnout s nima?
00:00:23 Pane bože, holčičko moje.
00:00:28 Stop!
00:00:34 Když jsme točili scénu, jak já tam za ní přijdu,
00:00:37 tak si pamatuju, že to bylo hodně silný,
00:00:40 protože byla hodně namaskovaná, dobře hrála a bylo to autentický.
00:00:46 Byl to takovej strašně silnej pocit.
00:00:54 Opravdu, když jsme se na sebe koukaly do očí,
00:00:57 tak to bylo strašně silný.
00:01:04 Obě holčičky, jak malá Lucinka tak Esterka,
00:01:07 já v nich pořád vidím svoje dítě.
00:01:12 Ať je jí 6, 7, ať jí je 18, pořád je to moje dítě.
00:01:19 Oni to žijou stejným způsobem jako to žiju já.
00:01:23 A já si myslím, že i otázky toho, jak se hraje, mně přijdou zbytečný.
00:01:32 Nebo úplně odjinud, protože si myslím, že se to tak žije.
00:01:38 Krev zmizelého, tak se bude jmenovat distribuční titul toho
00:01:42 filmu, tak ten začal paradoxně vznikat ve chvíli,
00:01:47 kdy jsme končili prezentaci filmu Pramen života.
00:01:52 Zájem o další spolupráci projevila dramaturgie brněnského studia.
00:01:58 Ten projekt pro mě znamená hodně. Je to určitá životní etapa
00:02:02 a pokaždý si člověk klade základní otázku, jestli to má smysl.
00:02:09 Jestli těch 5, 6 let, který na tom projektu stráví,
00:02:11 jestli stojí za to.
00:02:14 Vladimír ihned od začátku přišel s koncepcí, námětem příběhu,
00:02:20 který byl čistě v rovině osobní. Je to příběh matky a dcery
00:02:28 v době od války až po 60. roky. A v tom najednou byl úplně jinej.
00:02:41 Na 2. stranu to byla pro mě výzva, tento velmi osobní příběh nazírat
00:02:48 jakoby v řečišti toho, čím byla ta Evropa i po válce zmítaná.
00:02:54 Dá se říci, zachytit nedávnou historii.
00:03:01 Tento velký příběh je nejvíc autobiografický,
00:03:09 co jsem kdy napsal.
00:03:11 Autobiografický v tom smyslu, jako když se ptali Tolstého,
00:03:15 která kniha je jeho největší autobiografie, tak řekl,
00:03:17 že Anna Karenina.
00:03:20 Čili tady dost paradoxně hlavní postava matka a dcera,
00:03:23 ale ta je mi vždycky bližší než svět postav mužských.
00:03:28 Protože ženy a děti jsou obětí války
00:03:32 a tohle je film o obětech války.
00:03:37 Hlavní myšlenka je tady milosrdenství, a to je jediná
00:03:40 spojující myšlenka, která může dát dohromady celou Evropu.
00:03:44 A která dala. To je vidět na smíření francouzsko-německém
00:03:47 nebo polsko-německém.
00:03:51 Mě nenapadá srovnání, protože já jsem řadu historických
00:03:57 filmů udělal, ale tenhle příběh, kterej je v tomhle scénáři,
00:04:04 to je něco, co jsem v podstatě četl se zatajeným dechem.
00:04:08 Je to obrovský drama a věděli jsme, že nechceme jít do sytejch barev,
00:04:15 spíš, aby to bylo nebarevný.
00:04:18 A z toho si myslím, že byl jeden z těch hlavních momentů koncepce.
00:04:23 Že ta kamera, že ten pohyb, aby ten obraz byl dynamickej
00:04:29 a podpořil svým způsobem v tom vyprávění.
00:04:50 Neobyčajne ma na tom scenári zaujala myšlienka,
00:04:56 že bojovať proti totálnosti totálnosťou a proti totalite
00:05:00 totalitou, proti jednemu hriechu iným hriechom je prakticky
00:05:09 velmi kontraproduktívne a že ten hriech narastá.
00:05:15 To je vlastně svědectví o tom, co jsem prožil a jsem rád,
00:05:20 že se tahle věc vůbec natočí a vznikne, protože by si člověk
00:05:24 to svědectví odnesl do hrobu, zůstalo by neznámé.
