Anglický pacient

Román Michaela Ondaatjeho Anglický pacient (1992), vyznamenaný po svém vydání ve Velké Británii prestižní Bookerovou cenou, jakoby se vzpíral filmovému zpracování. Příběh velké lásky a zrady, zasazený do konce 30. let a do doby 2. světové války, je vyprávěn v několika časových rovinách a v poměrně složité flashbackové struktuře. Těžce zraněný "anglický" pacient (nazývaný tak proto, že byl vytažen z hořícího britského letadla) neví, jak se jmenuje, ani si nic nepamatuje ze své minulosti. Když jsou ostatní ranění převezeni, zůstane znetvořený muž v opuštěném a vyrabovaném klášteře spolu s kanadskou ošetřovatelkou Hanou, která se o něho stará a snaží se s ním komunikovat. Muž, který o sobě tvrdí, že se jmenuje Lászlo de Almásy, postupně odhaluje události, jež začaly před válkou v Egyptě, kde pracoval pro Královskou geografickou společnost při mapování Sahary, a pokračovaly až do června 1942, kdy Angličané opouštěli Tobruk. Jeho milostný vztah k manželce kolegy Katharine se prolíná s osudem Hany, která trpí utkvělou představou, že všem svým blízkým přináší neštěstí a má strach o sikhského poručíka Kipa, s nímž se sblížila a jemuž hrozí neustálé nebezpečí při odstraňování nevybuchlých min.

Filmová práva na Anglického pacienta zakoupil nezávislý producent Saul Zaentz, který proslul především spoluprací s Milošem Formanem (mj. Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus). Jako režiséra angažoval do té doby nepříliš známého Anthonyho Minghellu, který předlohu také scenáristicky zpracoval do tvaru, jenž respektoval jak strukturu románu, tak i možnosti jeho vizuálního ztvárnění. Větší část rozpočtu měla výměnou za americká distribuční práva hradit společnost 20th Century Fox. Hollywoodské studio však mělo pocit, že by bylo vhodné látku nějakým způsobem komerčně zatraktivnit, a trvalo na obsazení Demi Mooreové do klíčové role Kathariny s odůvodněním, že Angličanka Kristin Scott Thomasová je málo známá. Když Zaentz i režisér trvali na svém, 20th Century Fox z projektu vycouvalo. To vše v okamžiku, kdy už začalo vlastní natáčení. Hrozící katastrofu zažehnala dravá společnost Miramax, která měla dost rozumu, aby věřila komerčnímu potenciálu filmu, a přitom nechala Zaentze, aby točil podle svých a režisérových představ.

Natáčení probíhalo na přelomu let 1995 a 1996 v římských ateliérech Cinecitta, v toskánské Pienze, ve Viareggiu a také v Benátkách, jejichž známý Hotel des Bains na Lidu (v němž Thomas Mann napsal Smrt v Benátkách a Visconti realizoval její filmovou adaptaci) posloužil jako káhirský hotel Shepheard´s, který má ve filmu dost podstatnou roli. Egyptské hlavní město tvůrci museli vyloučit, neboť se za padesát let příliš změnilo. Další káhirské exteriéry se realizovaly v tuniských městech Tunis a Sfax, jiné tuniské město El Mahdia se proměnilo v egyptský Tobruk.

Značnou komplikaci představovala maska titulní postavy. Její představitel Ralph Fiennes se každé ráno před natáčením musel podrobit více než pětihodinovému pobytu v maskérně. Navíc trval na tom, že maska bude vždy kompletní, i když to nebudou záběry toho dne vyžadovat. Pomáhalo mu to údajně lépe se ztotožnit s postavou. Návrh a provedení masky znetvořujících popálenin byly dílem odborníků ze známé firmy Jim Henson´s Creature Shop, z jejichž dílny pocházejí např. loutky Muppets nebo oblíbení Želví nindžové.

Zaentzova a Minghellova neústupnost se vyplatily. Anglický pacient se stal nejen divácky velmi úspěšným snímkem, ale také sběratelem nejrůznějších ocenění. Při udílení Oscarů za rok 1996 si film nakonec odnesl devět sošek - za nejlepší film, režii, kameru, výpravu, kostýmy, střih, hudbu, zvuk a za ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Juliette Binocheová za postavu Hany). V dalších třech kategoriích zůstalo pouze u nominací - scénář podle předlohy, mužský a ženský výkon v hlavní roli (Ralph Fiennes v titulní úloze a Kristin Scott Thomasová jako Katharine).

Režisér Anthony Minghella (1954-2008) pocházel z ostrova Wight a měl s žánrem romantického milostného dramatu zkušenosti už ze svých předchozích filmů Opravdově, šíleně, hluboce (1990) a Pan Báječný (1993), jež oba Česká televize uvedla. Z našich kin známe i jeho další snímky Talentovaný pan Ripley (1999), Návrat do Cold Mountain (2003) a Dveře dokořán (2006).

Anglický herec Ralph Fiennes (nar. 1962) předtím zaujal jako nacista Amon Goeth v Schindlerově seznamu a jeho krajanka Kristin Scott Thomasová (nar. 1960) zase výraznou vedlejší postavou elegantní Fiony v úspěšné komedii Čtyři svatby a jeden pohřeb. Pro oba Anglický pacient znamenal vrchol jejich herecké kariéry. Životní výkon v náročné úloze ošetřovatelky Hany podává francouzská herečka Juliette Binocheová (nar. 1964), známá u nás z filmů Posedlost, Husar na střeše, Pohovka v New Yorku či z Kieslowského "tříbarevné trilogie".

Autor románové předlohy Michael Ondaatje (nar. 1943) vyrůstal na Ceylonu, kde jeho otec byl správcem čajových a gumovníkových plantáží. Po rozvodu rodičů odjel s matkou do Anglie a na začátku 60. let do Kanady, kde žije dodnes. Anglický pacient je jeho čtvrtým a nejúspěšnějším románem, kromě toho publikoval vlastní memoáry Máme to v rodině a tři sbírky básní.

Jak autor předlohy, tak i tvůrci filmu prohlásili, že aktéři příběhu i jejich osudy jsou dílem fikce, nicméně postava maďarského hraběte Almásyho je skutečná. Žil v letech 1895-1951, byl vychován v Anglii, stal se pilotem a také se podílel na mapování Sahary. Potud se fikce shoduje se skutečností. Skutečný Almásy byl na rozdíl od filmového homosexuálem, nabízel se neúspěšně jako špion Angličanům i Italům a nakonec pracoval pro Němce (byl dokonce vyznamenán maršálem Rommelem). Po válce se vrátil do Maďarska, kde zase pro změnu pracoval pro KGB.