Český fenomén: Taneční
Navzdory technickým revolucím se pravidla společenského chování a způsob jejich výuky po staletí v Česku nemění
Taneční hodiny byly výsadou Rakouska-Uherska a v dalších evropských zemích tento jev prakticky neznají. Jejich masová „povinnost“ pro takřka všechny adolescenty se pak zachovala pouze v Česku – v Rakousku se dnes jedná o fakultativní záležitost jen pro „vyšší vrstvy“. Nabízí se tedy zajímavá otázka – jak to, že tento buržoasní přežitek nezlikvidoval Hitler ani komunisté – že by ze sentimentu k ruským i pruským kadetkám? Poetika „číšníků bez kravaty“ v zářijových pražských ulicích, zapudrovávané akné, šití toalet na dosud ne zcela vyvinutá dívčí tílka i tloustnoucí gardedámy, prvních lásek i pocitů žárlivosti je z filmařského hlediska nesmírně vděčná. Důkazem toho je i celovečerní dokument Bernarda Šafaříka.
