V centru filmu (v teple domova)
Tvář i průběh mediální události, jakou je mezinárodní filmový festival, určují zde přítomná média možná do takové míry, do jaké jsme si schopni podobu a průběh takové události vůbec představit. Jenže, jak se říká v jednom filmu, který je zde ústy překladatelky citován: "na něco se podíváš a hned to změníš." Jaký tedy může být obraz události, jejíž nejbytostnější část se odehrává ve tmě, za zavřenými dveřmi kinosálů?
V malém, tříčlenném štábu s malou kamerou se tehdy začínající filmaři a dnes uznávaní režiséři Petr Marek a Vít Janeček pokusili hledat podstatné momenty, jejichž skladba dle jejich názoru vypovídala o podobě a charakteru celé události intenzivněji než přímočaré zachycení oficiálně organizovaných mediálních příležitostí. Navzdory poetickému rozptylu se ve své osobité reportáži snaží sledovat dvě roviny. První je tekutost filmového média a všemožné analogie, které se právě během jeho "svátku" v lázeňském městě spontánně vynořují. Druhou rovinu představuje důležitost motivu skla, které odděluje tekuté médium od našeho suchozemského světa a dalších živlů, v duchu parafráze citátu filosofa Miroslava Petříčka: "Zlikvidoval objektiv objektivitu? Objev za sklem: nový svět."
Unikátní ponor do neopakovatelné festivalové atmosféry je zároveň poctou všem režisérům české nové vlny, kteří se před kamerou osobně objevili, či byli přítomni alespoň nepřímo, skrze své stále živoucí filmy.