Čínský syndrom
Otázka bezpečnosti jaderných elektráren byla na sklonku 70. let velmi žhavým tématem, takže není divu, že se k ní vyslovili i hollywoodští filmaři. Režisér James Bridges (1936-1993) natočil podle původního scénáře, na němž sám spolupracoval, drama televizního štábu, který se stane nechtěným svědkem hrozící katastrofy v kalifornské jaderné elektrárně. Producentem filmu byl Michael Douglas, který také vytvořil roli radikálně smýšlejícího kameramana Richarda, a na výrobě snímku se podílela společnost další hlavní představitelky (reportérka Wellsová) Jane Fondové, nazvaná IPC (tj. Indochina Peace Campaign - název, který přímo odkazuje k tehdy levicovému smýšlení známé herečky). Třetí hlavní úlohu, obětavého zaměstnance elektrárny Godella, ztvárnil herec, jehož vídáme častěji v komediích, Jack Lemmon.
Film měl premiéru 16. března 1979 a byl celkem nevybíravě napaden odborníky na jadernou energii i filmovými kritiky, že hrubě nerealistickým způsobem zobrazuje potenciálně vážnou věc. Pak ovšem došlo k tomu, co můžeme nazvat "jak život imituje umění". 28. března ve čtyři hodiny ráno se v jaderné elektrárně na Three Mile Islandu uprostřed řeky Susquehanna poblíž pensylvánského Harrisburgu stalo prakticky totéž, co popisuje tento film. Kombinací technické závady, lidského omylu a trochy smůly nastala zatím nejhorší americká jaderná katastrofa. Reaktor bloku dva se najednou začal přehřívat, došlo k úniku radioaktivních plynů a teplota uvnitř reaktoru se nezadržitelně blížila kritickým hodnotám. Stejně jako v hollywoodském filmu, napadaném za hrubý nerealismus, byla veřejnost po určitou dobu klamána, co jí vlastně hrozí. Pensylvánský guvernér Thornburgh zjistil, že evakuační plány pro podobné ohrožení, které zdědil, jsou k ničemu a vyvolaly by jen nekontrolovatelnou paniku. Ta stejně propukla dva dny po nehodě, kdy vydal příkaz k evakuaci těhotných žen a dětí školou povinných. Své domovy bezhlavě opustilo víc než 140 000 lidí. Za několik hodin na místo dorazil i tehdejší americký prezident Carter, ale to už měli odborníci situaci v elektrárně pod kontrolou, neboť teplota jádra se začala stabilizovat. Pozdější vyšetřování zjistilo, že do tzv. čínského syndromu, kdy přehřáté jádro hrozí propálením zemské masy až na druhou stranu do Číny, scházelo zhruba třicet minut. Druhý blok elektrárny byl bezpečně uzavřen a na věčné časy zakonzervován.
Není divu, že film Čínský syndrom se po této události stal velikým diváckým hitem a posbíral také řadu nejrůznějších ocenění. Byl mimo jiné nominován na čtyři Oscary - za mužský a ženský herecký výkon v hlavní roli (J. Lemmon a J. Fondová), za výpravu a za původní scénář. Žádnou sošku však nezískal (v roce 1979 Oscarům vládlo sentimentální drama Kramerová versus Kramer). Oba hlavní herci dostali za své výkony nakonec Ceny BAFTA (britské Oscary) a Jack Lemmon ještě hereckou cenu na MFF v Cannes.
Dramatické vyprávění o hrozící katastrofě, jež vzniklo před více než třiceti lety, dodnes nic neztratilo na své napínavosti a přesvědčivosti. Velkou zásluhu na tom mají vynikající představitelé hlavních rolí i režisér Bridges, který se naprosto obešel bez hudby (kromě písně Somewhere In Between, jež zazní pod úvodními titulky), čímž ještě zvýšil vnitřní dramatičnost filmu.