Hraběnky

Hodnocení seriálu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 38  
Sdílet
| Poslat odkaz

Rozhovor se Zuzanou Vejvodovou
„Alžběta je vnímavá, milující a zranitelná holka“

K roli Alžběty Hrabětové jste se dostala přes konkurz. Jak snášíte konkurzy?

Nejsem zavilá odpůrkyně konkurzů, jako někteří mí kolegové. Záleží na tom, jak takový casting probíhá. Když vás chtějí jen vyfotit s pořadovým číslem na prsou, připadáte si přinejmenším pitomě. Když mají ovšem tvůrci čas a vůli s vámi přímo na místě pracovat a kladou na vás určité herecké nároky, je to zcela něco jiného. V takovémto případě mě konkurzy baví.

Musela jste se na konkurz nějak speciálně připravovat?

Dostala jsem texty na role Alžběty i Haničky. Naučila se je a doufala, že to zase nebude jeden z těch „ otočte se zprava“ konkurzů. Věřila jsem, že mi režisér vyloží, jaký mají ty holky charakter a o co bych se měla eventuálně pokoušet. To se přesně stalo a já jsem zajásala. I kdyby z toho nakonec nic nebylo, nebyl to pro mě trapně a nepříjemně strávený čas.

Doposud jste hrála hlavně na divadle, čím vás obohacuje natáčení seriálu?

Seriál je naprosto jiná zkušenost. Systém práce je jiný než na divadle a samozřejmě i herecké prostředky se při filmování liší. V případě Hraběnek jsem strávila téměř rok života ve skupině profesionálů, kteří ke mně byli příjemní, a hrála jsem s herci, kterých si vážím. Navíc jsem věřila, že způsob práce, který zvolil režisér, má smysl.

Měla jste ze své role radost?

Radost jsem měla velikánskou. To se težko popisuje.

Co pro vás bylo tím zásadním kritériem pro přijetí role?

S režisérem Jaroslavem Brabcem jsem se do té doby nesetkala. Věděla jsem ovšem, že obsazení dalších rolí je skvostné. Ukažte mi herečku, která by se nechtěla stát seriálovou dcerou Josefa Abrháma a Jany Hlaváčové a mít za ségru Zuzanu Bydžovskou, Lenku Vlasákovou nebo Andreu Elsnerovou. Nemluvě o dalších hercích. Samotný příběh manželů Pelantových se mi moc líbil. Když jsem scénáře dostala do rukou, bavilo mě číst dál a dál.

Jste velmi vytížená v divadle. Nebyl problém sladit natáčení s divadelním angažmá?

Problém to byl spíše pro členy štábu, kteří mají na starosti časový harmonogram natáčení. Ráda bych jim touto cestou vzkázala: „Klobouk dolů!“

Dovedla byste v krátkosti charakterizovat, co vám Hraběnky daly?

Hraběnky pro mě znamenaly kus smysluplně stráveného času nad prací, které jsem důvěřovala. Navíc jsem se potkala s lidmi, kterých si cením nejen profesně, ale i lidsky. Myslím, že to nebývá samo sebou, aby si člověk kromě radosti z práce odnesl ještě tenhle „bonus“.

Nestýská se vám po štábu a herecké partě, se kterou jste strávila v postatě rok života?

Všechny lidi ze štábu moc obdivuji. Na rozdíl ode mě byli na place denně a ustáli to ve velké pohodě. Ke mně se všichni vždycky chovali mile a bylo mi mezi nimi moc dobře. Doufám, že s kolegy herci se ještě při práci potkám. Byli to bez výjimky fantastičtí partneři, od kterých jsem se snažila za dobu natáčení co nejvíc naučit.

Jak se vám hrálo s takovými hereckými esy, jako jsou třeba pánové Josef Abrhám nebo Josef Vinklář?

Hrálo se mi s nimi skvěle a myslím, že to byla opravdu výborná škola. Fascinovalo mě, že při tom všem, co už za život zahráli, jsou to tak skromní a vstřícní lidi. Nemuseli o mě zavadit, přesto to tak u nikoho z nich nebylo.

