Těšte se na historky, zážitky a scénky významného herce, mima, dramatika a scenáristy Bolka Polívky (2000). Dále účinkují: P. Zedníček, B. Hybner a další. Moderuje A. Ulm. Kamera J. Hruša. Režie J. Věrčák
00:00:29 Dobrý večer.
00:00:34 Dobrý večer v pořadu Věšák.
00:00:37 Přichází k vám po malé letní a olympijské pauze.
00:00:41 Jak jste viděli, máme novou znělku, která je veselejší.
00:00:45 Jsem tady sám, bez Kateřiny, která si plní herecké povinnosti.
00:00:51 -A co si dáme dnes?
-Polívku!
00:00:53 Samozřejmě. Tady je Boleslav Polívka.
00:00:57 Veliký český, valašský a moravský mimoherec.
00:01:08 -Vítej!
-To jméno mě snad zabije.
00:01:13 Co to tam bylo za směsici? Mně se začaly dělat nudle.
00:01:24 Tady máme chléb a sůl na uvítanou.
00:01:28 Starobylý zvyk.
00:01:32 Co dáváte u vás na přivítanou?
00:01:36 Dává se vždycky štamprlička. Ty ji však nemáš!
00:01:43 A u té štamprličky se musí udělat vždycky - tak!
00:01:51 Výborná!
00:01:53 Jednou jsem dal známému vodu.
00:01:57 A chtěl kolem udělat ten cirkus. Ty jsi blbej!
00:02:04 Podívej se, Bolku, mám tady noviny, které jsou ze dne 31. 7. 1949.
00:02:12 -To mně něco říká!
-To jsi se narodil.
00:02:15 To píšou?
00:02:17 Ne, marně jsem to hledal.
00:02:22 Nenapsali: Dnes se narodil valašský král.
00:02:25 Švédský dělník o dovolené v ČSR:
00:02:28 Největší zážitek bylo pracovní nadšení.
00:02:33 Plování má význam pro brannost národa, ale valašský král nečtu.
00:02:38 -Já ti je dám.
-To je den, kdy jsem se narodil.
00:02:43 Narodil jsem se v noci. Byla červencová noc.
00:02:48 Matka byla v masce noci. To byl bál.
00:02:53 Měla černé atlasové šaty a byla poseta hvězdami.
00:02:58 Chodila tam s tím bříškem
00:03:01 a známé říkala: Jde to na mě! Zavolej porodní babku!
00:03:07 A my jsme měli domek za sokolovnou.
00:03:12 Matka si sama ohřála vodu, a když porodní bába přijížděla,
00:03:18 tak matka už umývala i mě. To jsem měl hlavičku venku.
00:03:28 Bába přijela na prckole a maminka říkala:
00:03:31 Já myslela, že přijedeš až po maturitě.
00:03:34 Sama si mě porodila. Překousla pupeční šňůru.
00:03:41 Já začnu první otázkou. Je kousek po tom narození.
00:03:46 Kdy jste zjistil, že máte divadelní a komediální sklony?
00:03:50 A kdy jste se prvně představil veřejnosti?
00:03:53 -Píše to pan Tesař z Tišnova.
-Můj tatínek je velký ochotník.
00:03:58 Tatínek byl profesionální ochotník a amatérsky pracoval.
00:04:05 Miloval divadlo a jako kluka v peřince mě nosil na zkoušky.
00:04:13 Já jsem to potom zkusil u mojí dcerky Kamilky, když brečela.
00:04:17 Vzal jsem ji do divadla a položil jsem ji na jeviště.
00:04:23 A ona přestala plakat. Takhle jsem to měl s tatínkem.
00:04:28 Tatínek kromě vážného repertoáru hrál klauny.
00:04:32 Bral mě jako 3 - 4letého, dal mně svoje sako a udělal nos.
00:04:41 Abych byl komický, tak mně sako převázali šňůrou.
00:04:45 Měl jsem klobouk. Hrál jsem již od 3 let.
00:04:50 Takhle jsem poprvé vyšel na veřejnost.
00:04:53 Když se ptá paní Deylová z Jičína, jaký byl váš dětský sen?
00:04:57 A čím jste chtěl být?
