Někdy má člověk co dělat, aby vyšel sám se sebou. Patnáct mikropovídek o lidském charakteru. Katalánský film.
Hrají: L. Homar, Á. Casanovas, S. Muntová, P. Ponce, A. Lizaranová, S. Mateu a další. Režie Ventura Pons.
  • Vyrobeno 1994
  • Země původuŠpanělsko
    • V původním znění s titulky

Španělská kinematografie, to není jenom Carlos Saura, Luis Buňuel, či z novějších Pedro Almodóvar a Julio Medem.

Španělská filmová produkce je nesmírně bohatá a rozmanitá.

Zahrnuje také kinematografii katalánskou, která se stejně jako oblast sama (se správním střediskem Barcelonou) vymezuje jako její samostatná část.

A jedním z jejích nejvýraznějších tvůrců je režisér Ventura Pons.

Na svůj věk (letos 58 let) nenatočil mnoho filmů, zato je každé jeho dílo výrazné. Ve filmu debutoval poměrně pozdě, ve 33 letech, dokumentem Ocaňa, retrat intermitent, který byl s úspěchem promítán na mnoha zahraničních festivalech. V té době měl však Ventura za sebou bohatou divadelní zkušenost. Na jevišti inscenoval nespočet her od Shakespeara až po muzikály. Jeho další filmy z osmdesátých let by se daly souborně charakterizovat jako komedie. Avšak komedie velmi originální. Zkušenost v práci s herci i v pointování dramatických situací a zároveň záliba v burleskní nadsázce vtiskly jeho filmovému stylu osobitý charakter zkratky a zároveň jakéhosi hořkého paradoxu. V jeho filmech se lidské charaktery samy nemilosrdně odhalují svým jednáním a zároveň střetávají navzájem, s jakýmsi melancholickým podtextem: Tak se podívejte, jací vlastně jsme.

První film malého režisérova portrétu pochází z roku 1994 a ilustruje asi nejsrozumitelněji režisérovo zaujetí lidskými charaktery. Proč to všechno je film nebo lépe řečeno soubor patnácti filmových mikropovídek, malých příběhů, z nichž každý ilustruje určitou lidskou vlastnost. Metoda rezignace na kontinuální vývoj příběhu a naopak vytváření sdělení skrze krátké, výstižné obrazy z různých lidských osudů je jeho oblíbenou tvůrčí metodou a je typická zejména pro jeho filmy z 90. let.

Napište nám