00:05:29 Pro mě to byla válečná zkušenost toho druhu, že my jsme v roce 1939
00:05:35 museli odejít ze Sudet. Tatínek i maminka byli z ryze
00:05:38 českého prostředí a museli jsme do protektorátu a vrátili jsme se
00:05:43 zpátky do Sudet až po otcově smrti, který padl v boji s Němci.
00:05:49 A tam jsem zažil i ten odsun Němců a tím, že mně byly bližší oběti,
00:05:55 protože jsem se cítil jako oběť války a ne na straně vítězů.
00:05:59 Myslím si, že největším projevem síly není pomsta, ale odpuštění.
00:06:08 Pozdravujte milostpaní. S pánem bohem, jestli se najdete.
00:06:17 V pekle.
00:06:21 Ten příběh se odehrává ještě před válkou,
00:06:24 začíná v rusko-finský válce,
00:06:27 pak ten příběh utíká přes Sudety, po válce přes 45. rok,
00:06:33 odehrává se v 50. letech a končí až v belgickém Kongu v roce 61.
00:06:41 V našich podmínkách, si myslím, že je ta realizace velkorysá.
00:06:47 Jednou mě oslovil Milan Cieslar a zeptal se, jestli bych nechtěl
00:06:51 s ním spolupracovat na filmu Vladimíra Körnera.
00:06:54 Pozor, je to velká kláda, dokážeš to? A tak.
00:06:58 Já zas nemám tak velkou zkušenost ve filmu, já jsem výtvarnej umělec,
00:07:01 ale půjčil jsem si ten scénář a strašně mě zaujal.
00:07:05 Říkal jsem si, že bych ten film strašně rád dělal.
00:07:08 A ještě mě na tom filmu bavilo to, že se neodehrával na jednom místě.
00:07:13 Bylo to na spoustě místech.
00:07:15 A ty místa byly tak rozdílný, že to odcházelo od Konga v Africe
00:07:19 až po Alpy někde v Rakousku.
00:07:25 Tenhle projekt byl hodně jinej v tom, že na jedný straně byl
00:07:31 velmi realistickej, ale na 2. stranu to chtělo jistou
00:07:34 výtvarnou stylizovanost.
00:07:36 Takže jsme se s panem architektem Kadlecem domluvili
00:07:39 na stylizovanosti barevný, takže všechny hlavní figury
00:07:42 byly laděny do určitejch tónů a bylo strašně složitý,
00:07:45 co se týče výtvarna, dodržet i v té barevnosti charaktery figur.
00:07:49 Takže v tomhle byl ten úkol velmi náročnej, ale moc hezkej.
00:07:54 Já jsem toho projezdil spoustu a pak jsem najednou zjistil
00:07:58 během toho ježdění, že mi to jde úplně na ruku.
00:08:01 Že se mi jednotlivý motivy nabízejí, že jsou najednou vony.
00:08:04 Přijel jsem tam a úplně to fungovalo.
00:08:07 Zjistil jsem, že třeba v tom konkrétním místě byli nacisti.
00:08:10 Měli tam jakejsi bordel.
00:08:12 Pak ten dřevník, že stavěli lidi z koncentráku
00:08:15 a najednou jednotlivý místa začaly samy o sobě fungovat.
00:08:18 Že jsme točili dokument.
00:08:20 Že to nebyla ta fikce, kterou jsme vytvářeli.
00:08:23 Prostě jsme najednou zjistili, že to není blamáž.
00:08:25 Že to, co tam pan Körner píše, tak se opravdu děje nebo se stalo.
00:08:31 Otázka je hlavně, aby film splnil umělecký obraz.
00:08:35 Protože ten má tak strašnou sílu, že potom nahrazuje dokument.
00:08:40 Lidmi neotřese dokument v televizi, mnohem drastičtějí scény,
00:08:45 ale když je to ztvárněno umělecky nebo fiktivně,
00:08:49 tak je to mnohem působivější záležitost.
00:08:51 Tohle je film o zoufalství a smíření a o vykoupení.
00:08:55 Forte ňůr. Forte ňůr. To je všechno.
