Hrdina proti své vůli

Satirická komedie má v americkém filmu dlouhou tradici a obzvláště často si brala na mušku sdělovací prostředky. Tak trochu ve stylu filmů Franka Capry či jedovatých komedií Prestona Sturgese natočil anglický režisér Stephen Frears v Hollywoodu satirickou komedii Hrdina proti své vůli (1992). Scenárista David Webb Peoples (mj. Blade Runner a Nesmiřitelní) napsal příběh outsidera, který se proti své vůli stane zachráncem pasažérů havarovaného letadla, ale na své hrdinství rezignuje a nechá veřejnost, aby se opájela postavou hrdiny sice nepravého, ale dokonale stvořeného médii ke svému obrazu.

Ideálního představitele zlodějíčka Bernieho LaPlanta tvůrci našli v Dustinu Hoffmanovi, jemuž dobře sekundují i další herci, zejména Andy Garcia jako bezdomovec John Bubber, který dokonale pochopí, co od něho veřejnost a média jako od "hrdiny" očekávají, a Geena Davisová v úloze ambiciózní televizní reportérky Gale, která si na rozdíl od svých šéfů ještě zachovala důstojnost a jistou soudnost. Bezohlednou manipulaci veřejným míněním, kterou v dnešním světě reprezentuje především komerční televize, tu ztělesňuje v postavě Galeina nadřízeného známý americký komik Chevy Chase (v titulcích filmu neuvedený).

Frears, který dlouho působil v britské televizi a ve světovém kontextu se prosadil až vytříbenou filmovou adaptací Hamptonovy dramatizace románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (1988), trochu otupuje ostřejší hrany scénáře a klade možná zbytečně velký důraz na melodramatickou linii příběhu (vztah Bernieho a jeho malého syna), ale přes neskrývaný sentiment některých scén vytvořil vtipnou satiru, která zasahuje hlouběji, než se na první pohled zdá.