Dokumentární dvojportrét manželů, herců, překladatelů a především slušných lidí (1998). Připravil J. Protiva.
00:00:03 Bože, život ti dá zabrat, šumař málokdy smí zahrát,
00:00:07 jak to dobře ví jak on, tak akordeon.
00:00:12 Každej den je totiž třeba sehnat na ten kousek chleba,
00:00:17 jak to dobře zná jak on, tak akordeon.
00:00:33 Národní divadlo mi nabídlo angažmá za Dubčeka
00:00:39 a já jsem si říkala, jú, budeme hrát "Tmu o polednách",
00:00:45 budeme hrát tohle a tohle.
00:00:48 Nebyla jsem ve straně, ale to už nevadilo.
00:00:52 Na jaře 1968 to nevadilo,
00:00:55 ale dali mi podepsat papír, kde byla otázka: váš původ?
00:01:04 A mě to rozčililo, protože tady se už mluvilo o svobodných volbách.
00:01:10 No, my jsme mluvili o svobodných volbách,
00:01:14 oficiálně se o nich ještě nemluvilo.
00:01:17 Říkali jsme si, tak je přehlasujeme.
00:01:21 A když mi dali ten dotazník,
00:01:25 říkala jsem si, to je jako za Němců,
00:01:28 že náš tatínek byl Žid, nebo co?
00:01:31 Tak jsem do rubriky "váš původ"
00:01:34 napsala podle pravdy "židoplutodemokratický".
00:01:38 Budete se smát, ale já jsem s tím do toho Národního prošla.
00:01:42 Buď to tam už nikdo nečetl, nebo to pokládali za vtip, nebo já nevím.
00:01:50 Já jsem se sice narodil v Púchově nad Váhom,
00:01:53 ale Slovák nejsem, i když mě mrzí, že už jsou mezi námi hranice.
00:02:00 Dětství jsem prožil v Jihlavě a částečně taky v Lukách u Jihlavy,
00:02:06 kde jsem měl strýčka správcem hraběcího velkostatku,
00:02:10 takže jsem tam jezdil jako na venkov.
00:02:13 Ale jinak do obecní školy a na gymnázium,
00:02:16 až do začátku oktávy, jsem chodil v Jihlavě.
00:02:21 Potom v Jihlavě nesměly být státní úřady a nesměli tam být Židi.
00:02:31 Tatínek byl soudce, takže jsme se odstěhovali z Jihlavy do Brna,
00:02:37 kde jsem pak udělal maturitu a šel jsem na konzervatoř.
00:02:42 Svou ženu jsem poznal na gymnáziu v Jihlavě.
00:02:47 Byl jsem v sekundě nebo v tercii a ona byla o rok výš.
00:02:52 Samozřejmě mě nevnímala, ale musela si mě všimnout proto,
00:02:57 že jsme my, rodina Pellarova,
00:03:00 měli služku Máňu, která od nás odešla.
00:03:03 A o tom by už mohla mluvit dál moje žena, jak to vypadalo.
00:03:08 Vypadalo to tak, že my jsme jako děti pořád slyšeli,
00:03:12 jak Rudánek s Melankou jsou hodné děti a my jsme hrozní.
00:03:18 Ale musím říct, že odešla od Pellarů proto,
00:03:23 že to byla spořádaná evangelická rodina,
00:03:26 zatímco my jsme byli českožidovská a byly tam politické hádky,
00:03:32 protože můj bratr sympatizoval s komunismem, tatínka - masarykovce
00:03:39 a bylo to u nás pro ni asi veselejší.
00:03:43 Ty hádky ji asi bavily víc než ty každonedělní návštěvy kostela.
00:03:48 Já jsem se potom odstěhoval do Brna a Luba se odstěhovala do Prahy,
00:03:55 protože Jihlava byla "Juden frei" a její tatínek byl Žid.
00:04:01 Tedy nesměl být v Jihlavě,
00:04:04 tak se odstěhoval do Prahy a Luba s ním.
00:04:07 Luba v Praze chodila do anglického gymnázia.
00:04:11 Po maturitě byla zaměstnaná, po roce 1945 šla k divadlu,
00:04:16 myslím, že do Náchoda. Já jsem v roce 1946 šel také k divadlu,
00:04:23 do Hanáckého divadla, kam Luba přišla z Náchoda.
00:04:28 Tam jsme se po letech zase setkali no a vzali jsme se.
00:04:38 Válku, to si dovedete představit,
00:04:42 jak jsem ji asi prožila v položidovské rodině.
00:04:46 Gestapo stěhovalo moji maminku,
00:04:49 která zůstala jako árijka v Jihlavě, asi pětkrát.
00:04:54 V našem bývalém bytě si gestapo udělalo kanceláře,
00:05:00 takže tatínek chodil na výslechy do vlastní ložnice.
