Portrét spisovatelky Libuše Moníkové, která za hranicemi své vlasti dosáhla nejvyšších poct za literaturu (1998). Připravili A. Daňhel a J. Hádková
00:00:21K artikulačním potížím se přidala neschopnost se koncentrovat.
00:00:26Terapie je rabiácká.
00:00:29Po účinku léků mám opuchliny v obličeji,
00:00:32takže se každé ráno při pohledu do zrcadla ptám,
00:00:35kdo si to tam vedle mě myje ruce.
00:00:39Ale možná se to na mě chystalo už delší dobu,
00:00:43abych to neměla tak lehké.
00:00:53Můj život je zástup filmových a literárních scén,
00:00:57oblíbených citátů, které nemohu vždy umístit.
00:01:01Někdy si myslím, že bych měla zaznamenat všechna nepoznaná místa,
00:01:05která jsou v literatuře bez odezvy.
00:01:16Jsme prožili podstatnou část mládí. Libuše od svých 7 - 8 let
00:01:25až prakticky do odjezdu do Německa.
00:01:37Tady se scházela parta od Písecké brány. Ta byla maskuliní.
00:01:44Sestra, když se tu objevila, tak byla jako každá jiná holka
00:01:49předmětem pokřiků.
00:01:55Ona se uprostřed studia na filozofii,
00:02:03uprostřed studia germanistiky se rozhodla, že bude spisovatelkou.
00:02:08Dva zážitky, které otřásly mým vědomím až do podstaty.
00:02:12Ruská okupace v roce 1968 a sebeupálení Jana Palacha.
00:02:18Od té doby vím, že jsem Češka.
00:02:21Ve svých knihách nepřestávám kolem těchto traumat kroužit.
00:02:24Janu Palachovi jsem věnovala svoji první knihu "Eine Schädigung".
00:02:30Po roce 68 usoudila, že už to nebude možný.
00:02:35To ještě nevěděla, že bude psát německy.
00:02:40Možná nějaké teoretické práce. Pochybuji, že by od začátku věděla,
00:02:46že bude psát beletrii v němčině.
00:02:49To na ni přišlo až při psaní té první knížky.
00:02:55Ve chvíli mezi nocí a dnem, kdy není kromě její úzkosti nic jisté.
00:03:00Může slyšet v rádiu hlas Mary, opakující ve všech jazycích,
00:03:04že už se jí nemůže nic stát. Zabila policistu a hodila ho do vody.
00:03:09Od té doby má řeka pro ni důvěrnost. Pokaždé, když není...
00:03:17Musela jsem změnit jazyk, abych mohla vést svou postavu.
00:03:27Byla to nehoda, dvojitá zlomenina kyčelního krčku.
00:03:32Zakopl jsem jako každý rok a tím jsem si svoji zásobu
00:03:35zakopnutí na tento rok vybral.
00:03:41Pokoušela se psát a já jsem ji v tom podporoval.
00:03:47Viděl jsem, že píše čistě a jasně.
00:03:50A tak jsem na začátku opravoval jen stavbu vět.
00:03:53Sílu výrazu jsem nemohl ovlivnit. To nebylo třeba.
00:04:08Se všemi těmito hypotékami a podněty začíná emigrantka
00:04:13vedle svých činností na univerzitě psát romány.
00:04:16Příběh "Znásilnění" i velké paraboly znásilnění Československa
00:04:20Sovětským svazem.
00:04:23Brzy pozná, že nemůže psát ve svém vlastním jazyce a píše v němčině.
00:04:30A když je "Újma" hotova, jak velkou námahu to stálo,
00:04:34nejsem schopen změřit. Pokoření, újma trvá.
00:04:42V souvislosti s mojí první knihou mně jedno nakladatelství navrhlo,
00:04:46abych si vzala německý pseudonym. Potom že mi rukopis vydají.
00:04:50Odmítla jsem a čekala jsem na vydání 5 let.
00:04:57Nejintenzivnější spisovatelka, kterou znám.
00:05:01Tak intenzivní jako ona, není nikdo, ačkoliv nějaké spisovatele znám.
