Osud tomu dal, že vynikající herečka Vlasta Chramostová slaví své 90. narozeniny v Den boje za svobodu a demokracii. Za svým životem, poznamenaným paradoxy našich poválečných dějin, se ohlíží po boku svého manžela, kameramana Stanislava Miloty (2005). Scénář a režie J. Brabec

Žádná naše herecká osobnost svým údělem i uměním neodráží pohnuté osudy naší republiky v posledních desetiletích tak jako Vlasta Chramostová (*1926). A asi se najde málokdo, kdo by dokázal o zmarněné kariéře a bezpočtu hořkých zklamání vyprávět s takovou mírou sebekritiky i jiskřivého nadhledu, jako ona.

Jako studentka musela v období protektorátu opustit konzervatoř a obětovat hereckou průpravu fyzické práci během totálního nasazení. Nicméně se dočkala zadostiučinění, jelikož o nadanou dívku projevilo hned po válce zájem brněnské Národní divadlo a od roku 1950 byla v trvalém angažmá Divadla na Vinohradech, tehdejšího Divadla československé armády. V té době měla před sebou skutečnou kariéru jako mladá, energická a talentovaná dívka. A přesně takové potřeboval československý film, jenž udělal rychlý proces s filmovými hvězdami. Kvůli vysokým ambicím a okouzlení světem kolem filmové kamery nebylo u Vlasty místo pro reflexi rolí ve filmech oslavujících nové pořádky a rovněž se neubránila mefistofelským pokušením ze strany režimu. Soukromá tragédie na nějaký čas odpoutala herečku od jeviště a filmového plátna, vrátila se však v polovině šedesátých let a dočkala se od režisérů celé řady pozoruhodných rolí. Vrcholem štafety úspěchů bylo sugestivní ztvárnění paní Kopfrkinglové v temném snímku Juraje Herze Spalovač mrtvol.

Posledním pohledem této tragické postavy do kamery se Vlasta Chramostová v podstatě loučila s filmem na dlouhých dvacet let. Po příjezdu vojsk Varšavské smlouvy společně s manželem Stanislavem Milotou zachycují dění v ulicích Prahy a jako jediní dobrovolní dokumentaristé zaznamenávají i průběh nelegálního sjezdu reformních komunistů. V následujících měsících herečka vystupuje ze strany a odchází z Divadla na Vinohradech na protest za odvolání jeho ředitele Františka Pavlíčka. Ještě několik let dostává příležitostné role na jiných scénách a v televizních inscenacích, ale roku 1973 je definitivně rozhodnuto o jejím zákazu veřejného vystupování. Vlasta Chramostová si cestu k věrnému publiku nachází díky bytovému divadlu, které organizovala se svým manželem v rámci disidentské činnosti chartistů, mezi něž oba patřili. V osmdesátých letech však tlak StB znemožnil i domácí představení a Vlasta Chramostová se Stanislavem Milotou tráví většinu času mimo Prahu jako výrobci lamp.

S revolučními událostmi 1989 se oba dočkali rehabilitace a Vlasta angažmá v Národním divadle. Zde také po dvou desetiletích ukončila symbolicky svou hereckou kariéru v divadelní hře Václava Havla Odcházení a v její následné filmové adaptaci.

Portrét charismatické herečky i obraz jejího manželského soužití, v němž nikdy nechybí místo pro humorné eskapády, natočil v roce 2005 režisér a kameraman Jaroslav Brabec. Jeho uvedením blahopřejeme Vlastě Chramostové k jejímu životnímu jubileu.

* 17. 11. 1926


Stopáž54 minut
Rok výroby 2005
 ST 4:3
ŽánrDokument