00:05:00 Mně vadilo, že jsem moc na jevišti.
00:05:04 Že jsem byl na jevišti víc než doma a tatínkovi se to moc líbilo.
00:05:09 Moje tajné dětské přání bylo, že budu biologem.
00:05:15 Že se budu věnovat biologii. Dlouho jsem si to myslel.
00:05:19 Na střední škole, když se začalo hrát divadlo trochu vážněji,
00:05:24 tak někdo říkal: Člověče, tobě to jde, ty to můžeš zkusit na školu.
00:05:29 -Kdy přišlo období vzdoru?
-Vzdor?
00:05:35 To mám dodneška! Myslíš pubertu?
00:05:39 Já říkám: Z puberty do urny.
00:05:45 Jako každé dítě není v pubertě spokojeno se svými rodiči.
00:05:52 Klasická věta: Puberta spočívá v tom, že ten jedinec se zeptá
00:05:56 sám sebe, jak je možné, že já tak výjimečně nadaný,
00:06:00 mohl jsem se narodit tak blbým rodičům.
00:06:03 Já jsem měl kamaráda, který byl adoptovaný.
00:06:08 Já jsem si říkal: Sakra, možná jsem také adoptovaný!
00:06:12 Jednou jsem byl sám s maminkou v kuchyni.
00:06:16 A já říkám: Mami, sú vlastní?
00:06:24 A maminka: Tatíku, pojď sem!
00:06:29 A zeptej se před tatínkem, na co jsi se ptal!
00:06:33 Já jsem se na nic neptal. Před chvílí ses na něco ptal!
00:06:38 Já jsem se ptal, jestli sú vlastní?
00:06:43 Otec loupl očima po matce a po mně, jestli nevím něco víc než on!
00:06:51 A potom se ovládl a řekl: Sem! A zase odešel.
00:06:57 Tak jsem pochopil, že jsem vlastní.
00:07:02 Dodneška všichni říkají, že jsem po tatínkovi.
00:07:06 Že můj herecký projev je tatínkovi podobný.
00:07:11 -Jak jsi milostně vzplanul?
-Jako kluci v první třídě.
00:07:17 Jsi zamilovaný do paní učitelky. Potom přijdou spolužačky.
00:07:23 Potom přijdou mladší spolužačky. Ono se to krásně vyvíjí.
00:07:31 Pamatuji si paní učitelku v první třídě a její černý svetr.
00:07:39 Kombiné bylo světlé a dělalo ji to na ňadrech větší oka.
00:07:44 A když se to blížilo k podpaží, tak to bylo hustší.
00:07:48 Ty oka. A já to obdivoval.
00:07:50 Potom to byly vyzrálejší lásky.
00:07:54 -7. třída a tak.
-To už byla praxe.
00:07:59 Potom takové překážky. Já jsem měl podkrovní pokoj.
00:08:04 Měl jsem psa, ohaře. Jmenoval se Dyk.
00:08:08 Přišli známí od mých rodičů a měli starší dceru, než jsem byl já.
00:08:17 Já jsem měl psa a ten měl pelech v mém pokojíku.
00:08:24 Šli jsme se podívat na knížku a lehli jsme si na moji postel.
00:08:33 A Dyk si myslel, že si budem hrát a já zařval: Na místo!
00:08:43 Když se potřetí ozvalo: Na místo, tak zespoda se ozvalo: Ty, na místo
00:08:50 Museli jsme se vrátit, celí červení.
00:08:54 Kynologie mně zabránila v časné sexualitě.
00:09:09 -Teď půjdeme k tvému jménu.
-Myslíš Polívka?
00:09:13 Pan Malačka se ptá: Pane Polívko, jíte rád polévku?
00:09:18 -A kterou máš nejraději?
-Děti se mně vždycky smály.
00:09:26 Na JAMU pan profesor Hajda, dneska již rektor JAMU,
00:09:32 když jsem byl ve 2. ročníku a někde jsme hráli ve studiu,
00:09:37 tak jsem tak přišel a on říkal:
00:09:40 Polívka, ty patříš na jídelní lístek a ne na jeviště!
00:09:45 A teď říká, že to neříkal. Říkal to! Hajda, Hajda!