00:05:06 To byla válka, ale potom nás ještě čtyřikrát stěhovali komunisté,
00:05:10 takže moje maminka se v životě stěhovala šestnáckrát.
00:05:16 Víte, pro nás byla válka strašné trauma,
00:05:22 daleko větší než čtyřicet let komunismu,
00:05:27 protože člověk nevěděl, jestli přežije.
00:05:32 Za druhé jsme nevěděli, kdy tatínek bude muset jít,
00:05:38 a za třetí, jestli se vrátí bratr, který šel taky jako míšenec,
00:05:46 tenkrát šli míšenci a árijští manželé od Židovek,
00:05:52 třeba Šmeral, kluci Radokové, Oldřich Nový.
00:05:58 Ti šli ale jen do Polska, do pracovních táborů,
00:06:03 které zdaleka nebyly tak hrozné jako židovské koncentráky,
00:06:09 protože se tam nezabíjelo.
00:06:13 Víte, na jedné straně, byli jsme mladí, často byla legrace,
00:06:19 na druhé straně, nemůžete nikdy zapomenout.
00:06:25 Když jdu po Václavském náměstí kolem Domu módy,
00:06:29 tam bývala kavárna Parlament, kam jsme taky někdy chodili,
00:06:34 a poslouchala jsem, koho zastřelili v heydrichiádě, a vysvětlit někomu,
00:06:39 co to je za pocit slyšet z amplionu: "Vančura..."
00:06:45 To je nesdělitelné.
00:06:48 Zrovna tak je nesdělitelné to,
00:06:52 že já jsem tenkrát bydlel v Brně v Laudonově ulici,
00:06:57 která se tak jmenovala podle generála Laudona,
00:07:01 dnes už se jmenuje zase jako za první republiky V táboře,
00:07:05 a to je 600 metrů od Kounicových kolejí, kde se denně popravovalo.
00:07:12 Takže jsme denně slyšeli ty výstřely.
00:07:17 Na to člověk taky nemůže zapomenout.
00:07:22 Proto to v nás zůstává dodnes. To nikdo nemůže vymazat.
00:07:30 Víte, nelze sdělit pocit, jaký jsme měli, když padla Francie.
00:07:37 To si nikdo z vás nedovede představit.
00:07:41 Ta beznaděj, nikde nic, Francie, ta sladká Francie, padla.
00:07:49 Anglie ještě neválčila, neměla zbraně, byla ve válce,
00:07:54 teď pakt s Ruskem, Německo, kde můj jediný argument byl,
00:08:00 byla jsem hrozně mladá, bylo mi asi sedmnáct,
00:08:04 a jediná naděje byla, že to Němci nemůžou vyhrát,
00:08:11 přece se celý svět nezbláznil!
00:08:15 To byl jediný argument, ale žádný rozumový argument tady nebyl.
00:08:21 Nevěděli jsme, k čemu se upnout.
00:08:24 Potom, když ruská armáda začala postupovat a my měli mapy na stole,
00:08:31 kde jsme si začerňovali území, která Rusové dobyli zpátky,
00:08:38 to už bylo veselejší.
00:08:41 Pak už se sledovalo, jak to postupuje.
00:08:45 Pak přišla druhá fronta a už se jen čekalo, kdy to přijde.
00:08:51 Já už jsem byla taky na seznamu,
00:08:55 už jsem měla jít taky do lágru s maminkou,
00:08:57 protože maminka byla árijská žena od Žida a já jsem byla míšenka,
00:09:02 stejně jako to šlo u mužských, šlo to i u ženských.
00:09:07 Šlo o to, půjdeme dřív my, nebo skončí dřív válka?
00:09:13 A co píšťalky, když hvízdnou, a když z chodníku tě líznou?
00:09:19 Jak dobře to zná jak on, tak akordeon.
00:09:24 Pryčna není příliš měkká, na tý mizerně se čeká,
00:09:30 jak to dobře ví jak on, tak akordeon.
00:09:44 Můj bratr se vrátil, takže už 5. května tu byl.
00:09:49 Vrátil se na Velikonoce.
00:09:52 A my jsme na ulici 7. nebo 8. května udělali řetěz
00:09:58 a dávaly se zpět dlažební kostky,
00:10:02 které se tam předtím dávaly jako zátaras proti Němcům,
00:10:07 aby ruská armáda mohla vjet do města.
00:10:10 A jak jsme si ty kostky podávali,
00:10:15 někdo tam říká, oni ti smradi ještě včera stříleli v Terezíně.
00:10:20 A my jsem s bratrem dostali příšerný strach.
00:10:23 Oni neřekli "na Malé pevnosti", my jsme mysleli v ghettu.