Jak se vám točila milostná scéna s Richardem Krajčem?

Každý, kdo má zkušenost s natáčením milostných scén, vám potvrdí, že jde v podstatě o velmi stresující a nepřirozenou záležitost. Snažili jsme se to brát s nadhledem a humorem. Myslím, že se ve finále podařilo natočit materiál, kterému divák uvěří.

Jak byste charakterizoval Alžbětu, kterou v Hraběnkách hrajete?

Alžběta působí jako docela svérázná holka, která si, na rozdíl od svých sester, dělá, co chce. Může to taky často vypadat, že je lehkovážná a nic s ní nehne. V jejím příběhu se ale objeví řada situací, kdy se projeví jako vnímavá, milující a zranitelná holka, které se věci dotýkají. I když dělá, co může, aby to na ní nebylo poznat.

Máte s ní něco společného?

Já osobně nejdu do věcí tak po hlavě jako ona a neumím být ani tak rozhodná. Taky je na mně v životě asi daleko lépe vidět, když mě něco zaskočí nebo trápí.

Má Alžběta nějakou vlastnost, která vám chybí a chtěla byste ji mít?

Určitě by se mi v životě hodila její zdravá míra lehkovážnosti. Zkrátka bych chtěla umět hodit problémy za hlavu a neřešit je.

Alžběta je velmi akční a má neustále tendence pomáhat ostatním. Jste jí v tomhle podobná?

Akční ve smyslu pomoci druhým se snažím být až ve chvíli, kdy jsem si jistá, že je ode mě podpora vítána. Alžběta do toho jde většinou hlava nehlava, nikoho se na nic moc neptá. Řekla bych, že jsem ve srovnání s ní celkově o dost zdrženlivější děvče.

Jak se vám spolupracovalo s Jaroslavem Brabcem?

Myslíte s tím nezničitelným a energií nabitým režisérem? (smích) Práce na Hraběnkách byla hlavně díky němu naprosto výjimečná. Nám hercům dával obrovský prostor, nechal nás přirozeně jednat v situacích, které přitom rěšil neotřele z hlediska režie i kamery. Pevně věřím, že jeho dar nevidět věci jako klišé ocení i televizní diváci.

Co vám dalo při natáčení nejvíce zabrat?

Bez legrace hlavně to, abych zvládla hrát stejně dobře jako všichni ostatní okolo mě.

Dovedete si sama sebe představit v roli chovatelky dobytka?

Sice jsem holka z města, ale jako dítě jsem se svou sestrou Monikou každé léto trávila na vesnici u babičky. Nechovala sice dobytek, ale dvůr byl vždycky plný zvířat. K vesnickému prostředí jsem sice získala vztah, ale domácí zvířena mi dala při natáčení zabrat. Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli je se mnou ta dojená kráva dostatečně velká kamarádka a jestli tu mou neohrabanou chvilku před kamerou v klidu ustojí.

Na který český seriál se s radostí podíváte opakovaně?

Vždycky mi poskočí srdce, když opakují seriály, které jsem milovala jako malá. Namátkou původní Arabelu, Návštěvníky, Létajícího Čestmíra. Vždycky mi připomenou dětství, které bylo v mém případě díky rodičům velmi šťastné.

Máte něco společného s legendárním skladatelem Jaromírem Vejvodou?

Byl to můj děda.

Jaký máte vztah k dechovce?

Mám k ní určitě mnohem blíž, než řada mých vrstevníků. Dechovku mám zkrátka v rodině. Můj tatínek se kromě jazzu začal před lety věnovat právě této hudbě, jako odkazu po svém otci. Vždycky mi říkal, že to není žádná sranda napsat dobrou dechovku, stejně jako napsat k ní dobrý text. Ve světě je česká dechová hudba velice uznávaná. Všude v cizině bývá vřele přijata. Pro mladší generaci dechovka rozhodně není žánrem číslo jedna. Myslím si ale, že je v ní schovaná určitá životní zkušenost. Asi to chce ten správný věk.

Rozhovor připravil Jiří Nedvídek

Stopáž: 55 minut – Rok výroby: 2007 – ST
Žánr: Seriál
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.