00:05:06Zavrtávala se do svých textů s kafkovskou intenzitou.
00:05:10To potom všechno musí jít stranou. Texty byly její život.
00:05:16Přijela jsem do Berlína. Ona měla něco rozepsaného a my se nesešly.
00:05:22Já jsem to chápala. Neměla čas a byla v tom a nemohla z toho.
00:05:31Neměla děti a to psaní měla jako rodinu, jako svoje poslání.
00:05:39Brala to vážně a bylo to na jejím psaní vidět.
00:05:43Její psaní bylo smyslem jejího života.
00:05:47To už vám někdo říkal, že umřela s perem v ruce.
00:06:02Moje knihy jsou drahé. Stály mě zdraví a léta mého života.
00:06:07V případě "Fasády" to bylo 5 roků.
00:06:14Spisovatelství je vražedné povolání.
00:06:17Budoucí nakladatelé mých knih musí mít knihy rádi a vážit si jich.
00:06:22Nebudu dávat copyright svých drahých knih žádnému nakladateli
00:06:25ani překladateli, který mě nepřesvědčí svojí kvalitou.
00:06:29Odbornou a lidskou. K tomu patří forma a pozornost.
00:06:46Pokoušela se jako cizinka dostat ke kořenům německého jazyka.
00:06:53To je zajímavé, protože je to mezinárodní fenomén.
00:06:57Stejně jako v Americe hraje roli a má vliv indická angličtina,
00:07:03jihoafrická a karibská angličtina.
00:07:08Pokoušela se něco z české němčiny zachránit pro německou řeč.
00:07:17Byla to jazykově analyticky nadaná a velice chytrá žena.
00:07:39Psala německy a byla to svérázná němčina.
00:07:43My museli o ní hodně přemýšlet.
00:07:46A také např. o tom, jak exulanti zachází s německým jazykem.
00:07:55Má v německé literatuře naprosto osamělý zjev.
00:08:00Byla takový monolit a byla mnohostranná a měla takový humor.
00:08:04Tolik různých vrstev a dovedla si hrát se satirou,
00:08:07s kulturními dějinami. Měla odstup k tomu, co dělala.
00:08:11A to bylo tady v Německu zcela ojedinělé.
00:08:14To mě na ní od počátku zaujalo, vlastně přímo sebralo.
00:08:27To bylo fascinující. Německá kritika ji přijala.
00:08:34Vzala její přínos. Jak tématický, tak jazykový.
00:08:39A ona byla významnou autorkou.
00:08:42V 80 až 100 milionovém prostředí jazyka, komunikativní němčiny.
00:08:49Ona byla naší nejvýznamnější mladší autorkou.
00:08:54Mluvila a bylo slyšet, že má český přízvuk.
00:09:01Přesto byla její němčina bezvadná.
00:09:07Mě to zaujalo, protože to byla neobvyklá česká kariéra.
00:09:13Velice už evropská.
00:09:21Byl to Kafka, který mi dal sílu psát v řeči, jenž není mou vlastní
00:09:25a v ní se necítím tak jistá.
00:09:29Libuše patřila mezi nejzasvěcenější germanisty a literární experty,
00:09:36přes Franze Kafku a o něm pak později psala pár studií a esejí.
00:09:46Je v tom její osobní přístup.
00:09:51Domnívám se, že ho uchopila nejčistším stylem.
00:09:57Vyhnula se rovině bombastické interpretace.
00:10:03On psal velmi úsporně, ona taky, ale tím ta podobnost končí.
00:10:12Byli si trošku podobní fyziognomií. Ten pohled, něco tam podobného bylo.
00:10:20Ten vztah k Praze. Něco podobného tam bylo.
00:10:27Já si myslím, že si toho Kafky vážila.
00:10:39Z literatury, která vznikla na tomto teritoriu.
00:10:42To je vlastně otázka, která se často klade.
00:10:47Jestli je to německá nebo česká spisovatelka.
00:10:53Mě mrzí, že ji Češi za jejího života neuznali,
00:10:58kromě té poslední pocty, ze které ona měla velikou radost.