00:09:51 Tak jsem si říkal umělecké jméno.
00:09:53 Boleslav a pozpátku je Polívka Akvílop.
00:09:58 Dovedeš si představit v hlavní roli Boleslav Akvílop?
00:10:01 -Třeba v německém výrazu!
-To zní dobře!
00:10:07 Překlad z němčiny zní: Polévka z hovězí oháňky.
00:10:22 To bychom museli vyvraždit všechny Němce, abych se mohl takto jmenovat
00:10:30 Bolku, kdy jsi začal mluvit?
00:10:36 Nedávno a dnes je medicína tak daleko.
00:10:42 Samotného mě dotaz překvapil.
00:10:45 Chtěl jsem se zeptat, protože jsi mimoherec.
00:10:48 Zní to divně, ale já ten výraz vzal z tvé knížky.
00:10:53 -Ty jsi říkal, že je to výhoda.
-Ty narážíš na to, že jsem prožil
00:11:05 a prožívám šťastný umělecký život. I když se to začíná komplikovat.
00:11:10 V začátku mě mimové považovali za herce, a proto jsem jim nevadil.
00:11:16 Říkali, že na mima hraji dobře. Herci mě považovali za mima.
00:11:24 Tak jsem nikomu nekonkuroval a oni mě nechali dozrát.
00:11:29 A najednou koukají, že už nejsou hlavní role.
00:11:36 My jsme studovali na JAMU klasické herectví.
00:11:40 Bylo to od Stanislavského až po Brechta.
00:11:48 Já mám školení a výcvik herecký.
00:11:51 Já se ptám proto, že pan Kubal z Klenčí pod Čerchovem...
00:11:56 -Kubala vynech!
-To nemůžu!
00:12:10 -On se urazí!
-Já ho znám, už teď je uražen!
00:12:18 Já to stejně přečtu.
00:12:20 Hrajete pantomimu a baví vás to, ještě si zahrát?
00:12:25 -Je to možné v pořadu předvést?
-No, promiň, Kubal!
00:12:29 Já jsem si ho spletl s Kubalem od Čertovky.
00:12:34 Víš, jak se vždycky ptá?
00:12:38 No jo, Kubal!
00:12:40 Já bych nemohl dál. Já bych skončil.
00:12:44 Na tento dotaz chci říct, že chci teď pozvat prvního hosta,
00:12:49 -kterého sis přál.
-Kdo se to vyklubal?
00:12:53 Vyklubal se docent pantomimy, Boris Hybner.
00:12:56 Jo, docent!
00:13:04 Začneme tím, že se Boris stal docentem.
00:13:10 On říká, že je to jediný docent pantomimy.
00:13:13 Za to může on, protože když jsme byli s Ctiborem jeho ředitelé,
00:13:19 tak nám pořád předhazoval, že má vysokoškolské vzdělání.
00:13:24 -A že my jsme samouci.
-Byli to dělničtí ředitelé.
00:13:30 On nás tak vyhecoval, že ubohého Turbu dohnal až titulu profesora.
00:13:39 Uměl bys ještě něco z těch základů?
00:13:45 My jsme klasickou pantomimu nikdy nedělali.
00:13:50 -Pojď, Polívka!
-Nemusím vstávat!
00:14:00 Podíváme se na ty základy.
00:14:04 -Chůzi na místě?
-Chůzi na místě!
00:14:20 -Přetah!
-Že tě mám přetáhnout lanem?
00:14:25 Ne! Aleš a ty držíte lano! Vidíte tu iluzi?
00:14:36 -Imaginární skleněná stěna.
-Kdo patlal na to sklo, člověče!
00:14:45 -Dostal by určitě zápočet.
-To bych se možná naučil i já.
00:14:50 Víte, co je tohle?
00:14:55 Osika ve větru.
00:15:03 Vy jste chtěli, abychom měli pro vás připravenou postel.
00:15:08 Prý se to váže k nějaké vzpomínce a vy to bez postele...
00:15:15 To není, aby si mohl Mistr odpočinout.
00:15:20 Ani to, na co myslíte!
00:15:23 -Tady máte postel.
-Byli jsem v Dublinu, v Irsku.
00:15:30 Tam jsme dělali televizi a potom jsme to slavili.