00:10:28 Tak jsme švindlem nasedli na Červený kříž
00:10:33 a ještě v noci jsme jeli do Terezína.
00:10:37 Musím vám říct, že to je jeden z mých nejhroznějších zážitků.
00:10:42 Tam byla karanténa kvůli skvrnitému tyfu.
00:10:46 A když vjel první ruský tank do ghetta,
00:10:51 lidé to protrhli a davy se valily k tanku
00:10:57 a lidé vydávali jen zvuky, ááá, z radosti, že zůstali živi.
00:11:06 My jsme se s bratrem rozbrečeli,
00:11:10 protože to je nezapomenutelný zážitek. Strašný.
00:11:15 Potom jsme se dostali ven, ale měli jsme tam zůstat na karanténě.
00:11:20 Přijeli jsme domů a zjistili jsme, že náš tatínek už je v Praze.
00:11:26 Nasedl na Červený kříž a nedal se vyhodit.
00:11:31 Takže všechno dobře dopadlo, tady.
00:11:35 Jinak nikdo, všichni jsou na radnici napsaní.
00:11:43 Byl jsem rád, že moje první angažmá bylo v Jihlavě,
00:11:48 ke které jsem měl samozřejmě citový vztah,
00:11:51 a kromě toho jsem se tam znovu potkal se svou budoucí manželkou.
00:11:57 Ale po roce jsme se ženou odešli do Hanáckého divadla v Přerově.
00:12:05 V Jihlavě jsme také spolu hráli,
00:12:10 třeba v "Ondřejovi a drakovi" od Viktora Dyka.
00:12:14 Já jsem hrál Kamaráda, to je taková záporná postava,
00:12:18 a Luba hrála Madlenku.
00:12:22 To už jsme se o prázdninách vzali a odešli jsme do Hanáckého divadla,
00:12:28 kde nám slíbili byt, protože jsme jako manželé čekali prvního syna.
00:12:38 Byt, který nám dali, byla jedna místnost 1,8 x 3,6 m,
00:12:46 záchod byl v druhém domě přes dvůr a tekoucí voda také přes dvůr.
00:13:03 Kdybych tak byl Rothschild, ach, to bych si žil jako pán!
00:13:20 Nedřel bych jak blázen, na práci bych dycky lidi měl.
00:13:36 Sedal bych ve fotelu v patrovým domě,
00:13:42 kterej bych si nechal postavit.
00:13:46 Ten dům by střechu z plechu musel mít.
00:13:52 Z přízemka do poschodí vedly by schody,
00:13:58 druhý by vedly naopak a třetí schody bych měl jen tak.
00:14:06 Protože nám žádný jiný byt nenabízeli,
00:14:12 napsal jsem na několik divadel.
00:14:15 Ozvala se Opava, kam jsme se 17. listopadu odstěhovali.
00:14:25 V Opavě jsme potom prožili "vítězný únor".
00:14:34 Bylo to dost zajímavé,
00:14:37 protože těsně před 25. únorem, někdy kolem 20. února,
00:14:43 za mnou přišel jeden funkcionář, špatný herec, ale velký funkcionář,
00:14:50 a říká, jsi mladý, vstup do strany, budou se dít velké věci.
00:14:58 Řekl jsem, víš, já věřím na Pána Boha,
00:15:04 a on povídá, to nám nevadí.
00:15:09 Do strany jsem nevstoupil a k 1. březnu jsem dostal dopis,
00:15:16 že se v divadle se mnou nepočítá na další sezonu.
00:15:23 Zažil jsem tam také 1. máj.
00:15:29 Závodní organizace KSČ a závodní výbor ROH
00:15:36 "srdečně zvou" k účasti na prvomájovém průvodu,
00:15:44 ale kdo nepřijde, přičte si následky sám.
00:15:50 Ale předtím ještě bylo napsáno "účast dobrovolná".
00:15:54 A kdo nepřijde, přičte si následky sám.
00:16:00 Pak jsem nesměl hrát, nesměl jsem režírovat, ale gáže mi šla.
00:16:11 3. ledna se nám narodil syn Šimon.
00:16:17 Chodili jsme se ženou na procházky, na tenis, plavat.
00:16:24 Byly to vlastně placené prázdniny,
00:16:30 protože já jsem už věděl, že od příští sezony jdu do Prahy.
00:16:36 Tenkrát se to jmenovalo Městské a oblastní divadlo Žižkov.
00:16:44 Kdybych byl Rothschild, ach, to bych si žil jako pán.
00:17:01 Nedřel bych jak blázen, na všechno bych dycky lidi měl.
00:17:15 Přišel konec války, to bylo krásné,
00:17:20 ale velice brzy jsme začali cítit, aspoň já, takovou divnou atmosféru.
00:17:29 To jsme ještě neprožívali spolu první rok.