00:11:03Z té Masarykovy medaile. Literárně ji neuznali vůbec.
00:11:07Ona tady byla mockrát, jak to, že si ji nikdo nevšiml?
00:11:12Já si myslím, že je to škoda.
00:11:22Nemohu libovolně přecházet z jednoho jazyka do druhého.
00:11:27To jde u krátkého textu, ne však u tak velké formy jako je román.
00:11:32Před češtinou mám nesmírný respekt. Já se kořím češtině.
00:11:38Ona tendovala k tomu, aby to někdo přeložil a současně měla nároky
00:11:44vyšší než překladatelské. Měla autorské.
00:11:48To je nevděčné pro překladatele, ale i pro autora.
00:11:53Já si myslím, že je načase to teď dobře přeložit.
00:12:02Já se vrátil do Prahy. Koneckonců, ten Berlín už ztrácel sílu,
00:12:11inspiraci a tak si tu nechala postavit byt.
00:12:21Samozřejmě doufala, že bude bydlet v tradičním historickém prostředí.
00:12:30Že by na ni působily nějaké ty zpětné vazby.
00:12:38Ten Žižkov je silné místo. Tady si chtěla umístit psací stůl
00:12:47a pokračovat v psaní.
00:12:55Namáháme se dále sítí metra, nenechá nikdy zvětšit odstup tak,
00:13:00abychom zůstali každý sám, i zvíře je osamělé.
00:13:03Je snad zvyklé, že je pronásledují i loví, ale na této cestě chápu,
00:13:08že má spíš sklon se vyhnout. Jeho bytost se mi stává jasnou.
00:13:13Venku je večer. Zde končí mé pronásledování.
00:13:17Z jeskyně nevedou žádné další chodby.
00:13:20Zářezy dějin, jimiž jsme prošli, nemají v chtonii tohoto prostoru
00:13:26žádnou platnost.
00:13:28Na mohyle z udupané země se zvíře tlačí ke stěně.
00:13:31Provhlá slepená hříva, zadní nohy vyhublé, kůže na nich visí.
00:13:36Zbytnění na hlavě, které působí tak chorobně s ostrými výrůstky
00:13:40jako zubaté lebeční kosti, je kov vrostlý do kůže.
00:13:45Na nějž pomalu, snad už po tisíc let, hyne. Je to koruna.
00:13:50Odřený, potrhaný ocas je heraldicky rozštěpený chvost českého lva.
00:13:55Jsem na místě svého původu. Stojíme proti sobě.
00:13:59Na pokraji našich marných dějin. Kněžna a zvíře ve znaku.
00:14:10Fascinující bylo, že Libuše Moníková,
00:14:13byla českou vlastenkou, ale i evropskou spisovatelkou.
00:14:17Na jedné straně citové vybavení, zásobárna poznatků z 19. století.
00:14:24Otázka národnost a zrození národa. Na straně druhé jako evropská
00:14:28intelektuálka, která zná ironii a má analytickou schopnost.
00:14:32Chápe nacionalismus jako historickou fázi.
00:14:36To obojí realizovala.
00:14:39O psaní jsme mluvili hodně.
00:14:42Musím říct, že mě trošku naučila psát.
00:14:45Když jsem se to od ní naučil, víc jsem rozuměl tomu, co dělá ona.
00:14:55Ona by mohla být přijatá, aniž by její věci byly tady
00:15:00přeloženy a publikovány. Měla by být přijatá jako osobnost.
00:15:06Jako velká osobnost, která udělala hodně pro sblížení Němců a Čechů.
00:15:12A také pro českou a německou literaturu.
00:15:16Udělala ve světě Čechům parádu, jak ona by řekla.
00:15:26Jako Češka žijící v cizině se pokoušela svoje české dějiny
00:15:33korelovat s německými.
00:15:38Byla striktní silnou kritičkou Německa.
00:15:45Velmi kritizovala nejenom Československo,
00:15:49ale stejně nemilosrdně kritizovala i Německo.
00:15:55V tomto ohledu nejsou její knihy pražskými knihami
00:15:59Pražačky žijící v Německu, ale jsou to knihy o moderní době obecně.