00:15:34 A Ctibor vyspával kocovinu a ležel v posteli.
00:15:37 Postel byla zvláštní tím, že tam byla taková krabička.
00:15:41 Do té krabičky se dala mince a postel se začala chvět.
00:15:50 -Byla tří rychlostní.
-Mám to říct dál?
00:15:55 -Potřebujeme Ctibora?
-Nebyl by tady nějaký ochotný
00:15:58 člověk odpovídající váhové kategorie?
00:16:03 -To by šlo!
-Chcete být Ctibor?
00:16:07 Byl byste profesor pantomimy.
00:16:14 -Ctibore, jako si lehni.
-Lehni si!
00:16:19 Nebuď prase, nebudeš si přece lehat v botách!
00:16:26 Sundej si boty. Jsi v cizině, v Dublinu.
00:16:32 -Jsi český umělec.
-Musíš reprezentovat.
00:16:36 -Lehni si.
-Nebudeš si lehat v saku!
00:16:43 -Ctibore, dej sem sako!
-V té době žádné sako neměl.
00:16:47 Měl jenom bundu a stejně v ní nespal.
00:16:52 Válet se v Dublinu v kalhotách? Přece reprezentuješ!
00:16:59 -Co si potom řekne uklízečka!
-Já bych to sundal.
00:17:15 Dělej mu tam noční stolek.
00:17:19 Ty chceš ležet v tričku, v kterém jsi byl celý den?
00:17:24 Bolku, měl on trenýrky?
00:17:27 Trenýrky asi měl, ale ponožky neměl.
00:17:31 To necháme, je to licence.
00:17:35 -Ponožky mu máme nechat?
-Já bych mu je nechal!
00:17:40 Je zkušený z Dublinu. Říkal jsem, že spí na zádech.
00:17:45 Trčí mu velký nos. Počkej, ještě utěrku, Ctibore!
00:17:50 My jsme mu provedli takovou věc. Budeš dělat ten mechanismus.
00:17:55 Ale až dám tu minci.
00:17:59 Ten nám dá, že si z něho děláme veřejně v TV srandu.
00:18:03 Znáš tu klepotici po kocovině, kdy se člověk celý třese.
00:18:07 On spí hlubokým spánkem. Proč by se třásl?
00:18:10 -On je v bezvědomí.
-V úplném!
00:18:13 -Nemáš náhodou anglické peníze?
-Jako, jako.
00:18:21 To je vidět. Skutečné bys mně nepůjčil.
00:18:25 -Teď se to začalo chvět.
-Rozhoupáme lustr.
00:18:32 Sype se omítka!
00:18:42 Víš, jak se prchá v pantomimě?
00:18:48 Když chceš prchat do dálky a musíš to vyjádřit na krátkém prostoru.
00:18:53 Profesore, ukážeme mu to!
00:18:58 -Když chci zmizet...
-Tak musím na špičky!
00:19:09 A tady nasedneš na koně.
00:19:17 A ještě do toho můžete křičet, jak se řekne anglicky zemětřesení!
00:19:22 Před tím hotelem si nemohl vzpomenout, jak tam byl takhle.
00:19:26 -Je to jasné, prcháš!
-Začínáš na špičkách.
00:19:31 -Zase padá ta omítka.
-To byla sprcha.
00:19:41 Bylo to hezké!
00:19:50 Já bych měl dotaz, jak vymýšlíš své úžasné triky?
00:19:55 Jako když zkracuješ nohy a jezdíš na koních.
00:19:59 Takové ty deformátory? Nejsou to jenom deformátory.
00:20:10 Kdysi se mě někdo ptal: To jsi koupil venku, v zahraničí?
00:20:14 Ne, to vzniklo tady vevnitř.
00:20:18 Přítel mého tatínka a dodneška
00:20:23 žijící pamětník vizovického ochotnického divadla říkal:
00:20:27 Bolo, kde ty na to chodíš? A já říkám:
00:20:30 Já na to nechodím, ono to chodí na mě.
00:20:34 Ono na tom něco pravdy je. Třeba takový deformátor.
00:20:39 Vzniklo to tím, že když byla Kamilka malá,
00:20:44 hráli jsme si před zrcadlem.