00:17:37 A když potom přišel únor, říkali jsme si - emigrovat?
00:17:41 No jo, ale měli jsme šestiměsíční dítě a vůbec nic jsme neuměli.
00:17:47 Uměli jsme německy a trochu anglicky,
00:17:51 věděli jsme, že se na západě asi uživíme, ale kam jít?
00:17:55 Amerika nás nenapadla, ta byla daleko,
00:17:59 mnohem víc vzdálenější než dnes. A k Němcům? To se nám nechtělo.
00:18:08 A pak přišel únor.
00:18:24 Můj bratr byl ve Svazu českých spisovatelů.
00:18:31 Burian mu dokonce za války přijal hru.
00:18:37 Bratr jel na první zkoušku do divadla
00:18:41 a tam byla cedule, že divadlo je zavřené,
00:18:46 protože ten den zavřeli Buriana do lágru.
00:18:52 Mému bratrovi tam měli hrát dost levě laděnou hru,
00:19:00 která se jmenovala "Všichni z podpalubí",
00:19:03 kdy všichni z podpalubí vyházejí společnost nahoře, na lodi.
00:19:10 Burianovi se to líbilo, chtěl to hrát.
00:19:14 Můj bratr byl komunista za mladých let, ale pamatuji se,
00:19:21 když mně bylo čtrnáct a jemu šestnáct, jak mi vyprávěl,
00:19:28 jak přijde velká světová revoluce a všechno to smete.
00:19:34 A já měla hrůzu, protože jsem vůbec nechtěla žádnou revoluci,
00:19:38 já chtěla hrát volejbal a chodit s kluky.
00:19:42 A potom si pamatuji, že když bratr dospíval, tak říkal,
00:19:49 mně se ten Sovětský svaz nelíbí, tam se něco ve 30. letech stalo,
00:19:55 všichni se přiznávají, to je divný.
00:19:58 Už nevěřil a do strany po revoluci už nevstoupil.
00:20:04 Protože ho pozvala Francouzsko-česká společnost,
00:20:08 aby v Paříži dělal přednášky o českém divadle,
00:20:13 ale byl pozvaný ještě před pučem, tak ho tam pustili,
00:20:18 i když odjížděl na Velikonoce, tedy až po 25. únoru,
00:20:23 protože se za něho zaručil Machonin nebo Fikar.
00:20:33 Bratr odjel a samozřejmě se už nevrátil.
00:20:38 Věděl, že odjíždí navždy, my jsme to taky věděli.
00:20:43 Naše poslední slova byla: "V šest večer po válce."
00:20:57 -Slíbil jsi mi tři šilinky!
-Zalez!
00:21:00 Krade, žebrá, nohy má jak vítr!
00:21:04 -Tatík říkal, že se protáhneš každou špehýrkou. -Není můj otec!
00:21:09 Má za fotra Jindru krále!
00:21:15 Radím ti, ber tady toho. Ten má na svědomí jen jeden lidský život.
00:21:27 -Můj otec byl spravedlivý!
-Připijme na anglickou spravedlnost!
00:21:37 Na spravedlnost, která mě a mého malého vyhnala z domu po žebrotě.
00:21:51 Připij milosrdnému karabáči!
00:21:55 Protože zatímco mě mrskali, můj synáček mi umřel hladem!
00:22:08 A co říkáš téhle almužně? Ucho je fuč!
00:22:17 Cože? Musíš o té své spravedlnosti mluvit hlasitěji,
00:22:21 protože od té doby nějak hůř slyším!
00:22:27 Když jsem přihlásil děti na náboženství,
00:22:32 tak paní ředitelka školy Na Smetance
00:22:36 napsala do divadla, do rozhlasu, do televize,
00:22:40 že nejsem vyhovující člověk, nevím, jak to stylizovala,
00:22:43 že takový člověk by neměl vystupovat ve sdělovacích prostředcích.
00:22:48 V rozhlase nastalo vyšetřování,
00:22:51 pozval si mě stranický tajemník a nechal mě čekat na chodbě.
00:22:59 A protože jsem toho v rozhlase dělal strašně moc,
00:23:03 tak mě tam spousta lidí znala.
00:23:07 A ten den to všichni věděli a já jsem tam stál a čekal.
00:23:11 Oni chodili kolem mě, někdo řekl, ahoj, jak se máš,
00:23:14 někdo mě vůbec neznal a někdo řekl jen - dobrý den.
00:23:20 To jsou takové prověrky...
00:23:23 Nakonec se to všechno v dobré obrátilo,
00:23:26 zaplaťpánbůh, musím to zaťukat.
00:23:28 Nějakou dobu jsem nesměl vystupovat v takzvaném politickém,
00:23:33 ve zpravodajství, ale nebylo o co stát.
