Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu
Brilantní Kubrickova černá komedie Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu vznikla v roce 1963, tedy v době, kdy sice došlo k určitému uvolnění mezinárodního napětí, ale zároveň ještě příliš nevybledly vzpomínky na sotva zažehnanou kubánskou krizi, která svět přivedla na pokraj jaderné katastrofy.
Předlohou filmu byl dramatický román Petera George Rudý poplach (1958, Red Alert), vydaný nejdříve ve Velké Británii pod názvem Dvě hodiny do zkázy (Two Hours to Doom) a podepsaný pseudonymem Peter Bryant. Kubrick původně zamýšlel adaptovat knihu ve stejné rovině, ale při tvorbě scénáře (na němž spolupracoval americký romanopisec a scenárista Terry Southern) si uvědomil její absurditu a rozhodl se ji transformovat do podoby černé komedie. "Konec konců, co může být absurdnější, než samotný nápad, že dvě velmoci jsou ochotny vyhladit veškerý lidský život kvůli nehodě způsobené politickými rozdíly, jež se lidem za sto let budou zdát stejně nesmyslné, jako se nám dnes jeví náboženské konflikty středověku."
Celý snímek vznikl ve studiích v Sheppertonu nedaleko Londýna, což bylo mj. vynuceno tím, že Peter Sellers byl v době natáčení uprostřed rozvodového řízení (s herečkou Anne Hayesovou) a nesměl opustit Velkou Británii. Sellers ve filmu hraje tři postavy - amerického prezidenta, anglického kapitána Mandrakea a konečně titulní roli "jaderného poradce" dr. Divnolásky. Měl původně hrát i velitele bombardéru, majora T.J. "King" Konga, ale zabránilo mu v tom zranění (tuto roli nakonec ztělesnil častý představitel westernových postav, americký herec Slim Pickens).
Ze zjevných důvodů nebyla možná spolupráce americké armády, a tak např. interiér bombardéru byl navržen podle fotografie skutečného letadla, uveřejněné v britském leteckém časopise. Vnější záběry letadla byly realizovány s použitím třímetrového modelu a zadní projekce. Stejně tak interiér válečné místnosti Pentagonu byl dílem fantazie známého výtvarníka Kena Adama, který později v jednom rozhovoru řekl, že když Ronald Reagan chtěl vidět skutečnou válečnou místnost ministerstva obrany, byl překvapen, že vypadá úplně jinak, než v tomto filmu.
Dokončený film se trochu lišil od scénáře, který byl původně zarámován vyprávěním mimozemské civilizace, jež studovala Zemi během jejího atomového rozvoje. Kubrick rovněž vyřadil závěrečnou scénu z válečné místnosti, v níž vojenští potentátové rozpoutali velkolepou dortovou bitvu, protože "byla příliš fraškovitá a neladila se satirickým tónem zbytku filmu".
Většina jmen hlavních postav odkazuje na souvislost mezi válkou a sexem - generál Jack Ripper (Jack Rozparovač), kapitán Mandrake (mandragora), generál Turgidson (turgid = napuchlý, zduřelý), velvyslanec De Sadeski (variace na De Sade) atd.
Několik měsíců po premiéře Dr. Divnolásky byl do kin uveden film s podobnou tématikou Fail-Safe (1963, r. Sidney Lumet), který byl natočen podle stejnojmenného bestselleru Eugena Burdicka a Harveye Wheelera, a o hrozbě atomové války pojednával v ryze dramatické rovině.
Dr. Divnoláska byl nominován na Oscara 1964 ve čtyřech kategoriích (nejlepší film, režie, herec v hlavní roli - P. Sellers, scénář podle předlohy), ale žádného nezískal. Členové Americké akademie tehdy dali celkem logicky přednost úspěšnému muzikálu My Fair Lady před značně neuctivým humorem Kubrickovy satiry. Dnes, téměř po 50 letech od svého vzniku, ovšem Dr. Divnoláska patří k několika málo filmům, jejichž kvalita nejenže s lety neklesá, ale naopak se ještě zvyšuje.