00:20:48 A říkal jsem, že by se to dalo mechanizovat.
00:20:51 -Tak to prostě vzniklo.
-Tak to zůstalo.
00:20:53 Prosím tě, jedna z posledních figur, která se mně líbila
00:20:57 v představení Pro dámu na balkóně. To byl ten pop zpěvák.
00:21:01 -Můžeš ho udělat?
-Byl to šoumen.
00:21:05 Rád bych ho udělal, ale nemůžu, protože nemám zuby,
00:21:11 -které k tomu potřebuji.
-Zuby máme tady.
00:21:15 -Prosím tě, neblázni.
-Nebylo to zadarmo.
00:21:22 To nechal vyrobit Jiří Faifer na můj popud,
00:21:27 protože jsem se chtěl transformovat.
00:21:31 Stejně to nemohu udělat, protože nemám to sako.
00:21:35 -Kdyby mně někdo půjčil sako.
-My máme to sako.
00:21:39 A ještě tohle k tomu.
00:21:43 Já to trošku nerad dělám, když je to vytrženo ze souvislostí.
00:21:48 Je to z té hry, kde je ten šoumen asi 5 - 7 minut.
00:21:54 A když se to vytrhne, aby to nezavádělo.
00:22:08 ŠIŠLÁ Aleši, já jsem strašně rád.
00:22:12 -Mně to něco připomíná.
-Ale co?
00:22:17 Jsem strašně rád, že jsem tě viděl s těma mimama.
00:22:26 Ty jsi vždycky byl zpěvák, co?
00:22:38 -Co chceš ode mě slyšet?
-Já nevím.
00:22:44 Mně to stačí. Je to krásné.
00:22:47 Ještě něco zazpívat.
00:22:49 Strašně rád jsem tady.
00:22:58 Já neumím ty zpěvácké pohyby.
00:23:03 -Ukaž něco?
-Někteří dělají tohle!
00:23:12 -A co ještě?
-Ještě můžeš tohle!
00:23:30 Ovčáci...
00:23:36 -Já myslím, že je to dobré.
-Bylo to fakt legrační!
00:23:43 Teď mně řekněte lidi upřímně, je to tak legrační?
00:23:51 Ty si vezmeš sako a lidi se už smějou.
00:23:55 Tak dál!
00:24:01 Tak pojď sem, co chceš slyšet?
00:24:06 -Co tu máme dál!
-Co tu máme dál?
00:24:21 Poctít dobré lidi.
00:24:34 Já se bojím sednout. To je sen komika.
00:24:41 Tady zrovna mám, Jarmila Vojtová z Brna.
00:24:43 Koho by sis zvolil jako svého šaška?
00:24:48 My jsme šetrný národ. To každý Valach ví.
00:24:51 Dělám si to sám.
00:24:53 Ušetříme.
00:24:57 Uvažujete o tom, že některé ministerské křeslo ve vaší vládě
00:25:01 by mohla obsadit žena?
00:25:02 Nebo už máte vyhlídnutou slušnou mluvčí vaší vlády?
00:25:07 Dáša Bláhová se sama nabídla, že bude dělat ministryni nitra.
00:25:12 Má dojem, že nám někdy nitro chybí.
00:25:17 Já myslel, že byste měli takovou ministryni zevnějšku.
00:25:21 -To by bylo dobré.
-Teď je moderní mít nějakou miss.
00:25:27 Že bys měl miss České republiky. Tady je Michaela Salačová.
00:25:36 -Ahoj!
-Královna krásy a král Valachů.
00:25:40 Myslíš, že bysme se k sobě hodili politicky?
00:25:44 -Úrovní určitě.
-Dělala by miss králi!
00:25:49 -Kdyby sis to chtěl zkusit.
-Ty jsi neřekl, že to bude ona.
00:25:57 To musíme vysvětlit. To je udělátko pro politika.
00:26:03 Toto je naslouchátko a toto je pro politika.
00:26:06 Ty jako mluvčí bys měla předávat ty nejjemnější nuance jeho myšlení.
00:26:12 Ty bys měla říct i to, co se neodvažuje říct.
00:26:17 Co si neodvažuje ani myslet.