00:23:38 Později těch zákazů bylo hodně,
00:23:42 ale všechno jsme ve zdraví přečkali.
00:24:00 V Radokově filmu jsem hrál, jenže když se film dodělal,
00:24:06 měl z toho Radok nějaké potíže
00:24:10 a všichni, kdo v tom filmu hráli, byli na čas uloženi "k ledu".
00:24:25 Kdo jinému jámu kopá, sám se do ní dostane.
00:24:31 Kdo z vysoka rád se kouká, špatně to s ním dopadne.
00:24:38 Je to divná podívaná, je to divný majestát.
00:24:46 Hola, hej, pane Goliáš,
00:24:48 teď se podíváš, jak se my umíme smát!
00:24:58 Někdy je to všechno k smíchu, někdy má zas člověk zlost.
00:25:05 Snad si jednou všichni řeknou, teď už toho máme dost!
00:25:13 Měli jsme tři děti
00:25:15 a divadlo na nějakou dobu nepřicházelo v úvahu.
00:25:19 Shánět zaměstnání bylo těžké,
00:25:27 nic neumím a ke všemu mám bratra ve Svobodné Evropě.
00:25:33 To je trochu blbá kombinace.
00:25:36 Tak jsem byla doma a Ruda začal vydělávat peníze.
00:25:40 Měli jsme ze začátku, musím říct, opravdu bídu.
00:25:44 Když dnes poslouchám mladé lidi,
00:25:48 jak se chtějí vzít a musí mít byt, auto, video, barevný televizor...
00:25:54 My jsme měli 1 500 korun měsíčně i s rodinnými přídavky,
00:26:00 takže to bylo 27 korun na den.
00:26:03 Jenže Ruda pak začal vydělávat dost peněz v rozhlase
00:26:07 a já jsem klidně byla doma. Jenže děti povyrostly a jak známo,
00:26:12 když děti povyrostou, rodiče už tolik nepotřebují.
00:26:17 A vy přijdete jako ženská na to,
00:26:20 že ty děti jsou pro vás daleko víc než vy pro ně.
00:26:24 Což je správné. Mají koukat dozadu? Ať koukají dopředu.
00:26:29 Začala jsem se doma nudit.
00:26:32 Děti byly ve škole a já nejsem ten typ, abych každý den luxovala.
00:26:37 Tak jsem chtěla zaměstnání.
00:26:40 A můj muž řekl, tak překládej, umíš anglicky.
00:26:45 Já jsem řekla, za prvé neumím anglicky, za druhé neumím to psát.
00:26:51 Řekl mi, já ti pomůžu. A začali jsme.
00:26:55 Překládala jsem dlouhou dobu doma, bylo to dobré,
00:26:59 ale pak jsem si uvědomila,
00:27:02 jak překladatelství je neuvěřitelně osamělé zaměstnání.
00:27:07 A já jsem byla zviklávána tím,
00:27:11 že vlastně jsem, jak jsem tomu říkávala, odtržena od mas.
00:27:16 Na 1. máje jsem slyšela ten radostný řev
00:27:20 a já tady vytírala podlahy, děti byly v parku,
00:27:23 říkám, Rudo, poslouchej, jak jásají.
00:27:27 Jsme blázni my, nebo oni?
00:27:30 Má žena Golda měla by kuchyni jako sál,
00:27:37 v ní novou plotnu, nový nádobí a na sobě zástěru z hedvábí.
00:27:47 A že by nestačila víc než vařit, smažit, píct
00:27:53 a k tomu trošku služky prohánět.
00:27:57 Měl bych život sladkej jako med!
00:28:02 Chtěla jsem jít do zaměstnání mezi lidi.
00:28:07 Tak jsem zavolala Vaškovi Lohniskému,
00:28:12 dej mu pánbůh věčnou slávu,
00:28:14 s kterým jsem se dobře znala ještě z války.
00:28:17 Zavolala jsem mu, protože měl v Libni takové nenápadné divadlo.
00:28:22 Měl tam dramaturga, který uměl jen česky.
00:28:25 Zavolala jsem mu a říkám, Vašku, chtěla bych s tebou mluvit.
00:28:31 A on povídá, já taky, beru auto a jedu k vám.
00:28:35 Když jsem se ho zeptala, Vašku, nemohl bys mě zaměstnat,
00:28:40 řekl, mohl, pojď dělat lektorku, umíš řeči.
00:28:44 Byla jsem v Libni šťastná a spokojená. Bylo to tam moc hezké.
00:28:49 Do Národního jsem neměla nikdy chodit.
00:28:53 Setkali jsme se Philipem Rothem a Johnem Updikem. A také s Albeem.
00:28:59 V Libni jsme hráli Albeeho hru "Kdo se bojí Virginie Woolfové"
00:29:03 jako třetí divadlo na světě.
