Láska na vertikále

Jako druhý příspěvek malého portrétu, nazvaného Nový kubánský film, vám dnes nabízíme autorský snímek mladého režiséra Artura Sottoa /dtto/ Láska na vertikále. Jako film Jahody a čokoláda, který jsme měli možnost vidět minulý týden, zavede nás i tento snímek do současné Havany. Prostřednictvím milostného příběhu dívky a mladého muže nás však tentokrát režisér a scenárista v jedné osobě provede světem současné kubánské metropole s velkou nadsázkou.

Ernesto je docela obyčejný proutník. Na psychiatrickém oddělení je zaměstnán jako ošetřovatel, ale nezřízeně rád si hraje na doktora, aby okouzlil krásné dívky. Ovšem jen do dne, kdy se mu dostane pod ruku krásná Estela, studentka architektury. Zoufalá dívka si podřízla žíly, protože její projekt lepšího bydlení pro rozpadající se čtvrti havanského předměstí, na kterém pracovala s absolutním nasazením, městská rada jednoduše zamítla. Ernestovi cílevědomá dívka učaruje a jeho dosavadní pohodlný systém "rychlých známostí" se docela jednoduše sesype. Vcelku banální zápletka však dostane dekadentní a kafkovské rysy, když dvojice nyní už zbavená bezpečného přístřeší psychiatrické kliniky nemůže v takřka slumových čtvrtích havanského předměstí najít střechu nad hlavou, kde by se mohli věnovat jen sami sobě. Doma to nejde /kolik mladých dvojic zná tenhle problém/, tam, kde to jde, se s nimi propadne podlaha, jinde jsou vyrušeni a tak to vypadá, že jediným bezpečným místem bude výtah, v kterém uvíznou proti své vůli. Bohužel, jejich výtah jezdí v domě, kde nejsou schody!, takže z toho bude zase jen problém. Nakonec jim zbyde jen poslední robinsonské řešení...

Autorský /v pořadí druhý/ film režiséra Artura Sottoa Diaze nás provede světem současné kubánské metropole s až kafkovským smyslem pro absurdní detail. Bezduché úřednictvo, prospěchářští funkcionáři, gigantický obytný dům bez schodů, obludný úřad, kde se v jedné místnosti mezi úředníky řeší absolutně všechno od dokumentů po umění jako housky na krámě, uprchlý lev v ulicích atd. vytvářejí svět totalitního systému, který v jednom velkém absurdním kolotoči trpělivě semílá jakoukoliv originální myšlenku, jiný postoj, nápady a nadšení. Kolorit mu ovšem dávají detaily vpravdě latinskoamerické. Uprchlý lev v ulicích, jeptiška, prozpěvující si Carmen, všudepřítomná Ernestova matka a jeho siamské sestry, dětinský Estelin dědeček atd. A v tomto světě bloudí Ernesto s Estelou jako v pralese a snaží se navzdory všemu nenakazit se.

Je příznačné pro oba snímky, uvedené v malém portrétu Nový kubánský film, že současnou realitu socialistického ostrova, která se už po pádu železné opony stává anachronismem, nahlíží s velkou znalostí poměrů, zároveň ale i s patřičným odstupem a nadhledem.