00:16:11Knihy, z knih se stávají další knihy.
00:16:15Knihy vznikají ze zkušeností, snů, zážitků, fantazie.
00:16:23U mě k tomu extrémní měrou také přistupují filmové obrazy.
00:16:31Já jsem vždycky věděl, že je citlivá a má velké vnímání
00:16:35barev, a že z konkrétní záležitosti nebo situace vydolovat takové
00:16:42ovzláštnění, každá věc, každá situace, každý obraz,
00:16:48pro ni bylo natolik určující, přestože její osobní život
00:16:54byl zdaleka chudší, než jejích hrdinů.
00:16:59Mohla psát věci místopisný, poměry někde na Sibiři,
00:17:08které čerpala ze starých německých cestopisů.
00:17:13Myslím si, že je to určitá literární kvalita umět psát o tom,
00:17:21co existuje, a ta se zhmotní a pak zůstane.
00:17:29Všechno, co vypadá ve filmu přirozeně, musí se připravit.
00:17:33Redaktor Wolfgang se ptá, jestli se tím moc nerozptylujeme.
00:17:39Musím se smát. Opravdu to tak vypadá. O tom to bude pořád.
00:17:45Naplňuje mě nadšením přesnost, s níž se připravuje každý záběr.
00:17:50Každý detail musí souhlasit. To znám z psaní.
00:17:54Nikdy jsem ještě nepracovala s týmem.
00:17:58Je to můj první film.
00:18:02Příští den letíme do Grónska, kde se odehrává moje kniha,
00:18:06"Ledová tříšť". Její hrdina, československý emigrant,
00:18:09Jan Prantl žije léta v Amasariku.
00:18:12Na východním pobřeží. Jako učitel a bez úspěchu se pokouší vštípit
00:18:17mladým Inuitům angličtinu a základy alžbětínského divadla.
00:18:21Kromě Shakespeara ho zajímá už jenom krajina.
00:18:31Ona skutečně měla svůj vlastní hlas.
00:18:35Právě proto, že poslouchala tolik ty druhé a zapamatovala si mnoho
00:18:40z toho, co skutečně vyprávěli.
00:18:43Nepsala nikdy subjektivisticky jenom pro sebe.
00:18:47Nasála do sebe neuvěřitelné vědění a literárně ho zpracovala.
00:18:52Něco takového v současné literatuře vůbec neznám.
00:19:00Román "Fasáda" začíná obrazy. Při jedné letmé návštěvě
00:19:05v Litomyšli ve východních Čechách na začátku 70. let
00:19:09jsem se jednou odpoledne dívala, jak 4 umělci restaurují zámek.
00:19:15Po letech jsem si znovu vzpomněla na sgrafita.
00:19:18Nepřetržité obrazy, které se vlévaly do vlhké malty.
00:19:22Jeden z nich je ode mne.
00:19:26Obrazy restaurátorských prací byly podnětem pro složité události
00:19:30a intriky.
00:19:32Jak román rostl, docházelo na skutečné fasádě
00:19:36ke změnám, které jsem už popsala. Realita začala dohánět umění.
00:19:42Když jsem po 15 letech zase přijela do Litomyšle,
00:19:47poznala jsem všechno.
00:19:49Našla jsem ve fasádě vyryté motivy, které jsem si vymyslela.
00:19:55Tu "Fasádu" pokládám za významnou knihu a je zvláštní,
00:20:00že ji nepočítáme do české literatury.
00:20:04Ona do ní patří, i když je napsaná v jiném jazyce.
00:20:09Jakmile budeme kulturu vykládat jako jazykový prostor,
00:20:15tak se ocitneme v úzkých, jako jsme se kolikrát ocitli.
00:20:21Jakmile budeme kulturu vykládat jako prostor pro cítění a chování,
00:20:27témat a signalizace, jako způsob života a určitý pohyb společnosti,
00:20:33tak v tom pohledu je to jasně česká kniha.
00:20:44Poslala mně rukopis 8. srpna loňského roku.
00:20:48Ten dopis začíná: Je to 100 stran. Byly drahé.
