Vojcek

Vojcek má mladou ženu, ale nerozumí si s ní. A tak zatímco pracuje na železnici spouští se mu s místním policajtem. S ženou ho vzdaluje i to, že peníze, které sám vydělá, nestačí uživit rodinu. Proto se také stává jedním z pacientů podílejících se na experimentu lékaře, který připravuje svůj "objev století". Podobně jako řada jiných vyvrženců společnosti - je Vojcek navíc neustále strháván dolů bezvýchodností své situace. Není náhodné, že nejpřesvědčivější lidský vztah má k svému despotickému a samolibému nadřízenému. Co vlastně Vojckovi zbývá? Svět je věčný, vysvobození a vykoupení je tak vzdálené a nedosažitelné! Bez lásky, naděje a lidského soucitu se nedá žít do nekonečna...

Snímek byl inspirován stejnojmennou divadelní hrou dramatika Georga Buchnera a je natočen pouze jako černobílý. Zvolená stylizace a skvělá kamera (Tibor Mathe) spoluvytvářejí silné drama, plné tíživě působících scén. Režisér Jánosz Szász (nar. 1948) od svých 18 let pracoval v Národním divadle v Budapešti jako rekvizitář. Potom ukončil studia na budapešťské Státní filmové a divadelní akademii jako filmový dramaturg a scenárista. Poté ještě absolvoval studium na režijní fakultě. Studia režie ukončil v roce 1987. V Státní maďarské televizi realizoval několik dokumentů, zejména sociologických. V roce 1994 debutoval celovečerním hraným snímkem Vojcek (celkově získal 20 různých cen a byl uveden na 55 mezinárodních festivalech: obdržel evropskou cenu Felix za nejlepší mladý snímek, dále zlatou Gold Plaque v Chicagu, Hlavní cenu v Strasburgu, cenu za nejlepší režii v Soluni, Stříbrnou růži v Bergamu, ocenění za Nejlepší kameru v Las Vegas, dále 5 cen - včetně hlavní - na Národním festivalu v Budapešti a byl také Maďarskem nominován na Oscara). V roce 1997 Szász realizoval svůj druhý celovečerní film Witmanovic hoši natočený podle předlohy Gezy Csatha, spisovatele tvořícího na počátku 20. století.

.