00:26:20 A když si to pomyslí, tak v nejskrytějším koutku duše.
00:26:24 Ty jsi mluvčí. Ty jsi jeho ústa.
00:26:28 -Budu se snažit.
-Zasloužím si tak krásná ústa?
00:26:34 Každý politik v jistém smyslu musí mít masku.
00:26:42 Bude mě slyšet?
00:26:46 Když nemáš čas, může jít za tebe i bratranec.
00:26:51 -Musíš to vzít za ouško.
-Zkusíme navázat spojení.
00:26:56 -Slyšíme se.
-Slyšíš, co si říkáme?
00:27:00 Jako, že jsme na tiskové konferenci, dámy a pánové.
00:27:05 Vážení novináři, vážená žumpo!
00:27:16 Valašský král se svojí mluvčí.
00:27:20 Je jich nějak málo, nějak mně řídnou.
00:27:25 Dámy a pánové, Jeho Veličenstvo je potěšeno, že jste se sešli
00:27:30 v tak velikém počtu.
00:27:32 To bude zase nuda.
00:27:35 Veličenstvo doufá, že se budete bavit.
00:27:37 A že si pochutnáte na malém občerstvení.
00:27:41 Doufám, že mně to zase nesežerou v prvních pěti minutách.
00:27:48 Veličenstvo si váží toho, že se sešli inteligentní lidé.
00:27:52 Čumí jako nutrie před stažením.
00:27:58 A doufá na další setkání s vámi.
00:28:01 To už vůbec ne, už končím, když tak po internetu.
00:28:06 Hezky tlumočíš, co já si myslím. Ta to uhladí hezky, děkujeme.
00:28:18 Pan Čermák z Prahy 9.
00:28:19 Co si představujete pod pojmem řízený alkoholismus?
00:28:24 Slyšel jsem to několikrát, ale nikdo to neumí vysvětlit.
00:28:28 -Můžete nám to vysvětlit?
-To jsem řekl já?
00:28:34 Řízený alkoholismus spočívá v tom, že člověk ví, kolik toho má vypít.
00:28:40 A ví, co od toho alkoholu chce!
00:28:43 Jestli se chce společensky veselit nebo se poválet ve škarpě.
00:28:51 Touto krátkou předehrou se dostáváme k dalšímu hostovi.
00:28:57 K drahému příteli, kterého jste si přál tady mít.
00:29:00 Čmaňa, Pavel Zedníček.
00:29:04 -Co ty takhle zezadu!
-Ahoj!
00:29:08 -Dobrý večer!
-Odkdy jste vlastně kamarádi?
00:29:12 Strašně dlouho. Paní Zedníčková říkala mojí mamince:
00:29:18 Náš Pavel chce také na tu JAMU, nebo co to ten tvůj dělá!
00:29:26 Moje mama říká: Vidíš to, to je dobrý nápad.
00:29:29 Aspoň náš ogar tam nebude nejškaredější.
00:29:39 Já tady mám Bolečka a lidi a já to musím říct.
00:29:44 Že ho mám rád, to je logické. Nejde ho mít nerad.
00:29:51 Já bych se snad rozbrečel.
00:29:57 To je tím, že je tady cibule.
00:30:05 Tak se rozbreč. Jestli chceš brečet, vezmi si cibuli.
00:30:09 -Lidi nepoznají, že máš cibuli.
-Dám si to kolem očí.
00:30:14 To je hrozné.
00:30:19 Když tam přijdeš, tak tě vítá v tom okénku.
00:30:23 Má takové malé okénko a já tam vidím tu ručičku.
00:30:27 Tam mám koupelnu a čistím si tam zuby.
00:30:40 -Má tam připravenou snídani.
-A on mi to všecko sežere.
00:30:49 Když dostanu najíst, tak mně jednu střihne.
00:31:00 Že nemá jen jednu jako já.
00:31:10 Ale to nebyl tvůj.
00:31:15 -Mám koníčka.
-Konečně jim rozumím.
00:31:20 On nerozuměl.
00:31:35 Je to děvkař.
00:31:46 Vážně, tam je tak krásně, tak nádherně.
00:31:53 Vezmi si kapesník.