00:29:05 Původně jsme to přeložili jako "Kdopak by se Kafky bál",
00:29:08 což se Albeemu hrozně líbilo.
00:29:11 Mluvila jsem s ním o tom, líbilo se mu to.
00:29:14 Řekla jsem mu, že to má i politický podtext,
00:29:17 protože to bylo po kafkovské konferenci,
00:29:20 kvůli které byl tenkrát ten kravál.
00:29:23 Ono to tam ale nehraje roli,
00:29:26 je to vlastně písnička, v překladu "Kdo se bojí velkého zlého vlka".
00:29:31 Muselo nám to jít na hudbu a chtěli jsme, aby to bylo zvíře,
00:29:35 aby to bylo dvojsmyslné, jenže jsme to psali s velkým "K".
00:29:40 Albeemu se to moc líbilo.
00:29:45 Ale potom z politických důvodů,
00:29:49 když se to hrálo v jiných divadlech, tam už tam "Kafka" nesměl být,
00:29:55 tak proto název "Kdo se bojí Virginie Woolfové".
00:29:58 Četla jsem mnoho amerických recenzí a kritik,
00:30:03 kde se psalo, jak to čerpá z Virginie Woolfové.
00:30:07 Jak si ti kritici vymýšlejí!
00:30:10 A když tady byl Albee, ptala jsem se ho,
00:30:14 proč se to jmenuje "Kdo se bojí Virginie Woolfové"?
00:30:19 A on říká, viděl jsem to jako nápis na zdi a mně se to líbilo.
00:30:39 Začali jsme překládat německy.
00:30:41 První věc byla německá. Překládali jsme Ladislavu Fikarovi,
00:30:46 jen tak, pro jeho potěšení, povídku Wassermanna.
00:30:51 Když jsme mu ji přeložili,
00:30:54 řekl, jé, vždyť vy to umíte! A chtěli byste ještě něco?
00:30:58 Samozřejmě jsme chtěli.
00:31:00 Dělali jsme potom Josepha Conrada, tedy anglickou věc.
00:31:05 Ale od té doby jsme dělali snad jen tři anglické věci,
00:31:09 jinak bylo všechno z Ameriky.
00:31:13 Protože Conrad se hrozně líbil redaktorce,
00:31:17 nabídli nám "Kdo chytá v životě".
00:31:20 A tím se o nás najednou vědělo jako o překladatelích.
00:31:29 Můžu mluvit otevřeně?
00:31:32 Beze všeho. Mluv tak otevřeně, jak se ti zlíbí.
00:31:39 Tak tedy, nezlob se na mě, ale on je ordinérní.
00:31:48 Asi ano, domnívám se, že máš pravdu.
00:31:52 Ty se domníváš!
00:31:55 Přece jsi nemohla zapomenout na naše vychování, Stello,
00:31:59 aby ses mohla domnívat, že je v něm byť i jen náznak džentlmena!
00:32:04 Ani stopy! Kdyby byl jen obyčejný, kdyby byl jenom prostý!
00:32:10 Ale hodný a slušný...
00:32:13 Vždyť je v něm přímo něco bestiálního!
00:32:19 -Ty máš vztek, že to říkám, že?
-Jen to klidně dopovídej, Blanche.
00:32:26 Vždyť on se chová jako zvíře! Má úplně zvířecí způsoby.
00:32:35 Jí jako zvíře, pohybuje se jako zvíře, mluví jako zvíře.
00:32:44 Je v něm až něco neandertálského,
00:32:49 co se ještě nedostalo na úroveň člověka. Ano, něco opičího,
00:32:53 jako je na těch obrázcích v té antropologické knížce.
00:32:58 Celá tisíciletí kolem něho prošla, aniž se ho dotkla,
00:33:05 toho pozůstatku z doby kamenné,
00:33:08 který nosí domů syrové maso, co ulovil v džungli.
00:33:12 A ty tady sedíš a čekáš na něj!
00:33:16 Možná že tě uhodí, možná zamručí a políbí tě,
00:33:20 jestli se už ovšem dostal do stadia, kdy se lidé naučili líbat.
00:33:24 A pak se snese noc a začnou se shromažďovat ostatní opice.
00:33:28 Všechny mručí stejně jako on,
00:33:32 neohrabaně se pohybují a chlemtají a hltají.
00:33:36 A ty tomu říkáš "karetní společnost"!
00:33:40 Jeden exemplář zamručí, druhý po něm chňapne a už se rvou!
00:33:46 Z Tennessiho Williamse jsme přeložili dost věcí,
00:33:51 asi čtyři nebo pět, až na "Sestup Orfeův",
00:33:56 kterého přeložil buď Grossman, nebo Ornest?
00:34:01 A to je taky nádherná hra.
00:34:03 My jsem dělali "Tramvaj do stanice Touha".