00:20:55Musím si doslova na každé slovo vzpomínat a musím psát navzdory
00:21:00zatmění a stavům, které jsou z části v knize popsané.
00:21:06Dostojevskij byl vždycky můj favorit,
00:21:09ale že se jednoho dne dostaneme tak blízko, to jsem si nemyslela.
00:21:18V tomhle stavu, kdy je všechno nejisté, až na prognózu,
00:21:22že mi nezbývá moc času, jsem začala psát novou knihu.
00:21:27Drží mě nad vodou.
00:21:38Ke konci pracovala na románu "Závrať", který byl reflexí
00:21:44na její nemoc. A nemoc sama v tom hraje roli.
00:21:51Tento její poslední román je nejpolitičtější román,
00:21:57protože popisuje celou situaci umělců před rokem 1989.
00:22:04Je to fragment o 150 stránkách, které vyjdou příští rok.
00:22:16Nemohla se nikdy odpoutat od Prahy.
00:22:19Praha pro ni byla současně cílem i východiskem.
00:22:25Jednoho dne se to muselo stát.
00:22:31To město je velmi magické a současně velmi konkrétní.
00:22:34Krásné, až bolestné.
00:22:36Jako Češka postrádám vzpřímenost a hrdost ve své vlastní zemi.
00:22:41Odvahu a občanskou slušnost.
00:22:43Pro povyražení cizinců se obyvatelstvo hromadně proměňuje
00:22:47v jakési středověké žakéře. Hraje a zpívá. Razí mince,
00:22:51falšuje bankovky, chodí do kostela, regreduje na milovníky loutek.
00:22:56Zlaté české ruce a nezastaví se ani před Mozartem ani před Kafkou.
00:23:05Když jsme se naposled viděly, říkala, že bude žít napůl v Praze.
00:23:10Já tady budu mít byt a já tady budu.
00:23:14Já jsem řekla: "Myslíš, že je načase nechat ty věci přeložit?"
00:23:20Je, je, já si myslím taky.
00:23:26Kvůli té prognóze mě zajímá otázka, co po mně zůstane.
00:23:31Jestli moje próza, eseje budou adekvátně recyklovány,
00:23:35pokud možno kompetentními čtenáři.
00:23:38Nebo lidmi, kteří mají ty knihy rádi a čtou je se zájmem.
O spisovatelce Libuši Moníkové česká veřejnost takřka nic neví. Po vystudování germanistiky na Karlově univerzitě v Praze a smrti své matky odešla po roce 1968 do Německa. Začala psát, nejprve povídky a eseje, pozornost kulturní veřejnosti však získala svým prvním románem Fasáda, který byl napsaný v němčině. Ten jí zajistil místo mezi špičkou německých spisovatelů a byl oceněn mnoha literárními cenami. Ve svém díle otiskla intenzivní prožitek odloučení od domova a ožívají v něm prvky mytologie a českých dějin. Způsob vyjádření vnitřně traumatizujícího rozkolu vedl některé kritiky i spisovatele ke vnímání spisovatelky jako pokračovatelky Franze Kafky – její tvorba však byla u nás objevována a doceňována až s výrazným časovým odstupem. Přitom vystupováním na veřejnosti a svou spisovatelskou činností dosáhla v Německu nejvyššího ocenění v podobě státní ceny z rukou prezidenta Herzoga. Do Čech se vrátila po revoluci v roce 1989 a svou další prací v Německu se významně podílela na prohlubování česko-německých vztahů v oblasti kultury. To bylo konečně po zásluze oceněno propůjčením řádu T. G. Masaryka na Pražském hradě prezidentem Václavem Havlem. Bohužel, její tvůrčí práci několik měsíců poté definitivně a předčasně ukončila zákeřná nemoc. Libuše Moníková zemřela 12. ledna roku 1998.
Dokumentární portrét Libuše Moníkové natočila režisérka Jana Hádková v Praze a Berlíně a jeho prostřednictvím se může divák seznámit s pozoruhodnou českou spisovatelkou, která podobně jako mnoho dalších velkých osobností dosáhla uznání mnohem většího ve světě než doma.