00:31:57 -Vem si ještě, ať máš pro dcery.
-Děkuji ti!
00:32:05 To máte krásné vzpomínky!
00:32:12 -Jakou máš funkci, Pavle?
-Já jsem potulný vyslanec.
00:32:19 Potom jsem ministr financí a generál vzdušných sil.
00:32:23 Já bych měl pro vás jedno překvapení.
00:32:26 Byla by to vážná uchazečka na post ministryně sportu.
00:32:31 Paní Ludmila Šunová. Tady by měla přiběhnout.
00:32:38 -Utěkaj!
-Vy jste nějaká rychlá!
00:32:43 -Dobrý večer!
-Vítáme vás tady!
00:32:57 -Paní Šunová...
-Je kandidátka na post...
00:33:01 Čím je významná? Co ona dělá?
00:33:04 Ona běhá maratony. Neběhá jeden nebo dva maratony.
00:33:08 -Kolik jste jich uběhla?
-Bylo jich 100.
00:33:11 -Které mají 42 km a ještě drobné?
-Ano a 195 metrů.
00:33:17 To je úžasné. Naposledy to bylo v Chicagu.
00:33:20 To byl 100. maraton. 1. října jsem běžela 99. v Budapešti.
00:33:25 A 100. maraton v Chicagu.
00:33:38 Co je na tom ještě pozoruhodného? Takhle jak paní Šunová přiběhla,
00:33:43 tak ona skutečně běhá ty maratony. Běhá je v kroji.
00:33:48 Já myslel, když vás takhle propaguje po světě,
00:33:51 -že byste ji mohli sponzorovat.
-Proč ne?
00:33:57 Já bych se zeptal, ale zdá se mi to netaktní,
00:34:01 ptát se vás na věk. Vidím, že jste dospělá.
00:34:08 Ty chceš vědět, kolik jí je? To se musíš zeptat inteligentně.
00:34:15 -Máte děti?
-Mám.
00:34:17 -Kolik dětí máte?
-Tři, dva syny a jednu dceru.
00:34:22 -Nejstarší je syn nebo dcera?
-Nejstarší je dcera a je jí 45 let.
00:34:28 Před kolika lety se vám narodila?
00:34:37 Můžu prozradit, že paní Šunové je 68 let, což je něco úžasného.
00:34:50 Já myslím, že je to pro vás kvalifikace a pak se dohodnete.
00:34:55 -To je dobrý nápad.
-To jsme rádi.
00:34:58 -Kdyby měla oběhnout naše ambasády.
-Tak to bude levnější než letadlem.
00:35:05 Byla by to naše holubice.
00:35:12 Bolku, blížíme se ke konci. Můžeš nám něco věnovat na věšák?
00:35:18 Co vám vlastně můžu dát! Já myslím, že tohle je dobrý dárek.
00:35:23 -To je nádherný!
-Můžeš ho použít kdykoliv.
00:35:27 Dovol, abych ti za nás předal cestovní korunu,
00:35:31 -protože hodně jezdíš.
-Je to krásné. Můžu si vyzkoušet?
00:35:38 Je to taková frajerská koruna.
00:35:46 -Můžu si vyzkoušet?
-Dej si nos!
00:35:50 Nám to sluší!
00:35:54 Prosím tě, mohl bys na závěr zahrát na fujaru?
00:35:59 A já do toho přečtu poslední přání
00:36:02 od paní Evy Waldhauserové z Karviné.
00:36:07 Chvilku mě nechej hrát a pak si dělej, co chceš!
00:36:13 Je to půjčená fujara od Stivína.
00:36:23 HRAJE
00:36:33 A paní Eva píše: Přeji si více pořadů v TV s Bolkem.
00:36:41 Divadelní hry. Zdravím, obdivuji,
00:36:46 přímo miluji, žij furt!
00:36:50 Přejeme taky!
00:37:00 Skryté titulky Miroslav Hanzlíček
Zábavný pořad je vždy věnován jedné známé osobnosti, která si na pomyslný věšák odkládá své zážitky, vzpomínky, životní zkušenosti a humorné i nostalgické historky. Pořadu se zúčastní i další známé osobnosti. Dnešním hostem je oblíbený herec Bolek Polívka.