00:34:07 A mě velice těšilo, když jsem přijela do New Orleansu,
00:34:11 a tam jsem viděla tramvaj, na níž bylo napsáno "Desire", Touha,
00:34:18 jako u nás třeba Vysočany. Oni si to nechali jako reklamu.
00:34:25 Dalo by se říct, že je to kulturní památka.
00:34:34 Je to drama o Jihu a Severu,
00:34:39 o aristokratickém Jihu, který upadá,
00:34:45 jak o tom píší všichni Jižané,
00:34:49 například Faulkner, to je totéž v jiné formě,
00:34:53 a o dravém Severu, sice daleko svobodomyslnějším,
00:34:58 ale více plebejském, protože se derou obchodníci nahoru,
00:35:09 proti aristokratické Blanche,
00:35:13 která je naprostý zkrachovanec jako celý Jih a prohrává.
00:35:21 Panebože, panebože!
00:35:24 Snad jsme ještě hodně vzdáleni obrazu Božímu, ale Stello,
00:35:29 od tamtěch dob už jsme přece dosáhli aspoň nějakého pokroku,
00:35:36 od těch dob už zazářilo ve světě tolik nových zdrojů,
00:35:43 objevily se věci, jako poezie, hudba,
00:35:48 v lidech určitého ražení začaly nesměle klíčit subtilnější city.
00:35:56 A ty přece musíme zušlechťovat dál! Těch se nesmíme vzdát.
00:36:05 Prosím tě, nezůstávej pozadu a nedrž krok se zvířaty!
00:36:33 Potřebovali jsme, asi to bylo do televize,
00:36:36 říct o nějakém klukovi, že je prima.
00:36:41 Ptala jsem se své dospělé vnučky, jak by to řekla o nějakém klukovi?
00:36:47 No "supr"! My to od té doby známe, ale nikdy nepoužijeme.
00:36:57 To už není v našem slovníku.
00:37:00 Použijeme to v překladu, ale ne v řeči.
00:37:03 Taky nepřekládáme tuto dobu, tedy nejsoučasnější.
00:37:11 Protože Philip Roth nemluví v žádném slangu z 80. let,
00:37:16 ale píše ve svém slangu, ve slangu New Jersey, a navíc židovském.
00:37:25 Tím jsme se ocitli u Philipa Rotha, což je velmi těžké,
00:37:30 protože my máme dost židovských autorů,
00:37:35 dělali jsme Malamuda, což je také výborný autor, a různé jiné Židy.
00:37:47 Třeba u Faulknera mluví lidé jednak vzdělaní, jednak nevzdělaní,
00:37:55 jsou to lidé z Jihu, a do toho ještě černoši.
00:38:01 Ale jak "udělat" černocha,
00:38:04 který se v tom originálním znění okamžitě pozná?
00:38:10 U nás si musíme vypomáhat jen tím, co tady máme.
00:38:16 Nemůžeme to dávat do slováčtiny nebo chodštiny,
00:38:20 nemůže to být v takovémto nářečí,
00:38:25 musí se to tedy udělat v nižší rovině jazykové nebo ve slovníku.
00:38:30 Jak například odlišit nevzdělaného bělocha na Jihu,
00:38:34 který mluví hovorově, nespisovně,
00:38:37 od černocha, který v angličtině mluví úplně jinak,
00:38:43 a teď vy nemáte k dispozici už nic?
00:38:49 Tak jsme si to v posledním překladu Faulknera pokusili vymyslet.
00:38:54 Je to takový román století, ještě to v češtině nikdy nevyšlo.
00:39:00 Takže jsme překládali dva romány století, Salingera a Faulknera.
00:39:06 Ale abych se ještě vrátil k Faulknerovi a řekl aspoň název:
00:39:12 "The Sound and The Fury".
00:39:17 Je to vlastně citát z "Macbetha",
00:39:20 příběh vyprávěný idiotem plný hluku a zuřivosti,
00:39:30 bez jakéhokoli významu. Ale jak to přeložit?
00:39:42 Nad tím jsme strávili dlouhý čas
00:39:47 a otravovali jsme všechny odborníky na Shakespeara,
00:39:52 protože "hluk a zuřivost", o tom ten román není.
00:39:57 Nakonec jsme vyšli z klasického překladu Josefa Václava Sládka,
00:40:04 kde je to přeloženo jako "hluk a vřava",
00:40:09 což zní líp a přitom to vyjadřuje, co v tom románu vlastně je.
00:40:23 Jinak je to strašně těžký román, ale krásný.
00:40:28 Když tě v mládí nechali jak to ptáče bez přístřeší,
00:40:34 po dálnici když jdeš pěší do dáli.
00:40:39 Opuštěný od mládí, měl jsi pasťák místo mámy.