00:09:02 Ten příběh je plný emocí a je to herecký film.
00:09:07 Takže si myslím, že všichni ti herci naplňujou
00:09:12 ten příběh toho Körnera beze zbytku.
00:09:15 Celá ta postava je složitá, protože se nějak vyvíjí.
00:09:18 Ze začátku takový ty jakoby pubertální vrtochy
00:09:24 a potom až po těch 10 letech, kdy už má být se vším vyrovnaná.
00:09:31 Já si pamatuju, když jsme točili 1. záběr, a to Milan neví,
00:09:36 tak jsme točili s panem Hubou, že jedeme autem.
00:09:40 A já jsem moc nečetla scénář. Milan ke mně přišel a říkal:
00:09:46 "No, já bych chtěl, abys to hrála, jakože ona už je se vším smířená.
00:09:51 Že už je jakoby se vším vyrovnaná."
00:09:53 A já jsem nevěděla, o čem mluví. A bylo mi trapný se zeptat.
00:09:58 Spíš se přizpůsobili herci do napsaných rolí.
00:10:02 A kupodivu tady je to velmi šťastně obsazený,
00:10:05 že všichni se do toho vcítili.
00:10:07 A fascinuje mě jedna věc, že lidé, kteří tuto dobu nezažili,
00:10:11 nebo pro které je to hluboká historie, tak film má tu moc,
00:10:16 že ta reálná pravda se prodere na povrch,
00:10:20 i když to nepramení z autentických zážitků.
00:10:26 Jsou to většinou věci, který si člověk nechává radši sám pro sebe.
00:10:30 Mně se líbí, že jsme vlastně všichni, s kým se naše příběhy
00:10:37 křižují, takže jsou vlastně archetypy Čechů.
00:10:47 Archetypy tohoto národa, povah a že vlastně jednají
00:10:57 a potkávají se v jakýchsi znacích.
00:11:01 Ten znak mi na tom přijde vlastně nejzajímavější.
00:11:08 Že všechno okolo, kdyby k tomu chtěl člověk cokoli dovysvětlit,
00:11:15 tak je vlastně plevel.
00:11:28 Sám si dost často myslím, že najreprezentatívnejšou
00:11:36 alebo najobektívnejšou výpoveďou o celku je vždy mikrosvet
00:11:43 nejakého subjektu, ktorý v tom makrosvete existuje.
00:11:49 A toto, myslím, sa autorom scenárou podarilo, že na tom mikropríbehu,
00:11:58 na tom príbehu jednotlivcov dost presne fascinujúco
00:12:05 a alarmujúco mapujú tu dejinnú obludnosť tej celospoločenskej,
00:12:12 alebo dá sa povedať celoplanetárnej události,
00:12:16 lebo myslím si, že II. svetová vojna, následne bolševické hnutie,
00:12:21 alebo to, čo sa nás z bolševického hnutia po II. svetovej vojne
00:12:27 dotklo, sú dost celoplanetárnou záležitosťou.
00:12:36 Rok 1956, 1961 ještě v naší kinematografii ztvárněný nebyl.
00:12:41 To jsou události kolem belgického Konga, maďarské revoluce
00:12:46 a polského povstání v Poznani.
00:12:50 To se nás dotýkalo okrajově, ale pro naši generaci to byly
00:12:53 určující věci.
00:13:00 Vím, že mě to hrozně bavilo. Že to bylo jako prázdniny
00:13:04 mezi dospělákama.
00:13:06 Strašně moc zajímavejch věcí se tam děje a pořád vidíte
00:13:09 jakoby prapodivný situace.
00:13:13 Ten příběh bude mít 2 podoby.
00:13:18 Jednak to bude podoba filmu, distribučního filmu
00:13:21 a 2. podoba pak je 4dílný seriál, který bude uveden v televizi.
00:13:28 -Líbí se ti ten příběh?
-No, samozřejmě.
00:13:34 Nejvíc ten příběh se mi líbí. O tom bych mohl mluvit víc
00:13:39 než 2 minuty. Ale o tom nechci mluvit.
00:13:42 Ten si chci zahrát.
00:13:46 Skryté titulky: Jana Žákovská
00:13:49 .
