Co jsme my, budete i vy

V Čechách umírá více lidí, než se jich stačí narodit. Necelou dekádu po pádu komunismu jsme se tímto trendem přiřadili k "vyspělým západním demokraciím". Znamená to začátek zániku českého národa? Pravděpodobně ne. Demografické křivky jednou klesají, jindy zase stoupají. Statistické údaje jsou jedna věc, druhá skutečnosti, které k nim vedou. Při hledání odpovědi na otázku, proč se právě v Čechách rodí méně dětí, zaznamenala režisérka Marie Šandová v jedné rovině dokumentu alarmující skutečnost. V Čechách jako by s razantním nástupem tržní ekonomiky přestalo být dítě považováno za součást přirozeného životního cyklu a stalo se jakousi společenskou nepatřičností. Nejde jen o to, že mnoho mladých lidí tzv. "odkládá děti do budoucnosti", což je vzhledem k novým možnostem seberealizace pochopitelné. Podstatnější je, že narušené citové vazby se přenášejí mezi rodiče a děti. Statistický ukazatel ubývání populace má tedy důležitý společenský podtext. Lapidárně řečeno, Češi sice nevyhynou, ale půjde-li to takto dál, pravděpodobně budou čím dál horší.

Důvodů, proč je nás méně, je samozřejmě pestrá směsice. Podle lékařů se např. v posledních letech obecně snižuje plodnost, u mužů dokonce o jednu třetinu. Přibývá také partnerských dvojic, kterým se přes všechnu jejich snahu i pokusy lékařů nepodaří počít dítě. Někdo děti odmítá zcela programově... O tom, že dítě reprezentuje především kontinuitu života a jako takové je svým způsobem zázračné, vypráví druhá rovina dokumentu. V ní se mladá žena s pomocí partnera připravuje na porod netradiční metodou, na porod vsedě - aby jím symbolicky dokument zakončila.