00:40:46 Když jsme sami, tak jsme sami, nevadí!
00:40:51 Co pro mě znamená zpívání šansonů? Pro mě to znamená zpívání.
00:40:58 Myslím, že je to dost přirozená lidská činnost.
00:41:02 Málo se dnes už bohužel pěstuje, lidé spíš poslouchají než zpívají.
00:41:08 Ale myslím, že by měli zpívat, je to dokonce zdravá činnost.
00:41:14 Já zpívám rád. A protože šansony, jak říkal Jaroslav Jakoubek,
00:41:20 to jsou písničky "o něčom",
00:41:24 tedy mají nějaký obsah a chtějí něco říct,
00:41:29 tak proto je zpívám rád. Už léta.
00:41:33 Já mám dokonce dojem, že to děláš nejraději ze všeho.
00:41:39 Ale překládám taky rád.
00:41:42 Divadlo jsem taky hrál rád. A spíkra? To mám taky rád.
00:41:51 Když člověk něco dělá, tak to má dělat rád.
00:42:14 Už jsem vnímal svět, když Karel Čapek ještě žil.
00:42:20 Čekali jsme na každou jeho noticku v Lidových novinách,
00:42:27 protože to bylo napsané úplně jinak, než psali jiní lidé,
00:42:33 a potom jsme četli všechny jeho povídky a romány.
00:42:37 Pro mě je Karel Čapek, a také Josef Čapek,
00:42:41 protože to je neodmyslitelná dvojice,
00:42:45 už od prvních věcí, které psali spolu,
00:42:50 něco, co patří k mému mládí.
00:42:56 Moje žena, vždycky když je jí zle,
00:43:00 vrací se ke knížce "Zahradníkův rok".
00:43:05 Protože jsem skalničkář. To je můj jediný koníček.
00:43:10 A ten Čapek, to nezestárlo,
00:43:13 jen mi ho je líto, že tak brzy umřel,
00:43:17 protože by otvíral oči, co je dnes skalniček,
00:43:22 které byly přeneseny z vysokých hor dolů, pořád otužované níž a níž,
00:43:29 až si zvykly ve 200 až 400 metrech nad mořem.
00:43:35 Ten by se zbláznil! Přestal by psát a jen by chodil.
00:43:39 Veškeré honoráře by utrácel za skalničky.
00:43:44 Život, ta růže na kabát,
00:43:48 kvete v blátě, písku, ledu a já to líp nedovedu zazpívat.
00:43:57 Jak jsem rád, že ta růže rozkvétá,
00:44:03 přece růže rozkvétá a ta růže je tvá...
00:44:26 Moje slavná role byla, ale to už je strašně dávno,
00:44:31 v Karlínském divadle. Byl to první muzikál uvedený po roce 1948,
00:44:37 který se jmenoval "Když je v Římě neděle",
00:44:40 kde jsem hrál Profesora, a myslím, že dobře. Rád na to vzpomínám.
00:44:48 S rolemi je to stejné jako s překlady a se vším v naší rodině.
00:44:56 Co přeložíme, tak už po sobě nikdy nečteme, jen když musíme,
00:45:03 třeba když vychází druhé vydání, tak se na to znovu podíváme,
00:45:09 protože po deseti nebo dvaceti letech překlad trochu zestárne
00:45:16 a taky tam ještě najdeme nějaké chyby,
00:45:19 takže to vždycky trochu opravíme.
00:45:23 A s těmi rolemi by to, myslím, bylo taky tak.
00:45:26 Kdybych to dneska měl hrát, asi bych to hrál trošku jinak.
00:45:32 A tak je to se vším, i se zpíváním.
00:45:36 Když slyším nějakou svoji starou nahrávku, říkám si, ježíšmarjá...
00:45:41 Podstata je, že člověk by to vždycky chtěl opravit,
00:45:48 aby to bylo lepší, než jak to za sebou zanechal.
00:45:57 Čas tak rychle letí, už nejsme dávno děti,
00:46:02 od desíti k pěti dál už to táhnem zas.
00:46:06 Inu, strejda čas, ten spraví kdejakej kaz.
00:46:15 Inu, strejda čas, ten na hůl nebere nás!
Dvojportrét manželů Pellarových by se také mohl jmenovat Život v šedé zóně. Patří totiž k lidem, kteří nikdy nebyli členy vládnoucí strany a také nebyli v hlavních rolích na disidentské scéně. Patří k těm, kteří udržovali kontinuitu demokratických a kulturních hodnot bez gest, ale trvale a důsledně. Jejich herecká ani literární kariéra nezářila „hvězdnými“ okamžiky a popularitou, o to více se však oba zasloužili o to, že ani v nejmizernějších dobách český čtenář, divák a posluchač neztrácel kontakt se světovou kulturou.
